Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 reportáž str. 4 5 dny salesiánské spirituality

obsah úvodník

str. 3

str. 4–5 reportáž dny salesiánské spirituality

májové osvěžení na pardubickém Festivalu 2013 str. 6–7 recenze str. 8 knižní novinky str. 9 vychovávej jako D. Bosco str. 10 dopis Michala Ruy A. C. Stojanovi str. 11 Antonín Roubal – salesián – botanik – apoštol str. 12–13 papež z druhého konce světa str. 14–16 To je hlína! str. 17 misie str. 18–19 zajímavosti ze života církve, ze světa, misie str. 20–24

Slovo redakce Milí čtenáři Salesiánského magazínu, v našem prostředí často slyšíme, že jedním z cílů svatého Jana Boska bylo formovat „poctivé občany a dobré křesťany“. Dřív mě občas napadalo, že to zní dost konformně a usedle, málo přitažlivě pro mládež, o kterou nám jde. Čím jsem ale starší, tím víc chápu, oč Donu Boskovi šlo. Už je to pár let, co jsem šel jako každou sobotu ráno po mši od sester Matky Terezy. Na Kobyliském náměstí bylo na parkovišti pusto prázdno. Najednou z jednoho auta vystoupil jakýsi nařvaný mladší chlapík a komusi v jiném autě sprostě nadával. Šel kolem náš farník Pavel Blažek a, jak on to umí, nahlas a s korektní výslovností tomu hrubiánovi povídá: „Co tady po ránu křičíte? Copak nevíte, že je kousek odtud kostel a že se tu sprostě nemluví?“ Ten člověk asi nikdy nic podobného neslyšel, sklapl, tuším, že dokonce řekl: „Tak promiňte,“ vlezl do auta a odjel. V tu chvíli mi bylo jasné, že já bych asi šel dál, nebo bych čekal, až jak to dopadne. Podobnou situaci, i když mnohem extrémnější zažili kolemjdoucí nedávno v jihovýchodním Londýně, kde na ulici za bílého dne zabili dva muslimští fanatici pětadvacetiletého britského vojáka Lee Rigbyho. Skautská vedoucí Ingrid Loyau-Kenettová jela zrovna kolem, vystoupila z autobusu, šla k vrahovi, který měl v ruce ještě zakrvácený sekáček na maso a povídá: „Dej mi tu věc!“ Vyjednávala s ním, dokud nepřijela policie. Takové jednání samozřejmě není následováníhodné, protože můžete snadno přijít o život, ale je vidět, že v té skautské vedoucí je vepsán smysl pro povinnost – jít a jednat, když se děje nějaká nepravost. Bohu díky za takové skauty a křesťany! Všem vám přeji krásné prázdniny, a abyste se nenudili, přibalte si do batohu náš časopis. Zdeněk Jančařík

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Redakce:

křížovka o ceny blahopřejeme 2 salesiánský magazín 2013/3

str. 25 str. 26

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, 283 029 218, e-mail: [email protected] Tisk Rentis, s. r. o. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673

Úvodník

Cože? Zase složenka? Vážení a milí čtenáři, možná se divíte, proč se již v druhém čísle Salesiánského magazínu za sebou objevuje složenka. Důvod je jednoduchý: V některých číslech posledního Salesiánského magazínu (2/2013) se omylem objevily složenky, kterými nebylo možno podpořit české salesiány. Vyzýváme proto všechny příznivce díla Dona Boska v České republice, aby vždy pečlivě zkontrolovali údaje na složence předtím, než případně odešlou svůj dar. Složenka salesiánské provincie má číslo účtu 16844021/0100. Salesiánská provincie se dohodla s tiskárnou, jejíž zaměstnanci chybu zavinili, na vyřešení poškození, které vzniklo Salesiánské provincii tak, že tiskárna vloží správné složenky do dalšího čísla Salesiánského magazínu a na své náklady provede distribuci nového čísla. Žádáme ty z vás, kteří již poslali svůj dar v dobré víře, ale použili k tomu vadnou složenku, aby

písemně požádali ČSOB Pojišťovnu (adresa je na ústřižku) o navrácení peněz. K písemné žádosti je ještě třeba přiložit kopii ústřižku potvrzení o poslání peněz. Právní zástupce ČSOB Pojišťovny přislíbil, že po obdržení žádosti budou peníze odeslány zpět na adresu dárce. Pokud máte v úmyslu české salesiány podpořit, můžete použít složenku, která vám přišla v tomto čísle Salesiánského magazínu. Jen pro jistotu zopakuji hlavní akce, které můžete svým darem podpořit: • stavbu kostela v Brně-Líšni • generální opravu prostor pro komunitu ve Fryštáku • stavbu kostela ve Staré Zagoře v Bulharsku, kde působí čeští salesiáni-misionáři. Velmi se omlouváme za námi nezaviněné komplikace těm z vás, kteří nás již podpořili špatnou složenkou. Doufáme, že tato potíž nezpůsobí umenšení vaší přízně. Za jakoukoli podporu salesiánského díla ať vám Bůh štědře odplatí. Evžen Rakovský, ekonom Salesiánské provincie Praha

Salesiánský magazín

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e-mail: [email protected] Salesiánský magazín

salesiánský magazín 2013/3 3

R e p o r tá ž

Dny salesiánské spirituality Letošní – již osmé – Dny salesiánské spirituality (DSS) vyšly, alespoň co se termínu týče, nádherně. Vzdor začínajícímu dubnu (DSS se uskutečnily od 5. do 7. 4.) jsme cestou přes Vysočinu projížděli krajinou pokrytou sněhem, a tak v místech, kde by se měly prohánět spíše traktory, postávala stáda vysoké. Přes jistou nepřízeň počasí se ale DSS trefily do úžasných dní: Předně jsme prožívali nejradostnější dny liturgického roku – jásavý velikonoční oktáv! DSS začínaly na první pátek v měsíci (Nejsvětější Srdce Ježíšovo), pokračovaly první sobotou pod ochranným pláštěm Panny Marie a vyvrcholily na neděli Božího milosrdenství. Po prvních ročnících DSS pořádaných na různých místech se akce nakonec „uhnízdila“ v arcibiskupském gymnáziu s internátem v Kroměříži. O víkendu prázdné pokoje studentů se naplní manželskými páry, celými rodinami, přáteli či jednotlivci, podle toho, s jakou „bandou“ kdo přijede. Součástí gymnázia je i kaple, do

Hudební doprovod při liturgii

4 salesiánský magazín 2013/3

P. Rudolf Smahel přednášel o historii preventivního systému

které můžeme přijít z pokoje rovnou v pantoflích. Kdo by se v ní pak necítil jako doma? Po ubytování a večeři nás čekalo zahájení v aule gymnázia spolu s úvodním slovem otce provinciála Petra Vaculíka, modlitbou a večerním slůvkem. Než jsme se uložili k spánku, v kapli gymnázia se sloužila mše svatá. Při zpěvu písně: Tančím haleluja, tančím haleluja, tančím, vzkříšení dal mi Ježíš… bych nejraději opravdu tančil, jak to

vídáme u jiných kultur. Škoda, že jsme u nás tak „svázaní“. Přednášky zaměřené na téma Preventivní systém Dona Boska přednesli P. Martin Hobza (Preventivní systém – z historie do současnosti), P. Rudolf Smahel (Preventivní systém v rodině) a sr. Hana Gennertová FMA (D. Bosco – životopisy mladých). V přednáškách zaznělo mnoho podnětného a inspirujícího. Děti a mladí potřebují stát pevně na zemi oběma nohama – na

Na letošních DSS nechyběl ani salesiánský provinciál Petr Vaculík

Foto: 6× Milan Jandáček

R e p o r tá ž

Symbolem letošních DSS byli jednoznačně ministranti…

dvou pilířích. Jednak v prostředí stabilní rodiny, kde vstřebávají jasná pravidla, vlídnost, lásku, odpouštění, duchovní život. Svěřujme se dětem se svými duchovními zážitky a zkušenostmi, ale nechme na nich, jak dalece se budou chtít otevřít ony nám… Druhým důležitým pilířem v jejich vývoji je dobrá partička, nábožko, schola, dobré spolčo. Již od předškolního věku je s nimi třeba navštěvovat akce spolčujícího charakteru, byť to mnohde není

Sobotní dětská vystoupení

technicky jednoduché. Námaha s tím spojená se ale opravdu vyplatí! A tak by se mohlo pokračovat dál. Například od otce Smahela si můžete něco o výchově vyslechnout na Proglase v audio-archivu. Sobotní odpoledne tradičně patřilo diskusím ve skupinkách na různá témata a jejich následnému společnému vyhodnocení. V průběhu programu pro dospěláky bylo taktéž tradičně velmi dobře postaráno o děti všech věkových

kategorií. Velký areál gymnázia s dlouhými chodbami a mnohými schodišti umožnil zorganizovat i pravou „stopovačku bojovku“ s dopisy a úkoly. Program pro děti byl určitě velmi pestrý, neboť když se v krásném sousedním chrámu sv. Mořice sloužila večerní mše svatá, dva malí ministranti během kázání usnuli tak dobře, jako kdyby usnuli v náruči Boží, jak od oltáře úsměvně poznamenal Johny Komárek. Nemohu opomenout ani večerní program, kdy se na jevišti v aule předvedly děti s výstupy, které si za pomoci asistentů připravovaly během dne. Oprávněně sklízely bouřlivý potlesk. Kdyby se měl program DSS vyprávět podrobně, bylo by to na dlouhé povídání, které by vám přesto osobní zážitek zcela nenahradilo. Kdo se chce dozvědět více, musí se za dva roky na další plánované DSS přihlásit a prožít je osobně. Možná při nich dojde i na zmiňovaný tanec při bohoslužbě. Modlitby tancem jsme se nakonec dočkali i letos (také tradičně) při závěrečné nedělní bohoslužbě. „Tobě patří chvála, čest a sláva, my zvedáme svoje dlaně, my voláme: ty jsi Pán…“ František Jakubec st.

Tančí Pánu


Akce

Májové osvěžení na duchu i na těle Na šest stovek účastníků přivítal v sobotu 11. května 2013 v Pardubicích již 13. ročník festivalu, který pořádalo Salesiánské hnutí mládeže (SHM) a Sdružení salesiánů spolupracovníků (ASC). Pro všechny byl připraven opravdu velmi bohatý program. Jako každý rok, byl i letošní festival zahájen slavnostní mší svatou. Hlavním celebrantem se stal otec biskup Karel Herbst, SDB. Spolu s ním sloužilo bohoslužbu osm kněží, vypomáhal jeden jáhen a přisluhovalo mnoho ministrantů z klubů po celé republice. Aby se dětem (ale i dospělým) více přiblížilo evangelium, bylo před oltářem ztvárněno pomocí tvořivé práce s biblickými postavičkami. Mohli ho tak všichni vnímat nejen intelektem, ale i smysly a emotivní stránkou. Mši svatou hudebně doprovodil známý chrámový smíšený pěvecký sbor Santini z Telče. V průběhu celého festivalu měly jednotlivé kluby SHM a místní společenství ASC možnost prezentovat svou činnost formou vystavených nástěnek, předvedením kulturního vystoupení, ale

Zašermovat si, to bylo něco pro kluky!


Festival zahájil slavnostní mší svatou biskup Kája Herbst

i realizací nejrůznějších workshopů. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet například lukostřelbu, používání středověkých zbraní a zbrojí, seznámit se se základy práce s biblickými postavičkami a postavit si vlastní „scénu“ podle daného biblického textu, nebo se aktivně zapojit do ukázky činností při canisterapii čili léčebném kontaktu psa a člověka. Pro děti byl připravený dětský koutek a velmi oblíbené malování na obličej. U dalších stánků byla možnost vyrobit si náramky, papírové skládačky,

zápichy do květináčů, záložky do knih, ozdobit si vázičky, poskládat různé origami, vytvořit si vlastní placku a další drobné dekorace. Na festivalu bylo letos celkem 15 workshopů. Toto rekordní číslo hezky vypovídá o šikovnosti a tvořivosti členů ASC i SHM, kteří jsou ochotni dobrovolně se věnovat druhým ve svém volném čase. Na pódiu se postupně střídala koncertní a divadelní představení. K poslechu znovu zahráli hudebníci ze sboru Santini, dále vystoupila Schola SDDM a SDDM Band z Ostravy, skupina LO3 a bigbítová kapela SAXER z Hlinska. Odpolední program patřil také pohádce s názvem Napravený čaroděj z dílny SHM Klubu Krucemburk a muzikálu Popelka v předvedení členů z SHM Klubu Plzeň. Velký úspěch zaznamenalo také napínavé představení šermířů ve středověkých oblecích. Během festivalu proběhlo také přátelské setkání „šéfů“ SHM, ASC a jednotlivých zástupců dalších salesiánských větví při číši vína. Aktivita „Škatulata, batolata, hejbejte se!“ byla zaměřena zvláště na děti. Jejím cílem bylo vyzkoušet si nejrůznější dovednosti a splnit

Akce

na pardubickém Festivalu 2013

Na Festivalu „padlo“ za oběť 238 porcí cukrové vaty

kteří vážili přes 9,2 tuny. Další festivalovou novinkou byla hra Ringo. Vítězným týmem se po lítém boji stala dvojice z Újezdu u Brna. Celý festival byl provoněný mnoha dobrotami. Pro zajímavost lze uvést pár čísel: snědlo se 200 litrů guláše, 300 kusů domácích klobás, 90 kilové grilované prase společně s 65 bochníky chleba. Mistři kuchaři usmažili za 4,5 hodiny kolem 360 palačinek naplněných marmeládou či nutelou. Ačkoli bylo celý den chladno, během chvíle se rozdalo 333 kornoutků se

Foto: 4× archiv autorů

úkoly na 12 pohádkových stanovištích. Po splnění daného úkolu děti dostávaly na každém stanovišti malou drobnost a razítko na kartičku. Po splnění pěti úkolů si mohly dojít pro větší odměnu – cukrovou vatu nebo párek v rohlíku. Všichni se velmi snažili, o čemž svědčí i to, že se rozdalo 238 ks cukrových vat a 150 párků v rohlíku. Na závěr byly ještě vylosovány ceny pro děti, které splnily úkoly na všech stanovištích. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet řídit různé modely lodiček, ponorku či vznášedlo v novém bazénku. Celým areálem se také proplétala auta řízená na dálkové ovládání. Děti řádily i u dalších aktivit – například u prolézacího pytle, házecích panáků či stolního fotbalu. Zkoušely také chodit na chůdách. Letošní sportovní vyžití bylo pestré. Jako každý rok zaujaly všechny věkové kategorie nafukovací skluzavka Hrad, nafukovací horolezecká stěna Věž a horolezecká stěna v tělocvičně. Řidiče i neřidiče velmi potěšily čtyřkolky, pro které byla po celý den připravena závodní dráha. Probíhala u nich také soutěž v odhadu přepravených tun. Pro informaci uveďme, že se na nich za dvě hodiny vystřídalo přes 200 lidí,

zmrzlinou, tedy 27 litrů. K domácím buchtám a nejen k nim byla připravena káva, horký čaj, ale i točená kofola (vypilo se jí 200 litrů). Na Festivalu proteklo i mnoho vody, od tří hodin napršelo 35 mm srážek. K závěru tohoto setkání zaznělo i slůvko na cestu, které nás povzbudilo a připomnělo, že každý může být šťastný. Ačkoli Festivalu 2013 počasí úplně nepřálo, přesto se jeho účastníci nenechali odradit a po celý den vládla v areálu přátelská atmosféra. Poděkování patří proto všem, kdo přijeli – ať už jako účastníci nebo dobrovolníci, kteří měli na starost nějakou část programu či výpomoc s organizací. Díky patří také všem, kdo podporovali festival v myšlenkách a modlitbách. Je třeba poděkovat také Salesiánskému středisku mládeže v Pardubicích za poskytnuté zázemí. Festival 2013 sice právě skončil, ale již nyní pořadatelé srdečně zvou celou Salesiánskou rodinu na další setkání na Festivalu 2014, který se bude konat 17. května 2014. Ondrovi, Lajblovi, Zrzavých, Pražanovi

Hru napravený čaroděj zahrály děti z krucemburského SHM


Recenze

P. Josef Toufar a salesiáni Sdělovacími prostředky proběhla v dubnu zpráva, že by Česká biskupská konference ráda blahořečila patera Josefa Toufara, který byl ubit komunisty k smrti a zemřel 25. února 1950.

„I pod vlivem a příkladem pedagogických metod Dona Boska považoval Toufar za důležité trojí výchovné působení – školy, rodičů a kněze. Hovořil o tom i při kázání, proneseném v září 1942, o 15. neděli po sv. Duchu: ,Opět nám začíná nový školní rok, a tím pro mnohé malé Proč píšeme o Toufarovi v Salesiánobčánky také první krok do života. ském magazínu? Odpověď najdete Snad mnozí rodiče řeknou: »Dobře, v knize Miloše Doležala Jako byže již ty děti jdou zase do školy, aby chom dnes zemřít měli s podtituldaly trochu pokoj!« Ano, mnoho kem Drama života, kněžství a mupéče o naše děti převezme škola, čednické smrti číhošťského faráře ale přece větší část výchovy zůstane P. Josefa Toufara. i nadále vám, milí rodiče. Ve škoV kapitole Don Bosco v Zahrád- připravoval na zkoušky, jezdil se le se budou vaše dítky vzdělávat ce se můžeme dočíst: „P. Toufar ptát učitelů na jejich prospěch, zval a obohacovat svého ducha novými byl ctitelem svatého Dona Boska k prázdninovému pobytu na faře. vědomostmi, ale zušlechťování srd(1815–1888), italského kněze, Mnohé místní kluky zapojil do mi- ce a výchova k dobrému, a hlavně vychovatele a zakladatele salesi- nistrování – Václav Tichý, Ladislav vést je k Bohu a životu ctnostnéánské kongregace, který poznal Veselý, Jaroslav Slavětínský, Václav mu – to bude a zůstane i nadále zoufalou bezprizornost městských Starosta, František Bouma a další vaším hlavním, krásným a velikým chlapců v Turíně a začal se o ně ochotně a s nadšením vypomáhali úkolem. Výchova dětí! Umění všech starat a pečovat o jejich umění – jak už to staří říkávali – umění, které již vzdělání a růst. Toufar Ta smrt musela být hrozná. Zbitého, zřejmě už umíramoderní otcové a matky důkladně četl jeho první jícího kněze donutili příslušníci komunistické tajné ponedovedou. A čím to je? český životopis od Marie licie sehrát scénku pro propagandistický film. Vezli ho To je tím, že dětem scháŠtechové (Život světcův, kvůli tomu do Číhoště na Havlíčkobrodsku, kde Toufar zí dobrý příklad rodičů, 1937) a překlad knihy působil a kde se odehrál takzvaný číhošťský zázrak – neboť jím se děti nejlépe P. Albertiho Světec Don dodnes nevysvětlený pohyb křížku na oltáři. Bosco (1946). Těchto vychovávají pro život. To příšerné divadlo absolvoval kněz pouhý den před knížek nakoupil někoKde není dobrého přísmrtí. „Ten poslední měsíc jeho života byl strašný. On lik desítek a rozdával je kladu rodičů, tam těžce ale vzdoroval až do konce…“ Miloš Doležal svým žákům. Toufarova dosáhnou, aby děti nehřešily – kde rodiče přeneobyčejně vyvinutá sociální vnímavost, především k sirot- při obřadech či při cestách za umí- stupují přikázání Boží, jistě je bukům a dětem z chudých rodiny, byla rajícími a při zaopatřování. Vážili dou předstupovat i děti. /…/ Otec, jistě ovlivněna také tím, že sám si Toufarova přátelského přístupu, matka jsou jako zrcadlo, v němž v dětském věku ztratil matku. Nebyl neboť dosud znali jen mentorsky se dítě zhlíží, jsou jeho vzory, kteto však od něj nějaký sentimentální odměřený, až přísný pohled pana ré děti vždy napodobují – vždyť se soucit, ale naprosto věcná pomoc, děkana. Václav Starosta připomíná: pak právem říká, jaký strom, takové která nepostrádala mužnou citlivost ,Panu děkanu Schwallerovi jsme ovoce nebo jablko daleko od stromu ani humor. Pomáhal svým žákům každý den naládovali kamínka a on nepadá! Jak tedy vychovávat dítka? hmotně i finančně, přimlouval se nám za to dával dvacetník. Pater Z dítěte bude to, co z něho udělaza ně u učitelů, sledoval jejich dal- Toufar už byl velkorysý a dával pa- jí rodiče, a zvláště matka. Ano, je ší životní kroky. Nadaným dětem desátník. Bylo to od něj milé a my mnoho pravidel ve výchově dětí, doporučoval studia, přemlouval jsme se jako kluci ministrantský celé knihy jsou o tom napsány, ale rodiče, ať potomkům umožní vzdě- více snažili.‘“ pamatujte hlavně: dávejte svým dělání, zajišťoval jim levné ubytování A o kousek dál Miloš Doležal tem dobrý příklad.‘“ v místech studia (Praha, Hradec pokračuje v kapitolce Salesiánská Knihu vydala Nová tiskárna Pelhřimov, 2013 Králové, Brno, Chotěboř), doučoval, inspirace: 8 salesiánský magazín 2013/3

Knižní novink y

Tipy z nakladatelství Portál Když se děti ptají na Boha Jocelyne Robert Výchovný poradce a benediktinský mnich se sešli nad tématem, které je pro mnohé rodiče oříškem: Jak s dětmi mluvit o Bohu, co jim říci dříve a co později, je třeba překládat jim slova Písma do „maminkovské řeči“, nebo se stačí s nimi modlit a vychovávat je, jak to dělají ostatní rodiče, a spoléhat na výchovnou intuici a na to, že se děti nějak o Bohu dozvědí samy? Jak vlastně vytvářet „rodinnou spiritualitu“ tak, aby byla pro děti přijatelná a stravitelná? Bytostným přesvědčením obou autorů je, že touha po dokonalosti ve výchově vede jen ke stresu u dětí i u rodičů, že je třeba dělat ve výchově také chyby a učit se z nich. Předávání hodnot, jako je víra v Boha a duchovní život, vede skrze příklad, empatii, rituály, ale také přiznání vlastních chyb a jejich vzájemné odpouštění.

Pedagogická psychologie Jiří Mareš Pedagogická psychologie je věda o psychologických zákonitostech výchovně vzdělávacího procesu v školních a jiných výchovných zařízeních. Pedagogická psychologie zkoumá všechny psychologické zákonitosti, které nastoluje proces výchovy, vyučování a vzdělávání v rodině, ve škole, v dětských a mládežnických domovech, internátech, dětských a mládežnických organizacích, spolcích,

osvětových, tělovýchovných zařízeních, společenských organizacích apod., tedy všude tam, kde jde o proces výchovy v nejširším slova smyslu. Kniha navazuje na klasickou učebnici Psychologie pro učitele (Portál, 2001) a zcela nově zpracovává veškerá témata oboru. Prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc., je zástupcem vedoucího Ústavu sociálního lékařství na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Dlouhodobě se zabývá komunikací a interakcí mezi lidmi, sociálním klimatem školní třídy, individuálními styly žáků.

Srdcem proti ostnatému drátu Daniel Herman, Jan Jandourek Kniha obsahuje autobiografické prvky i obecnější úvahy obou protagonistů, dvou bývalých duchovních, dnes obecně uznávaných osobností kulturního a společenského života. Daniel Herman působil jako katolický kněz, mluvčí biskupské konference, studoval v USA. Byl blízkým spolupracovníkem kardinála Vlka od počátku změn po listopadu 1989. Působil také na policejním prezidiu a v Ústavu pro studium totalitních režimů. Ambicí knihy je živě popsat reálie a atmosféru toho, co se ve společnosti a církvi dělo v posledních třech desetiletích. Jan Jandourek pracuje jako publicista v MF Dnes. Je známý jako autor mnoha beletristických i odborných knih. V Portálu vyšly jeho knihy Úvod do sociologie, Sociologický slovník. V roce 1997 vydal spolu s Tomášem Halíkem knižní rozhovor Ptal jsem se cest (1997, 2010).

Můj duchovní testament Benedikt XVI. Ve chvíli, kdy Benedikt XVI. opouští svůj úřad, zůstává v těch, kteří se v posledních letech sytili jeho slovem, pocit vděku. Velký duchovní odkaz nelze samozřejmě shrnout na několika stranách, avšak tato knížka – malé poděkování za pontifikát, který zanechává trvalou stopu – může posloužit k načrtnutí vnitřní linie jeho díla. Ústředním motivem je téma víry, protože ona byla pulzujícím srdcem celého učitelského úřadu Benedikta XVI.

Děti, které se rodí v srdci Miloslava Striová „Poněvadž jsme toužili žít jako každá jiná rodina a nemohli jsme mít vlastní děti, tak jsme přijali děti do adopce. Řekli jsme si: ‚Tak a teď jsme jako každá jiná rodina.‘ Mýlili jsme se.“ Knížka vypráví o dětech, které se narodily v srdci svých náhradních rodičů, které si do života přinesly různé problémy a genetickou zátěž. Život s nimi nebyl a není procházkou růžovým sadem a knížka popisuje „jiné“ rodičovství s otevřeností a zároveň v sobě nese naději pro všechny, kdo by rádi dítě osvojili nebo přijali do pěstounské péče a bojí se, zda to zvládnou. Kniha je retrospektivou, ohlédnutím za dvěma desítkami let rodinného života rodičů a jejich adoptivních dětí a dětí, které rodina přijala do pěstounské péče. salesiánský magazín 2013/3 9

V ychováv e j ja ko Don Bosco

Co na to říkáte? Italský pedagog Pino Pellegrino, autor řady úspěšných knih o výchově, napsal pro italskou obdobu Salesiánského magazínu (Il Bollettino salesiano) pár postřehů o výchově.

Všechno je nám po ruce. Člověk nachází všechno, nemusí se vůbec snažit. Když se nenamáhá, nebojuje, nedosahuje cílů, nestaví, nenasazuje se pro něco nebo pro někoho, jakoby by nežil.

1. Hýčkání

Začátkem roku 1992 schválila italská Poslanecká sněmovna zákon, který nařizuje všem obecním úřadům, aby zasadily strom za každé dítě, které se narodí.

2. Blahobyt „Mému dítěti nesmí nic chybět…!“ je obehraná písnička mnoha rodičů. A tak se vzdálenost mezi přáním a jeho realizací postupně stala čím dál menší, až úplně zmizela. Zmizelo očekávání a dobývání, které byly účinnými povzbuzujícími prostředky psychologického růstu. Přání ztratilo svou tvořivou sílu. 10 salesiánský magazín 2013/3

Vypráví se, že na Východě, když chce matka odstavit dítě, nabarví si prsa načerno. Malé dítě si myslí, že jej matka odmítá, ve skutečnosti je to okamžik, kdy ho má ráda jako nikdy předtím. Děti jsou jako lodě: lodě nejsou vyrobeny proto, aby zůstaly v přístavu, ale aby se vydaly na moře. Pravá láska chce, abychom se připravili na přeříznutí pupeční šňůry. Existují ale rodiče, kteří se obávají, že jejich dítě vyroste. Chtěli by z něj mít věčné dítě, aby ho mohli hýčkat a rozmazlovat po celý život. Kdo má rád květiny, nešlape po nich, nepěstuje je pro sebe, ale nechá je růst svobodné a krásné.

5. Je to jen dítě… Jednoho dne známý malíř Marc Chagall doprovázel synovce do knihkupectví, aby mu koupil knihu o zvířatech. Starý malíř chtěl koupit luxusní edici s ilustracemi od Albrechta Dürera. Hned se ozvala matka: „Vždyť je to ještě dítě! To nestojí za to: hned by je zničil!“ Chagall koupil skromné album s obrázky na vybarvení. Když se vrátili domů, pozval synovce na oběd. Po obědě se podávalo ovoce a on vybral menší a ošklivější jablko a dal je před synovce. Matka protestovala. „Vždyť je to ještě dítě!“, prohlásil ironicky Chagall. Pino Pellegrino, přeložil Petr Zelinka Foto: stay4while – sxc.hu

Všechny děti světa se rodí nemocné jednou sladkou nemocí, které se říká rozhýčkanost. Všechny děti milují, když jsou chovány, laskány, zachumlané v teple (druhého člověka). Dítě, kterému chybí hýčkání, se snadno stane později dospělým člověkem plným strachu, úzkosti, nejistoty, neschopný pokoje. Spolu s hýčkáním vysíláme dítěti tisíce pozitivních zpráv: „Máme tě rádi. Jsme spokojení, že existuješ. Jsi pro nás důležitý. Jsi vzácný!“ Je jasné, že hýčkat neznamená rozmazlovat, neznamená to podrobit se dítěti. Hýčkat znamená milovat v nejčistší podobě. Samotný Ježíš užíval řeč objetí (Mt 10,16). Přejděme tedy k hýčkání! Mějme druhé rádi!

3. Kontrola

4. Věčné děti

Myšlenka propojit dítě a strom může být dobrá. Ale proč také nepožadovat po úřadech, aby kromě dítěte, které se narodí, byli skutečný otec a skutečná matka uváděni do umění výchovy řadou specifických a povinných kurzů? Je přijatelné, aby se dělalo mnoho pro kontrolu porodnosti a nic pro kontrolu rodičů?

Za j í m a v o s t

Dopis nástupce Dona Boska Michala Ruy A. C. Stojanovi Proces svatořečení Ignáce Stuchlého mají v české salesiánské provincii na svých bedrech Janko Ihnat a Petr Zelinka. Je to práce, kterou není příliš vidět, ale oba salesiáni nezahálejí. Díky jejich pozornosti došlo i k zajímavému objevu dopisu prvního nástupce Dona Boska Michala Ruy Antonínu Cyrilu Stojanovi do Svébohova z ledna 1888. Oratoř sv. Františka Saleského Turín, Ul. Cottolengo 6.32. Velezasloužilý pane, obdržel jsem s opravdovou vděčností šlechetný dar, který Vaše blahorodí ráčilo ve své lásce poslat našim misionářům, kteří odcházejí pracovat na získání amerických divochů, zvláště těch v Patagonii, pro evangelium. Mimo jejich upřímné a povinné díky budou se zvlášť modlit za Vás a Vaše rodiny, dále povzbuzeni materiální a morální pomocí, kterou jim skýtáte, zdvojnásobí horlivost a, bude-li třeba, dají i život, jen aby spolupracovali na spáse duší a rozšířili království Ježíše Krista mezi těmi národy, kteří dosud neznají ani jedno, ani druhé. Bůh vám všem žehnej, Bůh vám bohatě vynahraď Vaši lásku, učiň Vás šťastnými v čase a jednou šťastnými také v blažené věčnosti. Turín 27. ledna 1888, oddaný služebník. Za Kněze Jana Boska, těžce nemocného, kněz Michal Rua, vikář. Paramenta jsme s velkou vděčností přijali. Dopis byl opatřen i touto poznámkou: „Toto poděkování, asi litografované, rukopisně doplněné Don

Boskovým vikářem, 4 dny před jeho smrtí, dostal duchovní správce svébohovský A. C. Stojan, služebník Boží. Nalezeno ve svébohovském

archivu farním, šťastně ofotografováno, později při zatčení P. Františka Jurečky v Lipníku nad Bečvou asi zničeno.

Michal Rua Narodil se v Turíně 9. června 1837. Ještě jako chlapec se setkal s Donem Boskem, který mu symbolickým gestem předpověděl, že se s ním v životě bude dělit na půl. V r. 1855 složil první sliby a v roce 1888 se stal nástupcem Dona Boska. Zemřel v Turíně 6. dubna 1910. Pavel VI. ho zapsal do seznamu blahoslavených 29. října 1972. salesiánský magazín 2013/3 11

Vzpomínka

Antonín Roubal – salesián – botanik Před pár dny jsme si mohli připomenout dvacáté výročí úmrtí skromného, poctivého, pracovitého, kultivovaného a vždy usměvavého – koadjutora Toníka Roubala. Narodil se 25. května 1925 na Slovensku. Když se v roce 1939 Slovensko osamostatnilo, rodiče se odstěhovali do Kladna. Toto město se stalo jeho domovem. Prožil v něm většinu života a zapsal se do jeho paměti. Přispěl k poznání a ochraně přírody Kladenska a Slánska. Zemřel před 20 lety – 12. června 1993. Velice mile mě překvapilo, když Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně uspořádalo k tomuto výročí výstavu a jeho přátelé vydali nádhernou publikaci Antonín Roubal botanik a salesián. Pro mne byl Toník Roubal především příkladným spolubratrem salesiánem. Začínali jsme spolu studovat teologii a prožili jsme spolu během čtyřiceti roků hodně chvil, ale více roků bylo takových, kdy nám doba a události vnucovaly rozličné cesty. V padesátých letech byly u nás zavřeny všechny řeholní domy a řeholníkům byla zakázána činnost. Octli jsme se v internaci. Toník onemocněl infekční žloutenkou, ke které se přidaly ještě další vážné choroby, které ohrozily jeho zdraví. Když byl propuštěn z internace, jako takzvaný nepřítel socialistického zřízení našel jen práci vrátného ve velkoobchodu s potravinami v Kladně. Tam nemařil čas. Dokončil tajně teologická studia a nic nebránilo, aby přijal tajně kněžské svěcení. Provinciál František Míša (Dominus) mu svěcení nabídl, znal jeho hlubokou víru a čistou duši, ale Toník svěcení odmítl s odůvodněním, že nesmí pít alkohol, v tomto 12 salesiánský magazín 2013/3

případě mešní víno. Dominus mu namítal, že při mši svaté by mohl používat minimální množství, pouze několik kapek jednou denně, což nemůže nijak ohrozit jeho zdraví. Nepřesvědčil ho. Pro Toníka absolutní zákaz znamenalo ani několik kapek vína denně. Svěcení nepřijal. Jeho úzkostlivost mu znepříjemňovala život i jinak. Pokračoval dál jako salesián koadjutor. Bydlel u rodičů v Kladně. Byli to vzácní lidé, pečovali o Toníkovo zdraví. Když jsem byl jednou u nich na návštěvě, tehdy už jeho maminka nežila, předčasně mu zemřela, tak se tatínek ujal vaření a škrabal pro něho brambory. Toník říkal tatínkovi: „Zvážil jsi to?“ Tatínek říkal: „Domnívám se, že jsem to odhadl dobře“. Toník nevěřil a brambory převážil. Bylo jich o deko nebo dvě více. Tatínkovi to vyčetl: „Chtěl jsi mě přecpat!“ A dvě deka z kastrolu ubral. Tak úzkostlivě dodržoval lékařem předepsanou dietu. Za totality jsme jednou dělali o dovolené duchovní cvičení v Klášterci nad Orlicí. Samozřejmě tajně, protože jakékoli mimokostelní náboženské činnosti byly zakázané a byl na ně paragraf o maření dozoru nad církvemi, za který se zavíralo.

Měli jsme tam pronajatou chalupu. Toníka jsme požádali, aby vyzdobil květinami obětní stůl ke mši svaté. Když před mší nebylo vidět žádné kytky, říkáme mu: „Toníku, proč jsi nevyzdobil stůl?“ On na to: „Tak se pořádně podívejte!“ Kolem kříže z každé strany ležely tři jakési nepatrné rostlinky podobné mechu. Namítáme: „Tomuhle říkáš výzdoba?“ On: „Tak vám něco řeknu. Vy nevíte, že tohle je velice vzácná rostlinka, kterou najdete jen ve zdejší lokalitě? Nic vzácnějšího se nedalo tady jako výzdoba obstarat.“ Nebyli jsme velikými botaniky jako byl on, nedovedli jsme ho ocenit. Pán Bůh jistě hodnotil výzdobu jeho pohledem, ne naším. Podobných příhod jsme zažili s Toníkem hodně. Toník měl od chlapeckých let rád přírodu, sbíral rostliny a dělal si herbář, který na konci jeho života měl více než jedenáct tisíc položek a mimořádnou cenu. Nyní je v majetku Národního muzea v Praze. Již jsem vzpomněl, že Toník se stal po propuštění z internace vrátným ve velkoskladu potravin. Ve volném čase chodil do přírody a stal se členem botanické společnosti. Přátelům, kteří se s ním seznámili na různých přírodopisných přednáškách a vycházkách, bylo divné, že vrátný ve skladu si vypůjčuje latinské, anglické, italské a německé odborné knihy. Dozvěděl se o tom vedoucí katedry botaniky na Karlově univerzitě profesor Bohuslav Fott. Osobně dovedl Antonína Roubala na personální oddělení děkanátu, osobně se za něj zaručil a přijal ho do oddělení herbářů, kterým pak Toník věnoval šestnáct roků kvalitní a odbornou péči, protože ji konal velice rád. To se událo v roce 1969, kdy končilo politické uvolnění, takzvané Pražské jaro a začínala „normalizace“. Pan profesor docela riskoval. Toníkovo přijetí do oddělení herbářů komentoval:

Vzpomínka

„Pane Roubal, to bylo o fous!“ Od té doby tady Toník působil jako technický asistent v botanických sbírkách pražské katedry botaniky. Za léta svého působení si získal mnohé spolupracovníky, kteří ho měli rádi. Například děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy profesor Pavel Kovář o něm ve vydané publikaci napsal: „Velmi jemně a nevtíravě dokázal rozdávat pohodu a bezděky kultivovat duše ve svém okolí – jak opravdovostí při studiu sběru rostlin, tak umírněnými soudy nad podivnostmi světa vezdejšího… S potěšením referoval o probouzení života v křesťanské víře, obnově vzájemné pospolitosti a atmosféry ve prospěch rodiny.“ Toníkův blízký spolupracovník, kurátor herbářových sbírek Univerzity Karlovy, které mají dva a půl milionu položek, Jiří Hadinec, v téže publikaci vyznává: „Pana Roubala uchovávám ve své paměti jako člověka jedinečného, a to nejen proto, že jsem ho měl velmi rád. Nesmírně jsem si ho vážil a v mnoha ohledech obdivoval… Přestože byl o celých třicet let starší než já, byl mi zároveň velmi blízkým kamarádem, kterému jsem mohl stoprocentně důvěřovat… Jemu se podařilo i přes prožité životní utrpení udržet si v sobě něco radostného a bezelstného ze svého dětství a mladé lidi měl také skutečně rád. On, věrný katolík, salesián, já, bytostně přesvědčený pohan… Velice dobře jsme si rozuměli, jeho politické a osobní názory byly v mnoha ohledech totožné s mými, anebo velice blízké. Názorově byl pozoruhodně, až nekatolicky, tolerantní… Pro své vědomosti i ochotu vždy pomoci i pro svou skromnost a srdečnost byl okolím velice respektován. Oblíbený byl i u studentů, kteří mu pak sbírali na svých exkurzích jeho milované hlohy… Také měl neobyčejně rád děti, ty mé považoval

Foto: repro citovaná publikace

k – apoštol

S Jindřichem Koudelkou na vrcholu Košťál u Třebenic, srpen 1978

téměř za vlastní. Živě se stále zajímal, jak se jim vede, a vždy mě kladl na srdce, abych je nazapomněl od něho pozdravovat.“ P. Josef Andrejčák O.Cr. o Toníkovi říká ve jmenované publikaci: „Moje první vzpomínka na pana Roubala je z dětství z junáckého tábora. Jako asi desetiletý chlapec jsem obdivoval jeho znalosti přírody. Učil nás znát rostliny, naslouchat zpěvu ptáků…Učil mne, jak je v přírodě všechno krásně zařízeno. A tak vlastně tyto vycházky byly pro mne i cestou, kdy jsem se mohl přibližovat Stvořiteli.“ Když začalo v roce 1968 takzvané Pražské jaro, Toník se stal v Kladně spoluobnovitelem skauta. Za „normalizace“ byl skaut po dvou letech zrušen, ale v současné době je kladenské středisko Orion největším střediskem v okrese. Člen Svojsíkova oddílu Vladimír Novák v publikaci na Toníka vzpomíná: „Prostřednictvím skautingu nás naučil lásce k přírodě a lidem, ale i k Bohu. Mnozí z nás toto přenesli i do svých rodin a dnes po obnově skautují naše děti i vnoučata a dosud i někteří z nás…“ Tím jsme neřekli zdaleka všechno. Z citovaných vzpomínek Toníkových přátel z pracoviště

a bydliště se silně rozšiřuje poznání jeho sympatické osobnosti. Nejen všemi uznávaný a oblíbený vědecký pracovník, ale i současně čestný a ušlechtilý nevtíravý křesťan. Řekl bych: kandidát svatořečení. Domlouvávali jsme si schůzky v jezuitském kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí. Toník se tam zastavoval, když odcházel ze zaměstnání z nedaleké fakulty. Klečel shrbený v lavici a dlouze nepohnutě se díval na svatostánek. Tehdy jsem si říkával: „Takhle se hovoří s Bohem.“ Jeho příklad dostačil. S přibývajícími roky přibývalo i zdravotních potíží. V posledním období života bydlel mezi spolubratry v našem nově získaném domově v Praze-Kobylisích. V roce své smrti musel častěji do nemocnice. Asi cítil, že se blíží konec jeho pozemského putování, tak při návštěvě jednoho spolubydlícího salesiána, tuším, že to byl tehdejší představený komunity pozdější biskup Kája Herbst, ho Toník objal a prosil, ať ho vezme sebou domů, že chce zemřít mezi spolubratry. Podepsal revers, odešel a zemřel v komunitě svých bratří 12. června 1993. Věřím, že dnes se může za nás přimlouvat v Boží slávě u našeho Pána. P. Jaroslav Kopecký SDB salesiánský magazín 2013/3 13

Ukázka z knihy

Do Říma za Františkem Setkat se s novým Svatým otcem je zážitek – je to skutečně pastýř, který má blízko k lidem. Po kanonizační mši se vydal na hodinovou cestu otevřeným papamobilem mezi poutníky, žehnal dětem, které mu podávaly maminky s pomocí bodyguardů, mával a žehnal lidem, stále se usmíval, spontánně se rozhodoval, kam ještě zajet – vydal se toho dne i mimo hranice Svatopetrského náměstí a projel polovinu dlouhé třídy Via Conciliazione. Nad Vatikánem létaly balónky a holubice a lidé odcházeli domů potěšeni z milého setkání s papežem, který má tak lidskou tvář. V souvislosti s nedávno vydanou knihou František – Papež z druhého konce světa bych chtěl ještě připomenout Františkovy „salesiánské kořeny“, které jsou v knize zmíněny jen mimochodem. Papežovi rodiče se vydali do Argentiny z italského Piemontu roku 1929, a to z Portacomara, vesnice, která leží nedaleko Castelnuova, kde se narodil Don Bosco. V rodině Bergogliů se mluvilo piemontským nářečím, které papež dodnes užívá (ve svém breviáři má vloženou svou oblíbenou báseň turínského básníka Niny Costy). V breviáři má také uschován lístek své maminky, která mu před kněžským svěcením napsala: „V tomto krásném dni, kdy ve svých posvěcených rukou budeš držet Krista Spasitele, se ti otvírá cesta pro velký apoštolát. Zanechávám ti skromný dárek malé materiální hodnoty, ale velké duchovní síly.“ 14 salesiánský magazín 2013/3

Nelze u těch slov nevzpomenout na slova Matky Markéty. Papežovi rodiče se poznali při mši v salesiánské oratoři sv. Antonína roku 1934 ve čtvrti Almagro v Buenos Aires. V téže čtvrti vykonal v bazilice Marie Pomocnice na začátku 20. století své první svaté přijímání blahoslavený salesián, klerik Zeffirino Namuncurà, a roku 1936 zde byl pokřtěn Jorge Mario Bergoglio. Jako kardinál baziliku často navštěvoval, při sedmdesátém výročí jeho křtu tam byla umístěna památeční fotografie ze křtu s děkovným nápisem, na níž lze číst, že zde byl salesiánským knězem Enriquem Pozzolim, svým pozdějším duchovním otcem,

pokřtěn Jorge Mario Bergoglio, syn Maria Bergoglia a Reginy Sivoriové. Na základní školu Dona Boska chodil Bergoglio k salesiánům v Ramos Mejía. V bazilice Panny Marie Pomocnice se každoročně účastnil jejího svátku 24. května (milostný obraz uctívaný v bazilice požehnal sám Don Bosco). I jako arcibiskup často jezdil metrem nebo autobusem ze své rezidence, aby se před obrazem v bazilice pomodlil. Salesián don José Repovz vypráví, že „arcibiskup Bergoglio měl zvláštní úctu k Panně Marii Pomocnici. Utíkal se k ní také do kaple sv. Antonína, která je nedaleko baziliky, kde se díky salesiánskému knězi Lorenzovi Massovi zrodil fotbalový tým San Lorenzo de Almagro, jehož je papež čestným členem a fanouškem“. Barvy fotbalového týmu, modrá a červená, jsou inspirovány barvami pláště Marie Pomocnice. Dnes jezuitského papeže provází socha Dona Boska v bazilice Sv. Petra v Římě, o níž Svatý otec říká: „Kdo vstoupí do vatikánské baziliky a pohlédne vzhůru, k poslední nice vpravo v hlavní lodi, spatří velkou sochu svatého Jana Boska, která ukazuje na oltář a hrob svatého Petra. Vedle Dona Boska stojí dva chlapci, jeden vypadá jako Evropan a druhý jako Jihoameričan. Je jasné, že jde o odkaz na dva mladé světce, Dominika Savia a Zeffirina Namuncurà. Je to jediné zobrazení mladých chlapců ve vatikánské bazilice. Tak si můžeme stále připomínat pedagogický odkaz Dona Boska prostřednictvím těchto mladých světců z Itálie a z Patagonie.“ Zdeněk Jančařík Foto: archiv

V neděli 12. května jsem měl to štěstí, že jsem mohl být přítomen na náměstí sv. Petra v Římě, kde papež František svatořečil 800 jihoitalských mučedníků z 15. století a dvě ženy, které žily v 19. a 20. století v Latinské Americe.

Ukázka z knihy

Papež z druhého konce světa František – papež z druhého konce světa je název životopisné knihy a první české publikace o nově zvoleném papeži.

pryč. Zvláště Italové slaví, František je oblíbený v celém katolickém světě, ale v Itálii ještě o něco víc. (…)

Kniha německého novináře Simona Biallowonse je portrétem buenosaireského arcibiskupa, apoštola chudých a přítele lidí na okraji. Obsahuje období od Jorgeova dětství až po současnost. Shrnuje také odkaz Františkova předchůdce, papeže Benedikta XVI., a zamýšlí se nad přítomností i budoucností katolické církve a výzvami, které před novým papežem stojí. František si od svého prvního vystoupení 13. března 2013 získal srdce mnoha lidí a také jeho první kroky v roli Kristova náměstka jsou originální a probouzejí mnohé naděje.

„Drazí bratři a sestry, dobrý večer!“ Tímto prostým „dobrý večer“ začíná v historickou středu 13. března 2013 ve 20:22 veřejné působení papeže Františka. „Dobrý večer“ a úsměv, ostýchavý, ale za obroučkami brýlí s rozzářenýma očima. Je to začátek vystoupení, které náleží k nejpamátnějším projevům všech dob, a lidé jsou okamžitě strženi. František si na sebe odmítl vzít mozetu, odznak papežství, nejmocnější muž světa nemá na sobě ani štólu. Malé přeřeknutí na začátku věty, jako by chtěl v rozpacích pozdravit „dobrý večer“ španělsky. Stojí tu bez velkých gest, v bílé sutaně a s pektorálem, už ne pozlaceným, ale prostým křížem na prsou. Uprostřed všech je vidět dobrého pastýře. (…)

Konkláve a historická volba Toho večera nechtěl jeden římský racek přijít o historickou událost. Dlouho seděl na stříšce nejslavnějšího komína světa nad Sixtinskou kaplí. Možná chtěl odtamtud pozorovat senzaci – jak se sto patnáct kardinálů domlouvá na tom, že přepíšou církevní dějiny. Jakmile racek opustil komín a z komína začal stoupat bílý dým, bylo jasné, že 13. březen 2013 bude dvojnásob historickým okamžikem. (…)

Habemus papam Teprve ve 20:10 se v lodžii baziliky svatého Petra odhrne rudá záclona a vystoupí kardinál Jean-Louis Tauran. Jako kardinál protojáhen má čest vyslovit legendární slova. Roztřeseným hlasem pronese: „Annuntio vobis gaudium magnum. Habemus Papam!“

František

Potlesk. Jásot. Jako vždy při těchto slovech. Tauran se třese dál. Je to jiné než u jeho předchůdce před osmi lety, to stál na balkoně kardinál Jorge Arturo Medina Estévez. Tentokrát kardinál nezvyšuje napětí významnými odmlkami. Mluví o překot, jako by se chtěl rychle zbavit senzační zprávy: „Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum, Dominum Georgium Marium Sanctae Romanae Ecclesiae Cardinalem Bergoglio!“ Je to jasné: novým papežem je Jorge Mario Bergoglio. Arcibiskup z Buenos Aires je novým „Kristovým náměstkem“. A jak se bude jmenovat? „Qui sibi nomen imposuit,“ zvolá Tauran – a pak: „Franciscum“! Katolická církev má po třinácti dnech nového pastýře. Jmenuje se František. Nálada na Svatopetrském náměstí je při prvních slovech kardinála protojáhna nejdřív zaražená. Jako by déšť lidi ochromil. Překvapení jako kdyby jim vzalo dech. Bergoglio? Ten Argentinec? Nebo Brazilec? Většina lidí v zástupu neví, co si s tím jménem počít, mysleli na jiné kandidáty. Jakmile je však oznámeno papežovo nové jméno František, rozpačitý dojem je

Kdo je nový papež Zdrcenou ženu přemáhal stud, vůbec si nedovolila obrátit se na kněze před sebou: „Otče, mám sedm dětí a ani jedno ještě nebylo pokřtěno. Žiji v těžkém hříchu.“ Mladá matka, chudá žena z Buenos Aires, začala vyprávět příběh o různých otcích a jejich dětech. O tom, že nemá peníze na křest, že nemůže ke křtu pozvat sedm kmotrů. Kněz ji trpělivě vyslechl a pak jí řekl: „Uděláme to se dvěma kmotry, kteří budou zastupovat ostatní.“ Tak se i stalo a po křtu a malém občerstvení v kněžském domě žena přistoupila a řekla: „Otče, pořád ještě nemůžu uvěřit, že jste to pro mne udělal. Mám teď pocit, že jsem důležitá.“ Kněz se na ženu podíval a řekl: „Co s tím mám společného já? To pro Ježíše jste důležitá.“ salesiánský magazín 2013/3 15

Ukázka z knihy Příběh s onou ženou a sedmi dětmi je starý zhruba čtyři roky a je to jen jedna z mnoha nenápadných epizod, které se po volbě 266. Petrova nástupce o něm vypravují. Ale právě tou nenápadností se dobře hodí k muži, který se zapsal do církevních dějin. Jorge Mario Bergoglio je první Jihoameričan na Petrově stolci, první jezuita v roli „náměstka Kristova“, první papež, který se jmenuje František. A přes tuto historickou úlohu se věřícím zatím prezentoval jako muž, který kdysi vystupoval v roli kněze, jenž pokřtil matce sedm dětí: nenápadný a skromný. Pastýř, ten, který jde lidem vstříc. Muž, který by se chtěl a mohl stát „stavitelem mostů“. Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires. Bergogliova rodina patřila k přistěhovalcům, pocházela z italského Piemontu. Bergoglio vyrůstal spolu se čtyřmi sourozenci, dvěma dalšími chlapci a dvěma děvčaty. Jorge byl prvorozený a svou úlohu plnil dobře. Bývalé učitelky ho popisují jako živého, ale dobrosrdečného chlapce. Byl dobrým žákem, ale žádným šprtem, jenž by na sebe upozorňoval nějakými mimořádnými výsledky. Sourozenci byli vychováváni matkou Reginou Marií Sivoriovou, která měla piemontské a janovské předky. (…) S otcem Mariem se Jorge věnoval další zálibě – sportu. Jorge miloval fotbal a dodnes je fanouškem buenosaireského klubu San Lorenzo. S tátou chodili také na basketbal, rovněž argentinský národní sport. P (…) Jednadvacátého září 1953 byl sedmnáctiletý Jorge se spolužáky na nějaké studentské slavnosti. Zašel do kostela San José de Flores a přistoupil ke zpovědi. Tam, jak později vyprávěl, se mu dostalo rozhodujícího povolání: „Bylo mi jasné, že jsem očekáván. Je to náboženská zkušenost – je zvláštní vnímat,


že na vás někdo čeká. Od té chvíle pro mne byl Bůh tím, k němuž jsem se chtěl přibližovat.“ Od toho dne bylo Bergogliovi jasné, že se stane knězem. Tatínek se s rozhodnutím svého nejstaršího syna smířil, horší už to bylo s matkou. Snažila se ho přimět k tomu, aby šel pracovat, aby studoval, aby za každou cenu dělal něco jiného. Cokoli, jen ne kněze. Její syn to tak ale chtěl. V jednadvaceti letech přestoupil bránu noviciátu Tovaryšstva Ježíšova a vydal se na cestu. Chtěl se stát jezuitou. (…) 13. prosince 1969, byl Bergoglio vysvěcen na kněze. Novokněz odchází do Španělska a sbírá zahraniční zkušenosti. Po návratu přebírá úlohu jezuitského novicmistra a vyučuje teologii – postupně se dostává do vedení řádu. Jako sed matřicetiletý stává provinciálem argentinských jezuitů. (…) Jorge Mario Bergoglio byl roku 2001 jmenován papežem Janem Pavlem II. kardinálem. Už tehdy byl tento šedesátník výjimkou mezi svými spolubratry. V jeho diecézi si ho velmi váží, ačkoli vlastně není žádný charizmatik. (…) Když bylo 13. března 2013 oznámeno jméno „Bergoglio“ a poté papežské jméno „František“, staral se zprvu jen málokdo o tyto otázky a jaké k nim František zaujímá postoje. Teprve v následujících měsících přijdou na přetřes jeho teologický profil, etické zásady, morální směrnice. Toho deštivého březnového večera se lidé nejprve zajímali pouze o to, že církev má zase papeže. Teprve postupně lidem docházelo, že latinskoamerický papež, který se navíc jmenuje František, je někým jedinečným. Ještě později začali komentátoři mluvit o tom, že je to první jezuita, který sedí na Petrově stolci. Mezi vatikanisty začal kolovat vtip: „Jezuité to konečně dokázali. Mají teď černého i bílého papeže.“ Anekdota si pohrává s lidovým označením jezuitského

generála. Říká se mu „černý papež“, protože se jezuitům tradičně podsouvá velký vliv. Ve skutečnosti však největší katolický mužský řád, na rozdíl od jiných významných řeholních řádů a kongregací, neměl ještě nikdy papeže ze svých řad. A je v tom jistá ironie, že se každý jezuita zavazuje k tomu, že nebude usilovat o žádné církevní úřady. A ještě jedna historická zajímavost: Klement XIV., poslední papež, který pocházel z řádu svatého Františka, nechal 21. července 1773 jezuity rozpustit a řád zakázal. První papež, který pochází z jezuitského řádu, přijal jméno zakladatele řádu Klementa XIV. a jmenuje se František. (…) Papež František se nechá řídit jistotou, že o sám řídí a přitom je řízen. Díky těmto zkušenostem, které před ním udělali mnozí papežové, bude rozumět svému úřadu. Bude žít událostmi, které se mu přihodily „na druhém konci světa“. Jednou z nich byl příběh jisté mladé ženy. Její osud a osud jejích nepokřtěných dětí dlouho provázely Jorgeho Maria Bergoglia. Pro něj to byl symbol toho, co je ve světě i v církvi špatného. Příběh ženy, která pracuje do úmoru, a přesto nedokáže uživit své děti. Která se možná v životě dopustila několika chyb, kdo ví. Která si však mnohé vyčítá, trpí tím a chtěla by praktikovat svou víru. Její bída je tak velká, že ani nedokáže zorganizovat křest svých dětí. A navíc je zde církev, i když tentokrát tomu bylo jinak, která takové ženy odmítá. Která se chová nikoli jako nástupce apoštolů, ale jako apoštol morálky, která takovým ženám odmítá poskytnout křest – což je pro Františka symptomatické pro utrpení světa a církve a naopak. Knihu František – papež z druhého konce světa vydalo nakladatelství Portál. Knihu předmluvou doprovodil Tomáš Halík.

Soutěž

To je hlína! na pražské Kampě V nádherných prostorách Musea Kampa patřícího mecenášce umění Medě Mládkové se již podruhé konal benefiční večer přehlídky dětských děl „To je hlína!“ letos pořádané pod záštitou mons. Karla Herbsta, SDB, ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a radní hl. m. Prahy paní Chudomelové.

Výstava dětských prací

Salesiánský styl v podání Martina Hobzy

Foto: 3× archiv SKM

Děti z 28 kolektivů (DDM, ZUŠ, ZŠ, SŠ, dětských domovů a salesiánských středisek) z celé republiky tvořily nádherné výtvarné, fotografické a filmové práce na téma „Svět zvířat“. Tyto výtvory byly z velké části díky podpoře paní Mládkové vystaveny přímo v muzejních prostorech vedle děl Františka Kupky, Otto Gutfreunda a dalších skvělých umělců. V pondělí 15. dubna vypuklo velké finále moderované vždy vtipným a pohotovým Pavlem Andělem, které celou přehlídku zakončilo. Dětem byla předána ocenění mj. scénografem Šimonem Cabanem či poslankyní Helenou Langšádlovou. Umělecký zážitek pak obstarala rytmem nabitá skupina bubeníků s názvem Tam-Tam Batucada a krásný lyrický zpěv Marty Topferové za doprovodu španělské kytary. Po vyhlášení vítězů začala aukce výtvarných prací významných českých autorů: Olbrama Zoubka, Jindřicha Štreita, Josefa Hampla, Andrey Forsterové-Stříbrné, Michaely Lesařové-Roubíčkové a Andey Slovákové. Díky pilným přihazovačům se podařilo vydražit částku převyšující 71 000 Kč. Výtěžek z dražby bude věnován do zimbabwského města Hwange, kde působí salesián František Radecki a další dva dobrovolníci z České republiky. Filip Musil

Tam-Tam Batucada


Misie

Výročí příchodu Cyrila a Metoděje v

Dobrovolníci budou vysláni během slavnostní mše svaté v pátek 5. července 2013 v rámci projektu Adopce nablízko. Tento projekt je jedním z podporovaných projektů velehradských Dnů lidí dobré vůle, které jsou již tradičním vyvrcholením Cyrilometodějských oslav na našem území a událostí nadnárodního rozměru. „Je to pro nás veliká příležitost, jak rozšířit misijní rozměr velehradských slavností a jak přitáhnout pozornost k dobrovolnictví, vysílání dobrovolníků z ČR do světa a jejich tamnímu působení,“ vyjádřil se k vyslání salesiánských misijních dobrovolníků Tadeáš Novák, jeden z organizátorů akce. „A samozřejmě k projektu Adopce nablízko, jehož prostřednictvím mohou mladí ve světě pomáhat,“ dodal. Přijeďte proto podpořit salesiánské dobrovolníky na Velehrad! Ve čtvrtek 4. července 2013 se bude od 19.30 konat Koncert lidí dobré vůle, během kterého bude mimo jiné představen v krátkém medailonu i projekt Adopce nablízko (www. adopcenablizko.cz). Již od rána (od 10.00) budou na Velehradě probíhat různé workshopy, turnaje a prezentace. Čtvrteční den bude zakončen mší svatou ve velehradské bazilice ve 23.00. Slavnosti vyvrcholí páteční poutní mší svatou, která začne v 10.30 na nádvoří před bazilikou. Salesiánští dobrovolníci budou před nebo během samotné mše svaté představeni a složí slavnostní misijní slib. Více 18 salesiánský magazín 2013/3

Foto: archiv Sadba

Při příležitosti oslav 1150. výročí příchodu věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na naše území bude slavnostně vysláno téměř 20 misijních dobrovolníků, kteří budou působit měsíc až rok v Indii, JAR, Kongu, Bulharsku, Německu, Velké Británii, Zambii, a Mexiku.

Ilustrační foto z vyslání misijních dobrovolníků 2011

informací o Velehradských slavnostech najdete na www.velehrad.eu/ dny-lidi-dobre-vule. Petra Svatoňová

Na misie do Evropy a rozhovor s Constantinem „Zdá se, že Evropa,“ – pravil vážně jeden mluvčí, – „křesťanská Evropa, velká učitelka civilizace a katolicismu, je nevšímavá vůči cizozemským misiím. Málo je těch, kteří jsou dostatečně zanícení podniknout dlouhé cesty a jít do neznámých krajů, aby spasili duše milionů lidí, které přece byly vykoupeny Ježíšem Kristem, Božím Synem.“ Tento rozhovor zaslechl Don Bosco ve svém snu, který měl v roce 1885 – konkrétně ve snu o misiích. V dnešní době již jezdí misionáři z Evropy do celého světa. Nesmíme ale zapomenout, že v současnosti je misijním územím spíše právě Evropa. „Dnes, více než kdy jindy, si uvědomujeme, že musíme naši přítomnost v Evropě znovu promyslet… Musíme hledat nové formy evangelizace jako reakci

na duchovní a morální potřeby těch mladých lidí, kteří se nám jeví jako tuláci bez vodítka a bez cíle,“ řekl hlavní představený salesiánů don Chávez na závěr 26. generální salesiánské kapituly v roce 2011. Mluvil o otázce oživení salesiánského charismatu v Evropě. Týká se to i dobrovolnictví. Misijní dobrovolníky nevysílají čeští salesiáni pouze do zemí Afriky, Asie a Jižní Ameriky, nýbrž i do zemí Evropy (to vše v rámci projektu Adopce nablízko – www.adopcenablizko.cz). A dobrovolníky nejen vysílají, ale i přijímají. V letošním roce máme v Praze-Kobylisích dobrovolníka Constantina, který sem přijel v rámci Evropské dobrovolné služby. Constantinovi je 18 let, pochází z Freiburgu, což je na hranicích s Francií a Švýcarskem a příští rok by chtěl začít se studiem sociální práce na vysoké škole. Conzi (Constantinova přezdívka), co se Ti nejvíc líbí na České republice? Češi jsou otevření a přátelští. A mám moc rád místní jídlo, hlavně houskové knedlíky, smažený sýr a guláš. A jablkový štrúdl – český

Misie

ve znamení vyslání dobrovolníků Co bys změnil v ČR? Vaše saláty, takové ty „rajčata s cibulí“…

štrúdl lepší než německý. A pěknou přírodu. A samozřejmě pivo – nejlepší je Černá Hora. České pivo je sice fajn, ale německé je lepší!

A jak se ti zdejší dobrovolná služba líbí?

Jaká byla první slova, která jsi uměl říct v češtině?

Líbí se mi moc, je to výborné! I když je to těžká práce, tak to pro mě není problém. Protože mám v Kobylisích dobré kamarády, kteří mi pomáhají! Foto: archiv Sadba

„Jedno pivo, prosím.“ A ještě „Tvoje maminka má jeden knír.“ Na otázku, kdo ho naučil takovouto větu, odpověděl: „Moje německá učitelka češtiny.“ Proč ses rozhodl dělat dobrovolníka? A proč zrovna v Praze? Protože se mi po gymnáziu Conzi rád sportuje nechtělo dál studovat. A být Jaká je v Kobylisích tvoje náplň dobrovolníkem v zahraničí pro mě práce? bylo zajímavé. Přes diecézi jsem se dozvěděl o salesiánech, byl jsem na Fotbalový kroužek, dvě odpoledne informačním víkendu – a zaujalo mě jsem s dětmi v oratoři (tam hrajeme to – salesiáni byli moc sympatičtí. UNO, pinčes, fotbal, skate, prší), Původně jsem chtěl do Skotska, ale jednou týdně vyučuji němčinu na němečtí salesiáni mi řekli, že pojedu jednom pražském gymnáziu, pomáhám v SADBĚ a uklízím! do Prahy.

Constantinovi děkujeme za rozhovor i službu a držíme mu palce na jeho další cestě. Iveta Pešatová

Příprava misijních dobrovolníků Další ročník přípravy misijních dobrovolníků začíná v říjnu 2013. Podrobnosti a přihlášku najdete na www.adopcenablizko.cz.

Setkání EX 2013 aneb sbírání zkušeností ze světa

Dorazili dobrovolníci, kteří působili v Indii, Bulharsku, Kongu, na Slovensku, v Mexiku, Zambii, Jihoafrické republice nebo třeba u nás, v ČR. Probíhalo tam setkání EX 2013 – druhý ročník duchovně-rekreačního vzdělávacího programu pro exdobrovolníky a pro přátele salesiánských misií. Reportáž ze setkání si můžete přečíst na stránce www.sadba.org v sekci Novinky.

Foto: archiv Sadba

Tolik lidí s misijními zkušenostmi na jednom místě, jako se sešlo o prvním květnovém prodlouženém víkendu v Hodoňovicích u Frýdku-Místku, byste hledali velice těžko.

Celá skupina EX 2013 v Hodoňovicích pohromadě


Kr á t k é z p r á v y

Mučedník komunistického Maďarska Stefan Sándor Svatý otec František dal ve středu 27. březen 2013 Kon gregaci pro blahořečení a svatořečení oprávnění vyhlásit Dekret o mučednictví Božího služebníka Stefana Sándora, salesiána koadjutora. Stefan Sándor se narodil v maďarském Szolnoku 26. října 1914 a byl zavražděn z nenávisti pro víru v Budapešti dne 8. června 1953. Dona Boska poznal díky maďarské mutaci Salesiánského magazínu a hned jej salesiánské charisma oslovilo. V roce 1936 byl přijat do školy tzv. Klarissea v Budapešti, kde byl dva roky v aspirantátě. V tiskárně „Don Bosco“ navštěvoval kurz pro techniky-tiskaře. Začal noviciát, ale musel ho přerušit kvůli povolání do armády. V roce 1939 byl propuštěn a po roce noviciátu složil 8. září 1940 první sliby jako salesián koadjutor. Znovu byl poslán do Klarissea, aktivně se zapojil do výuky v učňovských kurzech. Měl na starosti také asistenci v oratoři a byl propagátorem sdružení Mladých katolických dělníků. Na konci 2. světové války

se zapojil do materiální a morální obnovy společnosti a věnoval se zejména nejchudší mládeži, kterou shromažďoval a učil ji řemeslu. Když stát v roce 1949 za vlády Matyáše Rákosiho zkonfiskoval církevní majetek a začal pronásledovat katolické školy, Sándor se snažil zachránit, co se dalo. Najednou se řeholníci ocitli bez ničeho a byli rozptýleni. Také Stefan musel opustit tiskárnu – která se časem stala známou – a „zmizet“, ale místo aby hledal útočiště v zahraničí, zůstal ve vlasti a pokračoval v práci s maďarskou mládeží. Podařilo se mu, že byl přijatý v hlavním městě do jedné továrny na čisticí prostředky, kde pokračoval ve svém nebojácném a tajném apoštolátu, i když věděl, že to je činnost přísně zakázaná. V červenci roku 1952 byl v práci zatčen a spolubratři už ho víckrát nespatřili. Jeden úřední doklad dokazuje jeho proces a odsouzení k trestu smrti

oběšením dne 8. června 1953. „Děkujme Bohu za tento dar církvi a Salesiánské rodině v Roce víry,“ řekl P. Pierluigi Cameroni, hlavní postulátor Salesiánské rodiny. „Nový mučedník Stefan Sándor, salesiánský koadjutor, září jako svědek a přímluvce, který ve stopách Dona Boska nabízel mladým lidem evangelium radosti prostřednictvím pedagogiky laskavosti a daru svého života. Jsme vděční Sv. otci Františkovi za tento zvláštní dar na začátku jeho pastoračního úřadu.“ Proces nyní předpokládá přípravu dekretu o mučednictví Kongregací pro svatořečení ve spolupráci s hlavním postulátorem. Poté se stanoví datum slavnosti blahořečení; protože se jedná o mučedníka, není nutný zázrak. Úplná oběť v aktu mučednictví, jako nejvyšší svědectví o křesťanské víře, je považována za nejvyšší akt v následování Krista.

Ukončení činnosti internátu Na jaře minulého roku jsme vás informovali o záměru otevř ít chlapecký internát Racek v Praze 8. Během pilotního fungování internátu v sezoně 2012/2013 jsme ověřovali, zda by takové dílo mohlo fungovat a zda jsme, společně se salesiány, schopni naplnit a zajistit jeho hlavní smysl, výchovu kluků v salesiánském duchu. 20 salesiánský magazín 2013/3

Bohužel dnes, po vyhodnocení celého projektu, se ukázalo, že zajištění provozu a výchovné funkce nejsme schopni garantovat. Rozhodli jsme se tedy do této aktivity dále neinvestovat, ani peníze, ani vzácné lidské zdroje. Ani tak nepovažujeme tento pokus za ztracenou investici, zkušenosti, které nám společná práce ukázala, jsou cenné a jistě pomohou dalším ochotným lidem při

přípravě jiných projektů. Za pomoc a podporu tohoto díla zaslouží poděkování především vychovatelé Jiří Křemeček a Pavel Andrle (oba SDB), a s nimi všichni, kdo se přímo v orgánech o.p.s. podíleli na přípravě potřebných dokumentů a smluv a řada externích pomocníků, kteří dílu přispívali. Za všechny, kteří v projektu Racek pomáhali Zdeněk Mrázek, ASC


Hadinkáři se sešli v Šumbarku

Jsou to otcové a přátelé, kteří jezdili na salesiánské chaloupky, víkendy a tábory s bratry kněžími Janem a Václavem Hurníky, otcem Pavlem Kuchařem, nebo jejich příznivci. Tradičně se scházejí na jaře a na podzim, a to buď na základně Hadinka v Oderských vrších (odtud pochází název Hadinkáři), nebo na Orlím hnízdě ve Pstruží. Letos na jaře jsme měli domluvené Orlí hnízdo, ale z důvodu nepříznivého počasí (mnoho sněhu), jsme museli narychlo změnit místo pobytu. Díky vstřícnosti vedení střediska mohla proběhnout tato akce v prostorách pobočky Havířov-Šumbark. Akci jsme zahájili v místním kostele sv. Jana Boska mší svatou. Potom následovala večeře, a jak už bývá zvykem, po ní rukodělné práce. Tentokrát jsme pracovali s Fimo hmotou, odlévali sádrové odlitky a vyráběli z korálků. Fimo

Zahajovací mše svatá

Foto: 2× archiv S. M.

Tradiční setkání otců s dětmi a přáteli, označovanými „Hadinkáři“, se uskutečnilo ve dnech 5.–7. dubna 2013 v havířovském středisku Šumbark.

P. Jenda Hurník na setkání Hadinkářů

mělo velký úspěch pod vedením odborníků ze střediska Eriky a Pavla, který také jezdil na Hadinku. Dílničky končily kolem půl druhé v noci, kdy tatínkové ještě dopékali výrobky z fima. Sobotu jsme zahájili ranní modlitbou v kostele. Po modlitbě byla snídaně a po ní jsme využili prostory střediska k dalšímu programu.

Někteří byli v herně. Velký zájem byl hlavně o dílnu, kde pan Jirka Škrda a Martin Oravčík pomáhali vyrábět ze dřeva různé výrobky – srdíčka, kříže i dinosaury. Po vydatném obědě následoval odpočinek a po něm hry v tělocvičně. Nejprve hrály proti sobě florbal děti, ale i tatínkové čekali netrpělivě za mantinelem na svou příležitost zahrát si. Kolem páté hodiny byla v kostele mše svatá, při které jsme poděkovali za dar kněžství bratrů Jana a Václava Hurníků, v předvečer 29. výročí svěcení na kněze. Po večeři byla možnost posedět v jídelně při dobré muzice, nebo využít tělocvičnu a zahrát si vybíjenou. V neděli ráno jsme se zúčastnili farní mše v kostele. Po snídani jsme se sbalili, uklidili středisko a rozjeli se domů. Myslím, že se setkání povedlo díky mnohým lidem, kteří se podíleli na tvorbě programu. Poděkování patří skvělému týmu kuchařů – manželům Růžičkovým a Vrtalovým. Velké díky však patří lidem, kteří přijeli na setkání a obohatili ho svou účastí. Další setkání bude na podzim už snad na Orlím hnízdě. salesiánský magazín 2013/3 21


Společný střediskový projekt

Do projektu se zapojila střediska z Fryštáku, Zlína, Brna-Žabovřesk, Prahy-Kobylis, Plzně, Teplic, Českých Budějovic, Prahy-Karlína a Ostravy. Projekt ONE startoval již 1. dubna tohoto roku. Cílem je dlouhodobá podpora skupiny znevýhodněných dětí a mládeže, kteří docházejí do středisek. Na základě inspirace od německého partnera bylo na tento školní rok vytvořeno deset témat, která se budou postupně probírat v programech trvajících asi dvě hodiny. Tématy jsou například Důstojnost a hodnota člověka, Finanční gramotnost, Média, Zaměstnání, Volný čas. V projektu se také počítá s víkendovými akcemi zaměřenými

Foto: archiv S. M.

Pod heslem ONE si většina čtenářů určitě vybaví hit hudební skupiny U2. Od letošního školního roku je ale také nositelem názvu společného projektu několika salesiánských středisek.

Zahájení projektu ONE v ostravském středisku

na osobnostní rozvoj stejné skupiny sociálně znevýhodněných dětí a mládeže. Cílem projektu je přiblížit dětem témata, které hrají a budou hrát důležitou roli v jejich životě. Projekt bude finančně podporován evropským sociálním fondem a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Do roku 2014 bude postupně předáván v tištěné podobě nejen

ostatním našim střediskům, ale i dalším organizacím zaměřených na pomoc a výchovu mládeže. Například v Ostravě proběhly od začátku školního roku tři programy – Důstojnost a hodnota člověka, Lidská práva a povinnosti, Jiné kultury. Každé setkání vedou dva lektoři a účastní se jich v průměru deset dětí. jik

Medailoví tenisté

Na hrách bylo přihlášeno na 50 stolních tenistů a tenistek rozdělených do tří kategorií. V kategorii A se umístili Michal Bily na 2. a Ondřej Štětina na 3. místě. Ve čtyřhře získali M. Bily s Polákem Radoslawem Calem 2. místo. V kategorii B. získal Pavel Pecha 1. místo a ve čtyřhře získali Pavel Pecha a Matěj Mazůrek také 1. místo. V kategorii Dívek zvítězila Vanesa Antlová. 22 salesiánský magazín 2013/3

Foto: FMA

Již XXIV. Mezinárodní salesiánské hry se konaly na přelomu dubna a května v chorvatském Zagrebu. Českou republiku již tradičně reprezentovali stolní tenisté z Ostravy a Havířova a ostudu nám určitě neudělali.

Nepřehlédnutelný! Tak lze shrnout výsledek asi měsíční opravy, zateplení a nové fasády provinciálního domu sester salesiánek v Praze 8-Kobylisích.


Mediální škola II. je za námi Jak psát, jak se prezentovat, jak komunikovat s médii a s veřejností. To byla hlavní témata dubnového kurzu, kterým jsme uzavřeli dvouletý cyklus Mediální školy. Naším hostem a lektorem byl Tomáš Zdechovský, jednatel společnosti Commservis.com, který nás na základě svých zkušeností seznámil se základními principy mediální komunikace a public relations. Psaní zpráv i výrobu propagačních materiálů jsme si samozřejmě vyzkoušeli i v praxi. V krátké době účastníci natočili a sestříhali tři úsměvné klipy pro Mediální školu. Mediální škola má tak za sebou už čtyři roky zážitkově-vzdělávacích

Ilustrační foto: MeŠ

Druhý cyklus Mediální školy byl slavnostně ukončen při závěrečném kurzu o žurnalistice, PR a reklamě.

kurzů, které absolvovalo celkem 37 účastníků. Společně s nimi připravujeme nový program Mediální školy pro rok 2013–2014. Více informací najdete na str. 27 a na www. medialniskola.cz.

Všem absolventům děkujeme za společné zážitky a inspiraci a přejeme mnoho tvůrčí síly při uskutečňování svých mediálních snů! Za tým vedoucích Mediální školy Anežka Hesová

Aspiranti v akci

Přijet na chatu, kde jsou 2 °C, může v dnešní době někoho nemile překvapit. To jsme také zažili při příjezdu na chalupu do Starých Hutí. Večer se tam poprvé setkali salesiánští aspiranti a přednovicové. Přijeli za námi i provinciál Petr Vaculík a vikář Marek Sklenář a v sobotu dopoledne měli duchovní obnovu. Odpoledne jsme vyrazili na pouť na sv. Klimentek. Cestou jsme postupně zažívali všechna roční období. 16 km uběhlo při vzájemných rozhovorech velmi rychle. Večer jsme zažili opět příjemnou atmosféru u krbu. Tu jsme na chvíli vystřídali adorací v místní kapli, kterou by si nezasvěcený mohl lehce splést z mražákem, ale jak již bylo řečeno, naši aspiranti a přednovicové musí vydržet i náročné chvíle!

Foto: archiv bulharských salesiánů

Mladí muži, kteří se vydávají na salesiánskou životní cestu, musí něco vydržet…

Řeholní sliby V sobotu 18. května se v místě působení českých sale siánů-misionářů, městě Kazanlaku, konala velká slavnost. Indický seminarista Donbor Jyrwa skládal věčné sliby do rukou českého salesiánského provinciála Petra Vaculíka. Zároveň s ním obnovovali své časné sliby seminaristé Sureš Ekka (Indie) a Jaroslav Růžička (ČR), kteří se po dvou měsících intenzivního kurzu italštiny vrátili do Bulharska. Slavnosti se zúčastnil také bulharský papežský nuncius Janusz Bolonek, čeští salesiáni Jaroslav Vracovský a Petr Cvrkal a mnoho dalších kněží a řeholnic, působících v Bulharsku. salesiánský magazín 2013/3 23


Pouť koadjutorů na Hostýn


Foto: Miroslav Palíšek

Nejen autor reportáže se při pouti na sv. Hostýn řádně zapotil…

Jako hlídal Dona Boska proslulý pes Grigio, stará se o Vladimíra Kopřiva Betynka

Foto: Peter Podolský

Místo – Fryšták – bylo vybráno cíleně, abychom mohli slovenským spolubratrům přiblížit vznik salesiánského díla na Moravě a nechat k nim promluvit atmosféru prvního salesiánského domu v České republice. Společně jsme navštívili muzeum Ignáce Stuchlého, kde jsme obdivovali víru a energii Staříčka, se kterou protlačil založení domu přes neuvěřitelné překážky a strádání. Pomodlili jsme se také u jeho hrobu a vzpomněli jsme i na další salesiány, kteří stáli u základů naší provincie. Důležitým tématem byla příprava na jubilejní rok 2015. V tomto roce chceme vydat knihu o salesiánech koadjutorech, kteří se zasloužili o rozvoj naší provincie. V současné době se věnujeme shánění materiálu, hovoříme s pamětníky, prohledáváme archivy a shromažďujeme všechno, co by mohlo osvětlit život našich předchůdců. Čtenáři Magazínu budou jistě o této snaze podrobněji informováni. Vrcholem našeho setkání byla sobotní pouť na sv. Hostýn. Z Fryštáku se tam dá dojít pěšky příjemnou krajinou. V bazilice jsme slavili mši sv. s panem provinciálem. Mnozí slovenští spolubratři byli na Hostýně poprvé a mohli tak obdivovat nejdůležitější poutní místo Moravy. Domů se vracíme s prosbou: „Vítězná ochrano Moravy, oroduj za nás!“ Tomáš Kubalík

Foto: Miroslav Palíšek

Salesiáni koadjutoři naší provincie se pravidelně setkávají dvakrát do roka. Jedno ze setkání bývá vždy blízko svátku sv. Josefa-dělníka – 1. května. Letos jsme se sešli ve Fryštáku o něco dřív, 26.–28. dubna. Přivítali jsme také spolubratry koadjutory ze Slovenska.

Koadjutoři na svatém Hostýně

Křížovk a o ceny

Pomůcka: kovová har nádoba

Moudrost iniciály herce Kaisera

hradba z kůlů

indián

Zeyerův hrdina

zápor

minulý slovesný čas

řídká tkanina jméno zedníčka koště hajat klid chemická bojová látka

ztratiti listí

501 (římsky)

staré plachetní koráby

kopie balzacův hrdina prolévat slzy

kroton reptat (zastarale) reptání

sok

dvojčlen jméno Beckera motorové kolo

výtažek z bylin

vodní pták

člen vlády 2× zvýšený tón

staro rumun stíhat

iniciály Delona

ovšem

bratr Bolka

tyran žvást

mohutná palma

znoj slovenská podnik ve číslovka skutči peridot

kopie dospodu kontakt

jasný meteor

student lékařství hesla

jméno Hončara

2. díl tajenky

část nohy nádech

nervová porucha značka ABvoltu

zkratka 1. díl atmosféry tajenky

vlákno

indonéský ostrov

motýlek osobní zájmeno značka selenu

3. díl tajenky předložka

dloubati

pcháč

lyžařská větrovka

vyjma

otec

Správné řešení z minulého čísla: Myšlenky jsou bez cla, ale ne bez pekla. Vylosovaní výherci správně vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu 2013/2: Josef Drahosch, Brno-Maloměřice, Jitka Šebková, Brno, Marie Mazalová, Prostějov, Jan Blažek, Velké Opatovice, Jarmila Odvářková, Hustopeče u Brna, Lenka Saláková, Přeštice, Pavel Šimek, Liberec, Jana Sluková, Vesec, Marie Koudelková, Chabařovice, Kristýna Julinová, Fryšták.

Křížovka

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 8. července 2013.


Výročí

Vše nejlepší k narozeninám

Ředitel nakladatelství Portál, P. Jaroslav Kuchař, oslavil 1. května 55. narozeniny a 6. května oslavil 62. narozeniny P. Josef Daněk. Den nato slavil 39 let života P. Max Dřímal. 11. května oslavil 61. narozeniny P. Jan Hurník, 63 let oslavil P. Rudolf Smahel. 16. května slavil 42. narozeniny P. Marek Sklenář.

V červnu zahájil slavení hned 2. 6. Michal Svoboda, koadjutor, který děkoval Pánu za 38 let života. Salesiánka Janina Sachová oslavila 18. června 45 let a 24. června oslaví koadjutor Pavel Andrle 37. narozeniny. 25. června oslaví

narozeniny hned dva salesiáni: Janko Ihnat 63 let života a P. Pavel Hertl 47 let. Salesiánka Zdeňka Korousová oslaví 29. 6. kulaté čtyřicátiny. Posledním červnovým oslavencem je P. Stanislav Stařík, který se 30. 6. dožívá 87 let.

Foto: 2× Miroslav Palíšek

Salesiánům a salesiánkám, kteří v květnu a v červnu oslavili narozeniny (nebo se slavit teprve chystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. Blahopřejeme samozřejmě i těm, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni.

Michal Svoboda

P. Pavel Hertl

Zemřel P. Eduard Hrbatý Ve věku 90 let zemřel v úterý 21. května 2013 salesián Eduard Hrbatý. Eduard Hrbatý se narodil 15. srpna 1923 v Hrochově. O salesiánech se dozvěděl od svého faráře P. Josefa Klose a prvním salesiánem, se kterým se setkal, byl P. Karel Polák. Ve 12 letech odešel k salesiánům do Fryštáku, kde pokračoval ve studiích. Noviciát prožil částečně v Ostravě a pak v Ořechově, kde složil 16. srpna 1941 první řeholní sliby. Věčné sliby složil 16. srpna 1944 v Brně-Žabovřeskách. Po válce studoval v letech 1946–1950 teologii v Oseku u Duchcova. Zde byl 2. ledna 1950 vysvěcen na jáhna salesiánským biskupem Štěpánem Trochtou. Od něj přijal 8. dubna téhož roku i kněžské svěcení v Litoměřicích. 13. dubna 1950 byl s ostatními 26 salesiánský magazín 2013/3

řeholníky internován v Oseku a pak Želivě. Po propuštění po pěti letech působil jeden a půl roku tajně jako duchovní na Prostějovsku a tajně vyučoval spolubratry morální teologii. Následkem této činnosti byl obviněn z maření dozoru nad církví a za podvracení republiky. Odpykal si tři roky ve věznicích Praha-Pankrác, Praha-Ruzyně, Valdice a v Jáchymovských dolech. Z vězení byl propuštěn 25. 2. 1959 a nastoupil jako dělník v Gale Prostějov. Od června 1963 pracoval u ČSD na hlavním nádraží v Prostějově ve vozové službě až do května 1969 a zároveň vypomáhal v duchovní správě v samotném Prostějově. Během této doby jezdil na „chaloupky“ s P. Jaroslavem Lankem. V květnu 1969 odešel jako

kaplan do Bíliny v severních Čechách. Po několika měsících se stal administrátorem. Působil zde až do roku 2003. V roce 2002 po náročné opravě kostela v Bílině onemocněl a od roku 2003 žil v obětavé péči paní Květy Šíblové v Zastávce u Brna. Po zhoršení nemoci, když již nebylo možné v domácím prostředí zajistit dostatečnou péči, byl přijat v roce 2009 do péče Milosrdných sester sv. Kříže v Kroměříži, kde o něj bylo odborně a s láskou postaráno. Ve svém životopise u hesla zájmy uvedl: „Rozkvět salesiánského díla v naší vlasti. Radostnost a spokojenost v práci, poslání a posvěcování všech spolubratří ve smyslu Da mihi animas cetera tolle (Dej mi duše, ostatní si vezmi). Ale opravdu – ostatní si vezmi!“

Inzerce


Jabok slaví dvacáté narozeniny VOŠ Jabok letos slaví dvacáté narozeniny. Oslavy vyvrcholily vydáním almanachu a společenským setkáním v pátek 24. května v prostorách Jaboku. Přítomní si mohli prohlédnout výstavu, poslechnout hudbu, zavzpomínat i pomodlit.

Pan ředitel Michal Kaplánek dává rozhovor

Autorské čtení v knihovně

Tak co, jsi tam?

Zeď vzkazů – Jabocká stopa

„Tak už se to rozjelo“ – Frukshtuk v tělocvičně

Foto: 6× archiv Jabok

Návštěvníci se začínají scházet

Neprodejné

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Slovo redakce. obsah. úvodník str. 3 reportáž str. 4 5 dny salesiánské spirituality

Recommend Documents