Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ

Interkulturní specifika obchodní komunikace Řecka

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 20. 4. 2013 ...................................................... Podpis

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Cestovní ruch

Interkulturní specifika obchodní komunikace Řecka Bakalářská práce

Autor: Aneta Maříková Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková Jihlava 2013

Copyright © 2013 Aneta Maříková

Abstrakt MAŘÍKOVÁ, Aneta: Interkulturní specifika obchodní komunikace Řecka. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce PhDr. Eva Půlkrábková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. Bakalářská práce se věnuje problematice interkulturní komunikace, zaměřuje se na specifika obchodní komunikace v Řecku a na porovnání rozdílů mezi řeckou a českou mentalitou. V praktické části jsou zpracovány výsledky výzkumu, který byl proveden formou dotazování českých firem ohledně zkušeností s obchodováním s Řeky. Na základě získaných informací jsou uvedena praktická doporučení k efektivní komunikaci mezi těmito dvěma kulturami.

Klíčová slova Česká

republika,

interkulturní

komunikace,

komunikace,

kultura,

obchodní

komunikace, Řecko.

Abstract MAŘÍKOVÁ, Aneta: Intercultural specifics of business communication in Greece. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor PhDr. Eva Půlkrábková. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2013. This bachelor thesis deals with the problems of intercultural communication and focuses on the specifics of business communication in Greece and compare the differences between the Greek and Czech mentalities. The practical part presents the results of the research, which was conducted through interviews of Czech companies on their experience in dealing with the Greeks. Based on this obtained information, practical recommendations for effective communication between these two cultures are introduced.

Key words Business

communication,

communication,

intercultural communication.

6

culture,

Czech

Republic,

Greece,

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní PhDr. Evě Půlkrábkové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této práce. Mé poděkování patří také všem dotazovaným firmám za poskytnutí přínosných informací.

7

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 11 TEORETICKÁ ČÁST 1 Kultura ........................................................................................................................ 13 1.1 Kulturní dimenze .................................................................................................. 13 1.1.1 Mocenský odstup ....................................................................................................... 14 1.1.2 Individualismus/kolektivismus .................................................................................. 14 1.1.3 Maskulinita/feminita .................................................................................................. 15 1.1.4 Vyhýbání se nejistotě ................................................................................................. 15 1.1.5 Dlouhodobá orientace ................................................................................................ 15 1.1.6 Požitkářství versus zdrženlivost ................................................................................. 15

2 Komunikace ................................................................................................................ 16 2.1 Druhy komunikace ................................................................................................ 16 2.1.1 Verbální komunikace ................................................................................................. 16 2.1.2 Neverbální komunikace ............................................................................................. 17

3 Interkulturní komunikace ......................................................................................... 19 3.1 Bariéry interkulturní komunikace ......................................................................... 21 3.1.1 Kulturní šok................................................................................................................ 22 3.1.2 Ztráta tváře ................................................................................................................. 22 3.1.3 Kulturní předpojatost ................................................................................................. 22 3.1.4 Etnocentrismus ........................................................................................................... 23 3.1.5 Stereotypy .................................................................................................................. 23

3.2 Interkulturní kompetence ...................................................................................... 24 3.3 Interkulturní komunikace v podnikání a obchodování ......................................... 24 4 Kulturní prostředí Řecka .......................................................................................... 26 4.1 Historie.................................................................................................................. 26 4.2 Jazyk a písmo ........................................................................................................ 27 4.3 Náboženství .......................................................................................................... 27 4.5 Mentalita ............................................................................................................... 27 4.6 Svátky a kulturní akce........................................................................................... 28 8

4.7 Gastronomie .......................................................................................................... 29 5 Podnikatelské prostředí Řecka ................................................................................. 31 5.1 Podnikání v Řecku ................................................................................................ 31 5.2 Členství v mezinárodních organizacích ................................................................ 31 5.3 Obchodní zvyklosti ............................................................................................... 32 5.3.1 Navázání kontaktu a oslovování ................................................................................ 32 5.3.2 Obchodní komunikace ............................................................................................... 32 5.3.3 Obchodní jednání a schůze......................................................................................... 33 5.3.4 Uzavírání smluv ......................................................................................................... 34 5.3.5 Postavení žen v podnikatelském prostředí ................................................................. 35 5.3.6 Oblékání a vzhled....................................................................................................... 35

PRAKTICKÁ ČÁST 6 Česko-řecká interkulturní komunikace ................................................................... 36 6.1 Obchodní vztahy ................................................................................................... 36 6.1.1 Dovoz z Řecka ........................................................................................................... 37 6.1.2 Vývoz do Řecka ......................................................................................................... 38 6.1.3 Vzájemná výměna v oblasti služeb ............................................................................ 38

6.2 Kulturní vztahy ..................................................................................................... 39 6.2.1 Mocenský odstup (PDI) ............................................................................................. 40 6.2.2 Individualismus/kolektivismus (IDV) ........................................................................ 40 6.2.3 Maskulinita/feminita (MAS) ...................................................................................... 41 6.2.4 Vyhýbání se nejistotě (UAI) ...................................................................................... 41 6.2.5 Dlouhodobá orientace (LTO) ..................................................................................... 41

7 Vlastní šetření ............................................................................................................. 42 7.1 Charakteristika respondentů ................................................................................. 42 7.2 Cíl šetření .............................................................................................................. 43 7.3 Metodika sběru dat................................................................................................ 43 7.4 Kvalitativní vyhodnocení odpovědí ...................................................................... 44 7.5 Profil české firmy obchodující s Řeckem ............................................................. 50 7.6 Doporučení............................................................................................................ 50

9

Závěr .............................................................................................................................. 52 Seznam použité literatury ............................................................................................ 54 Tištěné zdroje .............................................................................................................. 54 Elektronické zdroje ..................................................................................................... 55 Seznam ilustrací ............................................................................................................ 58 Příloha ............................................................................................................................ 59 Dotazník ...................................................................................................................... 59

10

Úvod Téma mé bakalářské práce se týká interkulturní komunikace v obchodním styku. Zaměření na Řecko jsem zvolila proto, že řecký trh je dodnes pro české obchodníky trhem málo známým, vzdáleným a kulturně odlišným. Z tohoto důvodu bych chtěla přiblížit tuto zemi a zvýšit informovanost o řecké kultuře. Dalším motivem při výběru tématu bakalářské práce pro mne byla především jeho praktická využitelnost, důležitost a aktuálnost. Lidé v dnešní době mnohem více cestují a setkávají se s lidmi z různých kultur. Důvody mohou být různé, například studium, cestování nebo právě obchod. V současnosti dochází k propojování a prolínání světových ekonomik, firmy obchodují se zahraničními korporacemi a stávají se mezinárodními. S tímto vývojem souvisí nutnost efektivní komunikace mezi lidmi z různých zemí, kteří mají odlišný jazyk a kulturu. Bez jazykových a kulturních znalostí se manažeři jen těžko obejdou. Z těchto důvodů je interkulturní komunikace v dnešní době velmi důležitým tématem, v praxi ale mnohdy opomíjeným. Je potřeba si uvědomit, že různé země mají svou vlastní kulturu, tradice a hodnoty, které se od sebe více či méně odlišují. Znalostí a pochopením cizí kultury je možno se vyvarovat nedorozuměním a překážkám, a tím přispět k vzájemné spolupráci. Cílem mé práce je akcentovat význam a vliv kultury na komunikaci, především v obchodním jednání a postihnout interkulturní rozdíly mezi řeckou a českou mentalitou. V teoretické části se zabývám interkulturní komunikací obecně. Charakterizuji pojem kultura, kde podrobně analyzuji kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho. Věnuji se rovněž charakteristice komunikace obecně, ale také interkulturní komunikaci a jejím specifikům. V praktické části popisuji kulturní prostředí Řecka a jeho specifickou mentalitu, historii a gastronomii. Výzkum podnikatelského prostředí Řecka se zaměřuje na aktuální ekonomickou situaci a členství v mezinárodních organizacích, ale především na obchodní zvyklosti. V neposlední řadě se zabývám specifiky česko-řecké interkulturní komunikace, a to jak ve sféře kulturní, tak i obchodní. Teoretická část je podložena mým vlastním šetřením, které se zaměřuje na zkušenosti českých obchodníků s řeckými firmami. Na základě šetření uvádím doporučení pro úspěšnou obchodní komunikaci.

11

Ráda bych zdůraznila, že cílem mé práce není stereotypizace a generalizování celé kultury. Všichni příslušníci kultury nejsou stejní, nevyznávají totožné hodnoty a nemají identické postoje. Každý člověk je individualitou a kulturní specifika nejsou absolutní, jsou pravdivá pouze do určité míry a nelze je vztahovat na všechny příslušníky dané kultury. Práce má poskytnout pouze náhled do řecké kultury, popsat některé společné znaky a poukázat na problémy, které by mohly při komunikaci s touto kulturou nastat.

12

TEORETICKÁ ČÁST 1 Kultura André Malraux: „Kultura je to, co udělalo, že člověk je něčím jiným než náhodným úkazem v přírodě.“ Kultura byla popsána a definována mnohokrát, ale za nejznámější lze považovat definici podle Hofstedeho: „Kulturu je možno označit jako obecně uznávané společenské hodnoty, zvyky, obyčeje a morálku, které jsou vyjádřeny v různých symbolech a šablonách předávaných z generace na generaci, které umožňují formy dorozumívání, chápání a také rozvíjení vědění.“ [Mikuláštík, 2003, s. 294] Podle jiného zdroje kultura znamená „mentální programování“, je to vzorec myšlení a chování, který se naučí každý jednotlivec v tom prostředí, v němž vyrůstá. [Průcha, 2010, s. 33] Kultura je vždy jevem kolektivním, neboť je vždy alespoň z části sdílena lidmi, kteří žili nebo žijí ve stejném společenském prostředí, v němž si ji osvojili. Je to kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiných. Kulturu se učíme, není vrozená. Je dána naším sociálním prostředím, ne našimi geny. [Hofstede, 2007, s. 14] Každá země má jiné vzorce chování v určitých situacích, které označujeme jako tzv. kulturní standardy. Kulturní standardy jsou způsoby vnímání, myšlení, hodnocení a jednání, které většina příslušníků jedné určité kultury považuje za obvyklé, normální, typické a společensky závazné jak pro sebe, tak pro ostatní. Vlastní chování i chování druhých se těmito kulturními standardy řídí, reguluje a posuzuje. [Nový, Schroll-Machl, 2005, s. 14]

1.1 Kulturní dimenze Geert Hofstede, známý nizozemský odborník v psychologii managementu, vytvořil dotazník, jehož účelem bylo poznat hodnotové představy národních kultur. Dotazováni byli zaměstnanci firmy IBM po celém světě. Tyto hodnoty Hofstede analyzoval,

13

vyhodnotil a podle výsledků zkonstruoval typologii kulturních dimenzí, tedy kritérií pro odlišnosti národních kultur. [1, volný překlad autorky] Jedná se o čtyři základní dimenze, a těmi jsou: 

Mocenský odstup (PDI)



Individualismus/kolektivismus (IDV)



Maskulinita/feminita (MAS)



Vyhýbání se nejistotě (UAI)

V roce 1991 byly tyto čtyři dimenze doplněny o další dimenzi, a to podle výsledků studie, kterou provedli vědci v Číně, a je to: 

Dlouhodobá orientace (LTO)

V novém vydání knihy „Kultury a organizace. Software lidské mysli“ [Hofstede, 2010] byla přidána ještě šestá dimenze, založena na analýze 93 zemí Michaela Minkova: 

Požitkářství versus zdrženlivost (IVR) [2, překlad autorky]

1.1.1 Mocenský odstup Vyjadřuje vztah lidí určité kultury k autoritě. Tedy to, v jaké míře obyvatelé, instituce a organizace v určité zemi očekávají a akceptují, že moc je rozdělena nerovnoměrně. Mezi země s velkým mocenským odstupem patří například Malajsie, Mexiko, Francie nebo Turecko. S malým mocenským odstupem je to pak např. Dánsko nebo Irsko. [Průcha, 2010, s. 34–35]

1.1.2 Individualismus/kolektivismus Tato dimenze vyjadřuje rozsah závislosti jednotlivce na kolektivu (rodině, firmě aj.) a míru volnosti pro jeho vlastní iniciativnost. Individualistické společnosti jsou takové, v nichž vazby jednotlivců na kolektivy jsou poměrně volné, mezi takovou společnost patří USA, Austrálie, Velká Británie; naopak v kolektivistických společnostech jsou lidé integrováni do soudržných skupin, které je za jejich loajalitu ochraňují. Kolektivistické země jsou Ekvádor, Pákistán, Indonésie aj. [Průcha, 2010, s. 34–35]

14

1.1.3 Maskulinita/feminita Maskulinita vyjadřuje zastoupení a vliv „mužského prvku“ v hodnotách určité společnosti. Maskulinita se vztahuje na kultury, v nichž jsou rodové role zřetelně odlišeny, je to např. Japonsko, Rakousko, Itálie nebo Mexiko. Femininní země jsou naopak Švédsko, Norsko, Dánsko aj., kde se rodové role překrývají. Tato dimenze sleduje také rovnoprávnost v postavení žen v zaměstnání. [Průcha, 2010, s. 34–35]

1.1.4 Vyhýbání se nejistotě Tato dimenze vyjadřuje, nakolik se příslušníci kultury cítí ohroženi nejistými či neznámými situacemi, např. podstupovat riziko změny zaměstnání, ve společnosti vůbec, respektive zda se těmto změnám přinášejícím nejistotu snaží raději vyhýbat. Země se silným vyhýbáním se nejistotě jsou Řecko, Portugalsko, Japonsko a Srbsko. Země se slabým vyhýbáním se nejistotě jsou Singapur, Dánsko, Velká Británie, Hongkong aj. [Průcha, 2010, s. 34–35]

1.1.5 Dlouhodobá orientace Dlouhodobá orientace v určité národní kultuře vyjadřuje pěstování vlastností lidí vztažených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, k ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů; krátkodobá orientace je zaměřenost na blízké cíle, na okamžité výsledky. Tato dimenze odráží rozdíly v „západním myšlení“, příznačné pro krátkodobě orientované země, jako je Kanada, USA, Velká Británie; a „východním myšlení“, kterými jsou známy země jako Čína, Japonsko, Jižní Korea aj., orientovány dlouhodobě. [Průcha, 2010, s. 34–35]

1.1.6 Požitkářství versus zdrženlivost Dimenzi „požitkářství" lze definovat jako tendenci připouštět relativně volné uspokojování základních a přirozených lidských tužeb spojených s užíváním si života a zábavou. Na opačném pólu, tzn. jako „zdrženlivost", stojí přesvědčení, že takové uspokojování musí být potlačováno a regulováno přísnými společenskými normami. [3]

15

2 Komunikace Komunikace je sdělování nebo výměna informací. Lze ji provádět ústní formou, psanou formou nebo použitím nějakého komunikačního prostředku. Slovo komunikace je latinského původu a znamená něco spojovat či sdílet. [4, volný překlad autorky] Komunikace je pojem, který má velmi široké použití. Termín komunikace se používá v řadě různých vědních oborů. V psychologii není komunikace považována jen za pouhý přenos informací mezi sdělujícím a příjemcem. Jde o vyjádření postojů k předmětu, ale i k příjemci informace. [Mikuláštík, 2003, s. 19–20]

2.1 Druhy komunikace Základní dělení komunikace, které se nejčastěji používá a které také nejvíce vystihuje potřeby klasifikace komunikačního procesu, je dělení na verbální a neverbální komunikaci. Tyto dvě formy komunikace se navzájem doplňují, nebo dokonce může jedna suplovat druhou v plné míře. Verbální a neverbální projevy mohou být v některých situacích v rozporu. Lidé často něco říkají, ale chování tomu neodpovídá. Může tak vznikat to, co se označuje jako dvojná vazba, tedy rozpor mezi slovy a chováním. [Mikuláštík, 2003, s. 97-98] Verbální a neverbální signály se obvykle navzájem podporují. Například strach nevyjadřujete pouze slovně bez účasti celého zbytku těla. Nevyjadřujete mimicky hněv, když mluvíte srdečně a vesele. [DeVito, 2008, s. 124]

2.1.1 Verbální komunikace Verbální komunikací je míněno vyjadřování pomocí slov, prostřednictvím jazyka. Verbální komunikace může být přímá nebo zprostředkovaná, mluvená nebo psaná, živá nebo reprodukovaná. Význam verbální komunikace je nepopiratelný. Je nezbytnou součástí sociálního života, je nezbytnou podmínkou myšlení. [Mikuláštík, 2003, s. 98] Jazyk můžeme vyjádřit jako „specifický komunikační systém symbolů, které se nazývají slova a pojmy, jejich kombinací (vět a výroků)“. Jazyk vyjadřuje, jakým způsobem označuje člověk objekty kolem sebe slovy a pojmy, jazyk je projevem a charakteristikou lidského myšlení. Jazyk je složitý systém, jehož pravidlům říkáme gramatika a u kterého zkoumáme jeho výslovnost, významy, styl a formy, regionální 16

odlišnosti (nářečí a dialekty), sociální odlišnosti (hovorová, profesionální, skupinová nářečí, věková specifika), skladbu jednotlivých slov, formu zápisu jazyka, pravopis, větnou skladbu a intonaci, estetickou skladbu jazyka, rozmanitost i zachovalost, změnu na základě jiných jazyků, společenských událostí. Aby člověk správně a zcela mohl využívat daného jazyka, musí umět myslet v tomto jazyce, znát jeho slovní zásobu, správnou výslovnost, musí umět slova vyslovovat, správně jazyk zapisovat. [5]

2.1.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je komunikace beze slov. Neverbálně komunikujete například tehdy, když gestikulujete, usmíváte se, mračíte se, rozšiřují se vám zorničky, přisunete svou židli blíže k druhému, máte na sobě šperky, dotýkáte se někoho, zvýšíte hlas, nebo dokonce i když nic neříkáte. Rozhodující je, že sdělení, které vysíláte, někdo nějakým způsobem přijímá. Jestliže gestikulujete někde o samotě a nikdo vás nevidí, nejde podle názorů většiny teoretiků o komunikaci. [DeVito, 2008, s. 152] Podle Nového a Schroll-Machl [2005, s. 85] se verbální sdělení snaží zprostředkovat obsahy, zatímco nonverbální sdělení přenášejí informace o identitě, emocích a vztazích, ať už záměrně či nezáměrně. Tim-Toomey (1999), Křivohlavý (1998), Bedrnová, Nový a kol. (2002) rozlišují následující formy nonverbální komunikace: 

mimika (pohyb obličeje),



vizuální kontakt,



paralingvistika (kadence, síla hlasu, mlčení),



proxemika (prostorová distance),



haptika (dotýkání těla),



prostředí (např. vybavení místnosti, architektura),



čas.

Jak uvádí DeVito [2008, s. 153–154], dojmy o druhých si utváříte převážně na základě jejich neverbální komunikace. Vytváříte si je například podle tělesných rozměrů druhého, barvy jeho pleti či způsobu oblékání. Také podle toho, jak se dotyčný usmívá nebo udržuje zrakový kontakt, usuzujete na to, kdo je a jaký je. Neverbální komunikace slouží také k utváření a vymezování vztahů. Blízkost interpersonálního vztahu dáváte najevo například držením se za ruce, dlouhými pohledy do očí, nebo dokonce podobností oděvu. 17

Neverbálními signály můžete také ovlivňovat ostatní, například vyjadřováním zájmu pomocí pohledů a gest, nebo také oděvem. A ruku v ruce se schopností ovlivňovat jde samozřejmě i schopnost klamat – lhát, uvádět druhého v omyl. Běžným příkladem neverbálního klamu je situace, kdy zrakově a mimicky komunikujete, že je vám druhý člověk sympatický, zatímco ve skutečnosti od něj chcete jen získat pomoc v nějaké záležitosti. Tento druh komunikace také umožňuje vyjadřování emocí. Například štěstí, smutek nebo zmatek projevujete většinou mimicky. Své pocity prozrazujete i postojem nebo držením těla, gestikulací, pohyby očí, a dokonce šířkou zornic. Naopak když s někým nechcete komunikovat nebo chcete oslabit vzájemný vztah, vyhýbáte se mu pohledem a udržujete si od něj větší odstup (vzdálenost).

18

3 Interkulturní komunikace Pojem interkulturní komunikace byl již mnohokrát definován a existuje mnoho výkladů tohoto pojmu. Všechny výklady mají ale společný prvek, a tím je kultura, které jsem se věnovala v předchozích kapitolách. Jednou z nejvýstižnějších definic interkulturní komunikace je tato: „Interkulturní komunikace je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a/nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů“. [Průcha, 2010, s. 16] Pojem dále definoval Mikuláštík [2003, s. 35]: „Interkulturní komunikace, nebo také mezikulturní komunikace, je tedy komunikace mezi příslušníky různých kultur. Je potřeba kulturní rozdíly nejen znát, ale také je respektovat. Mezikulturní komunikace bourá bariéry mezi lidmi, sbližuje obyvatele celého světa. Bariéry, které mohou narušovat interkulturní komunikace, nejsou dány jen odlišnými jazyky, ale také zvyky, morálkou, zákony, časovými pásmy, odlišností vzhledu. Jejich překonávání není otázkou jednoduchou a krátkodobou. Máme tendenci vnímat spíš negativně vše, co je odlišné od naší kultury, zejména když je to projev kultury nižší úrovně. Máme tendenci vše posuzovat svými normami.“ Interkulturní komunikace je komunikací v podmínkách kulturního střetu, při které kulturní rozdíly partnerů rozhodujícím způsobem ovlivňují procesy, jakož i výsledek komunikačního dění. Když spolu lidé komunikují, dochází často k nedorozuměním v důsledku nedostatku informací, rozdílných cílů a očekávání, subjektivního rozpoložení a odlišných interpretací, které do sebe nezapadají a nejsou spolu sladěny. Při interkulturním styku, kdy se osoby z různých kultur pro sebe stávají navzájem důležité, komunikují spolu a působí na sebe, dochází k neporozumění při komunikaci a interakci nejen častěji než v monokulturních podmínkách, ale i typologie příčin je daleko nejednotnější. Většinou jsou příčiny těchto nedorozumění rychle vysvětleny a odstraněny. Ale jsou rozhovory, ve kterých přes všechnu snahu zůstává pocit, že někdo nebyl správně pochopen, či byl zcela nepochopen. Příčina se pak hledá v osobě partnera, v jeho charakteru, rysech osobnosti, rozmarech apod. příčina nedorozumění se tedy připisuje jemu a pohlíží se na ni jako na nedostatek či zvláštnost dané osoby. 19

Následkem toho se partner pokouší buď tento specifický způsob tolerovat, eventuálně snášet, nebo s danou osobou na základě nepřekonatelné a nesnesitelné neshody přeruší veškerý kontakt. [Nový, Schroll-Machl, 2005, s. 52–53] Pokud jde o verbální komunikaci, existují rozdíly mezi kulturami s nízkým komunikačním kontextem a s vysokým komunikačním kontextem. Nízký komunikační kontext (low-context cultures) je běžný v kulturách těch národů, které se vyjadřují explicitně, tj. vše, co má být sděleno, je vyjadřováno jednoznačně a není nutno obsah komunikace vyvozovat z kontextu. Takovouto komunikaci uplatňují zejména Němci, Švýcaři a příslušníci skandinávských národů. Typicky také Nizozemci, kteří se např. v obchodním vyjednávání vyjadřují přímo a otevřeně sdělují třeba i svůj nesouhlas, bez nějakých omluv či vytáček. Vysoký komunikační kontext (high-context cultures) je příznačný pro kultury, jejichž příslušníci se vyjadřují méně otevřeně, často je nutné interpretovat skutečný obsah sdělení z kontextu, např. z doprovodného neverbálního chování mluvčího. Tento styl komunikace je charakteristický pro národy jižní Evropy, ale rovněž pro mnohé národy asijských kultur. [Průcha, 2010, s. 39-40] V souvislosti s interkulturní komunikací se často soustřeďuje pozornost pouze na význam partnerova jazyka v hostující zemi. Mnozí zastávají názor, že pouze perfektní znalost cizího jazyka umožňuje interkulturní porozumění a vytváří základní předpoklad pro úspěšný interkulturní styk. Často ale k interkulturní komunikaci nedochází v řeči hostitelské země, nýbrž v třetím, pro oba partnery cizím jazyce, např. v angličtině. Ve většině případů nemají partneři stejnou úroveň jazykových znalostí. Pokud je jeden z partnerů v jazyce lepší, vzniká asymetrická struktura, která jednoho staví do nadřazené a druhého do podřazené pozice. Za těchto podmínek se doporučuje při důležitých jednáních, jako např. uzavírání smlouvy, řešení konfliktu atd., přizvat tlumočníka, i když jsou oba partneři ve všedním životě schopni se domluvit třetím jazykem. Pro srozumitelný a uspokojivý komunikační proces je ale také rozhodující pro oba partnery srozumitelná forma komunikace neverbální. Zde se také ukazují jasné kulturní rozdíly. Setká-li se zástupce kultury, ve které je běžné podtrhnout verbální přenos informací výraznou mimikou a gestikulací, s partnerem z kultury, která klade důraz pouze na obsah verbální komunikace, může ten druhý vnímat a interpretovat silné použití těchto neverbálních prostředků jako pokus sugestivně ovlivnit jeho názor, nebo 20

jako pokus překrýt neschopnost a nekompetentnost. Pro zástupce z kultury, která klade důraz na verbální dialog, bude těžko pochopit význam mlčení v interpersonální interakci a užití neverbálních symbolů. [Nový, Schroll-Machl, 2005, s. 53] Jak píše ve své knize Mikuláštík [2003, s. 302–303], pro úspěšnou interkulturní komunikaci je vhodné, aby se účastník komunikace seznámil s cizí kulturou. Nezbytná je znalost jazyka dané kultury, naučit se mluvit plynule a zřetelně. Důležité je přitom brát v potaz i neverbální projevy. Právě ty se ve většině kultur výrazně liší. Co je pro jednu zemi projevem slušnosti, může být pro příslušníka jiné země naprosto nepřijatelné. Může to být oční kontakt, mimika, gesta nebo také doteky. V některých zemích jsou doteky nezbytnou součástí komunikace, a pokud se jim vyhýbáme, můžeme být považováni za odmítavé až nepřátelské. V jiných zemích jsou doteky považovány za něco nevhodného, příliš familiárního. Co se týče oblékání, měli bychom si zjistit, co místní běžně nosí a považují za vhodné. Sami bychom se měli oblékat raději konzervativně a zdrženlivě. Abychom se nedostali do potíží, je třeba zjistit, kterým aspektům náboženství a politiky je třeba rozumět, abychom se nedostali do nepříjemností. Důležitou vlastností pro mezikulturní komunikaci je pro oba komunikující především přizpůsobivost. Rozvíjet svou přizpůsobivost znamená otevřít se novým příležitostem dané kultury. Vyzkoušet nové kontakty, nové formy komunikace, nová jídla, nové šaty. Čím více takových příležitostí máme, tím jsme bohatší a také tolerantnější k dalším kulturám.

3.1 Bariéry interkulturní komunikace V interkulturní komunikaci existují bariéry, které komplikují a ztěžují porozumění a jednání mezi komunikujícími z různých kultur. Jak velká je překážka v komunikaci, záleží na odlišnosti kultury a na jazyku komunikace. Čím odlišnější jsou kultury, tím je vyšší komunikační bariéra. Co se týče jazyka komunikace, překážka může vzniknout při neznalosti, či pouze malé znalosti jazyka partnera, se kterým probíhá komunikace. Existuje ovšem mnohem více problémových oblastí, které jsou popsány v knize Kultura v mezinárodním podnikání. [Šroněk, 2000]

21

3.1.1 Kulturní šok Pojem „kulturní šok“ je psychologická dezorientace nebo psychologický zmatek, který pocítí lidé, kteří se náhle střetnou s kulturním prostředím zcela odlišným, než je to, v němž žijí a pracují. Lze ho také popsat jako duševní stav, v němž se nachází osoba pobývající delší dobu v zahraničí. Je důsledkem skutečnosti, že příslušníci jedné kulturní oblasti mají tendenci vysvětlovat jednání příslušníků jiné kulturní oblasti podle své domácí kultury. [Šroněk, 2000, s. 52] Člověk prožívající kulturní šok trpí pocity frustrace, osamění, odmítá kontakt s ostatními, Podobný stav zažívá takřka kdokoli, kdo se ocitne v neznámém kulturním prostředí na delší dobu. [Štrach, 2009, s. 100]

3.1.2 Ztráta tváře Pojem „ztráta tváře“ pochází z Číny. „Tvář“ v tomto pojetí lze vysvětlit jako postavení určité osoby v očích skupiny, k níž spolunáleží. Jako základní skupina je míněna rodina, v širším pojetí pracovní kolektiv, firma, organizace, v níž daná osoba pracuje. Ke ztrátě tváře může dojít za mnoha okolností. Může jí pocítit osoba, která byla vystavena osobní urážce; v jejíž přítomnosti bylo proneseno něco nevhodného ať formou poznámky nebo komentáře; dále jestliže se nebere zřetel na postavení určité osoby; nevšímavost vůči jisté osobě apod. Ztráta tváře odpovídá situaci, kdy osoba je ponížena nebo pokořena, a to jednak ve vlastních očích a zejména v očích skupiny, jíž je daná osoba členem. Výrazné je to zejména v Číně a Japonsku a dalších zemích regionu. [Šroněk, 2000, s. 54–55]

3.1.3 Kulturní předpojatost Kulturní předpojatost, kulturní zaujatost, kulturní negativismus, kulturní nepřátelství i další podobná spojení jsou projevem určitého druhu nepřátelství. Všechna vznikají jako důsledek

i

jako

projev

rasismu,

xenofobie,

apartheidu,

etnických

čistek,

fundamentalismu a dalších projevů nepřátelství. Všechny mají za základ představu, že jedni (my) jsou nadřazeni, jsou lepší, mají vyšší úroveň a ti druzí (oni) jsou horší, mají nižší úroveň atd. Tyto představy jsou naučené a většina z nich začíná už v rodině a ve škole. Nepřátelství, byť „pouze“ ve sféře kulturní, nemůže mít kladný účinek na jakoukoli formu vzájemných styků mezi firmami a státy. Pokud mají lidé žít vedle sebe,

22

musí existovat určité minimum v oblasti kulturního porozumění, na jehož základě lze komunikovat. [Šroněk, 2000, s. 55]

3.1.4 Etnocentrismus Etnocentrismus je domněnka nebo předpoklad, že kultura určité země, skupiny nebo společnosti je centrem, podle něhož se posuzují kultury ostatní. Lidé ve většině případů žijí v rámci kultury, v níž se narodili, a kulturu mění spíše za okolností mimořádných než řádných (emigrace, válečné i poválečné události). Základním etnocentrickým přístupem je, že to, co činí osoba, skupina nebo společnost příslušející k určité kultuře, jejímž jsem členem, je správné. Naopak to, co činí příslušníci jiných kultur, je nesprávné. Přístup označovaný jako „my“ a „oni“ vede často k nadřazenosti, vyvyšování jedněch nad druhými. [Šroněk, 2000, s. 55–57]

3.1.5 Stereotypy Stereotyp je zjednodušeným vnímáním jiných národů, podávajícím do značné míry zkreslený nebo deformovaný pohled na jiné. Vyzvedává jednu nebo několik málo často i povrchních záležitostí, výrazných, charakteristických nebo specifických pro znaky nebo rysy konkrétní skupiny, zejména pro jiné národy, rasy a kultury, které jsou až příliš často řazeny podle stereotypů (Němci nemají smysl pro humor, Švýcaři jsou přesní, Britové studení, Američané hluční). Stereotypy ukazují pouze na jednu jedinou stránku jejich etikety, která ale vůbec necharakterizuje jejich znalosti, hodnoty, přístupy atd. Stereotypní pohled není vždy správný a hlavně je neúplný. Čím větší počet osob určitého národa posuzujeme na základě stereotypu, tím více se zdá být takový pohled správný. Naopak, setkáme-li se s menším počtem osob nebo s jednotlivci daného národa, tím je zřetelnější nesprávnost stereotypu. [Šroněk, 2000, s. 57–58]

23

3.2 Interkulturní kompetence V souvislosti s potřebou zdokonalovat stále se rozšiřující interkulturní komunikace mezi lidmi různých zemí, národů a etnik, se vyvinul pojem interkulturní kompetence. „Interkulturní kompetence je způsobilost jedince realizovat s využitím osvojených znalostí o specifičnostech národních/etnických kultur a příslušných dovedností efektivní komunikaci a spolupráci s příslušníky jiných kultur. Základem interkulturní kompetence je jazyková vybavenost jednotlivce a respektování kulturních specifičností partnerů.“ [Průcha, 2010, s. 46] Interkulturní kompetence je pro praxi velmi důležitá. Podle Nového a Schroll-Machl [2005, s. 71] lze za interkulturně kompetentní považovat osobu, která se naučila vnímat zvláštnosti hostující kultury, chápat je a adekvátně se chovat, aniž se vzdala vlastní kulturní identity či vypustila ze zřetele cíle svého pobytu v zahraničí. Mezi kritéria úspěšného interkulturního jednání patří: a) efektivní plnění úkolů a spokojenost s prací; b) osobní spokojenost a přizpůsobení; c) dobrý zdravotní stav rodinných příslušníků; d) schopnost efektivní komunikace (také kvalita jazykových znalostí); e) kvalita interkulturní interakce; f) schopnost psychicky zvládat stres; g) identifikace zahraniční společností a kmenovým podnikem.

3.3 Interkulturní komunikace v podnikání a obchodování V současné situaci globálního trhu, kdy se obchoduje a podniká nejen mezi zeměmi téhož kontinentu, ale i mezi různými kontinenty, neobyčejně zintenzivněly mezinárodní kontakty, a tím i aktivity interkulturní komunikace. K tomu přispěl i vznik a růst nadnárodních institucí a firem s mezinárodním managementem, jakož i podniků s kulturně a jazykově odlišnými zaměstnanci. Postupně byly vyvinuty speciální teorie a zformovaly se speciální disciplíny – nejprve v zahraničí, dnes realizované i u nás – nazývané

interkulturní

management

a

interkulturní

marketing.

Interkulturní

management je teorie a výzkum tvorby a vedení mezinárodních týmů, tj. takových, jejichž členy jsou pracovníci pocházející z různých kulturních, etnických nebo 24

jazykových prostředí. Interkulturní marketing je teorie a výzkum spotřebitelského chování lidí v zemích s různou národní kulturou. Vysvětluje, jak kupní chování lidí je ovlivňováno zvyklostmi, stereotypy i předsudky fungujícími v určité národní či etnické komunitě a jak je nutno na tyto specifičnosti reagovat v nabídce a propagaci určitého zboží. [Průcha, 2010, s. 148] Kultura, kulturní odlišnosti, znalosti o nich hrají určitou úlohu při mezinárodních hospodářských stycích. Mají svůj význam při marketingu, zahraničních investicích, v mezinárodních firmách, v práci multikulturních teamů a při mezinárodních jednáních. Tato úloha není – s některými výjimkami – rozhodující. Značná část zahraničně-obchodních operací by se obešla i bez nich. Znalosti o kulturních odlišnostech však pomáhají osobám působícím ve zmíněných činnostech v tom, aby zmírnily možná nedorozumění. Měly by umožnit osobám pohybujícím se v odlišném kulturním prostředí předvídat možné reakce druhých. Mezinárodní vyjednavači nebo manažeři, kteří jsou připraveni na kulturní odlišnosti jiných národů a jsou vybaveni na kontakty a jednání s jinými, mají ulehčenou vlastní práci. Mohou se daleko více soustředit na věcnou stránku a na podstatu toho, co je předmětem jejich úsilí. [Šroněk, 2000, s. 66–67] Je dosti běžné, že v podnicích se zahraničním managementem se zavádí pro vnitropodnikovou komunikaci určitý jazyk. Volba firemního jazyka má různé důsledky, neboť může zvýhodňovat některé skupiny pracovníků, a zároveň znevýhodňovat jiné pracovníky. V mnoha nadnárodních podnicích se každodenní profesní komunikace mezi zahraničními manažery a českými zaměstnanci neobejde bez služeb tlumočníků a překladatelů. K usnadnění komunikace firmy obvykle podporují jazykové kurzy pro své zaměstnance, neboť využívání služeb tlumočníků a překladatelů je velmi nákladné a ne vždy efektivní, zejména pokud jde o komunikaci o velmi speciálních odborných tématech. [Průcha, 2010, s. 152]

25

4 Kulturní prostředí Řecka 4.1 Historie Řecko je právem považováno za kolébku západní civilizace a řecké umění, věda a filozofie je součástí našich životů až dodnes. Vznik prvních ostrovních městských center, jejichž zosobněním se na počátku 2. tisíciletí př. Kr. stala Minojská civilizace na Krétě, nastává v době bronzové. Po výbuchu sopky na ostrově Santorini, který kolem roku 1500 př. n. l. tuto palácovou civilizaci zničil, rozkvetla na pevnině Mykénská civilizace a mohutné citadely v Mykénách, Tíryntu, Pylosu a jinde, se staly centry nových organizovaných království. Po jejich zániku kolem roku 1150 př. n. l. nastává na dvě století tzv. temný věk, který bývá spojován s příchodem nových obyvatel, Dórů. Další období je ve znamení formování městských států, vzniku řecké abecedy, eposů Iliady a Odyssey a považuje se za počátek řecké renesance. V následujícím Archaickém období, období rychlého ekonomického a společenského vzestupu, vznikají kolonie od Španělska až po území kolem Černého moře a je tak položen základ pro vrcholné Klasické období v 5. a 4. st. př. Kr. To je ve znamení kulturní a politické převahy Athén a je nazýváno „zlatým věkem“ řecké civilizace, které ale končí bratrovražednými Peloponéskými válkami. Během následujícího století sílí pozice Makedonie a Alexandr Veliký posléze v čele svých armád buduje obrovské impérium až k povodí řeky Indus. Následuje úplné dobytí Řecka Římany roku 146 př. Kr. a vcelku šetrná římská okupace, neboť většina římských císařů byla velkými obdivovateli řecké kultury. Po rozpadu Římské říše se Řecko dostává na mnoho století do sféry vlivu Byzantské říše a až během křižáckých výprav vznikají na jeho území francká a latinská knížectví soupeřící o moc s Benátčany, kteří zaujímají strategické pozice v Egejském moři. Po dobytí Konstantinopole Turky roku 1453 začíná v Řecku éra Osmanské nadvlády, která končí až po čtyřech stoletích, kdy v roce 1821 vypukla řecká válka o nezávislost. Jejím výsledkem byl vznik nezávislého Řeckého království, které během 19. a 20. století postupně integrovalo i další území s řeckým obyvatelstvem. Řecký stát získal svoji definitivní podobu po skončení 2. světové války a roku 1974 byl po referendu přeměněn z konstituční monarchie na parlamentní demokracii. [6]

26

4.2 Jazyk a písmo Ve městech a v turisticky atraktivních oblastech se lze běžně domluvit anglicky, případně německy. Jedinou oficiální řečí v zemi je však novořečtina. Vyvinula se přímo ze starořečtiny a je také psána obdobným písmem, přesto se v gramatice velmi liší. [7] Novořečtina tvoří v rámci indoevropské jazykové rodiny samostatnou větev. V prostoru balkánského jazykového svazu patří spíše na okraj. Ze všech evropských jazyků můžeme právě u řečtiny nejdéle pozorovat její vývoj, a to přibližně 3000 let. Přízvuk je dynamický, důrazný. [8] Řecké písmo je nejstarším písmem, které se do dnešních dnů v Evropě používá. Řecké písmo bylo vyvinuto přibližně v 9. století př. Kr., pravděpodobně na základě fénického písma, a s několika změnami se používá i v dnešní řečtině. Z řeckého písma vychází slovanské písmo cyrilice a i v Čechách a na Moravě používaná latinka je mu hodně podobná. [9]

4.3 Náboženství Náboženství hraje velmi důležitou roli v každém aspektu života v Řecku. Téměř všechny svátky jsou spojeny s církevním kalendářem a nové budou požehnány církví. Církev zasahuje do většiny řeckých institucí. [10, volný překlad autorky] Až 98 % Řeků se hlásí k řecké pravoslavné, ortodoxní církvi. Postavení církve je velmi úzce spojeno se státem, nejvyšším představitelem je arcibiskup, který předsedá nejvyššímu církevnímu sněmu (synodu). Při návštěvě církevních objektů je třeba dbát na odpovídající oděv (hluboké dekolty, odhalená ramena a kolena nejsou u žen tolerovány, pánové by měli odložit při vstupu do kostela pokrývku hlavy). Fotografování a pořizování videozáznamů upravují informační tabule a obecně není moc vítáno. [11]

4.5 Mentalita S láskou k vlasti se setkáte v náboženství, jazyku a vřelém vztahu k dějinám. I když Řekové s patřičným důrazem odmítají vše, co chápou jako vnější zásahy, nejsou ani trochu šovinističtí. Jejich inteligence a nezbytnost je přivedly k mezinárodnímu světovému názoru. Jejich lodi, které se plaví po celém světě, jejich obchodní 27

společnosti, které mají na každém kontinentu, svědčí o tom, že Řekové jsou podnikavý a přizpůsobivý lid. Život Řeků, tak jako i jejich jazyk, je lidový. Základní společenskou jednotkou je rodina, za níž v těsném závěsu následuje „xorio“, neboli vesnice. Vesnice není pouhým zeměpisným prvkem, ani obyčejnou komunitou, ale je to síť rodinných vazeb, těsně k sobě připoutaných. Tento koncept přežívá dokonce i v athénské městské aglomeraci, kde žije málem polovina Řeků. [Mole, 1995, s. 131] Řecko patří mezi země s nejvyšším počtem uzavíraných sňatků a současně nejnižší rozvodovostí v Evropě. A přestože zde už dávno není hodnota ženy posuzována podle kvality dětí, jež rodí, dosud se očekává, že ženy budou udržovat rodinný krb, starat se o děti, dochovat (pra)rodiče a zachovávat tradice. Žije, bydlí a hospodaří se tu společně, což je zdrojem mnoha radostí, ale i starostí. Řekové jsou také pověrčiví. Talismany, předměty i zaručené triky, které ochraňují před zlými duchy, závistí a neštěstím jsou nezbytným atributem v každé řecké domácnosti. Uctívání svatých, ochránců měst a ostrovů i nezbytné požehnání každému novému obchodu je naprosto běžným jevem. [12] Co se týče vnímání času, Řekové mají sklon být polychronní, to znamená, že dělají více věcí naráz. Nechají se snadno vyrušit a plány mění často, snadno a nejsou příliš dodržovány. [10, volný překlad autorky]

4.6 Svátky a kulturní akce Velká část řeckých svátků je spíše oslavou některého z četných světců. Takže se jedná především o svátky církevní, což v tradiční ortodoxní řecké společnosti není nic neobvyklého. Tyto svátky jsou buď celonárodní, nebo lokální. Každý ostrov, město, vesnice, má totiž svého svatého patrona a při jeho oslavě se pořádají tzv. panigyri, kdy v předvečer svátku slaví všichni obyvatelé společně, a na druhý den je vyhlášen den pracovního klidu. Na Nový rok zpívají děti koledy a šlehají při tom domácí zeleným proutkem, dostávají dárky. Chodí také pro svěcenou vodu. 23. března se slaví státní i církevní svátek - Den nezávislosti a Den Zvěstování Panně Marii. Jednak v tento den v roce 1821 začalo národněosvobozenecké povstání proti 28

Turkům a jednak v tento den anděl Páně zvěstoval Panně Marii, že se stane matkou Kristovou. Děti věší na stromy barevné stužky a pastýři vyhánějí svá stáda z domu. Velikonoce jsou tím největším křesťanským svátkem v Řecku. Datum se každoročně mění, vychází vždy na první neděli po úplňku po jarní rovnodennosti. Velikonoční svátky se začínají slavit v sobotu před květnou nedělí, což je den vzkříšení svatého Lazara. A ten den se jeho vzkříšení předvádí. Na Květnou neděli (poslední neděle čtyřicetidenního půstu), kdy vjel Kristus do Jeruzaléma, se jedí ryby. V Rudý čtvrtek se malují vejce načerveno a peče se mazanec, uvnitř kterého je vejce. Vejce se také berou do kostela k požehnání, tam se světí chléb a voda. Na Velký pátek je nejpřísnější půst, Kristus byl totiž sňat z kříže, zbytky svíček z kostela si lidé berou domů jako talisman. Na Bílou sobotu jsou kostely vyzdobeny zelení, lidé připravují velikonočního beránka. Křesťané si v kostele zapalují svíčky jednu od druhé a dělají hluk pro zahnání zla. V den vzkříšení Krista si lidé ťukají rudými vejci a zdraví se „Christos anesti“ (Kristus vstal z mrtvých). Doma jedí beránka na rožni. Na Velikonoční pondělí musí mít na sobě něco nového. Vánoce v Řecku nejsou tak významné a jako v každé tradičně křesťanské společnosti se za důležitější považuje akt křtu než narození, a tak se ani Vánoce jako narození Krista v Řecku příliš neprožívá. Navíc Narození Páně se zde slaví až 25. prosince ráno. 24. večer chodí děti na koledu a přejí si štěstí. Vánoce jsou svátky především rodinné, proto se lidé navštěvují, z tradičních pokrmů se peče vánoční koláč, biskupský chlebíček a jí se slepice nebo vepřové. [13]

4.7 Gastronomie Řecká kuchyně je velmi chutná a rozmanitá, o co jednodušší je příprava pokrmů, o to pestřejší je nabídka. Šmrnc jí dodává vyvážená směsice středomořských a orientálních vlivů. Snad každá vesnice má svoji specialitu. Základem jsou různé druhy masa, plody moře a nepřeberné množství ryb. Nezbytnou součástí je olivový olej, spousta zeleniny, luštěniny, kozí sýr, nepostradatelné koření a bylinky. Ke všemu se podává bílý chléb, jako dezert se často servíruje čerstvé ovoce. Řecké polévky jsou hutnější než evropské a mohou se podávat i jako hlavní jídlo.

29

Zvláště v ostrovních tavernách se nejprve objeví na stole předkrmy zvané mezédes (mezés). Může jimi být cokoliv: delikatesy z plodů moře, různé pasty, pomazánky, saláty, sýr Feta, olivy, grilovaná, smažená, plněná či nakládaná zelenina nebo nějaká jiná lahůdka. Podnebí a životní styl zde určují poněkud odlišné stravovací návyky, než jsme zvyklí. Řekové jsou pravými nočními ptáky. Na snídani se často spokojí jen s jedním šálkem kávy a na oběd se příliš nedbá. Zato večeře, podávaná v pozdních večerních hodinách, se stává tou pravou společenskou událostí, na kterou si udělají čas, dokážou u ní relaxovat a opravdu si ji vychutnat. Řek jí nerad sám, přednost dává posezení s přáteli. Maso a ryby se servírují na větších talířích, ze kterých si každý ze stolujících bere podle libosti. [14]

30

5 Podnikatelské prostředí Řecka 5.1 Podnikání v Řecku Řecko je členem EU (od r. 1981) i eurozóny (od r. 2001). S rozpočtovým deficitem a veřejným dluhem dlouhodobě překračujícím úroveň stanovenou Maastrichtskými kritérii patří k jeho „slabým článkům“. V systému mezinárodního obchodu zůstává zapojeno zejména službami (cestovní ruch a námořní doprava), speciálními zemědělskými a potravinářskými produkty (bavlna, tabák a tabákové výrobky, víno, olivový olej, hrozinky, citrusové plody, suché plody), surovinami (bauxit, hliník a jeho produkty, koncentráty rud barevných kovů, železná ruda, magnezit, azbest, cement, mramor) a produkty průmyslové výroby (zejména farmaceutické výrobky a spotřební zboží). [15]

5.2 Členství v mezinárodních organizacích Základním pilířem řecké zahraniční politiky je členství v EU a NATO. Řecko je od roku 1952 členskou zemí NATO (v letech 1974–1980, po pádu vojenské junty, stálo mimo jeho vojenskou strukturu) a v roce 1981 se stalo desátým členem EU. Stejně jako všechny předchozí vlády tak i stávající vláda se jednoznačně vyslovuje pro zapojení Řecka do EU a zachování členství v Evropské měnové unii, které je členem od r. 2001, a podporuje prohlubování integrace i rozšiřování EU. Zahraniční agenda země je tradičně silně orientována na regionální politiku, kde Řecko hraje významnou roli. Vztahy se sousedním Tureckem jsou přes dílčí pokrok do značné míry ovlivněny nedořešením několika významných otázek, např. kontinentální šelf, rozšíření řeckých teritoriálních vod v Egejském moři, vymezení vzdušného prostoru, postavení menšin. Vzájemné vztahy zatěžuje také tzv. Kyperská otázka. Velkou prioritu pro Řecko představuje oblast Balkánu. Řecko setrvale deklaruje plnou podporu balkánským zemím a Turecku, pokud jde o jejich členství v EU a NATO. To platí i pro sousední FYROM, kde ale přetrvává spor o název země, jehož vyřešení považuje Řecko za nezbytný předpoklad pro začlenění FYROM do mezinárodních struktur.

31

Mezi nejvyšší priority zahraničněpolitické agendy se v posledních letech zařadila i otázka prudce rostoucí nelegální migrace, které je Řecko vystaveno v souvislosti s politickými turbulencemi na severu Afriky a v oblasti Blízkého Východu. Řecko je členem většiny mezinárodních organizací a agencií OSN. Řecko je také z titulu svého členství v řadě mezinárodních organizací také signatářem nejvýznamnějších mezinárodních smluv a konvencí. [16]

5.3 Obchodní zvyklosti 5.3.1 Navázání kontaktu a oslovování Cizinci jsou stejně jako domorodci měřeni podle své důvěryhodnosti. Jsou upřímně vítáni jako zdroj nových nápadů a kvalifikace, mezinárodních kontaktů a přístupu k vlivným osobnostem. Je lepší se vyhnout veškerému politikaření, zejména pokud narazíte na frakce nebo jednotlivce, který vás chce získat na svou stranu. Řekové jsou v této disciplíně světovými šampióny. Způsob, jakým se Řekové oslovují, má své jemné formální odlišnosti, ale pro cizince to není závazné. Každý pokus, který cizinec učiní v řečtině, přijmou Řekové jako dárek. Křestní jména, někdy i příjmení, se užívají mezi kolegy přibližně stejného věku a postavení. Formality prvního setkání brzy přejdou do neformálností. Zpočátku Řekové komunikují spíše všeobecně, nejasně a nezávazně. Můžete být pozváni nejdříve na obchodní oběd či večeři, kde probíhá seznamování, nediskutuje se o obchodních záležitostech a řecký obchodní partner podle této schůzky usoudí, zda mu stojíte za to, aby s vámi obchodoval. [17, volný překlad autorky]

5.3.2 Obchodní komunikace Osobní kontakty jsou důležité i ve zcela bezvýznamných záležitostech. Jenom v případě, když není možné se setkat osobně, dojde na telefonní rozhovor, který je velmi dlouhý. Také vyřizování obchodních záležitostí trvá velice dlouho a probere se velké množství informací. Napsaným informacím v Řecku nikdo nevěří. Když někdo dostane dopis nebo zprávu, nebude pátrat, co mu chce odesílatel sdělit, ale proč zvolil psanou formu. Navíc, psaná řečtina je těžká i pro Řeky samé. Dopisy a oběžníky jsou i nadále psány šroubovaným stylem a ten, kdo umí dobře psát, je na to patřičně hrdý. Ale 32

při ústním styku to neplatí. V současnosti je obyčejný lidový Řek vítaný a regionální akcent je přijatelný. Další stránkou komunikace je humor. S humorem se často setkáte i v obchodní sféře. Je inteligentní, satirický a vypointovaný, zejména týká-li se vlády. Okázalost a nafoukanost není vítána. Řekové jsou zkušení debatéři a ovládají celou škálu výrazů verbálních i mimických. Cizinec, který je zvyklý na mnohem rezervovanější způsob vyjadřování, může považovat poměrně krotkou výměnu názorů za pokus o ublížení na těle. [Mole, 1995, s. 134–136]

5.3.3 Obchodní jednání a schůze Schůze je v Řecku fórum pro dynamické vyjádření vyhraněných osobních názorů, které jsou pokud možno v rozporu se všemi ostatními. Na každého se dostane, každého budou poslouchat a taky se s ním hned a s chutí pohádají. Formální schůze se konají pouze v případě, je-li na programu něco důležitého. Neformální koordinační schůze a brífinky jsou časté a mají každého uvést do aktuálního dění, poněvadž informační systémy v Řecku nefungují spolehlivě. Schůze málokdy mívají formální program a stejně často i formální zápis, nepočítáme-li poznámky, které si udělají jednotliví účastníci. Konsensus je důležitý. Pokud se nedojde ke kompromisu nebo shodě, bude schůze svolána znovu. [Mole, 1995, s. 134] Schůzky se mohou často zdát jako hlučné, bouřlivé záležitosti kulturám, které jsou více zvyklé na rezervovaný, poklidný přístup, kde každý slušně vyčkává, až přijde na řadu s mluvením. V Řecku schůzky dovolují vyjádřit vášnivě své osobní názory. Každému je dovoleno hovořit, ale musí počítat s tím, že s ním nemusí ostatní souhlasit. Tato otevřená debata je ale vhodná k dospění ke správnému rozhodnutí. [18, volný překlad autorky] Bez ohledu na to, že dobu poledního klidu ve státním sektoru v letních měsících stanovuje zákon (14.30–17.00 hod.), dodržuje ji i mnoho živnostníků. Během žhavých letních dnů je to asi jediný způsob, jak neplýtvat silami. Je třeba brát ohled na to, že Řekové (byť ne vždy s velkým nasazením) pracují často dlouho do noci, někdy i 6–7 dní v týdnu a v době mezi 14.00–8.00 hod. je nevhodné rušit, navštěvovat je a telefonovat jim. [12] Mnoho schůzek probíhá také u jídla a hrají zásadní roli při vytváření obchodních vztahů. Může to být pracovní oběd, ale také večeře. Oběd obvykle začíná kolem 14 33

hodiny a může trvat 2–2,5 hodiny, zatímco večeře spíše začínají před půl 9 večer a může se jednat o 2–3 hodinovou záležitost. I pozvání na kávu může znamenat společenskou událost, která trvá hodinu až dvě. Je lepší vyhnout se obchodnímu jednání při jídle, pokud to řecký partner neurčí jako téma k diskuzi. Tyto schůzky jsou určeny spíše jako budování osobních vztahů a k posouzení, zda jste vhodným obchodním partnerem. Přestože Řekové přichází o patnáct až třicet minut později (jak je zde zvykem), je dobré být na místě včas – možná se pokusí poctít své hosty tím, že přijdou na čas. Při placení se doporučuje nechat spropitné ve výši okolo 10 %, i když servis bývá již zahrnut v účtu. [19, volný překlad autorky] Řekové jsou zvyklí stát mnohem blíže u sebe a udržovat silnější oční kontakt než jiné kultury. Je důležité nenechat se zastrašit těmito věcmi, protože slabý oční kontakt a udržování si větší vzdálenosti může pro Řeka znamenat nedůvěryhodnost. [20, volný překlad autorky]

5.3.4 Uzavírání smluv Řecký partner má obvykle pravomoc rozhodnout o uzavření i o podmínkách obchodu sám a totéž očekává od svého partnera. Často však rozhodne až na poslední chvíli, někdy i ukvapeně. Nejistota nepatří k okolnostem, jež by mohly Řeky vyvést z míry. Velice často se dostávají do neobvyklých situací, musí řešit nově vzniklé, neznámé problémy, se kterými se nesetkali ve škole ani v praxi. Jelikož si každý Řek myslí, že zná odpovědi na všechny otázky, řeší tyto situace na základě vlastního rozvážení a vlastního názoru, obvykle se nezříká improvizace. Tento rys řecké povahy může vést k originálním a netradičním postupům, ale na druhou stranu také k polovičatým a neefektivním řešením. Pokud se obchod úspěšně dovede do konce, nedoporučuje se přehnaně gratulovat k jeho uzavření. Řekové mohou ztratit jistotu, že uzavřeli dobrý obchod. Vaše gratulace mohou totiž spíše vzbudit podezření než podpořit zlepšení vzájemných vztahů. Před jednáním i po jeho skončení Řekové obvykle rádi vedou společenskou konverzaci, po níž často následuje společný oběd či večeře. Pro starší generaci platí, že pozvání na večeři představuje nezbytnou součást jednání, ať jde o významného obchodního partnera nebo o partnera menšího z hlediska objemu obchodu. Pozvání se také zpravidla neřídí tím, zda byl obchod uzavřen nebo k podpisu kontraktu nedošlo. 34

Jestliže dojde k dohodě a je uzavřena smlouva, řečtí obchodníci ji dnes obvykle ctí a dodržují. Můžeme se však setkat s tím, že i po podepsání dohody se bude snažit znovu otevřít některé body smlouvy a dosáhnout pro sebe lepších výsledků. Jestliže druhá strana neplní smlouvu, Řekové se rádi soudí. [21]

5.3.5 Postavení žen v podnikatelském prostředí Řecko je relativně pokrokové, co se týče rovnosti pohlaví na pracovišti a se zahraničními obchodními partnerkami se jedná vstřícně a s respektem. Je ovšem důležité udržovat profesionální přístup ke kolegům mužského pohlaví. Ačkoli je stále docela neobvyklé najít starší ženy na nejvyšších pozicích v řeckých klasických společnostech, mnoho mezinárodních společností ale povyšuje řecké ženy na kompetentní a vážené pozice. Zahraniční obchodní partnerky mohou být překvapeny, že je chválen jejich zevnějšek nebo módní styl od mužských kolegů – je to část původního řeckého šarmu, a mělo by to tak být bráno. [22, volný překlad autorky]

5.3.6 Oblékání a vzhled Vyjma bank se Řekové oblékají daleko neformálněji než v ostatních evropských zemích. Podle obleku tu nelze určit, jaké má kdo postavení. Jediné pravidlo je, že se do práce nechodí ve fraku a na zábavu v montérkách. [Mole, 1995, s. 136] V Řecku je důležité vypadat elegantně a dělat dobrý dojem. Muži vždy nosí sportovní bundu, kalhoty a košili (občas také kravatu), zatímco ženy nosí elegantní kostýmky a sukni (ale také vzrůstá obliba kalhot). V Řecku je léto extrémně teplé a lehké oblečení je absolutně nezbytné. [23, volný překlad autorky]

35

PRAKTICKÁ ČÁST 6 Česko-řecká interkulturní komunikace 6.1 Obchodní vztahy Řecko patří k tradičním obchodním partnerům České republiky, i když rozhodně není nejvýznamnějším. Vstupem Česka do Evropské unie se obchodní vztahy s Řeckem prohloubily díky možnosti využívat výhod plynoucích z jednotného vnitřního trhu. Dne 16. 12. 1997 v Praze byla založena Česko-řecká obchodní komora, která sdružuje české a řecké společnosti, případně další instituce a fyzické osoby s cílem přispívat k rozvoji ekonomických a obchodních vztahů mezi oběma zeměmi. Úzce spolupracuje s oběma zastupitelskými úřady a ministerstvy obou zemí. [24] Česká republika uzavřela doposud s Řeckem 10 bilaterálních smluv o vzájemném obchodování, například ohledně o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu; o hospodářské, průmyslové a technické spolupráci nebo o spolupráci v oblasti cestovního ruchu. [25] Podle portálu BusinessInfo.cz [26] byl v roce 2011 podíl Řecka na zahraničním obchodu ČR poměrně nízký a činil zhruba 0,2 % jeho celkového objemu (dle řeckých údajů to bylo 0,5 %). V letech 1993–2008 český vývoz do Řecka neustále stoupal. První pokles zaznamenal v roce 2009 (-17,5 %) a pokles pokračoval také v roce 2010 (-5,9 %). V roce 2011 vývoz opět mírně vzrostl (1,8 %). V období leden–červenec 2012 byl však ve vztahu k Řecku zaznamenán prudký meziroční pokles na straně vývozu z ČR, jakož i mírný pokles na straně dovozu z Řecka. Jedná se o první markantní projev dopadu řecké fiskální a hospodářské krize na vzájemný obchod. Vývoj českého vývozu kopíruje celkový trend řeckého dovozu, který je ovlivněn omezenou likviditou na trhu, ale i obavami zahraničních firem o budoucnost Řecka. Bilance vzájemného obchodu je aktivní ve prospěch ČR, i když její přebytek postupně klesá.

36

400 359 350 296,1

300

283,7

278,7

250 Vývoz z ČR

200

Dovoz do ČR 150

132,1

131,1

138,6 119,2

102,3 100

81,1

50 0 2008

2009

2010

2011

2012

Obr. 1: Vzájemný obchod s Řeckem (v mil. EUR) [zdroj: vlastní zpracování [28]]

6.1.1 Dovoz z Řecka V roce 2011 vzrostl český dovoz z Řecka meziročně o téměř 5 %. Největší byl nárůst dovozu u nápojů a tabáku (SITC1 1) a u průmyslových výrobků dle prvotní suroviny (SITC 6), naopak největší pokles zaznamenaly živočišné a rostlinné oleje (SITC 4). Největší část dovozu tvořily potraviny a živá zvířata (SITC 0 – podíl 31 %), průmyslové výrobky dle prvotní suroviny (SITC 6 – podíl 29,3 %), chemikálie (SITC 5 – podíl 11,7 %), nápoje a tabák (SITC 1 – podíl 10 %) a různé průmyslové zboží (SITC 8 – podíl 7,7 %). V období leden–červenec 2012 došlo k poklesu dovozu z Řecka o zhruba 6 %. V jeho složení dominovaly potraviny a živá zvířata (SITC 0 – 25,2 mld. €, podíl 31 %), průmyslové výrobky dle prvotní suroviny (SITC 6 – 23,5 mld. €, podíl 29 %) a stroje a dopravní prostředky (SITC 6 – 12,2 mld. €, což je více než za celý rok 2011, podíl 15 %). Hlavní dovozní komodity z Řecka do ČR představují tradičně ovoce a zelenina, měď, hliník, léčiva, nápoje a tabák aj. [26] 1

Jednotný mezinárodní třídník zboží, anglicky Standard International Trade Classification (SITC)

37

6.1.2 Vývoz do Řecka V roce 2011 vzrostl český vývoz do Řecka o téměř 2 %. U všech komodit kromě minerálních paliv a olejů (SITC 3), strojů a přepravních zařízení (SITC 7) a zboží neklasifikovaného podle druhu (SITC 9) však došlo k poklesu hodnoty vývozu. Nejmarkantnější byl pokles vývozu živočišných a rostlinných olejů (SITC 4) o téměř 100 % a u nepoživatelných surovin (SITC 2) o 55 %. Největší část českého vývozu tvořily tradičně stroje a přepravní zařízení (SITC 7 – podíl 66 %), průmyslové výrobky dle prvotní suroviny (SITC 6 – podíl 12,2 %), a různé průmyslové zboží (SITC 8 – podíl 10,4 %). V období leden–červenec 2012 došlo k poklesu našeho vývozu do Řecka o téměř 30 %. V jeho složení dominovaly stejně jako v r. 2011 stroje a přepravní zařízení (SITC 7 – 68,9 mld. €, podíl 58 %), průmyslové výrobky dle prvotní suroviny (SITC 6 – 18,1 mld. €, podíl 15,2 %) a různé průmyslové zboží (SITC 8 – 14,4 mld. €, podíl 12,1 %). Hlavní vývozní komoditou jsou tradičně osobní automobily (téměř 30 %), jejichž vývoz však dlouhodobě klesá vzhledem k poklesu prodeje osobních automobilů na řeckém trhu (2011/10 -30 %). Je velmi pozitivní, že tento pokles byl v uplynulém roce vyrovnán nárůstem vývozu dalších českých strojů a zařízení, konkrétně strojů a zařízení k výrobě energie (+75 %), elektrických zařízení, přístrojů a spotřebičů (+95 %), zařízení pro telekomunikaci, záznam a reprodukci zvuku (+34 %), průmyslových strojů a zařízení pro určitá odvětví (+23 %) i všeobecných (+26 %). [26]

6.1.3 Vzájemná výměna v oblasti služeb V oblasti obchodu se službami je jednoznačně dominantní oboustranný cestovní ruch, jehož podíl se pohybuje kolem 80 %. Turisté z Řecka se na celkovém počtu návštěvníků ČR podílejí zhruba 1 %. Od roku 2009 však jejich počet prudce klesá jak v důsledku hospodářské krize, tak i díky skutečnosti, že odpadla nízkonákladová letecká společnost SkyEurope a ČSA nejdříve ukončily svůj program zlevněných letů a následně od 1. 4. 2012 přímé letecké spojení. V Řecku není od r. 2012 zastoupena ani agentura CzechTourism.

38

Co se týče počtu českých turistů v Řecku, v roce 2011 navštívilo Řecko 309 tisíc turistů z ČR (tj. zhruba 1,9 % celku), což reprezentovalo meziroční nárůst o 4,8 %. [26]

6.2 Kulturní vztahy K porovnání české a řecké kultury využiji dimenze národní kultury podle holandského vědce Geerta Hofstedeho, který na svých oficiálních stránkách uvádí ke každé kulturní dimenzi skóre jednotlivých zemí. [27, volný překlad autorky]

Obr. 2: Srovnání české a řecké kultury [27] *Vysvětlení: PDI – vzdálenost mocenské pozice (Power Distance Index), IDV – míra individualismu (Individualism), MAS – míra maskulinních hodnot (Masculinity), UAI – tendence vyhnout se nejistotě (Uncertainty Avoidance), LTO – dlouhodobá orientace (Long-Term Orientation).

39

6.2.1 Mocenský odstup (PDI) Česká republika získala v této dimenzi skóre 57, což ukazuje, že je kladen důraz na rovnost mezi jednotlivými mocenskými postaveními. Nadřízení a podřízení se považují spíše za stejně rovné. Vedoucí pozice jsou ale respektovány a uznávány. Řecko patří se skóre 60 k zemím s vyšším mocenským odstupem. Značí to společnost, která věří, že hierarchie moci by měla být respektována a akceptují nerovnosti v rozdělení moci. V Řecku je důležité respektovat starší a také to, že se děti starají o své staré rodiče. Ve firmách je pouze jeden vedoucí, který přejímá veškerou odpovědnost. Pro Řeky je velmi důležité ukázat svou pozici ve společnosti. V porovnání má Řecko větší mocenský odstup a dbá na hierarchii ve společenském postavení, zatímco Česká republika více dbá na rovnost a spravedlnost ve společnosti. [27, volný překlad autorky]

6.2.2 Individualismus/kolektivismus (IDV) Česká republika dosáhla v této dimenzi hodnoty 58. To znamená, že je individualistickou společností, kde se od jednotlivců očekává, že se starají pouze o sebe a svou rodinu. Typické také je, že v pracovním prostředí pracuje každý sám za sebe a řízení společnosti je v rukou jednotlivců. Řecko je se skóre 35 opakem a tuto kulturu můžeme označit za kolektivistickou, což znamená, že lidé jsou zde od narození začleňováni do silných, soudržných skupin (zvláště převládá okruh širší rodiny, včetně strýčků, tet, prarodičů apod.) Tyto skupiny pečují o své členy a jsou si vzájemně oddáni. V pracovním prostředí je tento aspekt také důležitý, kdy je zcela normální, že jednotliví členové se navzájem podporují, například vedoucí firmy přijme jako zaměstnance člena své rodiny. Při obchodování jsou pro ně důležité dlouhodobé a důvěryhodné vztahy s obchodními partnery. Jak můžeme vidět, tyto dvě kultury jsou v tomto aspektu naprosto odlišné, což může znamenat určitou kulturní překážku. [27, volný překlad autorky]

40

6.2.3 Maskulinita/feminita (MAS) Česká republika má skóre 58 a je považována za maskulinní společnost, což zde znamená, že lidé „žijí pro práci“, od vedoucích se očekává rozhodnost a asertivita, důraz se klade na majetek, soutěživost a výkon. Podobně je na tom Řecko se skóre 57, tedy také maskulinní společnost. Muži považují za osobní poctu postarat se o jejich rodinu. Dbá se zde najevo úspěch a moc, a to především na pracovišti. [27, volný překlad autorky]

6.2.4 Vyhýbání se nejistotě (UAI) Největší rozdíl v kultuře podle Hofstedeho lze pozorovat právě na této dimenzi. Česká republika dosahuje poměrně vysokého skóre 74, což ukazuje, že se silně vyhýbá nejistotě. Lidé zde pociťují potřebu stanovovat si pravidla, pracují tvrdě a pravidlem je preciznost a přesnost. Změny nemusí být dobře přijímány, neboť bezpečí je důležitým prvkem individuální motivace. Řecko má nejvyšší skóre ze všech zemí co se týče vyhýbání se nejistotě, a to 112, což znamená, že Řekové jako národ se obávají a stresují, když nejde vše podle plánu a pravidel. Byrokracie, pravidla a zákony jsou pro jejich pocit bezpečí velice důležité. Řekové potřebují často mluvit se svými přáteli a kolegy, užívat si dobré jídlo nebo tanec. Vysoké skóre v této dimenzi také značí, že Řekové jsou vášniví a otevření lidé, kteří ukazují své emoce také prostřednictvím řeči těla (výraznými gesty apod.) I když Česká republika má silnou tendenci vyhýbat se nejistotě, Řekové jsou jako společnost mnohem více stresovaní a úzkostní, což může způsobit kulturní rozdíl a nepochopení. [27, volný překlad autorky]

6.2.5 Dlouhodobá orientace (LTO) U této dimenze jsou známy pouze hodnoty České republiky, která dosáhla skóre 13. Značí to krátkodobě orientovanou kulturu, která respektuje tradice, relativně malou tendenci spořit, netrpělivost, snaha o dosažení rychlých výsledků. Stanovuje si krátkodobé cíle a rychle přijímá nové příležitosti. [27, volný překlad autorky]

41

7 Vlastní šetření Tato část práce se týká mého vlastního šetření, které probíhalo formou dotazování českých firem zabývajících se obchodováním s Řeckem. Poskytuje náhled do praxe česko-řecké obchodní komunikace a jejích interkulturních specifik. Obsahuje konkrétní zkušenosti a názory českých podnikatelů na řeckou mentalitu v obchodní komunikaci. Na základě výsledků kvalitativního dotazování je uveden profil české firmy a doporučení českým obchodníkům.

7.1 Charakteristika respondentů Pro dotazování byl použit vzorek osmi firem. Z důvodu zachování anonymity nejsou názvy jednotlivých firem uvedeny. Firma č. 1 se zabývá dovozem čerstvého ovoce a zeleniny z Řecka, jednak pro obchodní řetězce, jednak pro klasické velkoobchody. Firma č. 2 provozuje internetový obchod s produkty ze Středozemí, konkrétně ze Španělska, Itálie a Řecka. Zboží nakupuje pouze od tradičních a menších rodinných firem. Firma č. 3 je prodejcem řeckých delikates a vín. Vlastní kamennou prodejnu v Praze, ale také e-shop na svých internetových stránkách, kde si zákazníci mohou zboží objednat přímo domů. Nabízí široký sortiment pochutin, jako jsou olivové oleje, mléčné výrobky, řecká vína apod. Dováží zboží výhradně z Řecka od nejlepších výrobců, farmářů a od lokálních pěstitelů. Firma č. 4 se věnuje již 23 let provozování cestovní kanceláře a nabízí zájezdy speciálně do Řecka. Její silnou stránkou je dlouhodobá a úspěšná spolupráce s řeckými obchodními partnery. Každý rok rozšiřuje nabídku o nové destinace a hotely. Firma č. 5 je farmaceutická firma, má několik divizí, z toho několik v zahraničí. Zabývá se výzkumem a prodejem léčivých přípravků. Spolupracuje s mnoha zahraničními zeměmi, z nichž jednou je i Řecko. Firma č. 6 se zabývá prodejem a zprostředkováním zájezdů. Jedná se o menší cestovní kancelář, která s dodavateli služeb spolupracuje výhradně osobně. V současnosti s nimi probíhá intenzivní spolupráce, jelikož cestovní kancelář nabídku destinací v posledních 42

letech obměňuje a rozšiřuje. Nabízí zájezdy převážně do Řecka, ale i do ostatních destinací jako např. Itálie nebo Turecka. Firma č. 7 byla založena v roce 1990 jako cestovní kancelář. Specializuje se výhradně na Řecko, protože majitelé pochází z právě z Řecka. Tato společnost intenzivně spolupracuje s místními dodavateli služeb a s mnoha partnery z oblasti cestovního ruchu, připravuje incentivní akce, svatby a kongresy v Řecku. Firma č. 8 je rovněž cestovní kancelář nabízející zájezdy do Řecka. Každým rokem rozšiřuje svou nabídku o nové destinace. Na trhu funguje již 19 sezón.

7.2 Cíl šetření Cílem šetření bylo zjistit specifika jednání řeckých firem při obchodování z pohledu českých obchodníků. Na základě zjištěných informací vypracovat profil české firmy obchodující s Řeckem, dále pak doporučení, která by mohla pomoci českým firmám ke zlepšení komunikace s řeckými obchodními partnery. Mým záměrem bylo poskytnout náhled do praxe interkulturní komunikace, porovnat teoretická východiska s praktickými zkušenostmi konkrétních firem.

7.3 Metodika sběru dat Šetření probíhalo formou písemného dotazování, které bylo založeno na dotazníku s 10 otázkami. Respondenti odpovídali anonymně, ve vyhodnocení proto nejsou uvedeny názvy firem. Dotazování se uskutečnilo během podzimu roku 2012 a z 25 oslovených firem se návratnost dotazníků rovnala 32 %, tedy 8 vyplněným dotazníkům. Z důvodu velmi nízké návratnosti bylo přistoupeno ke kvalitativnímu vyhodnocení.

43

7.4 Kvalitativní vyhodnocení odpovědí Jakým způsobem probíhá komunikace s řeckým obchodním partnerem? Otázkou jsem chtěla zjistit, zda rozdílnost jazyka představuje takovou bariéru pro obchodní partnery, že musí zvolit ke komunikaci tlumočníka nebo zda jsou schopni komunikovat osobně. Všichni respondenti odpověděli, že komunikují osobně. Odpovědi respondentů jasně ukázaly, že jazyková odlišnost nepředstavuje pro vzorek dotazovaných takový problém, který by je donutil komunikovat prostřednictvím tlumočníka. Tab. 1: Forma komunikace [zdroj: vlastní zpracování]

Odpověď Osobně Prostřednictvím tlumočníka Celkem

Počet respondentů 8 0 8

V jakém jazyce komunikujete? Záměrem druhé otázky bylo zjistit, zda oslovené firmy používají ke komunikaci angličtinu, novořečtinu nebo jiný jazyk. Touto otázkou jsem navazovala na předchozí otázku a zajímalo mne, v jakém jazyce probíhá osobní komunikace, případně komunikace prostřednictvím tlumočníka. Z šetření vyplynulo, že více než polovina dotazovaných firem používá ke komunikaci angličtinu. Dvě firmy uvedly jako komunikační jazyk kombinaci angličtiny a novořečtiny. Jedna firma komunikuje s obchodním partnerem pouze prostřednictvím novořečtiny. Jeden respondent také uvedl, že kromě angličtiny se s Řeky dorozumívá i německy. Odpovědi potvrdily fakt, že angličtina je rozšířeným a univerzálním jazykem při obchodování v Řecku. Někteří čeští obchodní partneři používají také novořečtinu, ale pouze jako doplněk k angličtině a vyjadřují tím respekt a snahu o lepší komunikaci vůči svým řeckým obchodním partnerům.

44

Tab. 2: Komunikační jazyk [zdroj: vlastní zpracování]

Odpověď Angličtina Novořečtina Kombinace angličtiny a jiného jazyka Celkem

Počet respondentů 5 1 2 8

Jakou formou probíhá neosobní obchodní komunikace? Vzhledem k poměrné vzdálenosti České republiky a Řecka je elektronická komunikace častější, než komunikace osobní. Proto jsem se dotazovala, jakou formou čeští obchodníci komunikují na dálku. Nejčastěji probíhá neosobní komunikace prostřednictvím e-mailu. Tuto formu komunikace používají 4 z 8 dotazovaných jako jediný komunikační nástroj při komunikaci na dálku. Jedna firma komunikuje pouze telefonicky. Tři respondenti používají jako doplněk k e-mailové komunikaci telefon. Zajímalo mne také, zda je v dnešní době ještě využívaná klasická komunikace prostřednictvím dopisů a faxu. Z výzkumu vyplynulo, že nikdo z respondentů dopisy ani fax nepoužívá. V dnešní době převažují formy rychlé komunikace, jako je e-mail či telefon. Je to celkem logické, jelikož doručení dopisu trvá v porovnání s doručením e-mailu nebo zavoláním mnohem déle. Tab. 3: Forma neosobní komunikace [zdroj: vlastní zpracování]

Počet respondentů 4 1 3 0 8

Odpověď E-mail Telefonicky Přes e-mail a telefonicky Dopis/fax Celkem

45

Využíváte při obchodování s řeckou společností formu osobního setkání? Osobní setkání je v obchodním vztahu a zvláště pro Řeky velmi důležité, a proto jsem respondentům položila otázku, zda využívají při komunikaci osobní schůzku. Vzhledem k již zmíněné vzdálenosti České republiky a Řecka nemusí být tato forma setkání samozřejmostí. Kladně odpovědělo 7 respondentů, což ukazuje, že vzdálenost většinou není pro osobní setkání překážkou. Tab. 4: Využívání osobního setkání [zdroj: vlastní zpracování]

Počet respondentů 7 1 8

Odpověď Ano Ne Celkem

Pokud ano, jak a kde probíhá? (délka schůzky, místo konání, dochvilnost, konverzační témata apod.) Touto otázkou jsem chtěla zjistit více o tom, jak osobní setkání probíhá. Dotazovala jsem se pouze těch firem, které v předchozí otázce zvolili kladnou odpověď. Firma č. 1 se s řeckým obchodním partnerem setkává v Aténách, kde sídlí jejich firma. Schůzka trvá 2–5 hodin. Co se týče konverzačních témat, kromě obchodu diskutují také o politice a ekonomice, dějinách nebo o rodině. Firma č. 2 uvedla, že osobní schůzka probíhá většinou u dodavatele. Schůzka trvá 2–3 hodiny a tématem diskuze jsou dodávky, kvalita zboží, logistika a nový sortiment. Firma č. 3 má v Řecku více obchodních partnerů a uvádí, že délka schůzky, místo konání, dochvilnost a konverzační témata jsou u každého partnera individuální. Firma č. 4 odpověděla, že obchodování s Řeckem je absolutně specifické a založené především na přátelské bázi. Od toho se odvíjí také délky schůzek, které většinou pokračují i návštěvou taverny apod. Řecký obchodní partner má při osobní schůzce na vše dost času, konverzuje se o politické situaci v daných zemích, o rodině a mnohých 46

dalších věcech. Firma také sdělila, že dochvilnost u nich téměř neexistuje, pouze v případě velkých firem, kde se jednání, časy schůzky a dochvilnost blíží profesionálním schůzkám ze západních zemí. Firma č. 5 podniká v cestovním ruchu. Místy schůzek jsou tedy většinou hotely a kanceláře. Schůzka trvá 1–3 hodiny. Probírají se témata související s cestovním ruchem. Firma č. 6 provozuje cestovní kancelář spolupracující s Řeckem. Osobní setkání probíhá na mezinárodních veletrzích nebo v Řecku. Firma č. 7 je rovněž cestovní kancelář a k osobní schůzce volí veletrhy a osobní setkání v České republice nebo v Řecku. Konverzační témata se týkají především cestovního ruchu. Jak vnímá řecký obchodník ženu jako obchodní partnerku? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda je pro řeckého obchodníka žena rovnocenným partnerem či nikoliv a jak ji v Řecku vnímají. Polovina ze všech oslovených sdělila, že žena je v obchodním styku vnímána příznivě. Respondenti odpovídali, že obchodními partnery většinou bývají muži, ale když jsou to ženy, tak jsou všeobecně vnímány kladně. Dvě dotazované firmy uvedly, že řečtí partneři vnímají obchodní partnerku neutrálně či normálně. Zbytek dotazovaných se shodl, že žena je vnímána spíše podřadně. Jeden z respondentů vyjádřil tento názor: „Myslím, že žena rozhodně nevzbuzuje důvěru, ať už dokázala cokoliv. Jestliže vedle ní stojí na jednání muž, ihned vidíte, že obchodníci reagují, naslouchají a uznávají muže.“ Tab. 5: Vnímání ženy při obchodování [zdroj: vlastní zpracování]

Počet respondentů 4 2 2 8

Odpověď Příznivě Neutrálně/normálně Spíše podřadně Celkem

47

Jak se dívá řecký obchodník na mladšího obchodního partnera? Účelem otázky bylo zjistit, zda je mladší obchodní partner pro řeckého obchodníka důvěryhodný nebo zda je vnímán spíše podřadně. Čtyři firmy uvedly, že na mladšího obchodního partnera je pohlíženo příznivě. Názor, že mladší partneři jsou vnímáni neutrálně či normálně, zastávají dvě oslovené firmy. Zbytek dotazovaných neví nebo nemá zkušenost. Tab. 6: Vnímání mladšího obchodního partnera [zdroj: vlastní zpracování]

Počet respondentů 4 2 2 8

Odpověď Příznivě Neutrálně/normálně Spíše podřadně Celkem

Jaké jsou nejčastější komunikační problémy a bariéry při obchodování? Dotazovala jsem se, zda firmy vnímají u obchodního partnera odlišnost jazyka, kultury či jinou odlišnost. Kladně odpovědělo 5 respondentů. Ostatní respondenti neregistrují žádnou odlišnost. Dvěma firmám způsobuje komunikační problémy odlišnost v mentalitě. Další odlišnostmi, které dotazovaní uvedli, bylo odkládání plateb, nedodržování termínů, nedochvilnost a také odlišná pracovní doba. Zajímavý poznatek byl, že dotazovaní čeští obchodníci nevnímají jako komunikační bariéru odlišný jazyk. Tab. 7: Komunikační bariéry při obchodování [zdroj: vlastní zpracování]

Počet respondentů 0 2 3 3 8

Odpověď Odlišnost jazyka Odlišnost mentality Jiná odlišnost Žádná odlišnost Celkem

48

Vnímáte kulturní rozdíly při obchodování? Pokud ano, uveďte příklad. Otázkou jsem zjišťovala více o tom, zda obchodníci vnímají rozdílnosti kultur a pokud ano, čím se řecká kultura nejvíce liší od české. Na otázku odpověděli kladně 4 respondenti. Podle jedné z firem je rozdílem především jiná mentalita a odlišný přístup k pracovnímu procesu. Nemají ve zvyku dodržovat smluvené termíny, ať už začátky obchodních schůzí, tak i termínů placení. Další dotazovaná firma sdělila, že jejich obchodní partner má na vše příliš mnoho času a mnohdy se musí domluvit více schůzek, aby dospěli k nějakým závěrům a uzavřeli smlouvu. Zbytek dotazovaných uvedl, že rozdíly nevnímají. Analýza odpovědí na tuto otázku byla překvapivá. Pouze polovina z respondentů zaznamenává kulturní rozdíly mezi českou a řeckou mentalitou. Tab. 8: Vnímání kulturních rozdílů [zdroj: vlastní zpracování]

Počet respondentů 4 4 8

Odpověď Ano Ne Celkem

Prosím uveďte další důležité postřehy a zkušenosti při obchodování. Na závěr jsem nechala respondentům prostor pro vyjádření vlastního názoru k dané problematice a k uvedení vlastních postřehů a zkušeností ohledně obchodování s Řeky. Na otázku odpovědělo 7 z 8 firem. Firma č. 1: „Zkušenosti máme velmi dobré, zřejmě máme štěstí na partnery.“ Firma č. 2: „Záleží na typu partnera, někteří naši dodavatelé pracují na 100 %, jsou spolehliví a mluví vždy pravdu (cca 30 %), ostatní v některých případech nesplňují dané požadavky, tzn. nedochvilnost, nepravdomluvnost, při telefonické dohodě nedodržují domluvené závazky.“ Firma č. 3: „Nespolehlivost, vše slíbí, ale dodrží stěží třetinu.“ Firma č. 4: „Při obchodování je třeba vyjednávat a dohodnout všechny důležité podmínky již při první schůzce.“ 49

Firma č. 5: „Kromě dodržování termínů nemáme negativní zkušenosti, jen ty pozitivní.“ Firma č. 6: „Dobrá komunikace je základ.“ Firma č. 7: „Partner si zakládá na jednání s nejvyššími vedoucími nebo přímo majiteli firmy. Je nutno přísně dodržovat nastavenou platební politiku, jinak se dostanete do obrovských pohledávek.“

7.5 Profil české firmy obchodující s Řeckem Komunikace s řeckým obchodním partnerem probíhá osobně. Komunikačním jazykem je angličtina. Elektronická komunikace se uskutečňuje prostřednictvím emailu. Při obchodování s řeckou společností využívají formu osobního setkání. Místo konání schůzky je převážně Řecko. Na ženu jako obchodní partnerku se pohlíží pozitivně nebo neutrálně, stejně tak jako na mladšího obchodního partnera. Nejčastější komunikační problém vzniká v důsledku rozdílné mentality, což souvisí s odkládáním plateb, nedochvilností a také odlišnou pracovní dobou. Nejčastěji vnímaným rozdílem je nedodržování termínů, nesoulad ve vnímání času a v přístupu k práci.

7.6 Doporučení Ke zvýšení efektivnosti komunikace mezi obchodníky odlišných kultur je potřeba vnímat kulturní specifika. Nejdůležitější je vědět, že vůbec nějaké odlišnosti existují. Až na druhém místě je důležité umět s nimi dobře pracovat. Firmám bych poradila, aby se seznámily s interkulturními rozdíly, na základě kterých mohou odlišné mentalitě lépe porozumět a být k ní více empatičtí. Doporučila bych firmám zúčastnit se kurzů interkulturní komunikace a prostudovat si pečlivě odbornou literaturu vztahující se ke kulturním specifikům Řecka. Zavedla bych ve firmách pravidelná školení nebo porady týkající se této problematiky. Důležité je pohlížet na jinou kulturu bez předsudků a stereotypů, mít k ní úctu a respektovat odlišné myšlení a jednání členů dané kultury. Na základě vlastního šetření bych dále doporučila při obchodu využít formu osobní schůzky. Písemná komunikace není Řeky vnímána jako příliš důvěryhodná, mnohem 50

více věří informacím předávaným ústně. Je pro ně velice důležité osobní setkání a potřebují více poznat svého obchodního partnera, než uzavřou smlouvu. Jak vyplynulo z výsledků zkoumání kulturních dimenzí, Řecko je výrazně kolektivistická společnost a dlouhotrvající důvěryhodné obchodní vztahy jsou pro ně velmi důležité. Čím delší je vzájemná spolupráce, tím pevnější jsou obchodní vztahy. Čeští obchodníci by se měli snažit konverzovat nejen o obchodních záležitostech, ale také o osobnějších tématech jako je rodina či volnočasové aktivity, přestože na to nejsou zvyklí. Jednání se tak může protáhnout i na několik hodin. Je třeba dopřát řeckým obchodním partnerům čas a netlačit je hned do uzavírání smluv. České firmy si ve výzkumu stěžovaly především na nedochvilnost, nespolehlivost a na neschopnost Řeků dodržovat termíny. Tento povahový rys řecké kultury je především v obchodování vnímán velmi negativně a najít řešení je mnohdy velmi těžké. Přesto bych měla pro české firmy doporučení, jak předejít nedorozuměním a konfliktům v této oblasti. Je třeba nespokojit se s ústními sliby, ale vypracovat kvalitní smlouvu v souladu s českým a řeckým právem. Pokud chce česká firma od té řecké včasné vyjádření či zaplacení, je potřeba oznámit to dostatečně dlouho dopředu, nejlépe vepsat tyto požadavky do písemné smlouvy a trvat na jejím dodržení. V některých případech může být problémem i jazyková bariéra a nedorozumění v důsledku nedostatečné znalosti jazyka, ve kterém komunikace probíhá. Proto bych doporučovala při důležitých jednáních či uzavírání smluv domluvit služby tlumočníka. Tím se mnohdy zabrání komplikacím a vzniku velkých omylů, ke kterým může dojít pouhou chybou v překladu. Je třeba nenechat se rozhodit rovněž tím, že se řecký obchodní partner na schůzku nedostaví včas. Tento zvyk nezbývá než tolerovat.

51

Závěr Cílem této práce bylo zdůraznit význam a vliv kultury na komunikaci v obchodním jednání a postihnout kulturní rozdíly mezi Českou republikou a Řeckem. Ke splnění tohoto cíle jsem použila literaturu vztahující se k tématu a výsledky vlastního šetření. Podklady k teoretické části jsem čerpala z knižních zdrojů. Literatura týkající se specifik řecké kultury je v České republice nedostatečná, proto jsem vycházela převážně ze zahraničních knižních a internetových zdrojů. Podařilo se mi definovat specifika řeckého kulturního a podnikatelského prostředí. Řecká mentalita je v mnohých věcech jedinečná a odlišná od ostatních, což dokazuji v praktické části práce, kde jsem se podrobně věnovala jejímu zkoumání. Analyzovala jsem česko-řecké obchodní a kulturní vztahy, k čemuž mi pomohly dimenze kultur, které charakterizoval Geert Hofstede. Tento holandský vědec rovněž přiřadil jednotlivým zemím indexy, díky kterým jsem mohla provést srovnání České republiky a Řecka. Abych podložila teoretická východiska, rozhodla jsem se provést šetření mezi českými firmami a dotazovala jsem se jich na zkušenosti s řeckými obchodníky, především na specifika kultury. Odpovědi respondentů poskytují pohled do praxe obchodní komunikace a popisují problémové situace, které mohou nastat. Velice výstižně je problematika tohoto způsobu dotazování popsána v časopisu Psychologie dnes [Hendrych, 2013, č. 3, s. 5]: „Otázky zaměřené na charakteristiku svého národa lze řadit spíše mezi otázky projektivní. Tazatel může v odpovědi interpretovat názory jiných, ale většinou neuvědoměle popisuje své vlastní pocity a potřeby, které jsou blízké jeho vlastnímu přirozenému chování. Například „Respondenti z německy mluvících zemí vidí Čecha jako méně pořádkumilovného a méně zodpovědného, než ho vidí Poláci a Slováci“. Z toho lze odvodit vyšší pořádkumilovnost respondentů z německy mluvících zemí.“ Z výsledků mého šetření vyplynulo, že pro úspěšnou obchodní komunikaci se zahraničními firmami je důležité se seznámit s interkulturními rozdíly a umět tyto znalosti efektivně uplatnit při vzájemném obchodování. Při analýze jednotlivých odpovědí mne překvapilo, že vzdálenost nepředstavuje ve většině případů překážku pro osobní setkání. To je naopak mnohdy přímo nezbytné. Pro Řeky je totiž důležitá dlouhodobá spolupráce založená na vzájemné důvěře. Dotazovaní čeští obchodníci nevnímají jako komunikační bariéru odlišný jazyk, což je zajímavý poznatek. 52

Na řeckých obchodních partnerech jim nejvíce vadí vlastnosti jako nedochvilnost, nespolehlivost a neschopnost dodržovat stanovené termíny. Velice překvapivé bylo zjištění, že pouze polovina respondentů zaznamenává kulturní rozdíly mezi českou a řeckou mentalitou. Druhá polovina odlišnosti vůbec nevnímá. V závěru svého šetření jsem vypracovala doporučení, které by podle mě mohly pomoci českým podnikatelům v obchodní komunikaci s Řeckem. Interkulturní komunikace je v České republice málo prozkoumaný obor, čeští autoři literatury mnohdy čerpají myšlenky od zahraničních autorů. Za největší problém v interkulturní komunikaci považuji neznalost kulturních specifik a odlišné mentality. Česko-řecké obchodní vztahy jsou dlouhodobé, mají již určitou tradici a mezi oběma zeměmi panují dobré ekonomické vztahy. Přesto vzájemná obchodní výměna nemá na celkovém obchodu obou zemí takový podíl. Důvodem může být současná řecká hospodářská krize nebo fakt, že tyto dva trhy jsou od sebe poměrně vzdálené. Dle mého názoru je Řecko velmi perspektivním trhem v oblasti cestovního ruchu. Zpracovávání tématiky interkulturních specifik bylo pro mne velmi zajímavé a přineslo spoustu překvapivých výsledků. Tato práce je prakticky využitelná pro české firmy již obchodující s Řeckem nebo pro firmy, které by chtěly proniknout na řecký trh.

53

Seznam použité literatury Tištěné zdroje DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2018-0. HENDRYCH, Stanislav. Úvahy nad národní mentalitou. Psychologie dnes. 2013, č. 3. ISSN 1212-9607. HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE, 2007. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2. HOFSTEDE, Geert, Gert Jan HOFSTEDE a Mihail MINKOV. Cultures and organizations: software of the mind : intercultural cooperation and its importance for survival. 3rd ed. New York: McGraw-Hill, c2010, xiv, 561 s. ISBN 978-0-07-166418-9. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003, 361 s. ISBN 80-247-0650-4. MOLE, John. Jiný kraj, jiný mrav: Praktický průvodce podnikatelským prostředím a zvyklostmi zemí Evropské unie. 1.vyd. Praha: Management Press, 1995, 210 s. ISBN 80856-0386-1. NOVÝ, Ivan a Sylvia SCHROLL-MACHL. Spolupráce přes hranice kultur. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2005, 313 s. ISBN 80-726-1121-6. PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 199 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3069-1. ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001, 167 s. ISBN 80-247-0012-3. ŠTRACH, Pavel. Mezinárodní management. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 167 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2987-9.

54

Elektronické zdroje [1] Cyborlink. Geert Hofstede Analysis [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [2] The Hofstede Centre. National cultural dimensions [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [3] Požitkářství vs. zdrženlivost (IVR). Learn Czech Online for Free [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [4] Communication. Oxford Dictionaries: The world´s most trusted dictionaries [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [5] Interkulturní komunikace. CzechKid: Pro pedagogy [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [6] Historie Řecka. Travel.cz [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [7] O řeči. Orbion.cz [online]. 2011 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [8] Přehled novořecké gramatiky. In: Jazykovy koutek [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [9] Znaky řecké abecedy: Řecké písmo. Řecko.net [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [10] Doing Business in Greece: Greek Social and Busines s Culture. In: Communicaid [online]. Communicaid Group, 2009 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [11] O náboženství. Orbion.cz [online]. 2011 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: .

55

[12] Mentalita. Orbion.cz [online]. 2011 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [13] Svátky, tradice, zvyklosti. SMÉKALOVÁ, Michaela. CK Mundo: Cestujte s lidmi na stejné vlně [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [14] Kuchyně. Orbion.cz: Řecko [online]. 2011 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [15] Řecko: Ekonomická charakteristika země. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. © Zastupitelský úřad Athény (Řecko), 2012 [cit. 2013-0406]. Dostupné z: . [16] Řecko: Zahraničně-politická orientace. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. © Zastupitelský úřad Athény (Řecko), 2012 [cit. 2013-0406]. Dostupné z: . [17] KATZ, Lothar. Negotiating International Business - Greece. In: Global Negotiation Resources [online]. C 2006, 2007, 2008 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [18] Greek Meetings. World Business Culture [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [19] Successful Entertaining in Greece. World Business Culture [online]. [cit. 2013-0406]. Dostupné z: . [20] Greek Communication Styles. World Business Culture [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [21] GULLOVÁ, Soňa. Etiketa obchodního jednání v Řecku. BusinessInfo.cz [online]. 17. 3. 2011 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: .

56

[22] Women in Business in Greece. World Business Culture [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [23] Greek Dress Code. World Business Culture [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [24] Česko-řecká obchodní komora [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [25] Řecko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Ministerstvo zahraniční věcí České republiky [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [26] Řecko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. © Zastupitelský úřad Athény (Řecko), 6. 10. 2012 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [27] The Hofstede Centre [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: . [28] Řecko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. © Zastupitelský úřad Athény (Řecko), 6. 10. 2012 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: .

57

Seznam ilustrací Obr. 1: Vzájemný obchod s Řeckem .............................................................................. 37 Obr. 2: Srovnání české a řecké kultury ........................................................................... 39 Tab. 1: Forma komunikace ............................................................................................. 44 Tab. 2: Komunikační jazyk ............................................................................................. 45 Tab. 3: Forma neosobní komunikace .............................................................................. 45 Tab. 4: Využívání osobního setkání ............................................................................... 46 Tab. 5: Vnímání ženy při obchodování .......................................................................... 47 Tab. 6: Vnímání mladšího obchodního partnera ............................................................ 48 Tab. 7: Komunikační bariéry při obchodování ............................................................... 48 Tab. 8: Vnímání kulturních rozdílů ................................................................................ 49

58

Příloha Dotazník Dobrý den, jmenuji se Aneta Maříková a jsem studentkou třetího ročníku oboru Cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Nyní zpracovávám bakalářskou práci na téma Interkulturní specifika obchodní komunikace Řecka. Tímto bych Vás chtěla požádat o vyplnění dotazníku, který je anonymní a bude sloužit pouze pro výzkumné účely mé bakalářské práce. Cílem mého průzkumu je zjistit, jaká jsou specifika obchodní komunikace s Řeckem. Předem děkuji za Vaši spolupráci.

1. Jakým způsobem probíhá komunikace s řeckým obchodním partnerem? 

osobně



prostřednictvím tlumočníka

2. V jakém jazyce komunikujete? 

Angličtina



Novořečtina



Jiný jazyk

3. Jakou formou probíhá elektronická obchodní komunikace? 

Email



Dopis



Telefon



Fax

4. Využíváte při obchodování s řeckou společností formu osobního setkání? 

Ano



Ne

5. Pokud ano, jak a kde probíhá? (délka schůzky, místo konání, dochvilnost, konverzační témata apod.)

59

6. Jak vnímá řecký obchodník ženu jako obchodní partnerku? 

Příznivě



Spíše podřadně



Neutrálně/normálně

7. Jak se dívá řecký obchodník na mladšího obchodního partnera? 

Příznivě



Spíše podřadně



Neutrálně/normálně

8. Jaké jsou nejčastější komunikační problémy/bariéry při obchodování? 

Odlišnost jazyka



Odlišnost kultury



Jiné odlišnosti – prosím uveďte jaké

9. Vnímáte kulturní rozdíly při obchodování? Pokud ano, uveďte příklad. 

Ano



Ne

10. Prosím uveďte další důležité postřehy a zkušenosti při obchodování.

60