obsah úvodník reportáž P. Jan Rob: Byla to doba plná radosti
str. 3 str. 4–5
blahopřejeme vychovávej jako D. Bosco
str. 6
napsali jste do redakce
str. 8
str. 7
zajímavosti ze života církve, ze světa str. 9
Slovo redakce Milí přátelé Dona Boska, třináctého listopadu mi kamarád, básník Miloš Doležal, zavolal, abych rychle při jel na ďáblický hřbitov. Věděl jsem, že tam s archeology a antropology už víc než týden kopou a hledají v hromadném hrobě ostatky estébáky umučeného faráře Jo sefa Toufara, tušil jsem, že to bude důležité. Popadl jsem římskou košili, čepici, skočil do auta a vyrazil na hřbitov. Nejdřív jsem zašel k našim salesiánským hrobům a krátkou modlitbou se spojil se zemřelými spolubratry. Pak jsem se vydal k hrobům mučedníků, které o život připravili nacisti a komunisti. Jedno místo poblíž Toufarova křížku je obehná no zástěnou z modrého plastu, hledají tam šachtu č. 16, kam v černé vězeňské rakvi hodili zmučené tělo číhošťského faráře. Miloš mi jde naproti, objímáme se, dva hlídkující policisté mě pouštějí dovnitř, ani nechtějí doklady. Pod ha logeny hledím do jámy asi dva a půl metru hluboké na ske let, Toufarovy ostatky. Atmosféra vzrušení a mimořádnosti je hmatatelná. Miloš a promotor kauzy Toufarova blahořečení, P. Tomáš Petráček, mi vysvětlují, podle čeho lze s velkou jistotou tvrdit, že jde skutečně o Toufarův skelet – u jedné z kostí se nalezl plastový drén, který potvrzuje také pitevní protokol, délka těla odpovídá záznamům (Toufar byl vysoký 173 cm), kosti, které byly nalezeny v rakvích nad ním, odpo vídají záznamům z polohových knih, které se dílem náhody zachovaly na nákresu jednoho ze správců ďáblického hřbi tova. Jsme zkrátka svědky historického okamžiku. Anežka Přemyslovna se znovu tiše přihlásila o slovo. Díky vám za přízeň a vše dobré vám všem až do konce to hoto roku. Zdeněk Jančařík
Vydavatel:
salesiánský misijní den str. 10 díky za 20 let v Bulharsku str. 12
Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62
Redakce: šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, 283 029 218, e-mail:
[email protected] Tisk Triangl, a. s. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673
2 salesiánský magazín 2014/6
Úvodník
Milí přátelé Rok Dona Boska je doplněn a zdůrazněn také Rokem zasvěceného života, který začal první nedělí adventní. Vzhledem k tomu, že jádro Salesiánské rodiny tvoří bratři a sestry, kteří žijí řeholním nebo zasvěceným životem, jde o skutečnost významnou. Zasvěcení není jedním z mnoha prvků našeho salesiánského života, ale zahrnuje celé bytí i činnost osoby, která patří Bohu. Od zasvěcení si nemůžeme odpočinout, nemůžeme ho na chvíli odložit (stejně jako kdyby byl manžel nevěrný své ženě – jednal by proti lásce, kterou slíbil). Řeholní a zasvěcený život spočívá v tom, že vše usměrňuje Boží prvenství. Motivace k práci má své nejhlubší kořeny v darování sebe samého Bohu. Člověk žije pro Boha, žije s Bohem a tento intimní vztah k Milovanému vyjadřuje navenek konkrétními skutky. Nosnou životní energií není úspěch, výkon, ani peníze, lidské uznání, dokonce jí pro salesiány nejsou ani mladí lidé, kteří jsou adresáty našeho poslání – životodárnou energií je odpověď na poznanou lásku Boha. Důvodem vyhlášení Roku zasvěceného života je jednak jeho podpora, ale především pokus o znovuobjevení jeho hodnoty a významu. V Evropě ztrácí zasvěcený život společenskou důležitost. Například služby, které dříve konali řeholníci, přebral stát. Krize rodiny a úbytek věřících také znamená nedostatek nových povolání a zestárnutí řeholních komunit. To není důvod k rezignaci, ale výzva, abychom šli k podstatě své identity. Je třeba vrátit Krista řeholnímu životu a řeholní život Kristu. Naše originalita nespočívá v kvantitě, ale v kvalitě. Zasvěcená osoba na sebe vzala dobrovolně závazek, žít takovým způsobem, jakým žil na zemi
Ježíš. Následovat Ježíše a stát se jeho „živou připomínkou“. Ztotožnit se s jeho poslušným, chudým a čistým životním stylem. Proti krizi (identity, důvěryhodnosti a viditelnosti) je třeba postavit spiritualitu hluboké zkušenosti s Bohem, a to v komunitách, v nichž je prožíváno autentické bratrství nebo sesterství a odhodlání věnovat se chudým a těm, kdo jsou na okraji společnosti. Ovocem správně prožívaného zasvěceného života je radost. Papež říká: „Všude, kde jsou zasvěcené osoby, je radost – vždycky tam je radost! Je to radost ze svěžesti, je to radost z následování Ježíše Krista; radost, kterou nám dává Duch svatý, a nikoli radost světská. Kde se rodí radost? Pohlédni do hlubin svého srdce, pohlédni do svého nitra a polož si otázku: Mám srdce toužící po něčem velkém, nebo srdce ukolébané věcmi? Uchovalo si mé srdce v sobě neklid hledání, nebo jsem ho nechal udusit věcmi, takže se smrsklo do sebe? Pramen radosti máme hledat v modlitbě, v naslouchání Božímu slovu, v lásce, v ustavičném děkování. Bůh tě očekává a hledá… Každý z nás si musí klást otázku: Jak jsem na tom se svou duchovní a pastorační plodností?“ Zasvěcený a laický život jsou v Salesiánské rodině dvě ruce, které mají pomáhat mladým. Jedna se neobejde bez druhé. Mají si vzájemně pomáhat. Zdravá rodina a zdravá salesiánská řeholní komunita mají stejné poslání. Přivést mladého člověka k Ježíši Kristu. Je proto příznačné, že po Roce rodiny následuje Rok zasvěceného života. P. Petr Vaculík, SDB
SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN
Každé
2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.
Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail:
[email protected] SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN
salesiánský magazín 2014/6 3
R e p o r tá ž
Byla to doba plná radosti Nejstarší český salesián P. Jan Rob oslaví 17. prosince 2014 skutečně kulaté výročí – 100 let. Krátce před narozeninami jsme P. Roba zastihli v plné duševní svěžesti a vzpomínali na jeho salesiánský život. Jak a kdy jste se dostal k salesiánům a ke kněžství? Když jsem dostudoval vysokou školu, byl jsem v roce 1939 zaměstnán v Brně a tam tehdy začali salesiáni budovat své dílo, působil tam P. Lepařík. V té době jsem měl výborného kamaráda Alfonse Kováče. A spolu jsme začali chodit k salesiánům do Žabovřesk. Ali, jak jsme mu říkali, byl předtím oratoriánem slovenských salesiánů v Bratislavě. Spolu jsme pak vstoupili v salesiánům, bylo to někdy v letech 1939–1940. První salesián, se kterým jste se setkali, byl tedy P. Lepařík? První salesián se kterým jsem se setkal, byl Štěpán Trochta, který kázal v Praze asi v roce 1937 a já jsem byl na jednom jeho kázání u voršilek. A bylo to ohromné kázání, kostel byl úplně naplněný, lidé plakali, Trochta představoval salesiánské dílo a naléhavost práce pro mládež, jeho kázání mne skutečně dojalo. Trochta říkal, že půjde do Kobylis, kde dílo začínalo. To bylo moje první setkání se salesiány. Zakotvil jste potom v Brně? Potom jsem se přestěhoval za zaměstnáním do Žabin (Žabovřesk, pozn. redakce), tam jsem prošel aspirantátem a ve čtyřicátém roce už jsem absolvoval noviciát v Ořechově. Po noviciátě následovala „klasická“ asistence, studium a cesta ke kněžství. Knězem jsem se stal v roce 1948. 4 salesiánský magazín 2014/6
P. Rob během rozhovoru pro Salesiánský magazín, říjen 2014
Kde vás zastihl duben roku 1950? V Brně. Už jsem byl po kněžském svěcení, pracoval jsem v Brně v oratoři. V noci přišla policie, tam nás vybrali, jak se říká, a odvezli nás do Oseka u Duchcova. Tam jsme se všichni salesiáni sešli, tedy pokud někdo neutekl. V Oseku jsem byl do podzima, kdy jsem byl odvolán na práce pro vojenské účely, do PTP (Pomocné technické prapory, pozn. redakce). V PTP jsem strávil tři roky a pak jsem šel do výroby. Práci jsem si našel v Praze u Elektromontážních závodů, kde jsem pracoval v kanceláři. V roce 1957 jsem byl zatčen a odsouzen na tři roky do vězení. Měl jste v 50. letech kontakt se salesiány? Právě pro ten kontakt jsem byl zavřený. My jsme se intenzivně scházeli, každou neděli, chodívali
jsme na výlety, byla nejhezčí doba v mém životě. Byli jsme tzv. pražská skupina, tak nás označila StB. Na přehradách, kde byli internovaní někteří jiní salesiáni jsem nepracoval. Spolu se mnou zavřeli také Josefa Topinku, to jsem se ale dozvěděl později, protože my jsme se spolu nestýkali. Na kolik let jste byl odsouzen? Dostal jsem tři roky, ale protože v šedesátém roce byla amnestie, tak věznění trvalo jen dva a půl roku. Tenkrát pustili hodně politických vězňů. Co jste dělal po propuštění? V šedesátém roce jsem dostal nucené zaměstnání a dělal jsem skladníka v továrním skladišti v Roztokách u Prahy, kde bydlel můj otec, původem jsme z Příbrami. Ovšem v Praze byla další skupina, otec Míša a P Josef Kubín
R e p o r tá ž byli na svobodě a oni vedli tuto skupinu. Přicházel i Josef Horník, Vašek Komárek, Jan Vývoda, Ali Kováč a další. Alfons Kováč byl skvělý koadjutor, opravdu úžasný. Měl ryzí povahu a odhodlanost, obětavost, to člověk jen tak nenajde. Rozvážel pastýřské listy, nebál se, když šlo o Boží věc, neznal žádný strach. Ali byl vychovaný u salesiánů v Bratislavě, kde si ho všiml don Hlubík, ještě jako malého chlapce. A Hlubík jej odmalička vedl. P. Hlubík, to je slovenský Don Bosco. Ali byl jedničkový koadjutor. Skladníka jsem dělal od šedesátých do sedmdesátých let, kdy jsem šel do duchovní správy. To nás zavolal otec Trochta do litoměřické diecéze. A tak jsem se dostal do severních Čech, do České Kamenice a tam jsem byl až do devadesátých let. Společenství salesiánů, tenkrát v totalitě v Praze, bylo velmi radostné. My jsme se stýkali každou neděli, jezdili jsme na výlety a byla tam radostná, jásavá nálada, a byla to snad nejhezčí léta v mém životě. Byli jsme stmelení, připadali jsme si jako první křesťané. Podíváme-li se na váš život, tak jste asi jeho třetinu strávil
v ilegalitě. Jaké bylo působení v severních Čechách? Působení bylo náročné, lidé se tam báli chodit do kostela. Bylo tam hodně komunistických špiček. Přesto na půlnoční byl vždycky nabitý kostel. A jak jste prožívali salesiánské společenství? Vídali jsme se se salesiány, kteří byli poblíž, jako byli Milan Frank ve Verneřicích, Eda Hrbatý, Václav Teplý, navštěvoval nás otec Míša. P. Míša, to byla tenkrát osa, sloup salesiánského života. Díky němu jsme si mohli zachovat salesiánského ducha. V té době již fungovaly chaloupky, i na naší faře V České Kamenici jsme měli chaloupku. Kde vás zastihla devadesátá léta? Byl jsem tenkrát administrátorem v České Kamenici a pak jsem byl představenými zařazen do komunity v Teplicích. Stále se usmíváte, co vám i ve sto letech dělá radost? Jak to říká náš hlavní představený, abychom se snažili být s Pánem Bohem, a to člověka drží.
Sto let je dlouhá doba, vše kolem vás se proměnilo. Myslíte, že je něco, co zůstalo beze změny? To vnitřní, spojení s Bohem, to zůstalo beze změny. (na tomto místě je třeba si povzdechnout, že psané slovo neumožňuje přesně vyjádřit tón a obsah sdělení osobního roz hovoru…) Jak je možné se udržet v kondici do sta let? Jestli mi něco prospělo, tak asi manuální práce u PTP, tři roky, potom deset roků jsem „cvičil“ ve skladišti, takže o pohyb jsem měl postaráno, nebyl čas na zahálku. Byl jste v kontaktu se Štěpánem Trochtou? Se Štěpánem Trochtou jsem několikrát mluvil, když jsem byl v noviciátě. Pak jsem s ním už neměl kontakt, byl jsem až na jeho pohřbu. Kdo se o vás nejvíc stará v posledních letech? Spolubratři mi pomáhají na lůžko a z lůžka, mši svatou sloužíme společně u mě v pokoji. Zdeněk Jančařík, Jiří Kučera
P. Jan Rob – 100 let požehnaného života Příbramský rodák, salesián P. Jan Rob, se narodil 17. 12. 1914. Mládí prožil se svými rodiči a svou sestrou v Bratislavě. Po maturitě na bratislavském gymnáziu odešel do Prahy. Zde studoval na Vysoké škole elektrotechnické, kterou skončil v roce 1938 jako elektroinženýr. V Brně poznal v roce 1939 salesiány. Zamiloval si práci mezi mládeží a ta ho přivedla k salesiánům. Rozhodl se jít cestou Dona Boska. Noviciát prožil v letech 1940 až 1941 v Ořechově. Základní formace vyústila ve věčnou profesi v roce 1944. Po skončení války studuje s dalšími salesiány teologii v Mníšku pod Brdy. Roku 1946 přicházejí salesiáni do prázdného cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova, kde otevřeli své teologické učiliště. 20. června 1948 přijal svátostné kněžství z rukou nově nastupujícího salesiánského biskupa Štěpána Trochty. Do roku 1950 byl katechetou v salesiánské oratoři ve čtvrti Brno-Žabovřesky. V dubnu roku 1950 byl v rámci Akce K eskortován spolu s ostatním salesiány do soustřeďovacího kláštera v Oseku u Duchcova. Od roku 1954 pracoval u elektromontážních závodů. Za svou hlavní činnost považoval Otec Jan být pro mladé spolubratry. Byl zároveň jejich tajným ředitelem. Za to byl v roce 1957 zatčen a odsouzen na tři roky vězení. Ve vazbě v Opavě a na Pankráci byl až do roku 1960. Po odpykání trestu nastoupil jako dělník do penicilínky v Roztokách u Prahy. Po uvolnění politických poměrů v důsledku pražského jara 1968 dostává státní souhlas a nastupuje do duchovní správy v litoměřické diecézi. salesiánský magazín 2014/6 5
Salesiánské společenství
Blahopřejeme Salesiánům a salesiánkám, kteří v listopadu a prosinci oslavili narozeniny (nebo oslavy teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. Blahopřejeme samozřejmě i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni.
P. Václav Teplý
Provinciál Petr Vaculík oslavil hned začátkem listopadu, 3. 11. pětapadesátiny. P. Jaroslav Horník se 29. listopadu dožil již 86 let, a den nato – 30. listopadu oslavil kulaté padesátiny P. Jiří Veselý. Z prosincových výročí: 6. prosince oslaví 88. narozeniny salesiánka Helenka Koutecká. 11. prosince oslaví 65. narozeniny P. Zdeněk Demel a Petr Němec (tč. v Bulharsku). 12. prosince oslaví salesiánka Diana
Veselovská 35. narozeniny. „Nejslavnějším“ z jubilantů je ale v prosinci P. Jan Rob, který se 17. prosince dožívá 100 let (viz rozhovor na str. 4 a 5). Ve stejný den oslaví P. Alois Hurník 79. narozeniny a den nato, 18. 12. se 86 let dožívá P. Václav Teplý. 19. prosince oslaví 55. narozeniny P. Petr Chovanec. Prosincové jubilanty uzavíráme připomínkou narozenin P. Jana Vývody, který 21. prosince oslaví devadesátiny.
P. Jan Vývoda
Vážení odběratelé Salesiánského magazínu, mnozí z vás dostáváte v tomto čísle našeho magazínu symbolické poděkování formou dárkové publikace za vámi poskytnutou finanční podporu. Podporujete dílo Dona Boska v naší zemi formou darů v hotovosti prostřednictvím složenky nebo převodním příkazem. Ne vždy se nám podaří identifikovat přesně dárce. Pokud byste dárkovou publikaci neobdrželi, přestože jste finančně podpořili Salesiánskou provincii Praha, kontaktujte nás, prosím, na adrese:
[email protected]. Ať vám za vaši štědrost odplatí sám Pán Bůh! Některým z vás se stává, že prosby o podporu se složenkami 6 salesiánský magazín 2014/6
dostáváte i od jiných salesiánských zařízení. Je to tím, že naše zařízení jsou samostatnými právnickými osobami a každé dílo shání finance na svůj provoz i touto formou. Salesiánská provincie zaštiťuje a koordinuje veškeré aktivity ve prospěch dětí a mládeže nejen v České republice. Naši pomoc také dostávají misionáři v Bulharsku, v Indii a v Africe. Je pouze potřeba dát pozor, aby dílo bylo zřízeno námi salesiány. V dalších číslech Salesiánského magazínu vás budeme informovat o některých nákladech a vydáních, které máme, abyste si udělali představu, jaký objem financí každoročně potřebujeme.
Jsme vám vděčni za vaše velkorysé příspěvky, jejichž výše (prostřednictvím složenek ze Salesiánského magazínu) činí v této chvíli zhruba půl milionu korun ročně. Ceníme si všech vašich darů. Některé jsou opravdu velkorysé. Mnozí z vás přispíváte pravidelně. Díky tomu můžeme uskutečňovat aktivity ve prospěch dětí a mladých lidí. Myslíme na vás v modlitbě a vyprošujeme vám hojnost Božího požehnání a požehnanou adventní dobu, abyste o Vánocích mohli radostně oslavovat Boží narození. Za vděčné salesiány P. Evžen Rakovský, ekonom
V ychováv e j ja ko Don Bosco
Betlém jako výchovný prostředek Betlém vyvolává emoce a intenzivní radost. Připravovat betlém v rodině, všichni společně, je neopakovatelnou zkušeností. Ve společnosti, která je čím dál chladnější, je základním poselstvím betléma právě možnost projevit trochu emocí. Betlém probouzí dobrou stránku, která dříme v každém člověku. Jen ten, kdo je mírný, jako svatý František, kdo je v pokoji se sebou, může stavět betlém. A navíc Betlém usmiřuje rodinu, která je ve stále větším rozkladu. A ani to ještě není všechno. Betlém může představovat školu krásy. Což není málo: krása je vstupní branou k dobru! Spočítali jste je? Čtyři cenné pedagogické přínosy ukryté v betlému. Ale pojďme k jádru věci. Betlém připomíná narození, narození absolutní, totiž narození Krista. A tedy i betlém udržuje živou myšlenku „přijít na světlo“, myšlenku, která je dnes příliš často zapomenuta s mnoha negativními důsledky. Vánoce jsou pozváním k růstu: pozváním více přemýšlet, více milovat, více chtít… Všichni vědí, že jsou hodnoty, které způsobují, že se staneme „skutečnými“ lidmi, nejen „dospělými“. Stačí se podívat do toho nejjednoduššího betléma z papíru, abychom objevili řadu hodnot: – hodnotu věcí jednoduchých, – hodnotu podstatného, – hodnotu ticha, – hodnotu pokoje, – hodnotu radosti, – hodnotu něžnosti. K tomuto tématu se kdysi vyjádřil jeden z nejvytíženějších a nejinteligentnějších kněží minulého století,
don Primo Mazzolari (1890–1959): „Pokud budeme chtít mít lidi svobodné, pokud budeme chtít mít lidi spravedlivé, pokud budeme chtít mít lidi, kteří cítí bratrství, je třeba nezapomínat na cestu betléma.“ Známý režisér Ermanno Olmi (1931) byl vždy nadšen z betléma („první divadlo mého života!“). Každý rok ho se svou manželkou Loredanou a dětmi doma stavěli. Jednou, když už byly děti velké, udělal pokus: „Letos betlém stavět nebudeme, jenom vánoční stromek!“ řekl lhostejně. Načež děti – mladík
přiblíží k dítěti!“ Anděl řekl: „Jsi příliš hr!“ Přiblížila se liška a s vychytralým výrazem řekla: „Pro Božího Syna každý den ráno ukradnu nejsladší med a nejvoňavější mléko!“. Anděl odpověděl: „Ty nejsi poctivá!“. Přišel také páv, rozvinul svůj překrásný ocas: „Přeměním tu chudičkou chýši v královský palác!“ Anděl odpověděl: „Jsi příliš marnivý!“ V tu chvíli se anděl začal obávat, že nenajde zvíře hodné vstoupit do jeskyně poblíž Dítěte. Vtom uviděl osla a vola, jak se dřou, s hlavou
s knírkem a velká slečna – hned reagovali: „Ne! Betlém se stavět bude, a basta!“ Betlém se staví, a basta: je příliš cenný! Zachrání nejen křesťanské Vánoce, ale také ty nejvyšší hodnoty pravého humanismu.
skloněnou, na poli jednoho rolníka. Zavolal je. „A co vy, nemáte nic, co byste Dítěti darovali?“ Vůl nesměle pravil: „My bychom mohli, když se to tak vezme, odhánět mouchy svými ocasy…!“ Anděl se usmál a řekl: „Vy jste ti praví!“ Běžel za Marií se slovy: „Podívej, ten nejhodnější vůl na světě!“ Zavolal Josefa a zašeptal mu: „Podívej, ten nejpokornější osel na zemi!“ Jezulátko, které slyšelo každé slovo, otevřelo oči a zavolalo je k sobě. A tak byl první betlém na světě! Pino Pellegrino, přeložil Petr Zelinka
Foto: calafellvalo – flickr.com
Stavět betlém není hra pro děti, ale praktická ukázka „vizuální pedagogiky“.
Osel a vůl Zatímco Maria a Josef mířili k Betlému, anděl shromáždil zvířata, aby vybral nejvhodnější, která by byla s Dítětem Ježíšem v jeskyni. První zařval lev: „Já si lehnu ke vchodu a rozsápu všechny, kdo se
salesiánský magazín 2014/6 7
Dopisy
Napsali jste do redakce Zdravím opět z Venezuely Ráda bych se s vámi podělila o dojmy ze života, které každodenně prožíváme. Venezuela byla ještě před deseti lety nejrozvinutější zemí Jižní Ameriky. Měla rozvinutý ropný průmysl a přírodní bohatství, které umožňovalo obchod s okolními zeměmi a USA. Byla také velmi vyhledávanou turistickou oblastí díky plážím Karibského moře a mnoha kulturním památkám. Po nástupu socialistického režimu tato země upadá do stále větší bídy. Pokusím se vám to ukázat na některých příkladech Televizní stanice jsou ovládané vládnoucí stranou, jsou zakázány jakékoliv protestní akce, jsou zatýkáni nevinní občané jen proto, že vyjádřili vlastní názor. V obchodech chybí základní potraviny a denní potřeby, jakou jsou mléko, cukr, mouka, káva, toaletní papír… To napomáhá černému trhu, kde jsou ceny mnohem vyšší. S tím jsou spo jeny dlouhé fronty na nákup surovin, v bankách nebo na nákup léků, kterých je také nedostatek. Jsou zavírány továrny kvůli nedostatku materiálu a náhradních dílů, kolabuje doprava. Ve městě, kde dříve jezdívalo mnoho taxíků, je dnes těžké nějaký sehnat. Městská doprava je ve stále horším stavu. No, a to ani nemluvím o bezpečnosti na ulici i doma. Kdekoli vás může někdo přepadnout a okrade vás, a to můžete děkovat Bohu, že jste zůstal naživu. Prezident i vláda se ale tváří, že je vše v pořádku. Jaký má tato situace vliv na naši práci v misijní stanici Mavaka ve státě Amazona? Tento stát leží v pohraniční oblasti a je stále víc ovládaný vojáky.
8 salesiánský magazín 2014/6
To znamená, že veškerá doprava je vojenská. Co se převáží? Potraviny pro školy a misionáře, nafta k pohonu lodních motorů pro školní lodě, látky pro šicí dílnu, nářadí k práci na poli a lov ryb a lidé. Vše se může převážet pouze s povolením, které vystavují vojáci, kteří vám vše zkontrolují. Získat toto povolení není úplně jednoduché a někdy trvá týdny. Otec Nelson mnohdy tráví mnoho času vyřizováním povolení místo toho, aby se věnoval evangelizaci. Ministerstvo školství nám slíbilo, že bude dovážet potraviny pro školu. Ředitelka školy se proto setkala se zástupci, aby jim vysvětlila naši situaci a doporučila jim nakoupit trvanlivé potraviny, protože nemáme dostatek elektřiny pro provoz ledničky nebo mrazáku. Před týdnem nám přivezli několik tun kuřat… A obáváme se, že se nám kuřata zkazí. No, tak už si připravuji udici na chytání ryb a budu se muset naučit hledat jedlé pralesní plody. Chtěla bych vás poprosit o modlitbu za situaci v této zemi. Jarka Chorovská, FMA
Vzpomínky na Jarouška Je to již několik týdnů, co nás opustil člověk, který věděl, co je to život, co je to životní smysl, který si byl vědom nevyhnutelnosti času, a proto dokázal rozdávat úsměv, povzbuzení, radost všude tam, kam přišel. Na věčnost odešel člověk silný tělem i duší, člověk s neuvěřitelným životním příběhem, životní zkušeností, životním osudem za totalitního režimu. Člověk plný odhodlání, naděje a lásky. Člověk znalý činu i slova. Člověk, jehož slova dokázala měnit životy lidí.
Člověk, který neměl tolik „potřebný“ vysokoškolský titul, a přesto byl mým největším učitelem. Učitelem, který nedává známky, ale moudré životní rady. Učitelem, který věděl, jak se má děkovat, a také nás tomu učil. Nezapomenu na spoustu prodebatovaných hodin s ním, na jeho dobrotu, pokoru, laskavost, pochopení a moudrost. Nezapomenu na jeho větu: „Po tom, komu dal Pán deset hřiven, bude chtít také desetkrát více.“ Jeho životní příběh je inspirací. Vystihl bych ho citátem: „Úspěšný člověk je takový, který dobře žil, často se smál a hodně miloval. Který získal úctu chytrých lidí a lásku dětí. Který vyplnil své místo a splnil svůj úkol. Který opustil svět lepší, než jej našel, ať už o zušlechtěný mák, dokonalou báseň, nebo o zachráněnou duši. Který v druhých hledal to nejlepší a sám dal to nejlepší, co měl.“ Očekávám a těším se na Jarouškovo blahoslavení. František Košňar
Oslovil mne dobrotou Reaguji na výzvu zveřejněnou v Salesiánském magazínu 5/2014. P. Jaroslava Kopeckého jsem potkal jen jednou, při natáčení našeho dokumentu o Flájích, poté jsme měli ještě jeden velmi milý telefonický rozhovor. Oslovil mě svou dobrotou a moudrostí ducha. Máme na něj stálou vzpomínku v našem dokumentárním filmu o Flájích, kde pracoval na stavbě vodního díla s našimi příbuznými a sousedy… Petr Fišer, Českojiřetínský spolek – sdružení pro rozvoj obce Český Jiřetín
Kr á t k é z p r á v y
Salesiánky u papeže Františka Svatý otec přijal začátkem listopadu asi dvě stě účastnic generální kapituly Dcer Panny Marie Pomocnice, mezi nimi Majku Tkadlecovou, českou provinciálku. Audience v Klementinském sále Apoš tolského paláce se konala téměř v závěru více než měsíční kapituly, která na budoucích šest let potvrdila dosavadní generální představenou, Matku Yvonne Reun goatovou. „Dnešní společnost i církev jsou poznamenány mnoha formami duchovní a materiální chudoby. Trvá bída, nedostává se lásky a vztahů,“ poznamenal papež. Právě v tomto kontextu salesiánky mají láskyplně podchycovat křehkost a slabost
mladých lidí ve stylu svatých Jana Boska a zakladatelky Marie Dominiky Mazzarellové. Svatý otec poté reagoval na téma generální kapituly: „Být s mladými lidmi domem, který evangelizuje“. Otevřte oči, abyste rozpoznaly skutečné potřeby a urgentní situace v proměnách času, vybízel dále Svatý otec. Buďte prorockým svědectvím, přijímejte všechny mladé lidi bez rozdílu a hledejte nové
možnosti apoštolátu v jejich digitálním světě. To vše vyžaduje, aby středem našeho bytí byl Kristus. Je nutné dát se formovat Božím slovem, které osvěcuje, vytyčuje směr a podpírá. Je třeba živit misionářského ducha vytrvalou modlitbou, adorací, onou „ztrátou času“ před svatostánkem. V samém závěru papež vyzdvihl, že církev si velice váží zasvěceného života, který je jádrem společenství a zároveň rozhodujícím prvkem misijního poslání církve. Kéž vaše kongregace naplňuje tento závazek a nezapomíná na Patagonii, loučil se papež s Dcerami Panny Marie Pomocnice s odkazem na první misionářský sen Dona Boska. převzato z RadioVaticana
Rinaldi – Poznej Evropu jinak Rád zažíváš něco nového? Chtěl by ses seznámit se salesiánskou mládeží ze zahraničí? Rád bys poznal, jak to chodí u salesiánů jinde v Evropě? Chtěl by ses zdokonalit v angličtině a zároveň osobně povyrůst?
Pokud tě tyto otázky zaujaly, tak máme něco pro tebe – program Rinaldi! Program Rinaldi zprostředkovává mladým lidem salesiánské aktivity v zahraniční. Můžeš se stát účastníkem mezinárodních táborů nebo také vedoucím na
zahraničním táboře a získat tak mnoho nových zkušeností i kamarádů ze všech koutů Evropy. Jedná se o krátkodobé akce v rozsahu 1–2 týdnů (výjimečně déle).
Jak na to? Na stránkách Rinaldi (http://www. sadba.org/programy/rinaldi/) najdeš přihlášku, kterou je třeba vyplnit nejpozději do 15. února 2015. Do konce února se pak dozvíš, jak výběr na danou aktivitu dopadl. Rozhodně si neříkej, že se nikam nepřihlásíš, protože je Rinaldi určitě vždy přeplněn! Každý má šanci! Další informace nalezneš na našich stránkách (viz výše), nebo napiš na
[email protected]. Těšíme se na tebe! Za celý Eurotým Marie Plešková ‑Jakubcová (Kubík) salesiánský magazín 2014/6 9
Misie
Salesiánský misijní den 2015 Co se stane se studnou, která nedává vodu? S autem, které nejezdí? S provincií, která dlouho nevyšle žádného misionáře? Zatuchne. Zreziví. Vyhasne.
Kristu vzdáleni, to znamená opustit svou vlastní zemi a kulturu. 3. Velkoryse se zapojit do služby celkové evangelizace nehledě na energii nebo čas. 4. Stále se snažit i bez ohledu na osobní nároky začlenit se mezi lidi a do kultury těch, ke kterým byl vyslán (inkulturace). 5. Přát si přijmout závazek na celý život – to je stále platná zásada: Je to model církevního misijního závazku, který vždy představuje radikální a totální sebedarování, nové a smělé úsilí… aniž by byl skličován pochybnostmi, neporozuměním, odmítnutím nebo pronásledováním.
Tématem Salesiánského misijního dne (SMD) 2015 je salesiánské misijní povolání – „Pane, pošli mě!“ Je to vírou naplněná odpověď na volání Pána, který nás posílá „do celého světa“ hlásat jeho Království. Srdce salesiána misionáře odpovídá velkoryse a odvážně tak jako srdce Dona Boska. „Pane, pošli mne,“ není jen modlitba za poslání nových misionářů, ale zahrnuje také modlitbu za Slavení křesťanské společenství, jež SMD misionář nabízí u nás po celý svůj život. Pán se neV ČR slavíme přestává ptát: SMD vždy okolo „Koho pošlu?“ svátku sv. Versiglia a Carrava(Iz 6,8) ria 25. února. Ať jsme kdekoli, jsme „misi- Přebal originálu brožury SMD Je vhodné, aby onáři mládeže“. jeho slavení Ale ne všude ve vlastním a specific- bylo vrcholem výchovně-pastoračkém významu misionářů ad gentes. ních aktivit celého konkrétního spoAbychom byli misionáři v tomto lečenství. Řada materiálů a podnětů k jeho striktním slova smyslu, jsou zapotřebí další specifické podmínky: slavení je na www.sdb.cz/misie 1. Žít osobně povolání, které má charakter misie ad gentes. „Kristus Pán vždy povolával ze svých početných učedníků ty, které vyvolil, aby byli s ním, aby je mohl vyslat kázat národům“; takže misionáři „mají specifické povolání“. 2. Být vyslán právoplatnou autoritou, aby přinášel víru těm, kdo jsou 10 salesiánský magazín 2014/6
Naši misionáři Znáte české salesiány-misionáře? V Hongkongu působí koadjutor Edward Kovala, v jihoamerické Kolumbii Václav Koupil, v africkém Malawi František Radecki a v Bulharsku komunita šesti salesiánů. Ze salesiánek působí Miki Kubíčková v Albánii, Jarmila
Chorovská ve Venezuele a Olga Landrová na Kubě.
Modlitba k SMD 2015 Bože, náš Otče, vzdáváme ti díky, protože jsi své církvi zjevil Kristovo evangelium. Protože jsi v srdci Dona Boska vzbudil misionářskou touhu. Protože jsi povolal tisíce salesiánů, aby do celého světa přinášeli tvé evangelium. Protože i dnes pomáháš synům Dona Boska, aby přijímali tvé volání stát se misionáři. Pane Ježíši, pomáhej nám, abychom denně vycházeli sami ze sebe a nezůstávali uzavřeni v tom, kde momentálně jsme. Pomáhej nám vzbudit misionářskou touhu v srdcích všech členů salesiánské rodiny, aby odvážně odpovídali na toto volání vytvářet ve všech salesiánských dílech misijní skupiny mládeže. Duchu Svatý, pomáhej všem Kristovým učedníkům v jejich svědectví a evangelizaci. Pomáhej všem salesiánům v potížích a v krizích; a nám všem, abychom s apoštolským srdcem Dona Boska mohli šířit Boží království až na konec světa. Amen.
Misijní úmysl Prosinec: Za salesiány spolupracovníky v Africe, aby byly pravými laickými misionáři tam, kde právě jsou.
Inzerce
Vylosovaní výherci vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu č. 2014/5: Jarmila Urbánková, Násedlovice, Štěpánka Hubáčková, Lukov, Anna Bártová, Olešnice, M. Martínková, Radošovice, Jitka Šebková, Lesonice, Alžběta Maxantová, Praha, Jitka Gottwaldová, Prostějov, P. Václav Hušek, Stará Boleslav, Marie Nývltová, Nové Město na Moravě a František Hejda, Zlín. Správné řešení z minulého čísla: Před tím, kdo závidí, zataj svůj úmysl. salesiánský magazín 2014/6 11
Díky za 20 let v Bulharsku Děkovné oslavy u příležitosti 20. výročí příchodu salesiánů do Bulharska proběhly v sobotu 25. října 2014 v bulharském Kazanlaku. Účastnili se jich dva biskupové, zástupce hlavního představeného salesiánů a stovky místních i zahraničních hostů.
Ze slavnostní bohoslužby v Kazanlaku
Stříbrnou pamětní medaili Jana Masaryka za zásluhy o dobré jméno České republiky v zahraničí převzal z rukou českého velvyslance Pavla Vacka Jiří Svoboda.
Z akademie, na které vystoupili mladí, kteří chodí k salesiánům do střediska.
A chybět nemohli ani zástupci dobrodinců, kteří nezištně pomáhali při rekonstrukci objektů v Kazanlaku, například pánové Šplíchal a Boštík z Lubné.
NEPRODEJNÉ
Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62
