Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 reportáž str. 4 z lednové kapituly salesiánů

obsah úvodník

str. 3

str. 4 reportáž z lednové kapituly salesiánů

mladí lidé žijí na internetu str. 5 salesiáni spolupracovníci s tr. 6–7 muzikanti pomáhají str. 8–9 napsali jste nám str. 10 tipy na zajímavé čtení str. 11 vychovávej jako D. B. str. 12–13 Filipov – výročí zjevení str. 14 dopisy I. Stuchlého – VI. str. 15 rozhovor Václav Klement domov mladých v HK misie

str. 16–17

Slovo redakce Milí přátelé Dona Boska, s novým elánem po jubilejním slavení jsme se překulili do nového roku, který se už rozběhl naplno. Ve Fryštáku probíhá dvoudílná provinciální kapitula, v Praze hráli už potřetí donboskovské divadlo, v Brně-Žabovřeskách další muzikál. Rozjela se animátorská setkání, Cagliero, Sadba s novým vedením, střediska i farnosti jedou svým nezadržitelným tempem, otevírají se přihlášky na letní chaloupky a tábory. Jako by nám Bůh nedopřál krátké zastavení a spočinutí. Ale přece jen: čeká nás doba postní, kdy od Popeleční středy do Velkého pátku pravidelně zajíždíme na hlubinu a hledáme vnitřní kotvu, která by naši lodičku přidržela u Božího zdroje. Jedním z našich ustálených psychických mechanismů, který nám sice na chvíli pomáhá přežít, ale dlouhodobě je zhoubný, je vytěsňování. To, co je nepříjemné, co nás obtěžuje, nebo nám nehraje do not, co na sobě nechceme nechat znát, přestože všichni kolem o tom něco tuší – se snažíme zamést pod koberec. Děláme, jakoby nic, jako by to nebylo. Nebo to retušujeme. Začínáme mít vrásky? Podstoupíme tedy facelifting. Nesnášíme souseda, nebo kolegu v práci? V jeho přítomnosti si pohvizdujeme, nebo zpíváme. Máme sklon k alkoholu? O to víc se voníme a před vyjitím ze svého pokoje si vypláchneme ústa. Samozřejmě, že to, co vytěsňujeme, se nám někde nějak vrátí, někde to „vyrazí“. Zkusme tedy během doby postní přemýšlet o řeči svého těla i duše – a prosme Boha, aby nám daroval laskavou pravdivost vůči sobě i druhým. Hezké čtení vám přeje Zdeněk Jančařík

str. 18–19 str. 20–21

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Redakce:

zajímavosti ze života církve, ze světa str. 22–24 křížovka o ceny str. 25 výročí str. 26 2 salesiánský magazín 2016/1

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, e-mail: [email protected] tisk Triangl, a. s. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673

Úvodník

Salesiáni Dona Boska ve Filipově od roku 1990 Francouzské Lurdy vstoupily do dějin roku 1858, Filipov o osm let později. Vžilo se i označení Filipova jako Lurdy severních Čech – tak se tehdy o Filipově mluvilo a psalo. „Filipov je podle velikosti zázraků jedno z největších poutních míst, která se vyrovnají nejproslulejším uzdravením v Lurdech,“ psalo se například roku 1913 v jedné knize o poutních místech na území Rakouska-Uherska. V té době patřil Filipov už k nejnavštěvovanějším poutním místům, jak se dovídáme i dnes od mnoha lidí, jejichž rodiče a prarodiče to ještě zažili na vlastní kůži. Od jednoho z našich věřících přátel jsem se při nedávné návštěvě v domě seniorů dozvěděl, že jeho tchyně měla tetu, která filipovskou vizionářku Magdalenu Kadeovou nejen znala, ale po úplném uzdravení své umírající tety s ní ještě léta spolupracovala v jednom místním sociálním zařízení. Koneckonců, kdyby můj tatínek tehdy žil nikoli v Oseku, ale v oblasti Šluknovského výběžku, jistě by byl Magdalenu poznal také. S ohledem na to, že většina obyvatelstva z tohoto kraje byla po válce odsunuta, byla tím zároveň odsunuta tehdy již osmdesátiletá tradice tohoto poutního místa. Znám některé staré filipovské rodáky, kteří mají tuto tradici v sobě tak zakořeněnou, že ač už nemohou cestovat, pravidelně vstávají každého 13. ledna ve čtyři hodiny ráno, aby se v modlitbě spojili s místem, jež je spjaté s jejich životem.

Na těchto zapadlých místech v severních Čechách se po letech devastace našli vytrvalí průkopníci, kteří postupně přijali tento kraj za svůj a něco pro něj podle svých možností udělali. A to se týká také Filipova a Šluknovského výběžku. Nelze vyjmenovat všechny kněze a věřící, kteří v omezených možnostech udržovali toto poutní místo alespoň tak, aby nedošlo k úplné zkáze baziliky a zachování tradice poutního místa. S nasazením všech sil významně přispěl například v sedmdesátých letech P. Zdeněk Maryška. Finanční prostředky dostával tehdy od přijíždějících poutníků z Čech i Moravy, posléze také z Německa. Bazilika byla jeho úsilím obnovena v celé kráse na sté výročí jejího vysvěcení, roku 1985. Salesiáni se filipovské baziliky ujali naplno v roce 1990 a stále sem z Rumburku dojíždějí. Letos jsme slavili 150 let od zjevení Panny Marie Magdaleně Kadeové. Z Litoměřic přijel otec biskup Jan Baxant, ze spřátelené zhořelecké diecéze přijel s mnoha poutníky biskup Wolfgang Ipolt. Koncelebrovaná pontifikální bohoslužba začala přesně v hodinu a den zjevení, tedy za rozbřesku ve čtyři ráno 13. ledna. A celý letošní rok bude ve znamení tohoto výročí: už probíhá a ještě proběhne řada přednáškových akcí, výměnných pobytů a doufáme, že znovu rozkvete nejen naše drahé poutní místo, ale také česko-německá vzájemnost, která měla právě díky křesťanství ve Šluknovském výběžku vždycky velkou tradici. Benno Beneš

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail: [email protected] SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

salesiánský magazín 2016/1 3

R e p o r tá ž

Z lednové kapituly salesiánů Provinciální kapitula má letos dvě části. Ta první probíhala ve Fryštáku od 10. do 14. ledna. Jde o zasedání všech představitelů jednotlivých komunit české provincie, samozřejmě spolu s provinciálem a jeho radou. Provinciální kapitulu svolává provinciál zpravidla jednou za tři roky a jejím úkolem je revidovat stávající pastorační a duchovní cestu, kterou provincie ušla za poslední období, případně přenastavit „výhybky na kolejích“ tak, abychom adekvátně reagovali na znamení času. Proto provinciál na začátku kapituly po zhruba půldenní modlitební přípravě zahajuje kapitulu shrnutím toho, co se událo a co se děje („Zpráva o stavu unie“). Většina z nás salesiánů má totiž trochu zakrytý výhled,

protože se primárně věnujeme bezprostředním úkolům na místě, kde působíme, a neumíme tak snadno přehlédnout komplexní realitu. Jednání kapituly je z větší části neveřejné, i když tato kapitula je trochu mimořádná tím, že části jednání se účastní také přizvaní hosté: zástupce salesiánů spolupracovníků, ředitelé některých salesiánských středisek, která vedou laici, inspektorka sester salesiánek, někteří diecézní kněží. Druhé kolo kapituly se odehraje v dubnu 2016 (3.–7. 4.) zase ve Fryštáku. Už před kapitulou se v jednotlivých komunitách probírala témata, která prožíváme jednak s celou kongregací, tak na místní úrovni. Vždy znovu se vracíme k základním souřadnicím našeho života, jako jsou věrnost charismatu Dona Boska, život v našich komunitách, život

Kondenzovaná salesianita na kapitule ve Fryštáku

4 salesiánský magazín 2016/1

modlitební vs. aktivismus v našich dílech, jak podpořit růst povolání k zasvěcenému životu, jak více pracovat a modlit se společně, jak delegovat některá naše díla na laiky tak, aby zůstalo zachováno to podstatné z našeho charismatu. Tentokrát byl na první části kapituly doslova hmatatelný duch jednoty (Pavel Kvapil, který na kapitule zastupoval salesiány spolupracovníky, to nazval „kondenzovanou salesianitou“ a vědomí, že je na všech úrovních klíčové, abychom byli otevřeni vanutí Ducha. Možná i nedávná smrt Toníka Nevoly přispěla k tomu, že jsme najednou svobodnější pro nové výzvy. Po prvním kole ještě není jisté, co přesně budeme opouštět a kam napřeme své síly, ale zdá se, že odvaha k tomu tu je. Zdeněk Jančařík

Rozhovor

Mladí lidé žijí na internetu Salesián Libor Všetula (1980) vedl po vysvěcení na kněze orientační dny ve Fryštáku. V Brně-Žabovřeskách rozjel salesiánský facebookový profil Bosco Point a několik mediálně-výchovných projektů. Libore, už nějakou dobu působí v Brně Salesiánské mediální centrum (SMC), jehož jsi ředitelem. Kolem něj se točí řada roztomilých zkratek jako MEŠ, SMEČ, Vykroč, Bosco Point atd. Mohl bys nám trochu přiblížit, k čemu SMC vlastně bylo založeno a co je jeho cílem? Začnu známým citátem z našich Stanov: Salesiáni by měli být tam, kde je mládež. Don Bosco ve své době chodil ulicemi Turína, protože tam byla mládež, první čeští salesiáni stavěli své domy tam, kde byla mládež, a Salesiánské mediál ní centrum vzniklo proto, že na internetu, sociálních sítích a kolem médií obecně je v dnešní době také hodně mládeže. To je tedy důvod a také cíl SMC – kultivovat prostor internetu a médií a tento svět rozumně zprostředkovávat mladým lidem i vychovatelům, aby jej dokázali pochopit a rozumně využívat. K tomu pak máme mnoho aktivit – pro mladé tzv. Mediální školu (MEŠ), pro starší tzv. Mediální salesiánský čas (SMEČ) a např. také spravujeme facebookovou stránku Bosco point. Jednou z priorit SMC je výchova mládeže ke kritickému užívání médií. Jaká média dnes mládež vlastně užívá a kde by v nich bylo možné výchovně působit? Mladí lidé dnes využívají především internet a tam hlavně sociální sítě. Mnoho věcí, které jsme dříve dělali

na rozličných přístrojích (poslech hudby či rozhlasu, sledování televize, filmů) se dnes přesunulo na internet a stačí k tomu pouze počítač. Čím dál více se však tyto záležitosti přesouvají na mobilní telefon. Principy výchovného působení v těchto komunikačních prostředích jsou rozličné – od vytváření různých webových stránek s hodnotným obsahem, přes zapojení mladých do různých projektů až k několikadenním akcím, kde se mladí s těmito věcmi učí pracovat pod dohledem odborníků.

medialnivychova.org. Co tam lze najít a čím jsou inspirativní? Ano, tato stránka je základní webovka SMC. Je tam mnoho inspirace pro práci s mládeží (animované filmy, příběhy, hry, tipy na

Mediální skeptici tvrdí, že internet a sociální sítě jsou vlastně takovými „oblbováky“, které brání zdravému rozvoji člověka a činí ho závislým na mediálním obsahu, který je diktován majiteli médií. Je možné se takovému trendu alespoň částečně vyhnout a kultivovat mediální aktivity mladých lidí? Jídlo, alkohol, odpočinek nebo sexualita se mohou za jistých okolností stát také „oblbováky“ a bránit nám v plnohodnotném životu, a to když k nim přistupujeme nezdravě. Stejně tak média. Dnešní doba sociálních sítí a internetu s sebou přináší mnoho různých příležitostí a zároveň ohrožení. Jde o úhel pohledu. Stejně jako může mít člověk sklony k obžerství, opíjení, lenosti či nezdravému prožívání sexuality, může mít sklony k nadměrnému či „ohrožujícímu“ používání a přijímání médií. Rádi bychom o těchto věcech také na stránkách Salesiánského magazínu postupně psali, abychom spolu s mladými i rodiči mohli společně nad těmito důležitými věcmi přemýšlet – jak žít v době internetu a „nezblbnout“ z toho. Mediální výchova má také své webové stránky www.

filmy). Do budoucna bychom na ní rádi přinášeli podněty pro vychovatele i mladé lidi, které by jim mohli pomoci právě v orientaci v současném mediálním světě. Co chystá SMC na rok 2016? Rádi bychom pokračovali v Mediální škole, přednáškách a v programech pro školy. Chtěli bychom se soustředit na psaní článků na téma mediální výchovy, redigování salesiánských stránek www.sdb.cz a na práci na facebookovém profilu Boscopoint. Nicméně bychom také chtěli letos k Vánocům vydat podle mého názoru „pecku“ v podobě deskové hry se salesiánskou tématikou BOSCOPIX. Určitě budeme včas čtenáře informovat a už teď se na ni mohou těšit. Zdeněk Jančařík salesiánský magazín 2016/1 5

Spolupracovníci

Salesiáni spolupracovníci – 140. vý V letošním roce si připomínáme 140. výročí založení Sdružení salesiánů spolupracovníků (dříve Sdružení salesiánských spolupracovníků), třetí větve salesiánské rodiny.

Jejich činnost se však většinou omezovala pouze na povinné modlitby a pobožnosti, což se Donu Boskovi zdálo málo. Chtěl svoje spolupracovníky zapojit do svého díla podstatně hlouběji.

Don Bosco od samého začátku do svého díla zapojoval spolupracovníky, kteří ho podporovali materiálně, finančně i duchovně a kteří mu pomáhali i v jeho aktivitách mezi chlapci. Byli to kněží i laici, bohatí i chudí, aristokrati i dělníci, muži i ženy. Jejich spolupráce měla nejrozmanitější podoby: pomoc s chlapci v oratoři, výuka katechismu, poskytování pracovních příležitostí, odborné rady, materiální i finanční pomoc. Don Bosco chtěl tyto své dobrodince zapojit do díla. Píše o tom později v úvodu k prvním Pravidlům Sdružení (přeloženo ze slovenštiny): „Jen co se v roce 1841 začalo dílo oratoří, ihned přišli někteří zbožní a horliví kněží a laici pomoci sklízet úrodu, která se už tehdy ukazovala mezi ohroženými mladíky jako velmi bohatá. Tito pomocníci a spolupracovníci byli v každé době oporou zbožných děl, které nám Boží prozřetelnost vkládala do rukou. Každý se snažil pracovat a podřizovat nastolené disciplíně a předkládaným normám, ale všichni se dožadovali pravidel, která by sloužila jako základ a pouto pro zachování jednoty a ducha těchto lidových institucí.“ Proto Don Bosco od začátku hledal nějakou oficiální církevní formu, jak tyto své spolupracovníky připojit k salesiánské kongregaci, která v té době pomalu vznikala. Při některých řádech už tehdy existovaly takzvané třetí řády sdružující lidi žijící ve světě, kteří se snažili žít ducha zakladatele.

Klopotná cesta


Do prvních stanov Kongregace sv. Františka Saleského sepsaných v roce 1874 začlenil kapitolu o externích členech, žijících ve světě. Takovým členem by mohl být i ten, kdo žije v rodině. Neskládal by stejně závazné sliby, jako salesiáni, ale spolupracoval by s nimi při práci s chudými hochy. V té době to však byl příliš průkopnický nápad a římská kurie ho zamítla. Neuspěl ani napodruhé, kdy kapitolu o externích salesiánech vložil do stanov jen jako dodatek. Don Bosco však s piemontskou neústupností snil svůj sen o salesiánských spolupracovnících dál. Dokonce i tehdy, když se svou představou příliš neuspěl ani u ředitelů svých domů. A tak v roce 1876 vzniklo sdružení, které Don Bosco nazval jednoduše Salesiánští spolupracovníci a jehož pravidla schválil papež Pius IX. 9. května 1876. Hlavní cíle sdružení podle představ Dona Boska byly: působit dobro poctivým křesťanským životem, pomáhat salesiánům v jejich činnosti, chránit před zlem mládež. Měli provádět stejný apoštolát jako salesiáni: katechizovat, konat duchovní cvičení, podporovat kněžská povolání, šířit dobrý tisk, modlit se a poskytovat hmotnou pomoc. Znakem příslušnosti ke sdružení byl dekret, který zájemce dostal od hlavního představeného. Don Bosco dekret posílal i z vlastní iniciativy významným dobrodincům, biskupům i papeži.

Jeden z prvních překladů knihy o prvním spolupracovníkovi

První pravidla O zapojení spolupracovníků do salesiánského díla se mluví v kapitole IV. prvních pravidel (zkráceno): Salesiánským spolupracovníkům se předkládá stejná práce jako Kongregaci sv. Františka Saleského, ke které se chtějí připojit: 1. Podporovat novény, duchovní cvičení a vyučování katechismu, zvláště na těch místech, kde chybí hmotné a mravní prostředky. 2. Protože v této době pociťujeme velký nedostatek povolání do duchovního stavu, tak všichni, kdo jsou toho schopni, se zvlášť budou starat o mladé dospělé muže, kteří projevili znaky povolání, a budou jim pomáhat svými radami… 3. Proti bezbožnému tisku stavět tisk dobrý šířením dobrých knih, brožur, tištěných letáků… 4. D alším polem činnosti salesiánských spolupracovníků je dobročinná láska k ohroženým dětem – shromažďovat je,

Spolupracovníci

ýročí založení vyučovat ve víře, zasvěcovat do posvátných úkonů, radit jim v nebezpečích, dovést je tam, kde je možno vzdělávat je v náboženství… 5. Spolupracovat je možné i modlitbou nebo poskytováním hmotných prostředků… Mezi některými salesiány se občas objevovaly tendence zúžit poslání salesiánů spolupracovníků pouze na hmotnou a finanční pomoc salesiánům. To však nebylo v duchu představ Dona Boska. Roku 1884 řekl: „Přímým cílem spolupracovníků není podporovat salesiány, ale pomáhat církvi, biskupům a kněžím pod vedením salesiánů.“

Časopis jako pojítko Salesiánské dílo a s ním i Sdružení salesiánských spolupracovníků se rychle rozrůstalo a Don Bosco po čase cítil, že je potřeba nějaký prostředek, který by spojoval spolupracovníky se salesiány i se sebou navzájem. Proto v roce 1877 začal vydávat Salesiánský věstník – Bollettino Salesiano, který vychází dodnes. I na život salesiánských spolupracovníků měl vliv II. vatikánský koncil. V letech 1971–72 se konala Zvláštní salesiánská generální kapitula a byl svolán světový kongres spolupracovníků. Stanovy a pravidla sdružení byly přepracovány v duch koncilu a původních myšlenek Dona Boska. Sdružení se stalo církevně právní organizací, dostalo větší samostatnost v rámci salesiánské rodiny. Bylo zavedeno určité přípravné období a oficiální forma vstupu do sdružení složením příslibu. Zatím poslední aktualizace

Dnešní spolupracovníci (manželé Imlaufovi, uprostřed salesián Láďa Nádvorník na salesiánském Velehradě)

stanov a pravidel proběhla na začátku tohoto století. Revize textů probíhala několik let, Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života je schválila ad experimentum na šest let 15. března 2007 a konečnou verzi pak 29. dubna 2013. Nejviditelnější změnou byla změna názvu – místo Sdružení salesiánských spolupracovníků je to nyní Sdružení salesiánů spolupracovníků. Nový název tak zdůrazňuje, že členové Sdružení jsou salesiáni ve světě, spolupracovníci Boží (i když v rámci podmínek a možností samozřejmě spolupracují se salesiány, salesiánkami popř. dalšími větvemi salesiánské rodiny). Plný text tohoto základního dokumentu se jmenuje Plán apoštolského života Sdružení salesiánů spolupracovníků. Stvoří ho dvě části: stanovy a pravidla. Don Pascual Chávez Villanueva je charakterizuje takto: „Stanovy popisují duchovní bohatství vaší charismatické identity, definují váš apoštolský plán, vytyčují cestu vašeho posvěcení

a vyzývají vás svědčit o nich jako o nejvzácnějším daru. Jsou úzce spjaty se zakladatelem, který vám chtěl předat svého ducha. Můžete v nich nacházet Dona Boska. Představují váš průkaz totožnosti. Nutným doplněním stanov jsou pravidla, která převádějí velké evangelní inspirace a životní rozhodnutí stanov do praktické a normativní podoby. Jsou jejich praktickou aplikací až do té míry, že živá znalost stanov není úplná bez přiměřeného studia pravidel. Stanovy musí být schváleny Apoštolským stolcem, pravidla schvaluje hlavní představený salesiánů. Sdružení salesiánů spolupracovníků má v současné době po celém světě přibližně 30 000 členů, což je asi tolik jako salesiánů a salesiánek dohromady. V Čechách se historie salesiánských spolupracovníků začala psát brzy po příchodu Staříčka dona Stuchlého do Fryštáku v roce 1927, v současné době má sdružení u nás přes 630 členů. Jan Zindulka


Benefice

Benefiční koncerty v Salesiánském středisku mládeže v Praze-Kobylisích se staly během šesti let jejich trvání, velmi populární. A to nejen vynikajícím obsazením protagonistů, kteří na koncertech vystupují, ale i úžasnou, radostnou a rodinnou atmosférou, která diváky a posluchače obklopuje. Veřejnost přichází občerstvit svou duši krásnou hudbou a zároveň přispívá svou účastí, zakoupením vstupenek i dobrovolnými dary na činnost s dětmi a mládeží v Salesiánském středisku. Letošní rok patří co do obsazenosti hvězdnými jmény k těm nejnabitějším. V pondělí 22. února 2016 v 19 hod. vystoupí v Salesiánském divadle v Kobylisích jako sólista i jako primárius Smyčcového kvarteta českých filharmoniků, mladý houslista Josef Špaček jun., koncertní mistr České filharmonie. Josef Špaček na sebe v minulých letech významně upozornil hned několikrát. Česká mutace časopisu Forbes jej pro jeho úspěchy zahrnula mezi „třicítku nejvlivnějších lidí pod třicet“ a v říjnu 2015 Josef Špaček obdržel nejvyšší ocenění Kraje Vysočina. Ve čtyřiadvaceti letech se stal v historii České filharmonie jejím nejmladším koncertním mistrem.

V roce 2012 se opět zapsal do historie, neboť se jako první český houslista stal laureátem světově nejuznávanější mezinárodní soutěže Královny Alžběty v Bruselu. Jako sólista účinkoval na pěti světadílech pod taktovkou významných dirigentů. Spolupracuje s Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Christophem Eschenbachem, Manfredem Honeckem, Jamesem DePreistem, Asherem Fischem, Royem Goodmanem, Eliahu Inbalem, Rossenem Milanovem a mnoha dalšími. Vystudoval pod vedením renomovaných pedagogů, Idy Kavafianové a Jaime Lareda působících na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii, Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School a u mnoha dalších. V pondělí 11. dubna 2016 v 19 hod. poctí svojí návštěvou Salesiánské divadlo nejznámější český kytarista, profesor Štěpán Rak. V roce 2000 byl Štěpán Rak jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary České republiky. Titul mu udělil prezident Václav Havel. V roce 2001 byl jako první kytarista na světě pozván k sólovému vystoupení na slavné moskevské konzervatoři P. I. Čajkovského. V témže roce vystoupil společně s Alfredem Strejčkem v Mexiku. V roce 2002 vystupuje Štěpán Rak opět na moskevské konzervatoři a na prestižním světovém festivalu Moskevský podzim. K třiasedmdesáti zemím, které do

Foto: Radovan Subin

Špičkoví muzikanti pomáhají dětem

Josef Špaček ml.

té doby se svou kytarou navštívil, přibylo v tomto roce ještě Japonsko. V únoru 2004 byl Štěpán Rak pozván na koncertní vystoupení jako první český kytarista do Číny. Ve stejném roce hostoval i na mezinárodním kytarovém festivalu Světoví mistři kytary, který se konal v Kalifornii v USA. Významným okamžikem bylo vystoupení v roce 2007 ve Florencii v Galerii Uffizi, kde společně s Alfredem Strejčkem provedli Komenského Obecnou poradu před obrazem Komenského od samotného Rembrandta. V úter ý 14. čer vna 2016 v 19 hod. čeká posluchače zcela mimořádný zážitek s fenomenálními, světovými muzikanty v Betlémské kapli v Praze. Na koncertě

Co je díky koncertům podpořeno Je toho hodně, ale především: zájmové kroužky, které navštěvuje 460 dětí. Dále místní oratoř, do které přichází spousta dětí, které potřebují zázemí, radu, přátele a laskavé přijetí, jsou jich na tři stovky. Nízkoprahový klub Vrtule, jehož sociální poradenství prospěje ročně 100 mladým lidem, Centrum pro rodinu, kde sociální služby a poradenství ve výchově a vzdělávací aktivity využívá 200 rodin. A konečně velmi oblíbené tábory – chaloupky. Během prázdnin se pobytů mimo Prahu zúčastní více než 200 dětí. Příměstské tábory s teprve pětiletou tradicí jsou také velmi žádané a během prázdnin je navštíví 120 dětí. „Snažíme se všechny aktivity a činnosti zpřístupnit co nejširšímu okruhu potřebných dětí, mladých a rodin,“ říká ředitel střediska Václav Jiráček. 8 salesiánský magazín 2016/1

Benefice

m v kobyliském středisku Děti potřebují zažít opravdové dětství „Když mi bylo 12 let, poprvé jsem mohl odjet sám na tzv. salesiánskou chaloupku. Vedl ji tenkrát nynější biskup Karel Herbst. Vzpomínám si, jak nás ráno vždy budil veselou písničkou. Brzy z nás na chaloupce vznikla parta bezva kluků. Lezli jsme po horách, zpívali, pomáhali, kde bylo potřeba, prožívali jsme spolu velká dobrodružství. Krásné mládí pak poznamená celý váš další život. Proto je tak důležité pomáhat dětem zažít to správné

a opravdové dětství. Snažím se, i celá moje rodina salesiánům pomáhat, protože vím, jak je důležité děti správně vychovat. A člověk samozřejmě touží po tom, aby to krásné, co kdysi se salesiány prožil, mohli zažít i další děti a v dnešní době je to obzvláště potřeba,“ vyznává Josef Špaček st., který každý rok účinkuje společně se synem Josefem Špačkem ml. na několika beneficích pro Salesiánské středisko mládeže v Praze-Kobylisích.

vystoupí opět Josef Špaček jun., který si do Prahy pozval ke společnému vystoupení jedinečného klavíristu Lukáše Vondráčka. Lukáš Vondráček navštívil 27 různých zemí, kde účinkoval na více než 1000 koncertech. Své první velké mezinárodní turné uskutečnil ve věku 10 let (1997), když vystupoval na různých festivalech ve Velké Británii a USA. Pod vedením Vladimira Ashkenazyho debutoval Lukáš s Českou filharmonií na koncertech v Praze a Itálii. Spolupráce pokračovala i na dalších turné po USA (Perfomance v Carnegie Hall), na koncertech v Kolíně nad Rýnem,

Lucernu, Vídni, Bad Kissingenu, Birminghamu. Lukáš Vondráček spolupracuje s významnými světovými orchestry – Philharmonia v Birminghamu, s BBC Philharmonic, s Cincinnati symfonickým orchestrem, Helsinskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bournemouth, Philharmonia Royal Liverpool, Royal Scottish National Orchestra, St. Petersburg Philharmonic. V roce 2001 obdržel Lukáš Vondráček ocenění Hanno R. Ellenbogen za výjimečného mladého umělce v Evropě. V roce 2010 získal první cenu na 10. ročníku Hilton Head – mezinárodní klavírní soutěže v Jižní Karolíně, USA.

Štěpán Rak

Josef Špaček st. účinkoval i na salesiánském Velehradě

Děkujeme všem, kteří se rozhodnete pomoci salesiánům v jejich činnosti s dětmi a mládeží zakoupením vstupenek na některý z našich koncertů. Určitě uděláte radost svým dárkem i vašim blízkým. Kromě krásného zážitku vás čeká ještě jeden, radost v srdci z pomoci druhým, z pomoci dětem. Přijďte, rádi vás u nás přivítáme! Eva Špačková Rezervace na uvedené koncerty je možná kdykoliv na e-mail: [email protected], tel: 732 938 172, 283 029 311. Další informace najdete na webové adrese www.strediskokobylisy.cz/divadlo/benefice/

Lukáš Vondráček


Napsali jste do redakce

Vzpomínka na Toníka Nevolu Na Staré páky jezdím dvanáct let. Nepatřím k „pravým“ chaloupkářům, ale před lety mě přemluvil Honza Tomiga, abych s ním jel na oslavu Kájových šedesátin. Tam jsem poprvé potkal Toníka. Drobný, nenápadný chlapík asi v mém věku se zvláštním úsměvem. Plachým, ostýchavým, ale nesmírně laskavým a tak širokým, že vás jím dokázal celého obejmout. Sbližovali jsme se pomalu. I pro jeho povahu, obsaženou v tom úsměvu, i proto, že kolem něho (stejně jako kolem Káji) bylo vždy plno. Přesto jsme k sobě měli stále blíž. V době, kdy už jsme byli dobří kamarádi, požádal jsem ho o zpověď. Bylo to deset let od prvního setkání. Někomu se to může zdát hodně dlouho, ale potkávali jsme se jen na sletu a kolikrát jsme se k sobě vůbec nedostali. Ten den pršelo, všude bylo plno kluků, tak kam půjdeme? Zpovědnicí se stalo Toníkovo auto. Nespěchali jsme, času bylo dost a žádná řada před zpovědnicí. Vyznání hříchů se prolínalo s duchovním rozhovorem. Bylo nám dobře. A potom naráz, při rozhřešení, mi

vyhrkly do očí slzy! Tolik zpovědí a něco takového se mi ještě nestalo! Byly to slzy štěstí a vděčnosti z odpuštění. V tu chvíli jsem věděl, že Pán Ježíš je v tom autě s námi, ale ne někde na zadním sedadle. Sedí vedle mne! Je v Toníkovi! Na závěr zpovědi jsem udělal něco, co taky vybočilo z běžné praxe. Místo zbytečných slov jsem Toníka objal. Možná to někomu přijde nepatřičné, ale v tu chvíli to bylo naprosto přirozené. Zprávy o Toníkově nemoci a následné smrti mě zasáhly jako blesk

Toník Nevola na sletech Starých pák 2014 (s L. Heryánem) a 2015 (společné foto)


z čistého nebe. Nejdřív jsem se za něho modlil, ale pak mi to došlo a teď už se modlím k němu. Není to opovážlivost, je to víra. Při vzpomínce na Toníka mě stále napadají slova z Písma: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil?“ (Lk 24,32). Pane Bože, děkuji ti, že jsi nám na cestu poslal Toníka. Je mnoho lidí, kteří nás chtějí svést ze správného směru, ale s Toníkem jsme šli vždy přímo k tobě. Toníku, nashledanou v nebi. Ondra Tšpon, Přerov

Knižní novink y

Tipy na zajímavé čtení Cena, kterou zaplatíš Joseph Fadelle V Tiskovém apoštolátu A.M.I.M.S. vyšla v českém překladu kniha, která se stala po svém vydání ve Francii bestsellerem. Vypráví skutečný příběh mladého iráckého muslima, který se navzdory otcovu přání, aby se stal vůdcem rodinného klanu, stal křesťanem. Kromě napínavého příběhu, který se čte jedním dechem, dává kniha také nahlédnout do života lidí v Iráku, do uvažování tamních muslimů i křesťanů. A pro čtenáře-křesťana může být navíc námětem k zamyšlení nad hodnotou naší víry. Když křesťané v zemích, kde jsou pronásledováni, dokážou tolik obětovat, je to pro nás výzva k obnovené horlivost ve víře i v naší svobodné zemi.

Doprovázení mladých manželů ke zralému vztahu Josef Zeman, Jindřich Šrajer, Jindřich Kotvrda Autoři promýšlejí v publikaci metodu osobního párového doprovázení, založenou na práci s motivacemi mladých manželů při respektu k jedinečnosti jejich vztahu. Nabízejí postupy, jak u nich rozvíjet kreativní formy vzájemné komunikace a naslouchání, jak u nich posilovat respekt jednoho ke druhému. Zdůrazňují přitom nutný

požadavek utváření trvalé schopnosti dobírat se společné dohody v různých záležitostech manželského a rodinného života. Zohledňují samozřejmě také duchovní dimenzi manželského vztahu.

Děti a rodiče v rozvodu Oldřich Matoušek a kol. Publikace má jak profesionálům (sociálním pracovníkům vykonávajícím sociálně-právní ochranu dětí, advokátům, soudcům, soudním znalcům, mediátorům, manželským poradcům, psychoterapeutům), tak veřejnosti přinést informace o možnostech podpory dospělých i dětí v rozvodové situaci. Snaží se přispět k vyjasnění kompetencí zúčastněných profesionálů a nastínit způsoby, jakými by mohli spolupracovat. Charakterizuje intervence jednotlivých profesí do rozvodové situace a ukazuje příklady dobré praxe. Nastiňuje také možný vývoj v oblasti spolupráce profesionálů s rodiči a dětmi, kteří procházejí rozvodem.

O smrti a umírání Elisabeth Kübler-Ross O smrti a umírání je jedna z nejslavnějších psychologických studií konce 20. století, jíž bylo odtabuizováno téma smrti. Jde o autorčinu „vlajkovou loď“, v níž se snaží přinést informace, na základě kterých lze zkvalitnit péči o terminálně nemocné. V knize autorka poprvé představila svůj slavný pětistupňový model vyrovnávání se smrtí (a později

jakoukoli tragickou životní událostí), který zahrnuje popírání, zlost, smlouvání, depresi a akceptaci. Na příkladu rozhovorů autorka ukazuje, jak zážitek blížící se smrti ovlivňuje pacienta, profesionály, kteří s ním pracují, i jeho rodinu, přičemž všem se snaží přinést naději, smíření a klid mysli. Kniha, v níž autorka k umírajícím zaujímá partnerský přístup, může sloužit jako etický manuál pro zdravotnické pracovníky.

Proč jsou krkavci lepší rodiče Jan Uwe Rogge, Angelika Bartram Angelika Bartram a Jan-Uwe Rog ge, autoři řady bestsellerů na téma výchovy, ukazují rodičům, jak najít správnou rovnováhu mezi uvolněnou a autoritativní výchovou. Autoři se domnívají, že v současné době mnoho rodičů inklinuje k přílišné kontrole svých dětí a přehnanému opečovávání – často s těmi nejlepšími úmysly. V konečném důsledku však své děti okrádají o skutečné prožitky, možnost učit se z vlastních chyb, překonávat překážky a rozvíjet se. Výsledkem bývají (takřka) dospělé děti, které nedokážou vylétnout z rodného hnízda, protože samy by v životě neobstály. V tomto rádci jsou matky a otcové humorným způsobem konfrontováni s nejčastějšími výchovnými chybami a dozvědí se, co to znamená pro ně samé a především pro jejich děti. Důležitou součástí knihy jsou autentické rozhovory mezi dětmi a rodiči a pochopitelně i celá řada praktických a zcela konkrétních tipů, rad a námětů k zamyšlení. salesiánský magazín 2016/1 11

V ychováv e j ja ko Don Bosco

Proč bráníme rodinu Možná nikdy dříve nebyla rodina tak napadána jako dnes. My se stavíme na stranu těch, kteří rodinu brání a myslíme si, že k tomu máme potřebné důvody. Bráníme rodinu, protože je základem všeho: je prvním místem našeho zlidštění. Je to právě rodina, kde se učíme první písmena abecedy života! Pokud jsou první zkušenosti s rodinou pozitivní, získáme základní důvěru (považovanou za zcela zásadní americkým psychoanalytikem Erikem Eriksonem, 1902–1994), kterou si neseme stále s sebou; pokud jsou zkušenosti negativní, tak to budeme pociťovat celý život. Bráníme rodinu, protože je to ona, která uspokojuje potřebu člověka někam patřit; potřebu, která je vepsána do našeho genetického dědictví. Nikomu by se přece nelíbilo být dítětem nikoho! Bráníme rodinu, protože je školou srdce. V ní nejsme přijati kvůli tomu, co známe, jako ve škole; ani kvůli tomu, co děláme, jako v práci, ale pro to, kým jsme! To je také první kapitola lásky podle rakouského psychoanalytika Bruna Bettelheima: „Nechtějte mít dítě takové, jaké by se líbilo vám! Mějte respekt k tomu, kým dítě je!“ Bráníme rodinu, protože je to první škola socializace. Rodina je společností v malém: je místem, kde se žije v množném čísle, kde malý človíček zažívá první zkušenost s „my“. V rodině dítě zažívá skutečnou vztahovost, která nemůže být uspokojena mnoha digitálními vztahy v dnešní době. Bráníme rodinu, protože je to studnice hodnot: bezpodmínečnosti, jistoty, lásky, důvěrnosti a vztahovosti. Jsou to důvody určené k přemýšlení a rozjímání, abychom


objevili hloubku těchto argumentů. Naše obrana rodiny se nezakládá na důvodech náboženských. Nemusíme patřit k nějakému náboženství, abychom bránili rodinu. Mnoho nekřesťanských myslitelů rodinu ochraňovalo a bránilo. Stačí pomyslet na velkého řeckého filozofa Aristotela (384–322 př. Kr.), na Cicerona (106–43 př. Kr.), a Karla Marxe (1818–1883). Jsou to myslitelé, kteří pochopili, že rodina je prvním dědictvím lidstva, i když se neobjevuje mezi více než tisícem památek světového dědictví UNESCO. Napadat rodinu, znamená ohrožovat člověka, znamená to podřezávat větev, na které sedíme.

Dopis Spisovatel Vittorio Buttafava napsal dopis s oslovením: „Milé děti roku 2053“. Mluví v něm o rodině a přináší následující postřehy, které nás přesvědčují o její důležitosti a nutnosti: „Vsadím se, že i vy v roce 2053 diskutujete o tom, že rodina je v krizi. Je tomu tak už celé století a čím víc se diskutuje, tím méně se shodneme. Americký psycholog B. Watson předvídal v roce 1937, že během padesáti let „manželství už nebude existovat“. V roce 1937 sociolog Pitirim Sorokin, komentoval stoupající počet rozvodů a rozchodů tak, že prohlásil konec rodiny jako spojení muže a ženy a redukoval je na „jednoduchý systém nočního parkování věnovaný sexuálním vztahům“. Jiný význačný sociolog Carl Zimmermann řekl, že rodina by se měla

rozprášit, aby tak dala počátek konci západní civilizace. Zmýlili se všichni! Společnou chybou byla víra, že vnější okolnosti, francouzská revoluce, průmyslová revoluce, sexuální liberalismus, mládežnická revolta, měly sílu vymazat instituci, která se zrodila s člověkem jeskynním, osvědčila se během tisíciletí, a tedy nemůže nikdy zemřít. Útoky posledních let na rodinu mají společného jmenovatele. Rodina, i přes chyby a polemiky, zůstává ostrovem, který hřeje, ochraňuje, ujišťuje, zvláště ve srovnání se zmatkem vnějšího světa. Věřím, že rodina bude i nadále existovat a že zůstane přístavem stability. Pino Pellegrino, přeložil Petr Zelinka

Zamyšlení

Odkud jsi?

Když však tuto prostinkou otázku vezmu vážně a půjdu dál za své rodné město a rodný dům, objeví

se v hledáčku mého tázání lidé. Nakonec dospěji k lidem, od kterých pocházím. Na počátku je to muž a žena, jejichž genetickou informaci v sobě nosím a z níž jsem utkán. I pak mne na životní cestě doprovázejí lidé, díky kterým umím mluvit, chodit, zavázat si tkaničky, kriticky myslet, hrát na housle či věřit nebo nevěřit lidem kolem, vážit si sám sebe. Mám od nich mnoho barevných kamenů a kamínků, ze kterých je jako v mozaice poskládán obraz mé osoby. Někdy naopak prožíváme deficit některých vlastností a schopností, které jsme nedostali, a vnímáme je jako díry v mozaice nás samých. To, co je v této mozaice nejhezčí, i to, co

postrádáme s největší naléhavostí, souvisí s lidskou láskou. Nezáleží na tom, jestli lidé, kteří nás vychovávali a doprovázeli na počátku našeho života, byli nedokonalí či chybující. Zásadní bylo, jestli se měli rádi navzájem a jestli měli rádi nás. Otázka na to odkud jsi, je otázkou, nakolik jsi utvořen z lásky. Každý z nás z ní alespoň trošku je. Každému z nás alespoň trochu chybí. Každý z nás ji získává, jak to jen jde. Naprosto exkluzivní místo mezi láskami má láska rodičovská. Má zásadní vliv na to, jestli budeme věřit světu a lidem kolem nás, zda si vytvoříme dobré hranice k druhým lidem, jestli uneseme porážku a znovu se zvedneme, zda dokážeme vytvořit intimní vztah a sloužit nezištně druhým. Není nenahraditelná, ale jde nahradit jen s mimořádnou námahou. Na druhou stranu je tak intenzivní a koncentrovaně životodárná, že jí často stačí k přežití docela málo, a vůbec nevadí, že je nedokonalá. Jedinečným zdrojem rodičovské lásky je rodina. Proto Bůh rodinám fandí a pomáhá, jako ostatně fandí všemu, kde vzniká a rozkvétá život. Nám to ukazuje mimo jiné tím, že si právě manželství a rodinu vybral za svůj obraz na této zemi a jako Člověk vstoupil mezi lidi právě skrze rodinu. Rodinu tedy stojí za to podporovat a usilovat o dobré vztahy v ní, přestože je často relativizovaná a nám se v ní nedaří tak, jak bychom si to představovali. Vojtěch Sivek Foto: Catherine Scott – wikimedia.org

Kdy jste naposledy dostali otázku: Odkud jsi? Často v dotaznících vyplňujeme kolonku bydliště a myslí se tím místo, kam lze zasílat poštu, nebo je tím míněn finanční úřad, kterému odevzdáváme svá daňová přiznání. Při seznamování je to vhodná otázka, protože podle toho, odkud jsi, se mohu ptát na případné společné známé, nebo se blýsknout znalosti brněnského, ostravského či plzeňského dialektu.


S a l e s i á n s k á svat o s t

Filipov – 150. výročí zjevení Na čtrnáct set poutníků z Čech, Moravy, Německa, Slovenska a Rakouska zavítalo ve středu 13. ledna 2016 o čtvrté hodině ranní do baziliky minor ve Filipově na Děčínsku. Další stovky poutníků přišli na německou mši svatou v 9.00 h. a českou mši svatou v 10.30 h. Příchozí si připomněli sto padesáté výročí poutního místa Filipov, kde se 13. ledna 1866 ve 4.00 hodiny ráno zjevila těžce nemocné Magdaleně Kadeové Panna Maria a slovy: „Mein Kind, von jetzt an heilt’s“ jí přislíbila uzdravení. Pontifikální mši svatou v bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově celebroval litoměřický biskup Jan Baxant a německý biskup Wolfgang Ipolt z Görlitz. Bohoslužby se zúčastnilo na sedm desítek kněží. Účastníky slavností poutní mše svaté v časných ranních hodinách 13. ledna 2016 vítal zpěv a hra na kytaru písničkáře Petra Lutky. Před 4.00 h. se bazilikou minor nesl český a německý zpěv filipovské poutní písně „Uzdravení nemocných / Heil der Kranken“. Ve 4.00 h. prošel poutním kostelem průvod kněží, asistentů a ministrantů do milostné kaple Uzdravení nemocných, kde setrval v modlitbě. Právě zde, na místě milostné kaple původně stával dům, v němž došlo k uzdravení Magdaleny Kadeové. Na úvod slavnostní poutní mše svaté poděkoval Jan Baxant rektorovi baziliky minor ve Filipově Jozefu Kujanovi ze salesiánské komunity za přijetí a radost, s níž pečuje o poutní místo. Současně připomněl, že na 13. ledna připadá další významné výročí. Právě před sedmdesáti lety, 13. ledna 1946, došlo k založení 14 salesiánský magazín 2016/1

sdružení německých katolíků Ackermann-Gemeinde. Impulsem k jeho vzniku byly filipovské události. Kněží z Ackermann-Gemeinde vedení Mons. Olbrichem se rovněž zúčastnili mše svaté. Ve své promluvě litoměřický biskup shrnul, co si při významném filipovském jubileu připomínáme. Uplynulo „150 let od chvíle, kdy s velkou pravděpodobností, téměř jistotou, nebe toto místo ,políbilo‘“ a pokračoval: „Stopadesátileté dějiny zdejšího poutního mariánského místa nesporně svědčí předně o tom, že každé Bohem omilostněné

místo na zemi je mimořádné a přitahuje lidi, jak vidno i v noci. Maria, prostřednice všech milostí, takovým místům je vždy nablízku. Člověk tam nachází posilu a pokoj.“ Druhé zdejší svědectví sděluje, že „Filipov, ležící na česko–německé hranici, poutníky nerozděluje. Je tomu naopak a nebeským uzdravením nabízí podnět a výzvu k ochotě uzdravování lidských vztahů asi tak, jak to pochopili naši zemští rodáci a zakladatelé Ackermann-Gemeinde před sedmdesáti lety v bavorském Mnichově.“ Klára Mágrová

Poutní místo Filipov Filipov je významným mariánským poutním místem spjatým se zjevením Panny Marie dne 13. ledna 1866 a uzdravením Magdaleny Kadeové. V monumentálním poutním kostele s čestným titulem bazilika minor se konají pravidelné česko-německé mše svaté. V průběhu roku sem míří posluchači varhanních koncertů. Poutní chrám spravuje Římskokatolická

farnost Jiříkov. Poutní kostel (1873–1884) a milostná kaple (1870–1873) ve Filipově jsou významnými sakrálními památkami severních Čech. K požehnání kaple Uzdravení nemocných došlo 13. ledna 1873 a kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů 11. října 1885. Roku 1926 povýšil papež Pius XI. poutní kostel na baziliku minor.

S a l e s i á n s k á svat o s t

Dopisy Ignáce Stuchlého – 6. díl Svatý Jan Bosco byl blahořečen v roce 1929 a svatořečen v roce 1934. Tyto významné události povzbudily české salesiány k vydání životopisu Dona Boska v češtině. Jeden životopis napsal P. Alberti, vlastním jménem Antonín Dokoupil, farář v Kvasicích, roku 1934 (v podstatě se jedná o překlad ze dvou životopisů: od francouzského autora A. Auffraye a italského Salottiho). Dalším životopisem v češtině je pak „Život světcův“ od středoškolské profesorky Marie Štechové, která důkladně prostudovala Don Boskovy „Memorie biografiche“ i spoustu další literatury. Sama také dokonce Turín navštívila, aby si dobře prohlédla místa, o kterých píše, a ověřila důležité informace. U následujícího dopisu Ignáce Stuchlého je dobré si všimnout, že byl psán několik dní po návratu z Říma a Turína (svatořečení Dona Boska v Římě proběhlo 1. dubna 1934). Vypadalo to, že životopis bude brzy vydán, avšak tisk se protáhl až do roku 1936 a další vydání do roku 1937. Vidíme, že ani tehdy nebylo jednoduché vydávat knihy. Zajímavostí je také upozornění na psaní světcova jména v češtině. Fryšták, 18. dubna 1934 Vysocevážená paní profesorko! Vroucí Zaplať Pán Bůh za milý dopis a za mše sv., jež odsloužíme dle Vašeho přání. Stydím se, že tak dlouho neodpovídám. Byl jsem v Římě a v Turíně, jak je Vám jistě známo. Zpáteční cestou stavil jsem se v Lublani. Vzpomínali jsme Vás všichni často, já také výslovně na modlitbách. Nemusím toho dokazovat, vždyť Vaše důležitá práce, na níž pracujete, je dostatečným důvodem k tomu, neb má přímý vztah k oslavám D.

Boska. Chtěli jsme Vám poslati též pozdrav i s p. inspektorem, ale neměli jsme Vaší adresy, což nás mrzelo tuze. Psali jsme tolika osobám a Vám, která měla obdr žeti zvlášt ní důkaz naší účasti, musela býti opominuta. Ale zdůrazňuji, v modlitbách nikoli, pouze v té formalitě lístkové. Z Vašich řádků líbí se mi zvláště podotknutí, že svět málo chápe D. Bosca, vidí v něm zpravidla jen velikána charitativního rázu a pomíjí dílem nebo docela hlavní jeho velikost, základ pravé velikosti zevní, svatost, kterou Boha nejvíce oslavil a na níž zakládá se celé jeho dílo. To mi dává uzásadněnou naději, že celá práce se ponese směrem plného správného pochopení jeho bytosti a apoštolátu. Co se týče genitivu od slova Bosco, vžil se tvar „Boska“ na rozdíl od Vámi užívaného tvaru „Boscy“. Snad bude dobře držeti se tohoto vžitého tvaru všeobecně užívaného i jinde, ač gramaticky dle přísných norem snad by měl druhý tvar nárok na prvenství. Píšeme kvůli správné výslovnosti prostého lidu „k“ místo „c“, zčeštili jsme i jméno

světce, aby nám byl co nejbližší. Kéž bychom se mu i my co nejvíce přiblížili. Co se týče vydání knihy, bude nejlépe, když laskavě obstaráte vše v Praze sama, aspoň předběžně přesné informace, na základě kterých bychom pak rozhodli. Nejlépe by bylo, kdybychom my neměli na sobě prodej. Fryšták je zastrčený, a proto je těžko působiti. Ta noticka ve Věstníku jednou měsíčně je málo. Ale zatím nevažte se nikde. Snad jeden dobrodinec nám jej vytiskne za výhodných podmínek, snad zcela zdarma, neb se tak vyjádřil. Zatím tedy nemohu nic určitého říci. O tom později. Až se ustanoví formát, objednáme dle potřeby z Mnichova Vámi navržený štoček. Končím, mám tolik pošty vyřizovati. Co se týče Prahy, uvidíme co se dá dělati. Zatím jsme na starém bodě, třeba ještě vyjednávati. Modlete se na ten úmysl. Též za Ostravu. Pán Bůh vše hojně Vám odplať. Don Bosco si razí cestu. Našel si Vás, paní profesorko, i řadu příznivců. To nám je vzpruhou k další práci! Škoda, že jste nebyla v Římě!! Posílám aspoň obrázek! S projevem hluboké úcty vděčně oddaný P. Ignác Stuchlý (v. r.) Připravil Petr Zelinka

Marie Štechová Marie Štechová, provdaná Lehnertová, se narodila 18. 6. 1890 ve Slaném a zemřela 29. 7. 1970 ve Strančicích u Prahy. Získala doktorát na filosofické fakultě. Její otec byl Václav Štech. Publicistka a esejistka, autorka náboženských a filozofických spisů. Mezi vydaná díla se řadí Poznámky o lidech a věcech z roku 1928, životopis Svatý Don Bosco (1936) a Život světcův: Svatý Jan Bosco (1937), Svatá Terezie od Ježíše (1938), Duše a svět (1939) a Svatý Prokop, patron země České a Moravské. salesiánský magazín 2016/1 15

Rozhovor

Václav Klement: Tento rok bude obz

Václav Klement se Zdeňkem Jančaříkem

Rozhovor s českým misionářem a členem generální rady salesiánů P. Václavem Klementem. Václav Klement (na fotce vlevo) je český salesiánský kněz, vyslaný roku 1984 do misií. Šestnáct let působil v Koreji, pak se jako člen římské hlavní rady SDB stal nejprve hlavním rádcem pro oblast východní Asie a Oceánie (2002–2008) a poté hlavním rádcem pro misie. Po šesti letech je dnes znovu hlavním rádcem pro východní Asii a Oceánii (řádné funkční období by mělo být 2014–2020). Koncem roku 2015 ses zastavil na pár dní v Brně, abys načerpal sil a setkal se s přáteli. Jako hlavní rádce pro salesiánské misie jsi procestoval na 90 zemí. Možná ses těšil na návrat do své zamilované Koreje, ale osud ti nastavil další výzvu: stal ses hlavním rádcem pro region Východní Asie – Oceánie. Z tvého cestovatelského pohledu: 16 salesiánský magazín 2016/1

kde má církev dynamiku a kde se něco pozitivního ve světě rodí? Církevní geografie se za posledních padesát let změnila a ne všichni si toho dosud všimli. Tak třeba před sto lety bylo v Africe asi tři až čtyři miliony katolíků – dnes tam brzy

budeme slavit křtiny dvousetmilionového katolíka na černém kontinentě. Nejde však jen o zeměpis. Dynamika církevního života je spojena nejen s Duchem svatým, ale také s mnoha překážkami a zároveň takovými malými nahrávkami, svědectvími o přítomnosti Ducha, která křesťané podávají. Překážky i „nahrávky“ Duchu svatému jsou detailně popsány v encyklice papeže Františka Evangelii gaudium – to je jediná knížka, kterou s sebou v papírové verzi vozím v batůžku kromě našich salesiánských Stanov. Podle mě dynamice (růstu) církve nahrávají jednak společenství (pěstování rodinného ducha, malých skupinek jakéhokoli druhu od biblických kroužků, přes mariánskou Legii, společenství báze a všechna hnutí a skupiny, které vznikly za posledních šedesát let) a jednak napojení na Ducha svatého, zvláště skrze Boží slovo v Písmu – a kromě toho služba chudým lidem všude, kde to lze… Možná jsi překvapený, jak negativně se stavějí především

Hledá se nový šéfredaktor Salesiáni Dona Boska hledají nového šéfredaktora Salesiánského magazínu. Měl by to být člověk, který důvěrně zná prostředí Salesiánské rodiny, má zkušenosti s žurnalistikou, umí anglicky nebo italsky a měl by na editování a redigování časopisu dostatečný

časový prostor. Pokud byste měli zájem o výběrové řízení na tuto pozici, pište na adresu vikar@ sdb.cz a pošlete motivační dopis, případně svou vizi tohoto periodika. Redakce Salesiánského magazínu

Rozhovor

zvlášť výživný politici, ale také obecně populace našich zemí (Česko, Slovensko, Maďarsko) k uprchlíkům, které někteří představitelé nazývají „dobře živenými muži“. Nebo je to z tvého pohledu pochopitelné? Je to dost těžko pochopitelné, ale v posledních třech dnech, co jsem tady, jsem se s tím setkal u řady tzv. dobrých katolíků. K mému velkému překvapení se na uprchlíky dívají skoro jen negativně. Podle mě jde o mix nevědomosti, neinformovanosti (díky dezinformacím) a hlavně minimální přehled o světové politické situaci a dynamice globální společnosti. Ale také je to projev nízké křesťanské citlivosti vůči slabším… Je to velká výzva pro ty, kdo jsou lépe informováni, aby něco dělali a hlavně promlouvali za ty slabé. Na celém světě je teď už víc než 250 milionů běženců a dalších asi 600–700 milionů domácích uprchlíků. Na druhé straně oni zachraňují nebo oživují církev nejen v Evropě, ale také v Asii nebo v USA. Uveď nějaké příklady pozitivních salesiánských iniciativ, které se dějí v Evropě nebo i ve světě. V naší salesiánské agentuře ANS vycházejí skoro denně články v rubrice SOS Refugees (Pomoc uprchlíkům), kde si můžeš číst o nejrůznějších mezinárodních iniciativách salesiánské kongregace (www.infoans.org). Téma uprchlictví se netýká jen Sýrie, Afghánistánu a Evropy. Například „u nás v Japonsku“ v diecézi Jokohama (ve Václavově regionu – poznámka redakce) máme právě teď dvě farnosti, které se věnují pouze uprchlíkům. V Koreji je to stejné a také ve Vietnamu nebo v Číně je spousta „domácích“ běženců, o které salesiáni pečují.

Nedávno zcela nečekaně zemřel vynikající salesián středního věku, Toník Nevola, a tady pro nás je to velká ztráta. Bezděky přemýšlíme, jak dál, kam nasměrovat své síly do budoucna, abychom nevyhořeli a zároveň byli přínosem pro mladé lidi v naší zemi. Co bys nám ze své světové perspektivy poradil jako lék na skepsi a únavu? Hm, vnímám z tvých slov určitou skepsi, únavu – to zní hodně evropsky! A možná i na mě už to trochu dopadlo. Zrovna v mé rodné farnosti v Brně-Židenicích mi jedna farnice povídá: „Měl by ses víc usmívat, jako dřív!“ Na to ovšem není žádný zázračný lék. Ale třeba ta minulá dvacátá sedmá kapitula pozitivně „nakopla“ mnohé k radikálnímu následování Krista! Tři klíčové pojmy, kterými se kapitula zabývala, jsou také odpovědí na tvou otázku. Mystik je hledač Boha, prorok bratrství, sluha mladých lidí, zvláště nejchudších. Moje trojčlenka před čtyřiceti lety v Československu byla VÍRA – POKORA – PŘEHLED – a doprovází mě dodnes. Denně chci patřit o něco víc Bohu, bráchům a mladým lidem – to je nejlepší lék pro zasvěcené osoby. Kam se po Novém roce chystáš a kam se těšíš? Bude rok cestování a návštěv, setkávání a propojování našich patnácti set salesiánů ve dvaadvaceti zemích východní Asie a Oceánie. Na to cestování se těším, protože jde o doprovázení bráchů, zvláště provinciálů a mladých salesiánů tam, kde mladá církev roste, i když i tam jsou velké výzvy. Tento rok bude obzvlášť „výživný“ – budu potřebovat hodně zdraví a také spánku! Pozdravy všem! Ciao. Zdeněk Jančařík

Modlitby k Donu Boskovi Svatý Jene Bosco, otče a učiteli mládeže, který jsi tolik pracoval pro záchranu duší, buď našim vůdcem! Nauč nás hledat pravé dobro pro naši spásu a pro spásu bližních. Pomáhej nám překonávat vášně a nesprávné ohledy. Rozohni v nás lásku k svátostnému Ježíši, k Panně Marii Pomocnici křesťanů a k Svatému otci. A vypros nám od Boha šťastnou hodinu smrti, abychom došli věčné blaženosti. Amen. Svatý Jene Bosco, otče a učiteli mládeže, byl jsi učenlivý k darům Ducha svatého a předal jsi salesiánské rodině poklad své přednostní lásky k nepatrným a chudým. Uč nás stávat se každým dnem znamením a nositeli Boží lásky a pěstovat v duších smýšlení Krista – Dobrého pastýře. Vyprošuj pro všechny členy své Rodiny dobrotivé srdce, vytrvalost v práci moudrost v rozlišování, odvahu vydávat svědectví a misionářskou velkorysost. Zjednej nám milost, abychom byli věrní zvláštní smlouvě s námi, kterou potvrdil Pán. Učiň, abychom vedeni Pannou Marií, šli radostně cestou, která vede k lásce. Amen. salesiánský magazín 2016/1 17

působení sester salesiánek

Salesiánský domov mladých v Hradc Salesiánský domov mladých (SDM) sice vznikl teprve v roce 2015, v Hradci Králové však bydlí studentky v domově, který je veden salesiánkami, již více než dvacet let. Na to, jak vlastně (nejen) studentský život v domově vypadá, odpovídá ředitelka SDM sestra Ludmila Rybecká. Komu je SDM určen, kdo se sem může přihlásit a jaké jsou na ubytované studentky požadavky? Salesiánský domov mladých slouží studentkám středních a vysokých škol, případně také vyšších odborných škol. Občas jsou mezi ubytovanými i dívky, které již nestudují, ale začínají pracovat, a než se po Hradci rozkoukají a zařídí si vlastní bydlení, potřebují dočasné zázemí. Mezi požadavky na ubytované patří jednak to, co s sebou nese společné bydlení, tedy ohled na druhé, slušné chování, udržování společných prostor v pořádku, a pak to, co vyplývá ze specifické charakteristiky „salesiánského domova“. Domov je totiž rodinným prostředím, které vyžaduje ochotu všech investovat do vzájemných vztahů, snahu navzájem se znát, zapojení do společných činností, účast na společných setkáních. Salesiánský pak znamená, že je založen na křesťanských a salesiánských hodnotách, jejichž respektování se předpokládá.

setkání do roka, kde se očekává přítomnost všech ubytovaných: seznamka domu, zahájení adventu, oslava Vánoc, rozlučka na konci školního roku, abychom se aspoň několikrát do roka všechny viděly. Pro ubytované je tu také široká nabídka zájmových činností, kde mohou využít dle svých potřeb, zájmů a časových možností. Nabídka se každý rok trochu mění v závislosti na zájmu studentek a na možnostech těch, kdo tyto aktivity vedou. Tak třeba letos hrajeme pingpong, za příznivého počasí ringo, cvičí se zumba, někdo chodí běhat. Co se týče hudby, je zde možnost učit se na kytaru, na klavír, společně zpívat. Máme tu také různé tvořivé aktivity, teď například drátkujeme. Příležitostně se také účastníme různých přednášek a besed či koncertů, které buď vybíráme z nabídky v Hradci Králové, nebo pozveme lektory přímo sem k nám. Nechybí samozřejmě

Máte pro ubytované studentky nějaký program, nebo tady jenom bydlí? Odpověď vyplývá z předchozího: pokud se má vytvářet rodinné prostředí, tak nejde „jen bydlet“. Minimálně je potřeba se společně setkávat, něco společně prožít, mít šanci druhé poznat. Máme několik 18 salesiánský magazín 2016/1

Ze života v SDM

ani duchovní nabídka, k níž patří společné modlitby, adorace, mše, možnost svátosti smíření a v rámci liturgického roku třeba v adventu roráty a v postní době křížová cesta. Se životem v SDM je spjata také spousta tradičních akcí – táborák či společné oslavy různých svátků. Vznikají ale i akce zcela netradiční, jako třeba teď nedávno pozorování východu slunce z kostelní věže. Mnohé z aktivit, které zmiňuješ, jsou nějak spjaty s křesťanstvím, s vírou v Boha. Je důležité, aby byly ubytované studentky věřící? Víra není podmínkou, a ne všechny studentky jsou věřící. Důležité je, aby měly hodnoty, které se alespoň v základu nějak shodují s hodnotami, na nichž je SDM založen. Je asi logické, že pokud by jejich hodnoty byly v zásadním rozporu s těmi křesťanskými, ani ony samy by se zde necítily dobře.

působení sester salesiánek

ci Králové Pohled víry spíše ovlivňuje základní nastavení fungování SDM ze strany výchovného týmu, což se projevuje v několika rovinách. Jednak je to v našem pohledu na člověka jako bytost povolanou k plnosti života, kterou je možné nalézt v Bohu. Proto je každá osoba důležitá a my se snažíme podpořit to, co jí může napomoci k dosažení této plnosti. Jak to říkal Don Bosco: „Chci vás vidět šťastné zde i na věčnosti.“ Jednak to znamená nespoléhat se jen na lidské prostředky, ale také na Boží působení v životech těch, které máme před sebou. Proto je důležitou součástí naší činnosti také modlitba za ně. Další rovinou je snaha o to, aby ty z ubytovaných dívek, které mají dar víry, měly možnost jej zde prohlubovat a sdílet s ostatními. A ty, které věřící nejsou, aby měly možnost poznat, že v životě existuje i tento rozměr, a v případě zájmu se s ním mohly blíže seznámit. Jak je to v SDM s pravidly? Pravidla tu také máme a víceméně vyplývají z toho, co už bylo řečeno. Mají napomáhat vzájemnému dobrému soužití, studiu a vytváření rodinného prostředí. Středoškolačky mají vzhledem k tomu, že jsou nezletilé, ještě některá specifika týkající se vycházek, omlouvání nepřítomnosti apod. Jak vypadá běžný den v SDM? To je těžké popsat, spíše to závisí na tom, kolik má zrovna kdo učení a kolik času má na jiné věci, což se dost mění. Běžné je asi to, že dívky ráno vstanou a jdou do školy, odpoledne postupně přicházejí a učí se, vaří, vyprávějí a mají možnost využít některé z nabídek volnočasových aktivit. Večer se mohou zúčastnit společné modlitby ve 21.30 a od 22.00 by měl být noční klid.

Dívky se mohou zúčastnit i mše svaté

Domov pro studentky má tady u sester salesiánek v Hradci Králové dlouhou tradici. V loňském roce však v tomto díle došlo k některým změnám. Z Církevního domova mládeže (CDM) se stal Salesiánský domov mladých (SDM). Co to konkrétně znamená, v čem tato změna spočívá? Ve stručnosti: CDM byl školským zařízením, které bylo svou organizací nastaveno na ubytování středoškolaček. S přibývajícím podílem ubytovaných vysokoškolaček nastala potřeba přizpůsobit se této nové situaci. SDM je církevním zařízením, které má větší možnost přizpůsobit způsob fungování různým

SDM Salesiánský domov mladých v Hradci Králové nabízí ubytování v rodinném prostředí založeném na křesťanských hodnotách především studentkám vysokých a středních škol. Je zřízen Provincií kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice, (sestrami salesiánkami) a je právnickou osobou v římskokatolické církvi. Bližší informace na www.sdmhk.cz

potřebám vysokoškolaček a středoškolaček. Ubytování má spíše soukromý charakter, studentkám je dávána větší důvěra a očekává se od nich větší samostatnost a zodpovědnost. A ještě otázka na závěr: co tě na práci vychovatelky baví? Možná spíš, co mi dělá radost. To, že mám příležitost poznávat různé lidi. Vždycky mě potěší, když vidím, kolik mladých lidí je přirozeně dobrých, zodpovědných za svůj život, schopných vyjít ze sebe, dělat něco pro druhé. Že se nespokojují s životním stylem, který společnost dnes nabízí, ale hledají něco víc. Mnohokrát mě až dojalo nějaké gesto nebo skutek, když některá ze studentek pro někoho něco nezištně udělala. Mám ráda i takový ten běžný každodenní život. Je to zde hodně postavené na vzájemné důvěře a je hezké zažívat, že to i v dnešní době jde. Těší mě také, když vidím, že se někomu podařilo trošku povyrůst, v něčem se posunout, překonat se. Zároveň jsou pro mě různé situace a setkávání stálou výzvou, abych na ně reagovala, nezůstávala v zajetých kolejích a měnila se i já. Helena Křenková salesiánský magazín 2016/1 19

Misie

Z dopisů dobrovolníků Víte, kdy je v indickém Hospetu údajně pořádná zima? Jak moc se liší indické děti od těch našich? A kolik jich asi dorazí na dětský den a jak se připravují na Vánoce? Čtěte o tom v dopise od dobrovolnice Martiny Švehlákové.

Nudou tady vážně netrpím! Příšerně se nám tu ochladilo! Jeden den klesly denní teploty dokonce na 25 stupňů. Bylo to neskutečné drama! Všichni se hrozně nachladili a kněží vytáhli zimní bundy, sponzoři přivezli deky a svetry pro děti, které nic takového nevlastní. Měla jsem z toho velkou srandu do té doby, než jsem se taky nachladila. Asi už jsem se tu prostě příliš aklimatizovala. Tak teď chodím večer ve svetru i já, i když se denní teplota většinou zase drží kolem příjemných 32 stupňů. V Snehalaya jsme se všichni už dávno dokonale zabydleli a já si velmi rychle zvykla na to, jak je to pohodlné nemít internet a užívám si čas strávený jen a jen s dětmi. No dobře, kdyby to bylo vážně „jen a jen“, tak by se mi to asi velmi rychle líbit přestalo. Proto se stále dvakrát týdně vracím do Don Boska a proto si taky snažím najít občas možnosti úniku, například na procházce s naším psem Rajou. Hodiny angličtiny mě baví čím dál víc. Moje ambice ve smyslu, kolik toho děti za rok naučím, jsem už ale trochu přehodnotila. Jeden z problémů je velmi rozdílná úroveň znalostí dětí. Některé jsou až neskutečně chytré, jiné jsou naprosto nestudijní typy. Také počet dětí se neustále mění. Sem tam přijede nějaké nové, sem tam některé uteče. Nejhorší jsou nejrůznější svátky (kterých je v Indii asi milion). To 20 salesiánský magazín 2016/1

Dětský den v Indii

si pak někteří rodiče vezmou děti domů a často je „zapomenou“ vrátit. V Indii má všechno svůj čas, takže se to obvykle neřeší dříve než za měsíc, kdy pro něj někdo zajede. Také jsme v Don Bosku slavili dětský den. Jako obvykle jsem neměla moc informací předem, tak jsem byla vážně ohromená, jak obrovská to byla akce. Kromě našich dětí přišlo dalších skoro 1000 z okolních vesnic a nejchudších částí Hospetu. Děti mohly za splněné úkoly a vyplněné kupony získat drobné odměny a jako správní

Indové smlouvaly jak o život, posléze si začaly vzájemně rvát odměny z ruky, házet po mně falešné papírky a tvrdit, že je to kupon, předstírat šílený hysterický pláč… Mezi nimi vypadaly všechny „moje děti“ jako úplní andílci. Při 32 stupních se mi moc nedaří naladit na atmosféru Vánoc, a tak jsme s dětmi aspoň vyráběli adventní věnec, který měl nakonec velký úspěch, i když bylo dost těžké děti přesvědčit, že se první neděli zapaluje opravdu jenom jedna svíčka. Ještě daleko větší nadšení však vzbudil adventní kalendář. S dětmi jsme z kusu kartonu vytvořili vánoční stromek a ten jsem pak já oblepila 24 balíčky (některé dny dvojbalíčky, aby nakonec vyšlo na všechny děti). Balíčky obsahovaly úplné drobnosti jako bonbony, nafukovací balonek, nebo gumu. Každý den se vylosovalo jedno či dvě děti, které si pak balíček vzalo. Reakce byla neuvěřitelná. Všechny mě objaly, šíleně skákaly radostí a tisíckrát mi děkovaly. A tak jsem si už po sté musela uvědomit, jak jsou tyto děti neskutečně úžasné! Ne umím si představit, že bych kdekoliv jinde mohla najít stejně vděčné,

Misie radostné, milující, no prostě skvělé děti. A i když mě často vytáčí, jsem hrozně vděčná, že tu mám právě je a jen doufám, že jim ta úžasnost vydrží i dalších šest měsíců. Martina Švehláková (redakčně kráceno)

Misijní úmysly Únor – Modleme se za jednotu mezi různými křesťanskými denominacemi v jižní Asii. Březen – Modleme se za Salesiánskou rodinu, aby byla zdrojem důvěryhodné a plodné inspirace pro křesťanské rodiny na celém světě.

Cagliero v africkém duchu Dobrodružná hra. Salesiánská pedagogika. A Afrika. Třetí víkend Cagliera, tentokrát 11.– 13. prosince v Brně-Líšni. Večer začala dobrodružná hra, při které si účastníci kurzu mohli alespoň trochu představit, jak se cítí uprchlíci. Sobotní den se již nesl v africkém duchu – přednášky o dobrovolnictví, životních

podmínkách a dětech v Zambii, Kongu, Keni, Etiopii a Tanzanii. Jako překvapení na oběd na ně čekaly exdobrovolníky vyrobené typické africké speciality. Pomocí rukou tak mohli ochutnat kukuřičnou kaši, fazole, opečené červy, mango, pečené banány a další typické potraviny pro tento kontinent. V dalších částech programu se účastníci více dozvěděli

o salesiánské a volnočasové pedagogice, zúčastnili se mše svaté a večer si užili rozdávání vánočních dárků se slavnostní večeří. Poslední den víkendu se snažil všechny naučit sociální komunikaci a tomu, jak by měla správně probíhat jejich prezentace a pak už jen odjezd do všech koutů republiky domů… Martina Mončeková

K Viktoriiným vodopádům Období dešťů znamená pro naše dobrovolníky konečně chvíle odpočinku a tak se společně s dobrovolnicí Annou Šenovskou vydejme k pověstným Viktoriiným vodopádům… Jsem tu tři měsíce, před dvěma týdny skončil školní rok a celé City of Hope konečně utichlo. Přišly deště, začínají se rojit komáři a tvořit kaluže a vedro, i když trvá, je k přežití. Snad to konečně pomůže Zambii vrátit se do stavu stabilní ekonomiky, protože když je mnoho vody, je plné koryto řeky Zambezi a vodní elektrárny fungují naplno, a tím pádem se pracuje. I my dobrovolníci máme měsíční volno a tak vyrážím

s dalšími dvěma Češkami do Livingstonu, kde je ještě větší vedro než v Lusace a pak hurá na Viktoriiny vodopády – jedno z nejúžasnějších míst na zemi. Hned u vchodu nás pobavila cena za vstup – 240 kwacha (asi 500 Kč) pro turisty, 7 kwacha pro místní (asi 17 Kč). Já naštěstí mám studentskou permanentku, týkala se mě tedy ona druhá cena. Vodopády byly úžasné, i když zatím velmi slabé, deště teprve začaly. Nicméně

díky nízkému korytu řeky jsme dosyta užily koupání – a to dokonce i v Devil’s poolu – v Ďáblově jezírku, což je místo hned na hraně vodopádů. Pozorovaly jsme hrochy a v dalších dnech podnikly výlet do Zimbabwe, abychom si vodopády prohlédly pěkně z protější strany. V místní vesnici jsme měly štěstí a zahlédly náčelníka, načež místní pravili, že máme velké štěstí; berou ho jako krále a zdraví ho tak, že si přidřepnou a párkrát tlesknou rukama. Všimla jsem si, že si takhle projevují lidi úctu i na ulici – pokud někdo mladší zdraví staršího, přihrbí se při tom a tleskne, nebo alespoň spojí ruce. A jely jsme i na safari, juchů! Anna Šenovská (red. kráceno) salesiánský magazín 2016/1 21

Kr á t k é z p r á v y

Strenna na rok 2016 v češtině Salesiánské téma roku 2016 (tzv. Strenna) zní: Spolu s Ježíšem se vydejme na dobrodružnou cestu Ducha. Souhrn myšlenek hesla na rok 2016: Co znamená vydat se po dobrodružné cestě Ducha? Především jde o cestu DO NITRA. Cesta do nitra však neznamená jen prožitek vlastní interiority, i když i to je dobré cvičení. Pro nás věřící je to cesta SPIRITUALITY, spirituality, která má různé odstíny, o nichž budeme ještě mluvit. Ježíš sám podnikl dobrodružnou cestu vydanosti Duchu svatému. Vždycky usiloval o plnění Boží vůle, Bůh ho svým Duchem inspiroval, doprovázel, provokoval a vedl… Don Bosco prožil svůj život v otevřenosti Duchu, protože usiloval o následování toho, co od něho a od jeho chlapců žádal Bůh. Mnohokrát musel jít do Chieri, kde prožil skutečná dobrodružství při vedení Duchem svatým. Toto putování ho

vedlo během let k osobní harmonii a sjednocení se sebou, nakonec byl dalek chaosu a neuspořádanosti. Totéž se dělo s Pánem Ježíšem u Panny Marie v Nazaretě, když se zcela vydala vedení Ducha a Bohu, aniž tušila, co to všechno přinese. A stejné to bylo s Donem Boskem, pro něhož přitakání Duchu svatému znamenalo dobrodružství, ale také velkou výzvu. Toto pozvání se týká také každého z nás. Můžeme se vydat na cestu Ducha, na níž se jím můžeme nechat doprovázet a překvapovat. Taková cesta nám připraví mnohá překvapení, ale cíl, k němuž spějeme, je úžasný. Jak vypadá tato cesta do nitra a ke spiritualitě, která nám nabízí život pod vedením Ducha? • Vyjadřuje se hlubokou zkušeností víry. • V y j a d ř u j e s e z a ko u š e n í m

společenství víry. • Vyjadřuje se růstem v milosrdenství a v bratrském rozměru života. Přáli bychom si, milí mladí lidé, abyste nás na této cestě doprovodili. Vydejme se na tuto cestu společně! Učme se společně, zakoušejme ji společně, protože jen tak si můžeme navzájem pomáhat. A v tomto „navzájem“ můžeme vidět Salesiánskou rodinu, pro kterou je toto heslo určeno, ale zároveň tisíce dalších mladých v nejrůznějších zemích, kulturách a v salesiánských dílech, animátory jiných mladých lidí, kteří je budou doprovázet na této dobrodružné cestě, po níž s námi jde On, Duch svatý, který nás pořád překvapuje, stimuluje, provokuje, zapaluje, fascinuje a provází. Ángel Fernández Artime, hlavní představený SDB překlad: Zdeněk Jančařík SDB Celý překlad Strenny 2016 najdete na www.sdb.cz

Duchovní cvičení pro bývalé žáky Duchovní cvičení v roce 2016 pro bývalé žáky budou od pondělí 22. srpna večer (začínáme večeří v 18.00 hod.), do pátku 26. srpna dopoledne opět ve Fryštáku. Přihlášky je možno poslat do 20. července 2016 na e-mail: [email protected] nebo na tel: 596751322, UPC591132542, mobil 723573841. Písemně na adresu: Miroslav Machálek, Výškovická 83, 700 30 Ostrava 30. Kazatelem je již tradičně otec Pavel Kuchař, SDB. M. Machálek 22 salesiánský magazín 2016/1

Provinciálem zůstává Petr Vaculík – Po říjnovém rozlišování mezi spolubratry v české provincii potvrdil ve středu 9. prosince 2015 hlavní představený don Ángel F. Artime v roli provinciála Salesiánů Dona Boska P. Petra Vaculíka. Vyprošujme mu Boží požehnání.


Setkání rodičů salesiánů Tradiční setkání rodičů Dcer Panny Marie Pomocnice a salesiánů z Brna a okolí proběhlo v sobotu 14. listopadu 2015. Setkání začalo společnou mší sv. na poděkování za živé i zemřelé rodiče. Dalším bodem programu byla společná fotka. V sále pod kostelem pak následovalo představení všech účastníků, protože hlavně v obou komunitách došlo k personálním změnám – a poté byli rodiče uvedeni do života komunit prostřednictvím prezentací fotografií. Duchovním zážitkem bylo i poutavé vyprávění Zdeňka Jančaříka – nového ředitele komunity SDB – o tom, jak před rokem byly nalezeny ostatky Státní bezpečností umučeného P. Josefa Toufara, faráře

Společné foto účastníků setkání

v Číhošti, a on u toho mohl být. Před závěrečným požehnáním samozřejmě nesměla chybět kytička

pro maminky a knižní dárek pro tatínky. Marie Tkadlecová

Dny Salesiánské spirituality Ve dnech 14.–17. ledna 2016 se v Římě uskutečnil již 34. ročník Dnů salesiánské spirituality. Tradiční akce je momentem společenství, sdílení a rodiny. Zúčastnilo se jí asi 380 účastníků ze 30 skupin salesiánské rodiny. Společně se zamýšleli nad tématem Hesla hlavního představeného: Spolu s Ježíšem se vydejme na dobrodružnou cestu Ducha! Dnů salesiánské spirituality se účastnil hlavní představený salesiánů Ángel Fernández Artime, generální matka FMA Yvonne Reungoat a další představení různých skupin Salesiánské rodiny, které u nás v Čechách ani nemáme. První den byl inspirován tématem Kouzlo dobrodružství. Mluvil o něm profesor pastorální teologie

Klára Novotná na Dnech salesiánské spirituality v Římě

Francesco Di Natale, SDB. Večer se mimo jiné promítalo video Strenny. Slůvko na dobrou noc měl hlavní představený otec Ángel a oslovilo české salesiány-spolupracovníky

akce – Karla a Kláru Novotných – kteří o něm napsali na spolupracovnický web. České salesiánky na akci zastupovala sestra Pavla Mikysková. salesiánský magazín 2016/1 23


Postavte se k hudbě cellem S ojedinělým projektem edukativních koncertů pro školy a veřejnost přichází Salesiánské středisko mládeže v Praze-Kobylisích a cellovým soubor Prague Cello Quartet. Dva koncertní cykly pro mladší a starší děti s názvy „Kdo je největší trpaslík“ a „Cellisti z Karibiku“ nabídnou nejen kvalitní hudbu v podání čtyř fenomenálních cellistů (Ivan Vokáč, Petr Špaček, Jan Zvěřina, Jan Zemen) ale zároveň se zaměří i na etiketu. „Všimli jsme si, že mnoho dětí, ale i dospělých, kteří navštěvují různé kulturní akce – koncerty, divadelní představení atd. se neumí na tyto příležitosti obléci nebo třeba kdy mají tleskat či odejít ze sálu, tak, aby nerušili. Proto nás napadlo spojit hudbu, která se dětem líbí a kterou znají z pohádek, filmů, muzikálů s pojednáním o etiketě,“ vysvětluje ředitel Salesiánského

střediska Václav Jiráček a dodává: „Děti by se na návštěvě těchto koncertů měly především bavit, smát se, ale zároveň si odsud odnést radost z krásné hudby a několik důležitých rad a zásad slušného chování ve společnosti.“ Edukativní koncerty nejen pro školy se budou v roce 2016

konat v termínech: 18. března, 22. dubna a 24. června vždy v 8.30 a v 11.00 hod v Salesiánském divadle v Praze-Kobylisích. (Kobyliské nám. 640/11, Praha 8) Scénář k edukativním koncertům sestavil známý dramaturg České televize Jiří Chalupa. Informace, rezervace, prodej vstupenek: [email protected]; 732938172, 283029311, cena 130,– Kč/ 1 vstupenka. Více na http://www.strediskokobylisy.cz/divadlo/edukativni-koncerty-pro-skoly „Koncerty nabízíme i ostatní veřejnosti, protože je mnoho rodičů, kteří jsou s dětmi doma a možná by rádi tuto příležitost uvítali. Stejně tak starší lidé, kteří neradi chodí potmě domů. Koncerty jsou právě proto dopoledne. Snažíme se prostě zaujmout všechny věkové kategorie,“ zve na koncerty Petr Špaček, člen Prague Cello Quartet. EŠ

Salesiánky jdou do nových míst Přestože se počet sester salesiánek ve světě snižuje, hlavní představená Matka Yvonne Reungoat schválila a svým dekretem potvrdila v nedávné době vznik dvou nových komunit – jednou je nová přítomnost sester FMA v Baku – hlavním městě Ázerbajdžánu. Tou druhou komunitou je komunita v Misterbianco na Sicílii (Itálie). Působení sester salesiánek v Baku bylo svěřeno sestrám ze Slovenska. O přítomnost sester FMA v Misterbianco požádal biskup a místní diecézní farář, který se netají svou


sympatií k salesiánské spiritualitě. Před lety dostal darem od hlavní představené sochu Panny Marie Pomocnice křesťanů, a když socha dorazila do farnosti, prohlásil: „Zatím jsi přišla ty, Maria Pomocnice, nyní ale co nejdříve pošli i své dcery.“ V den příchodu sester salesiánek s dojetím řekl: „Dnes mohu potvrdit, že moje modlitba byla vyslyšena.“ Stejná věc se udála i v roce 1876, kdy Don Bosco poslal obyvatelům Chieri sochu Panny Marie Pomocnice a při tom prohlásil: „Zatím posílám Matku, pak přijdou dcery.“ Přítomnost sester salesiánek v této farnosti je velmi významnou událostí. Farnost nese jméno blahoslaveného kardinála Giuseppa

Benedetta Dusmeta, a jak se můžeme dočíst v kronice farnosti, už on požádal spoluzakladatelku Dcer Panny Marie Pomocnice svatou Marii Dominiku Mazzarellovou o sestry salesiánky pro svou diecézi. Tři sestry zde budou pracovat v oratoři, povedou farní katecheze pro mladé i dospělé, budou navštěvovat nemocné, formovat katechety, povedou dílny ručních prací pro maminky a budou formovat ministranty. Farář i farníci je přijali s velkou radostí a nadšením. Přítomnost sester salesiánek v této farnosti má být odpovědí na výzvu papeže Františka k „vyjití“ do existenčních periférií a přinášet tam evangelium o Kristu.

Křížovk a o ceny

PULZ

Aforismus: Neupřímný člověk… (viz tajenku), upřímný na to, co si myslí. POMŮCKA: ZNAČKA PŘÍSLOVCE AOM, EIS, EL, CHIP, DECIMETRU ČASOVÉ TOY, VI

1. DÍL TAJENKY

TERÉNNÍ ZÁVOD (hovor.)

TUHÝ KOMUNÁLNÍ ODPAD (zkr.)

INICIÁLY HEREČKY BRODSKÉ

RODOVÝ ZNAK

TEXTOVÝ EDITOR 2. DÍL TAJENKY

PŘEDLOŽKA NEJVYŠŠÍ OBCHODNÍ KONTROLNÍ AKADEMIE ÚŘAD (zkr.) (zkr.)

VÝROBEK Z MLÉKA

BUFET

ŘÍMSKÝCH 111

LED (německy)

NÁZEV HLÁSKY N

TAHLE

PLAZ

ODDĚLENÍ NEMOCNICE (zkr.)

CESTOVNÍ DOKLAD PRAŽSKÉ VODÁRNY TĚLESNÁ ČINNOST VÝZVA K SOUBOJI

PARNO

PŘEDLOHA BÝVALÝ KÓD SLOVENSKÉ KORUNY

RYCHLE KMITAT

SRKNUTÍ

CITOSLOVCE OHRAZENÍ BÝV. FRANC. LETEC. SPOL.

AKCIOVÁ SPOLEČNOST (zkr.) DRAVÝ PTÁK

MÍSTNÍ ÚŘAD (zkr.) ČÁROVÝ KÓD BÝV. MOBIL. OPERÁTOR KŘESLO VLÁDCE

STŘEDOEVROPSKÁ UNIVERZITA (zkr.)

ZÁVĚRY ČESKÝ HEREC (Josef)

MŘÍŽKA

DÉLKA SUKNÍ NELÉTAVÝ PTÁK

VOUSY POD NOSEM TECHNICKO- PROHLUBENINA HOSPODÁŘSKÁ SPRÁVA GOLFOVÝ (zkr.) ÚDER

JEHLIČNATÝ STROM NEMNOHO VEDLE TÝKAJÍCÍ SE KÝLU (stř. rod)

OTEC MANŽELA ZTRÁCET KREV

VIRUS NEMOCI AIDS

HARABURDÍ JM. ZPĚV. CSÁKOVÉ CHEM. ZN. EUROPIA

OSPALÝ ZNAČKA AUDIO KAZET TLAK KRVE (zkr.)

SIBIŘSKÝ VELETOK

MLÁDĚ KRÁVY OKOLO (básnicky)

KŮŇ (knižně) SÁZENKA POUZDRO NA ŠÍPY SRDEČNÍ INDEX

HLAS KONĚ STÁTNÍ (zkr.)

DODATEČNÉ ZASETÍ

BÝVALÝ MOBILNÍ OPERÁTOR

USTÁLENÝ SLOVNÍ OBRAT

SKUPINA ZVÍŘAT

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 1. dubna 2016.

Křížovka


Blahopřejeme

Vše nejlepší k narozeninám Salesiánům a salesiánkám, kteří v lednu, únoru a březnu oslavili narozeniny (nebo oslavy teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. Blahopřejeme samozřejmě i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni. P. Petr Zelinka oslavil 2. ledna v Sebranicích krásné 40. narozeniny, 18. ledna se dožil již 82 let P. Josef Preisler, také Sebranicích, a třetí místo na pomyslných stupních vítězů patří P. Vojtěchu

Glogarovi, který 19. ledna oslavil taktéž na faře v Sebranicích kulaté šedesátiny. V Ostravě slavil krátce nato – 21. ledna – koadjutor Jan Rychlý 83. narozeniny a ve stejný den slavil P. Ondřej Matula krásné 45. narozeniny. Únorové oslavence odstartoval P. Josef Kopecký starší, který se 2. 2. dožil v Litomyšli 81 let. Salesiánka Věra Vorlová oslavila v karlínské komunitě již 87. narozeniny, a to 4. února. P. Josef Trochta slavil v pardubické komunitě 9. února 65. narozeniny a 28. února oslavil 86. narozeniny P. Josef Pavlas. Mezi březnovými oslavenci připomínáme P. Josef Šplíchala, který 1. března slaví 79. narozeniny.

S. Marie Kučerová, FMA

P. Petr Zelinka

Pan Jan Rychlý

Jáhen Václav Kelnar


Salesiánka Majka Kučerová oslaví 23. března v Praze-Karlíně 45. narozeniny a 30. března se 87 let dožívá trvalý jáhen Václav Kelnar.

P. Josef Trochta

Akce

Se salesiány do Krakova Ahoj, všechny vás moc zdravím a rád bych vám pozval na světové dny mládeže do Krakova, které se uskuteční od 20 do 31. 7. 2016. Setkání v Krakově se bude konat od 25. do 31. července 2016 a vyvrcholí bohoslužbou se Svatým otcem v neděli 31. 7. Od 20. července budou probíhat v jednotlivých polských diecézích předprogramy. Můžete se přihlásit na předprogram s pražskou arcidiecézí nebo také spolu se salesiány. Salesiánský předprogram se bude konat v diecézi Gliwice, konkrétně ve farnostech v okolí města

Tarnowskie Góry. Pojedeme tam autobusy a ubytování bude v rodinách, každá farnost přijme jeden autobus poutníků. Chceme dohodnout, aby všechny autobusy salesiánské skupiny byly poblíž sebe, nejlépe v jednom děkanátu. Hlavní body předprogramu budeme tak mít možnost prožít společně s mladými lidmi z dalších salesiánských farností a středisek. V programu se počítá se společnou poutí, návštěvou Osvětimi, exkurzí do některé z atraktivních

technických památek, které okolí Gliwic nabízí (ve hře je i sfárání do černouhelného dolu či návštěva dolu na stříbro). Každá z farností připravuje svůj vlastní program, ve kterém se chtějí „vytáhnout“, jak naznačovali. Počítá se také s biblickým workshopem a večery chval či s koncertem na náměstí. Pokud budete chtít jet do Krakova spolu s námi, pak se přihlaste v přihlašovacím formuláři na webových stránkách http://krakov2016. signaly.cz a v něm zaklikněte možnost „salesiáni“. Více informací o celém setkání můžete nalézt také na stránkách www.sdb.cz. Vojtěch Sivek


Don Bosco ožil díky muzikálu Na prknech Saleska v Brně-Líšni vystoupil při příležitosti oslav svátku Dona Boska soubor z Žabovřesk s autorským muzikálem Sen z Piemontu. Premiéra se odehrála už v listopadu 2015 v Žabovřeskách, budou následovat další reprízy.

Nechyběla dávka humoru…

…ani emocí a smíchu

Matka Markéta byla velmi přesvědčivá a její představitelka Anežka Hesová si stihla během představení střihnout i další roli

Výkony herců i neherců byly takřka profesionální

Světelné efekty byly velkolepé, jako v hudebním divadle, postaral se o ně „profík – práce všeho druhu“ Kuba Švanda

Na pódiu se vystřídalo 13 účinkujících, kteří sklidili velký aplaus nejen od dospělých, ale muzikál sledovalo i spousta dětí

NEPRODEJNÉ

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 reportáž str. 4 z lednové kapituly salesiánů

Recommend Documents