Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 rozhovor str. 4 5 Don Bosco je naším dědictvím

obsah úvodník

str. 3

str. 4–5 rozhovor Don Bosco je naším dědictvím

salesiáni spolupracovníci v Čechách a na Moravě str. 6–7 tipy na zajímavé čtení str. 8–9 vychovávej jako Don Bosco str. 10–11 prázdninové akce str. 12–16 normální panenka je krásná str. 17 litevské salesiánky str. 18–19 v srdci světa se srdcem Boha str. 20–21 misie str. 22–23

Slovo redakce Milí čtenáři, tento editorial píšu na provinciální kapitule ve Fryštáku a připomínám si na ní jednu drobnost z nedávné minulosti. Jedna moje známá z amerického státu Wisconsin jménem Ruth za mnou jednou za čas jezdí do Prahy. Spolu s jejím manželem zajdeme většinou na kafe do hotelu Troja. Manžel neumí česky, takže konverzujeme česko-anglicky. Komunikačně vyčerpáni jsme se naposled vydali na metro a Ruth při pohledu na trávu plnou pampelišek povídá: „Pampelišky my u nás Americe stříkáme jedem, aby byly trávníky zelené.“ Napadlo mě, že nebudou-li pampelišky, nebudou ani další květiny, které tvoří louku. Kapitula je setkání třetiny spolubratří v naší salesiánské provincii. Vždycky mě na ní fascinuje naše pestrost – není to žádný asepticky zelený trávník. Jeden bratr umí hrát na kytaru, druhý umí krásně číst a recitovat, jiný má dar humoru, jeden hezky káže, další píše poezii a ještě další se tiše modlí. Každý z nás umí něco dobře a z toho ostatního třeba jen trochu. Můj táta neuměl zpívat (zpíval jen, když zapnul vysavač!), zato máma zpívala krásně a naučila mě v dětství pár slováckých písniček, které si dodnes občas zazpívám. V pestrosti je síla, ale především krása. Salesiáni nikdy nebyli uniformní a kompaktní jako nějaké sousoší, ale spíš roztodivně pestří. Díky, Bože, za tuto pestrost – a dej nám další květiny do této barevné mozaiky! Zdeněk Jančařík

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

zajímavosti ze života církve, ze světa str. 24 křížovka o ceny str. 25 výročí str. 26 13. ročník florbalové štafety str. 27 2 salesiánský magazín 2016/2

Redakce: šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, e-mail: [email protected] tisk Triangl, a. s. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673

Úvodník

Společně budujeme dílo pro mladé Před pár dny skončila kapitula salesiánů, která znovu promýšlela naše společné dílo pro mladé. Účastníci kapituly promýšleli tři priority: jak být živou připomínkou života Ježíše Krista, jak růst do jeho podoby a spolu s mladými a se svými spolupracovníky tvořit společenství modlitby a služby. Každý ze čtenářů Salesiánského magazínu byl na probíhající kapitule také přítomen, a to prostřednictvím vaší spoluúčasti na vytváření našeho společného díla. Někteří z vás nesou díla svými modlitbami, někteří posílají finanční a hmotné dary a konečně někteří nesou tíhu každého dne po boku salesiánů v konkrétním díle. Velmi děkujeme těm z vás, kteří se rozhodli odkázat salesiánům část svého majetku, a dát jej do služeb církve pro mladé.

Z  vašich přijatých darů letos hradíme část nákladů spojených se studiem našich bohoslovců a náklady spojené s distribucí Salesiánského magazínu. Máme velkou radost, že vám můžeme sdělit, že v srpnu tohoto roku chtějí složit své první sliby naši novicové Jan Rozsypálek a Josef Převor. Oba pak na podzim rozšíří společenství našich studentů filosofie v Žilině. Do přednoviciátu ve Zlíně se přihlásili čtyři mladí muži a velká sláva pak bude v naší misii v Bulharsku, kde by měl na konci léta přijmout jáhenské svěcení náš indický bohoslovec Donbor Jyrwa. Jeho studia v Itálii se tak blíží ke konci a na studiích bohosloví už zůstane jen Honza Fojtů, kterému na dálku držíme při studiích palce. Našim studentům i čtenářům Salesiánského magazínu přejeme požehnaný čas Velikonoc i Letnic. Michal Svoboda, provinciální ekonom

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o  to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail: [email protected]

Na právě skončené kapitule se salesiáni zamýšleli nad prioritami působení v ČR

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

salesiánský magazín 2016/2 3

Rozhovor

Don Bosco je naším dědictvím V únoru tohoto roku jsem měl možnost strávit několik dní s hlavním rádcem pro misie donem Guillermem Basañesem. Bylo to v našem generálním domě v Římě. Poslední den jsem svému „šéfovi“ položil několik otázek… Done Guillermo, jak se vlastně správně vyslovuje tvoje jméno? Ne všichni u nás zvládají španělskou výslovnost. Vyslovuje se gyljermo basáňes. My totiž máme krásné písmenko „ñ“, to vy asi nemáte, co? Gambi: Tak to teda máme, „ň“ máme! Je ale pravda, že vy máte hezčí ten háček – takovou vlnovku… Prosím tě, Guillermo, jaký je tvůj vztah k České republice, byl jsi u nás někdy, víš něco o Česku? Guillermo: Málo. Působil jsem 20 let v Africe a tam jsem potkal Františka (Radeckého) a  pak hlavně vaše dobrovolníky. V Česku jsem ale nikdy nebyl. Jediným spolubratrem, kterého znám trochu víc, je Václav Klement. Mám tady na něj u svého psacího stolu vzpomínku – obrázek Dona Boska s relikvií, který mi dala Václavova maminka, když jsem po něm přebíral službu rádce pro misie. Říkala, že se za mě bude modlit.

P. Gulliermo u busty Štěpána Trochty v generálním domě salesiánů v Římě

Guillermo, zajímalo by mě, jaký mají misie dnes smysl? Proč by se mělo odjíždět někam do ciziny jako dříve, když se svět tak propojil a misie jsou možná víc tady u nás doma? Dynamika misií vychází z Ježíše. On, Boží Syn, nás neustále vysílá, dává nám poslání v síle Ducha. Základním odůvodněním misií je sám Bůh, který nás posílá. Na církvi pak je, aby objevovala správný směr, prostor, lidi, situace. Nesmíme ale ztratit to podstatné, že jsme byli vysláni Ježíšem. Misie měly po mnoho staletí územní charakter. Misionáři z křesťanské Evropy vyjížděli na misie do světa mimo Evropu. Dnes vidíme, že přinášení dobré zvěsti, vyslání Ježíšem v Duchu svatém tam, kde

P. Guillermo Basañes, SDB • Narozen 19. 10. 1965, Washington, USA • První sliby 1986, kněžské svěcení 1995 • Studium: Teologie v Lubumbashi, RD Kongo, Licenciát z psychologie, pedagogiky • Misie: Angola od r. 1993, různé komunity • Funkce: hlavní rádce pro misie od r. 2014 • Aktivní znalost jazyků: španělsky, anglicky, italsky, portugalsky, francouzsky 4 salesiánský magazín 2016/2

není tato radostná zvěst, to je pravý prostor pro misie. A v čem vidíš specifičnost salesiánských misií? Že vycházejí ze srdce Dona Boska a hned jdou k mladým. Ať už je to ve městech nebo na venkově. Jdou tam, kde jsou nejpotřebnější mladí lidé. Pravá salesiánská identita spočívá v tom, že kladeš do centra mladé a zaměřuješ se na jejich výchovu. A  toto nám také svým způsobem ulehčuje práci, protože ten, kdy vyrostl s určitými salesiánskými rysy, má schopnost přiblížit se k mladým, i když třeba neumí zrovna mluvit jejich jazykem. Dnes se mezi salesiány mluví spíš o misijní animaci než o misiích. V čem je hlavní rozdíl? Ve změně mentality. Dlouho se misie ztotožňovaly s chudými zeměmi. Když mluvíme o misiích dnes, máme, tak jako papež František, na mysli periferie. Územní koncept misií je dnes rozšířen o tyto nové oblasti, kam dosud neproniklo Ježíšovo světlo, a ty nemusí být spojeny s nějakým územím. Evropa si všímá, že se sama stala misijním územím.

Rozhovor Dnes se v Evropě dobře rozvíjí salesiánský misijní volontariát. Jaké vidíš v této oblasti možnosti a perspektivy? Je to velká příležitost, protože nabízíme mladým lidem nalézat krásný, veliký a celistvý smysl jejich života. Nabízíme jim krásu života, který se dává, to je ten největší dárek, který jim vlastně můžeme dát. Zároveň je to ale také velká šance k obnově nás salesiánů. Když se necháme oslovit touto velikou touhou mladých lidí po nezištné pomoci, posunou nás dál. To jsem zažíval v Africe docela často: příjezd nějakého dobrovolníka byl příležitostí k obnově komunity, bratrského života, modlitby… Dobrovolníci, kteří vyjíždějí od vás, mají v sobě často velmi silný křesťanský kořen. Když přijímáme dobrovolníky, tak společný život s nimi je velkou příležitostí pro obnovu nás samotných. Mluví se také o možnosti, aby se dobrovolníky stali nejen

mladí, ale celé rodiny i s dětmi. Myslíš si, že je to reálné? Jistě. Několik takových rodin už bylo vysláno. Vyžaduje to hodně zkušenosti v rozlišování. Například, když rodina se třemi, čtyřmi dětmi odjede na rok na dobrovolnou službu, je to obrovská výchovná a formační zkušenost. Pro děcko, které žije rok v Africe, má 8, 9, 10 let, chodí s tamními dětmi do školy, tak to má v jistém smyslu cenu deseti let ve škole v Evropě. Je ale potřeba vše dobře připravit z praktického, právního i  zdravotního hlediska. Zkušenosti jsou velmi dobré, klíčem je doprovázet tyto páry v jejich rozlišování a ve chvílích, kdy se rozhodují. Nenechat je samotné, aby se ze dne na den rozhodli. Jaké přání bys měl pro čtenáře našeho Salesiánského magazínu? Aby milovali a  oceňovali veliké dědictví, kterým je Don Bosco v českém prostředí. Je to skutečné

bohatství. Don Bosco se dostal ke všem národům a  stal se jedním z místních lidí. Můžeme tedy říct, že Don Bosco se stal Čechem. Lid v Česku by byl chudší, kdyby neměl Dona Boska. On vás také obohatil kulturně, duchovně a materiálně. Don Bosco je naším dědictvím, ale také národním dědictvím. Jeden příklad – když loni během 200. výročí narození Dona Boska putovala jeho relikvie po Uruguayi, věnovali poslanci celá dvě zasedání parlamentu, aby si připomněli Dona Boska. To se stalo v nejateističtější zemi Latinské Ameriky! Absolutně neslýchaná věc. A proč? Protože velká část poslanců jsou salesiánští bývalí žáci. To je přece krásné! Don Bosco je dědictvím kulturním i národním a my o toto dědictví musíme pečovat. Jak? Tím, že jej budeme milovat, znát a snažit se ho každý svým způsobem napodobovat. Pavel Gambi Ženíšek, SDB delegát pro misijní animaci

Salesiáni si hrají… Na setkání delegátů pro misijní animaci a pastoraci mládeže se pokusili účastníci napodobit historickou fotografii vyslání prvních misionářů

salesiánský magazín 2016/2 5

14 0 . v ý r o č í z a l o ž e n í A S C

Salesiáni spolupracovníci v Čechách V minulém čísle jsme přiblížili založení Sdružení salesiánských spolupracovníků Donem Boskem v roce 1876, před 140 lety. A jak to bylo v Čechách a na Moravě? Ani salesiánské dílo v českých zemích se od počátku neobešlo bez mnoha dobrodinců, podporovatelů a spolupracovníků. Podobně jako Don Bosco, i don Stuchlý spolupracovnické dekrety rozesílal biskupům, představitelům řeholních domů a dalším důležitým osobám. Ale s nástupem komunismu přišel zábor salesiánských domů a s ním i zánik spolupracovnické činnosti v této podobě. Salesiáni však žili v ilegalitě dál, působili mezi mladými lidmi a rodinami, formovali je v salesiánském duchu a tak pomalu pokládali základy Sdružení salesiánských spolupracovníků v pokoncilní podobě.

Začátky v Čechách Vůbec první slib salesiánského spolupracovníka v Čechách složil 3. 11. 1973 Václav Landr z Mladé Boleslavi. V jeho případě se jednalo o tajný, spíše soukromý slib do rukou P. Ladislava Vika, který formulaci slibu zpracoval na základě slibu salesiánů, protože v té době ne­ existovaly žádné vazby na světové spolupracovnické hnutí. Byl to však ojedinělý čin bez vazby na nějaké společenství, o slibu zpočátku nevěděla ani Václavova manželka Olga, která složila slib až v roce 1983. Ještě předtím, po uvolnění poměrů kolem roku 1968, začali salesiáni intenzivněji působit v Praze, zvláště mezi studenty. V  květnu 1969 získali P. Josef Kubín a P. Václav Komárek duchovní správu v kostele sv. Kříže v Praze. Od září 1969 zde působili také salesiáni bez státního souhlasu Benno Beneš, Josef 6 salesiánský magazín 2016/2

Šplíchal, Jaroslav a Josef Kopečtí, Josef Horník. Začali zde intenzivně pracovat s vysokoškolskou mládeží, která se již předtím scházela na strahovských kolejích pod vedením Benna Beneše. Z pravidelných akcí u sv. Kříže se staly nejznámějšími čtvrteční bohoslužby slova s promítáním diapozitivů a s rytmickou hudbou. Společné letní pobyty se salesiány v  letech 1969–1972 (Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, Slovensko) se staly důležitým faktorem pro formaci mladých lidí. Později se mladí od sv. Kříže začali scházet v menších skupinách na různých místech v Praze, vznikaly nové skupiny, ale v pozadí jejich vedení byli stále salesiáni, i když o tom členové těchto skupin často ani nevěděli. Jak šel čas, studenti dokončili školu, založili rodiny, ale toužili dál nějak k salesiánům patřit. Ujali se jich P. Benno Beneš, P. Josef Kopecký a P. Milan Frank, kteří je pomalu seznamovali s tím, že ve světě existují nějací salesiánští spolupracovníci a co to asi obnáší.

První spolupracovníci Protože ale žádné přímé kontakty na světové spolupracovnické dílo neexistovaly, rozhodl se P.  Josef Kopecký společně s  Jaroslavem Schrötterem (budoucím salesiánským spolupracovníkem) formulovat „vlastní“ zásady života salesiánských spolupracovníků, přičemž se inspirovali Stanovami salesiánů. Tyto první Stanovy zahrnovaly apoštolát, duchovní život a  život ve společenství. První řádné sliby složili Pavla a  Jaroslav Schrötterovi 27. 11. 1976 do rukou tehdejšího inspektora salesiánů P.  Františka Míši (Domina). Existence salesiánských

spolupracovníků v českých zemích byla podmíněna velkou odvahou Domina a  ochotou brát na sebe zodpovědnost za salesiánské dílo u nás. Posvětil činnost salesiánských spolupracovníků v jeho začátcích, kdy nebylo možné informovat představené v Římě. Dne 2. 2. 1980 složili slib manželé Bernardovi a Ovečkovi z Prahy a Rezkovi z Karlových Varů. Apoštolát prvních salesiánských spolupracovníků spočíval většinou v katechezi malých dětí v rodinách. Dalším okruhem činnosti byla příprava snoubenců na manželství a vedení manželských společenství. Salesiánem, který stojí za mnohými povoláními salesiánských spolupracovníků, je P. Josef Kopecký st., který neúnavně cestoval, zúčastňoval se setkání spolupracovníků, navštěvoval jednotlivé rodiny v Čechách a na Moravě, povzbuzoval k apoštolátu a  byl jednotícím prvkem celého hnutí.

Velká a malá teologie Salesiánská formace zahrnovala i důraz na studium teologie. V té době již existovaly tajné studijní kroužky, kterým se později začalo říkat Velká teologie (P. Josef Zvěřina – dogmatika, P. František Míša – biblistika, P.  Jaroslav Kopecký – morálka, P. Josef Šplíchal – filozofie), do kterých se první salesiánští spolupracovníci zapojovali, aby získali solidní úroveň teologického

14 0 . v ý r o č í z a l o ž e n í A S C

h a na Moravě vzdělání pro svůj apoštolát. V 80. letech na tyto aktivity navázala tzv. Malá teologie, kterou organizoval P. Josef Šplíchal a která si kladla za cíl zprostředkovávat teologické vzdělání na nižší, středoškolské úrovni.

Morava Víceméně nezávisle na dění v  Čechách se začali salesiánští spolupracovníci formovat i na Moravě. Zde hrál největší roli P. Oldřich Med. Od 70. let organizoval duchovní obnovy a cvičení, pořádal přednášky a vzdělávací kurzy. Na jeho faře v Rosicích se scházeli bývalí žáci salesiánských ústavů a další aktivně žijící křesťané, kteří podle svých možností pomáhali salesiánskému dílu či ve svých farnostech. Z této skupiny vzešli první salesiánští spolupracovníci na Moravě. Druhým moravským „zdrojem“ bylo Brno, kde na začátku 80. let působil P. Petr Baran. Vznikly zde kroužky mládeže, z kterých vyšli další salesiánští spolupracovníci. Také v Brně začalo v roce 1985 teologické vzdělávání pod vedením P. Josefa Zvěřiny, P. Václava Filipce a P. Františka Míši.

Vznik místních společenství

a vyhlášena roku 1986. Tato Pravidla přeložil provinciál P. Ladislav Vik a další spolupracovníci skládali slib už podle schváleného znění. Spolupracovníků přibývalo, a protože již nebylo v jejich možnostech scházet se všichni dohromady, začaly se ze dvou základních společenství (Čechy a Morava) postupně vydělovat některé skupiny a vytvářela se místní společenství – jižní Čechy, severní Čechy, západní Čechy, východní Čechy. Praha zůstala jedním místním společenstvím až do roku 1993, kdy se rozdělila na Sever, Střed a Jih. Na Moravě přibyla v roce 1985 ke společenství v  Rosicích dvě místní společenství – Jižní Morava

Po roce 1989 Ministerstvo kultury ČSR legalizovalo Sdružení salesiánských spolupracovníků (ASC) od 1. 1. 1990. První veřejné oficiální sliby skládali noví spolupracovníci 27. 1. 1990 v Sobotce. V roce 1990 mělo Sdružení v Čechách a na Moravě už 180 členů. Důležitější však bylo, že se aktivity spolupracovníků mohly oficiálně přesunout z ilegality na veřejnost – do škol, kostelů, veřejné správy atd. Ale o tom, co dělají salesiáni spolupracovníci v  dnešní době, zas někdy příště. Jan Zindulka

Ranní hygiena na cestě do Turína – viz závěr článku

Na počátku 80. let přeložil P. Med „zkušební“ Pravidla apoštolátního života salesiánských spolupracovníků z roku 1974. Oficiální Pravidla byla v  Římě schválena

s  rozvojem spolupracovnického hnutí. Vzniklo oficiální vedení salesiánských spolupracovníků – inspektoriální rada. Do jejího čela byl jako její sekretář (dnes se tato funkce nazývá koordinátor) zvolen Marek Ovečka z Prahy. V roce 1988 se poměry u nás již trochu uvolnily a tak se manželé Ovečkovi a Slavíčkovi mohli vydat do Říma (samozřejmě ještě „tajně“), kde se setkali s tehdejším sekretářem Světové rady ACS Paolem Santonim. Byl to první kontakt se salesiánskými spolupracovníky za hranicemi ČSSR. Marek Ovečka zastával funkci sekretáře inspektoriální rady 6 let a převedl salesiánské spolupracovníky do svobodné doby.

a Střední Morava, později také Severní Morava s centrem v Ostravě. V  roce 1985 došlo k  další významné změně související

Omlouváme se, že nemůžeme nabídnout bohatší obrazový doprovod. Za minulého režimu se z důvodu utajení prakticky nic nefotilo a materiály, které nebylo třeba archivovat, se hned ničily. salesiánský magazín 2016/2 7

Recenze

Učit se plavat v Boží lásce Známe to asi mnozí. Postmanželácký syndrom, nebo šířeji syndrom po návratu z duchovních cvičení. Vznášíme se, jsme plni energie, dobrých předsevzetí… a postupně nějak začínáme ztrácet výšku – a bác na zem. Palivo Ducha svatého jako by došlo. Energie „manželáků“ a „ducháčů“ je fuč. Zdeněk Jančařík napsal knížku (Přeskočit horu. Duchovní cvičení jako příběh, KT 2015) právě o tomto. Ale také o mnohém jiném. Je to průvodce duchovními cvičeními, jednotlivými dny a současně i průvodce jeho vlastním životem;

něco jako generální zpověď, byťsi veřejná. Autor (nar. 1965) je salesiánem, což už samo by mělo být doporučení. Vyšel z nevěřící rodiny, kde svým rozhodnutím stát se knězem způsobil rodinný rozvrat. Popisuje své konvertitství, konkrétně to, jak člověk této cesty „to nemá snadné s církví, a ještě těžší to má sám se sebou“. Líčí i cestu normalizačním Československem, to, jak byl svým duchovním guru zrazován, aby vstoupil do semináře v Litoměřicích. Do rámce dnů duchovních cvičení vměstnává svůj zatímní život i přemýšlení o současné víře

a církvi. Velmi oslovující je to, jak pojmenovává duchovní povadlosti a stereotypy, tedy že – někdy i docela rádi – se necháváme zamotávat do pohodlných kokonů rutiny a přetvářky. Sedm dnů duchovních cvičení, do toho se vešel Jančaříkův život jako posilující svědectví pro nás všechny duchovně havarované či aspoň postducháčkovsky povadlé. A přitom, přátelé a přítelky, je to – soudí Zděněk Jančařík – docela jednoduché. Viz nadpis. Jiří Trávníček Autor je profesorem teorie literatury na MU v Brně a na FFUK v Praze. Zabývá se výzkumem čtenářské kultury.

Neboj se, mám tě opravdu rád! K výše uvedenému textu připojujeme krátkou ochutnávku v podobě ukázky z knihy Přeskočit horu.

Svaté vzory a selfies Mě osobně při nahlížení do vlastního nitra pomáhá, že mám své patrony a  svaté vzory, od nichž se postupně a pomalu učím jednotlivým krokům. Důvěra, kterou měla k  Pánu Ježíši svatá Terezička, v jejímž kostele jsem byl jako novokněz kaplanem, je mi vždy vzpruhou, když se dostaví pochybnosti o  Boží blízkosti a přízni. Když vykonávala službu kostelnice, důvěrně s Ježíšem ve svatostánku rozmlouvala, sedala si k němu a prožívala niterné přátelství s Neviditelným. Důvěra Dona Boska v Pannu Marii Pomocnici křesťanů, když se mu v roce 1870 8 salesiánský magazín 2016/2

rozprchli kluci, kteří se nechali strhnout vlasteneckými kněžími, nebo v době, kdy už neměl žádné peníze a doslova si zoufal, je mi oporou, když se věci nedaří a nevím kudy kam. Je důležité umět se na sebe podívat Božíma očima. Vystoupat ze svých zaběhnutých mechanismů sebepodceňování nebo naopak sebeadorace (žijeme v době selfie a jsme posedlí ustavičným odhalováním svého soukromí), nechat na sobě spočinout jeho zrak, vstoupit do tohoto světla a doslova se nechat pohladit jeho rukama. Říká mi: Nejsi tím, co o tobě povídají druzí, a nejsi tím, koho vidíš v zrcadle. Já tě nehodnotím podle tvaru tvého nosu, podle nadváhy a podkožního tuku, nelajkuji tvoje dobře ošetřené a vytuněné obrázky ani nepodléhám tomu, co o sobě šíříš na internetu prostřednictví Facebooku nebo Instagramu.

Chuť žít Mám tě rád, protože vidím tvé srdce, tvou tvář, jas v tvých očích, energii tvé dobré vůle, chuť žít a  rozdávat se druhým. Mám tě rád, protože jsi. Mám tě rád, protože mám radost ze svého stvoření. Vím, že jsi slabý, že selháváš, že kličkuješ, že se někdy přede mnou skrýváš. Vidím tě na zastávkách tvé životní cesty a doprovázím tě svým požehnáním. Chci jenom tvoje dobro, ale ty je často odmítáš, protože máš pocit, že si cokoli, co ode mě žádáš, musíš zasloužit. Moje požehnání a přízeň, ale nejsou „za něco“, nejsou to sladké odměny za dobré skutky. To, že chceš být dobrý, je tvoje rozhodnutí, protože jsi pochopil, že to je jediný způsob, jak správně žít. To, že mě chceš následovat, je tvoje volba, ale dobře víš, že v ní mám tajemným způsobem prsty. Knihu vydal Katolický týdeník

Knižní novink y

Tipy na zajímavé čtení Jak na žáky Martina Tesařová Při každodenní práci se žáky se učitelé setkávají s různými náročnými situacemi. Vypořádat se s drogami ve škole, žákem, který vyrušuje, neplní domácí úkoly, s kyberšikanou či s nespolupracujícími rodiči nejsou jednoduché situace, do kterých se může učitel velmi rychle dostat, aniž by měl čas promýšlet to nejlepší řešení. Formou krátkých příběhů z praxe představuje kniha způsob, jak se s těmito situacemi lze vypořádat. U každé z nich je uvedeno několik možných řešení (dobrých i různým způsobem rizikových) ze strany pedagoga, která jsou následně rozebrána z hlediska dopadu na žáka a jeho výchovu, na třídní kolektiv a atmosféru, která v něm panuje, a na celý učitelský sbor a školu.

Když děti často stůňou Hans Hopf Když mají děti horečku, průjem, chytnou zase nějakou infekci nebo nemohou spát, myslíme zpravidla nejprve na nějaký osvědčený domácí prostředek nebo doufáme, že zajistíme rychlou lékařskou pomoc. Nejenže jsou nemocné děti bezmocné, ale činí bezmocnými i své rodiče. Autor ukazuje, že nemoc nebo třeba i nehoda mohou odkazovat na obtíže ve vývoji dítěte či vyjadřovat konflikty v sociálním prostředí. Ve své knize nabízí řadu kazuistik, jejichž cílem je učinit rodiče citlivějšími

k souvislostem, které jsou v každodenním životě často opomíjeny, a pomoci jim lépe porozumět zdravotním obtížím jejich dětí.

Šest kroků ke zvládnutí ADHD Cathy Laver-Bradbury; Margaret Thompson; Anne Weeks a kol. Jednoduchý a flexibilní program nabízí šest kroků, jak zvládnout poruchy pozornosti a hyperaktivitu neboli ADHD. V knize najdete hry, které pomohou k  zlepšení pozornosti dítěte, a  ověřené nápady, které dítěti pomohou, aby si lépe organizovalo prostor a  čas. ADHD je výzvou pro všechny, jak pro dítě, tak pro „jeho“ dospělé, tedy rodiče a učitele. Autoři vycházejí z  poznatku, že děti s ADHD potřebují, abychom se o ně starali jinak, než se staráme o děti, které nemají problémy s koncentrací a hyperaktivitou.

Kudy do pohody Karel Nešpor Kniha je čtivá, praktická a čtenáři v ní najdou snadno použitelné návody. Textem je provází pan Zkoumal. Jak napovídá jméno, je to člověk zvídavý a nesnáší fráze. Autorovi nedovolí, aby z této knihy udělal seznam. Chce všechno jasně, srozumitelně a důkladně vysvětlit. K jeho silným stránkám patří smysl pro humor, někdy i ironie. Má rád příběhy a příklady. Jeho první věta adresovaná autorovi zní: „Hele, ty jeden autore, nejdříve mi vysvětli, proč bych se

měl uklidňovat!“ Pane Zkoumale i vážení čtenáři, klid je více než nepřítomnost stresu. Vnitřní mír je tajemná zahrada, ve které se daří tělesnému zdraví, dobrým nápadům a příjemným duševním stavům, jako je pohoda, veselost nebo spokojenost. Kniha je rozdělena do následujících částí: mír těla, mír mysli, mír srdce a mír a střízlivost. V přílohách najdou čtenáři shrnutí a přehledy, které usnadní využití knihy v každodenním životě.

Manipulativní rodiče Isabelle Nazar-Aga Nová kniha autorky dvou úspěšných titulů Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce. Co se stane, když je rodič opravdu manipulativní osobnost (volí často postupy velmi záludné), a  jaké to má důsledky? Jaké jsou příznaky, chování, způsoby řeči, charakteristické situace, které prozrazují patologii u otce nebo u matky a umožňují ji odhalit? Autorka představuje nejrůznější podoby toxického vztahu s takovým rodičem. Staví své výklady na kazuistikách, často překvapivých, někdy drásavých příbězích dětí, které už dospěly. Jako dospělí nikdy nezapomenou na bolestné prožitky, i když širší rodina o nich neměla tušení; důsledky škodlivého manipulativního jednání se projevují stále… Přesto je možné – a nezbytné – vymanit se z toho destrukčního pouta, dovolit si žít samostatně, spokojeně, bez ovlivňování a sebeobviňování. Kniha nabízí strategie, které pomáhají zbavit se pocitů viny a převzít kontrolu nad svým životem. salesiánský magazín 2016/2 9

V y c h o v á v e j j a k o D o n B o sc o

Bez matek to nepůjde Kdyby nebyly matky, tak by se zavřely všechny školy, všechny stadiony, parlamenty, všechny farnosti… Kdyby nebyly matky, svět by neexistoval! Říci slovo maminka znamená říci „velikost“, „tajemství“ a také „důležitost“. Pro vyjádření velikosti matky mají židé sympatické přísloví: „Protože Bůh nemohl být všude, stvořil matky.“ Když se Napoleon (1769  – 1821) dozvěděl o  nemoci své matky, napsal jí: „Drahá matko, říkají mi, že tvé zdraví se zhoršuje. Matko, tobě není dobře! Napiš mi! Ujisti mě o svém zdraví! Protože, co by ze mně bylo, pokud by na zemi neexistovalo někdo větší než jsem já!?“ Zde vidíme velikost matky! Známý popularizátor vědy Piero Angela (1928) tvrdí: „Matka ponořená mezi plínky, kašičky a dudlíky, se často cítí intelektuálně frustrovaná, ale může znovu najít jiný pohled na svou situaci, pokud si uvědomí, že její vzdělání, nadání a  citlivost jsou prakticky jediné věci, které dovolují tomu malému lidskému tvorečku k růstu. Je to její úkol utvářet a modelovat zrození inteligence, tvořivosti, osobnosti: je to úkol podobný sochaři, malíři, hudebníkovi. Dítě je z velké části ,kompozicí‘, pro kterou je třeba jak talent, tak umělec, který realizuje zrození osobnosti. A možná ještě víc!“

Několik výzev •Z  kušená matka cítí odpovědnost za své mateřství. Dobrá matka se nemůže spokojit s tím, že má dobré srdce; musí mít také jasnou mysl, aby

10 salesiánský magazín 2016/2

pomohla dětem nasměrovat jejich život. Konkrétně můžeme spojit s dobrou matkou některé výzvy. • Každé pohlazení je malým vítězstvím. • Dítě není nikdy jen hladovým krkem. • Nebojte se říkat NE • Dítě se neposílá spát, dítě se doprovází spát. • Tu a tam nějaké překvapení do školní brašny je strategie, která vždy funguje. • Je moudré občas napsat na svá ústa: kvůli nervozitě zavřeno! • Je vždy lepší úsměv než brblání. • Pokud budu dítěti stále říkat, že není k ničemu, časem tomu skutečně uvěří. • Dítě, které si nehraje, není veselé. • Nedostatek něžnosti je záludnější než trvalá žízeň. • Z tratit trpělivost je možné; naději nikdy!

Přísloví matek • Pokud se koroptev rozletí, mládě nezůstane stát na zemi. • K do chce dobrou pečeni, ať udržuje oheň; kdo chce dobré děti, ať se věnuje matce. • M atka vidí jedním okem více, než otec deseti. • K roky matky jsou chůzí dítěte. • Sto lidí může vytvořit tábor; ale je třeba matky, aby vznikl domov. • Ruka, která houpe kolébkou, řídí svět.

Pozitivní bilance Italská psycholožka Anna Maria Battistinová je přesvědčena, že „dítě může představovat omezení kariéry, svobody a ekonomického života“. Ale hned dodává: „Já si myslím, že my od dětí daleko více dostáváme, než jim dáváme. Každá žena, která má se svým dítětem dobrý vztah, si na konci svého života uvědomí, že v něm nebylo nic lepšího.“ Jiná matka říká: „Dítě je pro srdce ten nejlepší dárek!“ Otec dodává: „Děti brání rodičům, aby spadli do propasti. Touží po lásce a dovolují tak otci a matce věnovat se svému vnitřnímu růstu.“ Pino Pellegrino, přeložil Petr Zelinka

ZA m y š l e n í

Chvála chválení

Pak sami často nedokážou překonat kritický rodičovský hlas ve své hlavě, neumí se spolehnout na vlastní hřivny a žít svobodně svůj život. Jak je to tedy s oceňováním a chválením? Podle některých manželských poradců je jedním z nejúčinnějších prostředků pro prohloubení a upevnění vztahu v manželství vzájemné oceňování partnerů. Oceňování

působí na naši mysl jako voda na rostliny – způsobuje růst. Čím to? Pokud chceme upravit chování dítěte, máme dvě možnosti, jak mu dát najevo, že se má chovat určitým způsobem: potrestat nevhodné chování, nebo odměnit žádoucí chování. Pokud někoho trestám, říkám mu: tudy cesta nevede. To je občas dost důležité, pokud chci druhého například ochránit před nějakým nebezpečím. Potíž této restriktivní komunikace je v tom, že mi neřekne, kudy mám jít. Je to jako jezdit autem po městském centru, kde jsou především zákazy vjezdu. Sice vím, kudy nemám jezdit, nicméně mi žádná z těch značek neukáže, jak se dostanu například do centra města. Pokud však druhého ocením za něco, co udělal dobře, ukazuji mu, kudy vede žádoucí směr. Nejefektivnější cesta, jak někoho přivést k  dobrému jednání, je oceňování toho, co se mu podaří, i když je to třeba drobnost. Don Bosco to ukazuje tak, že ocenil na Bartoloměji Garellim jeho dovednost pískat. Tím začal cestu, kterou ho přivedl k  dobrému křesťanskému životu. Pokud si na dítěti všímám toho pozitivního, posiluji v něm to kladné. Pokud poukazuji na špatné stránky, vytvářím větší prostor pro jeho negativní stránky. Pokud chci oceňování správně používat, nejprve se potřebuji Foto: Elvis Kennedy – flickr.com

„Hlavně ho nepřechvalte“, slýchávám občas od některých rodičů, když hovořím o dobrých vlastnostech jejich dítěte. Jindy se setkávám s  lidmi, jejichž sebevědomí je tak nízké, že jim brání rozvinout jejich bohaté vlohy.

naučit na druhém to pozitivní vidět. Ocenění dobré vlastnosti, kterou nejsem schopen opravdově uznat, většinou dlouhodobě nefunguje. Je tedy velice důležité vědět, v čem vidím skutečnou hodnotu dítěte. Pokud ho budu oceňovat hlavně za sport a školní prospěch, sděluji mu tím, že jeho skutečná hodnota spočívá především v tom, jaké podává výkony. Pokud ho oceňuji za to, jak se hezky chová k druhým a jak je slušně vychované, dávám mu najevo, že jeho hodnota je především v jeho schopnosti morálně jednat. A co když po úrazu přestane podávat výkony nebo spáchá něco hodně ošklivého? Bude ten človíček schopen objevit svou hodnotu, přijmout svou nedokonalost nebo odpustit sám sobě? Skutečná hodnota totiž nespočívá ve vynikajících výkonech či mravní bezúhonnosti. Opírá se o něco hlubšího. Vychází z toho, že člověk je schopen vztahů, má v sobě zárodek svobody, má své sny a touhy. Hluboko v srdci máme vtištěný obraz samotného Boha, který přebývá v nitru každého člověka a trpělivě na něj čeká, jako otec na svého syna. Úkolem vychovatele je pomoci tuto důležitost svému svěřenci objevit. Pak může ukazovat i na jeho nedostatky a požadovat jeho rozvoj, aniž mu podrývá vědomí jeho vlastní hodnoty. Chce-li druhému tento význam pomáhat objevovat, musí o ní nejprve vědět ve svém vlastním nitru. Je potřeba nejprve objevit Boha v našem srdci. On tam trpělivé čeká, až před ním vyslovíme své sny a nejhlubší touhy a necháme ho, aby nám dal zakusit, jak jsme pro něj důležití. Pak už lze objevit hodnotu druhých – a to i velmi odlišných – lidí poměrně snadno. Vojtěch Sivek

salesiánský magazín 2016/2 11

Prázdninové akce

Prázdninové akce 2016 Podrobné informace o prázdninových akcích najdete nejsnáz na internetových stránkách jednotlivých středisek, farností, SHM, atd. Při hledání může pomoci například „rozcestník“ www. sdb.cz, kde si dole na stránce můžete jednotlivá střediska najít na mapce.

Praha-Kobylisy Název Holčičí chaloupka Hej, rup V rytmu Afriky Stavitelé turínského chrámu Don Bosco a jeho řemesla Operace Hrádek Boj o přežití Ministrantská chaloupka Pět kruhů chrabrosti (maxistranti) Cesta do Emauz Eldorádo Dozvuky Eura Pingpongová chaloupka Hronské splutí Oratorní chaloupka pro mladší Oratoř na vodě Příměstský tábor pro nejmenší I. Příměstský tábor pro nejmenší II. Příměstský tábor III. Příměstský tábor pro starší I. Příměstský tábor pro starší II. Tábor rodin

Účastníci děti 6–9 let děti 10–13 let mladí 14–16 let děti 7–9 let

Termín 15.–21. 8. 13.–20. 8. 11.–16. 7. 1.–7. 8.

Vedoucí Kateřina Mácová Markéta Hanáková Markéta Hanáková Martin Hobza

Cena 2000,– 1800,– 1800,– 2100,–

děti 10–12 let děti 10–13 let mladí 14–16 let děti 6–12 let mladí 12–17 let

Místo Spáleniště Nová Cerekev Spáleniště Jesenice u Rakovníka 10.–17. 7. Zdice 2.–15. 7. Hrádek u Vlašimi 1.–8. 7. Ovčín u Bernartic 24.–31. 7. Spáleniště 7.–13. 8. Provodov

Martin Hobza Petr Klasna Jan Legner Ladislav Banďouch Lukáš Gregora

2200,– 3500,– 2000,– 2000,– 2500,–

děti 6–8 let děti 7–14 let děti 8–15 let mladí 11–18 let mladí 15–19 let

4.–9. 7. 15.–21. 8. 7.–13. 8. 21.–27. 8. 15.–21. 8.

Lenka Vaculová Michal Svoboda Václav Jiráček Pavel Andrle Václav Martínek

1600,– 1800,– 2200,– 1900,– 3000,–

Kateřina Mácová

2000,–

mladí 11–17 let děti 3–7 let

Zdice Mařenice Lázně Libverda Brno Slovensko – řeka Hron 11.–17. 7. Jeníkov u Hlinska 25.–31. 7. řeka Lužnice 8.–12. 8. Praha-Kobylisy

Dušan Vaněk Blanka Malcová

2400,– 1350,–

děti 3–7 let

15.–19. 8. Praha-Kobylisy

Blanka Malcová

1350,–

děti 6–10 let děti 8–15 let

22.–26. 8. Praha-Kobylisy 8.–12. 8. Praha-Kobylisy

Eva Klimánková Adam Nedvídek

1350,– 1350,–

děti 8–15 let

15.–19. 8. Praha-Kobylisy

Adam Nedvídek

1350,–

rodiny

6.–13. 8.

Eva Klimánková

děti 6–11 let

Poříčí u Litomyšle

Podrobné informace na www.strediskokobylisy.cz/cinnosti/prazdninove-akce/

12 salesiánský magazín 2016/2

Prázdninové akce

Salesiánské středisko mládeže České Budějovice Název Nový začátek Mlhy Severu Robin Hood Hledání země nezemě V hlubinách jezera Kdybych mlčel… Za hranicí Munínci To the wild… Timekeeper´s camp

Účastníci chlapci 7.–9. třída chlapci 3.–4. třída chlapci 5.–6. třída děvčata 3.–4. třída děvčata 5.–6. třída děvčata 7.–9. třída mladí 15–18 let děti 1.–2. třída mladí 15–18 let děti 1.–9. třída

Termín 8.–18. 7. 18.–26. 7. 26. 7.–4. 8. 1.–10. 7. 10.–20. 7. 20.–30. 7. 5.–18. 8. 2.–9. 7. 2.–6. 7. 11.–15. 7.

Místo Ovčín Ovčín Ovčín Tampí Tampí Tampí Tampí Pořešinec Putovní tábor Příměstský

Vedoucí Marek Starczewski Jiří Opekar Jiří Vítovec Tereza Kropáčková Marie Švancárová Lenka Opekarová Filip Skřička Lucie Proboštová Šimon Heller Jan Lukáč

Dobývání nového světa (English) Adrenalin camp

děti 1.–7. třída

18.–22. 7.

Příměstský

Jakub Šolc

mladí 10–17 let

25.–29. 7.

Příměstský

Jiří Heller

Z pohádky do pohádky

děti 4–7 let

1.–5. 8.

Příměstský

Lucie Proboštová

Cena 2790,– 2490,– 2690,– 2690,– 2790,– 2790,– 2990,– 2290,– 590,– 990/300,– za den 1490,– 2490/600,– za den 990,–

Celý přehled včetně podrobných informací a anotací naleznete na www.sasmcb.cz nebo na Facebooku. Přihlašování přes www.cb.salesianivali.cz, kontakt: Mgr. Jiří Heller, [email protected], tel.: 731 625 955

Počernické chaloupky Název O život! Přísně tajné Malé tajemství Heidi, děvčátka z hor Il cammino in Valtellina Pod žhavými slunci Škola superhrdinů Piráti

Účastníci děvčata 13–15 let děvčata 10–12 let děvčata 8–11 let

Termín 2.–9. 7. 9.–16. 7. 2.–9. 7.

Místo Petrovice u Sušice Jesenice Brtnice

Vedoucí Anička Dejmková Míša Herianová Bohdanka Jakubcová

chlapci 15–18 let chlapci 13–15 let chlapci 10–13 let chlapci 7–10 let

24.–30. 7. 30. 7. – 5. 8. 30. 7. – 6. 8. 30. 7. – 6. 8.

Vervio (Itálie) Severočeská kotlina Heřmaničky Nová Ves – Bartošovice

Pavel Herian Standa Čihák Jindra Regál Marek Slavík

Počernicko-karlínské chaloupky s podporou FMA Název Cílová skupina Termín Místo Vedoucí Překvápko :–) děvčata 11–13 let 2.–9. 7. Soušice Bibiana Tulachová Ledové království děvčata 9–11 let 2.–9. 8. Raspenava Jana Martínková Děti z Bullerbynu děvčata 7–9 let 6.–13. 8. Sloup v Čechách Julie Stodolová Cena chaloupek 1600 Kč, více informací: Pavel Herian, tel.: 731 600 074, e-mail: [email protected]

salesiánský magazín 2016/2 13

Prázdninové akce

Summertime ve stylu Inline 2015 Připravit dobře letní tábor, není dnes jen tak, natož když česky mluvící animátoři připravují tábor pro děcka, která se chtějí naučit a konverzovat na něm anglicky. Takový tábor se jmenuje Inline-english Camp a už po několikáté proběhl o letních prázdninách, loni v diecézním centrum mládeže pro Ostravsko-opavskou diecézi ve Staré Vsi. Osvědčená parta angličtinou skvěle vybavených mladých lidí animovala kluky a holky zhruba ve věku od 15 do 18 let. Předpokladem zdaru takové chaloupky je podle staré salesiánské tradice také duchovní rozměr – modlitba, mše svatá, denní spiritual exercising; o tuhle rovinu se loni starala moje maličkost. S angličtinou si sice úplně netykám, ale snad dvanáct let jsem sobotu co sobotu chodil sloužit mši v angličtině k pražským Misionářkám lásky (sestry Matky Terezy), takže aspoň tu mši nějak odříkám. Skvělá animace probouzí u mladých lidí bezprostřední ohlas. Od ranní rozcvičky (synchronizovaný tanec na hopsavou anglickou písničku) přes pečlivě připravená konverzační témata, televizní show se spoustou zábavy každý večer, úžasné herecké schopnosti Marka, Kuby, sester Kopeckých, Markéty Imlaufové, Zuzky Trávníčkové nebo rakouské anglicky mluvící animátorky Sáry rozpálily partu nejprve zaražených dětí natolik, že se na závěr tábora všichni anglicky objímali a volali „when we’ll meet again“! Úplně jsme zapomněli, že jsme měli na začátku chaloupky hrozbu průjmu! Z mého pohledu byly vrcholem těchto letních anglofonních radovánek modlitby, které si připravovali animátoři i účastníci, taneční kreace Marka a Lucky, povídání Kuby Janka o bobrech ve státním znaku, o medu a medovině z javorových listů a vůbec o jeho rodné Kanadě. A především radost v očích mladých lidí, kterou nenahradí žádné dobře připravené jídlo nebo úžasně promyšlený program. Zkrátka InLine 2015 byla po všech stránkách bomba – a opravdu lituji, že letos nebudu moct jet zas. See you later, aligator! Zdeněk Jančařík Inline tým Chceš s námi jet letos? Mrkni na www.sadba.org/inline

Brno-Líšeň Název Extremis StarWars Lukostřelecké klání Florbal camp Malý princ Velkomoravský špacír Pilné včelky Badmintonový tábor SPORTart Běžecký tábor Příměstský volejbalák Osmičkový uzel VeSPOD GAMe První pád Sithů Tajemství brány Street WORKOUT S plnou duší Putovní vodácké splutí Piráti z Karibiku Florbal camp II Ping-pong Forest VeSPOD IV

Účastníci chlapci 14–18 let děti 10–14 let děti 10–15 let děti 5–7 let mladí 15–20 let děti 2–4 let děti 8–14 let děti 8–13 let děti 7–13 let mladí 10–16 let děti 9–15 let děti 12–14 let chlapci 6–14 let děti a mladí 8–18 let chlapci 14–17 let mladí 13–18 let mladí 12–18 let děti 7–12 let děti 9–15 let děti 8–16 let mladí 15–20 let

Termín 3.–16. 7. 4.–8. 7. 4.–8. 7. 4.–8. 7. 9.–15. 7. 11.–15. 7. 18.–22. 7. 18.–22. 7. 25.–29. 7. 25.–29. 7. 1.–5. 8. 1.–5. 8. 6.–13. 8. 14.–20. 8. 15.–19. 8. 19.–23. 8. 21.–27. 8. 21.–27. 8. 22.–26. 8. 22.–26. 8. 22.–28. 8.

Podrobné informace najdete na www.salesko.cz/nase-programy/tabory/ 14 salesiánský magazín 2016/2

Místo Moravské Knínice příměstský příměstský příměstský příměstský příměstský příměstský příměstský příměstský příměstský příměstský Moravské Knínice Moravské Knínice příměstský cyklotábor česká řeka dle sjízdnosti Moravské Knínice příměstský příměstský Kopřivnice

Cena 4600,– 1500,– 1500,– 1400,– 2300,–   700,– 1500,– 1600,– 1500,– 1500,– 1700,– 1600,– 2000,– 1700,– 1500,– 2900,– 4000,– 2500,– 1500,– 1500,– 2100,–

Prázdninové akce

Letní příměstské tábory CSVČ sv. Jana Boska v Havířově Název Středisko Město (Haškova ul.) 3 v 1 aneb jedeme za sluncem Tři mušketýři Tábor se šprtcem Týden sporťáka Dobrodružné prázdniny Sedmimílové boty Kreativec Středisko Šumbark a Valdocco (Lomená 9) Podivuhodný případ růžového Pantera Barevné řádění Hynek, aneb jak se stát rytířem Tvořivá, bláznivá duha Máme rádi přírodu Tábor s florbalem Prožij rok za jeden týden Chaotická tvorba, aneb vše je umění

Termín

Vedoucí

Cena

Kapacita

7.–9. 7. 11.–15. 7. 18.–22. 7. 25.–29. 7. 1.–5. 8. 8.–12. 8. 15.–19. 8.

Jan Jargus Petr Němčík Lubomír Děcký Jiří Matuš Klára Murasová Jiří Matuš Katka Surmová

450,– 600,– 700,– 900,– 900,– 900,– 900,–

12 12 15 25 25 25 15

Erika Gaurová Pavel Toman Erika Gaurová Pavel Toman Lubomír Děcký Roman Kaľavský Erika Gaurová

750,– 500,– 600,– 500,– 600,– 600,– 700,– 500,–

4.–8. 7. 11.–13. 7. 18.–22. 7. 25.–27. 7. 1.–5. 8. 8.–12. 8. 15.–19. 8. 22.–24. 8.

20 20 20 20 25 20

Více informací na www.donboskohavirov.cz/strediska/letni-tabory-2016/

Plzeň Název Tábor nejen pro ministranty Dívčí chaloupka PidiK Lezecké soustředění Cestování se strojem času

Účastníci děti 8–14 let děvčata 7–13 let děti 6–12 let mladí od 15 let děti 8–13 let

Multisportovní tábor Orient Express

děti 8–13 let děti 6–12 let

Chaloupka pro mladé Lezecký tábor

mladí 13–18 let děti 8–14 let

Termín 3.–9. 7. 11.–17. 7. 17.–23. 7. 20.–29. 7. 25.–30. 7.

Místo Nečtiny Pernink Nečtiny Dolomity příměstský, středisko 30. 7.–7. 8. Nečtiny 15.–20. 8. příměstský, středisko 22.–27. 8. Nečtiny 13.–21. 8. Nečtiny

Vedoucí Martin Poláček Terka Krůtová Evžen Rakovský Šárka Končírová Pavla Janouškovcová

Cena 2000,– 2400,– 1500,– 4200,–   900,–

Lenka Stulíková Lenka Stulíková

2500,– 1000,–

Jakub Havlíček Šárka Končírová

1500,– 2800,–

Více informací na www.sdbplzen.cz/clanky/nabidka-letnich-taboru-2016/

SHM Rumburk Název Putování v čase

Účastníci děti 6–15 let

Termín 10.–19. 7.

Místo Sloup v Čechách

Vedoucí Jana Petruchová

Cena 2500,–

Podrobné informace na http://skmrumburkjirikov.sdb.cz/akce/letni-tabor-2016/

salesiánský magazín 2016/2 15

Prázdninové akce

Brno-Žabovřesky Název Chaloupky Čučická smršť Volejbalový tábor Broučci na prázdninách Zachraň se kdo můžeš!!! Dance camp Tajuplná země Plavba Jitřního poutníka Fotbalový tábor VoŽIVOT. A o to jde. Příměstské tábory Fotbalové léto Hudební tábor Katsurův příběh The Wizard of Oz příměstský tábor s angličtinou Pohádkový rok Akce pro rodiny Púovo zátiší v Čučicích Púovo zátiší na Jalovci Púovo zátiší na Moravci

Účastníci

Termín

děti 8–12 let děti 9–13 let děti 5–8 let děti 10–13 let děvčata 12–16 let děvčata 10–14 let děvčata 7–10 let chlapci 11–14 let děti 13–16 let

10.–16. 7. 6.–12. 8. 17.–22. 7. 17.–23. 7. 31. 7. – 6. 8. 10.–16. 7. 14.–21. 8. 15.–20. 8. 25.–31. 7.

děti 7–10 let děti 6–10 let děti 6–9 let děti 8–10 let

18.–22. 7. 22.–26. 8. 1.–8. 7. 25.–29. 7.

děti 5–7 let

11.–15. 7.

rodiče s dětmi rodiče s dětmi rodiče s dětmi

12.–17. 6. 10.–15. 7. 18.–23. 6.

Podrobné informace najdete na http://brno.sdb.cz/stredisko/tabory/

Pardubice Název Tábor pro kluky Tábor pro děvčata Příměstský tábor

Účastníci chlapci 9–14 let děvčata 7–13 let děti 7–11 let

Termín 3.–9. 7. 18.–24. 7. 29.–31. 8.

Vedoucí Jiří Woclawek Tereza Vlčková Veronika Peterková, Jiří Woclawek SDB

Cena 1900,– 1900,– 500,–

Bližší informace: Jiří (George) Woclawek, www.pardubice.sdb.cz, tel.: 777 259 334, e-mail: [email protected]

SHM Újezd u Brna Název Mládež Chlapci Dívk Příměstský

Účastníci mladí od 16 let chlapci 9–16 let děvčata 7.9–16 let děti do 9 let

Termín 27. 6. – 1. 7. 1.–12. 7. 12.–23. 7. 11.–15. 7.

Cena 400,– 2300,– 2300,– 170,– za den

Přihlášky jsou k vyzvednutí v kostele nebo na internetové stránce http://ujezd.shm.cz. Stanový tábor je poblíž obce Protivanov; příměstský v budově oratoře v Újezdě u Brna. 16 salesiánský magazín 2016/2

Mediální škola

Normální panenka je krásná Salesiánské mediální centrum má na srdci výchovu mladých lidí ke smysluplnému využívání médií. Také rodičům a  vychovatelům chce pomáhat, aby se v této oblasti lépe orientovali a byli tak pro mladé dobrými průvodci na cestě životem. Tak například v Austrálii jedna talentovaná výtvarnice, která se jmenuje Sonia Singh, kupuje v bazarech staré nevkusné panenky s vyzývavým vzhledem a přetváří je v krásné přirozené dívenky. Jako obyčejná máma totiž nesouhlasí s  tím, jak „dospělé“ panenky (které jako by z oka vypadly sexy modelkám z  reklam na auta a motorky) ovlivňují dětské představy o ideálu krásy. Holčičky odkojené touto kulturou už v předškolním věku touží po tmavém laku na nehty, výrazné rtěnce a  lesklé podprsence. Nepotřebujeme k tomu ani výzkum amerických vědců, abychom si všimli, jak velký vliv na (nejen) dětské chování mají modely, které nám předkládají média. V dobrém i ve zlém.

Buď jako Bill Není to žádná novinka. Životní vzory lidé hledali i ve starých médiích: od knižních románů přes popové zpěváky až k filmovým a televizním celebritám minulého století. Ale jaké modely přináší naše internetová doba? Začátkem ledna se na Facebooku dostalo do módy velmi jednoduché meme „Buď jako Bill“. Podobné kampaně mají většinou velmi krátkou životnost, ale o to rychleji se dostanou do povědomí širokého okruhu uživatelů

sociálních sítí. Primitivní kreslená postavička Billa, kterou byste bez problémů vytvořili i  v  programu Malování, ironickým způsobem kritizovala nějaký zlozvyk, zpočátku týkající se chování na Facebooku: Bill nelajkuje své vlastní fotky. Bill nefotí každé jídlo, které jí. Bill nepoužívá hashtag #před #každým #slovem. Atakdále. A  nakonec nezbytné prohlášení: Bill je chytrý. Buď jako Bill. Svou jednoduchostí se kampaň rychle dostala do rukou kohokoli a stala se novým nástrojem komunikace. Mladí lidé dali Billovi různá další jména a začali mu masově připisovat dobré i špat-

né vlastnosti, ke kterým chtěli vyjádřit svůj postoj. Mezi množstvím nesmyslných nebo náhodně vygenerovaných prohlášení byste našli i dost zajímavé názory. Na Facebooku opravdu nejsou jenom idioti. Pozoruhodné je, že nová média dávají svým uživatelům možnost jakési „vzory“ nejen sledovat a napodobovat, ale také vytvářet. Dejte mi flétnu a já budu hrát, zpívá se ve známé písni. Je to tak. Dejte jim Facebook a oni budou psát.

Ideály z internetu Zdá se, že internetovým idolem se dnes může stát vlastně kdokoli. Není to tak úplně pravda, ale nad

úspěchem některých youtuberů, kteří si vydělávají peníze natáčením amatérských videoklipů nebo jen ani ne moc vtipným žvaněním před webkamerou, opravdu zůstává rozum stát. Statisíce odběratelů těchto „celebrit“ svědčí o zvláštním fenoménu dnešní doby: čím absurdnější a nesmyslnější obsah, tím větší má šanci stát se hitem. Harlem shake, přiznání, pivní výzva… Kdo v posledních letech občas vstoupil do modrého světa Facebooků, asi ví, o čem je řeč. Jistým řešením je dát od toho ruce pryč. Přestat sledovat nesmysly a hledat své vzory v „opravdovém“ životě. Vyhodit vulgární silikonové panenky do kontejneru a nabízet dětem jen dřevěné stavebnice. Skutečnou výzvou ale zůstává kultivace internetového smetiště plného silikonových panenek, ve kterém se přehrabují miliony mladých lidí a hledají hračky, se kterými si hrát. Občas tam najdou nějaký kvalitní životní vzor. Něco opravdu hezkého. Jen kdyby se našlo víc umělců, kteří ty nevkusné panenky přetvoří do autentické podoby! Anežka Hesová

Vysvětlivky Meme = nápad, myšlenka či informace, která se rychle šíří po internetu, většinou formou obrázku, odkazu nebo videa Lajkovat = označit příspěvek na Facebooku jako „To se mi líbí.“ Hashtag = slovo nebo fráze označené znakem „#“ – kliknutím na hashtag zobrazíte kanál příspěvků, které tento hashtag obsahují Youtuber = člověk, který na internetovém serveru YouTube nahrává videa, ale také dlouhodobě sleduje nahrávky ostatních salesiánský magazín 2016/2 17

působení sester salesiánek

Litevské salesiánky Litva je země s pohnutou historií, která se tu promítla i do osudu salesiánského charismatu a díla. V současné době zde existují dvě komunity sester salesiánek, které jsou součástí česko-litevské inspektorie. Komunita v Kaunasu, druhém největším městě Litvy, žije na předměstí Palemonas, kde kromě jiného provozuje tzv. „denní centrum“ určené dětem ze sociálně slabých rodin. Kaišiadorys je naopak spíše menší okresní město, v němž se naše sestry podílejí především na pastoračních aktivitách diecéze. Při jedné z pravidelných návštěv představené z České republiky vznikl i následující rozhovor. Na otázky odpovídala sestra Liucia Grybaité, ředitelka kaunaské komunity, a sestra Jurgita Jagminaité, ředitelka komunity v Kaišiadorysu.

Sestra Liucia Grybaité Liucia, mohla bys nám představit vaši komunitu a dílo v Kaunasu? V naší komunitě je nás pět sester. Sestře Biruté je 92 let a překládá knihy téměř ze všech jazyků, také z češtiny. Sestra Irute je zodpovědná za denní centrum a spolu s dobrovolníky a cizinci se stará o 35 dětí. Sestra Inga pracuje v katolické škole a učí náboženství. Sestra Lina je sakristiánka ve farnosti. Já pracuji ve škole, která převzala preventivní systém jako svůj model výchovy a jsem také ředitelkou komunity.

odešli první litevští chlapci do Itálie, aby se stali salesiány. Mnozí z nich se stali výbornými misionáři. Proč tvoříte jednu inspektorii s Českou republikou? O tom rozhodla v roce 1995 naše generální představená matka Marinella Castagno, protože jsme měly stejnou formaci v Itálii jako naše české sestry. Co tě oslovuje na salesiánské spiritualitě? Optimismus a realismus. Úplná důvěra v Boha a vůči mladým.

Kromě toho, co jsem už uvedla, vnímám, že mám pomáhat k novému zrodu a rozvoji povolání salesiánů spolupracovníků. Co tě trápí a co tě těší? Je mi líto, když nejsem schopná, nejsme schopné, žít podle Ježíšova nového přikázání. Těší mě každý krok, každý úder srdce, každé naše malé konkrétní gesto pro Boží království a dobro mladých.

Sestra Jurgita Jagminaité

Jak vypadalo tvé hledání povolání?

Jurgito, jak bys nám představila vaši komunitu v Kaišiadorysu?

Povolání jsem nehledala, povolání jsem dostala. Snažila jsem se  – a  s  Pánovou pomocí v  tom chci pokračovat – odpovídat na toto povolání každý den nově.

V naší komunitě jsme tři sestry: Jolanta, Dalia a já. Občas v legraci říkáme, že jsme Nejsvětější Trojice, ale zatím ještě ne svatá, protože jsme na cestě. Jsme komunita, která se snaží žít v pravdě a lásce mezi sebou a s druhými. Lidé, kteří k nám přicházejí, říkají, že vnímají rodinnou atmosféru a my jsme za to rády, protože to znamená, že jdeme správným směrem.

Který úryvek evangelia k tobě nejvíce promlouvá? Jan 13: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali: jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Jaké poslání vnímáš, že je svěřené tobě osobně?

Jak spolupracujete s  církví v Kaišiadorysu? Naše komunita byla otevřena před šesti lety. Jsme ponořené do života

Jak se dostalo salesiánské charisma na Litvu? Počátky salesiánského charismatu u nás spadají do roku 1922, kdy 18 salesiánský magazín 2016/2

Komunita v Kaunasu s Janou Svobodovou (v bílém)

působení sester salesiánek místní církve i diecéze. Sestra Jolanta je zodpovědná za pastoraci mládeže v  diecézi, pracuje také s  mladými v  děkanátu a  ve farnosti. Sestra Dalia pracuje jako sekretářka ve farnosti v Kaišiadorysu, připravuje děti na první svaté přijímání. Já pracuji v Diecézním katechetickém centru a mým hlavním úkolem je doprovázet učitele náboženství a  katechety v  naší diecézi. Navštěvuji školy, setkávám se s řediteli škol, chodím na ná­ slechy katechetů, připravuji pro ně semináře a duchovní obnovy. Jsem také zodpovědná za život modlitby v naší diecézi. Působím i v naší farnosti, kde připravuji děti k prvnímu svatému přijímání. Vnímáme, že nás naši biskupové, kněží i lidé z farnosti mají rádi, mají vůči nám důvěru a váží si nás. Prožíváme zde hlubokou zkušenost společenství a sdílení. Jaké radosti a bolesti si nese litevský národ ze své historie? Dějiny hodně zasáhly do života lidí. Velkou radost mám z toho, že litevský národ byl první, který se osvobodil ze sovětské nadvlády a získal nezávislost. Událo se to v pokoji, bez války. Další dobrou zprávou je, že lidé během komunismu neztratili víru. Během těchto let jsme neztratili lidovou zbožnost a náboženské tradice. Vnímám také dvě velké bolesti našich lidí: alkoholismus a velký počet sebevražd, a to také u dětí. Lidé trpí v tichu, pak hledají únikové cesty, které jim i jejich okolí přinášejí ještě více utrpení. Je tady naděje, že budoucí generace už nebudou tolik zasaženy minulostí. Jistě je tu další riziko – přijímat bez rozdílu vše, co přichází z Evropy. Co může přinést salesiánská spiritualita lidem na Litvě? Pokud budeme žít naši spiritualitu opravdově, může být konkrétním znamením, že je možné žít

Komunita v Kaišiadorysu

v rodinném duchu a mít se rádi. Že je možné mít důvěru v mladé lidi a vychovávat je k opravdovým hodnotám a nechat růst lidský potenciál v naší zemi. Že pracovat a spolupracovat s rodinami je dobro, které se vyplatí. Že chudí, zejména mladí kolem nás, jsou teploměrem, který měří naši konkrétní lásku vůči bližnímu. Že každodenní život je viditelným znamením, výmluvnějším než mnoho slov. Co ti naposledy udělalo radost? Dělá mi radost, když vidím, jak mladí a děti rostou, jak se snaží. Dělají mi radost mé spolusestry v komunitě, když vidím, že mají chuť žít stále lépe naše salesiánské povolání, že mají touhu růst a opouštět zvyky překážející životu. Dělá mi radost společenství, jež prožíváme s lidmi ve farnosti a s našimi kněžími, kteří jsou pro nás opravdovými bratry. Co se ti líbí na Donu Boskovi a Matce Mazzarellové? Na mé cestě to byla Marie Dominika Mazzarellová, kdo jako první promluvil k mému srdci. Don Bosco přišel později. Na Marii Dominice mě oslovuje její konkrétnost. Není to žena mnoha slov, ale slova, která vysloví, jsou velmi praktická a ukazují na Ježíše. Podle mě se v  ní

spojily Marie a Marta. Zatímco Don Bosco, jak jsem říkala, přišel později. Ne že bych o něm neslyšela mluvit, to jsem slyšela a docela dost, ale nemluvil k mému srdci, spíš k mé hlavě. Dona Boska jsem reálně potkala, když jsem začala pracovat naplno s mladými a dětmi. Tehdy jsem ho pochopila. Máš nějaké životní heslo? Mé heslo je jednoduché: „Odvahu! Kupředu!“ Proč ses stala salesiánkou? Když jsem se začala zajímat o zasvěcený život a šla jsem k sestrám, abych je poznala, zaujala mě důvěra a jednoduchost, kterou jsem viděla na sestrách a salesiánech. Zejména na jednom salesiánovi, který se o mě staral, když jsem se chtěla stát salesiánkou, protože komunita sester tady ještě nebyla a většina sester se připravovala na řeholní život v Itálii. Tento starý salesián pocházející ze stejného místa jako já ve mně probudil důvěru, učil mě italsky a vyprávěl o salesiánském životě. Jedinečná zkušenost! Vnímám, že mě zaujaly nejen jeho slova, ale jeho zkušenost života. To, o čem často mluví papež František. Jana Svobodová salesiánský magazín 2016/2 19

Salesiánská rodina

V srdci světa se srdcem Boha Sekulární Institut Dobrovolníci s Donem Boskem (CDB) patří mezi nejmladší a nejmenší větve salesiánské rodiny v České republice i na Slovensku. „Narozeniny“ má 12. září. Dobrovolníky s Donem Boskem představujeme prostřednictvím rozhovoru s jedním z jeho slovenských členů.

Určitě, protože ve více jeho dokumentech se dostává do popředí otázka postavení laiků v  církvi. A proto se také 20. generální kapitula salesiánů (1971–1972) vrátila k myšlence externího salesiána. Jelikož sekulárně zasvěcené ženy v salesiánské rodině existovaly už léta (VDB, pozn. redakce), vlastně desetiletí, pak pochopitelně visela ve vzduchu otázka: Proč není tato možnost i pro muže?

Pokus se představit jednou větou CDB.

Od té doby však uplynulo čtyřicet, vlastně – dvacet let…

Jsme mladšími bratry Volontárií Dona Boska, tj. VDB. Jejich institut vznikl téměř před sto lety, zatímco my jsme nedávno dovršili teprve dvacet let naší existence.

V 80. letech minulého století vyšlo najevo, že asi na čtyřech místech ve světě jsou muži, kteří, aniž by o sobě navzájem věděli, touží se zasvětit Bohu, být součástí salesiánské rodiny a chtějí přitom zůstat ve světě. Většinou je duchovně doprovázeli místní salesiáni a často i sestry VDB. Když se o tom dozvěděl hlavní představený salesiánů don Egidio Viganò, pozval je na první společné setkání do Říma. Uskutečnilo se koncem roku 1993. Další jejich setkání bylo v následujícím roce, tedy 12. září 1994. Tento den považujeme za oficiální datum založení Institutu Dobrovolníků s Donem Boskem. Takže to byl don Viganò, který nás „zlegalizoval“, jsme mu za to velmi vděční a považujeme jej za našeho zakladatele.

Jako sekulárně zasvěcení nechceme být ve svých prostředích vnímaní jako něco extra. Například v práci mezi nevěřícími, případně nepraktikujícími křesťany, by informace o našem zasvěcení mohla vzbuzovat předsudky, nepochopení, anebo by byla považována za podivínství, a to možná i v některých vlastních rodinách! Ve farnostech, kde žijeme, patří někteří z nás k aktivním laikům, ale nechceme, aby nás vnímali jako něco víc než ostatní laiky. Naší inspirací je život Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa v Nazaretě. Jako křesťané se na ně díváme s úctou, zvláště pohledem velikonočního poselství evangelia. Jejich současníci, kteří každodenně žili v jejich blízkosti, se na ně dívali určitě jinak než my.

Co je pro vás navenek typické?

Co vlastně znamená sekulární institut?

Kdo je vaším zakladatelem? Nemáme vlastního zakladatele v tom smyslu, jako jej mají běžné řehole, instituty nebo hnutí v církvi. Jejich typický zakladatel je většinou charismatický člověk, kolem kterého se vytvořila skupina následovníků a jejich prostřednictvím se charisma zakladatele rozšířilo dále. My takového zakladatele nemáme. A co máte společného s Donem Boskem? Don Bosco už v roce 1860 měl ve svých stanovách myšlenku „externího salesiána“. Musel ji však ze stanov vypustit v roce 1874, když chtěl, aby mu je v Římě schválili. O dva roky později vzniklo Sdružení salesiánských spolupracovníků (ACS), které se považuje za nositele této jeho myšlenky. V dobách Dona Boska bylo pro církev těžko představitelné, téměř vyloučeno, aby bratři byli zasvěcení a žili přitom ve světě. Jako silný impulz pro vznik sekulárních institutů se považuje II. vatikánský koncil (1962–1965)? 20 salesiánský magazín 2016/2

Kdybych měl odpovědět výstižně a jedním slovem, tak řeknu – nic. Členové sekulárních institutů nežijí společně v  komunitách, nemají společná díla, nenosí žádný vnější znak svého zasvěcení jako například řeholní hábit, popřípadě kříž. Nezveřejňují svoje zasvěcení, nehovoří o něm, nijak ho nedávají najevo. A proto vám někteří říkají tajní řeholníci.

„Tajní“ řeholníci v republice patří do minulosti, do doby komunistického režimu. U nás se používá název rezervovanost. Informace o zasvěcení bratří je tedy diskrétní, určená pouze úzkému okruhu lidí. Platí zásada, že když se někdo dozví o sekulárním zasvěcení nějaké osoby, tuto informaci nešíří dalším lidem, kteří o tom ještě nevědí. To znamená, že dozvědět se o tomto rozhodnutí by se měli jen ti, kdo mají smysl pro posvátno a zároveň utajenost. A proč tato rezervovanost?

Konkrétně Institut CDB v  sobě spojuje tři prvky – zasvěcení, salesiánskost a sekulárnost. První dva – zasvěcení a salesiánskost můžeme dobře vidět hlavně díky salesiánům a sestrám salesiánkám. A sekulárnost? Církev nás v současnosti opakovaně varuje před sekularismem… Sekulárnost je přítomnost ve světě. Nejde však o sekularismus. Nejde o hru se slovíčky. Důležitá

Salesiánská rodina

Setkal jsem se s názorem, že sekulární instituty mají před sebou budoucnost a  jednou možná nahradí řehole. Ne, tak to určitě ne. V našem případě jde o jiný typ zasvěcení. Věříme, že Duch svatý vzbuzuje v dějinách církve různé formy zasvěcení, ať už to byli kdysi mniši, později řeholní kongregace a v současnosti tuto paletu doplňují i sekulární instituty. V této pestrosti je krása. Zůstaňme ještě při vaší specifičnosti… Zjednodušeně je možno říci, že řeholníci soustředí pozornost na věčnost a z tohoto se odvíjí i způsob ohlašování evangelního poselství. Sekulárně zasvěcení jsou více vnímaví na přítomnost. Snaží se o Boží království tím, že se starají o časné věci a uspořádávají je podle Boha. …tedy to, co je typické pro laiky. Ano, je potřeba upřesnit, že zasvěcený laik není to stejné jako řeholní laik. Někteří řeholníci se ve světě cítí jako ve vyhnanství. Dobře to bylo vidět v dobách komunistického režimu, kdy po jeho pádu byl návrat bratří do klášterů, řeholních domů a komunit návratem domů. Sekulárně zasvěcení by se ve světě měli cítit jako ryba ve vodě. U  Dona Boska najdeme oba dva prvky – byl zaměřený na nebe a  přitom měl úžasnou schopnost být ponořený do konkrétních časných věcí… Proto je asi přirozené, že v salesiánské rodině jsou obě dvě možnosti zasvěcení – řeholní i sekulární. Nemyslím

si, že mezi nimi je tlustá dělící čára. Znám více salesiánů, i některé sestry salesiánky, u kterých se projevují výrazné rysy sekulárnosti. Naopak, přiznám se, že i mezi námi sekulárně zasvěcenými, se najdou takoví, kterým je blízká řeholní mentalita. Máte nějaké typické zaměstnání? Možná, že by někteří předpokládali, že když náš institut je salesiánský, působíme jako učitelé nebo vychovatelé na školách. Salesiánské srdce však zná širokou škálu pracovních pozicí, což je nejlépe vidět na příkladech salesiánů spolupracovníků. Když už si je připomínáme, oni jsou také salesiáni, žijící ve světě. Čím se od nich odlišujete? My svoje zasvěcení vyjadřujeme také složením slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. Kdysi se jim říkalo řeholní sliby, dnes se jim přesněji říká sliby evangelních rad. Salesiáni spolupracovníci skládají přísliby a z hlediska církevního práva jde o něco jiného, i když hodnoty zůstávají stejné. Většina spolupracovníků však má svoje rodiny, jsou tedy ženatí muži a vdané ženy. Jak je možné se s vámi seznámit, respektive s vámi navázat kontakt?

Dnes je možné téměř všechno vygooglovat, zajisté to není problém. Základní kontakt a informace o nás je na salesiánském webu. Ti, kteří chtějí víc proniknout do kouzla sekulárního zasvěcení, mohou najít informace například saleziani.sk, kde najdou i knihy Krátke dejiny sekulárních inštitútov a Zasvätená sekularita ve formátu pdf, které se dají stáhnout. Počáteční osobní kontakt je možný prostřednictvím P. Milana Urbančoka, SDB, což je v salesiánské rodině na Slovensku všeobecně známé, v České republice skrze provinciála P. Petra Vaculíka, SDB. Udělej ještě poslední tečku za naším rozhovorem. Možná, že ve svém okolí znáte někoho, kdo sice nemluví výslovně o Bohu, ale když jste v jeho blízkosti, cítíte, že vás Bůh má rád. Takoví chceme být také my, sekulárně zasvěcení. Svatý otec František nám na setkání představených sekulárních institutů připomněl, že máme být v srdci světa se srdcem Boha a že v dnešní době, plné skepse a znechucení, máme být lidmi naděje. Někdy je to náročné, ale má to cosi do sebe. Celý rozhovor si můžete přečíst na www.saleziani.sk

Foto: ☻☺ – flickr.com

je přípona -ismus. Když například ateismus popíral Boha nebo proti němu bojoval, sekularismus chce Boha ignorovat, vytěsnit ho ze života. Přesto věříme, že Bůh je nám stále věrný, neotočí se ke světu zády a nerezignuje na něj. Naopak, stále má o něj, tedy o nás lidi, zájem.

salesiánský magazín 2016/2 21

Misie

Dnes jím jako Zambijec Minulé dva měsíce na SADBĚ proběhly ve znamení přípravy projektu Dnes jím jako Zambijec.

Letos již pošesté připravuje SADBA osvětovou kampaň „Dnes jím jako“ určenou pro základní a střední školy. Tentokrát se podíváme prostřednictvím našich dobrovolníků do Zambie. O co jde? Je to projekt, který poutavou a zábavnou formou přibližuje život v rozvojové zemi našim dětem a pomáhá tomu, že i ony mohou svět kolem nás měnit. Žáci se prostřednictvím tohoto projektu seznamují s dobrovolnickou činností

a mohou i přispět drobnou částkou na školu v City of Hope v Zambii a pomoci tak svým chudším vrstevníkům. A jak to celé funguje? Učitelé si na našich stránkách zdarma stáhnou pracovní listy (připravené pro II. stupeň ZŠ a pro SŠ), ke kterým po registraci obdrží řešení. S jejich pomocí připraví žákům nevšední výukovou hodinu, kterou lze zpestřit použitím mnoha doprovodných materiálů na našich webových stránkách. Mimo jiné tam žáci mohou zhlédnout volbu zambijské miss, spontánní ranní i klasický domorodý tanec, prohlédnout si velké množství fotografií, přečíst si o osobních zážitcích a  zkušenostech našich dobrovolníků, stáhnout si zambijské písně a dovědět se zajímavosti ze

a)

b)

zambijské kuchyně. Schválně! Kdo pozná, co je na talíři? Ale Proč jím jako Zambijec? Na to je jednoduchá odpověď: celá kampaň je vždy postavena na možnosti uvařit si běžný pokrm dané země – letos je to zambijský pokrm zvaný Nshima (šima). Jedná se o kukuřičnou kaši, neslazenou, nesolenou, se zeleninovou přílohou a rajčatovou omáčkou. Připravit takový pokrm dá pěknou práci, „netrénovaný“ jedinec v podstatě nemá šanci zvládnou míchat hustou hmotu v obrovském hrnci při více než třicetistupňovém horku. Něco navíc: Jako bonus mohou žáci, kteří si doma nebo ve školních prostorách uvaří Nshimu a pořídí selfie, vyhrát netradiční dárek pro sebe a svou třídu. Martina Mončeková a) Vařené slepičí pařátky b) Katapily – pražené housenky

Misijní úmysly

Příprava Nshimy

22 salesiánský magazín 2016/2

Duben – aby naše oratoře a střediska mládeže v Africe a na Madagaskaru stály v popředí misijní evangelizace. Květen – za salesiánské komunity v Oceánii (Austrálie, Nový Zéland, Samoa, Papua Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy). Aby komunitní modlitba růžence vnášela radost evangelia do všech našich aktivit mezi mládeží a laickými spolupracovníky.

Misie

Vařilo se i na Sadbě

Nshimu jsme si vyzkoušeli připravit i u nás na SADBĚ. Pravda, nevařili jsme ve třicetilitrových hrncích a dýňové listy jsme také nesehnali, nicméně si myslíme, že výsledek byl poživatelný a chuťově

víceméně stejný jako ten pravý zambijský… Což ostatně mohla posoudit i  většina obyvatel Kobyliského střediska, protože Nshima byla „povinným“ předkrmem před obědem. Jestli vás zajímají reakce našich spolustolovníků a další nevšední fotografie – neváhejte a přečtěte si více na našich webových stránkách. Pokud by vás zlákal dnešní článek k pokusu uvařit si pravý zambijský pokrm, tak s chutí do toho! Rádi vaši fotografii s  vlastním

„výtvorem“ uveřejníme na stránkách SADBY. Martina Mončeková

Recept na Nshimu, další informace a materiály naleznete na našich stránkách www.dnesjimjako.cz

SAŠA navštívila Zlín SAŠA není, jak by to podle jména vypadalo, nějaká krásná slečna, ale zažitá zkratka pro Salesiánskou školu animátorů. A  právě ze třetího setkání od 19. do 21. 2. vám přinášíme reportáž, kterou pro vás připravila jedna z účastnic Adéla Kovářová. Salesiánský klub mládeže Zlín hostil skupinu 22 animátorů a šest provázejících. My, kteří se letos připravujeme k maturitě, jsme ocenili mezipředmětovou koncepci setkání. Nejenže jsme se nezapomenutelnou formou seznámili s psychologií a komunikací, ale ještě jsme si zopakovali dějiny literatury! „Povídat v  jedné přednášce o psychologii, to je jako kdybych vybral z Vojny a mír dvě stránky a  přečetl vám je tady,“ zahajuje svou přednášku salesián Vojtěch Sivek, delegát pro pastoraci mládeže v české salesiánské provincii. Protože je téma svým rozsahem

podobné ruskému realismu, vybírá to, co se nám bude v praxi nejvíc hodit: vývojovou psychologii a otázku autority. Odpolední blok tvoří teorie komunikace a praktická cvičení, která připomínají absurdní drama. Věděli byste třeba, jaké má prodloužení trasy metra A vliv na růst salesiánských povolání? (Že to spolu vůbec nesouvisí? Možná, že ne, ale poukazuje to na fakt, že v komunikaci se leckdy jedná o absurdity…čili o nesmysly, přesto se je chceme naučit řešit.) Večerní hra zaujímá čestné místo někde mezi sci-fi a  válečným románem. Klub mládeže zamkli neznámí vetřelci na kód a jeho rozluštění

vyžaduje bystrou mysl Jediho a vytrvalost zachránců vojína Ryana! V neděli ráno již tradiční rozjímání nad texty evangelia, mše svatá v překrásném zlínském kostele, návštěva farní kavárny… A ještě před odjezdem si u hry Bang! vychutnáváme atmosféru kovbojek a postupně se rozjíždíme do míst, kde probíhají naše skutečné mise. (redakčně kráceno)

salesiánský magazín 2016/2 23

Kr á t k é z pr á v y

Ticho o uneseném salesiánovi O osudu indického salesiána, P. Toma Uzhunnalila, který byl unesen při útoku na komunitu Misionářek Lásky v jemenském Adenu v pátek 4. března 2016 nejsou žádné potvrzené zprávy. Kromě čtyř řeholnic bylo při útoku povražděno 12 laických zaměstnanců hospice pro staré a postižené lidi, převážně muslimů. O osudu salesiánského kněze se objevují protichůdné zprávy od

těch, které tvrdí, že žije až po ty nejhorší, že byl ukřižován bojovníky Islámského státu. Od ledna loňského roku probíhá v  Jemenu krvavý konflikt, ve kterém spolu zápolí sunnitská nomenklatura podporovaná Saúdskou Arábií a šíitští Hútíové ze severní části země podporovaní Íránem. V zemi operují extrémistické skupiny navázané na Al-Kájdu a džihádisty z Islámského státu, kteří

Celonárodní pouť salesiánů spolupracovníků Provinciální rada salesiánů spolupracovníků zve u příležitosti 140. výročí založení Sdružení Donem Boskem na Celonárodní pouť, která se koná dne 11. června 2016 na Svatém Kopečku u Olomouce. Slavnostní mši svatou zahájí P. Petr Vaculík v 10.45 v bazilice. Na mši svatou můžete přijet autem s  možností parkování u  baziliky

24 salesiánský magazín 2016/2

nebo se nabízí i možnost 3 pěších poutních cest. Po mši svaté můžete prožít odpoledne setkáním s ostatními spolupracovníky a dále pro další zpestření nabízíme i možnost několika aktivit jako např. prohlídku poutního místa s průvodcem, přednášky na téma Islám, mediální komunikace, misie a manželství. Pro vzdálené účastníky poutě nabízíme i možnost ubytování u rodin spolupracovníků v okolí.

podněcují násilí a teror. V poslední době došlo k výměně zajatců mezi povstalci a  saúdskými oddíly. To se stalo během návštěvy delegace Hútíů v  Saúdské Arábii a  jde o  vůbec první podobnou dohodu od počátku bombardování. Cílem vyjednávání je dosáhnout příměří na hranicích a  vytvoření humanitárního koridoru do oblastí zasažených boji. www.radiovaticana.cz

Pouť bývalých žáků Tradiční pouť Sdružení žáků a žákyň Dona Boska na Svatém Hostýně se letos uskuteční v sobotu 4. června 2016. Mše svatá začne výjimečně v 11.30 hod. jk

Statistika salesián­ ské provincie Statistické údaje o české salesiánské provincii ke konci roku 2015: Přednovicové: 0, novicové: 2 (J. Převor a J. Rozsypálek), spolubratři s časnými sliby: 5, spolubratři s věčnými sliby: 135 (2 kandidáti kněžství – Jan Musil, Donbor Jyrwa, 11 koadjutorů, 1 stálý jáhen, 121 kněží). Celkový počet spolubratrů provincie: 144 (z toho Antonín Špaček v Curychu a Dan Žůrek v Popradu). Postnovicové: 2 (Filip Mareš, Vlastimil Vajďák). Spolubratři na asistenci: 1 (Jakub Švanda). Studenti teologie: 3 (Jan Fojtů, Donbor Jyrwa a Jaroslav Růžička). Průměrný věk provincie je 55,4 roku. Zemřelí spolubratři v roce 2015: 3 (Jaroslav Horník, Antonín Nevola, Werner Rösch).

Křížovk a o ceny

Pouze dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. U té… (viz tajenku). A. Einstein POMŮCKA: INDIÁN EOZ, ET, (hanlivě) MOI, NAMUR

ODCHYT LOVEM

1. DÍL TAJENKY

ČISTICÍ PROSTŘEDEK NA NÁBYTEK

INICIÁLY HERCE LANDOVSKÉHO

DĚJÍCÍ SE NA ZAČÁTKU DNE

OPADÁNÍ

PŘENOSNÝ POČÍTAČ BELGICKÉ MĚSTO JIRÁSKŮV ROMÁN

SPOJKA

ŽÁKOVSKÁ AKADEMIE 2. DÍL TAJENKY

NĚMECKÁ SPOJKA „A“ MPZ EGYPTA

SUROVÁ NAFTA

NÁRODNÍ MĚSTO ČÁST TECHNICKÉ V KARLOKOŇSKÉHO MUZEUM VARSKÉM POSTROJE KRAJI (zkr.)

VLÁKNO K ŠITÍ SUNDAT BOTY

NEPUŠTĚNÍ ZVUK TROUBENÍ SLOVENSKÉ ŽENSKÉ JM.

ŘÍMSKÝCH 555

PLANETA INICIÁLY ZPĚVAČKY FILIPOVÉ DŮLNÍ CHODBA ČÁROVÝ KÓD (zkr.)

JMÉNO MANŽELKY CHAPLINA

POBÍDKA

HUDEBNÍ VIDEO

NÁNOŽNÍK KREV STROMU (plurál)

KRÁTKÝ ČAS

STŘEDOVĚKÝ BÁJNÝ ZBOJNÍK HRAČKA

AMERICKÝ THAJSKO HEREC LÁSKA (Brad) (anglicky)

JÁ (francouzsky) ZATNUTÍ ZUBŮ

LÉČIVÁ ROSTLINA FRONTA FRANCOUZSKÝ HEREC (Jean)

ŘECKÉ PÍSMENO KUCHYŇSKÉ ZAŘÍZENÍ ČISTÁ VÁHA

TVOJI

KOMPLET MRAVNOST DRAŽBA INICIÁLY REŽISÉRA LAMAČE

STAVY BEZ SVĚTLA NÁŘADÍ LAHODNÝ (hovor.) NÁPOJ NEMOCNIČNÍ ODD.

OPUSTIT SMĚR KONEC PŘENOSU (ang.) NEBO (rusky) ŠLECHTICKÝ PŘÍDOMEK

CHLÉVY

PRACOVATI S PLUHEM

ODVETNÝ SEK V ŠERMU

PLOD PALMY

VESNICKÁ ŽENA (hovorově)

Správné řešení z minulého čísla: Neupřímný člověk si musí dávat pozor na to, co říká, upřímný na to, co si myslí. Výherci správně vyluštěné tajenky křížovky ze Salesiánského magazínu č. 1/2016: Ludmila Račická, Telč, Antonie Řičicová, Vnorovy, Marie Petruchová, Kozojedy, Hedvika Bartošková, Vrbno pod Pradědem, Alena Kocábová, Zábřeh, Romana Svobodová, Brno, Marie Hradílková, Černošice, Jitka Šebková, Lesonice, Anežka Jelínková, Ratiboř a Jiří Kvíčera, Praha 4.

Křížovka

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 31. května 2016.

salesiánský magazín 2016/2 25

Blahopřejeme

Vše nejlepší k narozeninám Salesiánům a salesiánkám, kteří se v  dubnu a  květnu oslavili narozeniny (nebo oslavy teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v  duchu Dona Boska. Blahopřejeme samozřejmě i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni. Oslavence, s  nimiž si v  dubnu připomínáme jejich životní výročí

zahajuje 3. 4. P. Antonín Špaček, který se dožil 59 let. Ve stejný den oslavil P. Tomáš Mareš 51 roků. Jen pár dní nato – 5. dubna – oslavil P. Petr Hrubiš 68. narozeniny a 8. dubna oslavil P. Jiří Křemeček 52 let. P. Antonín Koman se 16. dubna dožil 65 let a 19. dubna poděkuje za 78 let života P. Benno Beneš. Hned následující den – 20. 4. – oslaví 66. narozeniny P. Jiří Štorek. Za dar 67 let života poděkují 26. 4. P. Emil Matušů a 28. 4. P. Karel Doležel. Dubnové oslavence uzavírá

P. František Bezděk, který oslaví 29. 4. 52. narozeniny. Květnové oslavence zahajuje P.  Jaroslav Kuchař, který oslaví 1. 5. 58. narozeniny. 11. květen patří P. Janu Hurníkovi, který se dožívá 64. let a P. Rudolfu Smahelovi, který oslaví 66. narozeniny. Salesiánka Vlasta Frkalová bude slavit 13. května, a to 57. narozeniny a 16. května oslaví P. Marek Sklenář 45 roků. Z  květnových oslavenců připomínáme ještě salesiánku Annu Hořínkovou, která oslaví 26. 5. 54 let života.

Zemřel salesián Petr Chovanec Po dlouhé nemoci si k sobě Pán na Bílou sobotu povolal salesiána P. Petra Chovance. Petr se narodil v Brně roku 1959. Brzy po narození s rodiči a později s mladší sestrou zakotvili na Valašsku ve Vsetíně. V 80. letech se prostřednictvím svého tatínka blíže seznámil se salesiány pracujícími v ilegalitě, zejména s Františkem Míšou, a začal jezdit na první salesiánské chaloupky. Před maturitou se rozhodl pro salesiánskou kongregaci a v roce 1979, kdy začal studovat Vysokou školu zemědělskou v Brně, vstoupil do noviciátu u P. Oldřicha Meda. V Brně během studia tvořili spolu s Jiřím Zezulou, Ladislavem Heryánem a Josefem Kopeckým první komunitu mladých bratří. V té době se připojil k P. Josefu Kopeckému st. a o prázdninách pořádali formační kurzy pro vysokoškolskou mládež v tehdejší NDR. Po absolutoriu VŠ a roční vojenské službě u západní hranice ČSSR pracoval v Brně nejprve ve 26 salesiánský magazín 2016/2

Výzkumném ústavu šlechtitelském a pak na Generálním ředitelství Agrozetu Brno. Tam ho zastihl konec totality. V té době naplno studoval v  tajných teologických kurzech u salesiánů a u Josefa Zvěřiny. V letech 1990–1992 dokončil teologická studia na TFUP v Olomouci a byl vysvěcen na kněze.

Provinciál P. Ladislav Vik ho poslal studovat na mediální fakultu do Říma. Během těch let rovněž navázal důležité mediální kontakty v Turíně, USA a ve Velké Británii. Po návratu byl přidělen do žabovřeské komunity u nově postaveného kostela a střediska mládeže. Od roku 1997 začal pracovat v náboženské

redakci brněnského studia České televize. Ve stejnou dobu založil společnost Bosco Media Centrum. Ve službě mladým na mediálním poli si postupně vydobyla i díky Pavlu Liškutinovi a dalším spolupracovníkům profesionální charakter a dodávala dokumenty pro ČT i pro křesťanské mediální struktury ve světě. V roce 2012 se přestěhoval do komunity Brno-Líšeň, a na základě domluvy s brněnským biskupem a s ředitelem Telepace P. Leošem Ryškou, se stal vedoucím studia Klára TV Noe v Brně. I v tomto období se věnoval formačním kurzům pro mládež, exerciciím a službě místním společenstvím salesiánů spolupracovníků. Po celý život se pečlivě staral o valašské chaloupky. Na jaře roku 2014 u něj propukla zákeřná nemoc. Přestože s ní za podpory věrných přátel, spolubratří a rodiny ze všech sil bojoval, nad ránem na Bílou sobotu 2016 odešel k Pánu. Ostatky P. Petra jsou uloženy v rodinném hrobě na vsetínském hřbitově.

Akce

13. ročník florbalové štafety K jarním prázdninám již neodmyslitelně patří florbalový turnaj Dona Boska konaný ve víceúčelové hale Skalka v Lubné. I letos tomu nebylo jinak. Dvoudenní florbalový maraton odstartoval v pátek 26. února. Při slavnostním zahájení florbalisty podpořil první náměstek hejtmana Pardubického kraje, Roman Línek, pod jehož záštitou je turnaj každoročně pořádán, zazněla také vlídná slova od otce Petra Zelinky a otce Vojtěcha Glogara ze Salesiánské středisko mládeže Sebranice.

V prvním hracím dnu nastoupily na hřiště tři kategorie, mladší a starší žáci a kategorie pro florbalisty nad 35 let, veteráni. Dopolední zápasy patřily mladším žákům, do této hrací skupiny se přihlásily rovnou tři týmy z Prahy pod vedením salesiána Ladislava Banďoucha, k němuž se připojil i páter Josef Kopecký. Zlatý kov si po napínavém zápase odvezli hoši z týmu Peaksport Litomyšl. Ve starších žácích se zaslouženě na první příčce umístil domácí tým Blue Dragons, který neinkasoval za celou dobu ani jednu branku. Následovala utkání nejstarších florbalových nadšenců, veteránů,

při nich plná hala fanoušků zhlédla kvalitní a vyrovnané souboje. Nakonec své kvality obhájil vítězný tým z minulého roku, a to domácí celek Kardiaci. V sobotu proti sobě nastoupila družstva mužů. O první příčku bojovalo šestnáct týmů. Početná divácká kulisa a  atmosféra plná povzbuzujících hlasitých pokřiků fanoušků motivovala hráče k nejlepším výkonům. Svoje kvality nejlépe zužitkoval tým Warriors z Poličky, a stal se vítězem turnaje. Stříbro si odvezl tým FBO Orel Boskovice, na třetí příčce skončil tým LBK Traktor z Pardubic. Tereza Košňarová

Nejmladší sebraničtí žáci při hře

Petr Zelinka předává ceny mladším žákům

Lubenští Muškaři v akci

Početná pražská výprava s Josefem Kopeckým a Ladislavem Banďouchem

salesiánský magazín 2016/2 27

XI. ročník SKAMu SKAM aneb Setkání křesťanské aktivní mládeže se letos koná již pojedenácté ve sportovním areálu ZŠ Dolní Počernice. Přihlásit se můžete na adrese www.iskam.cz do 31. května.

O co na SKAMU jde? Je to sportovní akce, kde se jednotlivé týmy utkávají o putovní pohár. Přijet může každý ve věku 12–26 let a soutěžit se dá hned ve disciplínách – ve volejbale, fotbale a florbale. A jestli nemáte odvahu se do nějakého týmu přidat, přijeďte alespoň omrknout doprovodný program. Sólistům můžeme nabídnout atletické disciplíny, a pokud se vám stále nic nezamlouvá, můžete vyzkoušet třeba stolní fotbal či tenis, švédskou hru bränball nebo malování na obličej. Ke konci akce je pro všechny přichystána bohoslužba a závěrečné grilování. Jste z daleka, a tak by pro vás bylo cestování náročné? Máme pro vás nabídku – přespání v areálu jak v pátek, tak v sobotu!

NEPRODEJNÉ

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62