Společné jmění manželů a vztahy manželů vůči třetím osobám

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Společné jmění manželů a vztahy manželů vůči třetím osobám Bakalářská práce

Autor:

Lucie Koldová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Eva Karhanová Horynová

Březen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

v Liberci, dne 15. března 2010

Lucie Koldová

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou společného jmění manţelů se zaměřením na závazky manţelů vůči třetím osobám a odpovědnosti manţelů za tyto závazky. Hlavní část práce je věnována rozboru současné právní úpravy majetkových vztahů mezi manţely. Důraz je kladen na časté případy závazků manţelů vůči třetím osobám, jako například závazky z podnikání, závazky z úvěru nebo závazky z porušení právních povinností. Dále je věnována pozornost odpovědnosti manţelů za závazky, zejména výkonu rozhodnutí a exekuci. Následuje komparace české právní úpravy majetkoprávních vztahů manţelů s úpravou německou a slovenskou. Na závěr jsou uvedeny úvahy de lege ferenda s ohledem na připravovanou rekodifikaci občanského zákoníku.

Annotation This bachalor thesis deals with the common property of spouses is focusing on the liabilities of spouses to third parties and responsibilities of spouses for these liabilities. The main part work is devoted to analysis of the current regulation of property relations between spouses. Emphasis is placed on frequent cases liabilities of the spouses to third parties, such as liabilities arising from enterprise, liabilities arising from credit or liabilities arising from failure law duty. Further is payed attention to the responsibilities of spouses for the liabilities, especially enforcement decision and execution. Followed by a comparasion of Czech legislation of property relations of spouses with adjustment the German and Slovakian. Finally are given considerations de lege ferenda with regard to forthcoming recodifikation of the Civil code.

Obsah Úvod ..........................................................................................................................

6

1.

Vývoj společného jmění manželů ..................................................................

8

1.1

Římskoprávní pojetí manţelství a manţelského práva .....................................

8

1.2

Středověké pojetí manţelského práva ...............................................................

8

1.3

Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 ........................................................

9

1.4

Právní úprava manţelského práva v letech 1949 – 1963 ................................... 10

1.5

Právní úprava podle občanského zákoníku z roku 1964 ................................... 12

1.6

Novely právní úpravy v 90. letech ..................................................................... 13

1.7

Právní úprava SJM podle novely zákona č. 91/1998 Sb. ................................. 14

2.

Vznik společného jmění manželů ................................................................. 15

2.1

Předmanţelská smlouva .................................................................................... 16

3.

Předmět a rozsah společného jmění manželů .............................................. 17

3.1 Zdroje SJM .......................................................................................................... 17 3.2 Předmět SJM ....................................................................................................... 18 3.2.1 Majetek – aktiva ............................................................................................. 19 3.2.2 Závazky – pasiva ............................................................................................ 19 3.3 Způsoby nabývání do SJM .................................................................................. 21 3.4 Výlučný majetek ................................................................................................. 21 3.5 Rozsah SJM......................................................................................................... 23 3.5.1 Smluvní modifikace........................................................................................ 23 3.5.2 Soudní modifikace .......................................................................................... 26 4.

Obsah společného jmění manželů ................................................................. 28

4.1

Práva a povinnosti mezi manţely navzájem ..................................................... 28

4.2

Práva a povinnosti manţelů vůči třetím osobám ............................................... 28

4.3

Správa majetku ................................................................................................. 29

4

5.

Závazky z některých právních úkonů v SJM ............................................... 31

5.1

Závazky z podnikání ......................................................................................... 31

5.2

Závazky z úvěru ................................................................................................ 34

5.3

Závazky z porušení právních povinností ........................................................... 36

6.

Odpovědnost manželů za závazky ................................................................. 39

6.1

Výkon rozhodnutí podle OSŘ ........................................................................... 40

6.2

Exekuce podle exekučního řádu ........................................................................ 41

7.

Komparace právní úpravy s vybranými zeměmi EU .................................. 43

7.1

Německo ........................................................................................................... 43

7.2

Slovensko .......................................................................................................... 47

8.

Úvahy de lege ferenda – návrh občanského zákoníku ................................ 51

Závěr ........................................................................................................................... 54 Seznam použité literatury ......................................................................................... 56 Seznam zkratek .......................................................................................................... 59 Přílohy Zadání bakalářské práce

5

ÚVOD Problematika úpravy majetkoprávních vztahů v manţelství byla řešena jiţ dávno v minulosti. Od doby římského práva aţ do roku 1949 byla řešena zpravidla ve prospěch muţe. Teprve od roku 1949 byla do právní úpravy postupně zavedena rovnoprávnost ţeny. V 90. letech prodělala právní úpravy majetkových vztahů mezi manţely podstatné změny. Významnou změnou bylo v roce 1992 zavedení moţnosti modifikovat si rozsah majetkového společenství a upravit si tak dopad zákonné úpravy majetkových vztahů mezi manţely smluvně. V současnosti si manţelé v kaţdodenním ţivotně ani majetkové důsledky svého chování příliš neuvědomují a nedokáţí si připustit moţná rizika plynoucí z jejich závazkových vztahů. Teprve aţ dojde mezi manţely k neshodě, v krajním případě aţ k rozvodu manţelství, se ukáţí důsledky jejich předchozího jednání, které mohou být nevratné. Uzavření manţelství způsobuje řadu právních důsledků pro manţele v osobní i majetkové oblasti. Kaţdý, kdo uzavře manţelství, se setká se zvláštní úpravou majetkových vztahů. Jejím prostřednictvím se usiluje o posílení osobních a rodinných vztahů mezi manţely. Právní úprava majetkových vztahů manţelů představuje v občanském právu důleţitý institut, který je spjat s vlastnickými vztahy a závazkovým právem. Část těchto majetkových vztahů mezi manţely je v zákoně vyčleněna z obecné právní úpravy a podřizuje je zvláštní právní úpravě s cílem přispět ke společensky ţádoucí stabilitě

manţelství.

Jedná

se

především

o

zvláštní

úpravu

vlastnických

a

spoluvlastnických vztahů manţelů. Právní úprava společného jmění manţelů modifikuje zejména obecnou úpravu vlastnického a závazkového práva. V oblasti vlastnického práva je to zejména podoba spoluvlastnictví manţelů, ve kterém je kaţdý manţel vlastníkem celé věci a přitom je však omezen stejným právem druhého manţela. Závazkové vztahy manţelů pak mají povahu závazků solidárních. Problematice majetkových vztahů manţelů se věnuje Občanský zákoník v ustanoveních § 143 – 151. Majetkové vztahy manţelů, které jsou upravené formou společného jmění manţelů, představují jednu skupinu jejich majetkových vztahů. Další skupinu tvoří majetkové vztahy kaţdého manţela k majetku, který do společného jmění manţelů nevchází a představuje vlastnictví kaţdého z nich. To, zda je určitý majetek nebo závazky 6

součástí společného jmění manţelů nemusí být vţdy zřejmé, proto zákon se zřetelem k ochraně třetích osob stanovil vyvratitelnou právní domněnku, ţe majetek a závazky vzniklé za trvání manţelství tvoří společné jmění manţelů. Cílem této bakalářské práce je rozbor současné právní úpravy majetkových vztahů mezi manţely se zaměřením na závazky vůči třetím osobám, odpovědnost manţelů za tyto závazky a komparace s úpravou majetkových vztahů mezi manţely v zahraničí. Práci jsem rozdělila do osmi kapitol. V první kapitole se věnuji historickému vývoji institutu společného jmění manţelů od doby římského práva po současnost, z důvodu lepšího pochopení současného institut těchto vztahů. Druhá kapitola se věnuje obecnému výkladu společného jmění manţelů, vzniku tohoto institutu a moţností manţelů uzavřít si ještě před vznikem manţelství předmanţelskou smlouvu. Obsahem třetí kapitoly je vymezení předmětu SJM s rozborem jednotlivých součástí SJM – aktiv, pasiv a výlučného majetku, dále tato kapitola pojednává o rozsahu SJM a moţnosti modifikace tohoto rozsahu. V následující, čtvrté kapitole, jsou vymezeny práva a povinnosti manţelů, jak vůči sobě navzájem, tak vůči třetím osobám a jejich správa majetku. V páté kapitole jsem se zaměřila na konkrétní moţné případy závazků, které mohou manţelům během manţelství vzniknout, jako například závazky z úvěru, závazky z podnikání nebo závazky z porušení právních povinností. Šestá kapitola se zabývá následnou odpovědností manţelů za závazky v případě, ţe svůj závazek nesplní a nastoupí výkon rozhodnutí případně exekuce. V sedmé kapitole jsem provedla komparaci české právní úpravy s vybranými státy v Evropě, a to se sousedními státy Německem a Slovenskem. V případě Slovenska jsme měli stejný historický vývoj a stejnou právní úpravu, proto mě zajímalo, jaké rozdíly jsou mezi našimi úpravami po rozdělení těchto států. Poslední osmou kapitolu jsem věnovala úvahám de lege ferenda, ve které pojednávám o připravované rekodifikaci občanského zákoníku. Věnuji se změnám, které jsou v návrhu nového občanského zákoníku oproti současné právní úpravě. Ke zpracování bakalářské práce jsem pouţila v první kapitole metodu historickou, v dalších kapitolách metodu analytickou. U osmé kapitoly jsem pouţila komparativní metodu.

7

1. Vývoj majetkového práva manželského 1.1 Římskoprávní pojetí manželství a manželského práva Klasická římská rodina byla pojímána nejen jako společenství osob, ale i jako jednota osob i majetku, v níţ dominantní postavení představoval pater familias – otec rodiny, hlava rodiny. Klasická rodina se nazývala jako rodina agnátská a byla tvořena společenstvím osob a majetku Římané chápali manţelství jako svazek uzavíraný v zájmu muţe. Účelem manţelství mělo být zabezpečit trvání rodu, a to vyţadovalo úmysl muţe vzít si ţenu za manţelku, která bude současně matkou legitimních dětí. Pater familias – otec rodiny měl moc nad manţelkou. Pokud tuto moc manţel získal, hovoří se o manţelství „přísném“. Manţelka se stávala jak osobně, tak i majetkoprávně zcela podřízena manţelovi. Její postavení bylo Římany dokonce označováno jako „dcera“ svého manţela. Manţelka vstoupila do úplného vlivu manţela buď formou sakrálního obřadu, tzv. confarreatio, nebo mohla být symbolicky koupena od svého otce, tzv. coemptio. Co se týče majetkoprávních vztahů mezi manţely, tak se stala manţelka zcela podřízenou manţelovi. Veškerý její majetek se automaticky stával majetkem manţela po dobu manţelství. Existoval zde institut věna, které ţena poskytovala manţelovi, a to mu napomáhalo rodinu ekonomicky zabezpečit.

1.2 Středověké pojetí manželského práva Manţelství se definovalo jako trvalé ţivotní společenství muţe a ţeny uznané právem. Rozhodující vliv na úpravu manţelských poměrů měla církev. Její názory na tuto úpravu se staly rozhodující i z pohledu státu. Základními principy manţelských vztahů byly svátostná povaha manţelství, monogamie a nerozlučitelnost za ţivota manţelů. Církev důsledně odlišovala smluvní stránku manţelství, uzavíranou u národů nekřesťanských, a stránku svátostnou, uzavíranou pokřtěnými osobami, o které 8

rozhodovala sama. Církev si v tomto směru „přivlastňovala“ pro sebe veškerou jurisdikci, zejména ohledně vzniku, platnosti a trvání manţelství. Později se definovaly dva pojmy, zasnoubení, které předcházelo manţelství a přinášelo závazek k vzájemné věrnosti snoubenců a k uzavření sňatku, a smlouva manţelská, která zakládala manţelský svazek.

Manţelství se tak stalo nerozlučitelným jiţ samotnou

smlouvou. Manţelské právo majetkové zahrnovalo jiţ dříve známé věno, které bylo představováno jakýmkoliv majetkem, penězi nebo statky, které se stávaly vlastnictvím manţela. Existovala ustanovení o tom, ţe majetkoprávní jednání ţeny ve prospěch manţela mohla být jejím dovoláním povaţována za neplatná. Jinak ale nebyla nijak zpochybněna majetkoprávní samostatnost ţeny v manţelství.

1.3 Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 V době panování Josefa II. byl zpracovaný Všeobecný občanský zákoník (Allgemeines Bürgeliches Gesetsbuch, dále jen „ABGB“), který byl vyhlášen s účinností 1. ledna 1812. V jeho prvním díle jsou obsaţena ustanovení o právu manţelském, vztazích mezi rodiči a dětmi, o poručenství a opatrovnictví. ABGB tak přinesl pro oblast manţelského a rodinného práva na poměrně dlouhou dobu z hlediska materiálního práva stabilitu. ABGB chápal manţelství jako smlouvu mezi manţely, zaloţenou na snubní svobodě. Avšak manţelství koncipoval jako svazek dvou nerovnoprávných subjektů, kde manţel byl prohlášen za hlavu rodiny a ţena byla podřízena jeho moci a musela mu pomáhat v hospodářství, obydlí a plnit jeho nařízení. Muţ určoval společné bydliště, ale na druhé straně z vyţivovací povinnosti plynulo ručení manţela za závazky, které vznikly z vedení domácnosti, i kdyţ manţelka nakoupila bez vědomí manţela nebo jeho souhlasu potřeby pro domácnost. V tomto pohledu jednání manţelky právně zavazovalo manţela. Manţel ji pak zastupoval soudně i mimosoudně a nepotřeboval k tomu plnou moc.

Ručení a

zastupování manţela za manţelku ukazovalo na její podřízenost, ve které se manţelka povaţovala podle práva za ne zcela schopnou obstarávat věci. Rámec hospodaření manţelky ve styku s vnějším světem byl dán uspokojováním běţných potřeb domácnosti. 9

Pod pojmem běţné potřeby se nedalo chápat např. uzavření nájemní smlouvy k bytu, nákup nábytku, koberců, ale naopak sem spadaly menší nákupy k udrţení zařízení domácnosti. Právní úprava ABGB měla důsledky i pro majetkové vztahy v rodině. Bylo upuštěno od zásady, ţe ţena nemůţe mít vlastní majetek. Uplatňoval se zde vlastnický individualismus, tzn. ţe kaţdý z manţelů měl svůj majetek, i své vlastnictví k věcem a kaţdý nabýval věci individuálně výhradně pro sebe. Platilo ale ustanovení § 1237 ABGB: „V pochybnostech se má za to, že vlastnictví nabyl muž.“ Jinak platil princip odděleného majetku, pokud nebyla uzavřena zvláštní smlouva. (§ 1237 ABGB). U správy majetku platila právní domněnka, ţe pokud manţelka neodporovala, svěřila manţelovi jako svému zákonnému zástupci správu svého vlastního jmění (§ 1238 ABGB).

K majetkovým

poměrům manţelů náleţí stále institut věna, jako tomu bylo v dřívějších právních úpravách. Ustanovení § 1218 ABGB říká, ţe „věno je jmění, které se odevzdává nebo přislibuje muži manželkou nebo někým jiným za ni na náklady spojené s manželským společenstvím.“ Za trvání manţelství uţívání věna a jeho přírůstků náleţelo muţi. Dispozičním ujednáním v manţelství bylo společenství statků upravené v ustanoveních §§ 1233 – 1236 ABGB. Společenství statků nenastávalo ze zákona, ale vyţadovala se smlouva mezi manţely (§ 1233). Jednalo se o společenství pro případ smrti, které dávalo právo manţelovi na polovinu toho, co zbude po smrti druhého manţela ze statků daných navzájem do společenství (§ 1234). Společenství statků muselo být smluveno notářským zápisem. Právně chyběla u institutu společenství statků ustanovení o postavení třetích osob a o moţnosti vymáhat z takového majetku ve společenství uspokojení i za druhého manţela. Šlo-li o dluhy ze společných statků, odpovídali manţelé rukou společnou a nerozdílnou.1

1.4 Právní úprava manželského práva v letech 1949 – 1963 Poválečný vývoj v Československu vyústil v politický střet o budoucí charakter našeho státu s následnou vládní únorovou krizí, která vyvrcholila vydáním ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústavy dne 9. května, která provedla zásadní změny v našem právním

1

Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J.: Společné jmění manţelů. Praha: Linde Praha, a. s., 2000; str.20

10

řádu. Manţelství, rodina i mateřství byly postaveny Ústavou pod ochranu státu, došlo i k odstranění diskriminace dětí podle jejich původu. Vydání nové Ústavy bylo podnětem k rekodifikaci všech právních odvětví. Příslušné osnovy a návrhy předpisů měly být ministrem předloţeny nejpozději do roku 1950. Tomuto období se říká právnická dvouletka. 2 Mezi prvními předpisy byl přijat samostatný zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, který nabyl účinnosti 1. ledna 1950. Byl vyřazen z občanského zákoníku zároveň s úpravou majetkových vztahů v manţelství. Tím byla vyčleněna samostatná úprava rodinného práva. Zákonem o rodině byla v manţelství odstraněna zásada nadřazenosti manţela jako hlavy rodiny a manţelství bylo chápáno jako dobrovolné a trvalé společenství muţe a ţeny. V majetkových poměrech manţelů zavedl zákon o rodině pro českou část republiky institut zákonného majetkového společenství.3 Tento institut tvořil veškerý majetek, který nabyl kterýkoliv z manţelů za trvání manţelství. Výjimku z tohoto společenství tvořil majetek, který vlastnil jeden z manţelů před uzavřením manţelství, majetek nabytý dědictvím nebo darem, majetek slouţící osobním potřebám nebo k výkonu povolání. Do zákonného majetkového společenství patřily také závazky, kromě závazků, které vznikly jednomu z manţelů před uzavřením manţelství, nebo závazků týkajících se jen majetku náleţejícího jednomu z manţelů. Ustanovení o správě zákonného majetkového společenství stanovilo, ţe obvyklou správu jmění ve společenství můţe provádět kaţdý z manţelů sám. Pokud šlo ale o věc přesahující rámec obvyklé správy, byl potřeba souhlas druhého z manţelů. Ustanovení o zákonném majetkovém společenství byla dispozitivní, tudíţ si manţelé mohli dohodou ve formě notářského zápisu zúţit nebo rozšířit rozsah zákonného majetkového společenství daného zákonem. Mohli si také upravit i správu tohoto institutu, případně si jeho vznik vyhradit aţ ke dni zániku manţelství (§ 29 zákona o právu rodinném). Zrušení zákonného majetkového společenství za trvání manţelství mohl provést soud na ţádost jednoho z manţelů, avšak pouze ze závaţných příčin. Ze zákona pak zákonné majetkové společenství zanikalo rozvodem manţelství, smrtí manţela, nebo zbavením svéprávnosti jednoho z manţelů. 2

Kadlecová, M., Schelle, K., Veselá, R., Vlček, E.: Dějiny českého soukromého práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2007; str. 150 - 151 3 tamtéţ, str. 153

11

Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném prošel za dobu své účinnosti třemi zásadními novelami. První novelou z roku 1955 došlo ke změně ustanovení § 30, který upravoval rozvod manţelství. Původní znění ustanovení § 30 totiţ nedovolovalo, aby bylo manţelství rozvedeno proti vůli, resp. bez souhlasu manţela, který nenesl vinu na rozvratu manţelství. Zákonná formulace tedy nedovolovala takové manţelství rozvést, fakticky však jiţ manţelství nebylo funkční. Zákonným opatřením č. 61/1995 Sb. byla tato situace změněna tak, ţe nešlo obecně vyhovět návrhu na rozvod manţelství manţela bez souhlasu nevinného manţela, avšak ve výjimečných případech, jestliţe to vyţadoval zájem společnosti a za podmínky, ţe manţelé spolu dlouhou dobu neţili, mohl soud povolit rozvod i proti vůli nevinného manţela. Druhá novela z roku 1958 měnila ustanovení o osvojení, a to tak, ţe novela přinesla mnohem podrobnější úpravu osvojení a zavedla druhý, nový typ osvojení. Ten umoţňoval zapsat osvojitele do matriky jako rodiče. Další změnou byla moţnost, aby soud povolil osvojení i bez souhlasu rodičů, došel-li k závěru, ţe rodiče o své dítě neprojevovali zájem, nebo se o něj nestarali vůbec. Poslední novelou zákona o rodině byla novela z roku 1959, která měnila pravomoci soudů a doplnila některá ustanovení z oboru soudnictví a státního notářství.4

1.5 Právní úprava podle občanského zákoníku z roku 1964 V roce 1963 byl přijat zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, který je účinný od 1. 4. 1964 a dosud je platný ve znění pozdějších novel. Majetkové vztahy manţelů byly přesunuty do nového zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v úplném znění. Občanský zákoník zrušil zákonné majetkové společenství a zavedl institut bezpodílového spoluvlastnictví manţelů (dále jen „BSM“). ObčZ zastával stanovisko, ţe věci spadající do BSM jsou věci osobní potřeby, protoţe hlavní formou spotřeby je osobní vlastnictví. Do osobního vlastnictví patřily příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení, věci domácí a osobní spotřeby, rodinné domy, chaty, byty v osobním vlastnictví atd. (§ 127 ObčZ) Předmětem BSM bylo vše, co mohlo být předmětem osobního vlastnictví a co nabyl některý z manţelů za trvání manţelství s výjimkou dědictví, daru a věcí náleţejících do

4

Kadlecová, M., Schelle, K., Veselá, R., Vlček, E.: Dějiny českého soukromého práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2007; str. 158

12

osobní potřeby nebo do výkonu povolání jednoho z manţelů. Do BSM nepatřily pohledávky ani dluhy manţelů, tedy aktiva a pasiva, která neměla majetkovou povahu. Ustanovení ObčZ o BSM byla kogentní, tudíţ platná právní úprava neumoţňovala modifikaci BSM. Bezpodílové spoluvlastnictví manţelů mohl soud zrušit na návrh jednoho z manţelů, a to ze závaţných důvodů, pokud by další trvání BSM odporovalo pravidlům socialistického souţití (§ 148 ObčZ).

1.6 Novely právní úpravy v 90. letech První novela občanského zákoníku z roku 1964 provedená v roce 1982 doplňovala ustanovení § 149 o vypořádání BSM po jeho zániku, která zavedla domněnku o provedeném vypořádání tam, kde ho po dobu 3 let po zániku manţelství neprovedli sami manţelé.

S nástupem demokratizace a trţního hospodářství došlo k výrazné novele

občanského zákoníku, která provedla značné zásahy do úpravy BSM. V novele zákona č. 509/1991 Sb., v ustanovení § 143 o rozsahu BSM bylo odstraněno vymezení BSM, ţe jde o osobní vlastnictví a dále bylo doplněno ustanovení o věcech vydaných v rámci předpisů o restituci. Velkou změnou bylo zavedení § 143a, kterým bylo umoţněno manţelům, aby si mohli dohodou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúţit zákonem stanovený rozsah BSM, nebo si vyhradit vznik BSM ke dni zániku manţelství. Došlo tedy k odstranění kogentnosti ustanovení o modifikaci BSM. Dalším důleţitým ustanovením byl nový § 148a, který řešil otázku pouţití majetku v BSM ve vztahu k podnikání jednoho nebo obou manţelů. Zákon jasně stanovil, ţe je potřeba souhlasu manţela při zahájení podnikání k pouţití majetku v BSM k podnikatelské činnosti. Avšak k dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním se jiţ souhlas druhého manţela nevyţadoval. (§ 148a ObčZ). U zrušení BSM soudem byl zaveden nově další způsob zrušení, a to bylo z důvodu získání podnikatelského oprávnění jedním z manţelů.5

5

Cechlová, E., Trutnová, J.: Historie, současnost a budoucnost institutu společné jmění manţelů [Ad Notam 2/2006, str. 45]

13

Novelou občanského zákoníku z roku 1992 bylo zařazeno kogentní ustanovení dohod mezi manţely. V případě, ţe se jednalo o nemovitost, musely mít dohody písemnou formu a nabývaly účinnosti aţ vkladem do katastru nemovitostí. (§ 149a ObčZ)

1.7 Právní úprava společného jmění manželů podle novely zákona č. 91/1998 Sb. Dne 1. 8. 1998 nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., kterým byl změněn a doplněn zákon o rodině a občanský zákoník. Zásadní změnou bylo nahrazení dosavadního institutu bezpodílového spoluvlastnictví manţelů právním institutem společného jmění manţelů (dále jen „SJM“). Důraz se kladl zejména na rovné postavení manţelů, které vyplývá z jednoty tohoto manţelského společenství. Další zásadní změnou bylo určení rozsahu společného jmění manţelů, do kterého nyní náleţí nejen věci, ale i závazky. Další ustanovení současné právní úpravy společného jmění manţelů jsou podrobně rozvedena v následujících kapitolách.

14

2. Vznik společného jmění manželů Společné jmění manţelů je úzce spjato se vznikem manţelství, a to tak, ţe společné jmění manţelů můţe vzniknout jen mezi manţely. Společné jmění manţelů vzniká ze zákona (ex lege) zásadně se vznikem manţelství a je tedy moţné, ţe vznikne i v manţelství neplatném (R 42/1972). Je vyloučen vznik společného jmění manţelů mezi jinými osobami (např. druhem a druţkou, nebo v registrovaném partnerství na základě zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství). Manţelství a jeho vznik je jasně definováno v zákoně o rodině č. 94/1964 Sb., v § 1 a § 3. Manţelství je trvalé společenství muţe a ţeny zaloţené zákonem stanoveným způsobem; manţelství se uzavírá na základě svobodného a úplného souhlasného prohlášení muţe a ţeny o tom, ţe spolu vstupují do manţelství, které činí před příslušným orgánem. Samotným uzavřením manţelství však společné jmění nevzniká. K jeho vzniku je potřeba, aby manţelé nebo jeden z nich nabyli za trvání manţelství majetek, který ale není ze společného jmění vyloučen (např. dar, dědictví). Existuje i výjimka, která umoţňuje, ţe uzavřením manţelství nemusí vţdy vzniknout společné jmění manţelů. Děje se tak podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v úplném znění (dále jen „insolvenční zákon“), podle kterého prohlášením konkurzu zaniká společné jmění dluţníka a jeho manţela. Insolvenční zákon stanoví, ţe po dobu trvání účinků prohlášení konkurzu nemůţe vzniknout nové společné jmění manţelů; uzavře-li dluţník nové manţelství, odkládá se vznik společného jmění manţelů ke dni zániku těchto účinků. (§ 276 odst. 1 insolvečního zákona) Platná právní úprava manţelům umoţňuje, aby si smlouvou ve formě notářského zápisu odloţili vznik společného jmění manţelů aţ ke dni zániku manţelství, a to aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (§ 143a odst. 2 ObčZ), a dále umoţňuje také zúţení nebo rozšíření rozsahu společného jmění manţelů.

15

2.1 Předmanželská smlouva Ustanovení § 143a odst. 3 ObčZ umoţňuje muţi a ţeně, kteří chtějí uzavřít manţelství, upravit si smlouvou budoucí majetkové vztahy v manţelství formou notářského zápisu, jedná se o tzv. předmanţelskou smlouvu (viz. Příloha č. 1) Tento institut byl zaveden novelou občanského zákoníku, zákonem č. 91/1998 Sb. Snoubencům umoţňuje odchylně si sjednat předmět společného jmění manţelů, mohou si vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manţelů ke dni zániku manţelství, jestliţe se nejedná o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, určit si pravidla, za kterých bude společné jmění manţelů vypořádáno. Mohou také upravit správu společného jmění odchylně od zákonné úpravy. Naopak v předmanţelské smlouvě nelze upravit budoucí vyţivovací povinnost potomků manţelů nebo druhému manţelovi. Nelze ani upravit odstupné v případě, ţe jeden z manţelů zaviní například nevěrou rozpad manţelství. Předmanţelská smlouva pak nabývá účinnosti sňatkem snoubenců, tedy vznikem SJM, které má být zúţeno nebo rozšířeno, nebo jeho vznik má být vyhrazen ke dni zániku manţelství. Předmanţelskou smlouvu lze uzavřít pouze před vznikem manţelství, po uzavření sňatku není její uzavření moţné. Manţelé si pak mohou regulovat své majetkové vztahy smluvní modifikací podle § 143a odst. 1, 2 ObčZ (blíţe o modifikaci rozsahu SJM v kapitole 3.5)

16

3. Předmět a rozsah společného jmění manželů Majetkové společenství manţelů je v době okamţiku vzniku manţelství prázdné. Začíná se naplňovat aţ během trvání manţelství. Základním ustanovením vymezující definici předmětu SJM je ustanovení § 143 ObčZ. Svou podstatou je to kogentní ustanovení, můţe být ovšem změněno v rámci aplikace § 143a ObčZ. Společné jmění manţelů nelze v zásadě chápat jako univerzální společenství majetku manţelů, nýbrţ jen jako SJM co do svého rozsahu omezené. Příkladem je zákonem vyloučený majetek, který zůstává výhradním vlastnictvím jednoho z manţelů, i kdyţ byl nabytý za trvání manţelství. Stejně tak i za všechny závazky vzniklé za trvání manţelství neodpovídají oba manţelé společně. Význam vymezení předmětu SJM je důleţitý například z hlediska vlastnictví. Zařazením určitého majetku do SJM se řeší otázka, jakým právním reţimem se majetek vůbec řídí. Zařazení nebo nezařazení majetku do SJM určuje rozsah i obsah práv a povinností, která můţe ohledně tohoto majetku kaţdý z manţelů vykonávat. Vymezení předmětu SJM je důleţitý i pro věřitele manţelů (manţela), pro kterého je důleţité znát, jaký majetek můţe postihnout nařízeným výkonem rozhodnutí. Pro věřitele je pak podstatné, jestli majetek manţelů je společný, nebo spadá do výlučného vlastnictví manţelů.

3.1 Zdroje SJM Společné jmění se nejčastěji naplňuje penězi vyplacenými jednomu z manţelů jako: a) mzda za výkon ze závislé činnosti b) příjmy z podnikatelské činnosti manţela (manţelů) c) výnosy ze společného majetku (úroky) d) nemocenské dávky e) důchodové dávky f) příjem z členství v druţstvech g) odměny z dohod o pracovní činnosti a o provedení práce h) plnění z pojistných smluv, smluv o penzijním připojištění

17

3.2 Předmět SJM Předmětem SJM mohou být podle ustanovení § 143 ObčZ věci movité, nemovité a všechny ostatní věci, které mohou být podle občanského zákoníku předmětem vlastnictví. Jsou to např. byty a nebytové prostory podle ustanovení § 125 odst. 1 ObčZ. Věci obecně a tudíţ i ty, které jsou předmětem SJM, mohou být tvořeny věcí hlavní a součástí věci. Podle ustanovení § 120 odst. 1 ObčZ je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleţí a nemůţe být odděleno, aniţ by se tím věc znehodnotila. Pro příklad mohu uvést automobil. Auto není jednotná věc, ale je komplexem součástí, které tvoří samostatnou věc. Kdybychom vyjmuli z auta motor, stává se pak auto nefunkční, tudíţ by tím bylo jako věc znehodnoceno. Rozdíl je u staveb, které nejsou součástí pozemku, a to ani přístavby a nástavby. V současné právní úpravě jiţ neplatí dřívější zásada „superficies solo cedit“, nyní je stanoveno výslovně v ustanovení § 120 odst. 2 ObčZ. Dalším pojmem souvisejícím s pojmem věc a také tedy s pojmem SJM je příslušenství věci. Podle ustanovení § 121 odst. 1 ObčZ příslušenstvím věci jsou věci, které náleţejí vlastníku věci a jsou tím určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale uţívány. U jiţ zmiňovaného automobilu příslušenstvím věci můţe být např. autorádio vyjmutelné z auta, náhradní pneumatiky, nebo jiné technické pomůcky nutné nebo předepsané. U bytu jsou příslušenstvím podle § 121 odst. 2 ObčZ vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem uţívány. Blíţe určené věci, které patří do SJM jsou: a) nemovitosti b) věci trvalejší domácí potřeby, například nábytek, koberce, záclony, televize, elektronická zařízení atd. c) dopravní prostředky d) zlato, šperky, drahokamy e) hotové peníze f) předměty denní potřeby

18

3.2.1 Majetek – aktiva Společné jmění manţelů tvoří na straně aktiv majetek vymezený v ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ. Je moţné ho charakterizovat jako vše, co jeden z manţelů nebo oba společně nabyli za trvání manţelství. Zákon ale pojem majetku blíţe nevymezuje. V širším významu lze chápat majetek jako soubor všech věcí a majetkových práv (především pohledávky), jiná práva (např. práva průmyslová) a jiné hodnoty ocenitelné penězi (např. cenné papíry). Hlavní sloţkou předmětu SJM na straně aktiv jsou peněţní příjmy manţelů, bez ohledu na právní důvod vzniku příjmů. Jsou to příjmy z pracovního poměru, z podnikání, sociálního zabezpečení, atd. Do předmětu SJM vstupují okamţikem vyplacení. Soudní praxí velmi řešenou otázkou byla mzda náleţející do SJM. V dřívějších právních úpravách se zahrnovalo do předmětu SJM jiţ právo na mzdu. Nyní je mzda podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce osobním nárokem zaměstnance, netvoří proto součást SJM. Do SJM se tedy dostává aţ vyplacená mzda. Velmi diskutovaným byl v praxi obchodní podíl jako předmět SJM. Nejvyšší soud vyslovil v tomto názor, ţe: „nabude-li jeden z manželů za trvání manželství obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů.“6 Stejný závěr platí i pro členský podíl v bytovém družstvu, který je majetkovou hodnotou patřící do SJM a je předmětem vypořádání SJM. Podle ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ se stává i druhý z manţelů účastníkem v bytovém druţstvu a manţelé budou společnými nájemci bytu.

3.2.2 Závazky – pasiva Do předmětu SJM se řadí i závazky, které vznikly za trvání manţelství některému z manţelů nebo oběma manţelům společně. Závazky jsou však zařazeny v SJM teprve od novely občanského zákoníku od 1. 8. 1998. Do doby před novelou, tj. do 31. 7. 1998, bylo podle právní úpravy v bezpodílovém spoluvlastnictví manţelů předmětem vše, co mohlo 6

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004

19

být předmět vlastnictví, tj. pouze věci. Závazky předmět BSM netvořily. V právní praxi převaţoval výklad, podle kterého práva a závazky netvořily předmět SJM. Závazky manţelů se řídily obecným principem závazkového práva tak, ţe v případě, kdy se jednalo o závazek týkající se společné věci, byla odpovědnost solidární (srov. ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ). Netýkal-li se ale závazek společné věci, nýbrţ se jednalo pouze o závazek sjednaný jedním z manţelů, pak se stal dluţníkem za tento vzniklý dluh právě tento manţel. Současná platná právní úprava zahrnuje do předmětu SJM veškeré závazky, i takové, které byly přijaty jen jedním z manţelů bez souhlasu druhého manţela. Jestliţe závazek převzali oba manţelé společně, nebo jeden se souhlasem druhého manţela platí, ţe závazky plní manţelé solidárně. Solidarita je dána přímo zákonem v ustanovení § 145 odst. 3 ObčZ, který říká, ţe „závazky ve SJM plní oba manželé společně a nerozdílně.“ Z toho vyplývá, ţe manţelé odpovídají za splnění společného závazku veškerým svým majetkem, který mají v SJM, ale i majetkem ve výlučném vlastnictví kaţdého z manţelů. Výslovně jsou z předmětu SJM vyjmuty závazky, které se týkají majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manţelů a závazky, které převzal jeden manţel bez souhlasu druhého a rozsah těchto závazků přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Přitom judikatura neřeší, co se rozumí mírou přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Právní praxe doposud jednoznačně nevyřešila, jak hodnotit míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů, zda přihlédnout k průměrným, objektivním, převaţujícím majetkovým poměrům ve společnosti, nebo zda vyjít z konkrétních majetkových poměrů manţelů. Komentář občanského zákoníku se přiklání k závěru, ţe hledisko míry majetkové přiměřenosti se musí vztáhnout ke konkrétní majetkové situaci manţelů, tedy ke konkrétnímu a individuálnímu společnému jmění manţelů v jeho celém rozsahu.7 K uspokojení závazku, který převzal jeden z manţelů a není součástí SJM, lze při výkonu rozhodnutí postihnout majetek v SJM a výlučný majetek toho manţela, který takový závazek převzal. V tomto případě je chráněn pouze výlučný majetek druhého z manţelů.

7

Švestka, J., Spáčil,J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář. I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. str. 966

20

3.3 Způsoby nabývání do SJM Způsoby nabývání vlastnictví jsou upravené v ustanovení § 132 ObčZ, jsou to např. nabytí na základě kupní, směnné a darovací smlouvy, děděním, rozhodnutím státního orgánu, atd. U nabývání vlastnictví do SJM je nejčastějším způsobem kupní smlouva. Naopak u nabytí do SJM je nutné vyloučit dědění a darovací smlouvu. Darovat majetek manţelům do SJM není moţné, a to ani v případě, ţe je to výslovná vůle dárce. V takovém případě manţelům věc připadne do podílového spoluvlastnictví. Darování mezi manţeli je navzájem moţné, pouze pokud bude dar pocházet z výlučného vlastnictví jednoho z manţelů. Dalšími neméně významnými způsoby nabytí do SJM je například nabytí na základě rozhodnutí státního orgánu - například zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, při zpracování věci atd.; nabytí na základě zákona – například transformace práva osobního uţívání pozemku na vlastnictví fyzické osoby. Jinými skutečnostmi, kterými lze nabýt vlastnictví do SJM, mohou být vydrţení, zhotovení nové věci, draţba, přírůstky ze společného majetku, ale i z výlučných majetků manţelů.

3.4 Výlučný majetek Kromě společného majetku manţelů mohou mít kaţdý z manţelů i výlučný (samostatný) majetek. Kaţdý z manţelů má ve výlučném vlastnictví to, co vlastnil před uzavřením manţelství. Nicméně i za trvání manţelství mohou vzniknout vlastnická práva pouze jednomu z manţelů. Za výlučný majetek jednoho z manţelů se povaţuje podle právního důvodu nabytí: a) majetek nabytý jedním z manţelů ještě před uzavřením manţelství b) majetek nabytý jedním z manţelů děděním nebo darování, bez ohledu na vůli zůstavitele nebo dárce

21

c) majetek vydaný na základě restitučních předpisů jednomu z manţelů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manţelství d) majetek slouţící podle své povahy osobní potřebě jednomu z manţelů (věc musí skutečně slouţit osobní potřebě jednomu z manţelů, nestačí pouze to, ţe by mohla slouţit; řadí se k nim oblečení, osobní hygienické a kosmetické potřeby aj.) e) majetek nabytý jedním z manţelů za majetek, který náleţel do výlučného vlastnictví tohoto manţela (Nejedná se o nabytí nového majetku ani o rozmnoţení stávajícího majetku, ale pouze o změnu majetku, která nemá vliv na povahu těchto věcí. Jsou to např. věci získané výměnou za věc z výlučného majetku nebo výtěţek z prodeje věci ve výlučném vlastnictví, např. manţelka před uzavřením manţelství je výlučným vlastníkem obytného domu, ten v průběhu manţelství prodá a koupí si rekreační chatu a auto. Naopak budou-li na pořízení věci pouţity jak prostředky nabyté za majetek z výlučného vlastnictví manţela, tak prostředky patřící do SJM, patří věc do SJM a manţelovi vzniká právo při vypořádání na vyplacení investice podle § 149 ObčZ.). f) osobností práva a majetková práva, která jsou spojena výhradně s osobou jednoho z manţelů, např. náhrada škody na zdraví, náhrada za bolestné a ztíţení společenského uplatnění. (Lze sem zařadit i autorská práva, upravená zákonem č. 121/2000 Sb., autorský zákon v platném znění. Autorská práva jako taková do SJM nespadají, ale výnosy z majetkových práv vzniklých za trvání manţelství jiţ spadají do SJM.)

Lze tak učinit všeobecný závěr, ţe majetek nabytý jedním nebo oběma manţeli, nabývají do SJM, s výjimkou negativně vymezeného majetku v SJM, který je nabyt pouze do výlučného vlastnictví jednoho z manţelů, případně do podílového spoluvlastnictví (např. dary, dědictví).

22

3.5 Rozsah SJM Rozsah SJM stanoví ustanovení§ 143 ObčZ a toto ustanovení má kogentní povahu. Odchýlit se od zákonem vymezeného rozsahu je moţné pouze v ustanovení § 143a a ustanovení § 148 ObčZ. V případě změny rozsahu SJM obsahuje občanský zákoník ustanovení § 143a ObčZ, ve kterém je upravena moţnost manţelů modifikovat si rozsah SJM. Modifikační smlouva je vyjádřením vůle obou manţelů. Platnost takovéto smlouvy vyţaduje uzavření smlouvy formou notářského zápisu. Pokud zákonem stanovená forma nebyla dodrţena, například kdyby tato dohoda byla sepsána bez přítomnosti notáře, byl by tento právní úkon absolutně neplatný. Další změny rozsahu SJM mohou být provedeny také soudem, a to v souladu s ustanovením § 148 ObčZ (blíţe se této problematice věnuje kapitola 3.5.3 této práce).

3.5.1 Smluvní modifikace Manţelé si mohou upravit rozsah SJM smlouvou ve formě notářského zápisu. Obsahem smlouvy můţe být vše, co je předmětem SJM. O rozsahu smlouvy, tedy o tom, jaké majetkové hodnoty mohou být upraveny smlouvou, pojednává § 143a odst. 1 ObčZ. Je zde stanoven i časový rozsah změn, a to tak, ţe můţe být přidán nebo vyloučen majetek a závazky nabyté nebo vzniklé v budoucnu, nebo které jiţ předmět SJM tvoří. Dále je stanoven věcný rozsah, kde předmětem smlouvy mohou být jednotlivé majetkové hodnoty a jednak i soubor těchto hodnot. Rozsah SJM můţe být upravený následovně: a) zúžení rozsahu SJM Zúţením rozsahu SJM se rozumí, ţe majetek a závazky, které by jinak tvořily předmět společného jmění, se smlouvou uzavřenou manţeli z jeho předmětu vylučují a jsou dále ve vlastnictví kaţdého z manţelů. V praxi je to asi nejvíce pouţívaný způsob modifikace SJM. Manţelé nejsou ničím omezeni a mohou si svobodně a dobrovolně určit o jaké majetkové hodnoty svoje společné jmění zúţí. Manţelé nejsou omezeni ani co se týče důvodů zúţení SJM. 23

Nejčastějšími případy zúţení jsou: -

jestliţe jeden z manţelů začal podnikat a podnikání by mohlo ohrozit společný majetek

-

jestliţe podíl na získávání majetku jednoho z manţelů je výrazně vyšší a tento manţel si nepřeje, aby majetek jím získaný byl v celém rozsahu v SJM

-

jestliţe manţelé trvají na rozvodu a do doby, neţ proběhne rozvodové řízení, nechtějí, aby se jejich SJM dále rozrůstalo

-

jestliţe manţelé neţijí ve společné domácnosti a nechtějí, aby se majetkové hodnoty nabývaly do SJM a aby závazky zatěţovaly SJM

Je-li předmětem smlouvy nemovitost, tak taková smlouva o zúţení nabývá účinnosti aţ vkladem do katastru nemovitostí. Manţelé tedy smlouvou o zúţení rozsahu SJM nabudou nemovitost do výlučného vlastnictví jen na základě vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí. Ohledně rozsahu zúţení SJM platí, ţe manţelé nemohou SJM zcela zrušit. Součástí SJM musí i po zúţení zůstat vţdy majetek, který tvoří obvyklé vybavení společné domácnosti. Lze tento majetek chápat jako minimální hranici, která zachovává institut SJM. Po zúţení rozsahu SJM musí dojít k vypořádání té části ze společného jmění, která byla z rozsahu vyjmuta a nebyla vypořádána přímo ve smlouvě o zúţení. Vypořádání se pak provede podle ustanovení § 149 ObčZ.8 Tato úprava je nově zavedená novelou občanského zákoníku s účinností 1. 8. 1998. Dříve do SJM patřily jen věci a nebylo moţné zúţit rozsah SJM o majetek nabytý v budoucnu. Pro názornost je v Příloze č. 2 této bakalářské práce uveden vzor modifikační smlouvy o zúţení rozsahu SJM.

8

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2000

24

b) rozšíření rozsahu SJM Rozšířením zákonem stanoveného rozsahu SJM se rozumí, ţe se jeho součástí stane i majetek a závazky, které jsou podle ustanovení § 143 odst. 1 ObčZ negativním vymezením SJM vyloučeny. Mohou to být věci nabyté jedním z manţelů za trvání manţelství dědictvím, darem, nebo věci vydané v rámci restituce, tedy obecně řečeno výlučný majetek jednoho z manţelů. SJM lze také rozšířit o nemovitost, kterou má ve výlučném vlastnictví jeden z manţelů. Manţelé tak činí proto, ţe jsou na tuto nemovitost vynakládány značné prostředky ze společného jmění, a je pro manţele vhodnějším řešením vloţit takový majetek do SJM. Nejčastěji se jedná o nemovitost, kterou jeden z manţelů zdědil, dostal darem nebo ji vlastnil jiţ před uzavřením manţelství. V praxi ovšem tento způsob modifikace SJM není příliš obvyklý.

c) vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství V případě, ţe se manţelé dohodnou pro tento třetí způsob smluvní modifikace, znamená to, ţe za trvání manţelství mají manţelé, s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti, jen své výlučné majetky. Veškerý majetek a závazky, které manţelé nabudou za trvání manţelství, nespadají do SJM. Aţ ke dni zániku manţelství nastanou účinky dohody tak, ţe všechny věci, majetková práva a závazky existující k tomuto dni vytvoří souhrn společného majetku, který se bude vypořádávat. Příkladem, kdy by si manţelé mohli zvolit tento způsob modifikace SJM je, ţe si vyhradí vznik SJM ke dni zániku manţelství ohledně věcí, které slouţí k výkonu povolání, nebo ohledně příjmů a závazků souvisejících s podnikatelskou činností jednoho nebo obou manţelů. Oddělí si tak své podnikatelské aktivity od návaznosti na SJM. Naproti těmto výhodám není moţnost vyhradit si vznik SJM ke dni zániku manţelství příliš často vyhledávána, moţná i proto, ţe se manţelé stejně nevyhnou vzniku SJM.

25

Z hlediska právních důsledků těchto smluv, týkajících se zúţení, rozšíření rozsahu a vzniku SJM ke dni zániku manţelství, pokud jde o právní vztahy manţelů vůči jiným (třetím osobám - nejčastěji věřitelům), je zde významné ustanovení § 143a odst. 4 ObčZ, podle kterého se manţelé mohou vůči třetí osobě odvolat na tyto modifikační smlouvy jen v případě, ţe je jejich obsah znám. Důkazní břemeno je na manţelích. V případě, ţe manţelé neprokáţí, ţe obsah smluv byl v době uzavření závazku třetím osobám znám, mohou se tyto osoby domáhat uspokojení ze společného majetku tak, jako by k ţádné smlouvě mezi manţeli nedošlo. Platil by tak obecný zákonný majetkový reţim společného jmění manţelů. Například pokud by měli manţelé zúţené společné jmění manţelů a jeden z nich by chtěl uzavřít smlouvou o úvěru v bance, pak musí doloţit tuto modifikační smlouvu jiţ v době uzavření smlouvy o úvěru a dá se předpokládat, ţe se i banka bude zajímat o existenci nějakých modifikačních smluv. V takovém případě se pak druhý z manţelů můţe na smlouvu o zúţení SJM odvolat, jestliţe by banka v případě sporu chtěla nakládat s majetkem v SJM. Právní úkon učiněný u notáře, například zúţení SJM je zpoplatněný. Odměna notáře se řídí notářským tarifem podle vyhlášky č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů. Tarifní hodnota se odvíjí od hodnoty majetku, který je předmětem dohody o zúţení SJM. Hodnota majetku se určuje cenou obvyklou, tj. cenou, za jakou by dané věci nebo jiné majetkové hodnoty bylo moţné prodat. Výše odměny notáře podle tarifní hodnoty je uvedena v příloze č. 3. Z důvodu poměrně vysoké odměny notáře se k dohodám o změně rozsahu SJM manţelé příliš neuchylují, anebo také proto, ţe o těchto moţnostech modifikace SJM často ani nevědí.

3.5.2 Soudní modifikace V ustanovení § 148 odst. 1 ObčZ je stanoveno, ţe soud můţe ze závaţných důvodů na návrh jednoho z manţelů zúţit SJM aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Na zúţení je právní nárok v případě, ţe se podaří prokázat, ţe je splněna podmínka závaţných důvodů. Jelikoţ občanský zákoník neuvádí, které důvody pokládá za závaţné, je zde dána pro soudní praxi poměrně široká moţnost úvah při výkladu toho, jaké jsou závaţné důvody v souvislosti s kaţdým jednotlivým konkrétním případem. Dle judikatury se dá např. vycházet z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu 22 Cdo 26

2211/2004, který uvádí jako závaţný důvod skutečnost, ţe manţelé spolu dlouhodobě nevedou společnou domácnost, nejsou schopni se dohodnout na podstatných záleţitostech hospodaření s majetkem náleţejícím do SJM. Úprava BSM platná do 31. 7. 1998 umoţňovala, aby majetkové společenství manţelů bylo za trvání manţelství zrušeno pouze rozhodnutím soudu. Zánik BSM dohodou manţelů nebyl v té době přípustný. Rozhodnutí, kterým se BSM rušilo, mohlo být vydáno jedině na návrh jednoho z manţelů, a to ze závaţných důvodů, zejména, kdyby jeho další trvání odporovalo dobrým mravům. Současná platná právní úprava neumoţňuje soudu, aby SJM zrušil, můţe pouze rozsah omezit na jiţ zmiňovanou úroveň věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Získal-li jeden z manţelů oprávnění k podnikání nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, můţe druhý z manţelů podat návrh na zúţení společného jmění, aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Jestliţe budou poţadované podmínky splněny, soud musí návrhu vyhovět. Dále z ustanovení § 148 odst. 4 ObčZ vyplývá, ţe jednou zúţený rozsah SJM je moţné opět rozšířit pouze jiným rozhodnutím soudu na návrh jednoho z manţelů. Nabízí se zde otázka, jaké účinky má rozhodnutí soudu o zúţení společného jmění manţelů vůči třetím osobám. Lze uvaţovat o analogické aplikaci ustanovení § 143a ObčZ, na základě kterého se lze na obsah smluv vůči jiným osobám dovolat pouze tehdy, je-li obsah smluv těmto osobám znám. Ovšem argumentem na druhou stranu můţe být skutečnost, ţe zákon obdobné důsledky jako v ustanovení § 143a ObčZ nestanovil, jednak i skutečnost, ţe v případě zrušení soudem je přece jen niţší moţnost zneuţití tohoto institutu vzhledem ke třetím osobám. Naproti tomu stojí fakt, ţe soudní rozhodnutí nejsou veřejně přístupná tak, aby si kaţdý mohl ověřit, zda k modifikaci došlo nebo ne.

27

4. Obsah společného jmění manželů Obsah společného jmění manţelů tvoří práva a povinnosti manţelů navzájem mezi sebou, vůči třetím osobám a správu majetku. Oba manţelé mají ve vztahu ke společnému stejná práva i povinnosti.

4.1 Práva a povinnosti mezi manželi navzájem Právní vztah mezi manţeli se řídí ustanovením § 145 odst. 1 ObčZ, které stanoví, ţe „majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.“ Na způsobu, jak bude majetek skutečně uţíván, by se měli manţelé dohodnout. Tato dohoda by měla vycházet z hospodaření se společným majetkem. I kdyţ novela Občanského zákoníku z roku 1998 nepřevzala předchozí úpravu z Občanského zákoníku platného do roku 1998, kde manţelé společně hradí náklady vynaloţené na věci nebo spojené s jejich uţíváním a udrţováním, lze však předpokládat z výkladu slova „udrţují“ v ustanovení § 145 odst. 1 ObčZ, ţe tím nebyl původní výklad změněn.9 Totéţ platí i v případě řešení neshod mezi manţeli o uţívání společných věci nebo vynakládání nákladů na společné věci. Manţelé mají právo na soudní rozhodnutí, ačkoliv výslovná právní úprava jiţ není v ObčZ obsaţena.

4.2 Práva a povinnosti manželů vůči třetím osobám Vztahy manţelů vůči třetím osobám upravuje ustanovení § 145 odst. 3 ObčZ. Závazky, které tvoří SJM, plní oba manţelé společně a nerozdílně. Manţelé jsou společnými dluţníky a odpovídají svým veškerým majetkem, tedy majetkem tvořící předmět SJM, ale i výlučným majetkem kaţdého z manţelů. Solidarita manţelů je obsaţena i v Zákoně o rodině v § 21, podle kterého jednání jednoho manţela při obstarávání běţných záleţitostí rodiny zavazuje oba manţely společně a nerozdílně. V případě, ţe vznikl závazek za trvání 9

Švestka, J., Spáčil,J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář. I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. str. 980

28

manţelství jen jednomu z manţelů, a nepřesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům, odpovídají manţelé za takovýto závazek stejným způsobem, jako by šlo o závazek solidární. Jestliţe ale závazek vznikl jednomu z manţelů ještě před uzavřením manţelstvím, odpovídá za závazek pouze svým výlučným majetkem. Solidarita manţelů se týká i společných práv manţelů, kde jsou manţelé oprávnění společně a nerozdílně. Jedná se o aktivní solidaritu manţelů podle ustanovení § 513 ObčZ. Kaţdý manţel je oprávněn domáhat se svým jménem vydání předmětu SJM na třetí osobě, poţadovat zaplacení dluţné pohledávky atd.

4.3 Správa majetku Oba manţelé mají ve vztahu ke společnému majetku stejná práva a povinnosti. Obvyklou správu společného majetku vykonává podle ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ kaţdý z manţelů. V ostatních případech, tj. těch, které obvyklou správu přesahují, je třeba souhlasu obou manţelů, jinak je právní úkon neplatný. Právní úprava pojem „správa majetku“ nedefinuje. Podle komentáře Občanského zákoníku se správou obvykle rozumí hospodaření a disponování s majetkem.10 Rámec obvyklé správy přesahují takové úkony, kterými se mění podstata majetku nebo se sniţuje jeho hodnota významným způsobem. Obecně se dá říci, ţe obvyklou (běţnou) správou je taková správa, která se nemůţe setkat s nesouhlasem druhého manţela proto, ţe neohrozí jejich společná práva, a ţe je to očekávaná záleţitost. Za obvyklou správu lze povaţovat to, co je při hospodaření s určitou věcí běţné a obvyklé, co se pravidelně opakuje a co se nevymyká z rámce obvyklého hospodaření s věcí. Běţná správa je obsaţena i v Zákoně o rodině v § 21, podle kterého je manţel oprávněn druhé zastupovat v běţných záleţitostech, zejména přijímat za něho běţná plnění. Za běţnou záleţitost lze povaţovat i vše, co je plněním povinností uloţených zákonem nebo jiným právním předpisem, plnění povinností uloţená rozhodnutím 10

Švestka, J., Spáčil,J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. str. 981

29

příslušného orgánu a plnění povinností ze smluvních závazků. Mezi obvyklé záleţitosti se dají dále zařadit právní úkony, které se týkají společného majetku a neznamenají praktickou změnu v něm, např. jde o ukládání peněz na běţné účty, sporoţiro atd. V takovýchto případech nemusí mít manţel souhlas druhého manţela k výkonu těchto běţných záleţitostí. Obvyklou správu společného majetku představuje např. obstarávání běţného chodu domácnosti (nákup spotřebních předmětů přiměřené hodnoty), obstarávání běţných oprav v domácnosti, plnění pravidelných platebních povinností – placení záloh za sluţby spojené s uţíváním bytu, atd. Obvyklou správu lze ve většině případů chápat jako úkony týkající se zajištění chodu domácnosti a zajištění základních potřeb členů rodiny. Správou, které není obvyklá (běţná), jsou označovány ostatní záleţitosti. K právním úkonům týkajících se ostatních záleţitostí je vyţadován souhlas obou manţelů, jinak je právní úkon neplatný. To ovšem neznamená, ţe tento úkon nemůţe manţel učinit sám a zavázat tím i druhého manţela. Nedostatek souhlasu manţela s právním úkonem má za následek relativní neplatnost takového právního úkonu, tudíţ je na druhém manţelovi, aby včas projevil svůj nesouhlas, jinak se má za to, ţe jeho mlčení je souhlas a je pak na něm, aby prokázal opak. Forma souhlasu však není nikde stanovena, stačí ho udělit i konkludentně, a to jak před právním úkonem, tak i dodatečně po provedení právního úkonu. Mlčení druhého manţela však nemůţe být povaţováno za souhlas v případě, ţe se o právním úkonu vůbec nedozvěděl. K ostatním záleţitostem se dají zařadit zakládání dlouhodobě platných práv a povinností, uzavření nájemní smlouvy, atd.11 Za obvyklou správu se v praxi nepovaţuje darování nemovitosti, poskytnutí daru, zastavení nemovitosti, uzavření půjčky, z jejíchţ nákladů mají být hrazeny společné náklady.

11

Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J. Společné jmění manţelů. Praha: Linde, a.s., 2000. str.125 - 138

30

5. Závazky z některých právních úkonů v SJM 5.1 Závazky z podnikání Podnikání jednoho z manţelů představuje výrazné ohroţení práv a zájmů manţela, který nepodniká, ovšem jen v případě, pokud majetkové společenství mezi manţeli existuje nebo není výrazně modifikován jeho rozsah. K výkonu podnikání jednoho z manţelů je pouţit majetek ve společném jmění manţelů. Z důvodu ochrany druhého manţela je stanoveno, ţe je třeba souhlasu druhého manţela k pouţití majetku v SJM nebo jeho části. Podnikáním se podle ustanovení § 2 odst. 1 ObchZ rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosaţení zisku. Podnikání lze tedy chápat jako činnost, ze které výnosy náleţí oběma manţelům a která obvykle slouţí i k získávání hodnot náleţejících do SJM. S tím samozřejmě souvisí i výdaje a závazky podnikajícího manţela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, neboť je nelze oddělit od podnikání, z něhoţ má prospěch i druhý manţel. Souhlas k pouţití majetku v SJM je třeba udělit při prvním pouţití majetku. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním se jiţ souhlas druhého manţela nevyţaduje. Avšak souhlas jednoho z manţelů s pouţitím majetku ve společném jmění manţelů k podnikání druhého manţela neopravňuje podnikajícího manţela k tomu, aby nadále tento majetek výlučně uţíval nebo aby výlučně rozhodoval o způsobu jeho uţívání.12 Jestliţe neobdrţí manţel podnikatel souhlas k pouţití jakéhokoliv (blíţe neurčeného) majetku za uvedeným účelem, ale pouze souhlas k jednorázovému pouţití majetku ve společném jmění na konkrétní podnikatelský účel, nejedná se o souhlas ve smyslu ustanovení § 146 ObčZ.13 Podle současné právní úpravy náleţí do SJM i tento majetek slouţící k podnikání. Ovšem v dřívější právní úpravě, tedy konkrétně do 1. 8. 1998 byly výslovně z tehdejšího institutu bezpodílového spoluvlastnictví manţelů vyloučeny věci, které slouţily k výkonu povolání jen jednoho z manţelů. Pokud se jednalo o podnik, tak Nejvyšší soud vydal rozsudek 22 Cdo 684/2004, v jehoţ odůvodnění říká, ţe: „podnik mohl být předmětem 12 13

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1731/2003 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2072/97

31

bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však byl podnikatelem jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náležel podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela.“ Pokud se bude jednat o závazky podnikajícího manţela, budou tyto závazky z podnikání náleţet do SJM, jelikoţ půjde podle ustanovení § 145 odst. 4 ObčZ o právní úkony týkající se SJM. Podnikatelé v uţším slova smyslu, kterými se rozumí osoby podnikající na základě ţivnostenského nebo jiného oprávnění, ručí za závazky vyplývající z jejich podnikání celým svým majetkem a tudíţ i celým majetkem, který náleţí do SJM. Z tohoto ručitelského závazku manţela podnikatele je navíc povinný i manţel, a to podle ustanovení § 145 odst. 4 ObčZ, ze kterého jsou povinni oba manţelé společně a nerozdílně. Z toho plyne, ţe druhý manţel bude vedlejším ručitelem a můţe být splnění ručitelského závazku poţadováno po kterémkoliv z nich. Jestliţe jeden z manţelů splní závazek, zaniká povinnost druhého manţela tento závazek splnit. Splní-li tento závazek z majetku patřící do SJM, nebude se jednat o investici podle ustanovení § 149 ObčZ a při vypořádání se nebude k této skutečnosti přihlíţet. Splní-li však manţel tento závazek ze svého výlučného majetku, má regresní právo vůči tomuto manţelovi, nemůţe jej ale uplatit, pokud není ţádným způsobem zúţeno SJM. Jedná se tak o investici a právo na její vyplacení se po dobu trvání manţelství nepromlčuje. U druhé skupiny podnikatelů v širším slova smyslu, tedy u společníků obchodních společností nebo druţstva, bude záleţet na tom, v jaké společnosti je manţel společníkem. Bude-li jeden z manţelů společníkem ve veřejné obchodní společnosti, ručí podle ustanovení § 76 odst. 1 ObchZ celým svým majetkem společně a nerozdílně s ostatními společníky. Jestliţe vstoupí do jiţ existující společnosti, ručí i za závazky, které vznikly před tím, neţ přistoupil do společnosti. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ObchZ má pak regresní nárok vůči ostatním společníkům. Můţe po nich tedy poţadovat náhradu za uhrazení takového závazku a nahrazení nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly. U společníků v komanditní společnosti je to sloţitější. Vyplývá to z toho, ţe jsou zde dva druhy společníků, z nichţ kaţdý ručí jiným způsobem. První typ, komplementář, ručí 32

za závazky společnosti celým svým majetkem a tedy i majetkem v SJM. Druhý typ, komanditista, ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku. Nepodnikající manţel bude tedy ručit také do výše nesplaceného vkladu zaspaného v obchodním rejstříku, a to solidárně s manţelem komanditistou. Společník ve společnosti s ručením omezeným ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Manţel společníka by ručil také do výše nesplacených vkladů. V případě, ţe je manţel členem druţstva, tak podle ustanovení § 222 ObchZ za závazky druţstva neručí. Je ale moţné, ţe členská schůze rozhodne, aby na uhrazení ztráty druţstva byla členům stanovena uhrazovací povinnost. Manţel člena druţstva by se proto na uhrazovací povinnosti podílel do stejné výše. Výjimky ze závazků spadajících do SJM jsou závazky, které se týkají majetku jednoho z manţelů. U podnikatele v širším slova smyslu lze o takové situaci uvaţovat v případě, ţe manţel nabyl obchodní podíl výhradně ze svého výlučného majetku a nebylo na tento obchodní podíl nic vynaloţeno ze SJM. V tomto případě nebude závazek součástí SJM. U podnikatele v uţším slova smyslu tuto situaci nelze připustit, ledaţe by měli manţelé modifikován rozsah SJM nebo měli vyhrazen vznik SJM ke dni zániku manţelství. I v případě, ţe by výlučný majetek vloţil do podnikání, lze jej povaţovat pouze za investici do SJM a veškeré závazky, které v souvislosti s tímto majetkem vzniknou, vznikají v souvislosti s podnikáním manţela, a proto náleţí do SJM. Druhou výjimkou jsou závazky, jejichţ rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů a které převzal jeden manţel bez souhlasu druhého. Tato situace můţe nastat u podnikatelů v širším slova smyslu, jestliţe závazek ke splacení vkladu společníka bez souhlasu druhého manţela bude nad majetkové poměry manţelů. U podnikatelů – fyzických osob je tato situace diskutabilní, a to vzhledem ustanovení § 146 ObčZ, ve kterém je stanoveno, ţe je třeba souhlas udělit k prvnímu pouţití majetku ve SJM nebo jeho části a k dalším právním úkonům jiţ souhlas není třeba. Zde by tedy podle tohoto výkladu nemohla taková situace nastat, s výjimkou zahájení podnikání.

33

5.2 Závazky z úvěru V poslední době se velmi rozmohlo poskytování úvěrů, půjček a hypoték. Jsou to zejména různé spotřebitelské úvěry, úvěry na výstavbu nemovitosti nebo úvěry ze stavebního spoření. Platná právní úprava zastává názor, ţe závazky vzniklé z úvěrů nebo půjček jsou součástí SJM, a to i tehdy, kdyţ úvěr nebo půjčku sjednal jen jeden z manţelů za předpokladu, ţe nedošlo mezi manţeli k uzavření předmanţelské smlouvy nebo ke zúţení SJM. Ačkoliv banky nebo jiné osoby a instituce při poskytování úvěrů zpravidla vyţadují souhlas druhého manţela s uzavřením smlouvy, není souhlas manţel vţdy a bezpodmínečně třeba. Tento názor zastává i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 162/2005, ve kterém uvádí ţe: „...půjčuje-li si jeden z manželů od jiného občana nebo organizace peníze a ve smlouvě o půjčce vystupuje jako dlužník, je ze smlouvy o půjčce zavázán a oprávněn jen ten z manželů, který ji jako dlužník uzavřel, a k její platnosti není třeba souhlasu druhého manžela ve smyslu ustanovení § 145 obč. zák., když se netýká společných věcí…“. V soudní praxi dlouhou dobu převládal názor, ţe smlouva o úvěru uzavřená za trvání manţelství jen jedním z manţelů zavazuje i druhého manţela, i kdyţ smlouvu nepodepsal. Lze tedy z této smlouvy v případě řádného nesplácení závazku ţalovat oba manţelé.14 Závazek, který vznikl za trvání manţelství jednomu z manţelů a který patří do společného jmění manţelů podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ, plní oba manţelé společně a nerozdílně, vzhledem k tomu, ţe tato solidarita je dána přímo zákonem a vede ke všem důsledkům pasivní solidarity podle § 511 obč. zák. Z tohoto Nejvyšší soud dovodil právo věřitele soudně se domáhat splnění závazku po kterémkoli ze solidárně zavázaných dluţníků. Odlišně je třeba posuzovat závazky z úvěru, které přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Pokud rozsah závazku z úvěru přesahuje tuto přiměřenou míru, je takový závazek ze SJM vyloučen. Do SJM tak bude zařazen jedině závazek z úvěru, který byl přijat v míře přiměřené majetkovým poměrům. V novější judikatuře byla tato praxe překonána vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, který v odůvodnění zaujal stanovisko, ţe

14

např. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha. C. H. Beck, 2006, str. 596 nebo dílo Dvořák, J.: Majetkové společenství manţelů. Praha. ASPI Publishing, 2004, str. 113-114. K tomuto názoru se přiklonil i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 529/2003

34

„představa, podle které splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů může věřitel v nalézacím řízení vymoci i (jen) po druhém z těchto manželů, vnáší značnou nejistotu do právních vztahů vzniklých na základě smluv, a to nejen na straně dlužníka, nýbrž i na straně věřitele…“ Dále se v odůvodnění NS vyjádřil k postavení věřitele: „V nejisté pozici se u závazků ze smluv obsahujících vzájemná práva a povinnosti smluvních stran (tzv. synallagmatické smlouvy) může ocitnout i věřitel. Nehledě k praktickým obtížím, jež by pro obezřetné kontrahenty způsobovalo prověřování, zda uzavřením smlouvy s fyzickou osobou se neocitnou v nežádoucím a nechtěném smluvním vztahu i s jejím manželem, lze dopady názorů ilustrovat právě na příkladu smlouvy o úvěru. Jak plyne z dikce § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Kdyby ze závazku ze smlouvy o úvěru náležejícího do společného jmění manželů leč sjednaného (jako dlužníkem) jen jedním z manželů byl oprávněn a povinen i druhý z manželů, pak by to pro věřitele znamenalo plnit svůj závazek z úvěrové smlouvy též na požádání druhého manžela (kdyby nešlo o účelový úvěr, byl by např. povinen poskytnout peněžní prostředky na jeho žádost druhému manželu). Přitom si lze dobře představit, že kdyby o poskytnutí úvěru žádal sám druhý manžel, věřitel by s ním úvěrovou smlouvu neuzavřel. Na tomto základě lze s přihlédnutím k teleologickému výkladu zkoumaných ustanovení opodstatněně usuzovat, že úpravou obsaženou v ustanovení § 145 odst. 3 obč. zák. nezamýšlel zákonodárce prolomit princip autonomie vůle smluvních stran v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit jim jako zákonný důsledek vzniku smlouvy prostřednictvím institutu společného jmění manželů jako další smluvní stranu i manžela smluvní strany.“ Z toho tedy jednoznačně vyplývá, ţe pokud uzavře smlouvu o úvěru za trvání manţelství jen jeden z manţelů, můţe banka nebo jakýkoli jiný věřitel podat ţalobu o zaplacení jen proti tomu z manţelů, který smlouvu sám uzavřel a je v ní uveden jako dluţník. Pro názornost uvedu jeden konkrétní případ: Jeden z manţelů si za trvání manţelství sjednal úvěr za účelem pořízení automobilu. Je jisté, ţe automobil i závazek splácet sjednané splátky úvěru budou spadat do SJM. Přestane-li manţel hradit splátky, banka (věřitel) se rozhodne vymáhat pohledávku soudní cestou. Ţalovaným bude v takovém případě jedině ten z manţelů, který na sebe závazek převzal (tj. ten, který smlouvu o úvěru sjednal a uzavřel), druhý z manţelů není ve sporu pasivně legitimován a ţaloba vůči němu bude z tohoto důvodu zamítnuta. V okamţiku, kdy banka (věřitel) docílí vydání exekučního titulu (např.

35

pravomocného rozsudku), mu však nic nebrání, aby se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojil z celého majetku tvořícího SJM. Vzhledem k rozsáhlému závazku z úvěru, případně hypotéky, si mohou manţelé za trvání manţelství zúţit rozsah svého společného jmění formou smlouvy ve formě notářského zápisu. Nejčastějším poţadavkem manţelů je, aby byl z jejich společného majetku vyňat dům, nebo jiná nemovitost, kterou jeden z manţelů hodlá pouţít k zajištění úvěru, v případě, ţe druhý manţel nebude z úvěru jakkoliv vázán. Smlouva o zúţení můţe obsahovat i další ustanovení např. o tom, ţe závazek z úvěrové smlouvy je ve výlučném vlastnictví toho manţela, který úvěrovou smlouvu uzavřel, náklady na správu nemovitosti a další závazky s touto nemovitostí související, úhradu splátek úvěru a další poplatky budou hrazeny z prostředků manţela, kterému je úvěr poskytován a který bude vlastníkem úvěrované nemovitosti atd. Účinnosti smlouvy o zúţení SJM, je-li předmětem nemovitost, nabývá vkladem práva do katastru nemovitostí. Tím je především chráněno právo třetích osob. Dalším předpokladem účinnosti smlouvy vůči třetím osobám je, ţe se na ní mohou odvolat jen v případě, ţe obsah této smlouvy byl třetím osobám znám. V tomto případě můţe být třetí osobou banka a předpokládá se, ţe uzavře-li smlouvu o úvěru jen s jedním z manţelů, zná obsah dohody o zúţení SJM. Můţe nastat situace, ţe nebude manţel schopný splácet splátky úvěru. V dohodě bylo sice uvedeno, ţe úhrada splátek je hrazena z prostředků tohoto manţela, ale v případě exekuce bude postiţen jak výlučný majetek manţela, tak i majetek patřící do SJM.

5.3 Závazky z porušení právních povinností Jako další oblast závazků manţelů jsem zařadila závazky vzniklé v důsledku porušení právních povinností jednoho z manţelů. Závazky mohou vzniknout např. z bezdůvodného obohacení nebo ze způsobené škody. Právní úprava v oblasti společného jmění manţelů však řešení těchto problémů zvlášť neupravuje. Při řešení těchto závazků je moţné vycházet z ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ, který říká, ţe závazky vzniklé za doby 36

trvání manţelství spadají do SJM, avšak s přihlédnutím k míře přiměřené majetkovým poměrům. K případu bezdůvodného obohacení je moţné zároveň pouţít ustanovení § 451 odst. 2 ObčZ, které definuje bezdůvodné obohacení jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plnění z neplatného právního úkonu, plnění z právního důvodu, který odpadl, nebo majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dále podle ustanovení § 451 odst. 1 ObčZ musí ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, obohacení vydat. Jedná se tedy o případy, kdy k okamţiku plnění právní důvody vůbec neexistovaly. Z toho lze vyvodit, ţe majetkový prospěch byl získán protiprávním úkonem a ten, kdo jej nabyl, je povinen tento prospěch vrátit a nelze ho tedy zahrnout do SJM. Z této situace vyplývá, ţe takový závazek mohl vzniknout pouze jednomu z manţelů jeho protiprávním jednáním, kterým prospěch získal. Tímto argumentoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí. NS uvádí, ţe:“V řízení o vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu je pasivně legitimován jen ten z manželů, který bezdůvodné obohacení získal, i když k němu došlo za trvání bezpodílového spoluvlastnictví (dnes společné jmění manželů).“15 Soudní praxe řešila ještě jednu otázku, která se týkala bezdůvodného obohacení a manţelů, a to smlouvu o převodu nemovitosti náleţející do bezpodílového spoluvlastnictví manţelů (nyní SJM).16 Byla-li taková smlouva, uzavřená v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 ObčZ jen jedním z manţelů, platná, protoţe se druhý manţel neplatnosti nedovolal, nejednalo se o převod odděleného majetku jednoho z manţelů, ale o převod věci v BSM. Jestliţe kupující zaplatil kupní cenu manţelovi, který nebyl účastníkem smlouvy o převodu nemovitosti, plnil tak solidárně oprávněnému a zaplacená kupní cena se stala společným majetkem manţelů, který v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přísluší vypořádat. Nejedná se tedy o bezdůvodné obohacení manţela, jemuţ bylo plněno. Otázku vzniku škody důsledkem porušení právních povinností a následnou náhradu škody občanský zákoník explicitně neupravuje takovéto protiprávní jednání manţelů týkající se společných věcí. 15 16

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1509/99

37

Moţnost, jak řešit tuto otázku, je pouţití úpravy odpovědnosti za škodu, konkrétně ustanovení § 438 ObčZ. Pokud způsobí škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Manţelé jsou tedy vázáni společně a nerozdílně. Podle ustanovení § 439 ObčZ, kdyby zaplatil celou náhradu škody jeden z manţelů, by se dalo vyvodit, ţe by měl poté nárok na regresi vůči druhému manţelovi. Avšak v případě způsobené škody věcí ve SJM je vzhledem k bezpodílovosti SJM vyloučené poţadovat po sobě navzájem regresi. Jinak by se ale posuzovalo, kdyby jeden z manţelů uhradil škodu ze svého výlučného majetku. V takovém případě pak můţe po druhém manţelovi poţadovat při vypořádání SJM náhradu toho, co za manţela vynaloţil ze svého výlučného majetku. Na druhou stranu judikatura rozhodla, ţe ne všechny závazky vzniklé v důsledku porušení právních povinností se zahrnují do SJM. Nejvyšší soud v rozhodnutí 21 Cdo 2045/2006 řešil otázku, zda práva a povinnosti z pracovního poměru (konkrétně povinnost zaměstnance uhradit zaměstnavateli náhradu škody z titulu odpovědnosti za škodu za schodek na svěřených hodnotách) patří do SJM zaměstnance a manţela. NS došel k závěru, ţe práva a povinnosti z pracovního poměru nepatří do společného jmění. Z právních úkonů učiněných v pracovněprávních vztazích některého z manţelů proto nemohou být oprávněni a povinni oba manţelé společně a nerozdílně a ani závazky z pracovního poměru některého z manţelů nemohou plnit oba společně a nerozdílně. Z toho vyplývá, ţe pokud zaměstnanec způsobí škodu a hrozí mu postih, není manţel zaměstnance povinen uspokojit nárok jen z důvodu společného jmění, který má zaměstnanec vůči zaměstnavateli. V takovém případě by postih SJM nastal jen tehdy, kdyby zaměstnavatel strhával jeho nárok vůči zaměstnanci např. sráţkou ze mzdy, a proto by byl příjem do SJM niţší.

38

6. Odpovědnost manželů za závazky Jestliţe manţelům vzniknou za doby trvání manţelství závazky, jsou za ně odpovědní solidárně a tento závazek musí splnit. V případě, ţe ho dobrovolně a včas nesplní, má věřitel právo domáhat se provedení výkonu rozhodnutí. Předmětem výkonu rozhodnutí mohou být závazky, které vznikly společně oběma manţelům, ale i závazky, které vznikly za trvání manţelství jen jednomu z manţelů. Na druhou stranu nesmí být výkonem rozhodnutí dotčen majetek tvořící SJM, jestliţe vymáhaný závazek vznikl za trvání manţelství pouze jednomu z manţelů: a) při pouţívání majetku, který náleţí výhradně tomuto manţelovi z důvodu nabytí před manţelstvím, darem, dědictvím, podle předpisů o restituci, nebo podle svého povahy slouţící jen jeho osobní potřebě, b) při pouţívání majetku, který podle smlouvy o zúţení SJM nepatří do společného jmění a věřiteli byl obsah této smlouvy v době vzniku vymáhané pohledávky znám. Nesplní-li manţelé nebo jeden z manţelů svůj závazek uloţený vykonatelným rozhodnutím dobrovolně, můţe se věřitel domáhat návrhem u soudu nařízení a provedení výkonu rozhodnutí. Výkonu rozhodnutí je moţné se domáhat na základě dvou právních předpisů. První způsob je upraven v § 251 Občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Druhým způsobem je výkon rozhodnutí podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“). Účastníky řízení jsou oprávněný (věřitel) a povinný (dluţník). V případě, ţe je výkonem rozhodnutí postiţen majetek ve SJM, stává se účastníkem i manţel povinného. Manţelovi povinného je třeba doručit rovněţ rozhodnutí o nařízení výkonu. Manţel povinného bude účastníkem pouze při vymáhání peněţité pohledávky, a to v případě prodeje movitých věcí, nemovitých věcí, podniku, které patří do SJM, a dále při exekuci přikázáním pohledávky. Účast manţela povinného nepřichází v úvahu, jestliţe je výkon nařízen sráţkami ze mzdy, neboť mzdový nárok není předmětem SJM. Předmětem se stává aţ vyplacená mzda a ta jiţ můţe být postihnuta výkonem rozhodnutí. Obdobě je tomu i při nařízení výkonu rozhodnutí z běţného účtu. Toto vyplývá z ustanovení § 303 odst. 1 OSŘ, podle kterého je moţné postihnout pouze pohledávky povinného z účtu u peněţního 39

ústavu, jehoţ majitelem je tedy povinný. K tomuto se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí: „…Exekuce přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu podle ustanovení § 303 a násl. o.s.ř. může být totiž provedena jen u pohledávky z účtu, jehož majitelem je povinný. Jiná pohledávka z účtu – tedy i pohledávka, jejímž výlučným majitelem je manžel(ka) povinného – není způsobilým předmětem této exekuce, i kdyby na účet byly vloženy peněžní prostředky povinného, případně peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů (povinného a majitele účtu)….."17

6.1 Výkon rozhodnutí podle OSŘ Jestliţe se oprávněný domáhá zaplacení peněţité částky, je třeba uvést způsob výkonu rozhodnutí v návrhu. V ostatních případech, kdy není pochyb o tom, jakým způsobem bude výkon proveden, není nutné uvádět způsob výkonu rozhodnutí. Jedná se např. o výkon rozhodnutí vyklizením, odebráním věci, provedením prací a výkonů. Důleţité je, ţe oprávněný můţe navrhnout pouze jeden ze způsobů výkonu rozhodnutí, které umoţňuje OSŘ. K návrhu je nutné připojit pravomocný exekuční titul. Je-li usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pravomocné, soud provede výkon rozhodnutí. Soud rozhoduje o nařízení výkonu rozhodnutí zásadně bez jednání a slyšení povinného. Proto soud nezkoumá, jestli navrţený způsob výkonu rozhodnutí pro splnění peněţitého plnění skutečně postihuje majetek tvořící SJM povinného a jeho manţela, nebo zda jde o výlučný majetek, nebo o majetek modifikovaný rozsahem SJM a nepatří tudíţ do SJM. Soud vychází z ustanovení § 262a odst. 1 OSŘ. Výkonem rozhodnutí můţe být k uspokojení peněţité pohledávky postiţen majetek ve výlučném vlastnictví nebo spoluvlastnictví povinného, ale také majetek ve SJM. Za majetek patřící do SJM se pro výkon rozhodnutí povaţuje také majetek, který netvoří součást SJM jen proto, ţe byl smlouvou zúţen zákonný rozsah SJM, nebo ţe byl vyhrazen vznik SJM ke dni zániku manţelství. Jestliţe by uzavřeli manţelé smlouvu o modifikaci rozsahu SJM po vzniku vymáhaného závazku, nemá tato smlouva na právní vztahy ţádný vliv, a k takovýmto smlouvám o dodatečném zúţení, rozšíření nebo odloţení vzniku se v exekučním řízení nepřihlíţí. Aby se mohli manţelé odvolat na smlouvy uzavřené podle § 17

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 712/2004

40

143a odst. 1 aţ 3 ObčZ, musela by být smlouva o modifikaci rozsahu SJM uzavřená ještě před vznikem závazku a oprávněnému musel být znám obsah smlouvy v době vzniku závazku. K ochraně manţela proti tomu, ţe vymáhaná pohledávka nemůţe být uspokojena z majetku, který se podle § 262a odst. 1 OSŘ povaţuje za součást SJM, slouţí ustanovení § 267 OSŘ, kde manţel povinného můţe podat tzv. excindační (vylučovací) ţalobu. Jedná se o návrh na vyloučení určitého majetku z výkonu rozhodnutí. Takto můţe manţel postupovat v případě, ţe závazek vznikl jednomu z manţelů při pouţívání majetku, který by podle modifikační smlouvy nepatřil do SJM, nebo se jednalo o výlučný majetek povinného. K podání ţaloby je aktivně legitimován manţel povinného, pasivně legitimován je oprávněný z výkonu rozhodnutí. Důkazní břemeno bude na ţalobci, tedy manţelovi, který se domáhá vyloučení věci z výkonu rozhodnutí.

6.2 Exekuce podle exekučního řádu Návrh na zahájení exekučního řízení můţe oprávněný podat buď u příslušného okresního soudu, nebo u exekutora, kterého si oprávněný vybere a pověří ho provedením exekuce. Jestliţe je podán návrh na exekuci u soudu, je nutné označit exekutora, který má být pověřen provedením exekuce. Návrh, který je podán přímo u exekutorského úřadu, doručí exekutor příslušnému soudu do 15 dnů a poţádá o pověření provedení exekuce. Soud má pak 15denní lhůtu na to, aby rozhodl usnesením o pověření exekutora k provedení exekuce. Co se týče účastníků řízení, budou stejní jako při výkonu rozhodnutí podle OSŘ. Způsob výkonu rozhodnutí podle pouţití exekučního řádu nemusí být v návrhu uveden. Volba je zcela ponechána na exekutorovi. Soud vydá v exekučním řízení usnesení o nařízení exekuce a exekutor následně vydá exekuční příkaz. V příkazu bude vymezeno, jakým způsobem bude exekuce provedená a jaký majetek bude exekucí postiţen. V případě, ţe bude exekucí postiţen majetek náleţející do SJM, bude exekuční příkaz doručen i druhému manţelovi. Proti exekučnímu příkazu není moţné podat opravný prostředek (§ 47 odst. 3 exekučního řádu). Jestliţe je exekucí dotčen majetek druhého manţela ve výlučném vlastnictví, můţe se bránit způsoby, 41

které jsou uvedeny v OSŘ. Bude se jednat zejména o vylučovací ţaloby, nebo návrh na zastavení exekuce. Soud pak na návrh povinného exekuci částečně zastaví. 18 Exekuci podle exekučního řádu je moţné vést pouze k vydobytí peněţitých pohledávek. Exekuční řád pak v § 52 zcela odkazuje na pouţití OSŘ, který je tedy vůči exekučnímu řádu v postavení lex generalis. Rozdíl mezi exekučním řádem oproti OSŘ je v tom, ţe vše probíhá daleko rychleji a exekutor na základě vyuţití součinnosti třetích osob (např. úřadů) zjistí, jaký majetek povinný má, kde se zdrţuje a následně navrhne nejlepší způsob exekuce. Ještě zde uvádím případ, kdy dluţník nebude mít výlučný majetek, ze kterého by pohledávku věřitele uspokojil a druhý manţel úspěšně uplatnil excindační ţalobu. V tomto případě můţe věřitel podat návrh na prohlášení konkurzu dluţníka. V rámci konkurzního řízení pak dojde k zániku a vypořádání SJM a z části připadlé úpadci je moţné uspokojit dluh. Bude se postupovat podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

18

Štěpánová, S. Společné jmění manţelů a podnikání. Brno: Computer Press, a.s., 2006. str. 30 - 49

42

7. Komparace právní úpravy s vybranými zeměmi EU 7.1 Německo Německá právní úprava majetkového práva manţelského věnuje této problematice značnou část v občanském zákoníku. Úprava je velice rozsáhlá a podrobně vysvětlená. Značným rozdílem mezi českou a německou úpravou spatřuji v reţimech majetkového práva manţelského. Na rozdíl od naší úpravy si mohou manţelé podle německého občanského zákoníku upravit své majetkové poměry smluvně, nebo si mohou ponechat zákonný reţim. Této problematice reţimů majetkových poměrů manţelů se budu podrobně věnovat dále. Stejně tak, jako v české právní úpravě, vzniká majetkové společenství manţelů uzavřením manţelství. Manţelé se rozhodnou, zda se budou jejich majetkové poměry řídit podle zákonného reţimu, nebo si vyberou jeden z dvou smluvních reţimů. Do roku 1957 byly v Německu dvě formy zákonného společenství (správa společného jmění a oddělené jmění) a dvě formy smluvního společenství (obecné nebo částečné majetkové společenství). Od 1. 7. 1958 došlo výrazným změnám. Manţelskému majetkovému právu věnuje Občanský zákoník (Bürgeliches Gesetzbuch – BGB) v knize 4. v §§ 1363 – 1563. Zákonným majetkovým reţimem v Německu je tzv. společenství nabytého majetku, nebo také společenství přírůstků (Zugewingemeinschaft) a smluvními typy majetkového reţimu je majetkové společenství manţelů (Gütergemeinschaft) a reţim odděleného majetku (Gütertrennung). Společenství nabytého majetku (společenství přírůstků) je zákonný reţim úpravy majetkových vztahů manţelů, kteří si během trvání manţelství neuzavřou ţádnou dohodu o úpravě jejich majetkových vztahů. Charakteristikou společenství přírůstků je, ţe majetek manţelů zůstává během manţelství rozdělen, a kaţdý z manţelů je odpovědný za své závazky do výše svého majetku. Manţelé ţijí v reţimu oddělených majetků. Kaţdý manţel tedy spravuje majetek, který vnesl do manţelství a který během manţelství nabyl. Samostatná správa je však omezená. Při uzavírání smluv se třetími osobami jsou manţelé 43

omezeni souhlasem druhého z nich. Zákonný reţim můţe být modifikován, a to tak, ţe se dohodnou na společném majetku, ten se však stává jejich podílovým spoluvlastnictvím.19 U společného majetku potřebují také souhlas při jeho disponování (jedná se například o nemovitost, kterou se dohodli nabýt společně). Ustanovení § 1369 BGB se snaţí zachovat v zájmu rodinného společenství základní vybavení domácnosti, proto i tomto případě potřebuje manţel souhlas druhého z nich k prodeji tohoto majetku, a to i kdyby byl majetek v jeho výlučném vlastnictví. Nabytý majetek (přírůstky) během manţelství se v případě rozvodu manţelů rozdělí mezi

ně

rovným

dílem.

Vychází

se

přitom

z počáteční

hodnoty

majetku

(Anfangsvermögen), který vstupuje do manţelství po odečtení závazků, a z konečné hodnoty majetku (Endvermögen), která se zjistí ke dni rozvodu manţelství. Přesahuje-li hodnota závazků hodnotu majetku, je pak počáteční hodnota majetku nulová. Zvláštním případem je majetek nabytý darováním nebo děděním, který se nezapočítá do přírůstků. Následně po zjištění stavů se vypočítá rozdílem mezi konečným a počátečním majetkem, jaký je přírůstek. Jestliţe je přírůstek na majetku jednoho manţela větší neţ přírůstek druhého manţela, má druhý manţel nárok na polovinu rozdílu mezi těmito přírůstky. Pro názornost uvádím jednoduchý příklad: Muţ měl v době uzavření sňatku majetek 5.000 €, na konci manţelství má 25.000 €. Jeho manţelka měla v době uzavření sňatku 10.000 €, při rozvodu měla také 10.000 €, protoţe v průběhu manţelství nebyla zaměstnaná a nevydělávala ţádné peníze. Přidaná hodnota muţe je 20.000 € (25.000 – 5.000), přidaná hodnota ţeny je 0 € (10.000 – 10.000). Rozdíl přidaných hodnot je 20.000 € (20.000 – 0), ze kterého má ţena nárok na ½ tohoto rozdílu, tedy 10.000 €. Prvním smluvním reţimem, který si mohou manţelé dohodnout, je oddělený majetek (Gütertrennung) (§ 1414 BGB). Kaţdý z manţelů si ponechává svůj majetek, a to majetek do manţelství vnesený i během manţelství získaný. Tento majetek jim zůstává i po rozvodu manţelství, protoţe nedochází k majetkovému vyrovnání. Dohoda o odděleném majetku, ve které musí být přesně stanoveno, co patří kterému z manţelů, musí být

19

Zugewinngemeinschaft – Wikipedia [online]. c2010 [cit. 2010-02-13]. Zugewinngemeinschaft. Dostupné z WWW: .

44

zakotvena v předmanţelské smlouvě formou notářského zápisu.20 Manţelé spravují kaţdý svůj majetek, odpovídají za své závazky a mají neomezenou správu majetku, tedy ţe nepotřebují souhlas druhého manţela. Manţelé se mohou na dohodu odvolat vůči třetím osobám

jedině

v případě,

ţe

je

dohoda

evidována

v manţelském

registru

(Güterrechtsregister), nebo je obsah dohody třetí osobě znám. Reţim odděleného majetku se v praxi příliš často nepouţívá. Důvodem pro pouţití odděleného majetku je zejména v případě, kdy jeden z manţelů podniká a ručí celým svým majetkem.21 Ustanovení § 1415 BGB umoţňuje manţelům, aby si dohodou stanovili, ţe místo zákonného společenství přírůstků budou mít v manţelství majetkové společenství manželů (Gütergemeinschaft). Tato dohoda musí mít formu notářského zápisu a musí být vedena v registru u příslušného soudu. Stejně tak jako u odděleného majetku se mohou manţelé na dohodu vůči třetím osobám odvolat pouze v případě, ţe je evidovaná v registru, nebo je-li obsah dohody třetí osobě znám. V tomto smluvním reţimu se stává veškerý majetek nabytý během manţelství majetkem společným (Gesamtgut). Zákon pak vedle společného majetku výslovně uvádí, co je to zvláštní majetek (§ 1417 BGB) a oddělený majetek (§ 1418 BGB). Zvláštním majetkem (Sondergut) zákon rozumí takový majetek, který nelze převést právním úkonem. Jedná se například o právo na bolestné nebo právo na výţivné. Tento majetek je ze společného majetku vyloučen a je spravován kaţdým z manţelů samostatně, avšak na účet společného majetku. Druhým typem je oddělený majetek (Vorbehaltgut), který je vyloučen ze společného majetku na základě smlouvy manţelů, ve které je výslovně uveden jako oddělený majetek, dále se jedná o majetek nabytý darem nebo děděním, jestliţe dárce nebo zůstavitel prohlásil, ţe má být majetek oddělený. Patří sem i majetek nabytý jako náhrada za zničení nebo poškození odděleného majetku. Oddělený majetek spravuje samostatně kaţdý z manţelů, zde ale na svůj účet. Správu společného majetku vykonávají manţelé společně, jestliţe si v manţelské smlouvě nedohodli něco jiného (§ 1421 BGB). Jestliţe by si manţelé sjednali odlišnou správu – kaţdý zvlášť, musí tak být zapsáno v registru, jinak pro třetí osoby platí, ţe manţelé spravují majetek společně. Manţel, který spravuje společný majetek je oprávněn 20

Gütergemeinschaft.:. Lexikon von Juraforum.de [online]. c2004 [cit. 2010-02-13]. Gütergemeinschaft. Dostupné z WWW: . 21 Gütertrennung [online]. c2000 [cit. 2010-02-13]. Gütertrennung. Dostupné z WWW: .

45

tento majetek drţet, disponovat s ním a vést soudní spory vlastním jménem. Právní úkony ze správy majetku nevedou ke vzniku závazků druhého manţela. V případě, ţe chce manţel disponovat s celým majetkem, nebo s nemovitostí ve společném majetku, potřebuje souhlas druhého manţela. Dále bez souhlasu druhého manţela nemůţe spravující manţel darovat společný majetek, s výjimkou darů z morálních důvodů a darů odpovídající konvencím (§ 1425 BGB). Jestliţe by hrozilo nebezpečí z prodlení neudělením souhlasu druhého manţela, můţe se spravující manţel domáhat nahrazení souhlasu rozhodnutím soudu. Spravuje-li společný majetek pouze jeden z manţelů, chrání německá právní úprava druhého manţela před jeho jednáním. Manţel, který společný majetek nespravuje, má právo domáhat se u soudu svého práva vůči třetím osobám, jestliţe spravující manţel disponuje s právem spadajícím do společného majetku bez jeho souhlasu, a to i bez součinnosti tohoto manţela, a dále právo domáhat se nahrazení souhlasu, jestliţe si potřebuje zařídit své osobní záleţitosti a spravující manţel odmítá dát souhlas k jednání. Stejně tak, jako v české úpravě v případě podnikání, i zde stačí souhlas spravujícího manţela k prvnímu úkonu a pro další právní úkony není potřebný. Manţel, který společný majetek spravuje, jej musí spravovat řádně a druhého manţela informovat o správě a stavu společného majetku. Nese také odpovědnost za zmenšení rozsahu společného majetku a stane-li se tak, musí ztrátu nahradit. Manţel, který není správcem, není nijak omezen v přijímání nebo odmítání darů nebo dědictví.22 V Německu je nejpouţívanější zákonný reţim společných přírůstků a naopak málo vyuţívané je majetkové společenství manţelů zejména z praktických důvodů, kdy jsou manţelé navzájem odpovědní za rozsáhlé dluhy. Toto majetkové společenství manţelů by se dalo vzdáleně přirovnat našemu společnému jmění manţelů, ve kterém mají také manţelé společný majetek s určitými výjimkami, ručí za dluhy solidárně a spravují majetek kaţdý svým jménem, nad rámec obvyklé správy se souhlasem druhého manţela. Ovšem i v těchto dvou úpravách jsou rozdíly. Celkově se dá říci, ţe německá právní úprava majetkového společenství je výrazně odlišná od české právní úpravy a dává manţelům větší svobodnou vůli rozhodnout se, jaký majetkový reţim si zvolí. V České republice je moţné pouze smluvně upravit rozsah společného jmění manţelů, okamţik

22

Dvořák, J., Spáčil, J. Společné jmění manţelů v teorii a judikatuře. 2., rozšířené vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007. str. 129-131

46

jeho vzniku a odlišnou správu majetku. Není zde na výběr z více forem majetkového reţimu.

7.2 Slovensko V současné době se značně odlišuje pojetí českého společného jmění manţelů a pojetí slovenského bezpodílového spoluvlastnictví manţelů, a to i přesto, ţe obě úpravy měli několik desetiletí společný vývoj, se společným právní řádem. Avšak nyní i mezi nimi můţeme nalézt zásadní rozdíly v pojetí majetkového společenství manţelů. Na Slovensku platilo aţ do roku 1950 uherské právo, ve kterém byla ţena v majetkoprávní oblasti zásadně samostatná. Naproti tomu v ČR platilo právo rakouské, ve kterém byla ţena majetkově podřízená. Ve slovenské právní úpravě manţelských majetkových vztahů byla podstatná tzv. koakvizice. V ní měl kaţdý z manţelů svůj oddělený, výlučný majetek, do kterého patřilo vše, co kaţdý z manţelů nabyl do uzavření manţelství. Zvláštním majetkem bylo dědictví, legát (odkaz) nebo dar za trvání manţelství. Týkalo se to i veškerého majetku bezplatně získaného a věcí, které slouţily jen jednomu z manţelů (např. šaty). Totéţ platilo i pro náhradu škody, která byla způsobená na tomto zvláštním majetku a přírůstku na něm (na hodnotě nebo ceně). Smluvní volnost se projevovala v tom, ţe se mohli manţelé dohodnout, co budou mít jako zvláštní majetek. Zvláštním majetkem disponoval kaţdý z manţelů volně, bylo ale obvyklé, ţe kaţdý z manţelů uţíval zvláštní majetek druhého manţela a nemuselo se nic vracet. Obvyklé bylo i to, ţe majetek manţelky spravoval její manţel. Nic to ale neměnilo na tom, ţe mohla manţelka kdykoliv majetek vzít a nakládat s ním nebo ho spravovat sama. Společně nabytý majetek, tzv. koakvizice vznikla u platného, ale i domnělého vlastnictví v případech, kde se koakvizice uplatňovala podle právního řádu existujícího v Uhersku, tj. u prostého lidu podle právního obyčeje nebo podle uzavřené smlouvy mezi manţely, a to v případě, ţe manţelé ţili ve společné domácnosti. Do koakvizice se zahrnoval majetek získaný prací a dále úspory a vše, co tam patřilo podle dohody manţelů. Majetek se dostával do koakvizice odděleným jednáním některého z manţelů, anebo společným jednáním manţelů. Do koakvizice patřily i pasiva, nešlo tedy pouze o aktiva, o vlastnictví. Manţelům u koakvizice náleţí vlastnictví zvláštního druhu, tzv. koakviziční spoluvlastnictví. Během 47

trvání manţelství nebylo moţné ţádat o jeho zrušení, převést podíl na jiného nebo se ho zbavit. Koakvizice se později objevila v pozměněné formě v ustanovení § 143a. Dne 1. 4. 1964 byl přijat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a současně jiţ vyčleněný zákon č. 96/1963 Sb, zákon o rodině. Tato úprava platila v celém Československu. V roce 1991 přišla významná novela zákona č. 509/1991 Sb., občanského zákoníku, která zavedla moţnost upravit si rozsah bezpodílového spoluvlastnictví manţelů modifikačními dohodami.23 Po vzniku samostatné Slovenské republiky zůstal základní institut manţelského majetkového práva stejný, tudíţ úprava BSM platí v nezměněné podobě dodnes. V předmětu SJM (BSM) je rozdíl mezi úpravami zřejmý v tom, ţe zatímco u nás je předmětem společného jmění vše, co má majetkovou hodnotu, je v BSM předmětem pouze to, co je předmětem vlastnictví. Do předmětu nelze tedy zahrnout práva, majetkové hodnoty a rozhodně do předmětu nepatří závazky. Předmět našeho společného jmění je tak obšírnější. Rozsah bezpodílového spoluvlastnictví navíc, oproti úpravě SJM, vylučuje kromě darů, dědictví, věcí z restitučních nároků i věci slouţící k podnikání jednoho z manţelů. V České republice bylo takto upraveno aţ do 31. 7. 1998. U závazků, které se týkají věci, která náleţí do BSM, je odpovědnost regulována obecným právním reţimem závazkového práva s tím, ţe manţelé jsou solidární dluţníci, přijali-li závazek společně. V běţných záleţitostech můţe přijímat závazek pouze jeden z manţelů. V ostatních záleţitostech musí dát souhlas i druhý manţel, jinak je právní úkon relativně neplatný. Jestliţe takto přijatý závazek manţelé nesplní, můţe věřitel svoji pohledávku uspokojit jak z výlučného majetku kaţdého z nich, tak z jejich společného majetku tvořící BSM. Jestliţe závazek přijal pouze jeden z manţelů, stává se dluţníkem pouze on. Podle ustanovení § 147 ObčZ můţe být takový závazek při výkonu rozhodnutí uspokojen jak z jeho výlučného majetku, tak i z majetku v BSM. Druhý manţel ovšem můţe v rámci vykonávacího řízení podat vylučovací ţalobu a tím zabránit, aby se majetek v BSM stal

23

Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J. Společné jmění manţelů. Praha: Linde, a.s., 2000. str. 22 - 23

48

předmětem výkonu rozhodnutí. Navíc není moţné, aby se věřitel uspokojil z výlučného majetku druhého manţela, který závazek nepřijal. U závazků, které se týkají výlučného vlastnictví, můţe věřitel uspokojit své pohledávky jak z výlučného majetku manţela, tak i z majetku v BSM.24 Další významný rozdíl spatřuji mezi slovenskou a českou úpravou v tom, ţe na Slovensku nemohou snoubenci uzavřít předmanţelskou smlouvu. Z tohoto důvodu je slovenská úprava zastaralá a současným podmínkám nevyhovující. Také proto se i na Slovensku hovoří o rekodifikaci soukromého práva. Tak jako u připravované rekodifikace v České republice by se mělo jednat o podstatné změny. V červnu 2002 vláda Slovenské republiky schválila legislativní záměr nového Občanského zákoníku. Podle tohoto návrhu by mělo být rodinné právo a manţelské právo upraveno jednotně v novém Občanském zákoníku. Mimo jiné se uvaţuje o zavedení zákonného majetkového společenství manţelů a zavedení úpravy manţelských smluv. Toto zákonné majetkové společenství manţelů by platilo pouze tehdy, kdyby si manţelé svoje vzájemné majetkové vztahy neupravili manţelskou smlouvou, nebo smlouvou jiţ v době uzavření manţelství. Manţelské smlouvy budou mít přednost před zákonným uspořádáním. S tím souvisí i zavedení předmanţelské smlouvy, kterou budou moci snoubenci uzavřít s podmínkou, ţe se manţelství uzavře. Smlouvu budou moci uzavřít i během trvání manţelství, musí ale obsahovat ustanovení o majetkovém vypořádání majetku, který nabyli doposud v rámci zákonného majetkového společenství. Podle návrhu by měly do zákonného majetkového společenství patřit kromě věci i nájemní a jiná práva, závazky a pohledávky. V souvislosti s hospodařením se společným majetkem se v nové úpravě zajistí ochrana slabšího člena manţelského páru. Bude mu dána moţnost se dovolat neplatnosti nebo neúčinnosti zakládacího aktu (smlouvy, listiny) v případě, ţe vloţí manţel podstatnou část společného majetku do majetku určité právnické osoby.25

24

Jana Turonova_939_ [online]. 2009 [cit. 2010-02-11]. Soudobé tendence v evropské právní úpravě majetkového režimu mezi manželi. Dostupné z WWW: 25 Ministerstvo spravodlivosti. [online]. c2004. [cit. 2010-02-10]. Legislatívny zámer občianského zákonníka. Dostupné z www:

49

Jak jsem jiţ uvedla, současná právní úprava neumoţňuje na rozdíl od naší úpravy uzavírat předmanţelské smlouvy. V tomto spatřuji, ţe slovenská úprava nevytváří širší prostor pro smluvní autonomii snoubenců před vstupem do manţelství, tak jako to je moţné podle české právní úpravy. Rekodifikace Občanského zákoníku je nutná stejně tak, jako v českém právu a dá se předpokládat, ţe se slovenská právní úprava bude vyvíjet podobným směrem jako úprava v ČR. Obě úpravy pak budou odpovídat současným evropským úpravám, zvykům a standardům.

50

8. Úvahy de lege ferenda – návrh občanského zákoníku Smyslem návrhu nového občanského zákoníku je kodifikovat odlišným způsobem soukromé právo v České republice. Účelem je snaha upravit soukromoprávní vztahy v jednom kodexu. Návrh nového zákoníku klade důraz na naše demokratické právní tradice, i na principy a standardy soukromého práva v Evropě. Současná právní úprava Občanského zákoníku se odchyluje od standardů právní kultury i kontinentální kultury. Systematické i obsahové pojetí současného Občanského zákoníku z roku 1964 je zastaralé a zaloţené na socialistickém chápání soukromoprávních vztahů. Návrh Občanského zákoníku předloţený Ministerstvem spravedlnosti byl 27. 4. 2009 vládou schválen. Bude se jednat o průlomovou a zásadní změnu v soukromoprávní oblasti. Návrh by měl obnovit komplexní úpravu rodinného a manţelského práva. Doposud byl zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině oddělen a samostatně upravoval nemajetkové vztahy v rodině. Návrh občanského zákoníku věnuje manţelskému majetkovému právu značný prostor a klade důraz na smluvní svobodu a uplatnění zásady autonomie vůle manţelů. Rodinnému právu v tomto pojetí je věnována druhá část nového občanského zákoníku, která bude rozdělena do třech hlav, kde konkrétně o manţelství pojednává hlava první. Právní úprava společného jmění manţelů, bude-li podle návrhu přijata, se bude vyznačovat především dispozitivitou ve všech směrech, a to především na smluvním výběru reţimů, kde bude platit, ţe zákonný majetkový reţim se uplatní pouze v případě, kdy se snoubenci nebo manţelé nedohodnou jinak. Návrh občanského zákoníku rozděluje úpravu manţelského majetkového práva na zákonný majetkový reţim, smluvní reţim, reţim zaloţený rozhodnutím soudu a reţim oddělených majetků. U zákonného reţimu bude stávající rozsah SJM zachován s tím, ţe jednotlivé součásti SJM budou přesněji vymezeny, jakoţ i okamţiky, kdy se součástí SJM stávají (např. ustanovení § 651 přímo pojednává o okamţiku, kdy se mzda stane součástí SJM. Tato problematika byla doposud řešena pouze soudní praxí a vydanými judikáty.) Dále by zákon měl specifikovat přesně pojem obvyklé vybavení rodinné domácnosti. Důraz je kladen na funkci jednotlivých movitých věcí, zatímco právní titul jejich drţby ustupuje do pozadí. Podle důvodové zprávy je sice institut obvyklé vybavení rodinné domácnosti 51

teoreticky vlastní kaţdému manţelství, fakticky však můţe sestávat jen z jediné věci, a můţe také zůstat nenaplněn.26 U institutu obvyklého vybavení rodinné domácnosti ustupuje ochrana třetích osob do pozadí, protoţe je nutné v tomto minimu chránit existenci rodinného majetku. Ustanovení o uţívání, správě a hospodaření se společným jměním zůstává v zákonném reţimu stejný jako v současné právní úpravě. Návrhem by měla být doplněná platná právní úprava o nová ustanovení, která mají předcházet pochybnostem, které můţe současná právní úprava vyvolávat. Předmět dohody snoubenců nebo manţelů nebude nijak omezen, mohou si zvolit jakýkoli zákonem upravený reţim, tj. reţim odděleného majetku, reţim vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manţelství, nebo reţim zúţení nebo rozšíření SJM v zákonném reţimu. Manţelé si budou moci modifikovat smlouvou rozsah, obsah, dobu vzniku reţimu SJM, jednotlivé věci a jejich soubory. Smlouvou bude moţné změnit i ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti. Avšak smlouva o manţelském majetkovém reţimu nebude smět svými důvody vyloučit povinnost manţelů zabezpečovat rodinu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí se dotýkat práv třetích osob. Soud bude mít moţnost svým rozhodnutím na návrh manţela SJM zrušit nebo zúţit stávající rozsah, bude-li k tomu závaţný důvod (bude se jednat například o důvody, kdy má manţel lehkováţný přístup k majetku a k řešení otázek s ním související, manţel opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika, začal podnikat nebo se stal neomezeně ručícím společníkem v obchodní společnosti). Bude zde dána soudu volnost v posuzování, zda v daném případě je ta či ona skutečnost nebo okolnost významná, aby ji bylo třeba zohlednit jako důvod k modifikaci zákonného rozsahu SJM. Změnu manţelského majetkového reţimu zaloţeného rozhodnutím soudu bude moţné změnit smlouvou manţelů nebo novým rozhodnutím soudu. Soud bude moci rozhodnout také o tom, jakým způsobem bude společné jmění spravováno. V reţimu oddělených jmění by se měla posílit právní ochrana kaţdého z manţelů. V tomto reţimu nebude smět manţel nakládat se svým majetkem v rozsahu přesahujícím dvě třetiny hodnoty svého výhradního jmění bez souhlasu druhé manţela. Bude se jednat o případ, kdy by podstatnou nakládání manţela s jeho výhradním jměním bylo zbavení se tohoto majetku, aby se nakonec sám nemohl ţivit, a tudíţ by povinnost ho ţivit přešla v celém rozsahu na druhého manţela. Totéţ bude platit i pro případ, kdy jeden z manţelů chtěl na sebe vzít výhradní dluhy. 26

Ministerstvo spravedlnosti ČR. [online]. c2010 [cit. 2010-02-06]. Důvodová zpráva občanského zákoníku. Dostupné z www: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html>

52

Návrh bude věnovat zvláštní část ochraně třetích osob. První ustanovení, které doposud v právní úpravě chybělo, pojednává o závazku jednoho z manţelů, vznikl-li za trvání společného jmění, můţe se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je součástí SJM. Nově by mělo platit, ţe závazek jednoho z manţelů, který vznikl z trestné činnosti nebo jiného protiprávního činu, anebo pro povinnost manţela platit výţivné, můţe být při výkonu rozhodnutí společné jmění postiţeno jen do výše podílu povinného manţela, kdyby společné jmění bylo zrušeno a vypořádáno podle příslušných ustanovení navrhovaného Občanského zákoníku. Nové ustanovení v § 674 by mělo posílit postavení věřitele, jelikoţ ten by se mohl v případě, ţe bylo jeho právo dotčeno tím, ţe byl smlouvou manţelů nebo rozhodnutím soudu zákonný majetkový reţim změněn nebo vyloučen, můţe uplatnit své právo u vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění. Podle mého názoru je navrhovaná úprava manţelského majetkového práva velmi podrobná a dostatečně specifikovaná. V navrhované úpravě spatřuji zásadní změnu v zavedení zákonného a smluvních reţimů, za důleţitou povaţuji snahu chránit potencionálně slabšího manţela, a to např. institutem obvyklého vybavení rodinné domácnosti anebo třetích osob, v jejich oprávnění vymáhat své pohledávky.

53

Závěr Uzavřením manţelství vzniká mezi manţely komplex právních vztahů, který bude výrazně ovlivňovat jejich společný ţivot. Spousta lidí, kteří ţijí v manţelství, si ani neuvědomují, jak na jeho jednání dopadají právní normy upravující majetkoprávní vztahy mezi manţely. Právní důsledky způsobené uzavřením manţelství se promítají nejen do vzájemného postavení manţelů, ale i do jejich právních vztahů k třetím osobám. Tímto i na třetí osoby dopadají zákonné úpravy týkající se vztahů mezi manţely, ať to je právní úkon učiněný jedním manţelem, kde je vázán pouze účastník právního vztahu nebo i jeho manţel, tak i otázka legitimace protistrany při soudním řízení a následném výkonu rozhodnutí. Cílem mojí bakalářské práce byl rozbor současné právní úpravy majetkoprávních vztahů mezi manţely se zaměřením na závazky vůči třetím osobám a odpovědnost manţelů za tyto závazky. Chtěla jsem především poukázat na časté případy závazků, které na sebe vezmou jeden nebo oba manţelé společně a následnou odpovědnost za tyto závazky. U společných závazků obou manţelů odpovídají manţelé solidárně. V případě, ţe závazek přijal pouze jeden z manţelů, vydal Nejvyšší soud průlomový rozsudek, podle kterého je k takovému závazku pasivně legitimován pouze ten manţel, který závazek přijal. Avšak právo věřitele při výkonu rozhodnutí domáhat se splnění závazku povinného manţela postiţením společného jmění manţelů tím není dotčeno. V praxi se ovšem často stává, ţe je exekucí zabaven veškerý majetek, a to i majetek manţela povinného, který pak má právo podat excindační ţalobu na vyloučení jeho výlučného majetku z exekuce. Domnívám se, ţe mnoho manţelský párů si ani není vědoma toho, jak jsou jejich majetkoprávní vztahy upraveny, jak jsou odpovědní za závazky, nebo ţe mají moţnost upravit si rozsah SJM odlišně od zákonné úpravy. Manţelé si neuvědomují, ţe v důsledku neuváţeného jednání a zadluţování i jen jednoho z manţelů mohou přijít o veškerý majetek ve společném jmění manţelů a mnohdy to mohou být jejich celoţivotní úspory a majetek. Podle mého názoru je to dáno i tím, ţe je pro manţele právní úprava jejich vztahů sloţitá a v mnoha případech nejasná. Proto jsem se touto prací snaţila přiblíţit problematiku majetkoprávních poměrů manţelů a poskytnout ucelený přehled o společném jmění manţelů, o moţných případech závazků vzniklých manţelům za trvání manţelství a moţných následcích plynoucích z těchto závazků. 54

V komparaci s německou právní úpravou majetkových vztahů manţelů by se dala do české právní úpravy zavést větší autonomie vůle manţelů a smluvní svoboda, která by spočívala v moţnosti výběru smluvních majetkových reţimů upravených odlišně od zákonného reţimu. Naproti tomu v komparaci se slovenskou právní úpravou jsem došla k závěru, ţe bych doporučila rozšířit slovenskou právní úpravu o smluvní autonomii snoubenců před uzavřením manţelství zavedením institutu předmanţelské smlouvy, aby odpovídala současným evropským úpravám a standardům. Po komparaci právních úprav jsem se zaměřila ještě na připravované změny v soukromoprávní oblasti, na připravovanou rekodifikaci občanského zákoníku. Rodinné právo a manţelské majetkové právo by mělo být sjednoceno do jedné právní normy. Podle mého názoru je hlavní zásadou návrhu občanského zákoníku smluvní svoboda a zásada autonomie vůle manţelů. Současnou právní úpravu SJM by měl návrh občanského zákoníku rozšířit o moţnost smluvního výběru reţimu, například nově zavedený reţim oddělených majetků. Přínos spatřuji i v ochraně majetkových práv slabší strany a ochraně práv třetích osob. Otázkou ovšem zůstává, jestli legislativní snahy o novou úpravu budou přijaty a dočkáme se nového, moderního a současným evropským standardům odpovídajícího občanského zákoníku, který nahradí dosavadní jiţ zastaralé a mnohdy i zmatečné právní normy. Myslím si, ţe by do budoucna bylo vhodné, aby v souvislosti se zavedením registrovaného partnerství, byla také přijata právní úprava, která by upravovala majetkové vztahy mezi osobami, které nejsou manţely, ale uzavřeli registrované partnerství.

55

Seznam použité literatury Publikace 1. Dvořák, J.: Majetkové společenství manželů. Praha. ASPI Publishing, 2004 2. Dvořák, J., Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a judikatuře. 2., rozšířené vydání. Praha: ASPI, a.s. 2007. 264 s. ISBN 978-80-7357-262-4 3. Hrušáková, M.: Manželství a paragrafy, Praha: Computer Press, 2000. 83 s. ISBN 80-7226-409-5 4. CHODĚRA, O.: Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 2002. 107 s. ISBN 80-247-0217-7 5. Kadlecová, M., Schelle, K., Veselá, R., Vlček, E.: Dějiny českého soukromého práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2007. 279 s. ISBN 978-80-7380-041-3 6. Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J.: Společné jmění manželů. Praha: Linde Praha, a. s., 2000. 229 s. ISBN 80-7201-226-6 7. ŠARMAN, J. PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. Praha: ASPI, a.s., 2006. 263 s. ISBN 80-7357-216-8 8. Štěpánová, S. Společné jmění manželů a podnikání. Brno: Computer Press, a.s., 2006. 215 s. ISBN 80-251-1161-X 9. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář. I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. 2526 s. ISBN 978-80-7400108-6

Odborné články 1. Cechlová, E., Trutnová, J.: Historie, současnost a budoucnost institutu společné jmění manželů, Ad Notam, 2006, č. 2, s. 45 2. Dvořák, J.: Zamyšlení nad právní úpravou společného jmění manželů, Soudní rozhledy, 2007, č. 12, s. 453 3. Dvořák, J.: Předmět společného jmění manželů a způsoby jeho nabývání, Právní fórum, 2006, č. 12, s. 413 56

4. Malenovský, R.: K žalobě na splnění závazku náležejícího do SJM, sjednaného jen s jedním z manželů, Právní rozhledy, 2008, č. 20, s. 747 5. Marešová, M.: Společné jmění manželů ve vztahu k závazkům jednoho z manželů, Ad Notam, 2007, č. 1, s. 12 6. Vlasáková, L., Kříţová, V.: Modifikace rozsahu SJM a odpovědnost manželů za závazky, Ad Notam, 2004, č. 3, s. 61

Právní předpisy 1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpis 3. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zahraniční právní předpisy 1. Bürgerliches Gesetzbuch, In der Fassung der Bekanntmachung vom 02.01.2002 (BGBl. I S. 42, ber. S. 2909, 2003 I S. 738). Dostupný z: http://www.gesetze-iminternet.de/bgb/ 2. Zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník, v znení neskorších predpisov

Judikatura 1. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2072/97 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1509/99 57

3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2000 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000 5. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/2003 ze dne 16. 3. 2004 6. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004 8. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 712/2004 9. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 29 Odo 162/2005 10. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2211/2004 11. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005

Internetové odkazy 1. Gütergemeinschaft.:. Lexikon von Juraforum.de [online]. c2004 [cit. 2010-02-13]. Gütergemeinschaft. Dostupné z WWW: . 2. Gütertrennung [online]. c2000 [cit. 2010-02-13]. Gütertrennung. Dostupné z WWW: . 3. Jana Turonova_939_ [online]. 2009 [cit. 2010-02-11]. Soudobé tendence v evropské právní úpravě majetkového režimu mezi manželi. Dostupné z WWW: http://www.law.muni.cz/edicni/cofola2009/files/contributions/Jana%20Turonova% 20_939_.pdf 4. Ministerstvo spravodlivosti. [online]. c2004. [cit. 2010-02-10]. Legislatívny zámer občianského zákonníka Dostupné z www: 5. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [online]. c2010 [cit. 2010-02-06]. Důvodová zpráva občanského zákoníku. Dostupné z WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html 6. Zugewinngemeinschaft

–

Wikipedia

[online].

c2010

Zugewinngemeinschaft. Dostupné z WWW: .

58

[cit.

2010-02-13].

Seznam zkratek ABGB

Všeobecný občanský zákoník z roku 1811

BGB

Bürgerliches Gesetzbuch

BSM

Bezpodílové spoluvlastnictví manţelů

ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

SJM

společné jmění manţelů

59

Příloha č. 1

Předmanželská smlouva (dle ust. § 143 písm. a) občanského zákoníku) Notářský zápis č.j. ……………………..

Níţe uvedeného dne,měsíce a roku, já notář …………………………, sídlem ………………………., ………………………………… sepisuji tento notářský zápis dle podkladů a ţádosti přítomných účastníků, snoubenců a jejich právních zástupců a to za účelem vymezení majetkově právních vztahů po dobu trvání budoucího manţelství a to i pro případ jeho ukončení. Níţe uvedené osoby se prokazují současně se sepsáním tohoto notářského zápisu průkazem totoţnosti a České národnosti. Zúčastněné osoby jsou plně způsobilé k činění právních úkonů a projevili svou svobodnou vůli níţe uvedený úkon právně podloţit. Zúčastněnými osobami jsou: Jméno: Příjmení: den narození: adresa trvalého bydliště:

......................................................... ......................................................... ......................................................... ....................................................... (dále jen „snoubenec")

a Jméno: Příjmení: den narození: adresa trvalého bydliště:

......................................................... ......................................................... ......................................................... ....................................................... (dále jen „snoubenka")

(společně snoubenec a snoubenka, dále jen jako „snoubenci") Snoubenci výše uvedeného dne učinili v mém sídle a před mou osobou tento právní úkon a sepsali tuto: Předmanželskou smlouvu I. Základní údaje Snoubenci na základě vlastních dohod tímto prohlašují, ţe sjednali na matrice magistrátu města ………………………………… termín sňatku na den ………… a hodinu ……… . Oba snoubenci doposud předchozí manţelství neuzavřeli a jedná se tedy o jejich první. II. Rozhodování ve věcech majetkových Snoubenci si touto smlouvou sjednávají vznik společného jmění manţelů ke dni, kdy bude rozhodnuto o ukončení jejich manţelství a to ve věcech, které tvoří běţné zařízení jejich domácnosti a spojuje tyto věci s povahou osobní, které vytvářejí sociální zázemí snoubenců. Jedná se zde o věci dle předcházející věty, kdy jejich pořizovací věcná hodnota nepřesáhla částku ……………. Kč (slovy …………………….. korun českých) za jeden kus, u věcí které tvoří věcný soubor a patří do této kategorie lze povaţovat soubory věcí nepřesahující pořizovací hodnotu souboru ……………. Kč (slovy …………………….. korun českých).

Za prvé si snoubenci vyhradili, ţe do společného jmění manţelů nepatří hodnoty a majetky pořízené v době trvání manţelů tvořící jednotlivé části sociálního zázemí manţelů v pořizovacích hodnotách větších neţ je uvedeno v předchozím odstavci. Zde je prokazatelným vlastníkem věci ten z manţelů, kdo uhradil kupní cenu a vlastní doklady na předmětné jednotlivé části majetku či jejich soubory. Do společného jmění manţelů nepatří v případě ukončení jejich manţelství touto dohodou snoubenců sekundárně nemovitosti, které nabývá kaţdý samostatně zápisem do Katastru nemovitostí, kde je s nabývací smlouvou k návrhu na vklad přiloţen i opis tohoto notářského zápisu předmanţelské smlouvy. Veškeré ostatní jednotlivé části majetku nebo soubory majetků v pořizovacích hodnotách niţších neţ je zde uvedeno budou v případě rozvodu manţelství vypořádány jako společné jmění manţelů, tedy ve standardním reţimu. III. Závazky vzniklé a vznikající v době trvání manželství Závazky, které u jednoho z manţelů v průběhu manţelství vzniknou a tento jim nebude schopen dostát, není v návaznosti na vznik a běh této existující smlouvu moţné proti oběma manţelům vést výkon rozhodnutí exekucí a prodejem věcí movitých, pokud pořizovací hodnota jednotlivých věcí zahrnutých do výkonu rozhodnutí nepřesáhne částku ………………. Kč (slovy ……………………… korun českých). Dále současně se vznikem manţelství oba snoubenci mohou s touto smlouvou samostatně a bez vědomí druhého čerpat půjčky, úvěry a poskytovat druhým či sobě navzájem záruky a to však pouze do výše svého vlastního majetku. Tímto je však nutno brát na zřetel, ţe osoba takto konající je povinna činit pouze kroky, které neohrozí morálně či jinak druhého snoubence. IV. Společná jednání v době manželství Snoubenci touto předmanţelskou smlouvou společně sepisují závazek vzájemného neomezování se při zvyšování kvalifikace či růstu osobnosti a veškerých podnikatelských aktivitách, jimţ se po uzavření manţelství kaţdý z manţelů samostatně hodlá věnovat. Pokud v případě nepřesné nebo neúplné formulace této smlouvy vznikne jakákoliv nejasnost či pochybnost, je řečeno, ţe si snoubenci dali k nevyslovenému souhlas ještě před uzavřením manţelství. Snoubenci tímto prohlašují, ţe se v manţelství společně nebudou dle této smlouvy: - účastnit se na společném nabývání nemovitostí - účastnit se jednání statutárních orgánů právnických osob - podílet se na podnikání jako spolupracující osoby. Podílnictví je moţné uskutečnit jen na základě písemně uzavřené smlouvy. Součástí tohoto podílu mohou být poţitky z podnikání, cenné papíry, akcie a výnosy z pronájmů nemovitostí. Pokud by snoubenec, který v manţelství nabyl takové podíly od druhého z manţelů a následně odprodal se dále jiţ bez těchto podílů nemůţe účastnit na zisku z nich či jednáních o jejich zhodnocení. Snoubenec, který v manţelství podíl ze svého majetku poskytne druhému z manţelům předkupní právo. - účastnit se jednání o nákupu a prodeji jednotlivého majetku do ……………. Kč - účastnit se jednání o nákupu a prodeji souboru majetku do ……………. Kč V. Děti z manželství Snoubenci se dohodli na následujícím. Děti narozené v manţelství, jimiţ biologickými rodiči jsou snoubenci - po sňatku oba manţelé, nebo děti zplozené v manţelství a narozené po rozvodu manţelství jejichţ biologickými rodiči jsou snoubenci - po sňatku oba manţelé nebo děti adoptované v době trvání manţelství snoubenců, o tyto nezletilé děti bude po rozvodu zajištěno a rozhodnuto následujícím způsobem: - o jejich umístění rozhoduje soud, nedojde-li k mimosoudní dohodě - při určení soudu o střídavé výchově snoubenců kaţdého dítěte po rozvodu bude kaţdý na dítě přispívat jako výţivné ………………. Kč / měsíčně.

-

při určení soudu o svěření dítěte jednomu ze snoubenců, druhý je zavázán přispívat na dítě částku …………. Kč / měsíčně. Pokud soud určí částku vyšší, je v platnosti jako vyţivovací dávka určená soudem

VI. Závěrečná ustanovení předmanželské smlouvy Tato předmanţelská smlouva se řídí Občanským zákoníkem a souvisejícími platnými právními předpisy, přičemţ náleţitosti výslovně neřešené upravují tyto právní normy. Pokud nedojde dle článku 1 této smlouvy mezi snoubenci k uzavření manţelství,pozbývá tato smlouva platnost a nenabude účinnosti. Smlouva je vyhotovena notářskému zápisu ve ……. stejnopisech, přičemţ snoubenec i snoubenka obdrţí po …… ks, kaţdý s platností originálu. Tuto předmanţelskou smlouvu snoubenec a snoubenka uzavřeli na základě své svobodné vůle, opravdu a váţně, nikoli v tísni, bez nátlaku či za nápadně nevýhodných podmínek. Obsah smlouvy je jim naprosto přesně znám a srozumitelný, přičemţ tímto před notářem sepisujícím tento notářský zápis, panem ………………………………,sídlem v ……………………………… na konci dokumentu připojili jako důkaz výše uvedeného své vlastnoruční podpisy, čímţ upravují své majetkově právní vztahy při vstupu do manţelství (dle této smlouvy). Tuto předmanţelskou smlouvu sepsanou formou notářského zápisu jsem osobně sepsal, přečetl a snoubenci ji odsouhlasili. Takto bylo provedeno za účasti přítomných právních zástupců snoubenců a uzavřeno připojením mého vlastnoručního podpisu a otisku úředního razítka notářské kanceláře. Současně svým připojeným podpisem stvrzuji pravdivost a správnost všech mnou ověřených opisů, které jsou uloţeny ve spisové archiválii s č.j. ……………….. na adrese sídla mé notářské kanceláře

Datum a místo:

……………………………………………..

Podpisy:

…………………………………………….. - snoubenec …………………………………………….. - snoubenka

…………………………………………….. - notář

Zdroj: FORMstudio 2010 – formuláře v počítači

Příloha č. 2

Smlouva o zúžení SJM Notářský zápis č………………….. Smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů Dnešního dne…….. se do notářské kanceláře notáře……. v ……. se sídlem….., dostavili níţe uvedení manţelé, aby přede mnou ve formě notářského zápisu učinili úkon obsahující tuto smlouvu o zúţení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manţelů podle § 143a odst. 1 občanského zákoníku: Jméno: Příjmení: den narození: adresa trvalého bydliště:

......................................................... ......................................................... ......................................................... ....................................................... (dále jen „manţel")

a Jméno: Příjmení: den narození: adresa trvalého bydliště:

......................................................... ......................................................... ......................................................... ....................................................... (dále jen „manţelka")

(společně manţel a manţelka, dále jen jako „manţelé") I. Manţelé prohlašují, ţe uzavřeli dne….. manţelství na ……………… v………………. Toto manţelství dosud trvá a manţelé prohlašují, ţe ohledně jejich společného jmění není uzavřena ţádná ze smluv podle § 143a občanského zákoníku. II. Manţelé se dohodli na zúţení zákonem stanoveného rozsahu jejich společného jmění takto: Do výlučného vlastnictví kaţdého z manţelů připadnou: a) nemovitosti, které nabude některý z manţelů po uzavření této smlouvy, i kdyţ by podle ustanovení § 143 občanského zákoníku náleţely do společného jmění manţelů b) výnosy, uţitky a přírůstky nemovitých věcí, které budou podle písm. a) výlučným vlastnictvím kaţdého z manţelů po uzavření této smlouvy

c) příjmy z podnikatelské činnosti, na které vznikne nárok některému z manţelů po uzavření této smlouvy. Těmito příjmy se rozumí zejména příjmy z podnikatelské činnosti na základě ţivnostenského nebo jiného oprávnění, podíl na zisku společníka obchodní společnosti nebo druţstva nebo podíl na zisku tichého společníka na základě smlouvy o tichém společenství. d) movité věci nabyté jedním z manţelů pro potřeby podnikatelské činnosti po uzavření této smlouvy III. Tato smlouva se netýká věcí a příjmů nabytých některým z manţelů do společného jmění manţelů do …. (datum uzavření této smlouvy). Manţelé prohlašují, ţe k dnešnímu dni nemají ve společném jmění ţádnou nemovitost a ţádný z manţelů není podnikatelem na základě ţivnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění, ţádný z manţelů není společníkem obchodní společnosti nebo druţstva a ţádný z manţelů není tichým společníkem na základě smlouvy o tichém společenství. Manţelé si jsou vědomi skutečnosti, ţe podle § 143a odst. 4 občanského zákoníku se mohou na tuto smlouvu odvolat vůči třetí osobě jen, jestliţe je jí tato smlouva známa. IV. Tento notářský zápis se vyhotovuje ve čtyřech stejnopisech, po dvou stejnopisech pro kaţdého z manţelů. V. O tom byl tento notářský zápis na základě návrhu manţelů mnou sepsán, přítomným manţelům mnou přečten, jimi poté schválen a podepsán. Pak jsem tento notářský zápis podepsal i já, notář, a opatřil otiskem svého kulatého úředního razítka. Totoţnost přítomných manţel mně byla prokázána jejich platnými občanskými průkazy a oba manţelé prohlašují, ţe jsou plně způsobilí k právním úkonům.

Podpisy: ……………………………. notář …………………………… manţel ……………………………manţelka

Zdroj: Společné jmění manželů a podnikání – CD, Silvie Štěpánová, 2006. Computer Press,a.s

Příloha č. 3

Výpočet notářské odměny

Odměna notáře podle tarifní hodnoty Za sepsání notářského zápisu o právním úkonu včetně vydání jednoho stejnopisu notářského zápisu z prvních 100 000 Kč tarifní hodnoty ......................................................................... 2,0 %, z přebývající částky aţ do 500 000 Kč tarifní hodnoty ……………………………. 1,2 %, z přebývající částky aţ do 1 000 000 Kč tarifní hodnoty ………………………….. 0,6 %, z přebývající částky aţ do 3 000 000 Kč tarifní hodnoty ………………………….. 0,3 %, z přebývající částky aţ do 20 000 000 Kč tarifní hodnoty ......................................... 0,2 %, z přebývající částky aţ do 30 000 000 Kč tarifní hodnoty ......................................... 0,1 %, z přebývající částky aţ do 100 000 000 Kč tarifní hodnoty ...................................... 0,05 %, nejméně 1 000 Kč. Částka nad 100 000 000 Kč se do základu tarifní hodnoty nezapočítává. Nelze-li tarifní hodnotu určit nebo ji lze určit jen s nepoměrnými náklady ............................................................. 3 000 Kč Za sepsání notářského zápisu o smlouvě o rozšíření nebo zúţení společného jmění manţelů podle § 143a občanského zákoníku jedna polovina z částky vypočtené podle věty první a druhé a vţdy nejméně 1 000 Kč.

Zdroj: vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví