Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 hlavní představený: mějme odvahu nechat se vést Duchem Svatým str. 4 5

obsah úvodník str. 3 hlavní představený: mějme odvahu nechat se vést str. 4–5 Duchem Svatým

reportáž str. 6–8 Velikonoce u salesiánů v Chile co chystáme k jubileu str. 9 Dona Boska vychovávej jako D. Bosco str. 10 Festival 2014 aneb co všechno vzala voda str. 12–13 napsali jste nám str. 14–15 konfrontace generací str. 16–19 misie str. 20–21 zajímavosti ze života církve, ze světa str. 22–23

Slovo redakce Milí čtenáři, nedávno tomu bylo sto třicet let od chvíle, kdy 10. května 1884 Don Bosco poslal svým chlapcům do turínské oratoře osobní dopis, který je v salesiánském prostředí znám jako List z Říma. Don Bosco byl už v té době velmi nemocný muž, na jedno oko skoro neviděl a při chůzi ho musel podpírat jeho věrný pomocník a sekretář don Giovanni Lemoyne (1836–1916). V noci skoro nespal a měl tehdy těžké sny. Na závěr života se rozhodl, že svým synům zanechá duchovní závěť, v níž shrne svou poslední vůli, aby „se vrátily šťastné dny oratoře“, „dny lásky a důvěry mezi chlapci a představenými“. List byl skutečně v květnu 1884 odeslán z Říma do Turína. Jeho spoluautorem, jak dokládají výzkumy z posledních let, je don Lemoyne. Píše se v něm o ztrátě prvotního nadšení a úpadku ducha v salesiánských domech a o léčebných prostředcích, jimiž mají být návrat k přítomnosti salesiánů mezi chlapci (asistence) a duch vzájemné důvěry a lásky, který pramení z principů náboženské výchovy (rozum, náboženství a laskavost). Na Valdoku list těsně po doručení při slavnostním shromáždění všech salesiánů a chlapců přečetl don Rua, nástupce Dona Boska. Účinek byl okamžitý. List pohnul srdcem chlapců i salesiánů a zapůsobil jako živá voda. Druhá, širší verze listu, určená pouze salesiánům, byla zveřejněna teprve roku 1920 na pokyn hlavního představeného dona Albery. Dnes je List z Říma součástí salesiánských Stanov – stačí ho jen číst! A pro ty, kdo ho neznají, přineseme úryvky v dalším čísle našeho magazínu. Dobrou četbu Salesiánského magazínu přeje Zdeněk Jančařík

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Redakce:

křížovka o ceny výročí Jaroušek oslavil devadesátiny

str. 25 str. 26 str. 26–27

2 salesiánský magazín 2014/3

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, e-mail: [email protected] Tisk Triangl, a. s. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673

Úvodník

Následovat Ježíše Drazí přátelé, všechny vás srdečně zdravím. Píši vám tyto řádky v předvečer slavnosti Panny Marie Pomocnice a prosím Matku Boží, aby od Boha poslala požehnání vašim rodinám a také všem, kdo zvláště potřebují světlo ve svém životě. V těchto prvních měsících své služby jsem na první návštěvě několika salesiánských provincií a seznamuji se s realitou celé kongregace a Salesiánské rodiny. Děkuji Bohu za všechno, co se jménem Dona Boska děje na celém světě ve prospěch nejchudší mládeže a prostých lidí. Na vlastní oči vidím mnoho inspirativních děl. Prožíváme velikonoční dobu a pokoj vycházející od Vzkříšeného. Budoucnost je v Bohu a my mu jdeme naproti svým každodenním úsilím, kterým uvolňujeme pouta nespravedlnosti, povzbuzujeme tam, kde jsou lidé zklamaní a posilujeme ty, kteří jsou na okraji nebo osamocení. Nový život vychází z Boha Otce a od něho pochází také důstojnost jeho dětí a naděje pro budoucnost maličkých a chudých. Jak kdysi prohlásil svatý Irenej: „Boží sláva je v tom, že člověk dostává život.“ To je také naším úkolem – oslavovat Boha tím, že budeme podporovat bratry a sestry, kteří to nejvíc potřebují. Právě v těchto dnech dochází řada zpráv ze světa o útlaku a pronásledování křesťanů v mnoha částech světa, o porušování lidských práv, o zneužívání a zabíjení dětí a žen kvůli jejich bezbrannosti a víře. Nic není vzdálenější Božímu plánu! Přítomnost vzkříšeného Pána je světlem, které vyhání temnotu, a pokojem, který zaplašuje každou obavu. Musíme sebrat odvahu a spolu s papežem zvednout hlas vůči mocným, aby nezůstávali lhostejní a spojili se v úsilí, které by ukončilo barbarské vraždění

a nespravedlnost. Volání Svatého otce Františka po „církvi, která by otevřela dveře svých kostelů“ a vyšla by do ulic a na předměstí

k chudým a opuštěným, je výzvou také pro naše výchovná a evangelizační díla. Jsme voláni k tomu, abychom k pastoraci přistoupili jinak, abychom se vnímavě sklonili k raněným, vzdáleným, k nejposlednějším, k těm, kteří jsou na okraji a nikdo si jich nevšímá. Moji milí, v letech následujících po 27. generální kapitule budeme pracovat na prohloubení naší evangelní radikality v práci pro nejchudší mládež – a toto pozvání by se mohlo stát aktuální pro celou Salesiánskou rodinu. Chceme následovat Ježíše na cestě chudých a v blízkosti maličkým a posledním. S výhledem na dvousté výročí narození Dona Boska chceme být věrní jeho velkým snům. Nepochybuji o tom, že jedním z nich je naše zvláštní zaměření na „opuštěné a ohrožené“. Poselství Pána, abychom se vrátili do Galileje, je poselstvím k návratu k našim kořenům, k chudé mládeži. Jsem si jist, že „tam ho najdeme“. Srdečně v Donu Boskovi don Ángel Fernández Artime hlavní představený

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail: [email protected] SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

salesiánský magazín 2014/3 3

Rozhovor

Hlavní představený: Mějme odvahu Několik dní po zvolení hlavního představeného Ángela Fernándeze Artima jsem si dodal odvahu a požádal jsem ho o rozhovor. Neodmítl. Domluvili jsme se, že se setkáme příští den po obědě v jeho kanceláři. Přišel jsem na smluvenou hodinu, ale musel jsem chvíli čekat, protože měl nějaké setkání. Když ho ukončil, přijal mne s omluvou, že jsem musel čekat. Bylo to velice milé, protože jsem si byl vědom, že v tuto chvíli je v jednom kole. „Než se dáme do rozhovoru, nechtěl by sis dát kávu?“ zeptal se mě. Neodmítl jsem. Odešli jsme do malé kuchyňky, kde mi uvařil pravou italskou kávu. Nabídl mi i nějaký likér, který jsem odmítl, protože postní předsevzetí bez alkoholu je holt postní předsevzetí. Během krátké doby, kdy jsme pili kávu, se mě ptal, jak vnímám dění na kapitule a co mě na ní zaujalo. Měl jsem pocit, že v tu chvíli pro něj není nic důležitějšího než naše setkání. Vnímal jsem ho jako otce, který se setkává se svým synem. Tak ho také líčili spolubratři, jimž byl provinciálem, jako muže se srdcem otce. Po kávě a krátkém rozhovoru, jsme se vrátili znovu do jeho kanceláře. „Omlouvám se za italštinu, se kterou stále bojuji,“ s úsměvem na tváři se mi ještě omluvil. Ujistil jsem ho, že to nevadí, a že si s jeho španělskou italštinou poradím. Neodpustím si začít otázkou, jak se cítíš jako hlavní předsta vený? Mamma mia! Cítím se dobře. Musím se přiznat, že noc před svým zvolením, kdy se již rýsovala možnost, že bych mohl být zvolen, 4 salesiánský magazín 2014/3

Autor rozhovoru s hlavním představeným

jsem velice těžce usínal. Ale nyní se cítím šťastný. Nemám žádnou touhu po moci. Toto nikdy nebylo zdrojem mého štěstí. Mám jistotu, že mé zvolení je velká příležitost, ale i velká zodpovědnost. Je to velká příležitost být blízko svým spolubratrům, komunitám, provinciím a salesiánské rodině. Je jasné, že nebudu moci být v přímé pastoraci s mladými, i když bych chtěl být blízko všem mladým, tak je budu nosit aspoň ve svém srdci. A to je krásné a to mě naplňuje. Z jaké jsi vyšel rodiny? Pocházím z obyčejné křesťanské rodiny. Tatínek má 82 roků a moje maminka má 79. Mám také jednu sestru, která je vdaná. Vyrůstal jsem v malé vesničce u moře. Rodiče se celý život živili chytáním ryb. Dá se říci, že na mé dětství měla vliv moje rodina a krásná příroda. Toto jsou mé kořeny. Co tě vedlo k tomu, že ses stal salesiánem? Salesiánem jsem se stal zázrakem. Nikdy v dětství jsem se nesetkal ani já ani moji rodiče se salesiány. Salesiáni se nacházejí velice daleko od mé rodné vesničky. Když jsem měl asi 12 roků, jedna

sedmdesátiletá žena, začala jezdit do naší vesničky na odpočinek. Jednou, když se procházela vesnicí, uviděla mého otce, jak spravuje sítě a řekla mu: „Ráda bych někdy s vámi jela lovit ryby.“ A můj otec s jejím přáním souhlasil a nakonec se stali přáteli a často navštěvovala naši rodinu. Své přátelství potom projevila tím, že navrhla, že mi umožní studovat. Říkala, že zná mnichy, u kterých mohu začít studovat. Byli to salesiáni. Tak jsem začal studovat u salesiánů, asi 150 kilometrů od mého domova. Po ukončení salesiánské střední školy jsem chtěl pokračovat ve studiích. Udělal jsem přijímací zkoušky na univerzitu. Měl jsem štěstí, protože jsem získal od státu stipendium na studia. Bez stipendia bych nemohl uvažovat o studiích, protože moje rodina je velice chudá. V té chvíli se v mém srdci také rodila touha stát se salesiánem. Začal jsem si klást otázku, proč bych i já nemohl žít stejným způsobem, jaký jsem viděl u salesiánů. A co na to říkali tvoji rodiče? Rodiče mi na to řekli: „Náš milý synu. To, co je dobré pro tebe, je dobré i pro nás.“ Vstoupil jsem tedy do noviciátu a tím opustil cestu,

Rozhovor

nechat se vést Duchem Svatým procházet se spolubratry po Římě. Také si rád něco přečtu či napíšu, pokud budu mít čas, tak navštívím nějakou výstavu. Dá se říci, že mám jeden problém, a to je, že se nedokážu nudit. Co se ti vybaví, když se řekne Česká republika?

Hlavní představený se Svatým otcem Františkem

která měla vést ke studiu chemie nebo medicíny. Je krásné, jak Pán píše do našich životů. Kdyby tato žena nepřijela do naší vesnice nebo se nesetkala s mým otcem, tak bych dnes nebyl salesiánem, protože bych se asi nikdy se salesiány nesetkal. Někdo může říci náhoda, ale já říkám Bůh pro své plány používá různé nástroje. A jaký máš vztah se Svatým ot cem? Všiml jsem si při audien ci, že jste se srdečně objali. Bylo to velice krásné setkání, které jsme měli se svatým otcem. Znám ho z doby, kdy byl ještě arcibiskupem v Buenos Aires. Mohu říci, že zůstal stejný – pokorný, jednoduchý a moudrý. Je to člověk, který oslovuje druhé díky své osobnosti, je ochoten jít k těm nejposlednějším. Dnes je papežem, protože Duch Svatý si ho vybral právě pro dnešní dobu. Máme velikého papeže, je to veliký dar od Pána. Je to člověk víry, člověk svobody. Tento veliký dar jsme také dostali díky papeži Benediktovi, díky jeho pokoře a odvaze udělat krok, který nikdo nečekal, když odstoupil ze svého úřadu. V souvislosti s papežem Františkem vidím, jak je důležité mít odvahu nechat se vést Duchem Svatým.

Jaké jsou tvé koníčky? Co dě láš, když máš trochu volného času? Myslím si, že nyní nebudu mít moc volného času. Mám rád moře, přírodu. Pokud budu mít trochu času, určitě si vyjdu někam na procházku. Hlavně moře mi připomíná mé dětství. Také bych rád někdy s celou generální radou vyrazil do nějakých hor. Rád se budu také

Abych se přiznal, Českou republiku moc neznám, ale poznal jsem výborné spolubratry z této země. Nebyl jsem nikdy v této části světa, kromě Polska a Německa. Více znám Afriku, Latinskou Ameriku než tuto část Evropy. Mám veliké přání navštívit tuto zemi a setkat se se všemi spolubratry. Tímto bych chtěl také pozdravit všechny spolubratry z České republiky, celou salesiánskou rodinu a chtěl bych obejmout také všechny mladé z této země. Jistě je to krásná země, kde se rozvijí a bude rozvíjet salesiánské poslání. Věřím, že po 30 letech to bude krásná realita. Nechci být prorokem, ale srdce mi to říká. Petr Cvrkal

Účastníci generální kapituly na audienci u Svatého otce


R e p o r tá ž

Velikonoce u salesiánů v Chile

Před vyplutím jsme si s námořníky vyprosili požehnání

Až k mysu Horn Giuseppe Fagnano byl jedním z prvních oratoriánů Dona Boska, na Valdoku se ocitl už v roce 1859. U Dona Boska vystudoval gymnázium a univerzitu a v roce 1864 byl vysvěcen na kněze v Casale Monferratě mons. P. M. Ferrèem, který s několika dalšími preláty podporoval apoštola mládeže na začátku jeho dráhy. Nejprve učil v salesiánské škole v Lanzu u Turína, později ve Varazze. Roku 1875 byl přičleněn do první skupiny Boskových misionářů spolu s Giovannim Caglierem. V argentinském městě San Nicolás de los Arroyos měl otevřít školu a kolej pro indiány. Salesiáni je měli učit chovat domácí zvířata a školní výuka měla být také samozřejmou součástí školního provozu. V očích Dona Boska mělo být dílo v San Nicolás jakýmsi předstupněm evangelizace a kulturního povznesení indiánů v Patagonii. Začátky nebyly lehké, chyběly peníze, školu 6 salesiánský magazín 2014/3

si museli salesiáni postavit z ničeho, nakonec na ně dolehla tyfová epidemie a don Fagnano se musel roku 1879 odebrat do nemocnice v Buenos Aires. Někteří spolubratři Fagnanovi vyčítali velkou přísnost a nehospodárnost. Don Bosco ho roku 1880 „převelel“ do farnosti Carmen de Patagones, kde salesiáni před svou výpravou úplně na jih Paganonie podléhali jurisdikci lazaristů. Don Fagnano se pustil do práce, nechal postavit několik kaplí a shromažďoval k bohoslužbám indiány, černé Afroameričany a evropské emigranty. Od Kongregace pro propagaci víry získal Don Bosco roku 1883 jako salesiánské misijní území severní, střední a jižní Patagonii. Misie v jižní Patagonii až po ostrovy v Ohňové zemi svěřil Josefu Fagnanovi, zatímco ostatní části Janu Caglierovi, který se stal biskupem. Fagnano se roku 1887 vydal podél řeky Rio Negro na výpravu, aby otestoval, kde by bylo nejlépe

zakotvit. Nakonec se přes politické a byrokratické překážky rozhodl pro městečko Punta Arenas, kde založil školu a kostel (později katedrálu) a kontaktoval náčelníky místních kmenů (Tehuelčů, Onasů, Alacalufesů a Yahganesů) a roku 1890 (tedy dva roky po smrti Dona Boska) získal jako misijní území ostrov Daw son. Bohužel ale přišla tyfová rána a později tuberkulóza, která se stala metlou pro domorodé kmeny. Přese všechny překážky ale salesiánské dílo na jižním výběžku Chile a Argentiny přetrvalo celé století a dnes si tam bez salesiánů nedovedou výchovu mládeže a prosperitu tamního školství vůbec představit.

Velikonoční triduum Je Velký pátek, je třeba vyrazit do kostela na bohoslužby. Městečko je přehledné a pusté, je zřejmé, že zde mají státní svátek a nikdo nikam

R e p o r tá ž nespěchá. Náš penzion leží kousek od katedrály, kterou postavili z italských kamenů a mramoru salesiáni a v níž je u bočního oltáře pochován otec-zakladatel chilského misijního díla don Giuseppe Fagnano. Kněží zpovídají v lavicích, usednu k jednomu z nich a vyznám své hříchy v italštině. Rozhřešení mi dává generální vikář zdejší magellanské diecéze, který byl dva roky na studiích v Římě a mluví italsky. Zve mě na velkopáteční obřady ve tři odpoledne s biskupem-salesiánem (španělsky se biskup řekne obispo) Bernardem Bastresem. Vše probíhá jako u nás v Evropě, jen snímání z kříže a uctívání je typicky jihoamerické. Ministranti vyjmou z korpusu obřadně hřeby, sundají Ježíšovo tělo, ruce, které mají v ramenou ohýbací klouby, stáhnou k Ježíšovu tělu tak, aby mohli korpus uložit na improvizované lůžko, a ležícího Krista uctívají všichni účastníci bohoslužby nejen pokleknutím, ale i políbením. Samozřejmě že se obřad protahuje, až biskup Bernardo znervózní a honí ministranty, aby uctívání trochu zrychlili. Po obřadu děkuji biskupovi, že jsem mohl slavit Velký pátek na konci světa, ale on se ohradí: „Tohle není konec světa, to je začátek!“ Všichni jsou moc milí, zvou mě do salesiánského kostela Panny Marie Pomocnice na Bílou sobotu a ještě předtím mě skupinka

Salesiánský kostel P. Marie Pomocnice

V muzeu salesiánských misií (P. Arenas)

ministrantů vytáhne až na věž ke zvonům a k soše Panny Marie, odkud vidím nejen celé město, ale výhled se táhne desítky kilometrů do dálky přes Magellanův průliv až k Ohňové zemi. Proč Ohňové? Pampoví indiáni z kmene Tehuelčů a Puelčů se tam kdysi ohřívali u neustále hořících ohňů, a když španělští kolonizátoři přijížděli v noci na lodích, viděli zkrátka jen ty ohně.

Bílá sobota u Fuerte Bulnes Jako kněz jsem byl poprvé na Bílou sobotu mimo farnost a navíc

na jachtě, která se chystala na „světový rekord“, protože její kapitán Piotr Kuźniar chce s posádkou obeplout kus světa a dospět až do Velrybího zálivu v Rossově moři. Strávili jsme s tímto nesmírně laskavým člověkem na jeho jachtě Selma jen jeden den, ale krásný, protože jsme viděli stádo tuleňů, natočili jsme rozhovor s prof. Pavlem Proškem, vedoucím českého polárního výzkumu na Antarktidě, a cestou jsme pozorovali spoustu racků-dominikánů (tak se opravdu jmenují!) a plachtících mraků, které uměl všechny pojmenovat pouze pan profesor. Bylo to také prý poprvé, kdy Češi tvořili na jachtě většinu, a jelikož další část osádky tvořili Poláci, byla bohoslužba Bílé soboty doprovázena pravověrnými odpověďmi Božího lidu (na Čechy se v těchto zeměpisných šířkách nelze spolehnout!). Přistáli jsme u zrekonstruované pevnosti Fuerte Bulnes, kterou zřídil roku 1843 kapitán britského loďstva John Williams s bláhovým cílem zabránit kolonizaci těchto míst z jiných zemí Evropy. A Selma s Piotrem pokračovala na své pouti k Velrybí zátoce u Viktoriiny země v Rossově moři (zhruba 78 stupňů jižní šířky). salesiánský magazín 2014/3 7

R e p o r tá ž

Biskup Bastres při velkopátečních obřadech

Neděle Zmrtvýchvstání v Punta Arenas Jedním z nejtypičtějších prvků přítomnosti salesiánů se v Chile stejně jako v celé Latinské Americe stala úcta k Panně Marii Pomocnici, jak naznačuje řada kaplí, které jsou jí

Punta Arenas z věže salesiánského kostela


zasvěceny. Salesiáni dnes spravují čtyři farní a čtyři další veřejné kostely zasvěcené Panně Marii Pomocnici. A právě v kostele Panny Marie Pomocnice v Punta Arenas jsem mohl strávit nádhernou velikonoční neděli s otcem Félixem Levinem Alvialem, typickým snědým Chilanem, radostným salesiánem, který mě uvedl do salesiánského

domu. Pohostil nás, seznámil s celou komunitou, spojil telefonicky s chilským provinciálem a na druhý den představil chlapcům při úvodní bohoslužbě v učňovské škole sv. Josefa, kde jsme s osmi sty chlapci (všichni ve školních uniformách!) slavili v tělocvičně spolu s biskupem Bernardem jednu z nejkrásnějších velikonočních bohoslužeb, jaké jsem kdy prožil. Po mši mě don Félix vyzval, abych přednesl Zdrávas Maria v češtině – a dostalo se mi potlesku, jako by jim zazpíval sám Bono z U2. Pak jsem chlapce ještě pozval k nám do Prahy, aby navštívili El Niño Jesús de Praga, Pražské Jezulátko, a samozřejmě všichni věděli, oč jde, i když možná netuší, kde ta Praha vůbec je. Bueno, Latinská Amerika, temperament a spontánní radost těch chlapců byly nakažlivé a byl jsem docela vedle, když se se mnou ještě půl hodiny po mši chtěli všichni fotit. Dnes už vím, že budu do smrti vděčný Bohu za tyto Velikonoce na konci světa. Nebo na jeho začátku? Zdeněk Jančařík

Výročí

Co chystáme k jubileu Dona Boska Dvousté narozeniny svatého Jana Boska by měly být v intencích hlavního představeného dona Pascuala Cháveze duchovním návratem celé Salesiánské rodiny ke kořenům spirituality turínského apoštola mládeže – a v tom můžeme jako Salesiánská rodina přímo navázat na okružní cestu ostatků Dona Boska po České republice z února roku 2013. Myslím, že pro mnohé z nás byla účast mnoha věřících z našich farností milým překvapením. Pochopili jsme, jakou duchovní sílu sám Don Bosco vyzařuje už svou přítomností v podobě ostatků skrytých v sympatické podobě sochy zakladatele obklopeného svými chlapci.

Portál vydá v novém vydání starý i zbrusu nový životopis od Teresia Boska a autobiografii Můj život pro mladé). V Salesiánském magazínu bude zavedena nová rubrika o Donu Boskovi, která bude zpracovávat duchovní odkaz světce a může být pomůckou také pro katechety a kazatele. Budeme samozřejmě rádi, když se na přípravách katechezí budete podílet také vy, čtenáři, svými příspěvky, dopisy nebo zkušenostmi, které jste s postavou našeho zakladatele měli a máte. Je krásné, že i „na základně“, v terénu, se klubou iniciativy, které podpoří rok Dona Boska: v Brně-Žabovřeskách připravují deskovou hru pro mladé i starší ve stylu DIXIT, diecézní kněží, kteří fandí salesiánskému dílu, připravují katechetickou hru o Donu Boskovi, jinde mají v záloze divadlo nebo muzikál, kterým by mohli obohatit ostatní. Mediální tým bude mít příští školní rok čtyři víkendová setkání Mediální školy, kde budou mladí mediální experti pomáhat s propagací našeho výročí. Všechny nové iniciativy, které se týkají 200. jubilea, shromažďuji na svém mailu [email protected]. Budeme vás o nich informovat také skrze naše webové stránky www.sdb.cz nebo

Dvousté jubileum narození Dona Boska odstartujeme na přání dona Cháveze už rok před vlastním výročím, tedy 16. srpna 2014. Start to bude symbolický, ale fantazii ve farnostech, na táborech a chaloupkách nebo i v rodinách a společenstvích, se meze nekladou. Někde už chystají běh na 200 m (v Dolních Počernicích bude jistě delší!), jinde pokus o „létající Start 200 s co nejulítlejším pochodem“ (nejspíš Libečkovi asistenti), ve farnostech zazní v ten den zvláštní kázání nebo katecheze s tématy čerpanými ze života a díla Dona Boska. Tato kázání a katecheze budou ve farnostech, v oratořích a v našich centrech pokračovat po celý rok. K dispozici máme dabovaný film Don Bosco, několik životopisů (nakladatelství Dvousté výročí navazuje na pouť ostatků Dona Boska

velmi dynamickou stránku Bosco point (Facebook). Dnes už je jisté, že celé jubileum završíme poutí na Velehrad (7.–9. srpna 2015). Skupiny poutníků z různých stran se vydají směrem Velehrad už od začátku prvního srpnového týdne a sejdou se na Velehradě v pátek 7. srpna. A znovu, organizátorům poutí se meze fantazie nekladou, přijeďte na Velehrad třeba na kole nebo na koloběžce, pěšky nebo i za poklusu! V pátek večer se bude konat vigilie pro mládež, v sobotu dopoledne bude celebrována mše svatá s biskupem pro celou Salesiánskou rodinu, ale i pro všechny přátele díla Dona Boska. Odpoledne v sobotu bude zasvěceno semináři o výchově a dílu našeho zakladatele, představení jednotlivých složek Salesiánské rodiny a programu pro děti. Večer bude samozřejmě zábavní program. V neděli se ti, kteří na Velehradě zůstanou, zúčastní farní bohoslužby ve velehradské bazilice. Na „Salesiánský Velehrad 2015“ jste všichni srdečně zváni! Na mezinárodní úrovni chystá salesiánská organizace MGS velkou pouť na místa spojená s životem Dona Boska ve dnech 11.–16. srpna 2015. Mnoho materiálů v češtině věnovaných místům spojeným s životem světce je dostupných na webové stránce www.sdb.cz/ kestazeni/putovani-s-donem-boskem/. Hlavním cílem jubilea bude naše nové úsilí o pochopení charismatu Dona Boska a o jeho oživení nebo probuzení v každém z nás. Proto nejdůležitější bude naše vnitřní účast a podíl na jakýchkoli aktivitách toho roku. Svatý Jene Bosco – pros za nás! Zdeněk Jančařík salesiánský magazín 2014/3 9

V ychováv e j ja ko Don Bosco

Milovat

Zdá se, že milovat dítě je ta nejpřirozenější věc na světě, ale není! Kolik chyb se udělá, třebaže věříme, že to děláme dobře! Láska je umění, připomínal německý psychiatr Erich Fromm (1900–1980) ve své známé knize „Umění milovat“ (1956). Dobře, kdo chodí do školy, aby se naučil tomuto umění, ten se dozví mnohé věci. První věcí je rozlišení mezi tím, co láska je a co láska není.

Milovat neznamená přehánět Jedno moudré úsloví říká: „Máma frajerka, dcera sprejerka.“ Tedy pokud máme být konkrétní: chcete pro vaše děti udělat co nejvíc? Udělejte toho méně! Některé výzkumy ukazují, že sedm z deseti dětí je „nemocných přílišnou láskou“. Milovat neznamená myslet si, že je zakázáno zakazovat. Přílišná shovívavost se má k lásce jako ocet k vínu nebo jako písek k mouce. Pravá láska je silná, vyžadující. Ale co je to pedagogická láska? Milovat znamená přijmout dítě. A dát mu pocítit, že jsme rádi, že existuje, že je takový, jaký je, a dát

Foto: doriana_s – freeimages.com

Pozorný čtenář našeho časopisu ví, že postupně představujeme důležité kroky v dobrodružném podniku zvaném výchova dětí. Dnes představujeme čtvrtý krok, který řídí celý výchovný proces.

mu pochopit, že jeho přítomnost není na obtíž, že ho máme hluboce rádi, bez podmínek. Jedním slovem, milovat znamená říci dítěti: „Ty jsi pro nás vším!“

vlastní nohy, létat na vlastních křídlech. Kdo miluje květiny, tak po nich nešlape, netrhá je jen pro sebe, ale nechá je růst, svobodné a krásné.

Milovat znamená vzdát se ovládání

Milovat znamená stát se milovanými

Děti jsou jako lodě: lodě zde nejsou k tomu, aby stály v přístavu, ale aby vypluly na otevřené moře. Když to aplikujeme na sebe, milovat znamená přestřihnout co nejdříve pupeční šňůru. To ovšem není tak snadné. Jsou rodiče, kteří se bojí, že dítě vyroste v dospělého člověka. Chtěli by ho mít stále jako dítě, aby ho mohli hýčkat a mazlit se s ním po celý život. Jiní upadají do pokušení přílišného ochranářství: „Vezmi si tričko, sundej si tričko; stoupni si na slunce, nestůj na slunci!; v lednu se ven nechodí, protože je zima, v únoru je nebezpečí nachlazení, v březnu je vítr, v dubnu první sluníčko, v květnu alergie…“ Ne, to není láska, to je útlak a vytváření závislosti.

Milovat znamená ocenit dítě Ocenit dítě, jelikož je schopné se o sebe postarat, postavit se na 10 salesiánský magazín 2014/3

Je-li nejvyšším aspektem pedagogické lásky schopnost ocenit dítě, že umí žít jako člověk, pak nejsympatičtějším aspektem je stát se milovaným. Stát se milovaným znamená stát se přístupným, přijímajícím, jasným. Stát se milovaným znamená být pokorný, nic ze sebe před dítětem nedělat, ale zároveň být na správném místě rozhodný a rázný. Osoba milovaná vychovává, aniž by to věděla, aniž by to chtěla. Infikuje, vyzařuje růst. Miluje v nejčistším a nejvyšším smyslu. To je pravá pedagogická láska! Pokud je tomu tak, to nejlepší přání, jaké můžeme dítěti dát, není, aby bylo nejhezčí, nejbohatší, nejznámější, ale nejmilovanější. Správným způsobem! Tehdy – ale jen tehdy – bude vděčné za to, že se narodilo. Pino Pellerino Přeložil Petr Zelinka

Inzerce

Čtěte

e c d sr m e t Má ravé p ě? a n t s í m

Psychologii dnes! SPECIÁLNÍ SLEVA ROČNÍHO PŘEDPLATNÉHO PLUS PRO ČTENÁŘE SALESIÁNSKÉHO MAGAZÍNU! Roční předplatné .....................520 Kč Předplatné PLUS ......................530 Kč (namísto 570 Kč) papírové předplatné s e-verzí pro Váš iPad, PC, mobil Objednávka předplatného: mailem na [email protected], www.send.cz, www.psychologiednes.eu V objednávce uveďte poznámku „Sleva - Salesiánský magazín“.

Čtěte nás doma i mimo domov on-line! inzerat_salesiani_a5.indd 1

14.5.2014 14:59:23


R e p o r tá ž

Festival 2014 aneb Co všechno vzal Je sobota 17. května 2014, zvoní budík. Chvilku se snažím polemizovat s mobilem a přesvědčit čas, aby se vrátil alespoň o kousek zpět. Kupodivu neposlouchá. Ale my už další výzvu budíku musíme poslechnout. Nic naplat, je přeci květen a k němu patří neodmyslitelně FESTIVAL. Kdy vlastně je ten správný čas začít přemýšlet a plánovat program na další rok? Jo, vlastně už když se začne balit a zavře se brána za posledními návštěvníky Festivalu, přemýšlíte a sepisujete, co všechno bylo potřeba, co všechno zbylo, tedy čeho bylo třeba málo, čeho moc, proč jsme netiskli zpěvníky ve dne a jak krátká byla předešlá noc? Letos to byl hektický rok. Už jen proto, že organizační tým dodržel tradici a díky Ondrovým jsme se rozrostli o dalšího pomocníka. Myslím, že by hravě zvládl pomoci i nové moderátorské dvojici a doprovázel je svým kouzelným slovem. Má to vlastně několik pozitivních dopadů na celou věc. Jednak můžete svůj čas rozdělit s dalším pomocníkem, a pak máte hned lepší náladu a určitě méně starostí co s volným časem. Další výhoda je v tom, že čím je vás víc, tím více potřebujete místa pro spokojený život, a proto začnete stavět domeček. A co děláte o sobotách, když stavíte domek, je přece jasné. Jezdíte na schůzky ohledně přípravy Festivalu… Takže nastupuje internet a schůzky minimalizujeme na tři. Ta poslední byla až tři týdny před začátkem Festivalu… Ale co. Alespoň nezapomeneme, co všechno je potřeba ještě zařídit a připravit. Poslední týden trochu netrpělivě sledujeme počasí a doufáme, že se přece jen umoudří a předpověď se nevyplní.


K letošnímu Festivalu voda skutečně patřila…

13. 5. Úterý navečer, přijede Honza skládat první věci k salesiánům do Pardubic… Volá, že jede sám, Daneček má angínu… Už od poslední schůzky máme s manželkou z letošního Festivalu divný pocit. Honza volá, že je na místě. Místo pomoci se skládáním vozíku mu jen předám klíče a jedu s Tadeáškem na pohotovost… Ve středu se situace přece jen mění k lepšímu. Nakonec přijíždí Honza i s rodinkou. Ještě večer jedeme na první nákupy a sumírujeme, co je třeba ještě zařídit. Ráno jedeme pro maso na gulášek, stoly, lavičky, občerstvení a chleba. No vida, jak nám to utíká. Večer natiskneme zpěvníky, programy, plánky a spoustu dalších věcí, abyste se nám tu v sobotu neztratili, a první pomocníci loupou čtyři pytle cibule na guláš. V pátek brzy ráno vyrážíme do Pardubic k salesiánům a vrhneme se na vaření guláše. Hřiště se nám pomalu plní stánky a atrakcemi, začíná vonět gulášek a odpoledne přijíždějí další pomocníci na stavění stanů a finální přípravu na sobotu. Občas nás osvěží deštík, tak si říkáme lepší,

když zaprší dnes, jen když to zítra vydrží co nejdéle. Hodiny pokročily a nakonec si rozsvítíme světla, abychom viděli na stavění pódia. Jo, jedno je jisté. Bazének pro lodičky nám dnes nevyschne. Ještě zbývá postavit recepci a můžeme přivítat první návštěvníky. Přijíždí i pan biskup Karel Herbst a to je znamení, že se blíží začátek dnešního dne. U recepce se mezitím vytvořila pěkná fronta nedočkavých a zvědavě pokukujících dětí, co že je vlastně dnes všechno čeká. …dívám se z okna v kapli a snažím se najít sluneční paprsky. Dnes v srdci radost mám – zpívám se scholou úvodní píseň a vidím kapli zaplněnou do posledního místečka tak, že hostující ministranti a kněží sotva projdou k oltáři… Zvonek v kapli a první tóny písně „Slunce svítá“ zahajují letošní Festival. Při mši nás doprovází schola „Boží nadělení“ z SHM Klubu Horní Počernice. Před oltářem jsou připraveny biblické postavičky tematicky k liturgickým textům. Na konci mše ještě poděkujeme místní komunitě salesiánů a otec biskup

R e p o r tá ž

la voda… si odváží perníkovou podkovu na památku a pro štěstí. Mezitím se v kuchyni připravuje a ohřívá gulášek a věřte, že po skončení bohoslužby by někteří sprinteři nestačili hladovým dětem, které vzaly jídelnu doslova útokem. Ale my jsme byli připraveni dobře. Guláš se snědl a na dně hrnce zbylo jen na vylízání pro Puntíka. Jako první se na pódiu představila skupina SAXER z SHM Klubu Hlinsko. Ano, někteří jsou trochu nedočkaví a smutně chodí kolem zatím vyfouknuté nafukovací skluzavky a horolezecké stěny. Ale nemusí smutnit dlouho. Jako první se rozjíždí šlapací čtyřkolky, horolezecká stěna v tělocvičně a ringo. Jako novinku můžou všichni odvážlivci vyzkoušet trampolínu. Po číši vína, na které se sešli představitelé celé salesiánské rodiny, už nebylo místečka, kde byste nepotkali pomalované nebo žonglující děti s míčkem z recyklovaných materiálů. Malí i velcí čtenáři si mohli vyrobit záložky nebo zajímavé obrázky z proužků papírů. Při pohybu mezi jednotlivými workshopy jste si museli dávat pozor, abyste se nepřipletli do cesty lukostřelcům, či snad nezkřížili cestu šermířům. Zajímavé bylo také tvoření výrobků

z polystyrenu a kousků textilu. Pokud jste se potkali se lvem nebo s jiným exotickým zvířetem, tak jste nemuseli mít strach, že by vám ublížil, protože se vznášel – a to mohl jenom proto, že byl vyrobený z balónků. Pro zklidnění a ztišení byla v kapli připravena adorace. SADBA připravila zajímavou prezentaci o adopci na dálku. Zároveň s workshopy bylo možné sledovat divadelní vystoupení Napravená pýcha – SHM Klub Praha-Karlín a výpravné představení Josef Egyptský – SHM Klub Hlinsko. Děvčata ze spolča z Hlinska předvedla hru Na vlásku, SHM Klub Krucemburk sáhl po klasice o Šípkové Růžence, SHM Klub Plzeň sehrál představení Kráska a zvíře a salesiánského ducha nám připomněl Klub

SHM Neratov s hrou Don Bosco ve 21. století. Program na pódiu zakončila schola Cantare z SHM Klubu Ostrava-Zábřeh. Nejen ti nejmladší jistě ocenili plnění úkolů pro získání různých odměn v soutěži s večerníčky. Po projití všech stanovišť mohli zúčastnění získat cukrovou vatu nebo párek v rohlíku. A stranou nezůstali ani ti starší, kterým jistě přišlo vhod jak sladké občerstvení, tak grilované klobásy či prasátko. Rozloučíme se slůvkem na cestu a vyrazíme k domovu. …sedím v čekárně na pohotovosti a pozoruji kapky deště, jak stékají po okně… Kolik lidí asi odradilo počasí? A kolik jich tam ještě bude, až se vrátím? Myslím na všechno, co se za ten rok odehrálo a předcházelo dnešnímu dni. Bylo to hodně práce, ale ten pohled do radostných dětských očí za to stojí. Těší nás, že vás víc přijelo, než zůstalo sedět doma za oknem. A vy, co jste tu nebyli? Přijeďte se podívat a počítat s námi do Pardubic 16. 5. 2015. Těšíme se na vás!!! …někdo mě tahá za kalhoty… „Táto, půjdeme na horolezeckou věž?“ „Jasně,“ říkám Bětušce a jdu jí svléknout ponožky, aby nebyla celá mokrá… Za všechny organizátory a ochotné pomocníky MAŠAT Pražanovi, MHDMA Zrzavých, JaJaJ Ondrovi


Napsali jste nám

Jan Pavel II., salesiáni a moje zákla Dne 6. dubna 1974 umírá salesián kardinál Štěpán Trochta vyčerpáním v důsledku předchozího tvrdého nátlaku, který na něj učinil církevní tajemník. Přestože pohřeb proběhl 16. dubna v Litoměřicích za přísných bezpečnostních opatření, účastnil se ho i z Krakova kardinál Wojtyła, který se i přes zákaz projevu s kardinálem Trochtou krátce rozloučil. (Viz kniha Jaroslava Novosada Štěpán Trochta Svědek „T“, Portál 2001) Na jaře v roce 1978 jsem byl se salesiány a mládeží přes víkend na faře v Nových Mitrovicích. Tam jsme se dozvěděli, že byl zvolen novým papežem Jan Pavel II., krakovský arcibiskup. Vzbudilo to ve mně radost i údiv. Mladý papež a Polák! Údiv i neklid to vzbudilo určitě i v orgánech státní moci. Za totality se brala automaticky vojenská základní služba jako „čestná povinnost“ každého občana, ale ženy se do armády nepovolávaly. A tak mladý muž, který se vyučil, nebo odmaturoval a nepokračoval ve studiu na vysoké škole, musel automaticky počítat s tím, že ho armáda povolá na dva roky do služby. Vyhnout se dvouleté základní vojenské službě bylo velmi obtížné a problematické, ale nějaké možnosti přece jen byly. Například získat modrou knížku. Knížku získal ten, kdo měl vlivného lékaře, známé na vojenské správě a ještě to podplatil. A nebo někdo na smrt nemocný, ale i jeho často nejdříve odvedli na vojnu, a až tam ho teprve propustili, protože obvodní vojenská správa chtěla mít splněné stavy odvedených vojínů. Další možností bylo, že branec šel na nábor do dolů a pokud podepsal těžbu uhlí na 10


Kardinál Wojtyła na pohřbu Štěpána Trochty

let, byl vyreklamován. Jiná možnost byla jít na nábor, 19 měsíců těžce pracovat a jít pak na vojnu jen na pět měsíců. Příjemnější bylo dostat se na vojnu v místě bydliště, než být poslán sloužit třeba až na východní Slovensko. To vše chtělo mít známé, ale já je neměl, nebo se mi báli pomoci. Když se o mě začala armáda před nástupem na vojnu zajímat, stal jsem se brancem a povolancem. Začali mi vymýšlet různé činnosti ve Svazarmu, kurzy a školení. Jednou nám dali vyplnit nějaký politický dotazník, kde se mimo jiné dotazovali také na věci víry a co říkám na volbu nového papeže Jana

Pavla II. Odpověděl jsem, že volba papeže by měla mít pro nás veliký význam! Pak mi nečekaně na jaře roku 1979 přerušili kurz ve Svazarmu a poslali mi povolávací rozkaz. Při předávání povolávacího rozkazu mi řekl důstojník vojenské správy: „Vy jste měl jediný velké štěstí!“ Povolávací rozkaz jsem dostal na letiště do Prahy-Kbel. Ještě před nástupem na vojnu jsem od někoho dostal fotografii papeže Jana Pavla II. v klobouku u letadla, zřejmě když odlétal do Říma na volbu papeže a netušil, že bude zvolen. Tu fotku jsem nosil stále u sebe. Po měsíčním přijímači v Brně jsem se vrátil do Kbel a v brzké

Napsali jste nám

adní vojenská služba za totality době jsem pak dostal od salesiánů kontakt na jednoho věřícího vojáka, který také nastoupil do Kbel a byl ze Slovenska. Po nějaké době mne tento voják seznámil s další věřícím vojákem z východních Čech. Později mi vedení útvaru svěřilo starost o saunu pro vojáky z povolání a ze mne udělali správce. Bylo to Boží řízení a pod svícnem bývá největší tma. Tím jsme získali prostory, kde jsem se mohli scházet k modlitbě a také si užívat sauny, když tam vojáci z povolání nechodili. Bylo to ovšem veliké riziko, vždyť do sauny mi s vojáky z povolání chodil i sám náčelník

kontrarozvědky. Navíc i jiní vojáci základní služby chtěli využít známosti se mnou, byl mezi nimi i řidič náčelníka kontrarozvědky. Samozřejmě, že vojákům základní služby byla sauna zakázána, takže kdyby všechno prasklo, převeleli by mne na horší pracoviště a daleko od domova. Tam na sauně se zrodila myšlenka, že si těmi věřícími vojáky uděláme katolickou vojenskou třístovku. Pro ty neznalé, kteří nevědí, co to je, tak vojáci, kteří chodili za totality na dva roky na vojnu, to znamenalo 730 dní. Proto si vojáci základní služby dělali symbol, jak

jim to utíká, tedy kartičku s motivy vojenského života. Když to měli do civilu za 500 a 300 dní, posílali tyto kartičky přátelům do civilu. To se samozřejmě nelíbilo vojákům z povolání a tyto aktivity potírali. Jako základ pro tuto katolickou vojenskou třístovku jsme použili fotografii papeže u letadla, viz fotografie dole. Vlevo je obraz sv. Jana Boska. Nahoře uprostřed 300 a nalevo a napravo znak vojenského útvaru. V levém horním rohu léta vojenské služby a v pravém horním rohu místo služby. Pod číslem 300 je slovenský křesťanský citát a kresba Hradčan a pod fotografiemi je kresba Svatopetrského náměstí. Pod tím je biblický verš v češtině. A pod ním je vyjádření, za kolik dní už budeme v civilu. Po stranách je tato karta orámována ornamenty 4 M, kterými jsme chtěli vyjádřit, na co by si křesťan měl udělat čas: modlitba četba Písma společenství eucharistie Dílko se mi podařilo propašovat z útvaru, dát si to u známých vyfotit a namnožit. Kdyby mi na to přišel náčelník kontrarozvědky a vojáci z povolání, tak nechci ani domyslet, jak by to dopadlo… V roce 1990 jsem konečně mohl přivítat papeže spolu s ostatními ministranty při návštěvě v Praze na Letné a ještě pak v roce 1995 v Praze na Strahově. Sv. Jan Pavel II. byl takový pastýř, který nechtěl své ovce opustit, ale chtěl s nimi zůstat až dokonce i když už jeho tělesnou schránku ke konci života sužovalo utrpení a bolest tak, že mnozí i pochybovali, zda to neubírá na důstojnosti papežské služby a úřadu… Sv. Jane Pavle II., oroduj za nás! Pavel Fiala


Téma

Konfrontace generací Potkali jsme je na výletě v Českém ráji, zdálky vypadali jako spokojená rodinka na výletě, a snad i spokojení byli. Když jsme se ale míjeli, překvapilo mě, že maminka psala smsky, dcera poslouchala písničky a synek si za chůze dokonce hrál nějakou hru na tabletu… Byl krásný slunečný jarní den, ptáci závodili o krásnější trylek, objevili se první motýli, stromy se opatrně probouzely k životu. Okolí vnímali snad jen dědeček s babičkou jdoucí o pár kroku za naší rodinkou… Bylo to zvláštní setkání. Je snad dnešní mladá generace natolik odlišná od generací svých rodičů nebo prarodičů? A co teprve ti nejmladší… Posledních zhruba sto let je charakterizováno překotným rozvojem ve všech oblastech lidské činnosti.


Dnešní prarodiče si pamatují válku, zavádění elektřiny na venkově, budování vodovodů, stavění domů bez mechanizace, hospodaření na vlastním políčku s kravami, jejich zabavení komunisty, časy kdy nebyla televize… Jejich vnuci nebo pravnuci žijí ve zcela odlišném světě – málem nevědí, jak živá kráva vypadá, elektřina a teplá voda jsou úplnou samozřejmostí, fyzickou práci téměř neznají a o válce jen četli nebo viděli filmy v televizi, resp. na internetu. Zjednodušeně řečeno by se dalo říci, že starší generace je ovlivněna historickými událostmi, zatímco mladší generace je ovlivněna jen a především internetem. Proto lze bez nadsázky tvrdit, že nástup éry internetu představuje zásadní přelom v historii lidstva podobně jako při vynálezu písma či knihtisku. Rozdíly mezi generacemi se stále více prohlubují a dnešní svět sdílí několik zásadně odlišných generací, označované jako X, Y a Z,

což dosud v historii lidstva nebylo. Tím, že se dnes běžně dožíváme osmdesátky, je obvyklé, že dítě má rodiče, prarodiče i praprarodiče. Co generace, to však zpravidla jiné hodnoty a tím i jiný způsob uvažování. Navíc je tu internet a jiné technologie, které vývoj ještě zrychlují. A kromě toho dříve žila rodina pohromadě a prarodiče tak mohli ovlivňovat přemýšlení svých vnoučat a naopak. Rozdíly v hodnotách nikdy nebyly propastnější, než je tomu dnes. Chceme-li trochu porozumět chování a jednání jednotlivých generací – například proto, abychom si navzájem lépe porozuměli –, je třeba se alespoň trochu seznámit s jejich charakteristikou.

Generace X Do generace X jsou zařazeni lidé starší 35 let. Do zaměstnání docházejí poctivě a nemění je, je-li

Téma to samozřejmě možné. V produktivním věku mají lidé generace X celkově více práce. Nedostatek dlouhodobých jistot jim nahrazuje růst osobní svobody. Jde o výrazně postojovou generaci, to znamená že hledají takové hodnoty, které se vyplatí zastávat celý život. Snaží se nezadlužovat a módu půjček, úvěrů a hypoték nechápou. Snaží se vyhýbat konfliktům. Pravidelně spoří na stáří, podporují své děti.

Lidé narození mezi lety 1980 až 1995, kteří už si téměř nepamatují svět bez internetu. Nemají problém střídat zaměstnání – přece nebudou celý život sedět na jedné židli! Mají vlastní bydlení na hypotéku, investují velkou část prostředků do volného času. Chtějí založit rodinu, ale „na to je přece ještě moře času“. Lidé generace Y poslouchají podobnou hudbu a znají podobné režiséry, mluví a myslí podobně bez ohledu na to, kde se narodili. Svoboda a nové možnosti udělaly z lidí generace Y takzvanou občanskou generaci: Semkli se k sobě navzájem a nevěří ani rodině, ani kariéře, ani vzdělání, ani státu. Někdy jsou lidé generace Y označováni jako „názorová generace“: Dokážou měnit a přizpůsobovat své názory, domluvit se je pro ně

Foto: pipp – freeimages.com

Generace Y

důležitější než mít poslední slovo. Mít čas na sebe a své blízké je pro ně priorita, které by neměly stát v cestě staré představy o rodině nebo kariéře. Jeden postřeh ze zprávy Generační výměna stráží personální společnosti Hays: „Mějme na paměti, že generace Y má až přemrštěný pocit výjimečnosti a svou budoucnost vidí optimisticky.“

Generace Z Lidé narození v letech 1995 až 2010. Od útlého věku sedí

u počítače, začínají samozřejmě hrami. U počítače také tráví většinu volného času, ať už ve škole, nebo doma. Mají profily na facebooku, twitteru, myspace, žijí v prostoru second life, píší vlastní blog, na youtube věší videa a chatují s desítkami „kámošů“, kteří také visí na síti. Škola jim nedává smysl. Zdá se jim stará a zkostnatělá. To, co slyší od učitelů, znají už dávno z internetu. Na světě jich v současnosti žije miliarda. Mladí generace Z jsou definováni internetem a multikulturalismem, válkami, finanční krizí, rozpadem

Facebook je náš svět, život, všechno… „Neseď u toho zase!“ Tuto větu často slýcháváme od svých rodičů. Většina z nich nemá sociální sítě příliš v lásce, jenže kolika z nás se někdy maminka zeptala, co nám například facebook dává? Díky němu můžeme být v neustálém spojení s přáteli. Smluvit si schůzku nebo si popovídat s kamarádkou ze vzdáleného města. A to vše zdarma, rodiče si ani neuvědomují, kolik peněz jim tak šetříme za kredit. Facebook nám také zajišťuje obrovský přehled o dění kolem nás, jaký klub navštívil náš kamarád nebo s kým byl včera venku. Jeho další velkou výhodou je možnost zakládání skupin nebo událostí, kde jinde by se zapomnětliví žáci dozvěděli o zítřejší písemce z češtiny nebo páteční školní party? Těžko bychom věděli, „co se kde šustne“. Samozřejmě rodiče o nás mají oprávněně velký strach, číhá zde spousta lidí, která chce naše osobní informace zneužít. Proto musíme dávat pozor, co o sobě zveřejňujeme. Kromě komunikace jsou důležitou součástí našeho života fotky, k tomu slouží například Instagram. Selfie, jahody se šlehačkou k snídani, nové boty nebo procházka po slavném zahraničním městě. Dokumentujeme všechno a sdílením na sociálních sítích jako je Instagram dáváme světu vědět o své existenci a dobrými fotkami si zvyšujeme prestiž u kamarádů. Adéla Konečná (17 let) salesiánský magazín 2014/3 17

Téma rodiny a v podstatě kompletní ztrátou jistot. Jejich prioritou je vzdělání a rozvoj svých schopností, takže pokračují v individualistickém vývoji nastoleném předchozími generacemi. Jsou intelektuálně vyspělí, dospívají příliš rychle, nechápou termíny jako status quo nebo tradice a tak nějak v podvědomí cítí, že svůj svět si budou muset vybudovat sami. Věří především ve svou schopnost vyřešit každý problém po svém, takže se čeká, že Z bude úplně obcházet tradiční společenská řešení. Pokud vás zajímá, proč vlády a firmy investují tolik peněz do ochrany proti hackerům, bezpilotních kamerových systémů nad městy, různých analyzátorů aktivit občanů a nových bezpečnějších vrstev identifikace, odpovědí některých autorů je „příprava na příchod generace Z“.

A co nás čeká dál? Generace Alfa První generace kompletně narozená v 21. století je zatím záhada.

Víte že… • třetina školních dětí v Česku má neomezená přístup k internetu? • sledování videa je pro děti jednou ze základních internetových aktivit? Pouští si je 94 procent žáků. Ve 4. třídě kouká na internetová videa 84 procent žáčků. Od 7. třídy už prakticky všichni. Nejčastěji jsou to videa hudební, vtipná nebo videa ke konkrétním počítačovým hrám. • čím jsou děti starší, tím více času tráví on-line. Dítě ve 4. třídě se připojuje zhruba jednou za dva až tři dny. Zato typický osmák zapíná internetový prohlížeč hned po příchodu domů. průzkum portálu Seznam.cz Nejenže budou tyto děti žít ve světě prolnutém informačně-komunikačními technologiemi a na pokraji ekologicko-humanitární krize, ale především budou ve věku informací

a krizí žít i jejich rodiče, učitelé, starší spolužáci a životní vzory.

Věčné téma – internet Nejvíc napětí mezi dospělými a mladší generací vzniká v přístupu k trávení volného času. Zde je střet generací nejmarkantnější. Zatímco starší jsou zvyklí trávit u televize hodně času, mladší si svůj volný čas organizují sami a na filmy a seriály se dívají, kdy chtějí, protože si je stahují do počítače, případně je sledují na internetu. Podle některých psychologů se mladí už ani nedovedou přizpůsobit programovanému poslechu v určitý den a určitou hodinu, jsou už prostě zvyklí svobodně nakládat s volným časem. Na druhou stranu internet nepochybně stimuloval kreativitu. Převážná většina mladých lidí vykazuje na počítači samostatnou produkci (fotografie, blogy, videa, hudba…) Jsou to ale díla spíše v přeneseném slova smyslu,

Papež: Internet je Boží dar, ale nestačí být jen online Papež František považuje světovou počítačovou síť za Boží dar, který je ale zatížen četnými riziky. Svůj názor dal najevo v poselství ke Světovému dni komunikačních prostředků, které bylo zveřejněno ve Vatikánu. Internet podle hlavy římskokatolické církve může všem přinést větší možnosti setkávání a solidarity, „a to je dobrá věc, dar Boží“. Zároveň ale také může vést k odloučení našich blízkých nebo k vyloučení těch, kteří k němu nemají přístup, upozornil. „Rychlost informace přesahuje schopnost reflexe a úsudku,“ varuje také papež v poselství nadepsaném Komunikace ve službě autentické kultury setkávání. „Jestliže komunikace slouží převážně k podpoře spotřeby, pak máme co do činění s brutální agresivitou,“ dodává. „Nestačí brouzdat digitálními ulicemi, být prostě připojeni. Je třeba kontaktů, které doprovázejí skutečné setkání. Nemůžeme žít sami, uzavřeni v sobě samých,“ nabádá František. V poselství rovněž vyzývá církev, aby otevřela dveře do digitálního světa, a byla tak v kontaktu s dnešními lidmi. Komunikace podle něj přispívá k projevení misijního poslání církve. „Nebojte se stát se občany digitálního světa!“ naléhá. Světový den komunikačních prostředků, ustavený v roce 1963 druhým vatikánským koncilem, se slaví v neděli před letnicemi. Letos to je 1. června. Papežovo poselství bývá obvykle zveřejněno 24. ledna, na svátek sv. Františka Saleského, patrona novinářů a spisovatelů. Převzato z Radiovaticana 18 salesiánský magazín 2014/3

Téma

Foto: channah – freeimages.com

většinou se totiž spokojují s využíváním už existujících videonahrávek a jejich napodobováním. Jen malá část mladých předkládá na síti něco originálního. Zajímavý postoj zaujímá mladá generace k nelegálnímu stahování cizí produkce. Téměř všichni prakticky bez zábran stahují do počítače hudbu, filmy, fotografie a netrápí je žádný pocit viny. Omlouvají se slovy: Nekrademe, sdílíme! Ale dobře přitom vědí, že nemají pravdu.

Změní se výuka? Nové technologie obměňují celý systém osvojování si znalostí – vyučování. Mladí namítají: Proč bychom si měli něco zapamatovávat, když si lze všechno jednoduše najít na síti? Když máme takhle velkou „externí“ paměť, proč nevyužívat své kapacity na něco kreativnějšího? Otázkou, která se nabízí, je, jestli takto uvolněné mozkové kapacity budou využity k dalšímu pokroku lidstva. Někteří psychologové jsou v této otázce skeptičtí a upozorňují, že myslet si, že stačí mít přístup k vědomostem, aby člověk věděl, je iluze. Bez určitého memorování se nelze v přívalu informací vyznat. Bohatství informací nabízených na internetu je užitečné, jen když je přijímáno intelektuální strukturou,

připravenou na jejich zasazení do patřičné perspektivy. V opačném případě hrozí mladým – podle této teorie – neschopnost samostatného uvažování a vlastní reflexe.

Pochopit = porozumět Proč se ale vůbec charakteristikami jednotlivých generací zabývat? Není to jen zajímavost? To, co nás formovalo, nás může poučit. S jistými generačními „škatulkami“ počítají zájmové skupiny, PR agentury, politické kampaně,

reklama… Proč tedy nebýt připraven a nerozumět souvislostem? Dalším důvodem, proč se mezigeneračními rozdíly zabývat, je porozumění a spolupráce. Generační „škatulky“ nám mohou lehce pomoci lépe si navzájem rozumět a lépe spolupracovat. Mnoho problémů v současnosti vychází z nejasných rozdílů v očekávání zúčastněných stran. Mít možnost alespoň rámcově odhadnout, na jakých pilířích stojí osobnost druhého člověka, nám může pomoci stavět společný základ pro lepší komunikaci a sdílení životního prostoru. Karel Možný

Blog Zaslechli jste od někoho, že má svůj blog a moc nevíte, co si pod tím představit? Blog je internetový prostor, který si může vytvořit úplně každý, a po založení na něj psát téměř cokoliv. Chcete okomentovat politickou situaci a získat názory druhých? Není nic jednoduššího než napsat článek a čekat na reakce čtenářů. Můžete debatovat, pomocí diskusí pod články, s lidmi z celé republiky. Můžete psát o všech vašich zálibách, ať už vás baví vaření, cestování či móda. Mnohdy se stanete někým, kdo má vliv na své čtenáře, kteří se řídí tím, co napíšete. Třeba takové fashion blogerky jsou v poslední době těmi, kdo udává nové trendy. Říkáte si, co vám blogování přinese? V první řadě je to možnost svobodně psát o tom, co vás zajímá. Zadruhé získáte názory lidí, kteří žijí okolo vás. Každý jsme unikát a každý máme jiný pohled na věc. A v neposlední řádě můžete získat nové kamarády, příležitosti a zkušenosti. Sice to chce občas „hroší kůži“, protože ne všichni lidé navštěvují blogy kvůli rozšíření obzorů, ale kvůli tomu, aby ryli a blogera uráželi, ale věřím, že si po chvilce zvyknete a budete to brát s nadhledem. Psát blog je skvělý způsob, jak přenášet radost z koníčku, který vás baví, širší veřejnosti. Z osobní zkušenosti doporučuji začínat na stránkách např. www.blogger.com, www.wordpress.com, nebo www.blog.idnes.cz Tereza Mikulová (17 let) salesiánský magazín 2014/3 19

Mi s i e

Máme nového hlavního rádce pro m Během XXII. generální kapituly, která probíhala od 6. března do 12. dubna tohoto roku, se volil nejen nový hlavní představený, ale také celá hlavní rada. Na pozici hlavního rádce pro misie byl zvolen americký salesián P. Guillermo Basañes. Po šesti letech tak vystřídal českého salesiána P. Václava Klementa. Ten se stal hlavním rádcem pro region Východní Asie – Oceánie. Guillermo Basañes se narodil 19. října1965 v americkém Washingtonu, do noviciátu nastoupil v Argentině a věčné sliby složil v roce 1991 v Buenos Aires. Teologii studoval v konžském Lubumbashi. Na kněze byl vysvěcen 12. 5. 1995. Později byl zvolen hlavním rádcem pro region Afrika-Madagaskar. „Během těch dnů rozlišování a voleb v Římě mě často napadala slova našeho drahého dona Cagliera: ,Ať mnich nebo nemnich, zůstanu s Donem Boskem!‘ Díky tomu jsem neměl obavu z toho, co bude Don Bosco požadovat na této kapitule. Místo toho jsem se zaměřil na radost, že s ním budu moci i nadále spolupracovat. A skutečně jsem velmi rád, že jsem přímo ve službě misijního srdce Dona Boska ve světě. Před třiceti lety, když jsem končil střední školu v Buenos Aires, mě touha být misionářem dovedla k volbě salesiánského zasvěceného života. Tehdy jsem uvažoval a modlil se: ,Pane, kdybych se stal diecézním knězem, byl bych uzavřen v malé geografické oblasti.‘ Dnes, po zkušenostech z minulých let, nejprve v Angole a později v celé Africe, mě Pán staví před celý svět bez omezení a hranic. Jsem v pokušení 20 salesiánský magazín 2014/3

Stavíme kostel a školu v Bulharsku

P. Guillermo Basañes

Hlavní rádce pro misie podporuje v celé Společnosti misijního ducha a misijní nasazení. Stará se o vzájemný soulad misijních děl a usměrňuje misijní činnost, aby v salesiánském stylu odpovídala naléhavým potřebám národů, kterým se má hlásat evangelium. K jeho úkolům patří též zajišťovat odbornou přípravu misionářů, jejich doškolování. modlit se ,Pane, tentokrát jsi to tedy přehnal…!‘ Vážení přátelé, s tímto prvním pozdravem vám chci předložit svůj ,průkaz totožnosti‘: salesiánský misionář. Naše nejupřímnější vděčnost náleží drahému P. Václavu Klementovi za jeho léta vášnivé, odvážné a tvořivé služby pro salesiánské misie. Pamatujeme si a předáváme dále jeho úsměv. Pečujme a podporujme růst všech semínek zasazených díky němu ve všech pěti světadílech!“ P. Guillermo Basañes, SDB Hlavní rádce pro misie (Úryvek z dubnového salesiánského měsíčníku Cagliero 11 – více na www.sdb.cz/novinky)

V Bulharsku pracují čeští salesiáni již 20 let na přání svatého Jana Pavla II. Už pět let slouží těm nejchudším přímo v romské čtvrti ve Staré Zagoře. Prostory a vybavení však již nestačí. Proto stavíme novou školu a kostel. „Mohu se na chvíli zastavit? Jsem právě na vrátnici a rád bych přinesl dar na Bulharsko.“ – „Pět tisíc? To snad ani nemůžeme přijmout od čerstvých novomanželů.“ – „Ale jo, sami jsme tam byli a víme, kolik dobra se tam dělá. Vždyť jsme sami dostali mnohem víc!“ To je jen jeden příklad z posledního týdne. Mladí i staří, chudí i bohatí, svobodní i ženatí. Všichni, kdo se dotknou alespoň na dálku salesiánských misií, prožívají radost a touhu se alespoň nějak zapojit. Dílo, které mění lidské osudy, může změnit i každého z nás. Často jsem dojatý a cítím velkou odpovědnost, když vidím velkorysost našich dárců. Studenta, který se během postní doby rozhodne dát do postní kasičky pro Bulharsko všechny peníze, které přijdou jakoby navíc, aniž by je předem čekal, a shromáždí 2651 Kč! Rodinu, které se rozhodne posílat pravidelně 500 nebo 1000 Kč. Babičku, která roztřesenou rukou vyplňuje složenku, aby těžce uspořenou stokorunou podpořila dobré dílo. Podnikatele, který daruje desetitisíce. Farnost, která výtěžek svého plesu věnuje chudým… Srdečné díky vám všem jak za podporu materiální, tak i duchovní. Misijní dílo Dona Boska by bez vás nemohlo existovat. P. Jaroslav Vracovský SDB, provinciální delegát pro misijní animaci

Mi s i e

misie P. Guillerma Basañese Přispět můžete jednoduše na www. postavskoluakostel.cz nebo na www.sadba.org.

Salesiánské misijní úmysly Červenec: za růst a konsolidaci misijního dobrovolnictví ve všech salesiánských provinciích Ať se mládež v místech působení salesiánů nadchne pro misijní činnost prostřednictvím misijních skupin nebo zkušeností z misijního dobrovolnictví (doma i v zahraničí). Srpen: za evangelizaci v provincii Austrálie – Tichomoří Aby salesiáni v Austrálii, na Novém Zélandu, Fidži a na ostrovech Samoa denně zakoušeli Boha a mohli tak šířit a sdílet dar víry svědectvím a hlásáním evangelia, ať už v kontextu sekularizované

Hanka Krusberská dobrovolnice v bulharské Staré Zagoře

Austrálie, tak i u mladých tichomořských ostrovanů, a aby tak činili radostně a s nadšením. Září: za 145. salesiánskou misijní výpravu z Valdoka

Ať 145. salesiánská misijní výprava z Valdoka pomůže salesiánům na celém světě znovu roznítit plamen zažehnutý na Valdoku 11. listopadu 1875.

Hledáme nové dobrovolníky „Je toho nepočítaně, co jsem tady dostala. Přátelství, trpělivost a toleranci, naučit se mít ráda bez podmínek, zažít víru zdejších dětí, vidět těžkou realitu, a přesto mít neuhasínající naději. Snad jsem tu i něco nechala. Co je nejdůležitější – nikdy za celou tu dobu jsem tady neztratila pocit smyslu práce, kterou jsem dělala a celého tohoto salesiánského díla, jehož jsem se stala součástí. Protože vzdělání a dobré vzory je to, co zdejším klukům pomůže, aby pak nemuseli celý život pálit dřevěné uhlí nebo prodávat drobnosti na trhu a našli si práci a měli dobrý život.“ Z dopisu Alžběty Žákové, dobrovolnice v centru pro děti ulice v Demokratické republice Kongo, září 2012 – srpen 2013

Poznávej. Objevuj. Zažij dobrodružství. Pomáhej. Salesiánské projekty ve světě hledají dobrovolníky, kteří jsou ochotni pomoci jim v jejich aktivitách pro děti a mládež. Činnost dobrovolníků obnáší doučování, výuku, volnočasové aktivity, technické či grafické práce, webové stránky – dle schopností dobrovolníka a aktuálních potřeb místa. Doba dobrovolné služby: 10–12 měsíců (v případě Bulharska i jeden měsíc o prázdninách). Země pomoci: Bulharsko, Česká republika, Indie, JAR, Kongo, Mexiko, Německo, Zambie, Etiopie, Velká Británie, Slovensko, Zimbabwe a další (dětské domovy, učiliště, internáty, kontaktní centra pro děti z ulice, volnočasové kluby). Příprava: říjen 2014 – červen 2015 (8 víkendových školení a praxe v salesiánském duchu). Podmínky: věk 18–35 let, zralá motivace, zkušenost práce s dětmi a mládeží nebo ochota ji získat, dobrý zdravotní stav, ochota pracovat v křesťanském prostředí, znalost jazyka. Přihlášky a info: www.adopcenablizko.cz, [email protected], tel. 283 029 226, mobil 732 951 497 (P. Jára Vracovský SDB). salesiánský magazín 2014/3 21

Kr á t k é z p r á v y

Ocenění putuje do Kobylis Máme ČASovanou botu!!! Získal ji Honza Vališ – dlouholetý pracovník Nízkoprahového klubu Vrtule v Salesiánském středisku mládeže v Praze-Kobylisích. V pondělí 5. května 2014 byl slavnostně otevřen Restartshop – dobročinný obchod. Restartshop podporuje teenagery, kteří neměli ve svém životě tolik štěstí a nemohou najít práci. Zde získávají mladí první možnost zaměstnání. Zisk z prodeje je určen pro nízkoprahové kluby pro mládež, kde tito mladí lidé často tráví svůj volný čas a mohou samostatně řešit problémy, které je trápí. Restart Shop vznikl v rámci projektu Streetwork pro děti a mládež, který je realizován ve spolupráci s Národním vzdělávacím fondem, za podpory dánské nadace The Velux Foundation. Zároveň s otvíráním Restartshopu byly oznámeny i výsledky výroční ceny ČASovaná bota, kterou každý rok vyhlašuje České Asociace Streetwork. Časovaná bota je především vyjádřením uznání lidem, kteří obětavě a za málo peněz pracují v první linii. Jde o ocenění za dobrou práci a dosažených výsledků v oblasti nízkoprahových sociálních služeb. Cena je udělována ve třech kategoriích: Osobnost roku (streetworker, kontaktní pracovník NZDM, kontaktní pracovník K-centra, vedoucí zařízení, odborník pracující na metodice); Tým roku (zařízení provozující konkrétní nízkoprahovou sociální službu – terénní program, NZDM, K-centrum, jiné); Skokan roku (pracovník nebo zařízení, který resp. které v oboru působí méně než dva roky); Čtvrtou kategorií je Cena Správní rady za mimořádný počin. Letos byla uděleno uznání našemu 22 salesiánský magazín 2014/3

Oceněný Jan Vališ

vedoucímu klubu Vrtule Honzovi Vališovi, který je dlouhodobým pracovníkem Salesiánského střediska mládeže v Praze-Kobylisích. Stal se Osobností

roku 2013. Děkujeme za jeho dlouholetou práci, kterou v klubu odvádí a gratulujeme k ceně. red.

Středisko si vyšlapalo na učebnu V rámci zahájení nové cyklistické sezony na jihu Čech se uskutečnila charitativní akce „Oranžové kolo Nadace ČEZ“. Děti, dospělí i senioři tak měli možnost šlápnout do pedálů speciálně upraveného kola a metry, které na tomto kole ujeli, byly hned posléze přepočteny na peníze. Pro dvě neziskové organizace z jižních Čech – Domov sv. Anežky z Týna nad Vltavou a českobudějovické Salesiánské středisko mládeže – se podařilo vyšlapat více než 100 tisíc Kč. Prostředky budou použity na vybavení nové učebny, která slouží pro doučování dětí. Ondřej Trojek

Kr á t k é z p r á v y

PGSI 2014 v Bratislavě Mládež ze salesiánských domů v Havířově, Ostravě a v Brně vyrazila na Mezinárodní sportovní salesiánské hry, které se konaly od 30. dubna do 5. května 2014 v Bratislavě. Více než 900 sportovců z 11 zemí Evropy se setkalo na slavnostním zahájení těchto her, které bylo vysíláno i přímým přenosem v TV NOE. Uváděla ho známá moderátorka Adéla Banášová. Účastníci měli možnost zhlédnout vystoupení italské zpěvačky ABA, známé taneční skupiny The Pastels a mnoha dalších skupin. Po slavnostním zahájení se mohly naplno rozjet všechny sporty. K vidění byl basketbal, volejbal, fotbal a stolní tenis. Českou republiku reprezentovali stolní tenisté z Havířova, Ostravy a Brna.

Český tým

Kromě sportovních zážitků jsme absolvovali plavbu lodí na nedaleký hrad Devín, který byl trochu akčnější, protože jsme naháněli loď, která nám ujela. Prohlédli jsme si historické centrum Bratislavy i hrad, pro mladé byla také připravena diskotéka a vše vyvrcholilo na závěrečném

ceremoniálu předáním pohárů vítězům jednotlivých sportů. Poté se už jen jedlo, tancovalo, vyměňovaly se odznáčky a trička s ostatními účastníky. Pro některé naše sportovce to byly poslední hry a určitě se povedly. Jiří Matuš

DVOULETÁ KATOLICKÁ STŘEDNÍ ŠKOLA Vítkova 12, 186 00 Praha 8 tel.: 221722831, e-mail: [email protected] www.dkss.cz Nabízí žákům základních škol studium v oboru Pečovatelské služby a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami studium v oboru Praktická škola dvouletá Úspěšní absolventi mají možnost získat akreditované osvědčení: • pracovník v sociálních službách • výpomoc při přípravě pokrmů • šička

Dívkám nabízíme ubytování v domově mládeže v budově školy salesiánský magazín 2014/3 23

Inzerce

JABOK – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Studijní obor: SOCIÁLNÍ

PEDAGOGIKA A TEOLOGIE

denní i kombinovaná forma studia ve školním roce 2014/2015 výrazné zaměření na praxi (600 hodin v průběhu studia) ve spolupráci s ETF UK možnost bakalářského studia k dispozici vlastní kolej v budově školy školné: 3 500 Kč za semestr

NESTIHLI JSTE SI PODAT PŘIHLÁŠKU NA VŠ? NA JABOK SE MŮŽETE HLÁSIT AŽ DO 15. SRPNA 2014! PŘIHLÁŠKY: podávají se elektronickou formou na http://is.jabok.cz/ II. kolo: 10. 6. 2014 - 15. 8. 2014 (pouze pro uchazeče o denní studium) PŘIJÍMACÍ POHOVOR: II. kolo: 27. srpna 2014

NABÍDKA UBYTOVÁNÍ O PRÁZDNINÁCH Nabízíme levné ubytování v centru Prahy v ubytovně mládeže Jabok (v blízkosti I. P. Pavlova a Karlova náměstí). Ubytování je možné v termínu od 11.8. do 31.8.2014. Cena: 280 Kč osoba/noc, 230 Kč student/noc. Kontakt: [email protected].

NABÍDKA VZDĚLÁVACÍHO KURZU KVALIFIKAČNÍ KURZ: pedagogika, sociální práce Pedagog volného času, asistent pedagoga (od 11. 8. 2014) Další kurzy se budou konat od října 2014. Pokud chcete vědět více informací, sledujte naše webové stránky (http://jabok.cz/kurzy/vzdelavaci-kurzy).

KONTAKT: Salmovská 8, Praha 2, 120 00, tel .: 211222 440, [email protected], www.jabok.cz Studijní oddělení: Bc. Ilona Dohnalová, tel. 211222 404, [email protected] Centrum dalšího vzdělávání: Petra Adámková Dis., tel. 603 330 793, [email protected],


Křížovk a o ceny

POMŮCKA: AFRICKÁ OŠTINA, ANTILOPA PAPILOT

Lidové přísloví

SLEZSKÉ MĚSTO

ZÁZRAK

SPZ 1. DÍL OLOMOUCE TAJENKY

ÚTOK

FORMA POVLAK

NÁZEV PÍSMENE

DOLINA DRUH (básnicky) ZELENINY

PAPÍROVÁ NATÁČKA NA VLASY

UMĚLÝ JAZYK

JMÉNO NORSKÝCH KRÁLŮ

PŮVODCE NÁKAZ

ROZTAVENÁ HMOTA ZPĚVNÝ PTÁK

ZNAČKA HEKTARU DOMÁCKY JOSEF POTOM HUDEBNÍ ZNAČKA ŽENSKÉ JMÉNO MANILSKÉ KONOPÍ

3. DÍL TAJENKY DRUH LAMY

VYRYTÁ ČÁRA 2. DÍL TAJENKY

ŘÍMSKÁ BOHYNĚ ADÉLA (domácky) POVIJNICE

BALÍK (zastarale)

SLUŽEBNÍ HODNOST SPZ VSETÍNA CHVAT V ZÁPASE

NÁVOD

AIDA (domácky)

LUPEN POŽÍVAT TEKUTINU ČESKÝ HRAD

PRYSKYŘICE PŘEDLOŽKA

PŘÍTOK DUNAJE KAREL (domácky) JMÉNO PAPOUŠKA

OSINA (řidčeji) NOVINY

ČESKÝ HRAD

BAREVNÁ KŘÍDA

KASAVA DRUH SLITINY ŠACHOVÁ REMIS

RUKA (básnicky)

LIHOVINA Z MLÉKA POPĚVEK PLODY VINNÉ RÉVY

ROLE (slangově)

CITOSL. POCHOPENÍ SPZ SOKOLOVA

CHEMICKÝ PRVEK

ZÁSTUP LAHODNÉ JÍDLO ČESKÝ KAZATEL

NEJVĚTŠÍ SOVA ZKRATKA LIMITY LISTNATÝ STROM ZNAČKA KŘEMÍKU

ŠKUBAT JÍDELNÍ MISKA (slangově)

AFRICKÝ DIKOBRAZ

OŠATKA (nářečně)

JAPONSKÉ ŠATY

Správné řešení z minulého čísla: Každý chce být někým jiným, než je. Vylosovaní výherci správně vyluštěné tajenky ze Salesiánského magazínu 2014/2: Anna Andrlová, Široký Důl, Klára Machů, Uherský Brod, Alžběta Němcová, Praha 4, Marianna Hasíková, Praha 8, Vlaďka Hrdličková, Brno, Jiří Kvičera, Praha 4, Jan Pekárek, Třebíč, Markéta Janatová, Třebíč, Marie Malínská, Telecí a Petr Jarolímek, Odolena Voda.

Křížovka

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 31. července 2014.


Výročí

Vše nejlepší k narozeninám Salesiánům a salesiánkám, kteří se v květnu a červnu oslavili narozeniny (nebo oslavy teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. Blahopřejeme samozřejmě i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni. Prvním květnovým oslavencem byl P. Jaroslav Kuchař, který 1. 5. slavil 56. narozeniny. 7. května oslavil 42 let P. Max Dřímal a 11. května slavili narozeniny P. Jan Hurník – 62 let – a P. Rudolf Smahel – 54 let. Salesiánka Vlasta Frkalová oslavila 13. května 55. narozeniny. 16. května oslavil P. Marek Sklenář 43. narozeniny. 26. května oslavila salesiánka Anna Hořínková 52 let života.

P. Jaroslav Kuchař

P. Max Dřímal

Začátkem června oslavil 39. narozeniny koadjutor Michal Svo boda. 7. června slavila narozeniny salesiánka Hana Koudelková, a to 47. 18. června oslavila 46. narozeniny salesiánka Janina Sachová. 25. června oslaví dva

salesiáni – P. Pavel Hertl (48 let) a P. Jan Ihnát (64 let). 29. června oslaví 41 let salesiánka Zdeňka Korousová. Posledním červnovým oslavencem je P. Stanislav Stařík, který se 30. 6. dožívá krásných a požehnaných 88 let.

Jaroušek oslavil devadesátiny Na neděli Božího milosrdenství (27. dubna) se v sebranické farnosti slavily 90. narozeniny P. Jaroslava Kopeckého, kterého jak mladí, tak staří oslovují Jaroušku. Děkovná mše svatá začínala v 9.45, mělo se na ní sejít až devadesát ministrantů. Řada z nich byla už trochu odrostlých, ale i oni byli nakonec obdarováni žvýkačkami. Po radostné bohoslužbě proběhlo stejně radostné agape před farou, při němž vyhrávala místní kapela. Vždyť bylo a je opravdu z čeho se radovat a zároveň děkovat. Jen si každý z nás vzpomeňme, co pěkného, ale i duchovně výživného, jsme s otcem Jarouškem prožili, a dá-li 26 salesiánský magazín 2014/3

Pán, ještě prožijeme. A jak se ohlíží za svým životem sám Jaroušek? Milý otče Jaroslave, tvé deva desátiny slavilo u oltáře s tebou na devadesát ministrantů. Proč ses rozhodl stát salesiánem – bylo to díky ministrování a ra dosti ze služby v kostele? Na děkovnou mši svatou mne doprovázelo sto pět ministrantů – dřívější ministranti tatínkové a jejich synové – dodnes nevím, kde všichni sehnali na sebe oblečení. Bylo to velice milé překvapení. Ministrovat jsem začal až u salesiánů ve Fryštáku v patnácti letech. Jak jsi prožíval druhou světo vou válku – byl jsi zrovna ve

studentátě? Zažil jsi v Kobyli sích Štěpána Trochtu? Světovou válku jsem prožíval nejdříve v noviciátě v Ořechově u Polešovic a potom ve studentátě v Hodoňovicích u Frýdku. Tam jsem se dočkal i konce války. V našem dřevěném domě nezůstala v oknech ani jedna tabulka skla celá, ale dovnitř nevletěl ani jeden granát, aby nám ublížil. Během války jsme se často přesvědčili o mimořádné ochraně Panny Marie Pomocnice. Ani jeden salesián nezahynul, i když někteří prožili silná bombardování a veliká nebezpečí. Štěpán Trochta, budovatel a ředitel našeho ústavu v Praze-Kobylisích, byl po atentátu na Heydricha uvězněn a celou válku

Výročí prožil v koncentračních táborech v Terezíně, Mauthausenu a Dachau. Náš tehdejší představený provinciál Ignác Stuchlý měl ve Štěpánovi největší oporu, dovedl všechno zařídit. Denně na něj často se slzami v očích vzpomínal a říkával: „My si tady žijeme v klidu, ale Štěpán v koncentráku, kdoví jestli ještě žije…“ A kde tě zastihl rok 1950? Byl jsi jedním ze salesiánů, který byl při záboru našich domů Státní bezpečností? A kam tě pak vítr zavál? Čeští salesiáni, kteří se připravovali na kněžskou a výchovnou činnost, studovali na salesiánské univerzitě v Turíně nebo v Římě. Válka jim to znemožňovala, proto naše turínská univerzita dovolila studovat podle jejich programu se schválenými profesory teologie a pedagogiky v našem učilišti, dokud nebude možné odjíždět studovat do ciziny. Dnes je to už možné, proto naši bohoslovci studují v Turíně nebo v Římě. Za mých časů to možné nebylo, měli jsme teologické učiliště ve starobylém klášteře cisterciáků v Oseku u Duchcova. Klášter do konce války obývali němečtí cisterciáci. Ti byli odsunuti do Německa. Klášter byl prázdný, bylo třeba v něm probudit život. Studovali jsme tam a rozvíjeli pastorační činnost do širokého okolí do 13. dubna 1950. Přesně o půlnoci k nám vtrhli příslušníci komunistických ozbrojených složek. Jeden mi svítil baterkou do očí a druhý mířil samopalem na hlavu. Poručili: „Oblékněte se, všechno ostatní pošleme za vámi.“ Hlídali nás ve studovně. Z kláštera se stal pracovní tábor. Během dne tam svezli přes dvě stovky řeholníků, především všechny salesiány. Během akce bylo zlikvidováno více než dvě stě řeholních domů a internováno přes dva tisíce řeholníků. Během dalších měsíců nás rozmísťovali do pracovních táborů. Neměl jsem tehdy ani třicet roků, stal se ze mne budovatel přehrady Klíčava

Ministrantské rojení na oslavě devadesátin P. Jaroslava Kopeckého

u Křivoklátu. Ubytovali nás do dřevěných baráků, na světnici nás bylo osm, spali jsme na dřevěných palandách zbouchaných z prken, voda byla jen studená, pracovalo se ve dvanáctihodinových směnách. Stal se ze mne betonář, vibroval jsem beton. Všechno se dalo vydržet, bylo nás tam přes 150 řeholníků, vzájemně jsme si pomáhali. V roce 1956 jsem byl odsouzen za podvracení republiky a za maření státního dozoru nad církvemi a dostal jsem se do uranových dolů na tábor Bytíz, později na Tmavý důl ve Rtyni v Podkrkonoší. Rok 1989 tě zastihl na vrcho lu kněžských sil. Jak vnímáš salesiánské dílo z perspektivy už skoro pětadvaceti let svo body? Od roku 1950, tj. skoro čtyřicet roků, byli salesiáni likvidováni, úředně před státem neexistovali. Ale existovali a byli činní tajně, za čtyřicetiletého pronásledování nás ubylo jen devatenáct. Přežilo nás 220, někteří zemřeli, někteří pro velké překážky neobnovili řeholní sliby, a někteří přes všechna nebezpečí otevřeli náruč Donu Boskovi. Když nastala svoboda, snad všichni chtěli pomoci obnovit činnost v našich dosud nevrácených domech, žít mezi mladými

a pomáhat jim stát se dobrými křesťany a poctivými občany. V prvých letech nastupovalo do noviciátu přes deset noviců každý rok. Bohužel, dnes po pětadvaceti letech tomu tak není. Jsem už přes sedmdesát roků salesiánem. Kdykoliv jsem byl v nesnázích a potřeboval pomoc, Pán mi poslal vždy někoho, kdo mi podal pomocnou ruku, aby mě podržel. Tak tomu je stále až do dnešního dne. Kdybych se měl dnes znovu rozhodnout, opět bych otevřel náruč Donu Boskovi. A co bys za závěr jako někdejší šéfredaktor Salesiánské rodiny vzkázal čtenářům Salesiánské ho magazínu? Ani ve snu mě nenapadlo, že se dožiji třetího tisíciletí, že se dožiji devadesátky. Na Pánu Bohu jsem nikdy nevymáhal dlouhý věk. Co dá, to dá, co nedá, to nedá. František Saleský radí: „Nic naléhavě nevyžaduj, nic naléhavě neodmítej. Buďme rychlí k odpouštění. Buďme rychlí k zapomínání. Na kapku medu nachytáš více much, než na sud octa.“ Salesiánský magazín se mi líbí, je mnohem výpravnější než dřívější Salesiánská rodina. Kéž má stále dost a více čtenářů. Vojtěch Glogar salesiánský magazín 2014/3 27

Žabiny vs. Kobylisy Děti ze salesiánských středisek z brněnských Žabovřesk a z Prahy-Kobylis se v sobotu 10. května 2014 utkaly v přátelském fotbalovém utkání ve středisku v Kobylisích. Šťastnějšími byli nakonec kluci z Kobylis, kteří ale vyhráli až na penalty. Turnaj ve stolním tenise vyhrály také děti ze střediska v Kobylisích.

A je tam!

Nakonec si zakopali všichni, i malé děti.

Bojovalo se naplno….

Týmy ze Salesiánského střediska v Kobylisích (vlevo) a z Brna-Žabovřesk

NEPRODEJNÉ

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 hlavní představený: mějme odvahu nechat se vést Duchem Svatým str. 4 5

Recommend Documents