Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 reportáž str. 4 5 u salesiánů v New Yorku

obsah úvodník

str. 3

reportáž str. 4–5 u salesiánů v New Yorku

rozhovor str. 6–8 v Bulharsku jsme už 20 let don Artime: revoluce srdce str. 9 recenze str. 10 knižní tipy str. 11 vychovávej jako D. B. str. 12–13 projekt Vykroč str. 14 setkání koadjutorů str. 15 divadlo v Salesku žije! str. 16 pouť bývalých žáků str. 17 Orientační dny str. 18–19 misie str. 20–21 zajímavosti ze života církve, ze světa str. 22–23

Slovo redakce Milí čtenáři, pohled na podmračené Tatry od kláštera sester redemptoristek v Kežmarku, kde jsem dával československým salesiánským novicům a dalším mladým spolubratřím duchovní cvičení, mě přivádí ke krátké rekapitulaci tohoto léta. Byl to čas krásných setkání – s rodiči a dětmi na chaloupkách a táborech nebo s přáteli na jejich letních chalupách, které si můžete dovolit navštívit v letním čase konečně jednou také bez ohlášení. A čas setkání s Boží přírodou! Už před létem jsem v Bulharsku objevil mnišskou důstojnost čápů-stylitů (bulharští čápi sdílejí svá hnízda s mnoha dalšími vrabčáky). Potom v létě jsem pronikal do tajů žabích skřeků v Koskách u Třeboně, pozoroval jsem sublimní poletování vážek, spřátelil jsem se s několika vodouši rudonohými, kteří hned jak vás spatří, monitorují váš pohyb a s vysokým pískotem se vás snaží odlákat od svého hnízda. A vrcholem ptačí krásy byl brkoslav severní, který miluje cupování lana od houpačky a vždycky létá v páru – stejně jako jsme kdysi jako bohoslovci mohli v Litoměřicích do města jen po dvou. Přemýšlel jsem také, jakým výkonem bych odstartoval rok Dona Boska, a pokusil jsem se nakonec udělat dvě stě snímků Vysokých Tater. Naši novicové se v době mého focení modlili, až je z toho kolena bolela… Jedna bolestná zpráva přišla o těchto prázdninách ze Sebranic. Jaroušek Kopecký, náš nedávný devadesátiletý oslavenec, upadl na faře na schodech a leží těžce pochroumán ve špitále. Modlíme se! Krásné už podzimní čtení vám všem přeje Zdeněk Jančařík

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Redakce:

křížovka o ceny výročí 2 salesiánský magazín 2014/4

str. 25 str. 26

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, e-mail: [email protected] Tisk Triangl, a. s. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673

Úvodník

Drazí přátelé ze Salesiánské rodiny, vstoupili jsme do jubilejního roku Dona Boska, slavíme 200 let od jeho narození. Během tříleté přípravy jsme se ptali: jaký byl historický Don Bosco; jaké bylo jeho poslání v církvi a jaké pedagogické dílo nám předal; z čeho vycházely jeho nejhlubší motivace a v čem spočívala jeho svatost? Jubilejní rok by měl být naší odpovědí. Nejde na prvém místě o mimořádné akce, ale spíše o pokojný a každodenní návrat k našemu zakladateli a k jeho poslání. Pro nás salesiány je Don Bosco ztělesněn ve Stanovách. Chtěli bychom je aktualizovat. Vikář provincie P. Zdeněk Jančařík pracuje se svým týmem na novém překladu Stanov. Stejně důležité je převedení Stanov do života komunit, jednotlivců i salesiánského díla. V tom smyslu mluvíme o osobním, komunitním a pastoračním obrácení. Domnívám se, že nejkrásnějším plodem přípravy i oslavy je pro nás důsledný život podle salesiánských Stanov. Nemůžeme dát Donu Boskovi k narozeninám větší dárek než tento. Nemůžeme dát větší dárek všem, ke kterým jsme posláni. Druhá kniha, která by během roku měla vyjít, je kniha modliteb s původním názvem „V rozhovoru s Pánem“. Opět bychom neměli zůstat u pěkné publikace. Daleko důležitější je obnova a prohloubení naší osobní i společné modlitby. 27. generální kapitula to vyjádřila slovy, která spojují všechna její témata: „Jako Don Bosco, v rozhovoru s Pánem a vedeni Duchem Svatým, společně putujeme, prožíváme bratrský život jako na Valdoku, jsme ochotni plánovat a spolupracovat, jdeme na místa na okraji společnosti a stáváme

se prorockým znamením ve službě mladým lidem.“ Všichni, kteří žijí spiritualitu poslání a společenství s Donem Boskem, potřebují čas od času setkání, které je povzbudí a kdy se mohou sdílet. Takovou příležitostí bude závěrečná slavnost na Velehradě

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

v srpnu 2015. Navrhuji, aby se tam setkala celá Salesiánská rodina, všechny její složky, aby v hojné míře přišli také mladí, kterým se věnujeme. Bude to pěkná příležitost dosvědčit sobě navzájem i naší české církvi a společnosti, že Don Bosco v nás žije a jeho poslání pokračuje. Můžeme tam obnovit své salesiánské závazky, obnovit svá rozhodnutí spolupracovat na jednom díle. Byla by to ovšem prázdná a pokrytecká slova, kdyby jim nepředcházela vnitřní i společná příprava jednotlivých společenství. Příprava, která nemusí znamenat dělat něco navíc, ale spíše žít více svou identitu, prožívat opravdověji pozvání ke svatosti a být více s mladými pro mladé. P. Petr Vaculík, provinciál SDB

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail: [email protected] SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

salesiánský magazín 2014/4 3

R e p o r tá ž

U salesiánů Dona Boska v New Yorku Při mé letošní krátké návštěvě New Yorku mi moji přátelé splnili přání podívat se za salesiány. Z Manhattanu jsme jeli přes Harlem a Harlem River do čtvrti Bronx a dál přes Star City, kde jsme viděli sociální bydlení ve vysokých dobře vypadajících „panelácích“, přes mořskou zátoku do nejbližšího městečka vzdáleného 20 mil jménem New Rochelle. Zde mají salesiáni Dona Boska sídlo. Celkem rychle je nalézáme. Vidíme totiž veliké baseballové hřiště a je nám jasné, že jsme na správné adrese. Vychutnáme výhled na mořskou zátoku Echo a pak objevujeme další objekty. Nejprve budovu vypadající jako z konce 19. století, s terasou se sloupky, před kterou stojí velké auto se stylizovaným portrétem svatého Jana Boska. Za ní stojí moderní dům s nápisem „Salesian missions“ a se zavěšeným plakátem „Jsme vaše milující ruce, které dosahují k chudým a zapomenutým dětem světa“. O kousek dál objevujeme v pěkném parčíku sochy představující Krista, Pannu Marii Pomocnici, svatého Josefa, Dona Boska, Dominika Savia. Za nimi nízkou budovu nové tělocvičny a pak zpoza vysokých stromů vykukuje velká budova školy. Před ní stojí několik žlutých školních autobusů s nápisem „school bus“, ke kterým míří skupina asi patnáctiletých chlapců. Na školní budově čteme pokyn: „Návštěvníci, hlaste se v kanceláři“, a tak se jdeme hlásit. Máme štěstí, na chodbě potkáváme ředitele školy a salesiána – otce Dennise. Ten je jedním z třinácti salesiánů-kněží, kteří zde působí. Kromě nich tu jsou činní ještě tři salesiáni-bratři. 4 salesiánský magazín 2014/4

Budova salesiánských misií

Dozvídáme se, že zdejší střední škola – „high school“ – je pro nemajetné chlapce, kdysi hlavně z italských rodin, nyní z rodin převážně hispánských, které sem každé ráno přivážejí z okrajových čtvrtí New Yorku školní autobusy. Je zde přes 500 žáků, v létě na letní školu se jich sjede o 400 více – asi devět stovek. Proto byla nedávno postavena budova velké tělocvičny.

Salesiánský školní autobus

Otec Dennis nás vede do nejstarší budovy zdejšího salesiánského centra, té se sloupky, do Domu svatého Josefa. Budova pochází z roku 1860 a byla původně letním sídlem bohatého průmyslníka. Salesiáni ji koupili v roce 1919 a zpočátku v ní provozovali řadu činností – včetně teologické školy s internátem. Dnes slouží

R e p o r tá ž

Pater Dennis a Pavel na terase

jako sídlo provincie s provinciálem pro východní část USA a Kanadu. Vstupujeme také do kaple, ve které společně slaví bohoslužby představení salesiánských provincií z celého světa, i ze Slovenska zde byli. „Pouze z Čech tu ještě nikdo nebyl,“ posteskl si otec Dennis. Ukazujeme mu český Salesiánský magazín a on nás vede k redaktoru zdejšího nakladatelství, které také sídlí v této budově, k pateru Mikeovi. Ten má na starosti tisk knih a časopisů, též magazínu „Salesian

Zmožená autorka reportáže

Bulletin U.S.A.“. Otec Mike nás provází celým nakladatelstvím, včetně své kanceláře. Ta je maličká, tak jako všechny zdejší „kanceláře“, je pouze oddělenou částí většího prostoru, ale pro pilnou práci salesiánů a jejich spolupracovníků úplně stačí. Pro moderní budovu salesiánských misií, která byla postavena v roce 1972, dostáváme za průvodce otce Marka. Je jejich ředitelem. Vítá nás úžasnou větou: „Vás mi posílá nebe.“ (Potřebuje totiž

zrovna překlad ze slovenštiny do angličtiny.) Pak nás provádí rozsáhlým pracovištěm a představuje nám všechny jeho pracovníky. Všude nás vítají s úsměvem. Mezi jmény, která jsou vždy uvedena u vstupu do „kanceláře“, nacházíme paní Bochnik, což nám zní velmi česky. Tisknou se zde útlé knížky o salesiánských světcích, pohlednice a přání, která přinášejí adresátům a dobrodincům pokoj, radost a naději. Také zde vycházejí řady inspirativní poezie, vždy doplněné barevnými reprodukcemi výtvarných děl. Misie se starají i o růst fondů pro práci salesiánské rodiny ve více jak 130 zemích světa. Protože náš obětavý přítel Pavel patří dlouhá léta ke zdejším salesiánským dobrodincům, ukazuje nám otec Mark i pečlivě vedenou agendu příspěvků a poděkování. Přispěvatelů je několik milionů. Malé pracoviště se věnuje také vězňům. Plní zde jejich přání, posílají jim věci, o které prosí, a mají zde vystavená mnohdy velmi originální poděkování. Další oddělení má na starosti distribuci darů různých firem. Jde například o tenisky, kopací míče a podobné předměty, které se tak dostanou na správné místo, kde je opravdu potřebují, třeba do Afriky. Nakonec vstupujeme do kaple této budovy, kde se konají bohoslužby s přímluvami sestavenými z proseb dobrodinců. Ve všech děkovných dopisech je totiž rubrika, do které lze napsat prosbu a poslat ji zpět. Ta je pak zařazena do bohoslužby. Vděčně se loučíme s paterem Markem a se salesiány v New Rochelle. Tolik dojmů! Ještě o nich mluvíme při procházce rozsáhlým parkem, který je, díky salesiánům, všem přístupný. Po krásně prožitém dni se vracíme do tepu velkoměsta, plni obdivu ke svatému Janu Boskovi a jeho pokračovatelům, plni touhy dělat také něco tak dobrého. Lidmila Hanzlová, ASC salesiánský magazín 2014/4 5

Rozhovor

V Bulharsku jsme už 20 let Čeští salesiáni pracují už dvacet let v misiích v Bulharsku. Na jejich začátky vzpomíná a o plánech do budoucna mluví Petr Němec, člen první skupiny, která do Bulharska odjela. Proč šli do Bulharska právě čeští salesiáni? Je to především dílo Ducha svatého, pak svatého Otce Jana Pavla II., který si přál, aby salesiáni působili na Balkáně, a je to dílo i hlavního představeného salesiánů dona Egidia Viganó. Ten svěřil v lednu 1993 české provincii v osobě provinciála P. Benna Beneše misie v Bulharsku asi těmito slovy: „Už jste se zkonsolidovali, tak teď je třeba se starat o další místo na světě.“ Proč šli Češi zrovna do Bulharska? Salesiáni jezdili s mladými lidmi do Bulharska už od roku 1968 do hor a k moři na duchovní cvičení. A nejen to. Čeští odborníci různých profesí působili v Bulharsku už od 19. století. Kdo patřil do první výpravy pro Bulharsko a v kterém to bylo roce? V červenci 1993 se průzkumné cesty po Bulharsku účastnili provinciál P. Benno Beneš, Antonín Koman, Petr Němec a Petr Vaculík. Po radě nuncia Mons. Maria Rizziho: „Je zde ještě jedna diecéze, a to východního obřadu, a tu vám doporučuji“ a po milém přijetí jejím vladykou Mons. Metodijem Stratievem, jsme se rozhodli požádat jej, aby nás do své diecéze pozval a přijal. Pozvání přišlo až v zimě. Mezitím jsme já, Toník Koman a Richard Kalus bydleli společně v jednom bytě v Praze a navštěvovali kurz bulharštiny spolu s dalšími salesiány studenty, kteří chtěli též působit v misiích. Po podepsání smlouvy o prozatímním bydlení na exarchii, 6 salesiánský magazín 2014/4

byl stanoven start na 17. 4. 1994 z Kobylis. Po slavnostní mši svaté, požehnání a předání cyrilometodějského kříže jsme startovali já a Toník dvěma škodovkami. 20. dubna 1994 jsme dorazili do Sofie, kde nás čekal P. Jan Homola a představil Mons. Metodijovi i novému pomocnému biskupovi Mons. Christovi Projkovovi. Učili jsme se i zde bulharsky, „zajížděli se“ ve východním obřadu, pak se připravovali na první tábor, který organizovaly v létě sestry eucharistinky. Jak a kde jste začali pracovat? Hledali jsme místo pro vlastní působení. U stolu přišla řeč i na Kazanlak, kde se opravovala střecha fary po požáru (40 let tam fungovala školka a jesle). 5. června jsme s Mons. Christem Kazanlak navštívili a v červenci potom s Benno Benešem, který řekl: „40 let zde trvale katolický kněz nežil, nikdo nám proto farnost závidět nebude. Je to v centru Bulharska, blízko do hor, takže o něj požádáme.“ Stalo se. Po táboře a získání povolení k pobytu jsme odjeli do Čech. Nakoupili jsme a naložili potřebné věci pro začátek do mikrobusu a škodovky

s vozíkem. Už s Richardem a Jožkou Hořínkem jsme vyrazili do Sofie a odtud pak i s Jardou Holubem do Kazanlaku. Další historické datum je 25. října 1994. Pro bydlení se tehdy začala opravovat budova neobývaná dva roky. Takže se střídal rytmus: modlitba, mše svatá, montérky, práce, modlitba a spaní. Mezitím i jídlo. Na Štědrý den 1994 jsme měli k dispozici kapli, kuchyň, ložnici a sloužili první mši svatou s lidmi. 26. prosince o slavnosti sv. Josefa (ve východním obřadu) posvětil kapli, dům komunity a budovu budoucího kostela Mons. Christo. Účastnila se spousta lidí, místních i hostů. I rodina slovenského velvyslance a zástupce českého velvyslanectví. Jaké bylo přijetí od místních? Vidět kněze v montérkách a jak denně manuálně pracují, to bylo pro místní nevídané a povzbuzující. Z místních katolíků se přihlásil jeden, pan Ivan Papukčiev, který přinesl svůj křestní list. Vzpomínal, jak sem chodil jako kluk s tatínkem, který tehdy zpíval při mši svaté. Bylo to nezapomenutelné setkání, vidět starého pána se

Rozhovor slzami v očích, jak je šťastný, že po čtyřiceti letech mají své kněze. Za totality sem jezdili kněží či biskupové 3–4krát do roka a po rodinách sloužili mše svaté a zpovídali. Co spolupráce s místní pravoslavnou církví? Před Vánocemi 1994 se v místním tisku objevila zpráva, že jsou v Kazanlaku tři noví katoličtí kněží. Jména byla uvedena jen křestní, Petr, Anton a Richard, takže našeho souseda pravoslavného kněze Petra začali považovat za katolíka. Když jsem se mu byl představit, kdo jsem, sdělil jsem v dobré víře genezi, že Svatý otec si přeje, aby salesiáni působili na Balkáně a hlavní představený toto poslání svěřil české provincii, řekl na to: „Co zase ten papež má za expanzivní úmysly!“ Pochopil jsem hned, že jsem začal ze špatného konce. Později jsme se stali dobrými přáteli. Byli jsme spolu i v horách. On totiž má velmi citlivé sociální smýšlení. Když jsme později v době ekonomické krize nabízeli různé pomoci, okamžitě věděl, jaké věci či potraviny které rodině je potřeba dát. Byl jsem se též představit pravoslavnému biskupovi (metropolitovi) ve Staré Zagoře o jedněch Vánocích. Přede všemi přítomnými kněžími řekl: „To je ten, který slouží naším obřadem.“ Cítil jsem se velice povzbuzen. Myslím, že s místními kněžími (jsou zde čtyři farnosti a jeden klášter) máme dobré vztahy, i s řeholníky kláštera v Šipce. Pomohlo k tomu rozdělování humanitárních pomocí, které jsme nabízeli všem křesťanským obcím. Jak je to s katolickou církví východního a západního obřadu v Bulharsku? Katolická církev v Bulharsku dohromady tvoří asi 1 % všech obyvatel. Západní obřad má dvě diecéze – v severním Bulharsku je biskupské město Ruse, v jižním pak je to Plovdiv. Naše Katolická exarchie

východního obřadu má sídlo v Sofii a zaujímá celé Bulharsko. Funkčních farností je však pouze asi 15, kněží je nás asi 17 a jeden jáhen, z toho 13 nás je cizinců. Západní diecéze mají dohromady přes 40 kněží. I tam působí v řeholních komunitách mnozí cizinci. Naše církev

Velice rádi vzpomínají na roky, kdy k nám chodili, mnozí řeknou, že to byla záchrana pro jejich život. Přece jenom zrnko zaseté do jejich života nese plody. Občas vnímám jako zázrak, že je někdo tak věrný Bohu i v dospělém věku. Díky aktivitám v oratoři, na táborech či jiných akcích, mnozí získali schopnost nebát se vystupovat na veřejnosti ve škole i jinde a je to pomoc pro jejich budoucí zaměstnání. Bohužel vyznávání víry u nich pokulhává. Co je však povzbuzující, že animátoři, kteří absolvovali kurz, se rádi scházejí a komunikují spolu. Část z nich se vídá i v kostelích. V oratoři převládli hoši romského původu. V machale, tj. romská čtvrť, se okamžitě hlásí celé hejno se slovy „otče, otče…“ Jejich starší kamarádi si nás též dobře pamatují. Čemu se věnujete v Kazanlaku především?

slavila v roce 2010 150 let od uzavření jednoty s Římem v roce 1860. Tehdy papež Pius IX. potvrdil zachovávání všech pravoslavných svátků a obřadů pro pravoslavné Bulhary, kteří toužili po této jednotě. Máte ještě nějaký kontakt s bývalými kazanlackými oratoriány či farníky? Jaké jsou jejich životní osudy? Podařilo se vám nějak nasměrovat jejich životní cestu? A čemu se dnes věnujete v Kazanlaku především? S mnohými ano, především s těmi, kteří se stali animátory. Jedna z nich dokonce pracuje v našem centru ve Staré Zagoře a vede si velice dobře. Mnozí pracují či studují mimo Kazanlak, ale občas přece jen přijdou si popovídat, když přijedou. Někteří jsou v zahraničí v Německu, ve Španělsku… Oratoř se tak dost vyprázdnila. Když člověka potkají na ulici, tak se hlásí. Někteří se přijdou i podívat, jak dnes vypadá naše centrum Oazis.

Vzhledem k tomu, že Kazanlak byl určen jako místo pro setkávání a základna našeho díla zde, oratoři se věnujeme 3× v týdnu. Středa a čtvrtek jsou určeny pro katecheze a doučování, které je pro hochy z romské machaly stěžejní, protože mnozí chodí do školy jen zřídka. Potom je vždycky ještě čas na hry. V neděli pak jsou na mši svaté a po ní si mohou ještě zahrát. Od ledna 2014 začali hoši ministrovat a to je dobrá motivace k tomu, aby se chovali v kostele slušně. A mohli pak být u oltáře. Za účast v oratoři a chování dostávají body, které jim umožňují jet na výlety a hlavně na tábor, na který se těší celý rok. Během roku se u nás konají různá setkání: potáborové na podzim, animátorský kurz 4× v roce, duchovní obnovy v adventu a v postě, novoroční setkání, přípravná setkání na tábory, duchovní obnovy pro různé skupiny např. pracovníky Charity atd. Je toho docela dost. Zimní víkendy pro romské děti, které bývají jinde, letní tábory pro bulharské kluky i holky, pro romské salesiánský magazín 2014/4 7

Rozhovor kluky a holky, puťák pro starší kluky a holky společně, pracovní tábor atd. Mimoto u nás bydlí během týdne na jakémsi miniinternátě tři hoši romského původu, kteří jezdí do sousedního města do Zemědělské technické školy. K nim se připojuje každý den jeden hoch z naší farnosti a prožívají spolu odpoledne a večer. Mají různé úkoly a denní povinnosti, ke kterým patří učení, uklízení, účast na modlitbách ráno i večer, 1× na mši svaté, přítomnost v oratoři, katecheze, fyzická práce venku, práce v dílně, hraní na nástroje a samozřejmě sport, který milují. Jeden z nich se připravil na první svaté přijímání, které bylo o slavnosti Těla a Krve Páně. Samozřejmě máme na starost také farnost a farní život. Moc nás není. Dost lidí za ta léta zemřelo. Někteří přestali chodit do kostela, natož žít duchovní život. Materiální stránka a postavení v rodinách hrají velkou roli. Kazanlak dnes působí také jako přestupní stanice mnoha českých poutníků, dobrovolníků a přátel, kteří jsou na cestě do Bulharska. Jak vzpomínáte na bývalé i nynější dobrovolníky? Na dobrovolníky se vzpomíná v dobrém. Mnozí se tu zapsali nezapomenutelně, zvláště ti dlouhodobí. Věřím, že i pro jejich další život měl pobyt u nás smysl. Některý z nich nám pomohl podívat se z druhé strany i na náš život, takže i pro nás plus. Někteří se sem rádi vracejí už i po několikáté, což také o něčem hovoří. V Čechách se také scházejí na různých setkáních. Pomáhají s přípravou dalších dobrovolníků. Někteří nás zvou na své svatby (letos 3×). Nesmíme však zapomenout na ty, kteří sem jezdili pomáhat pracovat. Díky nim máme to, co se podařilo vybudovat. Ať už jsou to rodinní příslušníci a nebo přátelé nás salesiánů, kterých byla pěkná 8 salesiánský magazín 2014/4

řádka. Jejich pomoc fyzická i finanční se nedá ani vyčíslit. I to je velkým svědectvím pro zdejší lidi. A když pak vidí chlapy, jak jdou ke svatému přijímání, nebo celé početné rodiny s dětmi, a jak se pěkně chovají v kostele, to hovoří za vše. Ve Staré Zagoře začínáte stavět kostel a školu. Jaké máte další plány? Já nevím, ale už tohle je dosti velké sousto, ne? Samozřejmě, že budeme chtít, aby to, co se postupně postaví – nevybudujeme celý areál najednou –, aby prostě fungovalo, jak má. Aby kostel byl místem setkávání s Bohem a spojoval lidi, rodiny, děcka. Díky katechezím a bohoslužbám, slavnostem atd., aby získávali lidé stále více osobní vztah k Bohu a on aby byl na prvním místě v jejich životě. Jinak ho opustí při nejmenších problémech a tlacích, které přicházejí a určitě přijdou. Vzdělávací centrum by mělo pomoci dětem, aby získali vzdělání, což je alfa i omega jejich budoucnosti. Aby byli schopni postavit se na vlastní nohy a postarat se o rodiny. Věřím, že Panna Maria Pomocnice se Starou Zagorou plány má, jen my je máme postupně odhalovat a uskutečňovat, a moc je nekazit. Samozřejmě celé dílo si bude vyžadovat dost veliký tým lidí. A to nemůžeme být jen my salesiáni, ale ti, kteří se pro věc zapálí a které je třeba formovat. Jako to dělal Don Bosco. Široký záběr, záběr pluhu, kterým je věrný život, modlitby a oběti nás salesiánů na prvním místě. Kdo se nadchne, ať přijde a pomůže. Místa je tu dost. Pro Bulhary i pro Čechy. Jak zpětně hodnotíš salesiánské působení v Bulharsku? Určitě je dobře, že jsme tady! Ale nebyla to a není hora Tábor, i když zde byly chvíle obrovského štěstí a radosti, že Pán je s námi, že se o nás stará a chrání nás. Že lidé nás mají rádi. Že biskup je rád, že

jsme v jeho diecézi. Že se toho tolik podařilo vybudovat a může to sloužit dalším generacím. Že máme své místo i v obou západních diecézích. Že i mezi pravoslavnými máme své přátele. Že máme velice pěkné vztahy s českým velvyslanectvím a českým centrem v Sofii atd. Víme však, co říkal Pán Ježíš třem apoštolům, když sestupovali dolů: že bude trpět atd. My jsme také nezůstali ušetřeni tohoto Kristova údělu na díle spásy. Každý svým způsobem. Myslím, že nikdo z nás salesiánů nebyl ušetřen. Prořídlé a šedivé či prošedivělé vlasy a vousy, změna postavy, různé zdravotní problémy, atd., jsou toho důkazem. A to je jen to, co je viditelné. Důležité je to, že jdeme a chceme jít dál. Že chceme být k dispozici i nadále pro dílo spásy. Pro potřeby těch nejpotřebnějších, pro potřeby naší diecéze i pro potřeby celé církve v Bulharsku, pro kterou pracujeme. Mnohé věci by asi byly jinak, kdybychom se v určité chvíli rozhodli jinak, ale to je už na Duchu svatém a na naší ochotě nechat se jím dát vést v podmínkách, ve kterých žijeme dnes. Don Bosco zemřel na naprosté vyčerpání organismu. Jak to bude s námi? Nikdo neví. „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo, zemře-li však, přinese hojný užitek.“ (Jan 12,24) Doufám, že plody se v budoucnu objeví. Svatý Josef, kterému je svěřena naše komunita, drží od počátku až dodnes svou ochrannou ruku nad námi a všemi, s nimiž jsme přišli do kontaktu, a Panna Maria Pomocnice, jejíž kostel, dá-li Pán Bůh, bude stát ve Staré Zagoře, nás stále vede. Pozdrav a požehnání všem, kteří nám pomáhali a pomáhají finančně i modlitbou a obětí. Mockrát děkujeme. Každého 26. v měsíci máme mši svatou za všechny dobrodince. Takže aspoň tímto způsobem chceme projevit svou vděčnost. Pán Bůh Vám žehnej! Jiří Kučera, Zdeněk Jančařík

P o s e l s t v í h l av n í h o p ř e d s tav e n é h o

Don Artime: Revoluce srdce Před slavností Panny Marie Pomocnice křesťanů adresoval hlavní představený salesiánů don Angel Fernández Artime Salesiánské rodině poselství. Moji drazí přátelé, vřele a srdečně vás zdravím! Píšu vám tyto řádky v čase přípravy na svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů a prosím Ježíšovu matku, aby vám všem vyprosila Boží požehnání. Připojuji také přání všeho nejlepšího vašim rodinám, všem lidem a do všech situací, jež potřebují více světla. Začal jsem s návštěvou některých provincií a pokračuji v seznamování se s realitou kongregace a celé Salesiánské rodiny. Děkuji Bohu za všechno dobro, jež se koná pro mladé, nejchudší a pro obyčejné lidi po celém světě jménem Dona Boska. Jsem svědkem množství strhujících projektů, v nichž neustále, jen s několika chleby a rybami, Bůh rozmnožuje naše úsilí a dává vzkvétat prostému dílu našich rukou. V těchto dnech se k nám dostávají hrozné zprávy o pronásledování křesťanů v mnohých částech světa, o porušování lidských práv v krizových oblastech naší planety, o špatném zacházení a únosech lidí, kvůli tomu, že to jsou ženy nebo kvůli jejich víře. Nic není vzdálenější Božímu plánu! Přítomnost Vzkříšeného Pána je světlem, které prozařuje temnoty, a je pokojem, který zahání strach. Poselství Krista, našeho Spasitele, je odkazem o harmonii v novém stvoření, osvobozeném od zla a temnoty. Bohužel nás tíží hřích a plevel pohlcuje dobré zrno. Proto musíme, my křesťané, se všemi muži a ženami dobré vůle, jménem

Pána a našich nejzranitelnějších bratří, pokračovat v úsilí o zrození nové reality, která je bližší Božímu plánu, která nabídne více příležitostí pro všechny, v níž přes „už, a ještě ne“ silněji zaznívá plnost nového stvoření, která zatím naříká v porodních bolestech. Musíme pozvednout svůj hlas a připojit se k prorockému prohlá-

šení Svatého otce z posledních dnů, ve kterém žádá ty, kdo mají moc, aby nezůstali lhostejní, ale spojili síly a společně zastavili krutost a nespravedlnost. Nicméně se nejedná jen o otázku politiky států nebo o strategie OSN. V naší Salesiánské rodině, poznamenané hlubokou velikonoční spiritualitou, budeme všemi svými silami pokračovat v práci, aby zde ve jménu Ježíše bylo stále více života pro nejmenší a nejposlednější. Se srdcem Dobrého pastýře, který se stará o nejslabší, budeme nadále – jak nás to učil Don Bosco – uskutečňovat to, co je dobré pro znevýhodněnou mládež v ohrožení.

Výzva papeže Františka dát prostor „církvi, která vychází na periferie a do chudinských čtvrtí, kde utrpení a bezútěšnost jsou největší,“ je stimulem pro naše výchovné a evangelizační nabídky. Jsme pozváni k novému způsobu pastorace: je to revoluce srdce, které se sklání k těm, kterým je nejvíce ubližováno, přijímá ty, kteří jsou vzdáleni. V následujících letech budeme pokračovat v práci jako součást celé církve na tom, aby způsob našeho života byl důvěryhodnější a naše hlásání smělejší. To se uskuteční do té míry, do jaké budou naše rozhodnutí bližší potřebám nejchudších mládeže. Naše poslední generální kapitula žádala salesiány, aby posílili svědectví naší evangelní radikality. Pozvání může být rozšířeno na celou Salesiánskou rodinu. Následovat Ježíše znamená jít cestou chudých a nejposlednějších ve společnosti. Chceme jako náš Učitel procházet mezi lidmi, uzdravovat a osvobozovat. Ti, kteří nesou Kristovy rány, jsou prvními adresáty zvěsti Vzkříšeného: „Pokoj vám!“ Přibližujeme se k dvoustému výročí narození Dona Boska. Nejlepším způsobem, jak oslavit našeho otce, je věrnost jeho velkým intuicím. Ani v nejmenším nepochybuji, že jednou z nich, která je dnes zároveň naším životním závazkem, je přednostní volba „opuštěných a ohrožených“ mladých lidí. Odkaz vzkříšeného Pána – vrátit se do Galileje – pro nás znamená vrátit se k našim kořenům, vrátit se k chudým mladým lidem. Jsem si jistý, že „tam se s Ním setkáme“. Srdečně v Donu Boskovi don Ángel Fernández Artime, hlavní představený salesiánský magazín 2014/4 9

Recenze

O jeptišce, která hledá sama sebe Než se osmnáctiletá novicka Anna stane jeptiškou (původně z latinského abbatisa, abatyše, „mniška“), musí navštívit svou jedinou žijící příbuznou Wandu, o jejíž existenci neměla dosud ani tušení. Film Ida je záměrně natočený v černobílé retro barvě a má být návratem britského režiséra polského původu Pawła Pawlikowského do jeho rodné polské vesnice a tradičních vztahů na polském venkově. Lze ho chápat také jako řadu po sobě jdoucích obrazů, které navozují silné existenciální otázky. Církevní nota je jako skoro vždy vděčnou kulisou k rozehrání příběhu o zápasu ďábla s andělem. Anděla představuje nevinná novicka Anna, ďábla její teta, bývalá zapálená komunistka a „krvavá prokurátorka“, Wanda. Je zde řada věcí, které zasvěceného člověka poněkud iritují a kterých by se režisér i překladatelka mohli vystříhat, kdyby se prostě zeptali těch, kdo o tom něco vědí. Například novicky dělají často a poněkud ledabyle kříž, takže je na první pohled patrné, že jde o „herečky“; představená kláštera by určitě čtyři dny před sliby žádnou novicku neposlala bez dozoru do světa, aby pátrala po své identitě u své promiskuitní a poněkud zhýralé tety Wandy – ten klášter je vůbec místo tak ponuré a duchamorné, že by tam žádná novicka ani za trest nevstoupila. Novicky také nepřistupují k „slavným slibům“, jak se děje ve filmu, do těch musí projít ještě opakováním slibů časných – a jistě tomu tak bylo i v minulosti (film se odehrává někdy v šedesátých letech). Psychika novicky Anny (Idy) je jistě rozhozená tetiným neskrývaným alkoholismem a sexuální nevázaností, ale těžko si vysvětlit, že se Anna po zjištění, že její rodiče a bratra zabil jeden polský sedlák, který 10 salesiánský magazín 2014/4

žije dodnes v jejich domě, a po letmém setkání s jedním mladým saxofonistou, vrhá do víru vášní, jak se děje na konci filmu. Je také velmi nepravděpodobné, že by se po noci strávené tête-à-tête se svou novou láskou, novicka znovu oblékla do hábitu a vyrazila zpátky do kláštera a ke slibům, i když konec filmu je v tomto ohledu vlastně otevřený. Film ale není primárně „o církvi“ a úpadku morálky jedné novicky. Na pozadí Idina příběhu setkání s tetou Wandou se mimo jiné zobrazují tři silná témata, traumata, která představují klíč ke společným otázkám polsko-židovských vztahů ve 20. století. Všechna mají skutečné předobrazy a historický kontext filmu byl v Polsku široce diskutován. Prvním je téma zločinů, páchaných na bezbranných židovských uprchlících během druhé světové války. Německá okupace vytvořila situaci, kdy byla platnost základních etických pravidel zpochybněna a lidský – a hlavně židovský – život ztratil jakoukoli cenu. Mnozí nedokázali pokušením, která tento stav přinesl, odolat. Druhým tématem je kontroverzní účasti některých přeživších Židů na stalinském teroru. I zde Pawlikowski čerpá z reálných příběhů, především z biografie „krvavé

Heleny“, prokurátorky Heleny Wolińské, která poslala na smrt řadu hrdinů protinacistického a protikomunistického odboje. Třetím je téma „dětí holokaustu“, zachráněných konspiračními organizacemi (Radou pomoci Židům Żegota, katolickou církví nebo prostě sousedy). Tyto děti byly vychovány v nových, katolických rodinách, které se je mnohdy snažily před setkáním s traumatickou minulostí ochránit. Zde by mohl být reálným předobrazem příběh Romualda Wekslera-Waszkinela, který se o svém židovském původu dozvěděl teprve jako dospělý muž a katolický kněz. Od té doby se stal živým symbolem usmíření obou náboženství. Režisér Pawlikowski však nakonec unikl přílišným zjednodušením a zkratkám, a to především díky obraznosti svého kameramana. Łukasz Żal vyčaroval „vyosenými“ kompozicemi jednotlivých záběrů a sekvencí natolik krásné a dojemné vyprávění, takže film obstojí i beze slov, jen jako obrazová koláž mistra fotografa a kameramana. A film přesvědčuje také hudbou – klavírními mozartovskými etudami a jazzem coltraneovského střihu. Film Ida je v mnoha ohledech úspěšný návrat do raných šedesátých. Zdeněk Jančařík

Knižní tipy

Tipy z nakladatelství Portál Mentorink Marta Anna Petrášová, Zdeněk Štěpánek, Ilona Prausová Mentorink je metoda, která funguje na principu rozvíjení méně zkušených jedinců, např. nových kolegů, osobami zkušenými (mentory). Autoři pojímají mentorink jako cestu k dialogu generací, jako návrat k respektování autorit, znalostí a zkušeností při zachování respektu vůči hledání nových, neobjevených cest. Na mentorink pohlížejí jako na způsob podpory příslušníků budoucí generace nejen z hlediska jejich kariéry. Vnímají mentora jako člověka, který otevírá nové možnosti a pohledy, spoluvytváří novou formu života, podporuje odbornost a rozvoj skutečné jedinečnosti.

Knížka proti nudě Cynthia L. Copeland Taky se vám zdá, že půlku času s dětmi trávíte na cestě někam a půlku čekáním, až to nastane? Člověk se řítí k dětskému lékaři, aby stihl dobu objednání, a pak tři čtvrtě hodiny sedí, než na něj přijde řada. A to je ta pravá chvíle, aby děti začaly kňourat a zlobit. Tak nějak uvažuje autorka Knížky proti nudě, která pro rodiče vymyslela hry použitelné téměř v každé všední situaci, při návštěvě restaurace, obchodu či kadeřníka, při jízdě v autě, vlaku či letadle, při stání ve frontě, čekání v čekárně atd. Jako zkušená matka totiž ví, že děti stačí jen inspirovat a jejich hravost, nadšení a fantazie jim dovolí hrát si kdekoli s čímkoli téměř bez jakýchkoli

příprav, jen s využitím toho, co se v dané chvíli nabízí – a také vytvořit si hezké vzpomínky na vlastní dětství. V knížce najdou podněty rodiče kojenců i dospívajících. A pár rad tu naleznou také čekající rodiče…

Jóga ve školce Monika Nikodemová Knížka představuje soubor her a inspirací pro pohybové aktivity vycházející z jógy a upravené speciálně pro děti předškolního věku. Metodický úvod se věnuje důležitým otázkám rozvoje koordinace pohybu a dechu, rozvoji jemné motoriky pohybu, specifikům, které zohledňujeme při různém věku dětí, vhodné skladbě cvičení, náročnosti, motivaci. V následujících oddílech najdeme různé situace, v nichž cviky, hry a pohybové aktivity můžeme zařadit, a ke každé velké množství konkrétních návodů se stručnými motivačními pasážemi doplněnými obrázky. Motivační obrazy k pohybům a hrám se opírají o jevy ze světa rostlin, zvířat, přírody obecně. Aktivity rozvíjejí pohybové, koordinační dovednosti, rovnováhu v klidu i při pohybu, správné držení těla a správné dýchání, schopnost relaxace.

O psychologii bytí Abraham H. Maslow Jednou z nejčastěji citovaných teorií v oblasti lidské motivace je bezpochyby hierarchie lidských potřeb Abrahama H. Maslowa. Podle tohoto autora jsou lidské potřeby uspořádány od nejnižších k nejvyšším. Vyšší motivy

se objevují, až když byly uspokojeny potřeby nižší úrovně. Tuto základní teorii Maslow rozvíjí a rozlišuje nedostatkovou motivaci nižší úrovně (D-motivaci) a růstovou motivaci vyšší úrovně (B-motivaci). Objasňuje charakteristiky lidí s vyšší úrovní motivace, kteří se sebeaktualizují, prožívají vrcholné zážitky a mohou být inspirací pro ostatní. Kniha je sérií Maslowových přednášek na tato témata z let 1954–1961. Dílo jednoho z nejcitovanějších psychologů 20. století zde vychází v češtině poprvé.

Veselá kopa pohádek Stanislava Reschová Knížka představuje soubor krátkých pohádkových příběhů pro malé i velké čtenáře, kteří se při čtení rádi smějí. Pohádky si mohou číst rodiče společně s předškolními dětmi nebo sami malí čtenáři. Pohádky jsou stručné, vyprávěné srozumitelným a zároveň nápaditým jazykem, který u dětí zábavnou formou rozvíjí slovní zásobu a cit pro jazyk. Humorné zápletky vycházejí ze světa, který je malým dětem blízký – známé prostředí rodiny, školky, školy, okolí domu, které však „ožívá“ neobvyklými událostmi, zároveň nechybí ani příhody z říše fantazie. Příběhy přinášejí zábavu, zároveň však svou stavbou rozvíjejí u dětí logické myšlení, slovní zásobu a jazykový cit, schopnost vyjadřování, paměť, smysl pro nadsázku a hravý humor. Na konci každé pohádky jsou zařazeny otázky – pro rozvíjení čtení s porozuměním a pro inspiraci k následujícímu rozhovoru, zamyšlení apod. salesiánský magazín 2014/4 11

V ychováv e j ja ko Don Bosco

Mluvit Dalším krokem v uměni výchovy je umění mluvit. Je pravda, že příklad je hrom, zatímco slovo je zvuk, ale bez zvuku slova by ani příklad neměl sílu hromu, protože by nebyl pochopen!

Slovo je důležité ze tří důvodů

Je velký rozdíl mezi chlapcem, který slyší pouze slova „jíst“, „pít“, „oblékat se“ a tím, který slyší také slova „povinnost“, „odříkání“, „láska“, „spravedlnost“, „Bůh“. První z nich myslí, že v životě bude stačit stát se „silným“, druhý se bude snažit stát se také „dospělým“. Známý spisovatel Elias Canetti, nositel Nobelovy ceny z roku 1981, tvrdil, že byl „stvořen“ slovy své matky, ženy vzdělané a hrdé. Otec mu zemřel v raném věku. Vzpomíná na večery s matkou trávené čtením a rozhovory a uzavírá: „Jsem stvořen těmito rozhovory.“

Foto: alphao – freeimages.com

Za prvé: Protože díky slovu pomáháme dítěti vytvořit si první obraz o sobě. Když mu říkáme „Jsi skvělý!“, bude si myslet, že také je. Pokud mu řekneme „Nejsi

k ničemu!“, tak bude dítě přesvědčeno, že dobré není. Jednou chtěl profesor Leo Buscaglia udělat experiment se svými americkými univerzitními studenty. Vyzval je, aby vyhodili do odpadkového koše všechna smutná, negativní či zraňující slova a nahradili je výhradně slovy pozitivními, mírnými, klidnými, povzbuzujícími. Stala se podivuhodná věc: atmosféra prostředí se změnila radikálním způsobem. Dokonce i studium se stalo sympatickým! Za druhé: Slovo je důležité, protože jsou to právě slova, která přenášejí myšlenky, pocity či hodnoty.

12 salesiánský magazín 2014/4

V ychováv e j ja ko Don Bosco Za třetí: Slova jsou důležitá při umění vychovávat, protože mohou přesvědčit. Zbraně vítězí, slova přesvědčují! A zde se dotýkáme samého srdce výchovy. Vychovávat neznamená komandovat, ani trestat (i když i příkazů a trestů je potřeba, a jak!), vychovávat znamená dát do pohybu to, co se děje uvnitř: tedy přemlouvat a přesvědčovat. Ukažte mi chlapce, který věří, že dovede být dobrý i jako opilý a zfetovaný tanečník na diskotéce a v hospodě. Ano, sečteno a podtrženo, výchova je sdíleným slovem.

Než něco řeknete

Slova, která nikdy neříkejte „Podívej, jak hezky papá bratříček! Jí špenát, a ty se v něm tak rýpeš!“ „Odtrhujeme si chléb od úst pro tebe, a ty nám to takhle vracíš!“ „Ty nás přivedeš do hrobu!“ „Za mých časů…!“ „Jak je krásné být sami bez dětí!“ „Ty ses nám ale vyved!“ „Ty jsi prostě hrozný!“ „Ty se nikdy nezměníš!“ „Jestli to ještě někdy uděláš, už mi nechoď na oči…“ Tyto věty nesmíme nikdy říkat: urážejí, nahánějí strach, vzbuzují v dítěti pocit viny, že se vůbec narodilo, mohou ho dostat do depresí, provokují v něm pocity nenávisti vůči rodičům. Jsou to věty, které

Foto: bjearwick – freeimages.com

1. Než začneš mluvit, zkontroluj, zda je mozek zapojen. 2. Když mluvíš, vzpomeň si na salát: salát je dobrý, když má více oleje než octa. 3. Neříkej vždycky všechno, co si myslíš, ale přemýšlej vždy o tom, co říkáš. 4. Pamatuj, že věda ještě stále hledá lék účinnější než dobré slovo. 5. Pokud kážeš vodu, nepij víno!

mohou zabíjet! Je to jako v jednom africkém přísloví: „Když kulhá jazyk, je to horší než když kulhá noha.“

rádi, slova, která mu dávají sebedůvěru.

Slova ocenění

Jednoho dne se žák zeptá učitele: „Mistře, kdy se může začít mluvit?“ Mistr odpoví: „Než se vysloví, musí každé slovo projít třemi branami: „Je to slovo pravdivé?“ ptá se vrátný u první brány. „Je nezbytné?“ zajímá vrátného u druhé brány. „Je laskavé?“ zjišťuje vrátný u třetí brány. „Ano, nezbytnost a laskavost jsou tři vlastnosti dobrého slova,“ uzavírá rozhovor mistr. Pino Pellegrino přeložil Petr Zelinka

„Je krásné mít takové dítě, jako jsi ty!“ „Jsi můj poklad!“ „Jsem šťastný, že tě mám!“ „Máš krásné oči, když se usmíváš.“ „Všechno se dá nahradit kromě tebe.“ „Jsi to ty, kdo dáváš mému životu smysl.“ „Tak ráda tě objímám.“ To jsou slova, která dávají dítěti křídla, přesvědčují ho, že ho máme

Tři brány


Salesiáni

Projekt Vykroč zacílil na média Pro letošní školní rok má projekt Vykroč salesiánského střediska v Brně-Žabovřeskách už prázdniny. Během roku vzdělával 477 žáků nejen v komunikaci a spolupráci. A dokonce se kvůli tomu rozrostl, o třetí díl – „Vykroč k médiím“. Tradičně jsme 6. a 7. třídám ZŠ a ekvivalentním třídám gymnázií nabízeli programy dva, Vykroč do střediska a Vykroč s ostatními. Námětem programů je pomoci správně nasměrovat spolupráci a komunikaci ve třídě a tím předcházet sociálně patologickým jevům, zejména šikaně. Školní třída byla vtažena do děje pomocí zážitkové pedagogiky a následné reflexe, protože, jak již říkal Kurt Hahn, nejlépe se učíme tím, co sami děláme. Třída je tak postavena před náročné týmové úkoly a musí jako tým fungovat, aby byla v řešení úspěšná. Programy se těší velké oblibě, a tak letos přibyl další jejich sourozenec, Vykroč k médiím. Vykroč k médiím se zaměřuje na reklamu a sociální sítě, mediální gramotnost a kritické myšlení. Lze


jej absolvovat bez účasti na prvních dvou programech. Pomáhá držet si odstup od reklamní manipulace, kriticky myslet i řešit krizové situace, které se mohou stát například na facebooku. Právě problémy s facebookem jsou často to, s čím se nám třídy i učitelé svěřují. V rámci tohoto programu žáci natočí i vlastní reklamu a zkouší přemýšlet jako její tvůrci. Tím si uvědomují jejich

argumenty a strategii. Programem Vykroč k médiím letos prošlo 6 tříd, 7. a 8. ročníky. Abychom i my byli dostatečně mediální, spustili jsme také na facebooku stránku „Vykroč“, kde publikujeme fotky z programu (se souhlasem zúčastněných), videa k tématu, akce ve středisku a další pozvánky a zprávy. Veronika Partiková

Salesiáni

Setkání koadjutorů v Borku Salesiáni-koadjutoři se sjeli na svém pravidelném setkání letos v Borku u Litomyšle. Naše jarní setkání začalo společnou prohlídkou poličského pivovaru, kterou nám zprostředkoval místní rodák pan Josef Popelka. Protáhl nás skutečně všemi zákoutími, protože jeho firma je dvorním stavitelem tohoto pivovaru. Dále následovala prohlídka poličského náměstí a přilehlých hradeb. Pak už bylo na čase přesunout se do Sebranic, kde nás přivítal devadesátiletý Jaroušek Kopecký. V rozhovoru z Jarouška stále čišel optimismus a my jsme se dozvěděli, jak prožíval minulý týden oslav. Nejenže mu blahopřáli starostové z okolních obcí a mnoho významných osobností, ale na jeho počest se mělo sejít 90 ministrantů. Nakonec jich bylo 105, což bylo hned glosováno, že to je věk, kterého se Jaroušek dožije. Dále nám doporučoval, abychom vytrvali i v jakýchkoli těžkých situacích, což nejsou prázdná slova, a sám je dosvědčuje celým svým životem. Když jsem ho nedávno navštívil, měl po mši v ruce seznam ministrantů a svoji roztřesenou rukou

Mše svatá s Pavlem Kuchařem

Koadjutoři s Jarouškem Kopeckým

poctivě zapisoval, kdo se zúčastnil mše, aby měl přehled a mohl je doprovázet. Poslední atrakcí, kterou Jaroušek prožil při oslavách, byla jízda historickým automobilem – veteránem po Sebranicích. Vlastní místo našeho setkání byla tentokrát chalupa na Borku blízko Sebranic. Po příjezdu se hned začala připravovat uzená kolena, naše klasické páteční občerstvení, tentokrát z udírny rodičů

autora. Jen špatné počasí nám nedovolilo jejich grilování na zahradě a tak jsme si na nich pochutnali hezky v teple u stolu. Další den jsme se ponořili do knihy o našich spolubratrech koadjutorech, kteří nás již předešli na věčnost a jsou pro nás vzory. Každý z nás zajišťoval nějaké rozhovory s pamětníky a postupně je skládáme dohromady. Po obědě jsme naše kosti poslali na zdravý vzduch do Toulovcových maštalí. Večer naše kroky směřovaly na poutní místo Chlumek u Luže, kde náš den vyvrcholil mší svatou. V neděli při mši svaté nás provinciál Petr Vaculík povzbudil na příběhu emauzských učedníků o tom, jak se vztah učedníků mění. Nejprve vidí jen Krista mrtvého, a žijí v rezignaci hořkosti a smutku. Postupně skrze slovo se dotýká jejich srdce, a když ho zvou, aby s nimi zůstal, prožívají eucharistii a najednou v sobě navzájem vidí živého Krista. Tato zkušenost je vede zpět do života a k naplnění jejich poslání. Pavel Andrle salesiánský magazín 2014/4 15

Salesiá nsk é diva dlo

Divadlo v Salesku opět žije! Po několika měsících učení textů, choreografie, přípravy kulis a hudebního doprovodu bylo dokonáno. Dvě premiéry, dvě reprízy, jedno maňáskové představení a spousta dramatických cvičení. To všechno jsme v letošním školním roce zvládli v Dramaťáku brněnského Saleska. Všechno to začalo přípravou na Líšeňské Vánoce. Pro naši první veřejnou prezentaci jsme vybrali hru Hvězda nad supermarketem. Těšili jsme se na velké publikum a velké jeviště. To se nám však stalo osudným. Dětské hlásky našich protagonistů nedorazily ani do prvních řad, takže diváci z tohoto představení neměli vůbec nic. Rozčarování z prvního vystoupení

Babička v trenkách


Babička v trenkách

jsme museli rychle udupat, a tak jsme se rozhodli zahrát dětem na

Saleskovém karnevalu maňáskové divadlo. Na přípravu jsme měli jen měsíc. Zvolili jsme proto všem známou pohádku Boudo, budko a většinu času jsme tak mohli strávit nad výrobou maňásků. Všechny se moc povedly a představení sklidilo u malých diváků úspěch. Po jarních prázdninách jsme se pustili do další výzvy. Začali jsme se připravovat na velkou premiéru veselohry Babička v trenkách. Po několika měsících učení textů, choreografie, přípravy kulis a hudebního doprovodu bylo vše připraveno. Premiéra i dvě reprízy měly velmi pozitivní ohlasy. S našimi svěřenci jsme prožily spoustu krásného, napínavého, veselého i náročného. Jsme moc hrdé na to, co za ten rok dokázali. S většinou z nich jsme oslavili jejich úspěch na společné víkendovce v Ochozu u Brna. Bylo to moc příjemné setkání a těšíme se na všechny zase příští rok. Veronika Traxlerová a Kristýna Jašková

Bý valí ž áci

Pouť bývalých žáků na Hostýn Již po pětadvacáté jsme se (podle slov pamětníků) vypravili s farností sv. Jana Boska v Havířově na pouť organizovanou obecně prospěšnou společností Don Bosco Havířov. K výborné pohodě na cestě přispělo krásné slunečné počasí. Poutní mši svatou sloužil provinciál salesiánů Petr Vaculík. Kromě přítomnosti našeho duchovního správce Jendy Gacíka nám velikou radost způsobil i příjezd otce Karla Jaška, který byl pak stále v obležení svých bývalých havířovských farníků. Po mši svaté si každý poutník naplnil své volno podle své chuti – procházkou, chutným občerstvením, pivečkem, povídáním s přáteli apod. Ve 13.00 hodin jsme si přišli znovu do baziliky pro svátostné požehnání, po kterém jsme se vydali na křížovou cestu, kterou nás provázel jáhen Josef Reichenbach s krásným rozjímáním u každého zastavení. Po závěrečném požehnání jsme si už jen stihli načerpat výbornou hostýnskou vodu, případně koupit dárky z pouti a vydali se našimi autobusy na zpáteční cestu. Těšíme se na příští rok. jh

Bývalí žáci na Hostýně

Bývalí žáci na Hostýně

Hlavním celebrantem byl provinciál salesiánů Petr Vaculík

Křížová cesta s jáhnem Josefem Reichenbachem


Téma

Výročí 15 let Orientačních dnů Tři publikace na téma pedagogiky volného času a tisíce spokojených účastníků si mohou po patnácti letech organizace programu Orientační dny odškrtnout ve fryštáckém Domu Ignáce Stuchlého. Svolali proto konferenci, na které si připomněli začátky činnosti a nastínili plány do budoucna. Přijeli zástupci i škol i bývalí zaměstnanci a spolupracovníci. Setkání s falešným policistou či Narozeninový dort přivezl pan Vladimír Kopřiva běžcem na lyžích uprostřed května na náměstí by si lidé zpravidla Kromě možnosti si dům ponechat někdy bývá daleko. „Věděl jsem, co pamatovali ještě několik měsíců. a využívat ho, připadal totiž v úvahu bych přibližně chtěl dělat. Měl jsem Obyvatelé Fryštáku ale nad podob- například i jeho pronájem nebo pro- určitou představu vytvořenou na zánými událostmi už hlavou nekroutí. dej,“ nastínil tehdejší rozhodování kladě návštěv podobných salesiánInstruktoři z Domu Ignáce Stuchlé- vedení salesiánské kongregace Mi- ských center v Německu, Rakousho totiž v podobných kostýmech chael Martinek. Díky tomu, že měl ku, Belgii nebo Itálii. Na druhou vítají pravidelně přijíždějící třídy na vizi, jak dům dál využít, si salesiá- stranu ale u nás podobné projekty, náměstí už dlouhých patnáct let. ni areál nakonec ponechali a byl které by byly zaměřené kromě osobnostního a sociálního růstu i na Auta, která v pondělí zabrala herní plochu před domem duchovní rozvoj mladých lidí nikdo nedělal, a sehnat někoho, a proměnila ji v parkoviště, tak kdo má potřebné know-how, neznamenala ukončení činnosti, ale oslavu půlkulatého výročí nebylo snadné,“ vzpomínal programu Orientační dny, které salesiánský průkopník v rámci organizace nabízí vzdělávacím prvního příspěvku. institucím od základních škol Za mnohem více než jen až po vyšší odborné školy a unišťastnou shodu náhod tak povaverzity. Do Fryštáku se proto žuje setkání s Andreou Schnei v pondělí sjeli ředitelé a učitelé derovou, která měla přesně spolupracujících škol, bývalí opačný problém. „Seznámila i současní zaměstnanci domu jsem se salesiánskými programy Orientačních dní v Němeci externí spolupracovníci a podporovatelé. Před samotnou osku, kde jsem pak navíc i rok lavou se ale ještě hosté mohli pracovala, abych s nimi získala v rámci hodinového konferenčkonkrétní zkušenosti. Když jsem ního bloku seznámit s vývojem, ale potom v České republice kterým Salesiánské středisko ve hledala instituci, která by mi Fryštáku za posledních patnáct Promluvil i duchovní otec Orientačních dní pomohla zaštítit jejich realizaci, let prošlo. všude mě odmítali. Byl to právě Michael Martinek To, že jeho chodby zaplní až Michael Martinek, který se povyk mládeže, totiž nebylo zpočát- to po dlouhých šesti letech úvah nadchl pro moji myšlenku,“ popsaku vůbec jasné. „Když jsme po re- právě Martinek, koho kongregace la Andrea Schneiderová, jak spatřil voluci dům získali zpátky, zvažovali do Fryštáku vyslala, aby zde svoji v roce 1999 světlo světa první kurz jsme jako salesiáni několik variant. vizi realizoval. Od přání k realitě ale Orientačních dní. 18 salesiánský magazín 2014/4

Téma

Andrea Schneider

Autoři prvních kurzů se ale také museli zpočátku potýkat se značnou nedůvěrou veřejnosti. „Česká společnost je specifická svou zakořeněnou nedůvěřivostí vůči náboženským organizacím a organizované religiozitě. Často nám proto dalo opravdu hodně práce přesvědčit ředitele školy, že pokud třída přijede, nebudeme žáky nutit do modlení, nebo jim nějak vymývat mozky. Jakmile ale udělali první zkušenost, bariéra se prolomila,“ konstatoval Martinek. Organizátoři kurzů si totiž naštěstí rozdíly mezi českou a německou společností dobře uvědomovali. „Věděli jsme, že prorazit s duchovním rozvojem nebude snadné. Zaměřili jsme se proto primárně na pedagogiku zážitku, která přirozeně podporuje osobnostní rozvoj a rozvoj vztahů v kolektivu. Duchovní aspekt rozvoje jsme rozvíjeli velmi opatrně a doposud mu věnujeme hodně pozornosti. Zastáváme totiž názor, že každý člověk v rámci svého života řeší otázky duchovního charakteru. Naším cílem je podpořit mladé lidi v tom, aby se na tyto otázky pokoušeli hledat odpovědi a našli si svobodně vlastní cestu, jak svoje duchovní potřeby uspokojit,“ vysvětlil Michal Kaplánek,

který plní v rámci programu roli metodického supervizora a který se pedagogice zážitku odborně věnuje jako vedoucí katedry pedagogiky volného času na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. To, že se organizace svým zaměřením trefila do aktuálních potřeb, naznačují i statistiky. „V současné době nabízíme asi desítku témat kurzů od klasických školních výletů, přes volbu povolání, multikulturali-

smus až třeba po volbu životního partnera. Nabídku se snažíme dále rozvíjet, v současnosti zpracováváme aktuální téma environmentalismu. Ročně teď navštíví dům

Ignáce Stuchlého přes šestnáct set studentů z osmadvaceti škol, kteří zde zpravidla absolvují třídenní program. Během sezony tak realizujeme až čtyři kurzy týdně,“ vyčíslil Petrucha. Ačkoli si ale v současné době organizace nemůže na nedostatek zájemců o její služby stěžovat, čeká ji do budoucna několik dalších velkých úkolů. „Neustále například zdokonalujeme vzdělávací program pro naše externí spolupracovníky. Chceme, aby je postupně připravil na celou kariérou v naší organizaci, od nováčka, který spíše pomáhá, až po lektora odpovědného za vedení kurzů. Chceme ale také například získat certifikaci na Primární prevenci rizikového chování. Je to totiž podmínka pro získávání některých dotací, bez kterých se dneska nezisková organizace těžko obejde. Bohužel je ale jejich přínos vyvážen znatelným navýšením administrativy,“ neskrýval šéf sekce Orientačních dní Domu Ignáce Stuchlého rozpačité pocity. To už se ale všichni přesouvali do jídelny, kde byl pro účastníky setkání připravený raut. Dobrá nálada v sále a hloučky diskutujících kolem stolů jasně ukázaly, že za patnáct let fungování programu se vztahy mezi zástupci jednotlivých škol i zaměstnanci domu prohloubily daleko za běžnou profesionální úroveň a vzájemná výměna postřehů a názorů je obohacením pro instruktory kurzů i pedagogy spolupracujících škol. „Program Orientačních dní je pro naši školu znatelným usnadněním v naplňování programu sociální prevence. Program navíc žáky baví, takže sem nejezdí z donucení. Ve vzájemné spolupráci určitě chceme pokračovat,“ pochvalovala si například paní ředitelka Alena Grajciarová ze Základní školy Mikoláše Alše ve Zlíně, která svoji spokojenost vyjádřila také dárkem v podobě fotbalového míče. Karel Kašpárek salesiánský magazín 2014/4 19

Misie

Ze Zimbabwe do Malawi O českém působení salesiánů v Zimbabwe jsme psali už ve druhém čísle Salesiánského magazínu v roce 2013. Tehdy v městě Hwange na severozápadě afrického Zimbabwe působili tři Češi – salesián František Radecki a dobrovolníci David a Naďa Krkoškovi. Dnes je František Radecki v Zimbabwe jediným Čechem-misio nářem. Dal se k dispozici hlavnímu představenému pro službu v místě nejpotřebnějším. Po několikaletém působení v naší misii v Bulharsku odjel František v roce 2008 do Afriky. V Zimbabwském Hwange působí od roku 2009 a po pětileté službě v této zemi zavítal na několik týdnů do Prahy. Přinášíme vám jeho pozdrav:

Milí čtenáři Zdravím vás po delší době strávené v městě Hwange v Zimbabwe. Více než třicetitisícové město se nachází na ložiscích černého uhlí a je zde vybudována velká tepelná elektrárna. Jen sto kilometrů nás dělí od jednoho z divů přírody – Viktoriiných vodopádů.

Vkládání rukou na dobrovolníky


František Radecki s Jroslavem Vracovským (vpravo)

Je už to skoro pět let, co jsem tady. V prvních letech převažovala stavební činnost, v naší škole bylo zapsáno až sto studentů, měli jsme na starosti dvě farnosti, oratoř, a snažili se, aby rozdíl mezi příjmy a výdaji nebyl minusový. Jsme tedy moc vděční za vaše modlitby, oběti a dary, kterých si vážíme a děkujeme za ně. Od loňského listopadu nám také vydatně pomáhali i dva dobrovolníci z České republiky, Naďa a David Krkoškovi (www.

zimbabwe.pise.cz). Ať vás Hospodin odmění svými milostmi a požehnáním! Před rokem byli naši dva zambijští kněží přeloženi na jiná místa a přišel nový ředitel původem z Itálie. Otec Bruno však nedostal téměř devět měsíců povolení k pobytu. A tak jsme život v Hwange museli zvládat bez ředitele až do letošního května. Otec Bruno má velké plány na přeměnu školy a s pomocí dobrodinců z Itálie se mu to určitě podaří. Jedna budova bude upravena, aby mohli být ubytováni i studenti ze vzdálených míst, a snad budou postaveny nové dílny a případně nová část školy, abychom začali s novým oborem automechanik. Poslední e-mailové sdělení našeho provinciála (v současnosti je to Ind) však říká, že jeho přání je, abych se koncem srpna přestěhoval do jedné z našich komunit v Malawi, konkrétně do města Nhkotakota u jezera Malawi. Takže po zpáteční cestě do Zimbabwe mě bude čekat další do Malawi. Tuto zemi jsem ještě nenavštívil, cítím tak trochu, že budu cestovat do Afriky, jako by to bylo

Misie poprvé. Doufám, že vaše modlitby budou provázet celou naši novou komunitu. František Radecki

Česko má misijní zápal Ochutnávka červů ze Zimbabwe, plavba po divoké řece Ganze, výstup na horu Ras Dašen… I v tomto duchu se neslo letošní AKSANTI, které se uskutečnilo 14.–15. 6. v salesiánském centru v Praze-Kobylisích. Víkend 13.–15. června bylo kobyliské salesiánské středisko plné mladých lidí, které spojuje touha vyjet pomáhat do celého světa. Skončil další, již desátý ročník přípravy pro dobrovolníky – kurz Cagliero. Pro sedmnáct nových dobrovolníků to hlavní však teprve začíná. Během příštích týdnů a měsíců se díky programu ADOPCE NABLÍZKO rozjedou do různých částí světa – do Indie, Zambie, Konga, Etiopie, Velké Británie a Bulharska – a budou tam sloužit dětem a mládeži z těch nejchudších vrstev v salesiánských školách, školkách, učilištích, střediscích atd. Sobotní odpoledne patřilo slavnostnímu programu plnému scének a písní. Program byl věnován rodičům, přátelům dobrovolníků a dalším zájemcům o dobrovolnictví a je již tradičně označen jako „Askanti“ – ve svahilštině „děkuji“. Je vyjádřením díků všem, kteří pomohli dobrovolníkovi v přípravě a také Bohu za provázení a ochranu. Po programu si mohli návštěvníci prohlédnout velkoformátové fotografie exdobrovolníků a zasoutěžit si o ně v připraveném kvízu, navštívit kulturní stánky a dozvědět se více o zemích, kam dobrovolníci odjíždějí, občerstvit se a v neposlední řadě se setkat a popovídat si se spoustou lidí, ať už z řad budoucích či bývalých dobrovolníků, salesiánů a dalších.

Misijní dobrovolníci během obřadu vyslání

Také sportovní aktivity jako plavba po divoké řece Ganze, nebo výstup na horu Ras Dašen přilákaly návštěvníky všech věkových kategorií. Večer ukončil koncert Pražského komorního kytarového orchestru. Posluchači měli možnost slyšet v podání dvaceti kytaristů vícero skladeb, a to jak klasických, tak i moderní současné hudby.

Adopce nablízko Salesiánská asociace Dona Boska skrze program ADOPCE NABLÍZKO připravuje mladé lidi ve věku 18 až 35 let na dobrovolní službu v některém ze salesiánských zařízení pro děti a mládež v ČR, Evropě nebo mimo Evropu. Příprava se vždy kryje se školním rokem. V říjnu se otevírá nový ročník Cagliero K, ve kterém můžeš být i Ty. Přihlásit se můžeš už dnes. Deadline pro přihlašování je 30. 9. Více informací nalezneš na: www.adopcenablizko.cz. V neděli na slavnostní bohoslužbě dobrovolníci složili dobrovolnický slib a byli provinciálem salesiánů P. Petrem Vaculíkem a zástupcem hlavního rádce pro salesiánské misie P. Josephem Anikuzhikattilem

přijati mezi salesiánské dobrovolníky. Byli také obdarovaní štědrým darem firmy David Šimek – soškami Pražského Jezulátka, které vycestují spolu s dobrovolníky do komunit v jednotlivých misijních destinacích. Zeptali jsme se novovyslaných dobrovolníků, co by chtěli sdělit našim čtenářům: „Není to o odvaze, jak mi spousta lidí říká, je to o tom, že se Pánu odevzdám a přijmu to, co pro mě má připravené. Nejkrásnější moment byl, když jsem tam jen tak byla a dívala se kolem sebe, kolik požehnání mohou přinést lidi, které znám. A to požehnání přináší do rodin, do svých přátelství a taky tam, kam si je Pán vede. A pak také moment z nedělní mše, kdy se za nás modlili všichni kněží a vkládali na nás ruce, to byl velmi silný okamžik, kdy jsem cítila, že na to ne jsem sama, že i když třeba přijdou někdy v dobrovolné službě nějaké obtíže, oni při nás stojí a modlí se za nás.“ (Helena Janíková) „Chceš poznat cizí kulturu na vlastní kůži? Chceš si sáhnout na dno psychických i fyzických sil? Chceš zažít neskutečnou radost z dobře vykonané práce? Pokud v tvých odpovědích figuruje alespoň jedno ANO, přihlas se na Cagliero K!“ (Dominik Honěk) SADBA salesiánský magazín 2014/4 21

Kr á t k é z p r á v y

Tradiční setkání hadinkářů Tradiční jarní setkání otců s dětmi a jejich přáteli se uskutečnilo ve dnech 16.–18. května 2014 ve středisku Havířov-Šumbark. Akce začala tentokrát netradičně už ráno. Měli jsme objednané Orlí hnízdo ve Pstruží, ale vzhledem k velmi nepříznivému počasí, které bylo v předpovědi hlášeno, jsme se v pátek ráno rozhodli pro změnu místa, a to středisko Šumbark. Většina tatínků změnu přivítala a tak jsme se sešli v kostele sv. Jana Boska v Havířově na večerní mši svaté, kterou celebroval P. Pavel Kuchař. Po mši svaté nás paní Růžičková se svým týmem z kuchyně pozvala na večeři – a byla výborná. Večer byl na začátku a tak ho bylo třeba dobře využít. Tatínkové se pustili se svými ratolestmi do práce. Odlévali odlitky rukou svých ratolestí ze sádry. Mezitím se hrály v tělocvičně a herně hry.

Sobotní ráno začalo v kostele modlitbou, následovala snídaně a honem do dílny. Tam už přišel pan Jiří a pan Martin, mistři přes vyřezávání. Otec Jan Hurník přivezl dřevěné křížky, které jsme si mohli nazdobit. Kdo právě nebyl v dílně, mohl využít hernu, tělocvičnu a jídelnu, kde si mohl zahrát deskové hry. Po polední modlitbě, kterou vedl P. Oldřich Macík, a po obědě jsme

se rozdělili. Děti šly hrát hry, které si pro ně připravili starší kamarádi. Druhá skupina – otcové, šli na přednášku o otcovství, kterou si připravil otec Pavel. Potom se uskutečnil malý florbalový turnaj. Následovala mše svatá, při které kázal otec Václav Hurník, po ní večeře a večerní program tak jak minulý večer, protože se přišlo na několik fíglů, aby odlitky byly lepší. mf

Žabovřeský pohár Již 7. ročník futsalového turnaje nazvaný „Žabovřeský pohár“ se uskutečnil 21. června 2014 se v Salesiánském středisku mládeže v Brně-Žabovřeskách. Turnaje se zúčastnilo 8 mužstev, která byla rozdělena do 2 skupin po 4 týmech. V rámci skupiny se hrálo systémem každý s každým. Jak ze skupiny A, tak ze skupiny B postoupily vždy 4 týmy. Pak se odehrála čtvrtfinále, semifinále, zápas o třetí místo a nakonec finále, které vyhrál tým Vyšší princip, když porazil tým Squadra Azzura v poměru 2:1. Třetí místo obsadilo družstvo Růžoví králíčci. 22 salesiánský magazín 2014/4

Turnaje se účastnili jak hráči, kteří hrají futsal rekreačně, tak profesionálové hrající futsalové ligy. Velmi dobrou kvalitu turnaje potvrdil i výkon homologovaných rozhodčích, kteří pískali velmi dobře,

spravedlivě a s nadhledem. Příští rok 20. června 2015 se chystá 8. ročník tohoto prestižního turnaje, na který jste všichni srdečně zváni! Pavel Tichý

Kr á t k é z p r á v y

SDB přeložili Bibli do thajštiny Po dvaadvacetileté práci se v těchto dnech tiskne první katolické vydání Bible v thaj štině. O překlad se postarala pracovní skupina pod vedením salesiánského misionáře O. Francesca Caise, který v zemi působí od roku 1960. „Iniciativa vzešla od thajských laiků,“ vysvětluje O. Cais, „kteří práci podporovali, a to i ekonomicky.“ V šedesátišestimilionovém Thajsku žije sotva 300 tisíc katolíků. Ačkoliv první misionáři sem přišli před třemi sty lety, postarali se pouze o překlad evangelií. Také po koncilové reformě tedy místní

katolíci používali protestantský překlad Bible. Překladový projekt zahájila slavná mše svatá na počátku roku 1992, vzpomíná salesiánský misionář, po které se na práci mělo podílet množství thajských kněží, znalých angličtiny, zatímco salesiáni si vyhradili pouhou koordinaci. Dílo však nepokračovalo vůbec dobře ani rychle, proto se O. Cais spolu s bývalým salesiánským žákem O. Thatsanaiem uchýlili k osobnímu překládání. Text revidovaly tři univerzitní profesorky – dvě buddhistky a jedna katolička, které do práce vnášely ženský a mezináboženský pohled.

Během více než dvacetiletého úsilí ovšem thajština prošla dalším jazykovým vývojem, což znamenalo opětovnou kontrolu prvních přeložených biblických knih. Výsledkem je nicméně čtivý text věrný originálu, doplněný o vysvětlivky, glosář, zeměpisné mapy i poznámkový aparát. Thajští biskupové nad ním projevili spokojenost a objednali prvních deset tisíc výtisků. Salesiánská rodina spravuje sedm škol na severu Thajska a několik farností v jižní části země. Mezi téměř 90 misionáři převažují Thajci, zatímco zhruba 15 jich pochází z Filipín a Itálie. převzato z RadioVaticana

Setkání provinciálních rad na Grúni Bývá zvykem, že koncem školního roku česká a slovenská provinciální rada ASC uspořádají společné setkání. Jednou u nás, jednou na Slovensku. Ani letos tomu nebylo jinak. Akce se uskutečnila v domě sv. Josefa na Grúni. Na společném jednání rad se mluvilo o regionálním kongresu ASC, který má proběhnout na podzim 2014 a na kterém má být zvolen světový rádce zastupující náš region. Dále o strategickém plánování v české provincii, o formačních aktivitách, o duchovních cvičeních a o přípravách výročí 90 let salesiánů na Slovensku. A perlička na závěr: Když jsme měli v neděli ráno mši svatou, kolem kostelíka procházela rodinka turistů. Jedna malá holčička zvědavě nahlédla dovnitř a pak vyběhla s výkřikem: „Mami, tam je pan král!“ Maminka jí asi vysvětlila, že to není pan král, ale pan farář… ale kdoví, jestli to dítě nemělo pravdu: jestli v kostele opravdu nebyl Král?

První klubová vernisáž proběhla v sobotu 7. června 2014

u salesiánů v Brně-Líšni. Své obrazy zde vystavovala Gabča Prokešová, která svou výstavu nazvala „Barvy, nebo světlo? Barvy pro světlo.“ Základní myšlenkou celé výstavy, která potrvá až do konce srpna, je ukázat, že v umění se nemusíme řídit žádnými stálými pravidly, jen svými pocity a citem pro barvy, které můžeme zároveň s technikami libovolně kombinovat. Příjemnou atmosféru podtrhla klubová kapela Goes for play, která zde navíc uvedla předpremiéru své vlastní písně. Bylo to hezké neoficiální setkání plné fajn lidí, barev a světla. G a M


Inzerce

JABOK – Vyšší odborná škola sociálně JABOKpedagogická – Vyšší odborná škola sociálně a teologická pedagogická a Ateologická Studijní obor: SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA TEOLOGIE Studijní obor: SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A TEOLOGIE denní i kombinovaná forma studia ve školním roce 2014/2015 výrazné zaměření na praxi (600 hodin v průběhu studia) denní i kombinovaná forma studia ve školním roce 2014/2015 ve spolupráci s ETF UK možnost bakalářského studia výrazné zaměření na praxi (600 hodin v průběhu studia) k dispozici vlastní kolej v budově školy ve spolupráci s ETF UK možnost bakalářského studia školné: 3 500 Kč za semestr k dispozici vlastní kolej v budově školy školné: 3 500 Kč za semestr

NABÍDKA UBYTOVÁNÍ O PRÁZDNINÁCH Nabízíme levné ubytování v centru Prahy v ubytovně mládeže Jabok (v blízkosti I. P. Pavlova a Karlova NABÍDKA UBYTOVÁNÍ O PRÁZDNINÁCH náměstí). Ubytování je možné v termínu od 11.8. do 31.8.2014. Nabízíme ubytování230 v centru Prahy v ubytovně Jabok (v blízkosti I. P. Pavlova a Karlova Cena: 280 levné Kč osoba/noc, Kč student/noc. Kontakt:mládeže [email protected]. náměstí). Ubytování je možné v termínu od 11.8. do 31.8.2014. Cena: 280 Kč osoba/noc, 230 Kč student/noc. Kontakt: [email protected].

PŘÍPRAVNÝ KURZ PRO STUDIUM (NEJEN) NA JABOKU Pro zájemce o studium na VOŠ Jabok, v programu Pastorační a sociální práce ETF UK a na PŘÍPRAVNÝ KURZ PRO STUDIUM (NEJEN) NA JABOKU příbuzných vysokoškolských oborech otevíráme přípravný jednoletý kurz. Kurz má charakter Pro zájemce o studium na VOŠ Jabok, v programu Pastorační a sociální práce ETF UK a na vysokoškolského studia (přednášky, semináře, zkoušky) a věnuje se oblastem pedagogiky, příbuzných vysokoškolských oborech otevíráme přípravný jednoletý kurz. Kurz má charakter psychologie, sociální politiky a sociální práce, teologie a filosofie. Absolvováním kurzu zvýšíte své vysokoškolského studia (přednášky, semináře, zkoušky) a věnuje se oblastem pedagogiky, šance na přijetí ke studiu. Navíc, v případě přijetí na VOŠ Jabok, Vám mohou být uznané předměty psychologie, sociální politiky a sociální práce, teologie a filosofie. Absolvováním kurzu zvýšíte své absolvované v kurzu. šance na přijetí ke studiu. Navíc, v případě přijetí na VOŠ Jabok, Vám mohou být uznané předměty absolvované v kurzu. KONTAKT: Salmovská 8, Praha 2, 120 00, tel .: 211222 440, [email protected], www.jabok.cz KONTAKT: Studijní oddělení: Bc. Ilona Dohnalová, tel. 211222 404, [email protected] Salmovská 8, Praha 2, 120 00, tel .: 211222 440, [email protected], www.jabok.cz Centrum dalšího vzdělávání: Petra Adámková Dis., tel. 603 330 793, Studijní oddělení: Bc. Ilona Dohnalová, tel. 211222 404, [email protected] Centrum dalšího vzdělávání: Petra Adámková Dis., tel. 603 330 793,

Navštivte salesiány také na internetu www.sdb.cz www.facebook.com/ boscopoint 24 salesiánský magazín 2014/4

Křížovk a o ceny

Dánské přísloví ASIJSKÝ JELEN

POMŮCKA: ČERNO- RUMUNSKÉ ŽENSKÉ BANI, MOŘSKÝ DROBNÉ JMÉNO NOTULA, MINCE PŘÍSTAV ORSK PLUKOVNÍK (obecně) HOŘKÉ LÉKY

1. DÍL TAJENKY

ZNIČENÍ NAJETÍM

ČLEN 3. DÍL POZNÁMKA NÁBOŽENTAJENKY SKÉ SEKTY

INICIÁLY BÁSNÍKA NEUMANNA

0,01 ha

PENĚŽNÍ SOUSTAVA

BÍDA ZÁBAVNÁ ČINNOST TĚLOCVIČNÝ VÝKON

SNAD

UMĚLÝ JAZYK

PAPOUŠEK RODOVÝ SVAZ UZAVŘENÁ KŘIVKA

DRNKACÍ NÁSTROJ JM. NOR. KRÁLŮ EUROASIJ. POHOŘÍ

DRUH VÝŠIVKY POPĚVEK SARMAT

VÁHA 1 000 kg

UZŘÍT

4. DÍL TAJENKY

BYTOST SPZ TRUTNOVA PRACÍ POTŘEBA

POPRUH (nářečně) SLOUPOVÁ SÍŇ

JUDSKÝ KRÁL HLE (nářečně)

ČÁST TĚLA

VIDINA

ČESKÝ LITERÁT

SUŠICKÝ PODNIK ČESKÝ BÁSNÍK OBDĚLANÝ POZEMEK

DRUH TRHAVINY PŘEDLOŽKA

CHOROBNÝ ÚTVAR

2. DÍL TAJENKY

ČESKÝ HEREC SELHÁNÍ SRDCE 1 002 (římsky)

OLGA (domácky) ZAHRADNÍ KVĚTINA

ZKRATKA REGISTR. TUNY DREZÚRA

PŘÍSTAVNÍ HRÁZ

ZÁCHOD (zastarale) ZNAČKA CÍNU

KOREJSKÁ DYNASTIE

OKAMŽIK POSLÁNÍ

POZORNOST

ZKRATKA VELMOCI

BABIČKA (německy) RUSKÉ MĚSTO SPZ OSTRAVY

MÍT TOUHU ŽLUTO HNĚDÝ HMYZ

SMĚŠNOST

AGRESE

SMĚNEČNÝ DLUŽNÍK

TLAČIT

Správné řešení z minulého čísla: Bohatství je zlý pán a ještě horší sluha. Vylosovaní výherci správně vyluštěné tajenky ze Salesiánského magazínu 2014/3: Anna Zvoníčková, Štítná nad Vláří, Jarmila Odvářková, Hustopeče u Brna, Helena Souchová, Tábor, Jindřich Plaček, Palkovice, Marie Marušáková, Blažejovice, Božena Hobzová, Jaroměřice n. Rok., Karla Blahůšová, Skoronice, Jitka Holasová, Zlín, Josef Drahosch, Brno a Jan Svoboda, Tuchoměřice.

Křížovka

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 20. září 2014.


Výročí

Vše nejlepší k narozeninám Salesiánům a salesiánkám, kteří v červenci a srpnu oslavili narozeniny (nebo oslavy teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. Blahopřejeme i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni. P. Karel Petráš se 10. července dožil 83 let. 12. července oslavil P. Jaroslav Fogl 35. narozeniny a 15. 7. oslavil P. Jindřich Šrajer kulaté padesátiny. P. František Pospíšil se 18. července dožil 84 let. 24. 7. oslavil P. Josef Glogar 55. narozeniny a 26. července se salesiánka Alenka Vojtková dožila 87 let. V srpnu oslavila salesiánka Ludmila Němcová 45. narozeniny, a to

P. Jaroslav Fogl

sr. Jana Plevová, FMA

7. 8. P. Jaroslav Vracovský oslavil také 45. narozeniny – 11. srpna. A salesiánka Jana Plevová slavila

14. srpna 35. narozeniny. Salesiánka Danka Fučíková oslaví 19. srpna 40. narozeniny.

Zemřel P. Josef Freml Ve středu 23. července 2014 zemřel v Hospici sv. Lukáše v Ostravě ve věku 86 let P. Josef Freml. Poslední rozloučení s otcem Josefem se uskutečnilo 29. července 2014 v katedrále Božského Spasitele v Moravské Ostravě a v sobotu 2. srpna v chrámu Narození Panny Marie v Šumicích u Uherského Brodu. Zde byly ostatky P. Fremla uloženy do kněžského hrobu. P. Josef Freml se narodil 11. března 1928 v Šumicích u Uherského Brodu. V roce 1948 složil první řeholní sliby. V roce 1950 po rozpuštění salesiánského ústavu odešel domů. Tři roky vyučoval v Uničově, ale protože


udržoval styky se salesiány a tajně studoval teologii, byl v roce 1956 zatčen a odsouzen k 18 měsícům vězení. V roce 1965 byl tajně vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou na kněze. V letech 1966–1968 vyučoval češtinu a ruštinu chlapce z polepšovny v Orlové. Teprve v roce 1969 odešel ze školy a na popud provinciála P. Františka Míši měl v rodišti první slavnou mši svatou. Poté nastoupil do Moravské Ostravy jako katecheta a vyučoval náboženství. Navíc byl také rektorem salesiánského kostela sv. Josefa. Po třech letech odešel do Ludgeřovic

a pak na čtyři roky jako administrátor do Zděchova na Valašsku. Na příkaz Státní bezpečnosti musel kvůli aktivitám s mládeží přesídlit do Jakartovic a Bohdanovic a po dvou letech do Březové a Větřkovic. V roce 1992 opět nastoupil do farnosti Moravská Ostrava. Byl neúnavným katechetou a křesťanskou víru podporoval promítáním a šířením světelných obrazů a filmů. Do svého stáří zůstával poctivým Kristovým knězem v plnění svých kněžských povinností a závazků v modlitbě a slavení eucharistie.

Akce

Out of Control (SK) Timotej (CZ) Felice (SK) Žalozpěv (CZ) David Dave (SK) My Revolution (CZ)

F e s ti v a l

p o d

v ě ž í

j e

č l e n e m

A l i a n c e

k ř e s ť a n s k ý c h

f e s ti v a l ů

v

Č R


Letošní svěcení a sliby Kněžské svěcení přijal v sobotu 14. června 2014 ve Slavkově u Brna Ladislav Banďouch. Při stejném obřadu byl na jáhna vysvěcen Jan Štěpán Musil. První sliby složili 16. srpna v Popradu za českou provincii salesiáni Filip Mareš a Vlastimil Vajďák. Za slovenskou provincii s nimi skládali profesi Patrik Mižák a Miroslav Podstavek.

Novokněz Láďa Banďouch a biskup Kája Herbst Jáhen Štěpán Musil předstupuje před světícího biskupa

Všichni novicové těsně po prvních slibech s představenými

NEPRODEJNÉ

Filip a Vlastik s milým dárkem

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 reportáž str. 4 5 u salesiánů v New Yorku

Recommend Documents