Soutěžní práce SVOČ
Předluženost – její příčiny a ekonomické a sociální důsledky
Autor:
Lukáš Vojvodík
[email protected]
Školitel:
JUDr. Libor Šnédar, PhD. SVOČ 2010
PŘEDLUŽENOST – JEJÍ PŘÍČINY A EKONOMICKÉ A SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY LUKÁŠ VOJVODÍK
Abstrakt Cílem této práce je zaměřit se na makroekonomický pohled výsledku lidské činnosti - dluhu. Od starověkého Říma, Řecka jejich vzestupy a pády rovnou do problémů současné Afriky. Pokoušíme-li se charakterizovat určité jevy, netvrdíme, že známe všechny jejich příčiny a následky, ale většinou si všímáme dominantní znaků v rámci celku, z nichž vytváříme kompletní obraz. Postupně se budu snažit ukázat cesty, které vedou k pro některé překvapivým výsledkům. To, že dluh nejsou (jen) peníze bude jasnější po prostudování. Apropos, jak říká jeden z mých oblíbených filozofů Aristoteles, "o všem se má pochybovat".
Klíčová slova Dluh, peníze, směna, korupce, morálka
Abstract The aim of this work is to focus on the macroeconomic view of the result of human actiondebt. Through ancient Rome, Greece their rises and falls straight into the problems of contemporary Africa. If we try to characterize certain phenomena, but do not claim that we know all their causes and effects but mostly I notice that the dominant features in the context of campaigning, and we create a complete picture. Gradually, I'll try to show patterns that lead to potential for some surprising results. This is debt that is not (just) the money will be clearer after studying. Apropos, as is said of my favorite philosopher Aristotle, "is about all doubt" .
Key words Debt, money, exchange, corruption, morality
2
Úvod Mluvíme –li o dluhu, mnohým se vybaví barevné papírky s různým pantátou či panimámou na titulní straně. Málokoho však napadne, zda má ten pán na obrázku skutečně takovou hodnotu jakou nám slibuje jeho plnovous s množstvím nul. Když už peníze nemáme, ba ještě je po nás někdo chce, je to jasné, jsme v dluhu. Co však takovému stavu předchází a jak na něj pohlíželi v Antice a Bibli to bude tématem této práce. Dlužíme tedy (jen) peníze?
Cíl a metodika O vlivu hospodářství na dluh a dluhu na hospodářství, potažmo na člověka jako součást společenství pojednávám v následujících řádcích. Ač se může časový rozptyl mezi dvěma body mého zájmu zdát příliš velký, snažil jsem se najít styčné plochy a paralelou si vypomáhat v řešení problémů. Minulost může být nápocná, nelze však na ní lpět. Cílem této práce je ukázat onu část ledovce pod vodou. Totiž, že každý problém někde začal a měl by také někde skončit. Historickou část jsem se pokusil aplikovat na problémy současné Afriky. Připadá mi tak trochu mimo hru „velkého světa“ Evropy a Severní Ameriky. V žádném případě neusiluji o komplexní analýzu, protože to tento rozsah nedovoluje, soustředím se pouze na uvedení do problematiky některých ožehavých témat.
1. Dobro a zlo O rozlišitelnosti těchto dvou termínů lze vésti dlouhé (ne)odborné diskuse. Pravdou však je, že obojí je silně subjektivní záležitostí. Každá mince má dvě strany a každý výdaj je v ekonomice něčím příjmem. Ve starých civilizacích bylo dobro a zlo důsledkem jednání člověka ve vztahu k bohu. Za mravně správné chování byli odměňováni úrodností půdy, dobrým počasím, rozmnožením svého dobytku a dalšími, především materiálními záležitostmi. Mravně správné chování bylo ku prospěchu všeho lidu, proto bylo očekáváno. Opačné chování si žádalo býti omezováno, překáželo rozvoji člověka, jeho hospodářství a rodu. V biblickém desateru se pojednává o zásadách, které dal Bůh na hoře Sinaj Mojžíšovi, aby na poušti1 uzavřel smlouvu s Izraelci. „Nebudete mít žádnou nejistotu : uzavřu s vámi smlouvu, na kterou budete moci pevně spolehnout“2 Ono spolehnutí spočívalo v požehnání člověku za dodržování pravidel. Jak jistě tušíte, dlouho jim to nevydrželo a byli potrestáni dle míry prohřešení. Hřích křesťanství chápe jako odklon od normálu, od záměru, sejítí z cesty. Každé lidské konání má svůj cíl. Izraelec, házejíce kopím na terč, netrefil jej však, byl nazván hříšným. Nedosáhl cíle svého konání, minul jej, spáchal hřích. Podobné je i vnímání dluhu jako prohřešku vůči svědomí a hlavně závazku vůči věřiteli. Dluh může podle Bible přivést člověka do otroctví pro nesplácení svých dluhů. Vůbec může člověka přivést do velkých
1
Směna mezi lidem izraelským a Hospodinem se odehrává na poušti nenáhodně. Poušť je nehostinným místem, kde si člověk sáhne na dno. Jakýsi očistec, biblické peklo. Izraelci opouštějí otroctví v Egyptě a rozhodují se žít nový život, život s Bohem.
2
Hájek M.: Biblická dějeprava, str. 40
3
problémů. Dobré je se problémům vyhýbat, nehřešit teď ani potom. Důležitým nevyřčeným morálním imperativem je prevence. Budeš-li dobře konat, bude se dařit společnosti a oklikou se ti vrátí tvoje dobro, na což je v Bibli upozorňováno většinou kvantitativní způsobem zvětšení majetku. Zanedbatelný však není ani efekt mravnějšího člověka. V případě pozitivně multiplikačního efektu nemusí jít nutně o dobro z „hůry“ jak je prezentováno, ale člověk si jej v podstatě vyprodukuje sám.
2. O (s)potřebě Debt anglicky, schuld německy, debitum latinsky a přesto mluvíme o témže. Dluh, vina, provinění, hřích, závazek jsou jen některá slova, která Vám vypadnou při zadání do internetových překladačů. Briskně by nás mohla napadnout myšlenka, že jsme hříšná (zadlužená) civilizace. Která nebyla? Je však osud lidstva spojen pouze s křivkou hospodářského cyklu a jeho důsledků? Diodóros Sicilský ve svých spisech popisuje úpadek Etrusků jako rozmařilost v porovnání se svými předky. „Dávají si totiž dvakrát denně strojit nákladnou tabuli i jiné věci, obvyklé při nesmírném rozkošnictví, opatřují si květovaná prostěradla i množství rozmanitých stříbrných číší a otroků k obsluze mají nemalý počet. Z nich jedni se vyznačují krásou, druzí jsou vykrášleni šaty dražšími, než se hodí na otroka. A všelijaké vlastní byty u nich mají nejen jejich služebníci, ale i většina svobodných. Sílu, která na nich od pradávna byla předmětem závisti, úplně ztratili a dá rozum, že válečné slávy svých otců úplně pozbyli, když žijí v pitkách a nemužných zábavách.“3 Onou pranýřovanou věcí není vlastnění otroků a pořádání hostin, ale plýtvání. Ke všemu ani ne z vlastního, ale generacemi nabytého úspěchu. Autor napadá hříšné jednání mladé generace, která v porovnání se svými dědy a otci vyznává (ne)zbytně mnoho materie a (s)potřeby. Antičtí Řekové požadovali, aby bylo s bohatstvím náležitě jednáno. Neb kdo je bohatý, bohatství má užívat ke ctnostem. V dialogu mezi sebou rozmlouvají Sokrates a Adeimantos o státním zřízení. „Nemění se oligarchická ústava v demokratickou vinou něčeho takového, jako je nenasytnost v tom dobru, které má člověk před očima, že totiž musí co nejvíce zbohatnout?“4 Sokrates se podivuje nad rozmařilostí vládnoucí vrstvy, která přenáší své manýry do řízení státu. Trpí tím také mládež, která je stejně rozmařilá, pohodlná a líná. Už toho data5 kritizuje lpění na penězích a zisku jako příčinu všeobecného (morálního) úpadku. „Není už v obci viditelná ta věc, že ctít bohatství a přitom mít uměřenost v náležité míře není občanům možno, nýbrž je nutno jedno nebo druhé zanedbat?“6 V řecké Spartě, vojenském totalitním statě, nebylo povoleno soukromé vlastnictví peněz. Sparťané dostávali dávky. Přesto, nebo právě proto vznikl ve Spartě kult peněz. Kdo s nimi mohl nakládat, byl považován za ctihodného a velikého. Pohled se změnil, když vojevůdce Gylippos zpronevěřil část Lýsandrem svěřených peněz z peloponéské války. Propukla panika z peněz jako nakažlivé choroby, jako příčiny zlého jednání. „Ti nejrozumnější ze Sparťanů se zalekli moci peněz nemálo i proto, že nezasáhla občany ledajaké. Osočovali Lýsandra a zapřísahali efory, aby dali všecko zlato a stříbro odklidit jako nějaký cizokrajný mor.“7 Myšlenku bohatství, či spíše jeho nedostatku, vedoucí k všem špatným lidským vlastnostem vyjevili někteří filosofové i o pár století později. V antice však 3
Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Diodóros Sicilský, str. 9 Nováková J.: Antika v dokumentech I Řecko, Platón, Ústava, str. 259 5 Platónova Ústava byla napsána kolem roku 370 př. n. l., je však pravděpodobné, že dialog mezi Sokratem a Ademaintem se odehrál již dříve. 6 Nováková J.: Antika v dokumentech I Řecko, Platón, Ústava, str. 259 7 Nováková J.: Antika v dokumentech I Řecko, Plutarchos, Lýsandros, str. 249 4
4
bylo bohatství obecně žádoucí a ctěné. Bohatý člověk se těšil vážnosti a mohl se ucházet o prestižní veřejné funkce. Rozdělení na bohaté a chudé učinil už zakladatel Říma Romulus, když prvé nazval patricii a méně vážené spoluobčany plebeji. Označení se dědilo. Patriciům bylo povoleno kněžské i úřední povolání, soudit i spravovat obec. Naproti tomu chovat dobytek a pěstovat řemesla bylo určeno pro plebeje. Postupem času se vyjevil zvláštní úkaz. „Romulus dal plebeje v ochranu patriciům, přikázav každému z lidu, vybrat si za ochránce, koho sám chce. …Věc ozdobil krásným názvem a pojmenoval ochranu chudých a prostých patronátem, těm i oněm uložil patřičné povinnosti, aby tak učinil jejich vztahy lidskými a občanskými.“8 Státním nařízením došlo tedy k ekonomickému jevu zvaný specializace. Se specializací provázaná směna musela nutně následovat. Patriciové radili plebejům v otázkách právních, peněz a obchodu a využívali od plebejů jejich řemeslné znalosti. „V malých obcích tomu bývá tak, že jedni a tíž lidé zhotoví lehátko, dveře, pluh, stůl, často jeden a týž člověk postaví dům a je rád, když alespoň tak sežene dosti zákazníků, aby se uživil. Není však možno, aby výrobce tak mnoha věcí dělal všecko pěkně. Zato ve velkých městech, kde každého výrobku je třeba mnoha lidem, stačí každému k obživě i jediné řemeslo, ba to jedno řemeslo často ani nemusí být celé : jeden vyrábí obuv mužskou, druhý ženskou, někde se dokonce jeden uživí tím, že boty jen spravuje, druhý na ně krájí kůži, třetí pouze přikrajuje svršky, jiný nedělá nic takového, ale dává to dohromady. A ten, kdo pracuje o nejmenší části výrobku, musí ji také zhotovit nejlépe.“9 Myšlenku specializace rozvinul ve své teorii i Adam Smith10 a poukázal na vedlejší efekty : zvýšení produkce (a tím snížení ceny) a kvality výrobku. Vzrůstající nespokojenost s establishmentem hrozila nepokoji. Bylo potřeba uklidnit rozbouřený lid. K tomu byl poslán jeden z římských řečníků. „Za časů, kdy nebylo v člověku všecko vespolek sladěno jako nyní, nýbrž jednotlivé údy měly každý svůj rozum a svou řeč, horšily se jednotlivé části, že jejich péčí, jejich prací a službou se všecko opatřuje pro žaludek, žaludek však, hově si uprostřed, nedělá nic jiného než užívá poskytovaných rozkoší. Prý se proto spikly, že ruce nebudou podávat ústům jídlo, ani ústa podané přijímat, ani zuby je drtit. A zatím co v tom hněvu chtěly žaludek udolat hladem, údy samé, i celé tělo byly zmořeny do krajnosti. Tak prý vyšlo najevo, že i žaludek koná služby nikterak liknavé a že se o nic více nedává živit, než vyživuje, dodávaje do všech částí těla to, čím žijeme a dýcháme, strávením pokrmu uzrálou a do žil stejnoměrně rozdělenou krev.“11 Nepřímo tak poukázal na důležitost směny, i to, že specializace směnu vyžaduje poněvadž, čím více se specializujeme v jednom, tím více jsme závislí v druhém. O pár let později se rozčiluje Cicero nad zvláštním druhem socialismu v Římě. „Prý mají bydlit v cizím zadarmo. Jak to? Když já to koupil, postavil, opatruji, peníze do toho dávám, abys ty proti mé vůli tyl z mého? Co jiného je to, když se jedněm jejich věci berou a druhým se dávají cizí?“12
3. Peníze na prodej Tak jako Řekové a Římané, i Bible klade velký důraz, jak je s majetkem zacházeno. Uvědomuje si pokušení naskýtající se majetným nad nemajetnými a upozorňuje na ně. „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. Byl také 8
Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Dionýsos Halikarnatský, Římské starožitnosti, str. 25 Nováková J.: Antika v dokumentech I Řecko, Xenofón, O Kýrově vychování, str. 279 10 Ve své knize Pojednání o podstatě a původu bohatství národů zmiňuje návštěvu manufaktury na výrobu špendlíků. Každý z 10 pracovníků vykonává odlišnou, navazující činnost. „Ale kdyby každý z nich vyráběl samostatně a nezávisle a kdyby žádný z nich nebyl pro takovou speciální výrobu vyškolen, žádný z nich by zajisté nebyl schopen vyrobit dvacet, a možná ani jediný špendlík za den“ (Smith, 1910, kniha I, kapitola I ) 11 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Livius, str. 33 12 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Cicero, O povinnostech, str.277 9
5
jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče.“13 Opět jako u žaloby na Etrusky se setkáváme vykreslováním nadbytku a jeho neúčelného užívání – plýtvání. Lazar i boháč dojdou po smrti do pekla14 a dojde k přehození rolí. Boháč velmi trpí a žádá odpuštění. Je mu však vyčteno, že když byl na zemi, choval se zpupně, přehlíživě a sobecky. Nebylo mu tedy vyčítáno bohatství jako takové, ale to, co z něj udělal(o). „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.“15 Jak bylo již napsáno, bohatí lidé byli v antice vážení. Dokonce se pojednávalo o tom, jakým konáním a činnostmi se stát váženým občanem . Upřednostňovány byly duševní činnosti. Kupovat by se neměla práce, ale dovednosti. Podle Platóna byla práce vhodná jen pro otroky. „Nyní vyložím, kterými prostředky se pole obdělávají. Jedni ty prostředky dělí na dvě skupiny, na lidi a na pomůcky lidí, věci, bez kterých pracovat nemohou. Druzí na tři skupiny, na zařízení mluvící a poloněmé a němé – mluvící, do kterého patří otroci, poloněmé, ke kterému patří skot, němé, jako jsou vozy.“16 Uvážíme-li, že dnes používáme k činnostem (ná/pří/po) stroje, aby člověku ulehčily a mohl se soustředit na hodnotnější práci, kterou tyto stroje nezastanou, nebyl Platon tak daleko od pravdy. Pokud Vás pobuřuje označení otroků jako mluvící věci, jen o třídu výše než dobytek, vězte, že se nacházíme kolem roku 50 př. n. l. a obrazně vám to ještě několik století bude vadit.
4. Moneyteism V jindy tolerantní antice se stali terčem kritiky lichváři a spekulanti. „Naši předkové soudili takto a uložili do zákonů takto : že zloděj má být odsouzen k náhradě dvojnásobné, lichvář čtyřnásobné.“17 Lichva se pokládala za těžký zločin. Státem vybírané desátky byl jakýsi úrok z vlastnictví kapitálových statků. Stát pronajímal půdu nemajetným a nárokoval si výnos z jejich práce. S rostoucí nechutí Římanů platit úroky, jež činily nejprve jednu dvanáctinu ,jednu čtyřiadvacetinu a nakonec čtyřicetinu, přišla centralizovaná vyhláška, stanovující míru úroku na celém území. V Řecku takto vybrané peníze byly dávány do chrámu. Už nebyly státní, nýbrž byly majetkem Athéniným. Použití bylo dovoleno pouze v mimořádných případech. Na svou dobu velmi progresivní systém zastával novodobý ekvivalent státních (hmotných) rezerv. Ještě dnes najdeme pozůstatky chrámového fondu v našem životě. Harddisk si jako paměťové médium určuje hranici nepřekročitelnosti 10%, je-li číslo menší, hrozí zpomalováním, zasekáváním a kolapsem systému. Rezervní fond u akciové společnosti nás ponouká rovněž desetinou, ovšem jako spodní limit. I státní rozpočet pamatuje na události náhlé svojí desetinou. V dobách dobrých budeš šetřit na časy zlé18. Tedy…
13
Lukáš 17 Peklo je zde pojímáno jako křižovatka po smrti, kde se metaforicky lámal chleba. Projití očistcem dále rozřazovalo do nebe nebo pekla definitivně. 15 Lukáš 17 16 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Varro, Zemědělská nauka, str. 264 17 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Kato, O zemědělství, str. 110 14
18
V Bibli se pojednává o faraonovu zvláštním snu. „Stál u Nilu a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se na mokřině. Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených. Postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných“(Genesis 41) Týž sen se opakoval s obilím. Farao dal postavit sýpky, do kterých odkládal a přečkal tak sedmileté období sucha a neúrody.
6
Na spekulantech Řekům nevadilo nevytváření hodnoty19, ale loajalita ke katastrofám. „Neboť jim prospívá pravý opak toho co druhým. Vždyť největší zisk mají tehdy, kdykoli obec dostane nějakou špatnou zprávu a oni mohou obilí prodávat draho. Vaše nehody vidí tak rádi, že jedny si zjistí dříve než druzí, druhé si vymýšlejí sami.“20 Nezřízené pokusy spekulantů o krátkodobou maximalizaci zisku otrávily obyvatelstvo natolik, až došlo k ustanovení limitu padesáti košů na obilí a občana. Morální hazard a zisk z něj plynoucí byl velmi lákavý, proto porušování vyhlášky nebylo nikterak ojedinělé. Bohatí dávali své peníze raději do úvěrových spekulací než do pozemků, protože zákon určoval nejvyšší přípustnou míru pro úvěr i pozemkové vlastnictví. Nakonec byl úvěr zrušen úplně, tedy braní úroků z něj. Nikdo neměl zájem poskytovat peníze bez zisku z jejich půjčky. „Nato nastal nedostatek peněz, protože všechny dluhy byly najednou vypověděny a protože po odsouzení tolika lidí i rozprodání jejich majetku odpočívalo ražené stříbro v císařské nebo státní pokladně. Navíc nařídil senát, aby každý uložil dvě třetiny své hotovosti do polnosti v Itálii.“21 Věřitelé požadovali své peníze zpět hned a v hotovosti. Dlužníci, vlivem zákona, měli část aktiv vloženou v pozemcích. Lichváři však požadovali hotovost. Hromadný prodej měl za následek snížení nominální ceny pozemku. Dlužníci tedy prodali se ztrátou. Za vrácené peníze věřitelé nakoupili pozemky, které mezitím klesly na ceně. Původní majitelé pozemků div nezbankrotovali a lichváři opět vydělali. Zákon o zrušení úvěru měl naprosto opačný efekt. Posléze došlo k jeho zrušení. „Tak byl úvěr obnoven a ponenáhlu se začli objevovat i soukromí věřitelé. Také nákup polností se neprováděl do písmene podle senátního usnesení, rázné byly začátky, jak při takových věcech bývá, o konec se nedbalo.“22
5. Jednostranná něžnost Za krizi způsobenou penězi lze s nadsázkou považovat i populační vývoj. „V současné době nastala po celém Řecku bezdětnost a vůbec nedostatek lidí, který způsobil vylidnění obcí a neúrodu, ačkoli nás nepostihly ani nepřetržité války, ani žádná morová rána...Vždyť příčina je nabíledni a náprava je na nás: z lidí se stali nadutci a lakomci, také lehkomyslníci, nechtějí se ženit, a když už se ožení, nechtějí vychovávat děti, nanejvýš z mnohých jedno nebo dvě a jedno skosí válka, druhé nemoc, pak nezbytně zůstávají příbytky prázdné, a právě jako je tomu s včelími úly, vbrzku osiří a oslábnou i města.23 Polybios briskně dodává řešení. Zákon na živení novorozeňat. Nepíše však už, zda subvence budou formou snížené daně na plenky, pastelkovným, či po husákovsku přidělením obecní garsonky rodičům. Za svou společenskou prospěšnost byli naopak někteří zvýhodňováni. Obchodníci, vydávající se na daleké a nebezpečné plavby byli osvobozeni od placení daně. Ty byly v Římě vybírány jako součást financování války. Cicero opěvuje vojevůdce, který dobytou kořist čestně dovezl do Říma a nic si nenechal pro sebe. „Paulus se zmocnil celého makedonského pokladu, který byl obrovský. Do státní pokladny dopravil tolik peněz, že kořist od jediného vojevůdce učinila
19
Dodnes se lze setkat s takovým názorem. Spekulanti mají však vliv na cenovou stabilitu zboží na trhu. V době přebytku zboží a jejich nízké ceny nakupují a tím ji zvyšují, aby v době nedostatku prodali své zásoby a tím zvýšili množství a snížili cenu zboží na trhu.
20
Nováková J.: Antika v dokumentech I Řecko, Lýsias, Proti obchodníkům s obilím, str. 265 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Tacitus, Letopisy, str. 340 22 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Tacitus, Letopisy, str. 341 23 Nováková J.: Antika v dokumentech I, Řecko, Polybios, str. 408 21
7
konec daním24.“25 Rovněž vladařům se dostávalo uznání za dobré hospodaření. Augustově 26 politice dokonce Vergilius věnoval pár řádků ve své pochvalné básni. „ Věčné je tady jaro a v chladných měsících léto, dvakrát jsou ovce březí a strom nese ovoce dvakrát.“27
6. Z(debt)aná Afrika Předchozí kapitoly neměly sloužit jako suplování historiků, či poučování o dějinách Řecka a Říma. Je však důležité podívat se na kobylku myšlení a směrům, které měly velký (ne však jediný) vliv na utváření současné Evropy. Bylo by chybou zaměřit se povrchně až na důsledky a nikoliv na příčiny, které k danému jevu vedly a bez jejichž pochopení by jsme došli naplnění přísloví : na konci poznáš jak jsi měl začít. V následující kapitole přeletíme do Afriky. Bylo důležité, ukázat si, jak fungovalo hospodářství a vztahy v Antice v dobách rozkvětu, protože následující řádky budou spíše o tom, jak hospodářství nefunguje. Zaměřením na Afriku nechci ukazovat jako exemplární příklad problémů, i když beze sporu jsou, ale spíše se dotknout některých jevů, které jsou tomuto kontinentu společné a charakteristické. Afrika je podle zprávy OSN z roku 2003 nejchudší kontinent. Nerovnoměrný historický vývoj způsobil značné zaostání některých států a náskok jiných. Velký (s)hon na Afriku dopadl zejména v období kolonializace, kdy si vyspělé evropské státy nárokovaly území na jiném kontinentě pro jejich surovinovou výnosnost a nižším nákladům (otroci). Otázkou zůstává, jak by se africké země vyvíjely bez zásahu z vnějšku a faktického zplundrování přírodních zdrojů. Z područí kolonizátorů se černý kontinent vymanil až s koncem druhé světové války. Poválečné snahy a hnutí za nezávislost Afriky vyústily v osamostatnění států. Vlády se chopili bývalí vojenští generálové a jim nakloněné skupiny. Nevzdělanost a tápání v otázkách veřejných vyúsťovalo v další ozbrojené konflikty a převraty. Ekonomika si poroučet nedá, což se mnohým postvojenským politikům vymstilo. Dodnes je Afrika územím, kde přetrvávají ozbrojené konflikty a cílené vraždy politiků. V roce 1999 se africké státy jaly úspěšného příkladu institucionální federace fungující delší čas v Evropě. Byla založena Africká unie, která má po vzoru EU pomoci v hledání hospodářské a sociální integrace regionu. Překonávání následků apartheidu a kolonizace by mělo pomocí Africké unie (dále jen AU) rovněž jít snáze. Ač se nám mohou zkratky EU a AU zdát velmi příhodné vzhledem k (převážně v EU narůstající) byrokracii a přerozdělování, nutno dodat, že AU bude zřejmě jiný šálek kávy. Přes pokračující integraci je členem unie 53 států. Mimo hru zatím zůstává Maroko, které bojkotuje AU kvůli uznání Západní Sahary, kterou si nárokuje jako část svého území. Je s podivem, že členové AU nezvolili metodu většinové inspirace EU. Evropské uspořádání se vyvíjelo s větším časovým odstupem postupně od Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství až po evropské společenství jak ho známe dnes. Tedy přes propojení byznysu a posléze i politiky. Lze opravdu mluvit o koordinovaném postupu ve většině důležitých institucionálních záležitostech. Naproti tomu členem AU je drtivá většina států Afriky, mimo již zmiňovaného Maroka. Dá se tedy v nadsázce poznamenat, že jsou-li 24
Neplatit každoroční daň patřilo mezi výsady římského občana. Mimořádné a příležitostné dávky se ale platily dál. 25 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Cicero, O povinnostech, str. 106 26 Augustus - funkční titul, též rozhojňovatel, žehnající (jako bůh) 27 Nováková J.: Antika v dokumentech II Řím, Vergilius, Zpěvy rolnické
8
privilegovaní všichni, není jím nikdo. Postupný vývoj EU je tedy z dlouhodobého hlediska zdravější než divoký boom AU. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se AU měla smyslem a principem fungování přiblížit EU. Naprosto jako z pera Julesa Verna pak nutně vypadá založení společné africké měnové unie v nejbližších 50 letech. Hospodářské a sociální rozdíly jsou obrovské. Společná měna by nadělala více škody než užitku.
7. Komu voní hra na… Afrika je nakažena smrtelnou nemocí. Není to AIDS ani malárie, je to korupce. Statistiky HDP jsou v rozvíjejících se státech s vysokou mírou korupce zbytečné. Většina jejich ekonomické aktivity se odehrává v černé nebo šedé ekonomice. Neřku-li jaká část obchodu se odehrává v směně naturální – barteru. Nelze tedy posuzovat vyspělost států jen podle HDP, jak činí některé zjednodušené interpretace.
Obrázek 2 Počet dnů k založení firmy
Obrázek 1 Počet úředních úkonů k založení firmy
Zdroj: www.nationmaster.com
Velká míra šedé a černé ekonomiky je dána neschopností s ní bojovat. Ať jsou to špatné zákony, špatná funkce veřejné zprávy, byrokracie, tiché tolerování, či nedostatek různého původu, který „nutí“ hledat jiná řešení. „Vazby mezi rozpočtovými schodky a růstem přesahují tradiční makroekonomické cesty v zemích s nízkými příjmy. Řada studií naznačuje, že nízká úroveň rozpočtového schodku a veřejného oddělení mohou podporovat růst.“28 Byrokratická strnulost v zemích, kde „vládne razítko“ deformuje trh. Na obrázku je vidět počet dní nutných k založení firmy, od prvního úkonu až po samostatné zahájení fungování společnosti. Zřetelně lepší výsledky vykazuje jen jih Afriky, Botswana, Namibie a Jižní Afrika. Subsaharská Afrika (oranžová část) je v této oblasti absolutně mimo hru. Korupce společně s byrokracií omezují specializaci účastníků trhu, objeví-li se obchodní nebo investiční příležitost, nezbývá než velmi rozmyslet o její rentabilitě, protože doba založení a obětované náklady příležitosti jsou natolik velké, že nepokryjí jen tak ledajaký nápad. Stát přichází o dávky placené prosperující firmou a multiplikačně nedojde ani k růstu zaměstnanosti a spotřeby obyvatelstva. Kdo z toho má prospěch? Uzavřený (rozuměj
28
Selassie, A. A:, Designing Monetary and fiscal policy in low income countries, str. 27
9
nesmyslnými opatřeními regulovaný) trh má tendenci k oligopolizaci či monopolizaci. O specializaci a směně ani nemluvě. Snižující se počet firem působící na trhu zároveň s jejich rostoucí velikostí směřuje k parciálnímu rozdělení trhu mezi firmy. Snižující se konkurence má za následek vyšší ceny a nižší kvalitu. Omezenost rozhodnutí, jež dává velké pravomoci úředníkovi a hrozí přímou závislostí hospodářského výsledku na jeho rozhodnutí dává prostor ke korupci. A to z obou stran. Firmy potřebují zakázky (nehledě na konkurenci už při samotném procesu zakládání firmy) a byrokracie image např. investice do silnic v různých oblastech – kupování si voličských hlasů atd.
8. Emerging markets & úsvit mrtvých Vzrůstající trhy budou čelit globálním hrozbám, se kterými budou muset bojovat pro své přežití. Předně bude přibývat lidí žijících na Zemi. Ačkoliv některé regiony se potýkají s úbytkem obyvatelstva, menší porodností, větší úmrtností a prodlužující se délkou života. Podle Food and Agriculture Organisation of the United Nations, (dále jen FAO) je ve sledovaném období od roku 1980 – 2005 u jednotlivých kontinentů zřetelné oslabující tempo růstu populace. Lidí na světě bude přibývat, ale nebude se tomu dít rovnoměrně. Největší přírůstky vykazuje Afrika s velkým lidským potenciálem. 2,6 % – 2,9% ročně. Na druhém konci můžeme najít Evropu. Starý kontinent vykazuje dlouhodobé známky stárnutí populace a velmi malý (0,0% – 0.4%) roční přírůstek. V období 2000 – 2005 je přírůstek nulový. Severní Ameriku zachraňuje od neslavného následování Evropy jen velký příliv imigrantů. Celý africký kontinent vykazuje příznivý populační vývoj. Od 2,03 (Tunisko) až po 6,95 (Niger) dětí na jednu ženu. Pro srovnání v Evropě je na tom nejlépe Island s 2,45 dětmi, ČR 1,44.29. V Africe pak nutno zohlednit smutný fakt. Některé děti se dospělosti nedožijí. Ůmrtnost dětí do 5 let je velmi vysoká. Na 1000 narozených dětí připadá v Sierra Leone 261,8 úmrtí, dokonce nejvíce na světě! V ČR 3,930. Spekulací by byla čísla, jak by se míra porodnosti vyvíjela s teoretickou nulovou úmrtností a nechci se pouštět do cynické analýzy, zda s tímto faktem rodiče (v Africe) počítají. Obecně lze konstatovat, že ve vyspělých a bohatých státech je tendence mít méně dětí, což kontrastuje s Malthusovou31 teorií. Snad proto, že odpradávna byly děti pojímány jako investice, penzijní spoření, na stáří zabezpečovaly materiálně své rodiče. Při této logice by muselo dojít k velmi bohatých státech k nulové porodnosti. Potomstvo znamená však i zachování rodu a jakýsi citový pud. S přibývajícím počtem lidí bude třeba zvýšit produkci potravin. Se zmenšující se osevní a zemědělskou plochou a postupným rozpínáním pouští a hrozbou zaplavení přímořských států dojde k nutnosti zvýšit výnosnost půdy hnojením nebo úpravou potravin genetickým zásahem. Vzrůstající (s)potřeba potravin zvýší multiplikačně výrobu i v jiných sektorech. Omezené zdroje, včetně ropy však budou zvyšovat cenu potravin a energií společně s administrativními omezeními32. Liberalizace zemědělství v EU a jiných státech, respektive zrušení různých dotací, cel, pobídek a subvencí, by měla na zaměstnanost v Africe mnohem pozitivnější účinky nežli potravinové balíčky vyspělých států, které jejich subvencované 29
The World Bank, Fertility Rate, údaje za rok 2007, www.worldbank.org The World Bank, Mortality rate, under – 5 (per 1000), údaje za rok 2007, www.worldbank.org 31 Thomas R. Malthus tvrdil, že lidstvo se rozmnožuje v závislosti na zdrojích obživy. V období úrody a vysoké životní úrovně rostl počet obyvatel mnohem rychleji než dobách zlých. Zatímco lidstvo je schopno se rozmnožovat geometrickou řadou, produkce základních potravin může růst jen řadou aritmetickou (1,2,3) 32 Především emisní limity, Kjótský protokol aj. 30
10
zemědělství na trhu nemůže prodat. Hospodářský vývoj bez těchto limitů by vypadal v následujících desetiletích úplně jinak. Průmyslovou revoluci, podobnou USA, tak v Africe nečekejte.
Obrázek 3 Struktura vzdělávání podle věku Zdroj: www.unesco.org
Závěr Množství problémů a s tím souvisejících možných řešení v Africe bude zaměstnávat množství inteligentních i méně inteligentních lidí ještě řadu let. Poukázáním na některé z nich jsem se snažil dokázat komplexnost problematiky a tím jejího těžkého a časově náročného řešení, k čemuž mě dopomáhaly výlety do historických pramenů. Předlužení, jak vidno, není otázkou jen peněz, ale jakéhosi systému, který je pomáhá vytvářet. Chyba není v samotném dluhu nýbrž v jeho pojetí a makroekonomického rámce, se kterým se tento dluh pojí. Budeme- li metaforizovat, tak každá rostlina má svůj kořen a sečením se zbavujeme pouze viditelné části. Ta opět doroste. Účinným řešením států, makroregionů, či světa tak nutně musí být řešení příčin dluhu. To je však mnohdy natolik složitě realizovatelné, že jsme většinou odkázáni na pouhé pokusy o řešení důsledků. Na tuto práci by se samozřejmě dalo navázat, dokonce k tomu vyzývám, protože rozsah studie naprosto nekoresponduje s náročností a hloubkou tématu, o kterém by se dalo napsat ještě mnoho užitečných řádků.
11
Literatura
Bible : Překlad 21. století, Biblion, Praha 2009, 1564 s.ISBN 978-80-8782-007 Hájek, V., Hájek, M.: Biblická dějeprava, Kalich, Praha 1990, 183 s.ISBN 80-7017-252-5 Halík, T.: Stromu zbývá naděje, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2009, 233 s. ISBN 97880-7106-989-8 Hlavinka, P.: Dějiny filosofie jasně a stručně, Nakladatelství Triton, Praha 2008,265 s ISBN 978-7387-015-7 Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha 1999, 544 s. ISBN 807179-238-1 Jeníček, V., Foltýn, J.: Globální problémy a světová ekonomika, C. H. Beck, Praha 2003,269 s. ISBN 80-7179-795-2 Jonáš, J.: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí, Management press, Praha 2000, 237 s. ISBN 80-7261-016-3 Kohout, P. Vitamíny pro ekonomický růst, Ekopress , Praha 2006, 384 s.ISBN 80-86929-17-5 Kun, N. A.: Starořecké báje, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1957 Nováková, J., Pečírka, J.: Antika v dokumentech I Řecko, Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1959, 452 s. Nováková, J., Pečírka, J.: Antika v dokumentech II Řím, Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1961, 652 s. Selassie, A. A, Clements, B, Tareq, S, Martijn, J. K, Bella, G.: Designing monetary and fiscal policy in low income countries, International Monetary fund 2006, Washington D.C. 35 s. ISBN 1-58906-496-8 Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických bájí, Nakladatelství Brána, Praha 2005, 454 s. ISBN 80-7243-266-4
12
