Investiční instrumenty na burzovních a mimoburzovních trzích

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Investiční instrumenty na burzovních a mimoburzovních trzích

Diplomová práce

Autor:

Bc. Tomáš Kocourek studijní obor: Finance specializace: Finanční obchody

Vedoucí práce:

Ing. Michaela Fleischmannová

Praha

Duben, 2010

0

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

podpis autora

Tomáš Kocourek

V Praze dne

1

Anotace práce: Obsahem této práce je detailní pohled na problematiku burz, mimoburzovních trhů a zároveň náhled do způsobu fungování těchto institucí stejně jako subjektů s nimi spjatých. Druhou prioritou je přehledné vymezení všech v současné době obchodovatelných instrumentů, popis jejich konstrukce a uvedení výhod a nevýhod jako investičního instrumentu.

Contain of this thesis is detailed overview of stock exchanges and OTC market questions and also outlook to behaviour of these institutions and related subjects.Second main goal is transparent definition of each recently tradeable instrument,description of it´s structure and recapitulation of advantages and disadvantages.

2

Obsah Prohlášení: ...................................................................................................................................... 1 Anotace práce: ................................................................................................................................ 2 Obsah.............................................................................................................................................. 3 Úvod ................................................................................................................................................... 7 1

Burzy .......................................................................................................................................... 8 1.1

Stručný náhled do historie burz ve světě ............................................................................ 8

1.2

Pojem burza ........................................................................................................................ 9

1.3

Akciové burzy .................................................................................................................. 10

1.4

Akciové indexy ................................................................................................................ 10

1.5

Subjekty na akciových burzách ........................................................................................ 11

1.6

Formy obchodování.......................................................................................................... 12

1.7

Obchodní systémy používané na akciových burzách ....................................................... 13

1.8

Tvůrci trhu ........................................................................................................................ 15

1.9

Příkazy a jejich typy používané na burzovním i mimoburzovním trhu .......................... 15

1.9.1

Předepsané náležitosti burzovního příkazu .............................................................. 16

1.9.2

Typy příkazů ............................................................................................................ 17

1.10

Segmentace cenných papírů a akcií.................................................................................. 18

1.11

Významné akciové burzy a trh cenných papírů ve světě ................................................. 19

1.12

Akciové burzy v ČR ......................................................................................................... 21

1.12.1

Burza cenných papírů Praha (BCCP) ....................................................................... 21

1.12.2

Burzovní index PX ................................................................................................... 23

1.13

Derivátové burzy .............................................................................................................. 24

1.13.1

Pojem derivát............................................................................................................ 24

1.13.2

Specifika derivátů ..................................................................................................... 24

1.14

Druhy derivátů – finanční a komoditní ............................................................................ 25 3

2

3

1.14.1

Finanční deriváty ...................................................................................................... 25

1.14.2

Komoditní deriváty .................................................................................................. 25

1.15

Stručná historie trhu s deriváty......................................................................................... 26

1.16

Důvody vzniku derivátů ................................................................................................... 27

1.17

Subjekty na derivátových burzách ................................................................................... 27

1.18

Typy příkazů, formy obchodování a obchodní systémy na derivátových burzách .......... 28

1.19

Trh derivátů a derivátové burzy ....................................................................................... 28

Mimoburzovní trh .................................................................................................................... 31 2.1

Mimoburzovní trh ve světě .............................................................................................. 32

2.2

Mimoburzovní trh v ČR – RM Systém ............................................................................ 33

Investiční Instrumenty a jejich charakteristiky ........................................................................ 35 3.1

Pákové vs. nepákové instrumenty .................................................................................... 35

3.2

Býčí vs. medvědí trh – Long vs. Short pozice.................................................................. 36

3.3

Druhy grafů používané u investičních instrumentů ......................................................... 36

3.3.1

Liniový graf .............................................................................................................. 37

3.3.2

Schodový graf .......................................................................................................... 37

3.3.3

Svícový graf ............................................................................................................. 38

Metody odvozování současné a budoucí hodnoty investičních instrumentů ................... 39

3.4 3.4.1

Fundamentální analýza ............................................................................................. 39

3.4.2

Technická analýza .................................................................................................... 40

3.4.3

Psychologická analýza ............................................................................................. 40

3.5

Akcie ................................................................................................................................ 42

3.5.1

Podoba akcií ............................................................................................................. 42

3.5.2

Náležitosti akcie ....................................................................................................... 42

3.5.3

Forma akcie .............................................................................................................. 43

3.5.4

Rozdělení akcie podle práv ...................................................................................... 44

3.5.5

Emisní kurz akcie ..................................................................................................... 45 4

3.5.6

Dividendy ................................................................................................................. 46

3.5.7

Výhody a nevýhody akcie jako investičního instrumentu ........................................ 46

3.6

Fondy................................................................................................................................ 47

3.6.1

Členění z hlediska investiční politiky fondů ............................................................ 47

3.6.2

Členění podle způsobu výběru poplatku, který si fondy účtují ................................ 48

3.6.3

Členění podle druhů aktiv, do nichž je investováno................................................. 48

3.6.4

Výhody a nevýhody investic do fondů ..................................................................... 50

3.7

Investiční certifikáty ......................................................................................................... 51

3.7.1

Druhy certifikátů ...................................................................................................... 52

3.7.2

Výhody a nevýhody investic do fondů ..................................................................... 54

3.8

Dluhopisy ......................................................................................................................... 56

3.8.1

Základní členění dluhopisů ...................................................................................... 57

3.8.2

Členění dluhopisů podle emitenta ............................................................................ 57

3.8.3

Členění dluhopisů podle druhu úroku ...................................................................... 58

3.8.4

Výhody a nevýhody investice do dluhopisů............................................................. 59

3.9

Forwardy a Swapy............................................................................................................ 60

3.9.1

Druhy forwardů ........................................................................................................ 60

3.9.2

Další členění forwardů ............................................................................................. 61

3.9.3

Druhy swapů ............................................................................................................ 62

3.10

Futures .............................................................................................................................. 63

3.10.1

Druhy futures............................................................................................................ 64

3.10.2

Výhody a nevýhody futures jako investičního instrumentu ..................................... 64

3.11

Forex ................................................................................................................................ 66

3.11.1

Měnové rozpětí neboli spread .................................................................................. 66

3.11.2

Subjekty na forexu ................................................................................................... 67

3.11.3

Výhody a nevýhody forexu jako místa s možností investovat ................................. 68

3.12

Opce a warranty ............................................................................................................... 69 5

3.12.1

Warranty vs. opce ..................................................................................................... 69

3.12.2

Členění opcí a warrantů............................................................................................ 70

3.12.3

Členění dle podkladového aktiva ............................................................................. 70

3.12.4

Výhody a nevýhody opcí a warrantů jako investičního instrumentu ....................... 70

3.13

Contracts for difference .................................................................................................... 71

3.13.1

Druhy CFD´s ............................................................................................................ 71

3.13.2

Výhody a nevýhody contracts for diference jako investičního instrumentu ............ 72

Závěr ................................................................................................................................................ 73 Seznam použité literatury a zdrojů ................................................................................................... 74 Seznam použitých obrázků............................................................................................................... 76

6

Úvod Po roce 1989 přišla konečně pro občany českých zemí možnost poznat to, co jim bylo po dlouhá desetiletí předtím upíráno. A to sice kapitálový trh se všemi jeho výhodami a nástrahami. Během několika let se objevily nepřeberné možnosti investování volných finančních prostředků jak pro firmy, tak i pro drobné investory. Kromě zřejmých možností využití investice prostředků do tradičních oborů podnikání jako jsou stavebnictví, doprava, nemovitosti a dalších se naskytla právě i zmíněná možnost investic na trzích financí a kapitálu. Tato možnost se stala lákavou pro relativně nižší náročnost na počáteční investici i správu a řízení takové investice. I z tohoto důvodu se stalo investování a burzách a mimoburzovních trzích poměrně záhy oblíbené. Pro mnoho zúčastněných byla vstupní branou do tohoto světa kuponová privatizace v první polovině 90. let a následně investice do akcií přes Burzu Cenných Papírů Praha a RM Systém. Ovšem s postupem času se ukazovalo, že zahraniční zvláště pak západoevropské trhy a trhy v USA nabízejí ještě mnohem více zajímavějších možností. Již brzy bylo mnohým investorům jasné, že investicí na burze rozhodně není jen nákup a prodej akcií. Taktéž bylo možné obchodovat s komoditami, měnovými páry případně s dluhopisy a dalšími zajímavými produkty. Nabídka instrumentů v rámci již zavedených kategorií se zvyšuje každoročně geometrickou řadou. Stejně tak vznikají produktu zbrusu nové, jako např. Investiční certifikáty nebo CFD´s. V současné době je situace na trhu již pro nově příchozího investora poněkud nepřehledná. Má práce má za cíl roztřídit a vymezit základní třídy a detailní popis základních nebo lépe řečené spíše zásadních možností, jaké finanční a kapitálový trh nabízí ve formě produktů obchodovatelných na burzách a mimoburzovních trzích. Díky tomuto vymezení, kdy nahlédneme doslova pod pokličku světa výše zmíněných investic, by měl i člověk do té doby v této oblasti nezkušený pochopit principy a produkty zde zmíněné. V úvodní části práce se zaměřím na vymezení a členění jednotlivých druhů burz. Zmíním důležité světové burzy i současnou situaci v České republice. Ve druhé části pak tentýž postup použiji u mimoburzovních trhů. V následující, poslední ale taktéž nejobsáhlejší části přejdu na konkrétní investiční produkty a jejich detailní popis.

7

1 Burzy 1.1 Stručný náhled do historie burz ve světě Všeobecně se považuje za počáteční období, kdy se objevují a vyvíjí burzy na Evropském kontinentu 12. a 13. století. V této době se instituce podobné burzám objevují v Itálii, ve městech jako např. Lucca, Janov, Florencie a Benátky. Pokud bychom se chtěli zaměřit přímo na pojem "burza", tak ten se poprvé objevil v belgickém městě Bruggy. Zde se pravidelně scházeli kupci z Florencie, Benátek i Norska na obchodních schůzkách, které se nazývají "de beurse". To je název odvozený podle domu patricijské rodiny Van de Beurse. Bruggy postupem času přesaly být důležitým městem regionu stejěn jako tamní burza. Burzovní instituce byla přenesena do Antverp. Zde kolem roku 1531 došlo dokonce k zřízení první skutečné burzovní budovy. V tomto počátečním období vývoje se na burzách obchodovalo de-facto pouze se směnkami a mincemi. Druhé, následující období vývoje burz je charakteristické založením amsterdamské burzy v roce 1631,. Tehdy začínají burzy jako organizované instituce vyrůstat prakticky po celé západní Evropě. Již se v této době neobchodují jen cenné papíry, ale i zboží. Tedy vlastně již nastává i doba komoditních burz. Pojem moderní burza je spojen s amsterdamskou burzou, která začíná používat techniky moderních obchodů a burzovní spekulace, zejména s rozvojem nových druhů obchodovaných instrumentů, konkrétně akcií a dluhopisů. Postupný vývoj ve světě dává vzniknout významným burzám jako je berlínská burza založená v roce 1739, newyorská (1792) nebo např. Kukuřičná Burza v Londýně z roku 1745 atd. 20. století je z historického hlediska revolučním. Lokálních burzy pozbývají na významu a naopak význam velkých mezinárodních burz rostě strmě. S technickým pokrokem, zvláště pak v oblasti výpočetní techniky dochází k zásadnímu průlomu v dosavadním chápání burzovních obchodů. V 70. a 80. letech vznikají v souvislosti s růstem nestability

8

finančních trhů nové finanční instrumenty - deriváty jako prostředek k eliminaci zvýšených rizik. Přelom století je pak spojen s globalizací kapitálových trhů.1 Poslední desetiletí je ve znamení fůzí burzovních institucí. Díky fúzím zvyšují svou konkurenceschopnost na základě snížení nákladů na obchodování či vypořádání obchodů. Výhled do budoucna ukazuje na pokračování tohoto trendu. Teoreticky pak může dát vzniknout i velké světové „superburze“ s působností v mnoha zemích světa, neřkuli v celém světě.

1.2 Pojem burza Pod označením burza si lze představit místo organizovaného sdružení subjektů participujících na obchodování. Pod pojmem organizovanost si lze představit přesně určené místem a čas konání. Definovat burzu dále můžeme jako místo střetávání nabídky s poptávkou po cenných papírech, komoditách či jiných instrumentech. Ve vyspělé tržní ekonomice je burza a její vliv a provázání s hospodářstvím bráno jako velmi těsné. Není tedy divu, že jak ekonomické konjunktury, tak i recese začínají i končí právě významnými pohyby cen důležitých akcií či komodit. Burzy ze své podstaty dovolují dynamický, levný a transparentní pohyb kapitálu v ekonomice. Jak je uvedeno níže v této kapitole, existuje více druhů burz především z důvodu rozdílů v druhu obchodovaných instrumentů. Pokud nahlédneme do české právní úpravy, pak dle § 37 zákona 256/2004 Sb. O podnikání na kapitálovém trhu je burza tzv. regulovaný trh. Zde je přesná definice tohoto zákona: (1) Regulovaným trhem s investičními nástroji (dále jen "regulovaný trh") se rozumí trh a) který má stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování, b) na kterém se obchoduje pravidelně, c) který má stanovená pravidla pro tvorbu kurzů investičních nástrojů, 1

FINANCE.CZ. Vznik a vývoj světového burzovnictví http://www.finance.cz/kapitalovytrh/informace/burza-praha/historie-burzovnictvi/

9

d) který pravidelně uveřejňuje kurzy investičních nástrojů dosažené při obchodování, e) který podléhá dohledu orgánu dohledu státu, ve kterém má sídlo a skutečné sídlo, f) uvedený v seznamu regulovaných trhů zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, který uveřejňuje Česká národní banka podle zvláštního právního předpisu. (2) Regulovaný trh může v České republice organizovat burza nebo organizátor mimoburzovního trhu s investičními nástroji2

1.3 Akciové burzy Akciová burza je podobně jako jiné druhy burz organizací zřízenou ve formě neziskové obchodní společnost. Taková společnost je často ve formě akciové společnosti. Jako akcionáře pak bereme tzv. členy burzy. Členové burz jsou osoby, které chtějí na burze provádět obchody. Jedná se většinou o velké instituc jako jsou banky a významné brokerské firmy. Aby se nějaký subjekt mohl stát členem burzy, musí si zakoupit tzv. „křeslo“. Burzy jsou financovány krom financí z prodeje křesel, především z poplatků za uskutečněné objemy obchodů od svých členů.

1.4 Akciové indexy Hlavním principem existence akciových indexů je informovat o vývoji konkrétního trhu jako celku. Taktéž můžeme brát indexy jako měřítko úspěšnosti konkrétního trhu. Tedy můžeme srovnávat indexy různých burz ve světě mezi sebou nebo srovnávat třeba i výsledky výnosnosti nějakého investičního portfolia či produktu finančního trhu právě ve srovnání s takovýmto indexem. Index je souhrn pohybu cen většího množství akcií do jediného čísla. Samozřejmě existují různé druhy výpočtu tohoto čísla např. obyčejný průměr nebo vážený aritmetický průměr. Obecně existují 2 druhy indexů:  Indexy souhrnné – obsahují všechny akcie registrované na dané burze. 2

§ 37 zákona 256/2004 Sb. O podnikání na kapitálovém trhu

10

 Indexy výběrové – obsahují pouze určité akcie, třeba jen technologických společností apod.

1.5 Subjekty na akciových burzách Emitenti – Jsou to subjekty snažící se získat pomocí emise cenného papíru kapitál pro svou další existenci. Ať už ve smyslu nových investic, udržení objemu výroby či expanzi na nové trhy atd. Členové burzy – Členem burzy je subjekt, který si zakoupil podle podmínek konkrétní burzy „křeslo“ a má tedy právo přímo obchodovat na jejím parketu. Členy bývají bankovní domy a také společnosti, jejichž jediným předmětem podnikání je být zprostředkovatelem obchodů za své klienty či chcete-li makléřem. Banky obchodují obvykle přímo na svůj účet. Naproti tomu makléři zprostředkovávají samotné burzovní obchody na příkaz svých klientů a sami na svůj účet obchodují buď vůbec nebo v poměrně malých objemech. Samozřejmě v praxi se rozdělení na členy co obchodují pouze na svůj účet a ty co obchodují na základě příkazů svých klientů stírá. I banky totiž mnohdy nabízí svým klientů možnost zadávat skrze ně obchodní příkazy. V ČR mohou jak fyzické, tak i právnické osoby – nečleni burzy obchodovat na burze pouze skrze členy burzy. Je to ovšem běžná praxe i kdekoliv jinde ve světě. Finanční instituce – Mohou to být jak členové burzy, tak i klienti členů burz. Obvyklevelké banky, investiční a penzijní fondy. V praxi se sem dají zařadit i již zmínění emitenti a zprostředkovatelé. Individuální investoři – Fyzické osoby jednotlivci nebo právnické osoby snažící se investicí na burze zhodnotit své peněžní prostředky pomocí nákupu a prodeje instrumentů. Vždy jsou klienty členů burz – zprostředkovatelů a bank. Jde o menší subjekty, kteří mají každý samostatně jen malý vliv na vývoj trhů díky obvykle poměrně malým objemům akcií, jež nakupují či prodávají. Nicméně v praxi je účastno na burze velké množství těchto subjektů a dohromady má síla jimi obchodovaných objemů velký vliv na vývoj cen na trzích. 11

Specialisté – Tyto specifické subjekty existují jen na burzách v USA a Japonsku. Navíc jsou pouze na burzách s prezenční formou obchodování. Mají na starosti obchodování na parketu burzy. Specialista průběžně kotuje ceny svěřených akcií. Přijímá objednávky od členů burz. Dohled a regulace – Dohled je prováděn jak na úrovni burzy ve formě různých výborů a komisí, tak i na národní úrovni. V každé zemi je odlišná úprava jak právní tak i institucionální. Tedy nelze s určitostí napsat obecně jak probíhá forma dohledu nad kapitálovým trhem ve světě. V ČR je institucí, která má dohled na starosti ČNB. Ta s aktuální právní úpravou převzala i agendu po zrušené Komisi pro cenné papíry. Úkolem ČNB je dohled nad burzami i nad zprostředkovateli, bankami, družstevními záložnami a pojišťovnami. Regulaci kapitálového trhu pak má na starosti Ministerstvo Financí. Vytváří právní předpisy upravující pravidla fungování burzovního i mimoburzovního trhu. Opět se může lišit podlé dané země.

1.6 Formy obchodování  Prezenční forma  Elektronická forma

Existují 2 základní výše zmíněné formy obchodování na akciových burzách. Prezenční systém je starší a stále se na některých místech využívá. Typickým představitelem tohoto způsobu sjednání obchodů je newyorská burza NYSE. Vysvětlení pojmu se dá částečně odvodit od názvu. Tedy jednotlivý obchodníci, či chcete-li zástupci členů burz jsou prezenčně přítomni na burze a osobně vyjednávají nákupy a prodeje za konkrétní ceny buď pro instituce pro které pracují nebo pro klienty, kteří jejich prostřednictvím obchodují. Tato forma obchodování je poměrně známá i z mnohých hollywoodských filmů s burzovní tematikou. Jedná se skutečně o ono nepřehledné a velmi hlasité vyjednávání mnoha obchodníků o ceně ve velké aréně. Tito obchodníci vyjednávají o ceně s burzovním specialistou. Když doplníme definici specialisty, která byla zmíněna výše v podkapitole týkající se subjektů na akciových burzách pak specialista je tím, kdo stojí na opačné straně 12

obchodníků, členů burzy. Jedná se o velmi důležitou osobou na burzovním parketu prezenční burzy. Má za úkol řídit aukci tak, aby zajistil poctivý průběh obchodování. Nejprve na začátku obchodního dne stanoví otevírací cenu a následně v průběhu dne kótuje kurzy kupních a prodejních cen. Specialista je také zodpovědný za realizaci nákupních a prodejních příkazů obchodníků. Jako příklad lze uvést – pokud se nabídka na koupi s nejvyšší cenou střetně s nabídkou na prodej s nejnižší cenou pak se obchod uskuteční. Dalším úkolem specialisty je předcházet velkým cenovým výchylkám a udržování likvidity. Proto specialista obchoduje omezeně i na vlastní účet (cca 10% obchodů). Specialista je tedy z principu podobný tvůrci trhu. Každý specialista má na starosti menší množství cenných papírů (5-10). Toto množství je závislé na aktuální aktivitě na burze. Specialista je osoba, kterou nalezneme pouze na burzách v USA - AMEX, NYSE a japonské Tokyo Stock Exchange. Druhou formou obchodování je stále rozšířenější a dnes by se dalo snad i říci, že převažující elektronická forma. V tomto případě dochází k realizaci příkazů na nákup a prodej nikoliv skrze zaměstnance členy burz na burzovním parketu, ale přes elektronický systém. Je zcela zřejmé, že v budoucnu budou pravděpodobně všechny burzy elektronického charakteru. Je to dáno velkou jednoduchostí, rychlostí a také spolehlivostí takového obchodování. Počítačový systém prakticky eliminuje lidský faktor a tím možnost vzniku chybně realizovaných klientských objednávek. I pražská burza (BCPP) je příkladem elektronického obchodování. Nicméně je třeba zmínit, že i tohoto elektronického obchodování se přímo zúčastňují pouze členové burz. Nečlenové skrze tyto členy – makléře/zprostředkovatele, kteří mají do elektronického systému přístup.

1.7 Obchodní systémy používané na akciových burzách  Klasický aukční systém  Systém tažený příkazy  Systém tažený cenou  Systém tažený kotacemi 13

Klasický aukční systém je charakteristický tím, že jak obchodníci nakupující, tak i prodávající se na parketu burzy domlouvají přímo. Tento druh obchodování se nazývá v USA také jako „open outcry“ neboli veřejný výkřik. Po dlouhá léta to byl velmi rozšířený obchodní systém na mnoha burzách. Situace dnes je však diametrálně odlišná. Systém již není využíván nikde v této prapůvodní formě a byl nahrazen aukčním obchodováním přes specialistu (viz. subjekty na akciových burzách). Tedy obchodníci domlouvají své obchody se specialistou. Systém tažený příkazy má 2 modifikace  Dávkový aukční systém je specifický tím, že jak příkazy na koupi tak i prodej akcií leží na burze před samotným začátkem obchodního dne. Cena jednotlivých akcií je pak stanovena přesně z těchto příkazů, které jsou burze známé. Cenu burza zároveň určí tak, aby bylo dosaženo co největšího počtu uzavřených obchodů. Cena však může být stanovena během dne i několikrát. A právě z důvodu, že se cena může stanovit během dne několikrát – tedy v dávkách se někdy se tomuto systému říká dávkový. Tento systém nemá tvůrce trhu, což mu snižuje likviditu.  Systém centrální příkazovou knihou, jinak nazvaný též kontinuální aukční systém V tomto případě se příkazy na nákup a prodej párují automaticky a okamžitě. Průběžně během dne, proto se nazývá kontinuální. Opět pracuje bez tvůrců trhu. Systém KOBOS na pražské burze je typickým příkladem. Dokonce samotná zkratka KOBOS = kontinuální burzovní obchodní systém. Systém tažený cenou je charakteristický tím, že tvůrci trhu vystupují jako zprostředkovatelé obchodů mezi jednotlivými investory za individuálně sjednané ceny. Zároveň tvůrci trhu obchodují i na svůj účet. Dokonce je jejich povinností obchodovat na svůj účet což zvyšuje likviditu trhu. Díky této povinnosti je však nutné, aby sami tvůrci trhu měli k dispozici nemalý kapitál. Tvůrci trhu nepřetržitě kotují nákupní (bid) i prodejní (ask) ceny. Obchodování probíhá kontinuálně. Nevýhodou tohoto systému může být nižší transparentnost trhu. Systém tažený kotacemi není de-facto ničím jiným než elektronickou verzí předchozího cenou taženého systému. Stejně jako v předchozím případě se zde vyskytují tvůrci trhu a obchodníci. Obě skupiny mají možnost vidět aktuální ceny na trhu a do systému zasílají 14

své pokyny na nákup a prodej. Tvůrci trhu stále kotují průběžně ceny. Avšak příkazy systém páruje okamžitě nejen od tvůrců trhu nýbrž i od obchodníků. Tento systém je používán např. na americké NASDAQ a i u nás v systému pražské burzy SPAD.

1.8 Tvůrci trhu Vzhledem k častému použité termínu tvůrce trhu v předchozích popisech obchodních systémů se podíváme detailněji na jejich funkci. Tyto subjekty jsou základním kamenem velmi rozšířeného systému taženého kotacemi. Tvůrci trhu jsou obchodníci s cennými papíry, obvykle členové burzy. Průběžně kotují veškeré prodejní i nákupní ceny všech cenným papírů v daném systému burzy, např. SPAD. Za ceny, které kotují však také sami obchodují. Tedy nemají v tomto ohledu jiné, lepší podmínky než ostatní obchodníci. U každého cenného papíru je více tvůrců trhu což zlepšuje konkurenci. Na trhu dochází k situacím, kdy je v jeden okamžik převaha kupujících nebo naopak převaha prodávajících. Krom toho, že dojede k strmějšímu pohybu kurzu jedním nebo druhým směrem tak se může stát, že pro obchodníky ze skupiny, která zadala převažující část příkazů, se dlouhou dobu nedostane protistran. Tedy jejich pokyn není uspokojen, protože není na druhé straně nikdo, kdo by měl zájem od nich koupit nebo jim prodat. A právě tento nedostatek tvůrci trhu odstraňují. Jsou kdykoliv připraveni cenný papír od obchodníků koupit nebo jim naopak prodat ze svého účtu. Tedy ve zkratce tvůrci trhu jednak poskytují likviditu na trhu a zároveň jsou schopni podávat lepší informace o cenách investorům.

1.9 Příkazy a jejich typy mimoburzovním trhu

používané

na

burzovním

i

Veškeré obchody probíhající se všemi instrumenty, tedy jak akciemi, tak i deriváty jako např. komoditami, dluhopisy, opcemi a dalšími vždy začínají i končí zadáním příkazu. Tento

příkaz

zadá

obchodník

buď

skrze

obchodní

software

svého

makléře/zprostředkovatele nebo telefonicky zavolá na linku svého zprostředkovatele a zadá určenému zaměstnanci pokyn k provedení obchodu, kterýž je následně proveden. Samotní zprostředkovatelé jsou často členové burzy a jejich obchodní software je přímo propojen se systémem burzy. Takže pokud jejich klient zadá takový pokyn v jejich 15

obchodním softwaru, pak putuje přímo na burzu. V dnešní době je většinou proveden velmi rychle automaticky díky počítačovému systému, který vše spravuje. Na burzách, kde funguje aukční systém s prezenční účastí obchodníků pak pokyn od klienta putuje k určenému zaměstnanci zprostředkovatele, který pak ústně obchod vyjedná.

1.9.1 Předepsané náležitosti burzovního příkazu  Předmět obchodu – přesné označení cenného papíru nebo derivátu. Celosvětově u akcií a i dalších produktů je používán ISIN kód. Je to dvanáctimístné označení. První 2 písmena, např. US znamenají zemi emitenta. Následuje 10 čísel. U některých instrumentů jako futures kontrakty na amerických burzách jsou používána i označení jiná. Celosvětově je ale nejrozšířenější právě ISIN kód + samozřejmě je tu obvykle označení i celým jménem instrumentu.  Označení zda jde o příkaz na koupi nebo prodej  Objem objednávky – tedy množství cenného papíru nebo jiného instrumentu, který chce investor nakoupit nebo prodat.  Časové vymezení – investor si může určit, jak dlouho bude jeho příkaz platit. Pokud by se cena nikdy během této doby nedostala na jím zvolenou úroveň, pak pozbude platnosti. Obvykle je na výběr platnost denní, týdenní, měsíční, neomezená. Existuje oblíbený příkaz typu „Good till cancelled“. Zde příkaz platí, dokud nebude investorem zrušen. Někteří burzovní zprostředkovatelé nabízí svým klientům i možnost zadat další časové omezení příkazů jako jsou nákup/prodej za otevírací či zavírací cenu v rámci daného obchodního dne. Nebo „Fill or Kill“ což je příkaz, kdy pokud není příkaz uspokojen okamžitě, jak dojde na burzu tak je zrušen. Možno použít třeba v případě strachu investora z nižší likvidity trhu a tím pádem možné horší ceny, kterou by mohl získat při pozdějším než okamžitém uspokojení příkazu.

16

1.9.2 Typy příkazů  Příkaz typu MARKET – instrument bude zakoupen okamžitě, jak se dostane na burzu za tržní cenu, za kterou je v dané chvíli obchodován.  Příkaz typu LIMIT – jedná se omezení ceny objednávky k maximu nebo do minima. Pokud je cena vyšší než limit (nákupní příkaz) nebo nižší než limit (prodejní příkaz), příslušné příkazy nejsou uskutečněny. De-facto je tak stanovenou limitní podmínka, která stanovuje maximální cenu nákupu a minimální cenu prodeje, za kterou chce investor svůj příkaz uspokojit.  Příkaz typu STOP – velmi oblíbený druh příkazu. Investor zadá příkaz STOP a cenu, za kterou chce, aby se daný instrument nakoupil či prodal. Příkaz STOP s touto cenou leží na trhu tak dlouho dokud se tržní cena instrumentu nedostane na stanovenou cenu.. Jakmile se na tuto cenu dostane tak je okamžitě instrument nakoupen/prodán za tržní cenu. Příkaz STOP je často využíván pod označení STOP LOSS jako ochrana investora před příliš velkou ztrátou. Tedy např. investor nakoupí instrument příkazem MARKET a zároveň zašle prodejní příkaz STOP stanovený na cenu takovou, aby v případě pohybu ceny směrem dolů neutrpěl příliš velkou ztrátu. Co se typů příkazů týče. Pak záleží na burze, které příkazy podporuje. Pokud elektronický systém burzy podporuje třeba pouze příkaz MARKET, pak může ještě sám zprostředkovatel nabídnout svým klientům širší nabídku příkazů přímo ve svém vlastním softwarovém rozhraní. Takový pokyn pak leží obrazně řečeno v počítači zprostředkovatele a na burzu je pak odeslán v pro ní podporované formě až v případě potřeby. Zároveň existují i různé modifikace tří výše zmíněných základních pokynů. Např. příkaz STOP umožňují někteří zprostředkovatelé zadat jako STOP-LIMIT, tedy kombinace příkazů STOP a LIMIT.

17

Obrázek č. 1 - Softwarové rozhraní burzovního zprostředkovatele Brokerjet ČS

1.10 Segmentace cenných papírů a akcií Prakticky každá burza ale i subjekty mimoburzovního trhu člení cenné papíry do specifických segmentů. Tyto se od sebe liší většinou především podmínkami jejich registrace. Nejrozšířenější typy segmentů:  Segment velmi likvidní akcií větších společností. Jsou zde nepřísnější požadavky pro zařazení do segmentu. Akcie v tomto segmentu bývají velmi likvidní, pro investory atraktivní s nepříliš velkým rizikem. Taktéž společnost zde registrovaná posiluje svou prestiž před odbornou i laickou veřejností umístěním v takovém segmentu.  Segment akcií menších a méně likvidních společností.  Segment pro mezinárodní akcie 18

 Segment pro akcie rychle rostoucích nových společností. Obvykle se zde registrují technologické společnosti.

1.11 Významné akciové burzy a trh cenných papírů ve světě Níže je uveden náhled na nejvýznamnější světové burzy a jejich specifika. Burzy méně významné i země, které nejsou v oblasti kapitálových trhů ve světovém

měřítku

rozhodující, jsou záměrně vynechány. Možná překvapivě nezmiňuji ani Čínu, kde je kapitálový trh takříkajíc stále „v plenkách“. Tamní trhy jsou charakteristické nekontrolovatelnými obrovskými pohyby často nereflektujícími tržní informace a praktickou nedostupností pro běžné investory z jiných zemí. Spojené Státy Akciové trh ve Spojených Státech Amerických je největším na světě. Stejně tak má pravděpodobně nejlepší regulativní úpravu a dohled. 70% veškerého objemu obchodů s akciemi na světě se děje právě v USA. Investiční zprostředkovatelé v USA jsou obvykle členy SIPC – Securities Investor Protection Corporation. Organizace, díky které v případě problémů makléře jsou peníze jejich klientů pojištěny do výše 500 000 USD. Tedy ochrana investorů je více než velkorysá. NYSE – New York Stock Exchange. Je nejznámější akciovou burzou na světě. Její historie začíná již v roce 1792. V současné době je zde registrováno okolo 2800 společností a denní objem obchodů je kolem 2 milionů operací. Obchodují se zde nejvýznamnější americké společnosti i některé zahraniční. Obchodní doby je od 9:30 do 16:00 newyorského času (15:30 až 22:00 našeho času). Hlavním indexem burzy je Dow Jones Industrial Average (DJIA). NYSE je jednou z mála burz kde ještě přežívá klasické obchodování za prezenční účasti obchodníků na parketu. Tento způsob obchodování je však i zde postupně nahrazován elektronickou formou. V roce 2007 byl na NYSE zaveden tzv. hybridní trh, kdy se ochoduje zároveň jak na parketu tak i elektronicky. Již přes 50% obchodníků využívá elektronický systém. Obchodování na parketu je však stále populární, protože velcí významní hráči jsou zde přítomni a na důležité informace reagují okamžitě a ostatní přítomní se k nim mohou hbitě připojit či jinak reagovat. V roce 2006 NYSE zakoupila 2. Největší burzu v Evropě Euronext. Tím se stala největší burzovní společnost světa. 19

AMEX – American Stock Exchange. Druhá největší americká burza. Obchody zde probíhají hlavně s akciemi malých a středních podniků z důvodů nižších požadavků pro vstup firem do jednoho ze segmentů burzy než na NYSE. V poslední době roste na této burze obchod s instrumenty jako opce, fondy a strukturovanými dluhopisy. Je zde registrováno něco okolo 600 společností. Burzy má svůj index AMEX Composite.

Japonsko V Japonsku jsou 3 akciové burzy v Toyku, Osace a Nagoyi, které dohromady generují 99% všech obchodů na území Japonska. Nejdůležitější je TSE – Tokyo Stock Exchynge. Je to druhá největší burza světa ve smyslu tržní kapitalizace. Byla založena již v roce 1878. Index Nikei 225. Na burze je registrováno 2300 japonských i zahraničních společností. Na této burze jsou 3 hlavní segmenty: První je pro akcie velkých a hojně obchodovaných podniků, druhá pro středně velké podniky a poslední tzv. „Mothers“ segment je složen z podniků nových a rychle rostoucích.

Velká Británie Velká Británie má svou LSE – London Stock Exchange. Ta byla založena v roce 1745. V Evropě je to největší burza svého druhu. LSE se podařilo v letech 2006-2007 odolat pokusu americké NASDAQ o její převzetí. Nyní LSE zfúzovala s Milánskou burzou. Na LSE je registrováno asi 2800 společností. Segmenty na této burze jsou: Hlavní trh – hlavní podmínkou pro přijetí je alespoň 25% akcií veřejně obchodovatelných a alespoň 3-letá historie obchodování. Alternativní trh – je pak určený pro nové společnosti. Londýnská burza má něklik indexu, nejdůležitější je index FTSE 100.

Německo V Německu existuje větší množství regionálních burz. I díky této roztříštěnosti docházelo k odlivu investorů z Německa. Největší německá burza je FWB – Frankfurter Wertpapierboerse vzniknuvší v roce 1585. Je součástí skupiny Deutsche BoerseAG pod níž spadá několik burz. Právě burza ve Frankfurtu se snažila zabránit odlivu investorů 20

z Německa

úplným zrušení parketového systému, kdy jsou obchodníci přítomni na

parketu burzy. Nahradila ho elektronickým systémem, který zastřešil i další německé burzy – XETRA. Na frankfurtské burze existuje regulovaný i neregulovaný trh. Součástí regulovaného jsou 2 segmenty: Prime Standard - vyšší nároky na registraci, bylo zde registrováno 404 společností v r. 2007. Druhým segmentem je General Standard – zde bylo 350 společností v. r. 2007 a nároky na registraci jsou nižší. Na volném trhu jsou pak segmenty: Vlastní volný trh a tzv. Entry Standard.

1.12 Akciové burzy v ČR V ČR v současné době funguje klasická burza cenných papírů BCPP a jako zástupce mimoburzovního systému pak RM – Systém. Obě instituce prakticky 20 let po pádu minulého režimu jsou již poměrně dobře etablované.

1.12.1 Burza cenných papírů Praha (BCCP) Je to jediná burza cenných papírů a zároveň největší organizátor trhu s nimi v České Republice. Státní dozor nad její činností vykonává Ministerstvo financí ČR, a to prostřednictvím burzovního komisaře, kterého jmenuje ministr financí. Od začátku se zde obchodují akcie a dluhopisy. Během roku 2006 došlo k rozšíření obchodování o investiční certifikáty, futures a warranty. Ze zákona je její právní formou akciová společnost. Vzhledem k tomu, že funguje na členském principu, tak přímý přístup k burzovnímu systému mají jen členové burzy. V současnosti je BCPP členem Federace evropských burz (FESE). Nutno zmínit, že ačkoliv objem obchodů i počet emisí má stále rostoucí tendenci, přesto pražská burza zaostává za ostatními burzami v regionu střední Evropy, především ve srovnání s varšavskou burzou.

21

Obrázek č.2 – budova BCPP

www.ct24.cz Na BCPP jsou 3 druhy trhů. Hlavní trh je zaměřen na obchodování nejlikvidnějších cenných papírů obchodovaných na BCPP. Oficiální volný trh - na volném trhu je obchodováno z větší části s akciemi a podílovými listy ale i některými dluhopisy. Specifikem volného trhu je, že emitenti cenných papírů nemají zdaleka tak velkou informační povinnost jako jako ti emitenti, kteří participují na hlavním trhu. Speciální trh - na speciálním trhu se obchoduje s futures kontrakty. Konkrétně se jedná o indexové futures na index PX a akciové na akcie ČEZ a Erste Bank. SPAD – Je jedním ze 2 segmentů segmentů pražské burzy. SPAD se proti KOBOSu liší zejména přítomností tvůrců trhu, kteří zajišťují likviditu obchodovaných akcií. Dalším specifikem je obchodování v letech. Lot je jakési předem určené množství cenných papírů. V praxi to znamená, že investor může ve SPADU obchodovat pouze v tisících kusech akcií. Protože 1 Lot bývá množství skládající se obvykle z několika tisíc akcií. Reálně tedy na obchodování ve SPADU dosáhnou jen větší investoři nebo ti s větším kapitálem. Spad je zkratka Systém pro Podporu obchodu Akcií a Dluhopisů. KOBOS – Je druhým segmentem na BCPP. Je to zkratka pro Kontinuální obchodní systém. Rozdíl oproti segmentu SPAD spočívá v tom, že se zde neobchoduje v lotech, ale 22

jednotlivých kusech akcií. Kurz je vždy roven ceně posledního uskutečněného obchodu v kontinuálním režimu. Taktéž zde nejsou přítomni tvůrci trhu.

1.12.2 Burzovní index PX Indexy jsou velmi důležité analytické údaje charakterizující obchodování na burzách. Jsou to základní statistické indikátory, které napovídají, jak se v daném čase vyvíjí celý burzovní trh. Každá burza má svůj vlastní index nebo soubor indexů. BCPP má v současnosti index s názvem PX. Tento index se stal nástupcem předchozích indexů PX50 a PX-D. Index PX je cenový index, tedy nezapočítávají se do něj dividendy. Je přepočítáván každou minutu během obchodních hodin burzy.3

Obrázek č.3 – Vývoj indexu PX od roku 1994 do roku 2008

www.pse.cz

3

BCPP. Index PX http://www.pse.cz

23

1.13 Derivátové burzy Vzhledem k tomu, že akcie nejsou zdaleka jediný investiční instrument obchodovatelný na burzách pak je nutné zmínit i burzy, kde se obchoduje větší část dalších produktů. Tyto ostatní produkty nazýváme deriváty. Právě problematika derivátů je velmi komplexní a z důvodu nutnosti pochopení souvislostí je nutné se podívat nejprve na pojem derivát, význam, vlastnosti a taktéž stručný pohled do historie. Toto jsou všechno témata, která jsou s pojmem derivátových burz silně spjata.

1.13.1 Pojem derivát Derivát je specifický nástroj založený na určitém podkladovém aktivu. Aktivem pak může být komodita, akcie, měna nebo jiný cenný papír. Hodnota finančního derivátu je pak derivována neboli odvozována od hodnoty tohoto podkladového aktiva. Právě z onoho derivování hodnoty podkladového aktiva vznikl název derivát. Dalším typickým poznávacím znamením derivátů je, že na rozdíl od klasických obchodů se nekryje doba sjednání obchodu s dobou jeho plnění. Proto se také někdy tyto obchody nazývají termínované. Na opačné straně jsou pak promptní neboli spotové obchody, kdy sjednání i splnění obchodu je ve stejné době, např. běžný obchod s akciemi na burze.

1.13.2 Specifika derivátů  Hodnota se derivuje od podkladového aktiva  Vypořádání obchodů je v budoucnosti 

Je používán pákový efekt - U většiny termínových obchodů není třeba složit celkovou hodnotu podkladového aktiva, ale pouze určitý zlomek (initial margin). Relativně malá procentní změna ceny podkladového aktiva vyvolá mnohonásobně vyšší procentní změnu ceny daného derivátu a tím i investice vložené do

24

termínového obchodu při jeho uzavření. Investor pak s relativně nízkou počáteční investicí může dosáhnout výrazného zisku nebo také ztráty.4 

Deriváty obvykle nejsou fyzicky dodány - slouží jen jako zajišťovací a spekulativní instrument.

1.14 Druhy derivátů – finanční a komoditní 1.14.1 Finanční deriváty Finančními deriváty rozumíme aktiva, která mají přímou návaznost na tržní a nominální úrokové sazby, kurzy měn, akcií nebo dluhopisů. 

Úrokové deriváty – Jejich hodnota je odvozována z vývoje hlavních a mezibankovních sazeb (např. PRIBOR, LIBOR, EURIBOR, EURODOLAR, apod.)



Úvěrové deriváty – Jejich hodnota je odvozena z vývoje státních a dluhopisů soukromých firem. (např. EUROBUND – německý 5tiletý dluhopis, T-BOND – americký 10tiletý dluhopis, T-BILS – americký 2letý dluhopis apod.)



Měnové deriváty – Tyto jsou odvozeny od vývoje na trzích s významnými světovými měnami (např. USD, EUR, GBP apod.)



Akciové deriváty – Podkladovým aktivem jsou akcie.

1.14.2 Komoditní deriváty Skupinu podkladových aktiv komoditních derivátů zastupují nejlikvidnější a nejpotřebnější průmyslové suroviny. Pro naši ilustraci aktiv vázaných na tyto deriváty lze použít rozdělení těchto komodit podle sektorů, jak jsou děleny finančním průmyslem prostřednictvím komoditních a derivátových burz.

4

Pákový efekt. Wikipedia http://cs.wikipedia.org/wiki/Pákový_efekt

25



Grains (zrniny) – Zde zařazujeme např. kukuřici, pšenici, oves, sójové boby atd.



Softs (v překladu tzv.“měkké“ produkty) – Sem patří např. káva, kakao, cukr.



Meats (masa) – např. Hovězí živé (live cattle), dobytek na výkrm (feeder cattle)



Metals (kovy) – Sem můžeme zařadit zlato, stříbro, platinu, paladium atd.



Energies (energie)- Ropa, zemní plyn atp.

1.15 Stručná historie trhu s deriváty

Jako doplnění historie burz obecně, zmíněnou v první kapitole této práce přikládám další informace tentokrát týkající se pouze vývoje trhu s deriváty. Prvopočátek vzniku derivátů by mohl být datován již v dobách vlády Chammurabiho, babylónského krále (vládl v letech 1792 – 1750 př.n.l.), kde byly nalezeny první zmínky o opcích v Chammurabiho Kodexu. Jednalo se o ochranu farmářů v době neúrody, když měli ztráty, pak nemuseli jeden rok splácet úroky ve formě zrna5. V moderní době je vhodné zmínit založení dvou největších chicagských derivátových burz – CBOT z roku 1848 a CME v r. 1847. Zpočátku se na těchto burzách obchodovalo jen se zemědělskými plodinami. Jejich vznik se váže k zúrodnění velkých prérii amerického středozápadu. Opět jako v době starověku šlo subjektům participujícím na tehdejším trhu hlavně o zajištění před nepříznivým vývojem v budoucnu. V 19. století se začínají objevovat na derivátových burzách ve větší míře i spekulanti, respektive subjekty, kterým nešlo o zajištění se proti nepříznivému vývoji nýbrž o profit z pohybu cen komodit. Na konci 19. Stol a začátku 20. Století pak došlo k velké expanzi

5

JÍLEK J.: Finanční a komoditní deriváty, GRADA Publishing a.s. 2002, str. 99 - 100

26

derivátů mimo sektor zemědělských komodit, jako jsou finanční deriváty. První Opce se začínají obchodovat v roce 1973 na chicagské CBOE. V současné době je trh s deriváty nesmírně rozsáhlý s obrovskou nabídkou produktů. Existuje jak na burzách tak i na mimoburzovních trzích. Derivátové burzy jsou soustředěny po celém světě, byť nejdůležitější stále zůstává USA. Burzy zavadí elektronické systémy pro maximální zjednodušení přístupu na trh a zároveň upravují stávající produkty a vytváří nové, tak aby přilákali i menší investory z řad jednotlivců s malým kapitálem.

1.16 Důvody vzniku derivátů  Zajišťování rizik  Spekulace  Maximalizace zisku finančních institucí – Týká se OTC derivátů jako Swap a Forward.

1.17 Subjekty na derivátových burzách  Zajišťovatelé – Zajišťovatelé neboli anglicky „hedgers“ se pomocí derivátu pokouší zajistit před nepříznivým budoucím vývojem podkladového instrumentu, tedy takový který by byl v jejich neprospěch. Vstupují-li obě strany derivátového obchodu do něj s motivem zajištění, pak obě strany se zajišťují proti opačnému vývoji (např. pěstitel pšenice proti poklesu a mlynář proti růstu). V současné době do této skupiny subjektů patří též správci portfolií a správci podílových fondů a taktéž výrobci, obchodníci apod.  Spekulanti – Profitují z pohybů cen podkladového aktiva během doby existence odvozeného derivátu.  Finanční instituce – Jsou na trzích s deriváty aktivní jako spekulanti i jako zajišťovatelé. 27

 Dohled a regulace- Stejné jako v případě akciových burz. Každá země má své orgány a právní úpravu.

1.18 Typy příkazů, formy obchodování a obchodní systémy na derivátových burzách

V tomto případě je možné napsat, že s některými odchylkami jsou typy příkazů podávané na trh, stejně jako formy obchodování – prezenční a elektronické i obchodní systémy stejné nebo velmi podobné svým protějškům na akciových burzách. Tyto jsou vyjmenovány a popsány podrobněji právě v části věnované akciovým burzám.

1.19 Trh derivátů a derivátové burzy Spojené Státy USA jsou kolébkou obchodování s deriváty ve formě jak je známe dnes. Téměř veškeré obchody tohoto typu se točí okolo burzy CBOT – Chicago Board Of Trade založené v roce 1848 a CME – Chicago Mercantile Exchange založené o rok dříve. Právě na těchto burzách započalo obchodování se zemědělskými komoditami a to ve formě tzv. kontraktů. Kontrakt je určité standardizované množství komodity. Nejprve se tyto kontrakty obchodovali ve formě Forwardů. Později se oblíbenějším nástrojem staly Futures kontrakty. Futures byli od počátku standardizovány nejen v množství, ale i kvalitě, termínu a místě dodání. Derivátový trh v USA vznikl z důvodu pomoci farmářům, obchodníkům a provozovatelům sil se zrnem zlepšit postup při výměně komodity. Burzy CME a CBOT se v roce 2007 sloučily a vznikl atak pod hlavičkou CME globální derivátová jednička. Na burze se obchoduje nejen elektronicky v jejím systému GLOBEX, ale stále i prezenční formou na parketu burzy. Obchoduje se zde více než 50 druhů futures kontraktů. V USA však existuje ještě jedna známá derivátová burza. Tou je NYMEX – New York Mercantile Exchange. Tato burza je předním světovým místem obchodu s cennými kovy jako zloto, stříbro, platina atd. a také se zde obchodují energie. Např. mezi obchodníky 28

známá ropa s označením Light Sweet Crude. Burza taktéž funguje jak elektronicky tak prezenční formou. Zvláštní postavení díky specifičnosti obchodovaných produktů má CBOE – Chicago Board Options Exchange. Jak už název napovídá, burza se specializuje na obchodování s opcemi. Funguje od roku 1997 a je největším světovým opčním trhem.

Velké Británie Britové mají derivátovou burzu s velkým mezinárodním významem. Jedná se o LIFFE – London International Financial Futures And Options Exchange. Již od svého otevření se stala největší evropskou derivátovou burzou. Obchoduje se zde např. ropa Brent. Od roku 1989 probíhá obchodování elektronicky. V roce 2007 došlo ke sloučení s burzou EURONEXT. Od této chvíle se burza označuje Euronext.liffe. Euronex zároveˇˇn sloučil několik lokálních burz v Amsterdamu, Lisabonu a Paříži. Vznikl tedy ve formě EURONEXT opravdu velký světový hráč.

Francie Francie má svou MATIF - Marché á Termé International de France. Ještě v roce 2000 byla třetí nejaktivnější burzou derivátů na světě z hlediska množství zobchodovaných kontraktů. Byla založena v roce 1986. Obchodování probíhá jak prezenční formou tak elektronicky.

Německo V Německu existovala od roku 1990 burza DTB – Deutsche Termin Boerse. Již následující rok se stala svého času největší derivátovou burzou v Evropě množstvím zobchodovaných kontraktů. Obchodování zde probíhalo vždy elektronickou formou. V roce 1998 vznikla sloučením DTB a burzy SOFFEX nová burza pod názvem EUREX - Europe's Global Financial Marketplace. EUREX pronikl i do Spojených Států a zatím je zde se svou nabídkou derivátů velmi úspěšná.

29

Asie Z hlediska Asie jsou důležité 2 země, Japonsko a Singapur. V Japonsku je krom menších burz aktivní především derivátová část TSE – Tokyo Stock Exhcahnge. Ta vznikla již v roce 1878. Má své pobočky v Londýně, Singapuru a New Yorku. Největším asijským trhem derivátů je však singapurský SIMEX – Singapore International Monetary Exchange. Obchodují se zde hlavně energetické produkty.

Situace v ČR Pražská burza BCPP nabízí v současné době kromě akcií a standardních cenných papírů i obchodování s Warranty, Certifikáty a Futures kontrakty. Futures v současnosti jen na index PX a také s podkladovým aktivem akcií ERSTE a ČEZ. Pod pražskou burzu patří PXE – Energetická Burza Praha. Burza je velmi mladá a teprve se zde začínají obchodovat futures kontrakty na elektrickou energii. Dále v ČR existují komoditní burzy, jejichž význam pro region stejně jako objemy obchodů jsou velmi malé. Jsou to spíše specializované instituce, kde se středává nabídka a poptávka mezi některými společnostmi. Jednotlivec investor ani nemá důvod se obchodování účastnit. Jsou to: Českomoravská komoditní burza Kladno, Komoditní burza Praha, Obchodní burza Hradec Králové, Plodinová burza Brno.

30

2 Mimoburzovní trh Mimoburzovní trh je v zahraničí označován jako OTC trh. OTC = Over the counter. V překladu to znamená obchodování přes přepážku. Nicméně dnes už toto označení již dávno neplatí, protože mimoburzovně se obchoduje prakticky vždy přes elektronické obchodní systémy. Mimoburzovní trh se dá svým způsobem rozdělit na 2 skupiny. Tou první, která je možná i z hlediska této práce ve smyslu investičních instrumentů zajímavější je trh, jehož základy fungování jsou velmi podobné burzám a mají na něj přístup i menší investoři a subjekty. Stejně jako na běžných burzách se zde opět obchoduje s různými skupinami instrumentů. Hlavním rozdílem proti burze je možnost obchodování i s instrumenty, které by jinak nesplnily často přísné podmínky pro vstup do jednoho ze segmentů burzy. Podmínky obchodů nejsou standardizovány, respektive nabízejí mnohdy možnost individuálního stanovení podmínek obchodu. Může se i stát, že zde najdeme mimo jiné akcie malých ne příliš významných lokálních firem. Podle litery zákona „O kapitálovém trhu“ je i mimoburzovní trh v ČR trhem regulovaným. V zahraničí však existují i neregulované mimoburzovní trhy. V ČR je příkladem burze podobného mimoburzovního trhu RM – Systém, ve světě nejznámějším pak americký NASDAQ. Podobně jako klasické akciové burzy/burzy cenných papírů i subjekty na trhu s akciemi v rámci OTC trhu získávají finance na svou existenci z poplatků za uskutečněné obchody. Mimoburzovní trh však zdaleka není tvořen jen subjekty podobným v některých ohledech akciovým či jiným burzám. Druhou skupinou, která sama sobě tvoří mimoburzovním trh je i jakási mezibankovní síť pomocí které mezi sebou banky a další finanční instituce obchodují. Tyto instituce pak mnohdy obchodují s produkty, které nejsou běžně dostupné drobným investorům na burzách. Konkrétně můžeme zmínit měnové či úrokové Forwardy a Swapy. Velké finanční instituce mají svá dealingová oddělení, kde jsou skupiny dealerů odpovědných za uzavírání obchodů s protistranami, kterými jsou opět banky a finanční instituce. Vzhledem k tomu, že mimoburzovní trh je dnes skoro zcela elektronický tak uzavírání obchodů probíhá přes rozhraní počítače. Informace o cenách jednotlivých produktů pak dealeři znají přesně od společností zabývajících se sběrem takových dat, např. REUTERS, BLOOMBERG, TELERATE atd. Mnohé z těcho mezibankovních systémů fungují bez jasně vymezené obchodní či chcete-li pracovní doby. Fungují tedy 24 31

hodin denně. Typickým příkladem mimoburzovního systému fungujícího 24 hodin denně je FOREX.

2.1 Mimoburzovní trh ve světě Nejzářivějším příkladem rozvinutého OTC trhu jsou Spojené Státy Americké. Proto se zaměřím pouze na mimoburzovní trh v USA s tím, že v dalších vyspělých zemích principielně mnoho odlišností není. Na rozdíl od burzovních domů je OTC trh trhem dealerů. Pro každý cenný papír na těchto trzích dealeři stále kótují ceny, za které by byli ochotni koupit nebo prodat. Dealeři obchodují na svůj účet, respektive na účet své finanční instituce, kterou zastupují. Na rozdíl od systému s účastí specialistů musí být na americkém TC alespoň 2 dealeři. Častěji jich však bývá i okolo 50 - ti. OTC trh v USA je složen z: Pink Sheets – Je to trh nazvaný podle barvy papíru, na něž se dříve tisknuly kotace dealerů. Tento trh je složen z uvedených nezávazných kotací dealerů. Není to příliš likvidní trh. Obchoduje se zde ale dokonce s akciemi až 45000 společností. Takto velké množství akcií je z důvodu, že společnosti nemusí splňovat vůbec žádné požadavky pro zařezení do Pink Sheets. Na druhou stranu rizikovost takových akcií je často poměrně velká. OTC Bulletin Board – Jedná se o americkou kotační službu pro akcie, jež nejsou kotovány na žádné významné burze v USA. Krom akcií se zde obchodují i jiné instrumenty jako např. opční poukázky. Zobrazují se zde kotace OTC obchodů v reálném čase. Na tomto trhu participuje zhruba kolem 4000 akcíí co jsou přítomny zároveň i na Pink Sheets. Opět nejsou žádné požadavky na kotaci na tomto trhu s několika výjimkami. Těmi jsou, že periodické zprávy od společností dostává americký regulátor SEC či jiný podobný zahraniční regulátor trhu s cennými papíry. Dále v USA existují soukromé obchodní systémy – Např. POSIT, INSTINET, Arizona Stock Exchange. Jsou to elektronické obchodní systémy fungující jako klasické ziskové společnosti. V USA jsou jinak běžné burzy jako NYSE a regionální burzy neziskové organizace.

32

Unikátní postavení má a často pro většinu lidí i synonymum pro OTC trh je NASDAQ – National association of securities dealers automated quotation. Jedná se o největší mimoburzovní trh v USA. Vznikl v roce 1971. Založila jí organizace NASD – National association of securities dealers jako pomocníka pro OTC obchodování s akciemi. Byla to de-facto první elektronická burza na světě. Byť z počátku probíhalo obchodování jen mezi makléři po telefonu. V současnosti je to komplexní počítačový systém spojující finanční instituce, nemá žádnou centrálu, specialisty. Počet účastníků není omezen a může se jím stát po splnění určitých podmínek prakticky každý. Na NASDAQ existují 2 hlavní trhy . NASDAQ National Market a NASDAQ Capital Market. S tím, že pro první trh jsou přísnější požadavky na velikost obratu, zisku, počet emitovaných akcií atd. Nyní je na NASDAQ registrováno kolem 3200 podniků. NASDAQ má 3 indexy: NASDAQ Composite – obsahuje akcie všech obchodovaných společností, NASDAQ-100 – akcie sta nejobchodovanějších firem a NASDAQ Biotechnology Index.

2.2 Mimoburzovní trh v ČR – RM Systém Mimoburzovní trh v České Republice je nerozlučně spjat s RM - Systémem. RM-Systém byl založen v roce 1993 s původním účelem zúčtovací institucí pro akcie z kupónové privatizace. Je to v současnosti jediný organizátor mimoburzovního trhu s cennými papíry v ČR. V čase minulém byla tato instituce spravována společností PVT, kteráž zároveň zajišťovala průběh kuponové privatizace. Nyní je RM-Systém vlastněn stejnou skupinou lidí jako FIO družstevní záložna/obchodník s cennými papíry. Jedná se o 2 fyzické osoby Romualda Kopúna a Petra Marsu. Objem obchodů je výrazně nižší než na BCPP a zároveň tady nalezneme větší zastoupení drobných investorů, což je pozůstatek z doby kuponové privatizace. Na RM - Systému je možné díky kuponové privatizaci obchodovat i tituly společností, které nejsou na BCPP. Často jsou zde i malé, nepříliš významné podniky. Nutno ale zmínit, že likvidita takových akcií je z důvodu minimálních objemů obchodů obvykle mizivá. V současné době je možné zde obchodovat i zahraniční tituly, které jsou obchodovány v české měně. RM-Systém funguje na podobném principu jako burza, ale existuje několik hlavních rozdílů. Ve srovnání s BCPP – Burzou Cenných papírů Praha je RM-Systém levnější. 33

Absentují zde totiž jako mezičlánek investiční zprostředkovatelé/makléři. Tedy obchody probíhají přímo v elektronickém systému burzy. Zároveň je RM-Systém rychlejší ve smyslu vypořádání. To je nastaveno na T+0. Tedy proběhne ještě v ten stejný den. Dalším rozdílem jsou již výše zmíněné nižší požadavky pro kotaci cenného papíru a také bohužel nižší aktivita investorů. RM-Systém má 2 hlavní trhy. Oficiální a volný. Tak jako u běžné burzy se opět liší požadavky na jakousi kvalitu emitenta akcie. Oficiální trh je v tomto ohledu přísnější.

34

3 Investiční Instrumenty a jejich charakteristiky V úvodní části nejdelší kapitoly této práce se pokusím objasnit některé nejčastěji používané pojmy. Vysvětlení zobrazení cenového vývoje instrumentu na grafech a taktéž letmý náhled do způsobů, pomocí kterých analytici i investoři určují, zda je správný čas nastoupit do pozice na trhu. Nejvýznamnější částí kapitoly je však podrobný rozbor jednotlivých druhů instrumentů.

3.1 Pákové vs. nepákové instrumenty Existují běžné investiční instrumenty, kdy je třeba zaplatit celou hodnotu takového, abychom jej mohli kontrolovat, tedy ho koupit či prodat. To jsou klasické nepákové produkty. Jsou však i produkty využívající finanční páku. Finanční pákou rozumíme možnost ovládat aktivum o vysoké nominální hodnotě za použití podstatně nižších částek. Investor jednoduše složí jen zlomek částky potřebnou pro ovládání určitého investičního instrumentu. Jako příklad lze uvést klasický pákový produkt zvaný futures: Investor chce zakoupit Ropu Brent v hodnotě 10000 USD. Avšak v případě, že je páka 1:10 pak mu stačí pouze 1000 USD k tomu aby mohl toto množství ropy ve formě futures kontraktů zakoupit. Produkty založené na využití pákového efektu se staly v posledních letech mezi investory velmi oblíbené. Umožňují totiž dosáhnout opravdu velkých zisků z každého malého pohybu ceny. Např. pokud cena výše zmíněné ropy, za kterou investor zaplatil pouze 1000 USD, vzroste o 10% - hrubý zisk investora bude 1000 USD. Tedy 100% zhodnocení investice. A to jen proto, že ve skutečnosti za svých 1000 USD ovládá 10000 USD investici. Tento typ produktů je ale zároveň vhodný spíše pro zkušenější investory s menší averzí k riziku, protože v opačném případě kdyby cena poklesla o 10%, pak by přišel o celou hodnotu investice. Svým způsobem se dá říci, že pro nezkušeného investora je investice do pákových produktů podobná hře v kasinu. Jsou 2 možnosti jak pákový efekt využít: Buď jako v případě výše zmíněném. Tedy investicí přímo do instrumentu jež je pákový už ze své podstaty jako jsou futures, opce, warranty atd. Druhou možností je využít pákový efekt i u produktů, jež jsou z principu nepákové

jako

např.

akcie.

V takovém

případě

Vám

přímo

investiční

zprostředkovatel/burzovní makléř zablokuje na účtu pouze část ze skutečné hodnoty 35

objemu obchodu např. s akciemi. Obvykle je to částka kolem 15-30% skutečné hodnoty. Zbylou část Vám půjčí na úvěr. Za tuto formu půjčky účtuje investorovi úrok.

3.2 Býčí vs. medvědí trh – Long vs. Short pozice Při obchodování se všemi instrumenty existuje specifický žargon. Když si obchodník koupí kontrakt tak se říká, že goes long (jde dlouze) a založil long position (dlouhou pozici). Going long ve finančních kontraktech znamená, že si obchodník myslí, že cena poroste a je ochoten na to vsadit tím, že si koupí kontrakt. Long position (dlouhou pozici) také někdy nazýváme bullish position (býčí pozice). To je stejný přístup, jako na trhu s akciemi, kde je investor bullish na akcie některé firmy, protože si myslí, nebo doufá, nebo se modlí, aby cena této akcie stoupla. Opozitem od going long je going short. Takže když je obchodník short (krátký), pak si myslí, že cena kontraktů bude klesat. Krátká pozice je vlastnění kontraktů, které byly prodány v předpokladu nižších cen v blízké budoucnosti. Obchodník doufá, že kontrakty nakoupí později (zlikviduje) na nižších cenách a tím pádem vydělá. Obchodník je short, pokud nejdřív prodá kontrakt.6 Obchodník tedy věří, že trh bude medvědí – klesající.

3.3 Druhy grafů používané u investičních instrumentů Při technické analýze a obchodování samotném se běžně využívá velké množství variací a kombinací jednotlivých ukazatelů. Nejzákladnějším prvkem je ale graf samotný. Na vodorovné ose se zobrazuje čas a na svislé to mohou být jak koruny, dolary a eura, tak i body a procenta. Ukazuje nám, kde se právě cena či hodnota nachází nebo nacházela.

6 Býčí vs. medvědí trh. http://www.e-burza.cz/ONLINE-OBCHODOVANI/Long-a-Short-Trading.html

36

3.3.1 Liniový graf

Tento typ grafu je nejjednodušším typem, který se ve finančnictví používá. Jak můžete na obrázku vidět, jde o jednotlivá minulá data, která jsou spojená čárou. Většinou se používají data uzavírací, tedy cena, která nastala na konci vybraného časového úseku. Například z grafu schodového by vznikl graf liniový tak, že bychom spojili všechny uzavírací hodnoty jednotlivých schodů. Podle používané metody se může samozřejmě zvolit i jiná výchozí metoda (otevírací cena).7 Obrázek č.4 – Liniový graf

cs.wikipedia.org

3.3.2 Schodový graf V angličtině nazývaný „bar chart“, patří mezi tzv. OHLC (open, high, low, close) grafy. Z grafu lze vyčíst nejen cena uzavírací, ale také otevírací, nejnižší a nejvyšší. Průběh ceny je zde detailnější, a proto se lépe zpozorují trendy a cenové formace. Jednotlivý schod (bar), se skládá ze 3 částí. Svislá přímka nám ukazuje, kde se ceny pohybovaly, tedy vrchol (high) a dno (low). Na tuto přímku se zleva napojuje kratší, vodorovná část, která značí otevírací cenu. Vpravo od svislé přímky je stejnou metodou utvořena cena uzavírací. 7

Druhy grafů a liniový graf. http://cs.wikipedia.org/wiki/Technická_analýza

37

Obrázek č.5 – Schodový graf

cs.wikipedia.org

3.3.3 Svícový graf V angličtině nazývaný „candle stick“ má dlouhou historii. Vznikl v Japonsku už kolem roku 1700 a řadí se tak mezi první způsoby zhotovování grafů. Za jeho tvůrce je považován Munehisa Homma, obchodník s rýží, který s použitím tohoto grafu vydělával ohromné částky. Tento graf dostal své nynější jméno až později. Japonští obchodníci mu nejprve říkali „linie protiúderu“ nebo také „strom pokročilého vojska“. Na rozdíl od schodového grafu (bar chart) se nejedná pouze o obyčejný typ grafu OHLC (open, high, low, close). Svícový graf má totiž i určitou předpovídací hodnotu. Dvě nebo více po sobě jdoucích svíček může vytvořit formaci (vzor, pattern), ze které lze předpovědět pravděpodobné budoucí chování. Svíčka se dělí na dvě základní části, na tělo a knoty popř. stíny. Tělo, tlustá část svíce, vyjadřuje rozpětí mezi otevírací cenou (open) a cenou uzavírací (close). Knot (stín) je uzká část vystupující z těla nahoru nebo dolů. Horní stín

38

reprezentuje maximální cenu (high) za danou časovou periodu, dolní stín pak minimální cenu (low).8

Obrázek č.6 – Svícovýgraf

cs.wikipedia.org

3.4 Metody odvozování současné investičních instrumentů

a

budoucí

hodnoty

3.4.1 Fundamentální analýza Jedná se o metodu, která jde nejvíce do hloubky v pokusu interpretovat aktuální nebo budoucí cenu instrumentu. Je to metoda k vyhodnocení údajů jako aktuální hospodářská situace podniku, ekonomická situace regionu, vliv sezónnosti, politická situace dané země ale i třeba předpověď počasí u zemědělských komodit. U akcie se pomocí fundamentální 8

Schodový a svícový graf. http://cs.wikipedia.org/wiki/Technická_analýza

39

analýzy snažíme zjistit její vnitřní hodnotu. Vnitřní hodnotu pak porovnáme s tržní cenou a na základě toho zjistíme, zda - li je akcie v danou chvíli nadhodnocená či podhodnocená. Fundamentální analýza, tedy vypadá jako dosti objektivní metoda nicméně při její tvorbě narážíme na mnohá negativa. Ta jsou spjata především se získáváním informací, jež chceme následně vyhodnotit. Tyto informace totiž nemusí být 100% věrohodné. Jako příklad lze uvést situaci, kdy podnik uvede zkreslené údaje o svém hospodaření. Na základě takových dat provedená fundamentální analýza samozřejmě je zcela špatně a dochází k matení investorů. Dalším příkladem problémů se získávání informací může být záměrné zkreslování informací ze strany zpravodajských agentur.

3.4.2 Technická analýza Podstatou technické analýzy je systematické zkoumání a vyhodnocování dat z let minulých ale i současných. Tyto informace zaznamenává v grafické podobě – ve formě grafů. Pomocí na grafech znázorněných trendech a speciálních indikátorech se analytici snaží předpovídat budoucí tržní vývoj. Pomůckou je jim právě na grafech viditelný vývoj z minulosti. Pro studium grafů existují speciální softwary, které jsou schopny zakreslit od trendu až po pomocí složitých funkcí spočítaný předpokládaný vývoj. Na rozdíl od fundamentální analýzy ta technická se zaměřuje pouze na faktory na samotném trhu. Fundamentální na faktory mimo trh. Základní předpoklad tedy je, že trhy se budou stále chovat tak jako se chovali již v minulosti. Technická analýza je velmi efektivní při krátkodobých předpovědích vývoje cen. Mnohem vhodnější než fundamentální, jež se naopak hodí pro dlouhodobější výhledy. Hypotézou technické analýzy je, že ve vývoji trhů se odráží úplně vše včetně nálady investorů a taktéž princip, že se skutečně mnoho investorů technickou analýzou řídí. I díky tomu opravdu mnoho indikátorů technické analýzy funguje. Mezi oblíbené indikátory technické analýzy patří: klouzavé průměry, support a rezistence úrovně, stochastic, bollingerova pásma, MACD a mnoho dalších.

3.4.3 Psychologická analýza Jak je známo cena nejen akcií, ale prakticky všech instrumentů je ovlivněna mnoha faktory. Ať už s racionálním původem jako na základě fundamentální analýzy tak i 40

původem zdánlivě nelogickým. Psychologická analýza vychází z teze, že rozhodnutí pro nákup či prodej určitého instrumentu je z větší části ovládáno emocemi. Jednoduše můžeme říci, že snaha o rychlý zisk nebo naopak strach ze ztráty posouvají u mnoha investorů podložená fakta či správné úvahy do pozadí. Pointou pro analytiky a obchodníky využívající psychologickou analýzu je vyzrát na trhu nad většinou, která řídí své jednání emocemi.

41

3.5 Akcie

Pokud se podíváme na právní úpravu v obchodním zákoníku, pak akcie je zde formulována s následujícími charakteristikami: Akcie je cenný papír spojený s právy akcionáře jako společníka akciové společnosti podílet se na řízení, zisku a likvidačním zůstatku při zániku akciové společnosti. Osoba podílející se na základním kapitálu společnosti má oprávnění k vykonávání práv akcionáře jako společníka i v případě kdy společnost doposud nevydala akcie nebo zatímní listy. To ode dne zápisu základního kapitálu, na němž se podílí do obchodního rejstříku. Stanovy společnosti musí určit jmenovitou hodnotu všech vydaných akcií. Součtem jmenovitých hodnot těchto akcií je pak základní kapitál akciové společnosti. U akciové společnosti s veřejnou nabídkou akcií musí být minimálně 20 milionů Korun. Bez veřejné nabídky stačí 2 miliony Korun. U akcií je nutno rozlišit nominální a tržní hodnotu. Nominální hodnotou lze rozumět podíl na majetku akciové společnosti, který z vlastnictví takové akcie vyplývá. Tržní hodnotou je pak cena, za kterou zle akcii zakoupit nebo prodat na trhu. Tato aktuální hodnota je uváděna ve formě kurzu. Za tento aktuální kurz je možno akcii na burzovním nebo mimoburzovním trhu. Kurz akcie je ovlivňován řadou faktorů vyplývající např. z aktuální situace na trzích, hospodářských výsledků společnosti ale i třeba náladě investorů nebo politické situaci. Tato problematika je příliš široká než aby se dala vysvětlit ve formě jednoduchá poučky. Zjednodušeně však můžeme říci, že aktuální kurz dané akcie je formován poptávkou a nabídkou na burze nebo OTC trhu. Jako investiční instrument jsou akcie velmi oblíbené. Jednak z důvodu jednoduchosti jejich konstrukce, která je snadno pochopitelná pro širokou veřejnost tak i z hlediska možnosti velkého výnosu během poměrně krátké doby. Výnosnost může dosáhnout během jednoho roku i desítek %.

3.5.1 Podoba akcií  Listinné  Zaknihované

3.5.2 Náležitosti akcie Každá akcie musí obsahovat následující parametry: 42

 Firmu a sídlo společnosti  Jmenovitou hodnotu  Jednoznačné označení formy akcie. U akcie na jméno firmu a název nebo jméno akcionáře.  Výši základního kapitálu a počet akcií vydaných k datu emise  Samotné datum emise Listinné akcie pak musí dále obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva. Těch, kteří jsou oprávněni jménem společnosti jednat k datu emise. Je možné, že akcie jedné a téže společnosti mají různou jmenovitou hodnotu, např. 1000 CZK za kus a zároveň 500 CZK za kus. Stejně tak může být vydáno více druhů akcie. V tom případě musí akcie obsahovat označení druhu. V případě listinných akcií i označení s nimi spojených práv. U kmenových akcií, což jsou akcie, s nimiž nejsou spojena žádná specifická práva, není nutné druh označit. Se všemi akcionáři musí být zacházeno za stejných podmínek bez ohledu např. na velikost podílu.

3.5.3 Forma akcie  Na jméno  Na majitele V případě vydání akcií na jméno vede společnost zároveň seznam akcionářů. V tomto se označuje druh, forma a jmenovitá hodnota akcie, firma nebo název a taky sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby akcionáře. Pokud jsou akcie zaknihované, mohou stanovy určit, že seznam akcionářů je nahrazen evidencí ve středisku cenných papírů. Listinné akcie na jméno lze převést rubopisem pomocí rubopisu a předání. K účinnosti procesu převodu akcie je nutné ještě provést zápis o této změně do seznamu akcionářů. Akcie na majitele je převoditelná neomezeně. V případě listinné akcie na majitele vykonává práva ten, kdo ji předloží nebo se prokáže prohlášením osoby vykonávající její 43

úschovu nebo uložení. V případě zaknihované akcie na majitele vykonává práva osoba vedená v evidenci zaknihovaných akcií.

3.5.4 Rozdělení akcie podle práv  Kmenové akcie – Jedná se o nejběžnější a zároveň nejrozšířenější typ akcií. Platí zde klasické formulka, že jsou svázány s právem akcionáře pobírat dividendu, účastnit se valné hromady a hlasovat na ní.  Akcie prioritní – Ve stanovách společnosti může být určeno vydání určitých akcií, s nimiž jsou spojena přednostní práva. Tyto práva se týkají dividend případně podílu na likvidačním zůstatku. Souhrn prioritních akcií nesmí překročit polovinu základního kapitálu. Ve stanovách může být uvedeno i omezení, že s prioritními akciemi není spojeno hlasovací právo na valné hromadě. V takovém případě je defacto výhoda prioritních akcií kompenzována právě omezením v hlasovacích právech. Přednostní právo na dividendu znamená buď to, že se nejprve dividendy vyplatí na prioritní akcie a až následně na kmenové. Nebo druhá možnost je, že k prioritním akciím se váže vyšší procentuální dividenda než na kmenové akcie. Prioritní akcie mohou být jako na jméno tak na majitele. Vzhledem k praxi, že prioritní akcie jsou většinou odměnou pro zakladatele společnosti, tak jsou obvykle na jméno.  Akcie zlaté – Někdy také označované jako zakladatelské. Tato forma akcií má větší sílu při hlasování. Jedna zlatá akcie může mít sílu většího počtu akcií obyčejných (kmenových).  Akcie požitkové – V případě tohoto druhu akcií neexistuje hlasovací právo. Pouze je pro jejího držitele právo na dividendu a podíl na likvidačním zůstatku v případě úpadku společnosti.  Akcie zaměstnanecké – Jsou to akcie na jméno určené pro zaměstnance akciové společnosti. To zda takové akcie společnost vydá, záleží čistě na ní a musí to být uvedeno ve stanovách. Právě stanovy nebo usnesení valné hromady o zvýšený základního kapitálu může určit podmínky nabytí těchto akcií zaměstnanci. Zaměstnanci tak nemusí splatit celý emisní kurz nebo plnou cenu akcie na trhu. Pak je zbývající podíl pokryt z vlastních zdrojů společnosti. Souhrn částí emisního 44

kurzu případně kupních cen všech těchto akcií nepodléhajících splacení zaměstnanci nesmí překročit 5% základního kapitálu. Nesmí ho překročit v době kdy se o prodeji zaměstnancům rozhoduje.

3.5.5 Emisní kurz akcie Emisním kurzem akcie rozumíme částku, za niž akciové společnost vydala akcie. Tento emisní kurz nesmí být nižší než jmenovitá hodnota akcie. Může však být vyšší. Pokud dojde k tomu, že je vyšší pak rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií nazýváme emisním ážiem.

Obrázek č.7 – Listinná akcie

www.thecoca-colacompany.com

45

3.5.6 Dividendy

Dividendy jsou s akciemi nerozlučně spjatý prvek. Je to výnos vyplácený emitentem, tedy akciovou společností svým akcionářům v takzvaný rozhodný den. Obvykle se vyplácejí na roční bázi, výjimečně i na pololetní (např. u akcií ve Velké Británii). Není žádný právní nárok na to, aby společnost opravdu dividendy vyplatila. Je jen a pouze na jejím uvážení zda a v jaké výši je vyplatí.

3.5.7 Výhody a nevýhody akcie jako investičního instrumentu Výhody: 

Možnost značného zhodnocení investice díky pohybu kurzu



Výplaty dividend u vybraných akcií



Jednoduchá snadno srozumitelná konstrukce akcie



Velmi široká nabídka obchodovatelných akcií

Nevýhody:  Riziko rychlé ztráty hodnoty při nenadálém poklesu kurzu  Nutnost platit nezanedbatelné poplatky makléři při nákupu a prodeji

46

3.6 Fondy

Pod pojmem fondy rozumíme fondy kolektivního investování. V oblasti fondů jsou nejvýznamnější veličinou, která nás bude na následujících stránkách primárně zajímat podílové fondy. Jsou to subjekty, které však nemají skutečnou právní subjektivitu. Právní subjektivitu mají správcovské společnosti, které je zřídili za účelem shromáždění kapitálu. Tento kapitál vybraný od klientů fondu pak správcovské společnosti investují dále ve formách akcií, dluhopisů, podílových listů, komodit atd. Název kolektivní investování vychází z principu, že fondy sdružují velké množství investorů. Každý investor do podílového fondu získá tzv. podílové listy. To je cenný papír potvrzující podíl na majetku fondu. Je poměrně velké množství druhů fondů. Členění je podle různých kritérií. Úplně nejzákladnější dělení je na 2 druhy fondů:  Otevřené fondy – Neexistuje zde limit na počet vydaných podílový listů a počet podílníků. V praxi to znamená, že klient otevřeného fondu má možnost kdykoliv nakoupit nové podílové listy a zároveň prodat své stávající zpět.  Uzavřené fondy – Tento druh fondů vydává pouze omezený počet podílových listů. Taktéž omezují počet podílníků, klientů.

3.6.1 Členění z hlediska investiční politiky fondů  Fondy růstové – Principem je zhodnocení svěřených prostředků podílníků  Fondy růstově výnosové – Krom zhodnocení svěřených prostředků také vyplácejí výnosy podílníků v pravidelných intervalech  Fondy výnosové (důchodové) – Vyplácí na pravidelné bázi důchod z investice

47

3.6.2 Členění podle způsobu výběru poplatku, který si fondy účtují  Fondy se vstupním poplatkem – Tento druh fondu si účtuje poplatek jak za vstup do něj tak i poplatky na roční bázi za správu prostředků  Fondy s výstupním poplatkem – Poplatky jsou účtovány jen za výstup/vyvedení prostředků z fondu. Fondy pak mohou stanovit politiku tak, že čím dále peníze ve fondu ležely, tím menší bude poplatek.  Fondy bezpoplatkové – Nejsou zde žádné poplatky za vstup a výstup z fondu. Nicméně přesto si účtují poplatek za správu na roční bázi.

3.6.3 Členění podle druhů aktiv, do nichž je investováno  Fondy peněžního trhu – Patří mezi nejméně rizikové fondy z hlediska bezpečnosti investice. Bohužel odvrácenou stranou mince je také nejnižší výnosnost, dokonce i pod úrovní termínovaných vkladů v bance. Investují do dluhopisů se splatností do jednoho roku, státních pokladničních poukázek. Výnosnost je závislá na výši krátkodobých úrokových měr.  Dluhopisové fondy – Nabízejí vyšší zhodnocení než fondy peněžního trhu. Obvykle investují do dluhopisů nejméně rizikových, jako jsou státní nebo kvalitnějších podnikových dluhopisů. Rizikovost je mírně vyšší než u fondů peněžního trhu.  Fondy akciové – Jak je zřejmé z jejich názvu tak investují do akcií. Výnosy zde mohu být již poměrně vysoké. Jsou ovšem znatelně rizikovější než předchozí dva druhy fondů. Mezi akciové fondy se zařazují i indexové fondy. Ty investují do akcií zahrnutých v konkrétních indexech. De-facto pak výnosnost takového fondu kopíruje vývoj indexu. Výnosnost může tak být klidně několik let záporná. Specialitou v rámci akciových fondů jsou tzv. ETF – Exchange traded funds. V překladu na burze obchodované fondy. V krátkosti by se dalo říci, že se jedná o indexové fondy, tedy složené z akcií kopírujících nějaký index s možností koupit je 48

přímo na burze. Mohou však kopírovat i určitý sektor ekonomiky nebo určitou komoditu. Tyto fondy může investor nakoupit na burze úplně stejně, jako kupuje akcie. Někdy je i možnost směnit ETF za konkrétní akcie, z nichž se skládá. Nevýhodou ETF jsou vyšší poplatky než u běžných fondů.  Smíšené fondy – Portfolia těchto fondů jsou rozložena mezi akcie a dluhopisy nebo i peněžní trh. Výnosnost je na nižší úrovni než u akciových fondů, ale zároveň jejich výnosy nemají tak kolísavou tendenci. Tedy vývoj je stabilnější.  Zajištěné fondy – Jedná se o druh fondů, který je založen především na kvalitním marketingu jako produkt schopný nalákat i dosud nerozhodné investory. Principem je, že málokdo by rád ztratil své finanční prostředky tak tyto fondy nabízejí v případě poklesu trhu vrácení určité části investovaných prostředků. Dělí se na 2 skupiny: Fondy na dobu určitou – Zaručují investorům vrácení 100% vložených peněz. Jen na konci období. Období je běžně kolem 4-5 let a v případě vystoupení z fondu je velká pokuta. Druhým typem jsou Fondy na dobu neurčitou – Zde může investor do fondu kdykoliv vstoupit i z něj vystoupit. Avšak fond vrátí nižší částku než jste vložili, např. 85%. Navíc jsou účtovány u obou typů fondů vysoké poplatky za vstup, výstup i vedení. Tedy nejsou z hlediska investora zdaleka tak výhodné jak se může díky garanci (zajištění) zdát.  Fondy fondů – Tyto fondy nakupují za svěřené prostředky podílové listy jiných fondů. Mají vyšší poplatky než jiné druhy fondů.  Nemovitostní fondy – Jedná se o možnost jak nepřímo investovat do nemovitostí. Fond nakupuje a prodává nemovitosti. Teoreticky může být velmi zajímavé zhodnocení, ale stejně jako u akcií též strmý pád hodnoty podílových listů. Příkladem je situace za současné ekonomické recese.  Derivátové fondy – Jak název napovídá, investují do derivátů. Především různých komodit ať už zemědělských tak i drahých kovů. Jsou velmi rizikové.  Hedžové fondy – Speciální druh fondů zaměřený na klientelu z řad movitých klientů a institucionálních investorů. Minimální investice bývá kolem 1 milionu USD. Používají běžně pákový mechanismus a velmi dravé investiční strategie. 49

Např. investice proti aktuálnímu směru trhu. Tyto fondy až nepříjemně často končí s obrovskými ztrátami. Jedná se o jednu z nejrizikovějších investic vůbec.  Fondy rizikového kapitálu – Pod pojmem rizikový kapitál rozumíme finanční prostředky určené k založení nových či koupení starších firem s možností významného růstu. Podílník takového fondu se tedy nepřímo stává skrze fond spoluvlastníkem takové společnosti. Běžně se používá např. při budování nových obchodních řetězců. Pro získání dostatečného počtu investorů fondy musí nabídnout dobře propracovaný podnikatelský plán. U většiny fondů je splatnost 10 -ti letá. Během této doby by měl fond akcie společnosti prodat na burze nebo jiné společnosti, aby měl hotovost na výplatu výnosů. Rizikovost je poměrně vysoká. Počátek těchto fondů lze datovat do doby boomu Silicon Valley v USA během 80.let. 20. století.

3.6.4 Výhody a nevýhody investic do fondů Výhody:  Správa svěřených prostředků profesionálními analytiky  Není nutné aktivně sledovat trhy a reagovat – to je úkol fondu  Rozložení rizik mezi různé produkty vše v rámci jednoho fondu Nevýhody:  Placení poplatků za správu fondu případně další poplatky podle typu fondu  Možnost špatného vedení fondu ze strany správce  Nízká likvidita – Ze zákona je lhůta, během níž podílník získá své peníze zpět 15 až za dnů a fondy jí využívají.

50

3.7 Investiční certifikáty Certifikáty jsou relativní novinkou v oblasti investičních instrumentů. Jako technické vymezení formou pojmu lze říci, že je to forma dlužního úpis, kdy se zavazuje emitent certifikátu vyplatit v budoucnu kupujícímu částku odpovídající hodnotě takového certifikátu. Certifikáty jsou emitovány buď bankami nebo různými investičními společnostmi. Za finanční prostředky, pomocí kterých si investor certifikát zakoupil, emitent investuje do různých druhů podkladových aktiv podle druhu certifikátu. Tímto konkrétním podkladovým aktivem se může stát prakticky cokoliv v současnosti obchodovatelné na finančních trzích. Sem patří ať už akcie, tak i koš akcií. Takovýmto košem rozumíme více akcií od různých emitentů i z úplně odlišných sektorů ekonomiky nebo jako těch co jsou součástí nějakého indexu. To umožňuje lépe diverzifikovat portfolio, jež vlastně takový certifikát tvoří. Samozřejmě podkladovým aktivem se může stát i futures na zemědělskou komoditu, drahé kovy či energie. Případně třeba kombinace některého ze zmíněných. Běžně se stává, že certifikáty mají předem danou dobu splatnosti. Po jejím uplynutí je emitent povinen investorovi vyplatit hodnotu certifikátu nebo existují i certifikáty s neomezenou dobou splatnosti. Certifikáty s neomezenou dobou splatnosti jsou nazývány Open-Ended. Hodnota certifikátu je pevně spjata s hodnotou podkladového aktiva, na kterém je daný certifikát založen. Při pohybu hodnoty podkladového aktiva se stejnou měrou pohne i hodnota certifikátu na tomto aktivu založeném. V případě investice do certifikátu však pro investory nevznikají žádná akcionářská práva jako právo na dividendu, právo podílet se na řízení společnosti, na likvidačním zůstatku atd. Pořízení investiční certifikátů je možné jak na burzovním tak i mimoburzovním trhu. Mimoburzovním trhem v tomto případě rozumíme nákup certifikátu přímo u emitenta. Většina obchodů s certifikáty probíhá ve světovém měřítku na burzách Stuttgart Euwax, na Deutsche Börse Smart Trading. Není to náhoda. Totiž právě Nemecko je zemí, odkud investiční certifikáty pocházejí. V současnosti okolo 70% všech certifikátů je emitováno německými bankami.

51

3.7.1 Druhy certifikátů  Garantované certifikáty – Tento druh certifikátu je zajímavý absolutním zajištěním proti nežádoucímu pohybu ceny podkladového aktiva, tak aby investor ztrácel. Cílovou skupinou zákazníků pro tyto certifikáty jsou tedy silně rizikově averzní investoři. Garance návratnosti investovaných finančních prostředků je 100%. Nicméně výnos je na druhou stranu omezen. Investor nemá 100% podíl na výnosu v případě pohybu ceny podkladového aktiva vedoucího k zisku.  Discount certifikáty – Velmi zajímavý druh certifikátu, především díky možnosti investora profitovat i v případě určitého poklesu cenu podkladového aktiva. Dalším specifikem je fixní doba splatnosti standardně stanovená na úroveň okolo 3 – 18 měsíců. Emitent si však za tuto výhodu investora v možnosti profitovat i v případě, že podkladové aktivum se nevyvíjí nejlépe, nastavuje podmínku maximálního možného výnosu. V překladu z angličtiny je discount sleva a tou slevou je pak náhrada za omezený výnos. V praxi dochází tedy k tomu, že cena podkladového aktiva je nižší než cena aktuální. Pokud je v době končící splatnosti certifikátu cena na maximální možné úrovni, kterou se emitent předem zavázal vyplatit i nad ní tak v obou případech dostane investor právě jen nejvyšší možný předem stanovený výnos. Při nižší ceně než maximální možnou pak dostane investoru vyplacenu tuto nižší cenu.  Sprint certifikáty - Jejich základní esencí je finanční páka. Tedy investor může dosáhnout zisku několikanásobného oproti investicím do certifikátů bez finanční páky. Existuje zde však omezení maximálního možného výnosu pro investora ve formě rozpětí ceny. Pokud v období končící platnosti certifikátu je cena podkladového aktiva na úrovni nebo i nad úrovní největšího možného předem stanoveného výnosu, pak je vyplacen stejně jako u předchozích diskontních certifikátů

pouze

maximální

předem

stanovený

výnos.

Tento

je

však

zněkolikanásoben silou finanční páky. I v situaci kdy je cena podkladového aktiva v době splatnosti nižší než maximální možný výnos, tak investor dostane tento výnos násobený pomocí finanční páky. Na druhou stranu hrozí i situace, kdy v případě pohybu ceny podkladového aktiva dojde ke ztrátě a ta je následně násobena pákovým efektem. Jedná se tedy o velmi rizikovou investici. 52

 Airbag certifikáty – Certifikáty označené jako tzv. airbag můžeme částečně přirovnat ke garantovaným certifikátům. I v tomto případě je zde forma zajištění avšak toto zajištění již není stoprocentní. Druhou stranou mince je, že proti garantovaným certifikátům nabídne investice do těch airbag větší podíl na výnosu. Reálně může být podíl na výnos roven 100%. Pokud se cena airbag certifikátu pohybuje v předem daném rozmezí pak certifikát neztratí hodnotu. I v případě ,že investoři kteří investují do toho stejného podkladového aktiva, jako je propojeno s airbag certifikátem přímo ztrácejí, tak naopak investoři vlastnící tento certifikát dostanou vyplacenu původní investovanou částku. Jedině v případě kdy se opravdu cena podkladového aktiva dostane pod předem stanovené rozmezí, začne certifikát ztrácet hodnotu – ale i v tomto případě pořád méně než samotné podkladové aktivum.  Indexové certifikáty – Podkladovým aktivem těchto certifikátů jsou burzovní indexy. Cena se vyvíjí tedy s přímou návazností na tyto indexy. Liší se specifickou veličinou zvanou poměr odběru. Ten může dosáhnout 1:1 nebo také 1:100. Pod pojmem poměr odběru rozumíme, že hodnotu indexu vydělíme příslušným číslem, a výsledkem je následně tržní cena certifikátu  Bonus certifikáty – Zvláštností použitou v případě těchto certifikátů je, že k jejich dosaženému výnosu (pokud je dosažen),

je připočítán i bonus navíc, tedy

bonusový výnos. Velikost výnosu není nijak předem omezena. V době splatnost, v případě, že se podkladové aktivum obchodovalo celou dobu nad předem stanovenou úrovní, pak investor získá nominální hodnotu s bonusem navíc nebo získá současnou hodnotu bez bonusu. V případě, že dojde k situaci, kdy v průběhu doby, kdy byl certifikát obchodován se hodnota podkladového aktiva dostala pod předem určenou úroveň, pak investor dostane vyplacenu pouze tržní cenu.  Basket certifikáty – Jak už název napovídá (basket = v AJ koš), zde určuje emitent obsah koše podkladových aktiv. Vývoj cen instrumentů v tomto koši pak určuje i aktuální cenu certifikátu. Koš může být tvořen např. akciemi z nějakého odvětví nebo světového regionu jako IT nebo jihoamerické firmy atp. Do skupiny basket certifikátů lze zařadit i níže uvedené tematické a strategické certifikáty.

53

 Tématické certifikáty – Tento typ certifikátů je propojen s vývojem určitého oboru nebo odvětví ekonomiky. Tedy jako příklad jejich emitent může investovat do společností energetických firem a zároveň třeba do příbuzných komodit jako ropa, zemní plyn.  Strategické certifikáty - Tato forma certifikátů je spjatá s předem vytvořenou investiční strategií jejího emitenta. Hodnota strategického certifikátu je pak závislá na vývoji koše produktů, jež je neustále kontrolován, upravován a také doplňován způsobem aby splňoval požadavky použité investiční strategie.  Outperformance certifikáty – Opět u této skupiny certifikátů je podobně jako v případě sprint certifikátů použit pákový efekt. Velikost finanční páky je vyjádřena tzv. participačním faktorem. V případě, že je participační faktor 300%, pak investor získá trojnásobný profit, než kdyby investoval jen do podkladového aktiva. Pokud dojde k situaci, kdy je kurz ceny certifikátu nižší než jeho emisní kurz tak pákový efekt není. Hodnota certifikátu je tak stejná jako podkladového aktiva. Tento typ certifikátů nemá tedy teoreticky žádné omezení maximálního výnosu.

3.7.2 Výhody a nevýhody investic do fondů Výhody:  Velký výběr z různých druhů certifikátů s různými nastaveními a pravidly  Podkladovým aktivem může být prakticky cokoliv  Možnost obchodovat přímo přes emitenta, např. banku  100% likvidita – emitent vždy investorovi vyplatí hodnotu certifikátu Nevýhody:  Teoretické riziko bonity emitenta – vhodný vybírat osvědčené emitenty s kladným ratingem  Pákové certifikáty mohou být silně rizikové 54

Obrázek č.8 – Druhy certifikátů a znázornění jejich výnosu ve vztahu k riziku

www.investujeme.cz

55

3.8 Dluhopisy

Dluhopis je instrumentem s poměrně dlouhou historií. Již od 17. Století vlády získávaly finanční prostředky pro svou činnost jako bylo financování válek. Tehdy prakticky jen emisemi dluhopisů s pevným kuponem. V současné době jsou dluhopisy u státní správy velmi populární prostředek pro financování veřejných výdajů. Nejen vlády ale i soukromé podniky tedy vydávají dluhopisy jako prostředek k financování stávajících i nově vzniklých nákladů a projektů. Jako vymezení tohoto produktu se dá říci, že dluhopis je formou půjčky poskytovanou jeho majitelem vydavateli dluhopisu. Je vhodné zmínit hlavní rozdíl mezi dluhopisem a úvěrem jakožto prostředky s podobným účelem. Dluhopisy lze obchodovat na veřejných trzích, na burzách. V praxi tomu tak skutečně je a i na pražské burze toto obchodování probíhá podobně jako obchodování s akciemi podniků. Dluhopis lze tedy zakoupit buď v bance nebo na burze cenných papírů. Záleží na podmínkách emitenta nebo druhu dluhopisu. Pokud se podíváme na právní úpravu tak dle zákona 190/2004 Sb., o dluhopisech § 2 : (1) Dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. (2) Dluhopis může být vydán v listinné nebo zaknihované podobě. (3) Emisí dluhopisů se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Dluhopisům téže emise se přidělí stejné identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN), je-li přidělováno, nebo jiný údaj identifikující dluhopis, (4) Dluhopisem vydávaným v České republice se rozumí dluhopis, který byl v listinné podobě předán nebo v zaknihované podobě zapsán v evidenci podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu na účet prvnímu nabyvateli na území České republiky.

56

(5) Kupóny jsou cenné papíry na doručitele, které lze vydávat pro účely uplatnění práva na výnos z dluhopisu. Listinné kupóny se vydávají v kupónovém archu.9

3.8.1 Základní členění dluhopisů  Bezkuponové – Forma dluhopisu, kdy není vyplácen majiteli dluhopisu emitentem pravidelný úrok. Místo toho kupující koupí dluhopis se diskontem (slevou) proti jeho nominální hodnotě. V době splatnosti pak dostane vyplacenu nominální hodnotu.  Kuponové – Mají obvykle delší dobu splatnosti než bezkuponové. Jejich majitel dostává od emitenta dluhopisu pravidelně úrokový výnos. Tyto platby – výnosy se nazývají kuponem. Jsou vypláceny obvykle ročně nebo pololetně. Na konci splatnosti dostane majitel vyplacenu nominální hodnotu.

3.8.2 Členění dluhopisů podle emitenta  Státní dluhopisy - Dluhopisy emitované vládou. Tento typ dluhopisu je mezi investory populární z důvodu velké jistoty návratnosti a také nižší nominální hodnoty obvykle do 10000 CZK za 1 dluhopis. Nevýhodou je nižší zhodnocení.  Pokladniční poukázky - Opět je zde jistota návratnosti. Mají však kratší dobu splatnosti proti dluhopisům a také vyšší nominální hodnotu. Toto jim spolu s faktem, že se neobchodují na burzách cenných papírů, brání být dostupnější pro širší masy investorů.  Komunální dluhopisy - Jsou vydávány celky územní samosprávy jako obce nebo kraje. Mohou být vydány přímo samosprávným celkem nebo bankou, která následně z prodaných dluhopisů poskytne úvěr. Opět se jedná o málo rizikovou investici v tomto případě s vyšším výnosem než státní dluhopisy nebo pokladniční poukázky.

9

Zákonné vymezení dluhopisu - Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech

57

 Zaměstnanecké dluhopisy - Jsou vydávány společnostmi pro jejich zaměstnance. Po ukončení pracovního poměru mohou pak zaměstnanci, majitelé těchto dluhopisů dluhopisy prodat za nominální cenu + úrokový výnos. Podléhají dědictví.  Podnikové dluhopisy – Forma dluhopisů, které jsou vydávány soukromými společnostmi a jsou dostupné široké veřejnosti. Nicméně jejich nominální hodnota bývá vysoká. Je zde riziko jejich nesplacení ze strany emitenta. Proto nabízejí pro přilákání investorů vyšší úrok než státní a komunální dluhopisy.  Bankovní dluhopisy - Dluhopisy vydávané bankami. Banky jsou díky svým možnostem schopny si prodej vlastních dluhopisů zorganizovat sami např. v rámci pobočkové sítě.  Junk bondy – Dluhopisy podniků, které jsou ve špatné hospodářské situaci a nemohou již získat kapitál jiným způsobem než emisí dluhopisů. Mají výrazně vyšší úrok než předchozí druhy dluhopisů případně u bezkuponových jsou prodávány s velkým diskontem proti nominální hodnotě. Jsou však velmi rizikové.

3.8.3 Členění dluhopisů podle druhu úroku 

Pevný úrok - úrok zůstane po celou platnost dluhopisu stabilní. Takové zhodnocení nabízí převážná většina dluhopisů. Nevýhoda tohoto typu úročení se projevuje především v době, kdy rostou úrokové sazby. Investor by mohl v případě alternativního uložení peněz docílit vyššího zhodnocení.



Úrok závisející na ziscích vydavatele - tento výnos z dluhopisu nenápadně připomíná dividendu vyplácenou majitelům akcií. Rozdíl spočívá v tom, že majitel dluhopisu se na rozdíl od akcionáře nestává spoluvlastníkem společnosti.



Úrok zvyšující se s rostoucí inflací - tento typ zhodnocení obligace přichází vhod v době, kdy ceny rostou. Vydavatel dluhopisu se zaváže vyplácet úroky v závislosti na růstu či poklesu cen v ekonomice. Zhodnocení majitele obligace bude vyšší při inflaci 10 % než při růstu cen ve výši 5 %.



Pohyblivý úrok - tento úrok se bude odvíjet od úrokových sazeb na kapitálových trzích. V našich podmínkách by takovou sazbou mohl být například PRIBOR nebo úrokové sazby České národní banky. Dluhopis s pohyblivým úročením se nejvíce 58

podobá klasickému bankovnímu úvěru. Sazby úvěrů jsou také ve velké míře navázány na úrokové sazby centrální banky, resp. kapitálových trhů. 

Rozdíl mezi nominální hodnotou dluhopisu a emisním kurzem - dluhopis nemusí být prodáván za jeho nominální hodnotu, nýbrž za cenu nižší. Rozdíl mezi těmito dvěmi cenami je výnosem investora. Dluhopisy, které nenesou žádný úrok, se nazývají zero-bondy (neboli nulové dluhopisy).10

3.8.4 Výhody a nevýhody investice do dluhopisů Výhody:  Nakoupit lze jak na burze, tak i v bance  Výrazně nižší volatilita cen dluhopisů než u jiných instrumentů  V případě státních a komunálních dluhopisů investice s minimálním až žádným rizikem  Dluhopis je možné prodat na burze před koncem splatnosti Nevýhody:  Na burze menší objem obchodů s dluhopisy – nižší likvidita  Nižší zhodnocení než u investic do jiných instrumentů jako akcie atp.  Výnos může kolísat na základě úrokové sazby stanovované centrální bankou  U některých dluhopisů vyšší nominální hodnota

10

Finance.cz. Členění dluhopisů podle úroku, http://www.finance.cz/kapitalovytrh/informace/dluhopisy/vynosy/

59

3.9 Forwardy a Swapy

Forwardy jsou deriváty obchodované pouze na mimoburzovních trzích. Je to instrument s určitým podkladovým aktivem a vypořádáním v jediné chvíli v budoucnu. Důvodem vzniku forvardů bylo zajištění se před nepříznivým vývojem v budoucnosti. Často v oblasti zemědělství, tedy před možnou horší sklizní určité plodiny. V praxi může být forward výměnou pevné částky v hotovosti za jinou částku v hotovosti, za cenný papír, za komoditu či měnu. Forwardová cena může být vyšší i nižší než cena spotová daného podkladového aktiva. Tato forwardová cena závisí na nákladech přenosu a také na tom jaký vývoj ceny očekává do budoucna trh. Vzhledem k tomu, že obchodování s forwardy probíhá jen na OTC trhu, tak není žádné konkrétní místo podobné burze, kde by bylo možno vidět aktuální stav trhu s forwardy. Veškeré obchody probíhají přímo mezi stranami obchodu, kterými jsou banky a další finanční instituce. Není to produkt, se kterým má šanci obchodovat malý investor. Likvitida je nízká, protože vypořádání obchodu záleží jen a pouze na dohodě mezi stranami obchodu. Z tohoto také vyplývá riziko nedodržení podmínek ze strany jednoho z participantů obchodu – tedy obvykle toho kdo má z obchodu ztrátu. Toto riziko nazýváme úvěrovým rizikem. U forwardů vždy známe dobu zbývající do vypořádání podkladového aktiva. Tato doba je delší než do vypořádání na spotovém trhu. Naproti tomu vypořádání na spotovém trhu probíhá nebo by mělo probíhat teoreticky okamžitě, respektive v den uskutečnění obchodu. Díky technickým zákonitostem vypořádání však jsou spotové operace obvykle vypořádány za 2-3 dny.

3.9.1 Druhy forwardů Úrokový forward – Principem je směna dané částky v hotovosti v jedné měně za jinou částku v té chvíli neznámou v hotových penězích nebo za úvěr, půjčku či dluhový cenný papír ve stejné měně. Úrokový forward nabývá 3 podob:

60

 Dohoda o forwardové úrokové míře – Úrokový forward s nímž je spjata výměna hotovosti v určité měně za neznámou hotovostní částku. Tato je odvozena od konkrétní úrokové míry, jako jsou PRIBOR, LIBOR. Vypořádání je v téže měně.  Forwardový úvěr, vklad, půjčka - Úrokový forward, s nímž je spjata výměna hotovosti v určité měně za úvěr, půjčku či vklad.  Prodej nebo koupě dluhového cenného papíru prostřednictvím forwardu Úrokový forward, s nímž je spjata výměna hotovosti v určité měně za dluhový cenný papír v té stejné měně.

3.9.2 Další členění forwardů  Měnový forward – Jedná se o forward, s nímž je spjata výměna předem dané hotovosti v určité měně za jinou pevně danou hotovostní částku v jiné měně, v budoucnu  Nedodatelný forward – Prakticky jde opět o měnový forward (viz. výše). Rozdílem je vypořádání ve třetí měně. Využití nachází v situacích kdy jednu ze dvou měn, které jsou předmětem měnového forvardu nelze dodat. Např. díky omezením převodů, regulaci v dané zemi.  Akciový forward - Jedná se o forward, s nímž je spjata výměna předem dané hotovosti v určité měně za akcie v budoucnu.  Komoditní forward – Je to

forward, s nímž je spjata výměna předem dané

hotovosti v určité měně za komoditu (energie, zemědělské komodity, drahé kovy atd.)  Úvěrový forward – Podobné jako úrokový forward, ale s rozdílem proměnlivosti výše platby závisející od rizikové úrokové míry referenčního subjektu. Platba je tedy stanovena na základě úvěrového rozpětí v určité chvíli.

Swapy jsou derivátové instrumenty opět obchodované výhradně na OTC trhu. Je velmi podobný forwardu. Zásadní rozdíl je však v tom, že je to derivát s vypořádáním ve více 61

chvílích v budoucnu. Tedy ne v jedné chvíli jako forward. Z praktického hlediska jde o 2 nebo více forwardů s postupným vypořádáním.

3.9.3 Druhy swapů Existují stejné druhy jako u forwardů. Tedy úrokový, měnový, komoditní a úvěrový swap. Definice těchto swapů jsou stejné jako v případě forwardů s rozdílem množného čísla. Tedy tak jako u forwardů, se jedná vždy o výměnu předem dané (jedné) částky hotovosti v určité měně za jiný instrument nebo hotovost, tak u swapů jde o výměnu předem daných (více) částek v hotovosti

- množné číslo.

Vyjmenování výhod a nevýhod forwardů a swapů jako investičních instrumentů v tomto případě vynechám. Důvodem je vysoká míra specifičnosti produktu, díky níž je používán výhradně velkými hráči finančního trhu, jako jsou banky. Dá se říci, že forward i swap ani není investičním instrumentem ve svém pravém slova smyslu, spíše instrumentem zajišťovacím. Diametrálně odlišná situace je u produktu sice konstrukcí podobného, ale zároveň velmi aktivně obchodovaného na burzách obrovskými masami investorů – Futures. Více v následující podkapitole.

62

3.10 Futures

Futures je derivát s určitým podkladovým aktivem a vypořádáním v budoucnosti. Z této definice vyplývá , že je to tedy naprosto totéž jako forward. Oproti forwardům jsou zde však 2 zásadní rozdíly. Futures se obchodují ve formě standardizovaných kontraktů. A za druhé obchodují se výhradně na burzách, nikoliv mimoburzovním trhu jako forwardy. Díky této standardizaci a přístupnosti k obchodování na veřejných burzách je to na rozdíl od forwardů instrument plně přístupný širokým řadám investorů. Stejně jako forward šlo původně o zajišťovací instrument pro případ negativního vývoje v budoucnosti. Po dlouhá léta byly futures kontrakty synonymem pro pákové produkty. Mnoho finančních institucí i menších investorů volí i dnes, kdy je nabídka pákových produktů podstatně větší, futures právě z důvodu získat velký profit již na malých pohybech cen podkladových aktiv. Vypořádání obchodů s futures probíhá každý den. Každý den jsou tržně přeceňovány. Co je standardizace futures kontraktu – Jedná se o přesné vymezení množství, kvality, času a místa dodávky takového kontraktu. Jako příklad lze uvést 1 říjnový futures kontrakt s podkladovým aktivem pomerančového džusu. Zde je popsáno konkrétně, že 1 kontrakt = množství džusu o hmotnosti 15000 liber (lbs), Margin – tedy částka, kterou musí investor složit pro ovládání 1 kontraktu = 1000 USD, dále je uveden poslední obchodní den (last trading day) a burza na které je možné tento futures obchodovat. Označení říjnový v tomto případě znamená označení měsíce, kdy končí platnost kontraktu – tedy doby do které je nutné ho prodat nebo koupit (koupit pokud držím krátkou pozici). Je opravdu vhodné kontrakt ze svého portfolia do doby splatnosti odstranit, protože u futures obvykle nedochází k fyzickému dodání komodity. Dlouhá pozice znamená, že investor futures nakoupil a plánuje ji v budoucnu prodat. Krátká, že nejprve prodal (což lze u futures) a plánuje jí naopak v budoucnu zakoupit. Tedy jinými slovy u futures kontraktů lze spekulovat na pokles ceny podkladového aktiva tím, že nejprve prodám a teprve později nakoupím. Tím, že nakoupím co jsem nejprve prodal = nemám nic v portfoliu, uzavřel jsem pozici.

63

3.10.1 Druhy futures Členění futures je naprosto stejné jako jsem uvedl v podkapitole o forwardech. Jedinou změnou je zaměnění slova forward za slovo futures. Tedy známe úrokové, měnové, nedodatelné, akciové, komoditní a úvěrové futures. Nebudu tedy opět zmiňovat definice těchto druhů futures. Místo toho jako doplnění níže uvádím konkrétní případy v praxi obchodovatelných futures kontraktů: 

Komoditní futures – Jedná se o veškeré zemědělské plodiny, tedy zrniny (kukuřice, pšenice oves), masa (hovězí, vepřové), nebo olejniny(sojové boby, olej ze sojových bobů). Dále drahé kovy, jako je zlato, stříbra či platina. Také energetické suroviny jako ropa, topný olej, elektrické energie.



Akciové futures – V tomto případě jde o futures kontrakty s podkladovým aktivem akciových titulů.



Futures na akciové indexy – Sem zařadíme futures s podkladovým aktivem akciových indexů. Hojně obchodované jsou index na nejznámější americké indexy Standard and Poors 500 a Dow Jones.



Měnové futures – Podkladovým aktivem jsou měny. Oblíbené jsou nejznámější světové měny jako USD, CAD, GBP, JEN, EUR.



Futures na dluhopisy – Nejčastěji se obchodují americké dluhopisy T-Bond a TBills



Futures na úrokové sazby – Podkladové aktivum mezibankovních úrokových sazeb. Např. Eurodolar, LIBOR, PROBOR atd.

3.10.2 Výhody a nevýhody futures jako investičního instrumentu

Výhody: 

Pákový efekt – velký profit z malého pohybu ceny aktiva



Větší volatilita než např. u akciových trhů



Velmi dobrá likvidita trhů 64



Možnost spekulovat na pokles kurzu – a to i u instrumentů kde to není běžně možné. Příkladem je futures na akcie.

Nevýhody: 

Velmi vysoká rizikovost investice díky pákovému efektu i vyšší volatilitě trhů



Možnost jištění se před nepříznivým vývojem na trhu akcií investicí do komodit. Tyto 2 instrumenty totiž často negativně korelují.



Složitější konstrukce instrumentu očekává vyšší znalosti investora

Obrázek č. 9 - Komodity

seekingalpha.com

65

3.11 Forex

Forex je anglickou zkratkou pro foreign exchange – měnový trh. Je to mimoburzovní trh, kde se obchoduje s cizími měnami. Neexistuje žádná instituce ani burza zabývající se jakousi institucionalizací FX trhů. Opravdu jde o navzájem propojenou OTC síť bank, pojišťoven, brokerů a dalších finančních institucí. Je to největší finanční trh na světě. Podle odhadů je denní objem transakcí zde až 3 biliony USD. Díky propojení institucí po celém světě se na forexu obchoduje prakticky 24 hodin denně. Na forexu se obchoduje s tzv. měnovými páry. Tedy nikoliv jedna cizí měna sama o sobě, ale páry mezi nejznámější pak patří: GBP/USD, EUR/USD, USD/JPY a USD/CHF. Vývoj cen těchto páru je pak korelací vývoje jedné měny vůči té druhé. Důležité je zmínit, že přes 90% veškerých obchodů na forexu je čistě spekulativní povahy. Pouze malou část tvoří obchody s hlubším významem, mezi něj řadíme směny měn u vývozců, dovozců či finančních institucí. Účet pro obchodování na forexu je velmi jednoduché si zřídit a provozovat pro každého jednotlivce. Proto v posledním desetiletí láká stále větší množství zájemců.

3.11.1 Měnové rozpětí neboli spread Cena obchodu se vyjadřuje v měnovém kurzu, který je vyjádřen formou tzv. kotace. Kotace může vypadat například následovně: "EURUSD 1,4482 – 1,4484". Proč jsou v kotaci uvedeny dva kurzy? Bankovní dealeři, kteří měnové kurzy kotují, realizují z každého obchodu určitý zisk, který je dán rozdílem mezi dvěma uvedenými kurzy. Tento rozdíl se označuje jako kurzové rozpětí neboli spread a všichni jej známe z klasických směnáren. Investor danou měnu základní nakupuje za druhý vyšší kurz, tzv. ask či offer (česky nabídka či prodej), a má možnost základní měnu prodat za první nižší kurz, tzv. bid (česky poptávka či nákup). Právě dealeři hrají na devizovém trhu klíčovou roli, když nakupují a prodávají devizy na svůj vlastní účet, lépe řečeno na účet své banky, vystupují v pozici tzv. tvůrců trhy (market-makerů). Při obchodování dosahují tvůrci trhu zisku z rozdílu kurzů nákup a prodej (bid/ask) – tomuto zápisu se říká dvoucestná kotace. 66

Rozpětí neboli spread představující zisk tvůrců trhu. Bankovní dealeři nepřetržitě nakupují a současně také prodávají devizy, které mají v mezinárodních transakcích rozhodující význam. Tím, že na principu dvoucestné kotace stanoví kurz nákup a prodeje, ovlivňují v rozhodující míře utváření devizových kurzů. Spread je často jediným nákladem investora na daný obchod. Velikost neboli šíře spreadu závisí na likviditě daného měnového páru neboli na objemu obchodů. Nejmenší spread je u nejobchodovanějších měn, tzv. majors, mezi které patří nejen americký dolar (USD) a euro (EUR), ale také japonský jen (JPY) a britská libra (GBP). Hlavním světovým centrem Forexu, kde se uskutečňuje nejvíce obchodů, je dlouhodobě Londýn.11

3.11.2 Subjekty na forexu 

Dealeři



Brokeři



Firmy (vývozci, dovozci)



Centrální banky



Spekulativní subjekty

Zjednodušeně je možné popsat činnost jednotlivých subjektů následovně: Bankovní dealeři fungují jako tvůrci trhů díky neustálým kotacím. Firmy směňují měny za jiné, které potřebují pro své podnikání. Brokeři obchodují na účet klienta – zprostředkovávají přístup jiných subjektů na měnový trh. Centrální banky upravují své devizové rezervy či intervenují prostřednictvím FX trhů. A největší část subjektů jak už bylo zmíněno na začátku, jsou čistě spekulativní subjekty různých velikostí. Od jednotlivců po velké investiční celky.

11

Finance.cz. Forex: jak probíhají obchody? http://www.finance.cz/kapitalovy-trh/informace/forex/kotace/

67

3.11.3 Výhody a nevýhody forexu jako místa s možností investovat Výhody:  Obrovská likvidita – téměř vždy existuje protistrana ochotná od Vás koupit nebo prodat  Nonstop obchodování  Pákový efekt – možnost velkého profitu z malého pohybu kurzu Nevýhody:  Extrémně rizikový trh - velká volatilita, pákový efekt  Vyžaduje větší znalosti investora – pochopení všech souvislostí

68

3.12 Opce a warranty

Jedná se o derivátový instrument obchodovatelný jak na burzách tak i mimoburzovním trhu. Jako definici opce lze napsat, že se jedná o formu derivátu kde kupující takového má právo na dodání/vypořádání (nákup, prodej) podkladového aktiva spjatého s opcí:  V jednom okamžiku v budoucnosti – evropská opce  V rámci určité lhůty v budoucnosti – americké opce Protistrana kupujícího – prodávající (někdy označovaný jako upisovatel opce) má na druhé straně právo inkasovat tzv. opční prémii. Opční prémie je vlastně jakási forma platby prodávajícímu za možnost budoucího vypořádání opce. Splatnost prémie je nejčastěji již v době sjednání opčního obchodu. V takovém případě bývá prémie stejně vysoká jako hodnota dané opce. Splatnost může být stanovena i na pozdější dobu. Pak se liší i výše opční prémie. Další vysvětlení, které může pomoci blíže vymezit pojem opce lze vyjádřit takto: Opce je právem kupujícího nakoupit či prodat podkladové aktivum spjaté s opcí za dohodnutou cenu během nebo v přesně dané době. Důležité je zmínit, není povinností kupujícího nakoupit či prodat toto podkladové aktivum. V takovém případě opce vyprší a prodávající nemusí podkladové aktivum dodat. Nicméně prodávajícímu zůstane zaplacená opční prémie. Opce jsou pákové instrumenty a existuje zde také možnost ze strany investora „vsadit“ na pokles ceny podkladového aktiva. Tedy podobná situace jako v případě futures kontraktů.

3.12.1 Warranty vs. opce Je principielně totéž jako opce, platí naprosto stejné základní definice. Ale je zde několik odlišností. Warranty jsou standardizovaným produktem obchodovaným na běžných burzách cenných papírů stejně jako akcie. Má svůj ISIN kód a objem emise. Opce se obchodují obvykle na speciálních opčních burzách a nemají ISIN ani pevně daný objem emise. Emitentem warrantu je pouze banka či jiné instituce finančního trhu. Emitovat opci může naproti tomu prakticky každý. Tyto odlišnosti jsou dány především tím, že opce je 69

instrument s původem v USA, zatímco warranty jsou převážně evropský vynález. Odlišnosti těchto instrumentů jsou dány převážně zvyklostmi na zdejších trzích.

3.12.2 Členění opcí a warrantů  Put opce, warrant – Kupující opce má právo zakoupit podkladové aktivum v budoucnosti  Call opce, warrant – Kupující opce má právo prodat podkladové aktivum v budoucnosti

3.12.3 Členění dle podkladového aktiva

 Úroková opce, warrant  Měnová opce, warrant  Komoditní opce, warrant  Akciové opce, warrant

3.12.4 Výhody a nevýhody opcí a warrantů jako investičního instrumentu Výhody:  Finanční páka – profit i z malého pohybu ceny podkladového aktiva  Vyšší volatilita některých druhů podkladových aktiv  Maximální ztráta je omezena v případě nevypořádání opce pouze zaplaceným opčním prémiem Nevýhody:  Vyšší volatilita může být i nevýhodou  Vysoká rizikovost díky finanční páce  Složitější konstrukce instrumentu vyžadují větší rozsah znalostí investora 70

3.13 Contracts for difference

Známé také pod zkratkou CFD´s je mimoburzovně obchodovaný derivátový produkt s určitým podkladovým aktivem. Historie CFD´s sahá do raných 90-tých let 20. Století což je ve srovnání s ostatními produkty krátká doba. Tento instrument vznikl v Londýně jako vynález tamních brokerů. Měl kombinovat výhody stávajících instrumentů, jako jsou akcie a futures a zároveň jejich obchodování zjednodušit. Nutno říci, že od začátku se jedná o instrument čistě spekulativního charakteru, nemá žádnou hlubší funkci nebo význam pro ekonomiku. Broker – investiční zprostředkovatel slouží jako tvůrce trhu. Konkrétní podmínky obchodování u tohoto produktu závisí čistě na uvážení brokera. Legislativa upravují tuto možnost podnikání je pak v každé zemi upravena jinak. CFD lze vymezit jako dohodu mezi kupujícím a prodávajícím o finančním vyrovnání rozdílu mezi kurzem CFD v době jeho otevření (otevřením rozumíme nákupu, prodej) a kurzem v době jeho uzavření. Cena CFD je stejná jako cena podkladového aktiva, od kterého je odvozena + je přidána finanční páka. Nikdy nedochází k fyzickému dodání podkladového aktiva, pouze k peněžnímu vypořádání. Z popisu výše se zdá, že se jedná o podobný produkt jako futures. Nicméně je zde vícero změn. Podkladovým aktivem CFD´s může být i akcie, což u futures nelze. Obchodování je na OTC trhu. S výjimkou Austrálie, kde je specifická úprava obchodování CFD´s a obchodují se tam skrze burzu. Broker jako tvůrce trhu a zprostředkovatel přístupu k CFD obchodování si účtuje od investorů úrok za použití pákového efektu případně z objemu obchodu. Záleží na podmínkách konkrétního brokera. Protistranou obchodníka je broker. Pokud by došlo ke krachu brokera, pak může investor přijít o celou investici. Je tedy vhodné vybírat z osvědčených a zavedených společností.

3.13.1 Druhy CFD´s  Akciové (vybrané akcie, záleží na konkrétním brokerovi)  Komoditní (brokeři nabízejí obvykle jen nejoblíbenější komodity jako Ropa a drahé kovy) 71

 Indexové (podkladovým aktivem je index)

3.13.2 Výhody a nevýhody contracts for diference jako investičního instrumentu Výhody:  Možnost spekulovat na pokles ceny podkladového aktiva i u akcií  Téměř zajištěná likvidita – protistranou je broker  Možnost velmi vysokého pákového efektu  Brokeři obvykle dávají zdarma investorům k dispozici obchodní platformy s aktuálními grafy a analýzami a další doplňkové služby jako přidanou hodnotu Nevýhody:  Broker je protistranou i tvůrcem trhu. Teoreticky existuje riziko nesolventnosti brokera případně podvodné úmysly vedoucí ke ztrátě celé investice. Někteří brokeři jsou např. registrováni v daňových rájích, což samo o sobě nebudí dobrý dojem pro investora, který chce těmto subjektům svěřit své finanční prostředky  Vysoká rizikovost díky finanční páce  Vyšší volatilita některých podkladových aktiv

72

Závěr V současné době je situace v oblasti investování na kapitálových trzích taková, že obchodovat zde může úplně každý s libovolně velkým objemem finančních prostředků a také na libovolných trzích v rámci celého světa. Založit si obchodní účet pro obchodování s instrumenty počínaje akciemi konče futures kontrakty je záležitost jednoho pracovního dne. Příčinou této dostupnosti je především technický vývoj v oblasti výpočetní techniky. Drtivá většina všech obchodů totiž proběhne elektronicky. Tedy jednotliví investoři nemusí odejít od svého počítače a zároveň mohou disponovat s miliardovými objemy obchodů. Co je už méně přehledné, je situace na trhu s jednotlivými produkty. Kategorií obchodovatelných instrumentů je velké množství a taktéž literatury a dalších zdrojů sloužících k orientaci je ještě více. Člověk, který nikdy s touto oblastí nepřišel do styku, se může jen obtížně zorientovat a vzdělat během krátkého období. Mým cílem bylo základní možnosti investování na burzách a OTC trzích vymezit v přehledné formě v rámci stanoveného rozsahu této práce. Myslím, že tento cíl se mi podařilo naplnit. Kromě tradičních instrumentů jsem uvedl i donedávna alternativní produkty či úplné novinky. Jako doplnění jsem zmínil způsoby, pomocí kterých se běžně odvozují rozhodnutí, zda v dané chvíli zrovna vstoupit do obchodu stejně jako typy grafů. V práci uvádím mnohé významné světové burzy. Důležité je však vědět, že přístup k obchodování na těchto může být z jakéhokoliv místa na světě pomocí sítě internet. V české republice i ve světě je obrovské množství investičních zprostředkovatelů – brokerských firem, které umožní díky konkurenčnímu boji mezi sebou obchodování takřka s čímkoliv a kdekoliv. Bohužel aby přitáhly nové klienty tak mnohdy vymýšlejí nové kategorie produktů zdánlivě pro nepoučeného investora výhodných s velkým potenciálem profitu. Ale ve skutečnosti mají být tyto spíše generátorem příjmu z poplatků za obchodování pro tyto brokerské firmy. Je tedy třeba být ostražitý a mít alespoň základní přehled. Uvedení určité míry přehledu na trhu tato práce do značné míry poskytuje.

73

Seznam použité literatury a zdrojů Tištěné monografie

JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2963-3 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2002. ISBN 80-247-0342-4 JÍLEK, Josef. Finanční trhy. Praha : GRADA Publishing, a.s., 1997. ISBN 80-7169453-3 SVOBODA, Martin; ROZUMEK, David. Investiční certifikáty. Praha : Komise pro cenné papíry, 2005. ISBN 80-239-5317-6

Příspěvky v elektronických monografiích a seriálech

FINANCE.CZ. Průvodce světem akcií[online] [cit. 2010-03-07]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/kapitalovy-trh/informace/akcie/>. FINANCE.CZ. Průvodce světem dluhopisů [online] [cit. 2010-03-09]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/kapitalovy-trh/informace/dluhopisy >. FINANCE.CZ. Průvodce podílovými fondy [online] [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/kapitalovy-trh/informace/fondy >. FINANCE.CZ. Forex – kde a kdy se obchoduje? [online] [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/kapitalovytrh/informace/forex/obchodovani/ >. FINANCE.CZ. Opce – specifický druh derivátů [online] [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/220675-opce-specifickydruh-derivatu/ >. 74

PENÍZE.CZ. Ruská ruleta nevhodná pro spekulanty – začátečníky [online] [cit. 2010-0222]. Dostupný z WWW: < http://www.penize.cz/42010-ruska-ruleta-nevhodna-prospekulanty-zacatecniky >. BURZA CENNÝCH PAPÍRÚ PRAHA. Informace o burze a jejích trzích [online] [cit. 2010-02-05]. Dostupný z WWW: < http://www.pse.cz >. RM – SYSTÉM. Informace o burze a jejích trzích [online] [cit. 2010-02-05]. Dostupný z WWW: < http://www.rmsystem.cz >. CS.WIKIPEDIA.ORG. Druhy grafů [online] [cit. 2010-03-28]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Technická_analýza >. E-BURZA.CZ. Long a Short Trading [online] [cit. 2010-03-26]. Dostupný z WWW: < http://www.e-burza.cz/ONLINE-OBCHODOVANI/Long-a-ShortTrading.html >. THECFDCENTRE.COM. Informace o CFD´s [online] [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: < http://www.thecfdcentre.com/>. CONTRACTS-FOR-DIFFERENCE.COM. Informace o CFD´s [online] [cit. 2010-0403]. Dostupný z WWW: < http://www.contracts-for-difference.com/contracts-fordifferences.html >.

Zákony Zákon 190/2004 Sb. O dluhopisech Zákon 256/2004 Sb. O podnikání na kapitálovém trhu

75

Seznam použitých obrázků Obrázek č.1 – Softwarové rozhraní burzovního zprostředkovatele Brokerjet ČS, zdroj: webové obchodní rozhraní burzovního zprostředkovatele Brokerjet ČS Obrázek č.2 – Budova BCPP, zdroj: http://www.ct24.cz Obrázek č.3 – Vývoj indexu PX od roku 1994 do roku 2008, zdroj: http://www.pse.cz Obrázek č.4 – Liniový graf, zdroj: http://cs.wikipedia.org Obrázek č.5 – Schodový graf, zdroj: http://cs.wikipedia.org Obrázek č.6 – Svícový graf, zdroj: http://cs.wikipedia.org Obrázek č.7 – Listinná akcie, zdroj: http://www.thecoca-colacompany.com Obrázek č.8 – Druhy certifikátů a znázornění jejich výnosu ve vztahu k riziku, zdroj: http://www.investujeme.cz/ Obrázek č.9 – Komodity, zdroj: http://seekingalpha.com

76