obsah úvodník
str. 3
str. 4 reportáž Maďarsko má blahoslaveného mučedníka
vzpomínky na Otce Oldřicha str. 5–6
vychovávej jako D. Bosco výročí
str. 7 str. 8
zajímavosti ze života církve, ze světa str. 9 základní kámen položen str. 10
Slovo redakce Milí přátelé Dona Boska, na konci tohoto církevního roku jsem stále víc konfrontován s postavou našeho zakladatele. Nejenže budeme od léta příštího roku slavit 200 let od jeho narození, ale v naší kobyliské komunitě jsem slíbil, že jako před dvěma lety napíšu o Donu Boskovi divadlo, které předvedeme na jeho svátek 31. ledna 2014 v našem divadle. A co Don Bosco nechtěl – vyšel mi z toho muzikál, který se bude jmenovat Don Bosco a Nebeská karabiniérka. Ano, já vím, že vám toho ten tajemný název moc neřekne, ale vo tom to přece je! Jednotlivé postavy trochu alternativního životopisu svatého Jana se mi při psaní začaly pohybovat po jevišti tanečním krokem a své repliky zpívaly ve verších. Matka Markéta, její bratr Michael, don Calosso a don Dassano neměli při konfrontaci s bláznivými nápady Jeníka Boska dost pádné argumenty a najednou měli potřebu své výčitky a obavy zazpívat. Ano, matka propláče několik nocí, osud jejího syna se jí poněkud vymkne z rukou, nic nebudou pomáhat modlitby ani mešní intence od přátel a spolužáků – dokud nezasáhnou nebesa… Ale to už bych prozrazoval příliš, nechte se překvapit. Jen nevím, jestli to všechno dáme s mladými i staršími ochotníky natolik dohromady, že to bude ke koukání. Jako režisér vlastně závidím starým salesiánům jejich schopnost hrát s klukama divadlo a psát opery, protože my generačně mladší už to moc nedovedeme. Všem vám přeji pod stromečkem mnoho krásných dárků, ale především dary, které se nedají zaplatit: pokoj a lásku. Zdeněk Jančařík
Vydavatel:
Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62
desátý Festival pod věží
Redakce: str. 11
šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, 283 029 218, e-mail:
[email protected] Tisk Rentis, s. r. o. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673
2 salesiánský magazín 2013/6
Úvodník
Milí přátelé a rodino Dona Boska, rok 2014 bude pro nás výzvou, abychom odpověděli na znamení doby, kterým je otázka ekonomiky a životaschopnosti církve v době tzv. restitucí. V médiích slyšíme, že církev bude bohatá. Jak to bude u jiných řádů, nevím, ale chci vás informovat o tom, jak to bude s námi salesiány. Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi č. 428/2012 Sb. nám nebude již téměř nic vráceno. Od státu máme příslib, že budeme dostávat po dobu třiceti let finanční částku z podílu náhrady za majetkové vyrovnání státu s církvemi. Musíme ji investovat tak, aby byla v budoucnu zdrojem financí pro život provincie. Naše díla pro mládež jsou nyní financována z různých zdrojů a projektů. V brzké době přijdeme o prostředky, které jsme čerpali od státu skrze diecéze. Od biskupství jsme získávali peníze na platy kněží, koadjutorů a pastoračních asistentů nejen ve farnostech, ale také ve střediscích mládeže. Jednotlivá biskupství nyní upravují pracovní úvazky svých zaměstnanců. Někteří salesiáni a sestry salesiánky nebudou již placeni biskupstvím. Musíme proto hledat nové zdroje, aby byly zajištěny komunity a platy pastoračních asistentů. Může se stát, že i my budeme propouštět pastorační asistenty a zaměstnance. Struktura
našich středisek by potom doznala značných změn. V tuto chvíli stojíme především o Vaši pomoc při hledání řešení. Postupně vytváříme ekonomický projekt provincie, který bude reagovat na novou situaci. Prosím Vás, abyste nabídli místním komunitám i vedení provincie své nápady a zkušenosti. Na základě Vašich podnětů můžeme objevit nové možnosti. Chceme společně s Vámi hledat, jak zajistit naše díla a udržet si potřebnou nezávislost našeho poslání. Změnu financování církve vidím především pozitivně, jako dobrou výzvu. Jsme řeholníci, kteří se rozhodli svobodně následovat Ježíše Krista a žít evangelní radu chudoby. Budeme méně zajištěni, více spoléhat na Boží prozřetelnost a chudobu budeme prožívat prakticky. Kritériem naší činnosti není výdělek pro vlastní zajištění, ale služba mladým, zvláště chudým. Přesto musíme najít způsob, jak služba mladým uživí i naše komunity. Každý ze salesiánů je součástí místní komunity, salesiánské provincie a kongregace. Nové financování posílí vztahy sounáležitosti a solidarity uvnitř Salesiánské rodiny. Každý je Bohem obdarován a má co nabídnout druhým. Skrze každého působí Boží Duch. Věřím, že nás povede, abychom společně našli odpověď na znamení doby pro naši církev. Děkuji za každou modlitbu, pomoc i hmotný dar. P. Petr Vaculík, provinciál SDB
SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN
Každé
2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.
Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail:
[email protected] SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN
salesiánský magazín 2013/6 3
R e p o r tá ž
Maďarsko má blahoslaveného mučedníka z dob totality Blahořečení prvního evropského salesiána-koadjutora, navíc mučedníka z doby komunistické totality v Maďarsku, se uskutečnilo v sobotu 19. října 2013 v Budapešti. České salesiány zastupovali mj. provinciál Petr Vaculík a jeho vikář Zdeněk Jančařík.
Boldog István Cesta do Budapešti v sobotu 19. října na blahořečení prvního evropského koadjutora Štěpána (Istvána) Sándora byla dobrodružná už proto, že nikdo z nás (Petr Vaculík, ani provinciálka FMA Majka Tkadlecová, ani představená VDB) neumíme maďarsky a adresa, na kterou jsme podle GPS jeli, se prokázala jako nefunkční (nikdo nás na ní nečekal). Na mé pokusy domoci se anglicky nebo německy nějakých informací jsem dostával standardní odpověď nemtudom, až jeden Budapešťan, který měl auto s německou značkou, mi lámanou němčinou vysvětlil cestu ke katedrále – pochopil jsem, že je na ulici Ándrassy utca. I řekl jsem na to köszönöm a jeli jsme.
4 salesiánský magazín 2013/6
Obřad vedl maďarský primas, kard. Péter Erdő, ko n c e l e b r o v a l i mnozí biskupové (kard. Angelo A m a t o, h l a v n í představený SDB Pascual Chávez a další) vše bylo maďarsky a jen občas se něco překládalo do italštiny. À propos, věděli jste, že Bůh se řekne maďarsky Isten, Pán Uruk a blahoslavený boldog? Chytil jsem se až při Beránku Boží (Isten Báránya)… Pár slov k blahoslavenému Štěpánovi: Narodil se v katolické rodině v roce 1914 ve vesnici Szolnok, sto kilometrů na jihovýchod od Budapešti. Tatínek pracoval na železnici. U szolnockých františkánů byl zbožným ministrantem, a protože pocítil řeholní povolání a měl technickou školu, františkáni ho doporučili k salesiánům, kde v roce 1938 zahájil noviciát. V roce 1946 složil věčné sliby a s vervou sobě vlastní se pustil do budování budapešťské tiskárny a učiliště, kde byl mistrem a vychovatelem. Už v roce 1947 začala první totalitární opatření Rákosiho vlády,
která se od roku 1949, po přijetí stalinistické ústavy komunistickou vládou, proměnila ve stalinský teror. Jedním z prvních pronásledovaných byla hlava maďarské církve, vězněný a mučený kardinál József Mindszenty. Řehole byly rozpuštěny, mnozí řeholníci byli uvězněni a čekali na soud. Štěpán na začátku pronásledování odešel do své rodné vsi, kde pomáhal v sakristii svému tátovi, pak se ale znovu pustil do organizování mládeže a tiskařské práce. V Budapešti se ubytoval pod falešným jménem István Kiss u svého kamaráda Tibora Dániela a organizoval bytové náboženské semináře pro své bývalé žáky. Salesiáni mu nabízeli možnost útěku za hranice do Rakouska, ale Štěpán chtěl za každou cenu sloužit svému národu a mladým lidem. 28. července 1952 byl zatčen a souzen s dalšími salesiány i laiky. Spolu s dalšími třemi spolupracovníky byl odsouzen k trestu smrti oběšením (poprava byla vykonána 8. června 1953), dalších dvanáct spolupracovníků dostalo trest žaláře od osmi do sedmadvaceti let. Dochovalo se několik svědectví od Štěpánových spoluvězňů o jeho zbožnosti a věrnosti Bohu až do konce. Podobně jako v případě číhošťského mučedníka Josefa Toufara, byla zpráva o vykonání trestu smrti doručena příbuzným teprve v říjnu 1959, tedy po šesti letech. Po mši jsme se konečně mohli pozdravit s mnoha salesiány ze všech koutů Evropy. Přijela řada koadjutorů z okolních zemí (od nás například Pavel Liškutin, Michal Svoboda a Pavel Andrle), mluvilo se všemi možnými jazyky, ale samozřejmě všemu vládla italština, a pak také polština a slovenština. Zkrátka Babylón. Boldog István, oroduj za nás! Köszönöm. Zdeněk Jančařík
Vzpomínka
Vzpomínky na Otce Oldřicha V římské nemocnici svatého Ondřeje zemřel v pátek 27. září 2013 český salesián P. Oldřich Přerovský. Bylo mu 89 let. V nemocnici byl hospitalizován několik týdnů kvůli zlomené stehenní kosti a následným komplikacím, které byly příčinou jeho úmrtí. Oldřich Přerovský se narodil 26. června 1924 v Ostravě. Salesiánem se stal v roce 1941 a kněžské svěcení přijal v Turíně 26. června 1950. Salesiánský život prožil z velké části ve službě vyučování a studia v oblasti církevních dějin. Mládí prožil ve své vlasti. Měl to štěstí, že byl formován Ignácem Stuchlým a Štěpánem Troch tou. V roce 1946, po vykonání pastorační praxe, jej představení poslali na teologická studia do Turína na Papežskou salesiánskou univerzitu. Tam ho zastihla zpráva o komunistickém převratu v Československu. Spolu s ostatními salesiány v zahraničí byl dokonce zbaven československého občanství. Od roku 1953 začíná vyučovat, nejprve ve studentátě v Bollengu a od roku 1956 na Papežské salesiánské univerzitě. Na podnět a pod vedením kardinála Alfonse Sticklera se kromě vyučování věnoval výzkumu. Výrazným výsledkem jeho bádání bylo v roce 1976 vydání tří svazků z řady „Studia Gratiana“, za což se mu dostalo od specialistů významného uznání. Během mnohých akademických aktivit nikdy nezapomněl na svoji vlast a ani na své spoluobčany v exilu. Věnoval se jim s velkým nasazením apoštola. Po politické změně v roce 1989 začal každoročně navštěvovat Českou republiku. Stále se zajímal o dění v české provincii. Kdykoli ho v Římě navštívili čeští spolubratři nebo jiní krajané, velmi srdečně
P. Přerovský při oslavě 60 let kněžství
se jim věnoval. Přes mnohá léta strávená v italském prostředí si zachoval krásný moravský přízvuk a bezchybnou češtinu. Několik posledních let pobýval v univerzitní nemocnici, kde se o něj pečlivě staraly Sestry Svatých Srdcí Ježíše a Marie.
P. Oldřich a studenti P. Oldřich Přerovský byl důležitým člověkem i pro české a slovenské studenty – hlavně salesiánské – v Římě. Všichni na něj vzpomínají s velkou láskou. Takto na něho vzpomíná sestra salesiánka Míša Pitterová: „P. Přerovského jsem poznala, když jsem začala studovat na UPSu kanonické právo, v roce 2001. Tehdy už byl emeritním profesorem a neučil, ale stále pracoval ve své kanceláři, která byla naproti naší učebny. Dělal tehdy mravenčí práci na kritickém vydání středověké sbírky kanonického práva, Summa di Uguccione. To, co mě tehdy upoutalo, bylo, jaký má historický přehled, bylo až neskutečné, kolik věcí si pamatoval, a jak dobře mluvil česky, i když téměř celý život žil v Itálii. Víc jsem ho ale poznala až později, když mu kvůli komplikacím
s cukrovkou amputovali nohu. Tehdy se dostal na ošetřovnu (nebyl ale upoután na lůžko, většinou se pohyboval na invalidním vozíku, občas i chodil o berlích) a já jsem ho někdy o nedělích navštěvovala (komunita, kde bydlím, je od UPSu jen pár minut). Tehdy už na mě nepůsobil jako vážný profesor a vědec, ale jako milý dědeček, s kterým jsem si ráda povídala. Vyprávěl mi o svém životě, o formaci, o radostech a strastech řeholního a univerzitního života. Zamýšlel se například nad poslušností. Svou univerzitní kariéru začal jako profesor církevních dějin: bavilo ho to, byl v tom dobrý, na teologické fakultě dosáhl hodnosti řádného profesora v tomto oboru. Pak se najednou ocitla v krizi fakulta kanonického práva, nebylo, kdo by učil dějiny kanonického práva a hlavně kdo by pokračoval v bádání nad Summou di Uguccione. Kardinál Stickler se totiž kanonistické vědecké obci zavázal, že fakulta kanonického práva UPSu zpracuje kritické vydání tohoto rozsáhlého díla středověké kanonistiky. Zpočátku na tom pracoval celý tým profesorů, kteří ale postupně z fakulty odcházeli, a nakonec i sám Stickler šel do Vatikánu. Celá tato práce pak salesiánský magazín 2013/6 5
Vzpomínka spadla na P. Přerovského, který jí věnoval celý zbytek svého aktivního života. Změna pro něj nebyla lehká, myslím, že ho to hodně stálo, ale přijal to a nasadil pro to všechny své síly. I když kvůli tomu dlouhá léta zůstal v zajetí starých tisků a rukopisů, neztratil kontakt s lidmi. Kromě dějin měl ještě dalšího koníčka – astrologii. Každého se snažil přesvědčit, že se jedná o seriózní vědu a byl stále v kontaktu se skupinou podobných nadšenců. Ze všeho nejvíc mě ale oslovovalo, jak byl hodný a až doposledka byl k dispozici studentům. Chodili za ním mnozí, především Slováci, a on jim pomáhal se studiem, s překlady z latiny, řečtiny, němčiny, opravoval jim písemné práce, zpovídal. A nebyl pro ně jen učitelem a knězem. Byl i otcem (dědečkem). Některým z nich schovával ovoce, co dostával k obědu, protože
věděl, že musí počítat každé euro a ne vždy si mohou dovolit si ho koupit. Jednou mi vyrazilo dech svědectví jednoho slovenského diecézního kněze, který ani nestudoval na UPSu, ale jiní Slováci mu doporučili P. Přerovského. Řekl mi, že zásluhou P. Přerovského konečně mohl zakusit, co to znamená žít společenství v církvi. S P. Přerovským pro mě odešel dědeček, ale věřím, že tak, jak na mě (na nás) pamatoval, když byl tady, tím spíš se za nás přimlouvá teď.“
Laskavý otec Když se v závěru svého života dostal na jednotku intenzivní péče v nemocnici Sant’Andrea v Římě, uvědomil jsem si, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí, a také že jsem ho vlastně poznal velmi málo. Ale i z těch několika setkání
mi zůstává v paměti krásná vzpomínka na jeho pokoj, humor, trpělivost, poslušnost, pracovitost, zájem o dění v provincii i o má studia a věrnost komunitnímu řádu. Vzpomínám, jak jednou ukončil, či vlastně začal naše setkání upozorněním, že se mi může věnovat jen do 17 hodin. A proč? Protože potom se společně s ostatními nemocnými a staršími spolubratry modlí v kapli růženec. Když jsem byl navštívit otce Oldřicha v již zmiňované nemocnici, překvapilo mě, že jsem tam potkal hned více lidí, kteří tam za ním chodili zřejmě každodenně, ačkoli už nemohl mluvit. Byli mezi nimi Italové i cizinci. Při čekání jsem se dal do řeči s jedním z nich a hřálo mě u srdce, když jsem slyšel, jak onen člověk nalezl v Otci Oldřichovi duchovního člověka a laskavého otce. Antonín Pražan
Hlavní představený prosí salesiánskou rodinu o pomoc Drazí členové Salesiánské rodiny, přátelé a dobrodinci salesiánského díla, jsme v posledním roce příprav na dvoustého výročí narození našeho milovaného otce Dona Boska. U příležitosti slavení roku 2015 bychom rádi vhodně upravili místa, kde Don Bosco prožíval svůj život, službu kněze a vychovatele. Myslím tím místa na Colle D o n B o s c o, kde se nachází jeho domeček a jemu zasvěcený chrám a Casa Madre na Valdoccu, kam směřují mnozí návštěvníci a poutníci. Obracím se tedy na vás, drazí salesiáni, členové salesiánské rodiny, přátelé Dona Boska 6 salesiánský magazín 2013/6
a dobrodinci salesiánského díla. Abychom mohli realizovat tyto přípravné práce na dvousté výročí, potřebujeme vaši dobrotu a pomoc. Všichni víte o ekonomických těžkostech, kterými procházíme. Proto se na vás obracím a věřím ve vaši velkodušnost. Na Colle Don Bosco: • Oprava dvou poschodí hostinských pokojů, aby zde mohli bydlet během poutí nebo duchovních cvičení. • Vybudování velkokapacitního stanu pro mladé spolu s přístřeškem, hygienickými zařízeními a sprchami (během roku 2015 očekáváme tisíce mladých poutníků). • O prava obslužných prostor a prostor pro přijímání poutníků (místa na občerstvení). • Úprava a obnovení misijního muzea a zemědělského muzea.
Na Valdoccu: • Oprava průčelí Baziliky Panny Marie Pomocnice. • Rekonstrukce hlavního nádvoří na Valdoccu, aby to bylo místo přijetí a setkávání mladých. • Dokončení kaple relikvií, s úpravou hrobů všech zemřelých nástupců Dona Boska. Ještě jednou vám všech děkuji, s láskou vás pozdravuji a žehnám. Don Pascual Chávez, hlavní přestavený V souvislosti s prosbou hlavního představeného shromáždí čeští salesiáni společný dar. Kdo můžete, přispějte, prosím, na účet číslo: 16844021/0100 a uveďte variabilní symbol 1202, případně v kolonce sdělení pro příjemce uveďte: VALDOCCO. Díky předem za vaši velkorysost. Evžen Rakovský, ekonom
V ychováv e j ja ko Don Bosco
Speciální vánoční škola Nebudeme zpívat hajej dadej, nebudeme hrát na dudy. Vánoce jsou slavnost hlaholící, ale i vážná; je to slavnost mírná, ale i náročná. Vánoce přinášejí jasné poselství a mohou mimo jiné převrátit naše umění vychovávat.
Všechno začíná od dítěte První poselství: Vánoce jsou zkouškou vzácnosti dítěte. Pokud samotný Bůh chtěl začít jako dítě, je jasné, že být dítětem není nedostatek a dítě není hračka pro dospělé! Být dítětem je jedinečná příležitost, která se už nikdy nebude opakovat. Takže: existuje-li důležité období ve vývoji člověka, na jehož významu se shodnou jak pedagogové, tak psychologové, je jím dětství. Dvě potvrzení: první je od amerického psychologa a psychiatra Arnolda Gesella (1880–1961): „Psychologická zralost, jíž se dosahuje během prvních pěti let života, je podivuhodná.“ Druhá je od spisovatele Maria Lodi (nar. 1922): „V prvních letech dětství se dítě naučí 80 procent toho, co mu bude sloužit po celý život.“
ve svém bytě tuto myšlenku: „Lhostejný neumí darovat!“ Psycholožka Katlees Keatingová tvrdí: „Čtyři objetí denně pro přežití. Osm objetí denně pro udržení. Dvanáct objetí pro růst.“ Přehání? Možná. Ale připomíná nám, že slovo „hýčkat“ nelze vyloučit z výchovy. Hýčkat neznamená rozmazlovat: znamená užívat jazyk, který užíval Ježíš, když mluvil s dětmi, které mu běžely vstříc (Mk 10,16).
Dějiny začínají od posledních Ani tato myšlenka není nic nového: ve scéně Vánoc se nepohybují žádné postavy z Guinessovy knihy rekordů. V Betlémě je všechno skromné, všechno je pokorné: Panna Maria, sv. Josef, pastýři… nehrají divadlo. Z této prostoty se rodí největší
revoluce v lidských dějinách! Poučení je jasné: je možné být významný, aniž by si nás všimli! A jsme u třetí pedagogické poučky Betléma. Slovo Boží je synem tesaře, Trůn Moudrosti je matkou rodiny, kojí dítě a stará se o jeho růst. Vánoce zdůrazňují práci rodičů, kteří beze svědků a pochvaly, zabraňují, aby se svět rozpadl na kusy. Poselství vzácné a naléhavé. Všiml si toho již před mnoha lety Piero Angela: „Ponořená mezi dětské pleny, krmení, zvracení, maminka se často cítí frustrovaná; ale může objevit novou perspektivu, pokud si uvědomí, že její inteligence, dary, citlivost jsou prakticky jediné věci, které dovolí kojenci vynořit se ze zvířecí noci a stát se myslící bytostí. Dítě je z velké části její ,skladba‘.“ Pino Pellegrino, přeložil Petr Zelinka
V betlémské jeskyni chybí všechno kromě něžnosti. Dokonce i zvířata se podle tradice snaží hýčkat dítě. To je druhé pedagogické poselství Betléma: je možné žít bez věcí, ale ne bez něhy. Mozek nestačí, chce to i trochu tepla. Technika není dostačující, je třeba i soucit. Také věda říká, že pro dítě je nedostatek něžnosti zákeřnější než hlad. Umístěme tedy na viditelné místo
Foto: Miroslav Palíšek
Záchranný člun: něžnost
salesiánský magazín 2013/6 7
Výročí
Salesiánům a salesiánkám, kteří v listopadu a prosinci oslavili narozeniny (nebo se slavit chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. Blahopřejeme samozřejmě i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni. Prvním listopadovým oslavencem je „náš“ biskup-salesián Kája Herbst, který 6. listopadu slavil kulaté sedmdesátiny. 23. listopadu oslavila šedesátiny salesiánka Jana
Tauchmanová a 29. listopadu se 85 let dožívá P. Jaroslav Horník. Salesiánka Helenka Koutecká oslaví 6. prosince krásné 87. narozeniny. 11. prosince se dožívá 85 let P. Ludvík Otradovec. 17. prosince oslaví překrásných 99 let P. Jan Rob, nejstarší to český salesián a ve stejný den se 78 let dožívá i P. Alois Hurník. Den nato, 18. prosince, oslaví 85. narozeniny P. Václav Teplý. 20. prosince oslaví kulaté šedesátiny P. Pavel Kadlečík a 21. prosince se dožívá 89 let P. Jan Vývoda. Ve stejný den oslaví 45. narozeniny misionářka a salesiánka Miki Kubíčková.
Foto: archiv FMA
Vše nejlepší k narozeninám
Miki Kubíčková, FMA
Zemřel Stanislav Palásek, SDB V neděli 6. října 2013 zemřela jedna z výrazných postav salesiánského díla v naší vlasti P. Stanislav Palásek. Staňa Palásek, jak jsme ho všichni znali, byl salesiánem, kterého zajímali především chlapci. Ihned si všiml kluka schovaného někde vzadu v kostele a hledal k němu cestu. Jakmile se přiblížil k jeho duši, doprovázel ho, aby našel vztah ke Kristu. A právě proto mu mnozí kněží a řeholníci vděčí za nalezení osobního povolání. P. Stanislav Maria Palásek se narodil 31. 7. 1930 v Dědicích u Vyškova. Tatínek byl dělník a maminka se starala o domácnost. Měl celkem
8 sourozenců, 7 sester a jednoho bratra. V letech 1947–1948 absolvoval salesiánský noviciát v Hodoňovicích u Frýdku-Místku. První sliby složil 16. 8. 1948 v Hodoňovicích. Věčné sliby složil 11. 3. 1958 u P. Josefa Lepaříka v Prostějově. V letech 1951–1954 absolvoval tříletou varhanní školu v Brně. Studoval dále na Pedagogické hudební škole v Brně, kterou musel v roce 1957 pro své zatčení ukončit. Rok a půl strávil ve vězení ve Valdicích. V letech 1969–1971 byl v kněžském semináři v Litoměřicích a bydlel v salesiánské komunitě na Klimentě. Dne 18. 2. 1968 byl
vysvěcen na kněze v Görlitzu biskupem G. Schaffranem. Své kněžské působení začal v roce 1971 jako kaplan u sv. Mořice v Olomouci, v letech 1972–1979 byl kaplanem ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově), 1979–1980 kaplanem v Luhačovicích, 1980–1990 administrátorem v Kralicích na Hané a v únoru 1990 dostal na starost farnost sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně. V roce 1993 přišel do salesiánské komunity v Prostějově a byl ustanoven kaplanem u Povýšení svatého Kříže. Na podzim roku 2011 byl postižen mozkovou mrtvicí a po propuštění z nemocnice byl umístěn u Milosrdných sester svatého Kříže v Kroměříži. Později si jej rodné sestry v Olomouci vzaly do domácí péče, kde se o něj obětavě s velkým nasazením staraly.
Vylosovaní výherci vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu č. 2013/5: Zdeněk Mareš, Písek, Hedvika Bartošková, Vrbno pod Pradědem, Alžběta Maxantová, Praha 9, Ludmila Račická, Telč, Marie Pěchová, Rožnov pod Radhoštěm, Martin Severa, Nová Říše, Ludmila Králová, Náchod, Ludmila Ježová, Kyjov, Zdeňka Rybová, Praha 10-Kolovraty, Jarmila Nováková, Praha 6. Správné řešení z minulého čísla: Vysvětlení je horší než samotná chyba.
8 salesiánský magazín 2013/6
Kr á t k é z p r á v y
Putovní výstava o Ignáci Stuchlém
Deset bannerů přibližuje jeho cestu k salesiánům do Turína a pak také jeho působení v Itálii, Slovinsku a nakonec v Československu, kde položil základy českého salesiánského díla a během dvaceti let vychoval 260 nových salesiánů. Díky této osobnosti jsme zde i my,
Foto: archiv Petra Zelinky
Koncem září byla ve Fryštáku zahájena putovní výstava o prvním českém salesiánu Ignáci Stuchlém. Cílem celého projektu je propagace této osobnosti jak mezi salesiány, tak i mezi lidmi, se kterými spolupracujeme nebo přicházejí do našich středisek, farností, škol a dalších děl.
P. Miroslav Dibelka (vlevo) s P. Petrem Zelinkou zahajují výstavu
dnešní salesiáni, a můžeme navázat na jeho velkolepé dílo ve prospěch
mládeže naší vlasti. Petr Zelinka SDB
Čí je festa? Naše, salesiánská! Na začátku bylo slovo. Které spolu prohodili salesiáni po pohřbu Milana Franka v ostravském Don Bosku. Že Milan byl spíš na legraci než na pohřby a že bychom se měli ke guláši a na kus řeči scházet i někde jinde. Třeba na spojených narozeninách. A protože se najednou zjistilo, že v ostravském salesiánském společenství je kulatých a půlkulatých narozenin v roce 2013 hafo, vymyslely Terezka Šuláková a Veronika Moravcová salesiánskou festu. Obě měly k vymýšlení důvod, protože jak Terezka, tak Veroničina maminka Mirka Moravcová mají kulatiny taky. A tak to začalo. A jak to skončilo? Než zahrála vsetínská „Ptáčkovská“ cimbálovka na nádvoří ostravského Don Boska
těsně před hodinou nočního klidu v sobotu 7. září poslední „Sbohem galánečko“, byla nejprve v poledne slavná vzpomínková mše za vznešené účasti takřka všech ostravských bráchů salesiánů u oltáře a s jmenováním všech našich vítězných padlých, kteří nás v Don Bosku za poslední čtvrtstoletí předešli do míst, kde by měla být ještě větší pohoda než na festě. Pak všichni oslavenci dostali růži a dali ji do vázy k Panně Marii, takže socha vypadala při třinácti oslavencích, jako že jsme vyloupili růžovou zahradu. Slávu u oběda zahájil Jenda Rychlý elegickým distichem upomínajícím na ty, kdo tu byli před námi a nesli prapor salesiánské legrace, před kafem zazněl sbor Jirky Neus sera se slávou salesiánům a pak přišel Péťa Ptáčník.
Salesiánský písničkář složil tak skvělou čtyřicetislokou píseň o festě, že její refrén: „Kostel – uprostřed města, začíná festa u salesiánů“ se začíná stávat okřídleným rčením a snad se i stane hymnou ostravského Don Boska. Festa je původně taliánsky svátek a v Ostravě se nám tak líbil, že se má příští rok zase opakovat, už kvůli krásnému počasí. Tak arrivederci týmu, který organizoval Standa Jonášek a poděkování všem, kdo pomohli, vařili, opékali kýtu a ostravské klobásky všeho druhu, pekli koláče a hlavně: přišli se setkat. A tak hlavní poděkování patří všem, kdo si na setkání přátel darovali to necennější, to je čas. Za ostravskou festu Tomáš, Mirka a Veronika Moravcovi – salesiáni spolupracovníci z Ostravy
salesiánský magazín 2013/6 9
Misie
Žehnání základního kamene
Je chladné říjnové ráno a na čer- Z těchto důvodů se věnujeme hlavstvě vyčištěném pozemku začínají ně doučování a také vedeme různé přípravy na odpolední slavnost. kroužky, kde se mohou děti učit naČlenové místní salesiánské komu- příklad šít nebo hrát na hudební nánity, bulharští animátoři, lidé z far- stroje. Třikrát týdně slavíme s dětmi nosti i čeští dobrovolníci pomáhají mši svatou. Minulý rok byli pokřtěni stavět stan a stojan pro základní první tři mladí Romové a na křest kámen. Z mlhy pod kopcem vystu- se připravují další. Zájem je velký puje romská machala, z níž přibí- a stávající prostory přestávají stačit. hají houfy zvědavých dětí. Pobíha- Proto jsme se rozhodli pro stavbu jí, hrají hry, kopou do míče, člověk kostela se vzdělávacím centrem.“ by skoro řekl, že žádné hřiště poVe 13:00 začíná svěcení zástavit nepotřebují. Jejich kamarádi kladního kamene za účasti papežzatím chystají scénku a nacvičují ského nuncia Janusze Boloneka a diecézního biskupa Christo Proj písničky. „V Bulharsku působí salesiáni kova. Děti slavnost doprovázejí od roku 1994, ve Staré Zagoře pak hudbou a scénkou o stavění mostu posledních pět let,“ vysvětluje Jiří mezi dvěma znepřátelenými bratry. Svoboda, ředitel salesiánské komunity v Bulharsku. „Stará Zagora má 138 tisíc obyvatel, z toho asi 20 tisíc Romů, na které se naše činnost zaměřuje. Romové žijí ve čtvrti na okraji města, v domcích často nemají zavedenou vodu, v některých není ani elektřina. Přímo v machale jsou Model nové školy a kostela ve Staré Zagoře dvě základní školy, úroveň výuky je ale nízká, a tak se stává, Všichni trpělivě poslouchají a sleduže žáci šesté třídy ještě neumí číst. jí obřad svěcení. Když se ale objeví Měli jsme tu i dívku, která odmatu- bulharští animátoři s desítkami narovala, aniž by uměla číst a psát. fouklých balonků, děti se neudrží 10 salesiánský magazín 2013/6
a rozběhnou se za nimi. Do skončení obřadu má balonek už každý. Nakonec je všichni symbolicky vypustíme. „Činnost salesiánů je univerzální, nedělají rozdíly mezi lidmi, jak se ukazuje právě při práci mezi Romy – Bulhaři je často vnímají jako lidi horší kvality. Nyní mohou Romové cítit, že jsou přijati jako ostatní lidé, což proměňuje jejich srdce, jejich život a jejich myšlení. Proto doufám, že jednou budou tito mladí součástí naší církve a budou chodit do našich kostelů,“ ocenil práci salesiánů diecézní biskup Christo Projkov, do jehož pravomoci salesiánská komunita ve Staré Zagoře náleží. Činnost salesiánů v Bulharsku a stavbu nového centra můžete podpořit prostřednictvím internetových stránek www.sadba. org (na těchto stránkách najdete v sekci Novinky také více informací o celém bulharském salesiánském díle) v sekci Pro dárce. Specifický symbol pro Bulharsko je 400, přímo pro stavbu nového střediska ve Staré Zagoře 444. Karla Fejfarová Foto: archiv S. M.
Napjatě očekávané položení základního kamene nového kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a vzdělávacího střediska pro romské děti v bulharském městě Stará Zagora se uskutečnilo v sobotu 26. října 2013. Základní kámen slavnostně posvětil papežský nuncius Janusz Bolonek, diecézní řeckokatolický biskup Christo Projkov, starozagorský pravoslavný biskup, místní salesiánská komunita i děti z romské čtvrti.
Foto: archiv SADBA
Základní kámen centra položen
K u lt u r a
Desátý Festival pod věží Poslední zářijový víkend se ve Zlíně uskutečnil jubilejní ročník festivalu moderní křesťanské hudby – Festival pod věží. Byla to především oslava, a to nejen ve smyslu ryze duchovním. Před 10 lety byl totiž vysvěcen kostel na Jižních Svazích ve Zlíně a otevřeno středisko mládeže, do kterého SKM Zlín přestěhoval svou již tehdy dlouholetou činnost a také se tehdy uskutečnil první festival. Celkem se na jeho pódiu vystřídalo 66 kapel a interpretů ve 120 samostatných programech. Magnetem letošního ročníku byl beze sporu závěrečný koncert Spirituál kvintetu, který na prostranství před kostelem přivedl mnoho návštěvníků, a to nejen z místního sídliště, ale i z bližšího či vzdálenějšího okolí Zlína. Avšak nejen o „Spirituálech“ byl desátý Festival pod věží. Mohli jste se například zúčastnit natáčení pořadu Rádia Proglas se Slávkem Klecandrem nebo si při sobotní přehlídce poslechnout kapely Bét-El, Boudapsova, Christallinus, Kapucíni a Stanley, MRRK, W. X. P. a Záblesk. Celý třídenní program pak tradičně zakončily nedělní bohoslužby.
Christallinus – holky, které to umí pěkně rozjet
Slávek Klecandr při natáčení pořadu Rádia Proglas
Foto: 4× archiv organizátorů
Mladá kapela ze Sebranic – W. X. P.
Spirituál kvintet
salesiánský magazín 2013/6 11
V Havířově otevřel klub Přístav Sedm let trvalo Donu Boskovi, mamince Markétě a bl. Zefirinovi, než přišli do okrajové části Havířova-Prostřední Suché. Patronové nově otevřeného klubu Přístav jsou nyní jistě spokojeni.
Když se 1. října. 2013 otevřely dveře, začal se Přístav hned plnit zbloudilými lodičkami, které potřebují zakotvit a najít pevnou oporu na rozbouřeném moři světa či svého života. Tou oporou je Ježíš, ke kterému vedl Don Bosco, a jeho následovníci v tom pokračují.
Dostihy a sázky v plném proudu
Akrobati před Přístavem
Rytmus pro každého
Foto: 4× archiv havířovského střediska
Podzimní tvoření v Přístavu
Havířov-Prostřední Suchá, sociálně vyloučená lokalita, se tak zařadila mezi další čtvrť, kde je díky laikům a nadšencům salesiánského díla přítomen Don Bosco. Je to již čtvrtý dům díla Don Boska v Havířově. Pán zcela očividně přes všechny překážky a protivenství stále žehná tomuto svému dílu na přímluvu dona kardinála Štěpána Trochty, který je patronem salesiánského díla v Havířově. Tento nebeský patron má i svého pozemského protějška. Tím je don Václav Klement. Od něho jsem si vyprosil požehnání pro misii mezi Romy a i díky tomu se věci daly do pohybu. Done Bosco, maminko Markéto, blahoslavený Zefirine, orodujte za Přístav! Jindřich Honěk
NEPRODEJNÉ
Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62
