Slovo šéfredaktora. Toto číslo připravili: onec školního roku! Už žádné testy, zkoušení, domácí úkoly, ranní vstávání,

Slovo šéfredaktora onec školního roku! Už žádné testy, zkoušení, domácí úkoly, ranní vstávání, prostě prázdniny. Dva měsíce klidu a odpočinku kdy mi žáci, ale především naši profesoři užíváme volného času k vydechnutí, uklidnění nervů, ale hlavně na nabrání sil před tím, než to celé začne nanovo. Toto číslo časopisu Presík je poslední v tomto školním roce a pravděpodobně i poslední, které pro Vás vytvořila tato redakce, neboť příští ročník bude již naším maturitním a tak se místo přípravě dalších čísel, budeme věnovat přípravě na maturitu. To ovšem neznamená, že by tento časopis navždy zanikl, nebo že by toto číslo bylo méně kvalitní než ty předcházející. Ba naopak, doufám, že se vám toto a další čísla našich nástupců budou ještě líbit ještě více než před tím. Přeji Vám tedy za celou redakci, aby byli prázdniny přesně takové, jaké si je budete přát, abyste je všichni ve zdraví přečkali, a spolu s tím se s Vámi loučíme a našim nástupcům přejeme hodně zdaru při pokračování ve vydávání toho to časopisu. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek

K

Toto číslo připravili:

Marek Bělohoubek 3.A šéfredaktor

2.

Daniel Vrána 3.A zástupce šéfredaktora

VYHODNOCENÍ MATURIT Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Maturitní zkoušky skončily, maturitní vysvědčení bylo slavnostně předáno na Staroměstské radnici. Nyní CERMAT zveřejnil obecné výsledky maturitních zkoušek, proto je možné i srovnávat a porovnávat. Není asi překvapením, že nejhorších výsledků dosáhli studenti učňovských oborů. V nástavbovém studiu propadlo 45 % studentů a učilištích 37 % studentů. Ve středních odborných školách jiného typu než jsou školy technické a ekonomické pak propadlo 26 % studentů. Nejlepší výsledky vcelku očekávaně dosáhla gymnázia (3,3 %), lycea (9,5 %) a střední odborné školy technického a ekonomického zaměření (15,8 %). Pokud budu hodnotit naši školu, musím vyjádřit mírnou spokojenost. Opět se ukazuje, že maturity rozhodně nejsou formalitou a nikdo nedostane nic zadarmo. Na druhé straně 25 vyznamenaných studentů, což je téměř jedna pětina, vypovídá o tom, že studenti jsou na „zkoušku z dospělosti“ dobře připravováni i se sami dobře připravují.

VYZNAMENÁNÍ - 25 STUDENTŮ 19,2 % Pochopitelně mě nemůže těšit, že několik studentů k maturitní zkoušce nešlo (nejčastěji neprospěli z jednoho předmětu či z něho nebyli hodnoceni) a někteří studenti u maturity neuspěli (nejčastěji z jednoho předmětu, 9 x z matematiky a 8 x z českého jazyka).

ANGLICKÝ JAZYK - 100 % ÚSPĚŠNOST Za velké plus považuji, že všichni studenti prospěli z anglického jazyka. Dokonce s vysokým procentuálním hodnocením. Ukazuje to na dvě věci, studenti jsou svými vyučujícími výborně připravováni a také oni sami chápou, že jako „ajťáci“ se prostě bez angličtiny neobejdou. Je trochu smutné, že mají naši studenti lepší výsledky z cizího jazyka než z toho mateřského, ale je nutné tento fakt přijmout a pokusit se s tím něco udělat. Pro příští školní rok plánujeme jednu hodinu ve čtvrtém ročníku rozdělit a věnovat se v ní intenzivněji tomu, co 3.

našim studentům příliš nejde. Ve čtvrtém ročníku v technickém lyceu pak přidáváme jednu hodinu matematiky navíc. Co se týká matematiky, zde si musí sáhnout do svědomí především studenti. Měli by pochopit, že matematika je velmi důležitá pro jejich další studium a také dovednosti, která si z její výuky odnesou, uplatní ve všech profesích. Všude je potřeba logického myšlení, schopnosti analyzovat problémy a vyvozovat z toho patřičné závěry. Tato schopnost ve všech profesích právě odděluje ty dobré od těch průměrných či podprůměrných. Pravdou však také je, že by se měl obsah učiva matematiky na středních školách přehodnotit, a podporovat především ty dovednosti, o kterých jsem se zmínil. Třída 4.A 4.B 4.C 4.D 4.L

Počet 29 27 28 26 29

Konali 25 24 27 26 28

SLAVNOSTNÍ VYSVĚDČENÍ

Uspěli 24 20 25 24 23

Uspěli s vyznamenáním 6x 5x 5x 5x 4x

Konalo maturitu Uspělo u maturity Uspělo s vyznamenáním

: 130 : 111 (85,4 %) : 25 (19,2 %)

Neuspěli z matematiky: Neuspěli z českého jazyka: Neuspěli z OSY: Neuspěli z PVA:

9 studentů 8 studentů 2 studenti 2 studenti

PŘEDÁNÍ

MATURITNÍCH

Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Slavnostní předání maturitních vysvědčení proběhlo ve velmi příjemné atmosféře ve čtvrtek 12. června 2014 na Staroměstské radnici v Brožíkově sále. Přínosem byla určitě účast paní radní Prahy pro školství Mgr. Ludmily Štvánové, která se v úvodu vyjádřila velmi pochvalně na adresu školy i mé osoby. Posléze velmi bezprostředně komunikovala s absolventy.

4.

Jako obvykle se dostavila většina absolventů, a to i přesto, že si asi třetina z nich již vysvědčení vyzvedla dříve, na slavnostní předání ho však přinesla zpět a opětovně převzala. Po skončení akce za mnou přišlo několik rodičů, kteří mi poděkovali za právě skončené čtyři roky, oceňovali úroveň školy, její organizaci a aktivity pro studenty. Celkově akci hodnotím jako velmi úspěšnou.

Praxe 2. a 3. ročníků IT a TL Bc. Miroslav Palek, vedoucí praxí Koncem května 2014 vykonávali studenti druhých a třetích ročníků souvislou čtrnácti denní praxi. Účelem je poznat jiné prostředí, provozní podmínky, systémy řízení a vybavení firem. DĚKUJI tímto všem studentům, kteří byli aktivní při oslovování firem a zajistili si praxe ve firmách jim blízkých, ať polohou nebo výrobním programem. Mnohé firmy studenty na praxe vůbec neberou! Nemají pracovníky, kteří by se jim mohli věnovat a přitom vykonávat svoji pracovní náplň na 100%. Na praxi nastupovalo celkem 273 studentů, 22 ve škole a 251 ve firmách, 3 studenti musejí nahradit neodpracované dny o hlavních prázdninách (nemoc). Děkuji 96% studentům, kteří dodržovali veškeré termíny a požadavky (informace o stavu zajištění smluv, jejich odevzdávání, předání protokolů o praxích apod.). Pět procent se může někomu zdát málo, pro organizaci praxí to je až obludné číslo. Říká se, že boží mlýny melou pomalu ale jistě, až těchto 5% studentů bude mít své firmy nebo závazky s jinými firmami, snad pochopí, co znamená dodržovat termíny (když zaspím-nepracuji), banky určitě nějakou splátku odpustí, až poletí na rodinnou dovolenou, letadlo na ně určitě nějaký den počká. Závěrem a velmi rád, konstatuji, že drtivá většina našich studentů je v konečném hodnocení chválena a hodnocena na výbornou.

Studentský projekt 2013/2014 - závěrečné prezentace Mgr. Ivona Spurná, za vedení projektu OPPA Na konci školního roku proběhly prezentace všech patnácti tříd prvních až třetích ročníků, které během roku pracovaly na zadaných úkolech v předmětu Studentský projekt. Prezentace proběhly veřejně před všemi třídami daného ročníku během tří dnů. Hodnocení těchto prezentací se účastnili vybraní učitelé a pracovníci projektu OPPA na naší škole. 5.

Některé třídy více než jiné pochopily, že cílem je naučit se týmové spolupráci, řešit nastalé problémy, komunikovat mezi sebou i vyučujícími, a naučit se dodržovat stanovené termíny výstupů. Současně propojit problematiku z různých oblastí lidského zkoumání a v závěru tento svůj výzkum odprezentovat.

Během celého roku třídy odevzdávaly výstupy, ke kterým se na začátku roku zavázaly. Získávaly od svých konzultantů za tyto výstupy body. Garant ročníku se s třídami pravidelně scházel a kontroloval průběh plnění projektu. Mohl dát třídám v závěru bonusové body za mimořádnou týmovou spolupráci, která přinesla i přes výpadky jednotlivců očekávaný výsledek. Na konci roku získaly třídy také body za závěrečnou prezentaci. V prvním ročníku třídy zpracovávaly téma Komunikace mezi lidmi. Nejlepšího skóre dosáhla třída 1.D. V druhém ročníku třídy zpracovávaly téma Leonardo da Vinci. Nejlepšího skóre dosáhla třída 2.B. V třetím ročníku třídy zpracovávaly téma Letíme ke hvězdám. Nejlepšího skóre dosáhla třída 3.A. Všem vítězným třídám ještě jednou blahopřejeme! Mimo dobrého pocitu ze samotného vítězství získaly od školy proplacenou třídní odměnu.

PREZENTACE STUDENTSKÝCH PROJEKTŮ Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Prezentace studentských projektů probíhala v dolní tělocvičně od pondělí 16. června do středy 18. června, vždy po ročnících. Každá třída měla na svou prezentaci vyhrazeno 45 minut. Na závěr byla vyhodnocena nejlepší třída při prezentacích a nejlepší třída za celý školní rok podle získaných bodů. Studentský projekt byl realizován jako pilotní v rámci projektu 6.

z programu „Praha – Adaptabilita“ financovaného ze SF EU. Od příštího školního roku, po analýze letošního pilotního programu, bude realizován jako řádný předmět ve třetím ročníku. Kladné či inspirující věci na prezentacích studentských projektů - dobré technické zajištění dolní tělocvičny (zatemnění, projektor, dostatečně veliké plátno, zvuková aparatura, počítač) - kladný přístup studentů všech ročníků k prezentacím, vytvořili velmi příjemné prostředí, vystoupení kolegů oceňovali potleskem a udržovali solidní pozornost (ta samozřejmě klesala u nudných vystoupení) - všechny třídy projevily snahu o kvalitní vystoupení, jedinou výjimkou byla třída 3.B - studenti třetích ročníků (s výjimkou 3.B) se snažili pojmout svoji prezentaci originálně, zajímavě, mnozí již dokázali bez trémy hovořit na mikrofon - někdy prezentaci ovlivnily technické problémy, příkladem může být propojení vytvořeného počítače ve formě Sputniku s další technikou (to velmi rozhodilo třídu 3.D a poznamenalo jejich prezentaci, která byla jinak zajímavě připravena) či neschopnost spustit videa (u třídy 3.C, která měla prezentaci jinak velmi dobře připravenou a řečníci velmi dobře hovořili) - ukázalo se, jak klíčová je pro pozornost posluchačů dobře a nápaditě připravená prezentace, pokud příspěvek dokázal studenty zaujmout, řečník hovořil srozumitelně a nahlas, tak bylo v sále ticho, naopak u nudných či „kuňkavých“ prezentací rostl úměrně tomu šum - ukázalo se, jak je lehké špatnou prezentací „zabít“ velmi kvalitní práci, příkladem opět vyhotovený počítač ve formě Sputniku ze třídy 3.D, dva prezentující studenti ani náhodou nedokázali využít potenciálu, který jejich dobrá práce poskytovala Obecné zhodnocení a závěry vyvozené ředitelem z prezentací - nepochybně šlo o výbornou zpětnou vazbu, která ukázala mnohé nedostatky, které je třeba řešit - obecně se akce povedla, a to díky solidnímu přístupu většiny studentů - vytvoření dobré atmosféry v dolní tělocvičně je nepochybně velmi pozitivní signál pro podobné akce - v příštím školním roce budou studenti třetích ročníků opět stejným způsobem prezentovat svůj projekt - bylo by však žádoucí, aby si totéž vyzkoušeli i studenti druhých a prvních ročníků, i když ti studentský projekt zpracovávat nebudou, tedy model vystoupení všech ročníků v předposledním týdnu školního roku zachovat 7.

-

-

pravděpodobně požádám pedagogy a studenty, aby mi sdělili své nápady, s jakou prezentací by mohli vystupovat studenti prvních a druhých ročníků, může být jednoduchá, jde především o vystupování před velkým počtem lidí a na mikrofon prezentace může být například i z dějepisu, občanské výchovy, českého jazyka, ale též z odborných předmětů, není také nutné, aby třídy měly stejné téma, naopak vhodnější pro udržení pozornosti bude, když budou rozdílná

Nejlepší prezentace Nejlepší prezentaci ze všech tříd předvedla nepochybně třída 3.A. Ale je nutné ocenit i prezentace některých tříd z nižších ročníků, zvláště u tříd, které ve svém ročníku vyhrály. Nejlepší prezentace po ročnících 1. ročník - třída 1.C 2. ročník - třída 2.L 3. ročník - třída 3.A Nejlepší třídy v součtu všech výstupů (odměna z grantu ve výši 5. 000,- Kč) 1. ročník - třída 1.D 2. ročník - třída 2.B 3. ročník - třída 3.A

PREZENTACE STUDENTSKÉHO PROJEKTU Dominik Juránek, 3.D Ve středu 18. června skončila v tělocvičně v přízemí pro celý třetí ročník práce na studentském projektu. Všech pět tříd po vylosování pořadí postupně prezentovalo před hodnotící komisí a zbytkem studentů z ročníku svou celkovou práci na projektu. Kvalita práce jednotlivých skupin během roku se většinou odrážela i na kvalitě závěrečných prezentací. Některé byly lepší, z některých se nám, jak citoval pan ředitel Černé barony, chtělo zvracet. Mimo nedostatků v prezentacích, se v některých případech vyskytly i technické potíže a prezentující, kteří nebyli zvyklí mluvit do mikrofonu, který navíc občas vypadával, byli ještě více nervózní. Nakonec komise usoudila, že nejlepší prezentaci měla třída 3.A. Téma studentského projektu pro třetí ročník bylo ‚‚Letíme ke hvězdám‘‘. Toto téma si (z celkem tří) vybrali na konci minulého roku hlasováním sami studenti. Cílem nového předmětu bylo osvojení týmové práce, ať už mezi jednotlivci uvnitř skupin, nebo v rámci celé třídy. Právě ta spolupráce byla asi největší kámen úrazu. Studenti často ani nechodili na konzultace, protože je zadané téma nebavilo, nebo k němu neměli vztah. Asi zkrátka výhra 5000,- Kč pro nejlepší třídu nebyla dostatečná motivace. Bylo obtížné se domluvit ve skupině na společném termínu, který by všem vyhovoval, pro úkol, který vyžadoval přitomnost všech členů, nebo konzultanta v případě práce v dílnách. V naší 8.

skupině (gamma) nás od práce také zdrželo čekání na finanční prostředky na stavbu modelu. Předmět „studentský projekt“ byl u nás zavedený teprve letos a tak se daly očekávat nějaké komplikace, ale příští rok už budou studenti a organizace určitě lépe připraveni. Při závěrečné prezentaci šla jako první na řadu třída 3.L. Na jejich výstupech mě nejvíc zaujala jejich aplikace na Android. Jednalo se o funkční 3D letový simulátor s jednoduchým ovládáním v podobě tlačítka pro zapínání / vypínání motoru a joysticku pro ovládání směru. Na slabších telefonech, ale i silnějších zařízeních byl problém s FPS, ale prezentující Marek Bogušovský uvedl, že nic podobného mimo Studentský projekt ještě nedělal a tak se to dalo určitě přehlédnout. Stejný model ledadla, jako v simulátoru vytvořila 3.L i v dílnách. Aplikaci si během prezentace mohl každý stáhnout z obchodu Google Play na své zařízení s Androidem. Druhá v pořadí prezentovala svou práci 3.A. Ti měli mimo jiné připravený téměř funkční model letadla. Podle slov Matěje Müllera nebyl dokončený kvůli upuštění od původního plánu – vytvoření modelu na školní 3D tiskárně – na poslední chvíli. Model letadla měl funkční dálkově ovládaný motor a byl vyroben z balsy. Třída 3D měla kromě radiového pořadu a rozsáhlé úvahy na téma budoucnosti hvězdného výzkumu také počítačový case v podobě družice Sputnik 1, na kterém celá jejich prezentace běžela. Model byl vyrobený hlavně z polystyrenu a rovnováhu držela svařená kovová konstrukce. Předposlední šli na řadu studenti 3.C. Všechny výstupy měli sjednoceny na své webové stránce a jako hmatatelný výstup si jejich skupina gamma připravila model letadla, vyrobený s dřevěných špejlí. Nakonec po čtyřech hodinách byla na řadě třída 3.B. Za doprovodu unaveného tleskání a sebeshazování odprezentovali alespoň trochu zajímaý vzlet jejich modelu rakety, který měli bohužel jen natočený. Poté následovalo slavnostní vyhlášení vítěze paní profesorkou Spurnou a po odnešení židliček zpět do svých tříd jsme byli vypuštěni domu.

Národní konference Scientix Mgr. Věra Krajčová, vyučující matematiky a fyziky Smyslem mé práce na evropských projektech NanOpinion a Scientix je především jejich propagace a šíření povědomí o těchto projektech mezi učitele přírodních věd a matematiky. Většinou se jedná o školení učitelů ve skupinkách o 15 – 20 lidech v rámci projektu Elixír do škol nadace Depositum Bonum České spořitelny. Tentokrát jsem ale měla příležitost prezentovat svoji práci na konferenci pro 90 učitelů 9.

z celé republiky. Vedla jsem workshopy s názvem Jak studentům přiblížit pojem NANO? a jako asistentka jsem pomáhala s workshopem Reálné, vzdálené a virtuální fyzikální experimenty. V prvním případě se jednalo o seminář zaměřený na nanotechnologie. Tomuto tématu se věnuji rok a půl v rámci projektu NanOpinion a různé výukové materiály zkouším ve 4. ročnících a ve 2.L. Díky spolupráci se zahraničními kolegy už mám i materiál na reálné pokusy s nanotechnologiemi. Tento seminář se učitelům líbil. Téma je pro mnohé z nich úplně nové a zajímavé. V druhém případě se jednalo o práci s měřícím systémem ISES. Tento měřící systém máme na škole již skoro 10 let a ve spolupráci s Doc. Františkem Lustigem z MFF UK neustále spolupracujeme na nových úlohách a dalším začleněním tohoto systému do výuky fyziky. Vzdálené laboratoře s tímto systémem souvisí. Jedná se o experimenty, které fyzicky existují v laboratořích někde ve světě, my se na ně můžeme připojit přes internet a konkrétním nastavením různých podmínek tyto experimenty můžeme řídit. Jedná se většinou o experimenty, které jsou pro školu finančně nedostupné. Je to další námět pro modernizaci výuky na školách. Je velmi dobrá zkušenost spoluorganizovat větší konferenci a předávat svoje zkušenosti dalším učitelům. I pro mě je velmi zajímavé získávat nápady od ostatních učitelů. Práce je pak zajímavější a velmi různorodá. Těší mě objevovat nové možnosti, získávat nové zkušenosti a ty pak předávat dále.

Rok za velkou louži Robert Novák Po příletu do Ameriky pro mé bylo nejvíce překvapující chováni lidí. Všude se mě lidi ptali jak se mám, všichni mě zdravili v obchodě, ale i na ulici. Je příjemné když navazujete konverzace s naprosto cizími lidmi. Je to velký rozdíl oproti Česku, kde vás v obchodě skoro ani nepozdraví a koukají na vás, jestli něco nechcete ukrást.

10.

Ještě než jsem přijel mel jsem velké obavy ze stravovaní. Jak je známo tak Amerika není

země, kde se jí zdravě. Ale naštěstí žiju v dobré rodině. Moje hostitelská máma je skvělá kuchařka a miluje vaření. Jsem za to moc rád, protože Američani většinou nevaří a jejich největší kuchařské uměni je ohřátí polotovaru v mikrovlnce. Další velkou věcí bylo stolovaní. Američani zásadně nepoužívají nůž. Používají vidličku a to skoro na všechno. Nůž používají jenom na steaky a po odkrojení kusu ho zase položí. Pořad se mi ve škole smějí, že nůž pří jídle držím, i když ho nepoužívám.

Nejvíce mě překvapilo, že si hodně lidi porad mysli, že žiju v Československu, dříve jsem je opravoval, ale po nějaké době jsem zjistil, že to nemá cenu, vzdal jsem to. Jinak lidé většinou neví kde v Evropě Česká Republika je, ale překvapilo mě, že nevěděli ani kontinent. Myslím, že jsem slyšel všechny kontinenty kde Česko je, kromě Antarktidy. O naší historii par lidi vědělo, že jsme byli obsazeni Nacisty a měli jsme komunisticky režim. Škola vypadá přesně jako z každého amerického filmu. Velka hala, na každé straně skřínky. Má škola měla kolem tisíce žáků. Školní systém je absolutně odlišný od toho českého. V Americe jdete na střední školu podle místa bydliště. Nezáleží na jakou školu půjdete, protože na každé škole se učí to samé. Během 4 let na střední škole musíte dostat 25 11.

kreditu. Někteří studenti dosáhnou 25 dokonce i dříve a nemusí čtvrtý rok chodit do školy skoro vůbec. Každý den máte ten samý rozvrh. Já měl pět školních hodin denně. Jedna hodina trvala 70 minut. Vy sami si vybíráte předměty, které vás zajímají. Na školách se učí vše od počítačů, automechaniky, až po business a vědu. Americky fotbal, pro Američany football, je v Americe jako náboženství. Na football chodí všichni, i když ho nemate rádi, jít prostě musíte. Footballovy zapas je pro Američany místo, kde se všichni sejdou, povídají si, každý fandí a někdo i sleduje hru. Náš školní tým nevyhrál jediný zápas, ale i tak bylo na domácích zápasech plna tribuna. Je to místo kde jsem se já osobně seznámil s nejvíce lidmi. Pokud mate tu příležitost jet do jiné země jako výměnný student tak neváhejte a jeďte. Je to nezaměnitelná zkušenost do života, která vám otevře oči a pomůže vám si uvědomit, co od života chcete.

StreTech 2014 Lukáš Bayer, vyučující výpočetní techniky 23. května 2014 jsme se jako již tradičně každý rok zúčastnili setkání a prezentací projektů studentů středních škol na ČVUT v Dejvicích. Jedná se o výstavu nejzajímavějších projektů daného roku. Tentokráte byla účast opravdu veliká. Naši školu reprezentovali projekty: Polovodiče ve výuce fyziky Jiřího Kvačka, Výroba přístroje na měření magnetické indukce Jakuba Koláře a Casemodding - dřevěná počítačová skříň Michala Kureše a Tomáše Nápravníka. Dva fyzikální projekty jsou velice známé, protože reprezentovali naši školu již na dvou soutěžích. Nebylo tedy divu, že k našemu stánku přicházeli učitelé z vysokých škol a nabízeli našim absolventům studium na té či jiné univerzitě. Projekt dřevěné počítačové skříně budil pozornost jak u mladých návštěvníků, které překvapilo umístění počítače do skříně starého rádia, tak u starších, kteří si připomněli dřívější design elektrospotřebičů.

12.

Z projektů ostatních škol se mi asi nejvíce líbil Elektro-Trabant SPŠE Plzeň. Jedná se o přestavbu dvoutaktního trabantu na velice povedený elektromobil. Jeho konstrukce je podobná testovací sestavě z roku 79, ale díky výkonnějšímu motoru a současným akumulátorům dosahuje parametrů, za které by se nemusel stydět žádný výrobce elektovozítek. Celou výstavu bych popsal jako zdařilou. Chtěl bych touto cestou pogratulovat organizátorům akce, že se jim podařilo vše zvládnout zařídit a připravit velmi zajímavou výstavu. Jejich práce nebyla rozhodně lehká, když si vezeme v potaz, že se letošního ročníku zúčastnilo 62 škol a k vidění bylo 162 projektů. Mezi nejčastějšími projekty k vidění byla 3D tiskárna, z čehož lze usuzovat, že 3D tisk je velice lákavou technologií. Bohužel z 6ti tiskáren k vidění tiskla jen jediná, protože si prezentující zapomněli přibalit materiál.

Soutěž Virtual Reality Cup 2013/2014 David Jelínek 3.A Již čtvrtým rokem se konala soutěž Virtual Reality Cup, která je určena všem studentům ze základních a středních škol z Česka a Slovenska zapojených do programu Cinema 4D Academy. Tuto soutěž vyhlašuje Digital Media ve spolupráci s MAXON Computer a naší školou. Letošním zadáním bylo vytvořit v programu Cinema 4D 3D model a fotorealistickou vizualizaci kolejového vozidla z období před druhou světovou válkou. Posuzován byl potom výsledný umělecký dojem vizualizace, komplexnost modelu a případně jeho prostředí. Sešlo se celkem 16 prací, ze kterých byly vybrány a oceněny 3 nejlepší. Všechny práce a celé zadání soutěže můžete najít na stránkách www.cinema4d.cz. Velké poděkování patří panu profesorovi Jaroslavu Zápotockému, který se na pořádání soutěže nejvíce zasloužil a panu Stanislavovi Szkanderovi z Digital Media, který dodává ceny pro vítěze.

3. místo - Tomáš Pelhřimov

13.

Kovařík SPŠ a SOU

2. místo - Dominik Fencl Střední odborná škola obchodu, užitého umění a designu, Plzeň

1. místo – David Jelínek Smíchovská střední průmyslová škola

Soutěž NetCompetition 2014 Mgr. Ivona Spurná, lektorka Cisco Academy na SSPŠ I v letošním roce se uskutečnila mezinárodní soutěž v síťařské problematice... Letos proběhl již 4. ročník této soutěže. Soutěžily mezi sebou týmy z České republiky, Chorvatska a Slovenska. Soutěž probíhala online formou, kdy během celého klání byl přenášen zvuk a obraz pomocí programu Skype. Za naši školu soutěžili  Matěj Müller  Tomáš Starý  Tomáš Krňávek  Antonín Houdek  Michal Gerhát

14.

Po ztraceném vítězství v minulém roce se podařilo nad našimi partnery/soupeři opět vyhrát. Díky dotaci z MHMP získali studenti i hodnotné ceny. Děkuji všem soutěžícím za fair-play přístup a blahopřeji k vítězství.

MÉDIA Ondřej Langer, 2.C Média. Televize, rádia, časopisy, noviny, reklamy a hlavně internet. Zrovna na internetu se všechny tyto jinak oddělené druhy médií spojují a vyskakují všude, kde se jim naskytne příležitost. Kdo by potřeboval televizi, když se na většinu filmů, seriálů či jiných obrazových materiálů můžeme podívat online? Dokonce i živé přenosy jsou k mání. Rádia jsou tu k dispozici též. Časopisy jsou také nemálo zastoupeny, zvláště když už každá hloupost má svou webovou stránku, kde se většina obsahu z tisku vyskytuje. A o reklamách ani nemluvě. Ty jsou všude a neznám snad nikoho, komu by to alespoň maličko nelezlo na nervy. Přes tyto reklamy se právě často dostaneme, byť už mylným kliknutím, či úmyslně, na stránky všemožných přihlouplých a lidi oblbujících společností, které jsou často podvodné, či jinak škodné, nebo jsou tyto odkazy dokonce naprosto zbytečné. Každý snad někdy viděl, či dokonce zkusil takové ty okénka na webové stránce, kde vám dávají šanci vyhrávat iPhony, podobné iBlbosti či pouze blbosti za pouhé virtuální sestřelení kachny ze stromu za pomoci zvláštní miniaplikace, která ve skutečnosti není aplikace, nýbrž pouze vaším kurzorem ovládaná animace, 15.

přes kterou se po kliknutí dostáváte na jakési stránky, na kterých najdete různé ankety a jiné věci, za které vám dále nabízí další výhry, avšak pouze v případě, kdy za odevzdání výsledku vámi vyplněné ankety zaplatíte nějakou částku pomocí SMS. Samozřejmé je, že nevyhrajete nic. Vyhrává autor této podvodné vymoženosti. A toto je pouze jeden druh takovýchto klikacích okének na webech. Jiné vám zase nabízí zázračné zhubnutí, či vám předvádí, jak se obtloustlý běloch jen díky jejich přípravku změnil ve vypracovaného černocha a další různé milné reklamy a „informace“ (Jste 99999999tý návštěvník této stránky…), ale to však více méně každý zná. Dále bych se chtěl trochu vyjádřit k bulváru. V ty se postupně přetransformovávají všechny dříve užitečné pořady, jako např. Televizní noviny na různých televizních kanálech. Je to jeden z důvodů, proč televizi vlastně vůbec nesleduji a myslím si, že lépe snad ani dělat nemohu. Výjimkou je, když třeba dávají nějaký zajímavý film, ale z toho většinou také moc nadšený nejsem, jelikož deset minut trvající reklamy, které se objevují po každých 20 až 30 minutách filmu, mě nemálo štvou, nehledě na to, že samotný film potom skončí o hodinu později, než je jeho normální doba. Jak už jsem zmiňoval, je lepší si ho buď koupit, zajít si do kina, půjčit, nebo se na něj podívat nějakým jiným způsobem. Ale zpět k bulváru. Co se doslýchám a co čtu různě po internetu, jak si všichni stěžují například na televizi Nova, kde vídají naprosto nesmyslné, neužitečné a nezajímavé reportáže typu: Bába pod kořenem, zda chleba padá namazanou stranou dolů, co se stane s kokosem po pádu z dvanáctého patra, nebo úžasné zjištění, že voda v teplotách pod bodem mrazu zmrzne, to vše mě nijak neláká ke sledování televize, nehledě na to, že už slýchám i stížnosti k jiným pořadům a televizním kanálům. Vše se dá najít, zjistit a sledovat na internetu. Neříkám, že na něm žádné takovéto přihlouplosti nejsou (zmiňoval jsem je), ale rozhodně se jim dá vyhýbat snadněji, než při sledování televize, kde snad pomůže jedině zavřít oči a zacpat uši. Celé bych to shrnul tak, že většina médií se snaží lidi zblbnout ke svému prospěchu, či neúspěchu své konkurence. Zároveň jsem rád, že jsou zde i média taková, které to myslí dobře, chtějí lidi informovat správnými a ověřenými fakty a nesnaží se je nijak podvést či oblbnout. Těch je však podle mě v poměru s těmi „špatnými“ docela málo. Proč? Protože lidé důvěřují tomu, co se jim víc líbí a tím získává ta klamná většina nadvládu nad tím správným menším odvětvím médií a jsou tím potlačovány. Prostě je potřeba se zamyslet nad tím, co vidíme a porovnat to s tím, jak to dopadá, když tomu věříme a nenechat si do hlavy nic vtlouct, bezmyšlenkovitě tomu důvěřovat a neověřovat. To je to, co je špatně.

16.

Média Ilya Krutovertsev 3.C Každý den sledujeme to, co se ve světě děje. Vytvořit si vlastní názor, ale není v dnešní době vůbec jednoduché. Existuje spousta vlivů, které dokážou média ovlivnit přesně tak, jak se jim „to zrovna hodí do krámu“. Ať už jde o státní moc, nadnárodní korporace nebo vlastníky konkrétních médií. Všichni víme, že je spousta médii, které si skutečnost upravují tak, aby upoutala co nejvíce čtenářů, aby vydělala co nejvíce peněz. Potom čteme zprávy, které se různí, a je velmi složité odhadnout, jestli jim nakonec můžeme věřit nebo ne. Čemu potom můžeme věřit? Důvěryhodnost médií je totiž občas velmi sporná. Někdy člověk žasne nad tím, čemu by měl věřit. Poslední dobou si začínám všímat toho, že vůbec nejde o to, jestli je informace opravdu pravdivá, ale o to, jak mi je daná informace nakonec podána. Možná chybně si myslíme, že je relevance informace závislá na tom, kolik lidí si ji přečetlo, případně zhlédlo… Nakonec vidíme, jak vznikají „dohady“ mezi lidmi, kteří získali informace z různých zdrojů. Každý totiž věří tomu, co slyšel od krásné moderátorky sedící za pultíkem. Nakonec všichni zjistíme, že ani jedna verze neodpovídá tomu, co se opravdu stalo. S tím souvisí to, že média jsou tou nejmasovější zbraní v historii lidstva. Zažili jsme genocidu, politické vraždy, popravy kvůli odlišným názorům (čarodějnictví, „zločiny proti státu“), ale možná si ani neuvědomujeme, že dnes je informovanost na mnohem horší úrovni. Postupně snad začne některým informačním zdrojům docházet, že mladá generace přestává česká média sledovat. Znám spoustu lidí, kteří televizi v dnešní době vůbec nemají nebo ji minimálně nesledují. Není to tak dlouho, co mi to přišlo divné, ale postupně zjišťuji, že sledovat některá média je naprostá ztráta času. Samozřejmě se dozvíme, při kolika stupních zmrzne voda a po jak dlouhé době nám bude v autě horko, ale dozvědět se něco, co ovlivní náš pohled na svět nebo nás v životě někam posune, dá mnohem více práce, než se zdá. Nemohu se totiž zbavit pocitu, že víme přesně to, co někdo chce, abychom věděli.

17.

Úvaha o sociálních sítích Tomáš Pavlíček 3.B Dnes milióny lidí používají denně internet. Tento způsob komunikace je pravděpodobně nejrychlejší, a jelikož máme mobilní telefony s internetem, tak i nejrychlejší. V České republice je rozhodně nejpopulárnější služba Facebook. Podle mě jsou nejvíce na Facebooku závislí teenageři, kteří jsou na sociální síti celý den a přidávají nesmyslné příspěvky a fotky. Třeba jen o tom, že právě ,,papají pizzu‘‘. Samozřejmě na Facebooku se dá chatovat, posílat si různé soubory, fotky, atd... Už jde prakticky cokoliv. Jelikož je vše přes internet tak je chatování instantní, což je velká výhoda. Jsou tu také programy na chatování jako je např. ICQ, ale ty jsou v dnešní době méně populárnější. Proč? Přece jenom je příjemnější se jen na webu přihlásit a hned začít chatovat, také můžeme brouzdat po internetu a být stále online. Zatím co program se musí stáhnout, pak nainstalovat, atd... Každá sociální síť je jiná, ale přesto jsou všechny stejné, protože se na nich sdílejí všelijaké informace. To hlavní mají společné a to je chatování a nahrávání fotek. Dále se liší už jen ve vzhledu a funkcemi. Každý uživatel si vybere tu svou, která se mu nejvíce líbí. Sdílené příspěvky se pak lidem můžou a nemusí líbít. Když jsem se zaregistroval, tak jsem vůbec neměl ponětí, že se Facebook takhle ,,rozjede‘‘ a bude dominovat na Českém internetu. Postupně se přidávali další kamarádi a tak se to celé rozběhlo. Myslím si, že za nějakou dobu bude na této sociální síti většina lidí. A to nejez z Česka, ale po celém světě. Já osobně jsem si Facebook založil, abych mohl chatovat s přáteli a sledování novinek. Na Facebooku se dají sledovat různé stránky, vytvářet události, atd... Domnívám se, že Facebook nejen mě, ale i všem ostatním pomáhá co nejrychleji sdělit informace mému kamarádovi, nebo komukoliv, koho mám v přátelích. Předpokládám, že největší výhodou sociálních sítí je rychlost přenosu dat. Tomu také pomáhají mobily. Chatování, sdílení fotek, videí atd... Velkou výhodou je, že můžete komunikovat i s lidmi, na které nemáte kontakt. ALE samozřejmě tyto služby mají i negativní stránku a to je hlavně soukromí. Každý musí umět použít své osobní údaje, aby je třeba někdo nezneužil. Bezpečnost na internetu a hlavně na sociálních sítích je důležitá. Rozhodně není potřeba dávat o sobě víc informací nebo fotek, než je potřeba. 18.

Výhled do budoucnosti Jakub Tylšar 2.B Chtěl bych vám touto prací nastínit svůj názor na budoucnost. Kam by dění na naší Zemi mohlo směřovat a jak by celá budoucnost našeho národa, naší civilizace a především našich vlastních životů mohla skončit. Ve všech možných zdrojích na internetu, v knižních spisech, máme různé teorie, statistiky, jak by vše mohlo být dál, jestli naše civilizace vyhyne, a nebo nás tu bude přes několik miliard na Zeměkouli, anebo budeme uneseni jinou civilizací z dalekého vesmíru. Ale ví někdo, jak to bude doopravdy? Ne. Nikdo pořádně neví, jak bude vypadat naše země za několik desítek, několik stovek, nebo za několik miliónů let. Vše jsou jen spekulace. Musím přiznat, že si sám nedovoluji tvrdit, kam vše bude směřovat, ale vlastní názor mít mohu. Stejně tak, jako by ho měl mít každý člověk. Když se ohlédnu do minulosti, vždy byly války, pak chvíli klidový stav a pak se opět něco pokazilo. Proč se toto děje? Je v nás samotných něco, co přesně to způsobuje? Myslím, že určitě. Určitě je v nás samotných něco, co způsobuje naše chování, agresivní chování a chuť mít v rukách moc, která se nám v té určité chvíli nabízí. Jako aktuální příklad uvedu světovou velmoc – Rusko. A právě toto se nám může jednou vymstít. Je to velice pravděpodobné a určitě by mi v tomto názoru velmi početná skupina lidí dala za pravdu. Zatím byly dvě světové války, a ačkoliv se mi tomu nechce věřit a sám stále věřím, že už v tom našem „moderním“ 21. století mají lidé rozum, rozhodně tomu nevěřím stoprocentně. Díky stále modernějším a ničivějším zbraním je konec světa pravděpodobnější a snazší a může ho způsobit už prakticky kdokoliv. Jak jsem již psal, skoro každý chce mít v rukou tu moc, kterou má na dosah a díky tomu je ta naše zkáza pravděpodobnější každým dnem. Určitě je také možné, že ten náš lidský rozum ještě nějaký čas přetrvá a určité národy se budou schopny domluvit diplomatickým způsobem, ne zbraněmi a nastane období hladu, žízně, kdy bude pitná voda opravdu nedostatkovým zbožím a jídlo bude tak drahé, nedostupné pro obyčejného člověka s průměrným platem, že to stejně bude mít fatální následky. I to se může stát. Nebo se také může objevit nedaleko naší Planety neznámý asteroid, na který už nestihnou naše národy reagovat, a nastane katastrofální srážka. I to je možné. Každopádně, vše jsou reálné vyhlídky do relativně blízké budoucnosti a se všemi možnostmi bychom měli počítat, měli bychom být připravení na jakoukoliv možnost, i fyzicky, materiálně a i psychicky, jelikož opravdu převládají spíše pesimistické vyhlídky pro lidstvo. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se z toho, co jsem vyjmenoval, nic nestalo. Technologie by se dál zlepšovaly, populace by dál rostla, objevovaly by se další možnosti, které doposud ani nikdo neobjevil. Ale. Se vším by se mělo počítat a každý by měl žít den tak, jako by byl jeho poslední. Nikdy nevíte, co se stane zítra, za hodinu, za minutu. Můžeme jen žít svůj život naplno a doufat.

19.

Výhled do budoucnosti Tomáš Hochman, 2.B Výhled do budoucnosti je bezpochyby zajímavé téma. Co bude za deset let? A co za dvacet? Jak budou žít děti našich dětí? V této úvaze narazím na mnoho okolností týkajících se života budoucnosti. Z minulosti víme, že inženýři, technici, vědci a jiní různí vynálezci, vždy přijdou na nějakou novou techniku, technologii nebo funkci, která se ale časem stane zastaralou. A následně je vynalezena nějaká vylepšená verze. Uvádět nějaké parametry produktů je dost složité, nedokážu si to dost dobře představit. Hlavní důvod je ten, že se výkonnostní poměr násobí a ne sčítá. Často je výkon určitého výrobku zdvojnásoben třeba každých pět let. Ale přesto podle mého názoru lidé kupují osvědčené výrobky, jsou už navyklí na nějaký systém a měnit ho by bylo proti srsti. To je jeden z hlavních důvodů, proč se nejnovější technologie používají až po tak dlouhé době. Jako příklad bych uvedl Koňaříkovo velice oblíbené téma optické sítě. Skvělý vynález, ovšem přesto není moc často používaný. Je obecně známo, že se lidé dožívají stále více a více let. Opravdu si netroufám říct, kolika let se budou dožívat za 200 let, pokud tu samozřejmě ještě nějaká planeta Země bude. Myslím, že ne. To už mi ale bude fuk. Všechny nové technologie mají za úkol o něco zjednodušit život. To naznačuje, že jsme všichni líní. Kdo by se taky rád nerozvaloval na pohovce… Domnívám se, že například způsob cestování po Praze a ostatních velkých městech se změní k lepšímu. Dnes jsme zvyklí, že v MHD strávíme 2 hodiny denně a přijde nám to normální. Když si spočítáme, kolik času je to dohromady například za rok, tak je nám líto, že jsme si ještě nepořídili stíhačku. Ono by s ní v centru města určitě šlo přistát třeba na Václavském náměstí, pokud by vám nevadilo, že budete platit pokutu za vandalství, když jste shodili Václava z koně, a půjdete do vězení za pár nechtěných zabití. To je jen detail. Někdo muže mít talent na ovládání stíhačky, ale stejně by to asi nebylo řešení. Proto si způsob cestování v budoucnosti nedokážu představit jinak, než obdobou metra, která bude ale jezdit rychleji. Domnívám se, že pro automobily se budou používat čistě elektromotory, kvůli stále se zhoršujícímu ovzduší. Nejvytíženější povolání si v budoucnu představují pod opravářem elektrotechniky. Myslím, že se tak stane právě kvůli lidské lenosti. Všechno budou ovládat roboti a pro lidi zbydou pozice maximálně ve firmě na výrobu robotů. Po následující desítce let už budou roboti vyrábět další roboty. Auta nebudete muset vůbec ovládat, vždyť už dnes za vás nějaké zaparkují, brzdí, když je před autem blízko člověk a mnoho dalších funkcí. Všude budou kamerové systémy, díky kterým nebudete mít chvilku soukromí, ale zároveň to například omezí kriminalitu. Spoustu zločinů by ani nebylo možné vyřešit, nebýt

20.

kamerového systému. Ovládání hlasem bude jistě užitečnou pomůckou u veškeré elektroniky už za pár let. Pokud bych zašel mnohem dál, bylo by možné v budoucnu ovládat například počasí? Nějakým způsobem rozehnat mraky v případě, že by bylo ošklivo. Je to hodně troufalé, ale při troše fantazie by to třeba i šlo. Problém v přemýšlení nad novými vynálezy je spíše v tom, že jsme ve škole směrováni k jednomu stereotypnímu stylu přemýšlení, který nám zabijí všechny fantazie a vinou toho pak podle mého názoru nevzniknou věci, které by nám s dostatkem fantazie zas o něco ulehčili život.

Výlet do budoucnosti Daniel Pudil, 3.C Asi jako si lidé začátkem 19. století nedokázali představit svět v roce 2000, tak si ani my nejspíše nedovedeme představit, jak to na planetě Zemi bude vypadat za dalších tisíc let. Budeme už konečně místo automobilů řídit vznášedla a třeba ani nebudeme muset chodit spát, protože už doma budeme mít bůhvíjaké „dobíječe energie“. I když to už je spíše záležitost sci-fi než daleké budoucnosti. Když jsem byl malý, už mi připadalo, že je všechno moderní a nedokázal jsem si představit, že by věci mohly být ještě modernější. O takových deset let později se nestačím divit, kolik se toho inovovalo, zmodernizovalo a celkově změnilo. Ať už to jsou auta, televize, mobily nebo počítače. Částka, za kterou jste dříve pořídili nejnovější LCD televizi, by vám dnes stačila pomalu na televize dvě. Co ale budou říkat lidé v roce 3000 na život, jaký jsme tu žili kolem roku 2000? Těžko si představit, kam se lidstvo posune. Budeme třeba konečně bydlet na Marsu? Možná se dočkáme i toho, že budeme sledovat již 267. Mistrovství světa ve fotbale živě přímo z rudé planety. Země už bude tak jako tak zdevastovaná a tak se bude úprk dále do sluneční soustavy docela hodit. Ostatně o likvidaci toho dobrého, co by tu ještě zůstalo, by se jistě postaral nejmenovaný atomové války chtivý chlapík ze Severní Korei (předpokládám, že jeho potomci se od něho nebudou moc lišit) nebo někdo z Ameriky či Ruska. A nebylo by nakonec sranda, kdyby se v roce 3000 zjistilo, že tu ve skutečnosti nežijeme obyčejný život, ale že nás někdo tam vzadu za koncem vesmíru ovládá? No, to je asi více než nepravděpodobné, ale nakonec je hodně těžké si představit, co se za takových tisíc let může změnit. Proto si teď půjdu užít tu naší zatím moderní dobu. Zahraju si na XBOXU, dojedu na kole (ano je možné, že kolo už v daleké budoucnosti bude pro lidi nepochopitelný nesmysl) na trénink, na fotbal nebo se projedu autem s manuální převodovkou. Když už jsem zmínil ten fotbal, tak jsem si jistý, že ten tu bude s námi i v roce 3000.

21.

Naše blízka budoucnost Karel Winter 2.L Jak bych si já mohl představit budoucnost nás, obyvatel Česka a Evropy? No, není to zase tak snadné, jak se zdá. Tato otázka je často pokládána jakož to triviální a samozřejmou. Ale dovolím si říct, že většina z nás by řekla to samé. "Bude to stejné, snad se dočkáme změny k lepšímu". Ano, to je ta věta. Kdybychom nad tímto výrokem měli více a hlouběji přemýšlet nebo i s někým polemizovat, přišli bychom nato, že až taková pravda to nebude. Proč by to neměla být pravda? Kdybych měl mluvit o nás o Češích, nějak výrazně nevěnujeme pozornost zahraničním zprávám a událostem. Určitě všichni ale ví, že někde někdo (Rusko) obsadil ukrajinská města, protože mu to přišlo vhodné k současné situaci na proruském Krymu. Ale už si většina z nás neuvědomuje, jaké to může mít následky pro nás jako Čechy nebo i celý svět. Jaké by to mohlo mít následky, kdyby se podařilo vymanit Ukrajinu z vlivu Ruska? Rusko by přestalo být navždy světovou velmocí. Jsem přesvědčen, že právě proto jsme i budeme svědky urputné snahy o odpoutání Ukrajiny z vlivu Ruska a oslabení jeho politické pozice v Eurasii. Svět by už nebyl takový, jako je teď. My, normální občané, bychom to příliš nepocítili, ale vztahy mezi nejvyspělejšími zeměmi, mezi které patří samozřejmě i Rusko, by se výrazně změnily. Možná bychom museli opustit Evropskou Unii a vrátit se k pohraniční ochraně jako v minulosti, aby nám náhodou také někdo nezabral města jenom kvůli tomu, že se v nich pomalu, ale jistě přestává mluvit česky a začíná se mluvit rusky a názvy ulic nejsou psané v češtině, ale v azbuce. Zřejmě bychom také přišli o ropu a plyn, který bereme z velké většiny právě z Ruska. Jak nad tím tak přemýšlím, nakonec by bylo nejlepší pomoct Rusku s obsazováním ukrajinských měst. Alespoň bychom si je více spřátelili a možná bychom i tu ropu a plyn měli zadarmo.

Výhled do budoucnosti David Točík, 2.C Jak bude vypadat svět za několik let? Toť otázka, já si myslím, že se bude muset řešit několik problémů. Zejména to bude obyvatelstvo, pokud se bude počet obyvatel zvyšovat, bude se podle mě muset zavést pravidlo, které omezuje člověka na počtu možných dětí, jako je v Číně. Protože pokud se tak nestane, tak lidi se sem zejména nevejdou, ale také čím víc bude lidí, tím více bude spotřeba 22.

neobnovitelných zdrojů, což znamená, že pokud nenalezne člověk nějaký jiný zdroj, tak lidstvo vyhyne. Takže vlastně čím dříve by se zavedlo omezení počtu dětí na člověka, tím dříve se snižuje pravděpodobnost na vyhynutí lidstva, protože čím déle lidé budou žít, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že se nalezne nějaký jiný zdroj. Když si vezmeme, že by počet dětí na člověka byl jedno dítě. Tak by se počet obyvatel kvadraticky snižoval, protože když si označíme počet obyvatel písmenem n a každý člověk bude mít jedno dítě, tak to znamená, že "n" zemře a dětí bude polovina "n" za první generaci. A další generací to bude čtvrtina "n" a tak dále. Ideální by bylo dvě děti na osobu. Zase si označím počet obyvatel "n" a pokud by každý člověk měl povoleno mít dvě děti na osobu, tak by počet obyvatel zůstával téměř stejný, protože by po první generaci umřelo "n", ale narodilo by se polovina 2"n" což znamená, že po první generaci by bylo "n" lidí, což by bylo ideální. Na druhou stranu by byl problém, že pro někoho jsou dvě děti málo. Ale vezměte si, že pokud by bylo povoleno víc jak dvě děti, tak by se počet lidí na zemi exponenciálně zvětšoval. Pro příklad, kdyby každý člověk měl tři děti, tak by za 5 generací bylo na světě 243 krát původního počtu obyvatel, což je strašně moc. Když si vezmeme, že povrch souše země je 148 939 063 kilometrů čtverečných, tak by místo na osobu bylo 0,88 m. Což je nepředstavitelné. Samozřejmě musíme předpokládat, že ne každý bude mít děti, ale přibližně je to stejné. Dále se myslím, že v budoucnosti se bude muset také řešit problém s nezaměstnaností, protože výroba bude hodně zrobotizována, takže roboti nahradí ve spoustě činností lidi, což způsobí spousty nezaměstnaných, ale na druhou stranu budou potřeba výrobci robotů, opraváři, ten, kdo bude kontrolovat práci robotů. Takže se lidi, které nahradili roboti, budou muset naučit jinou práci. Což bude vést zřejmě k značné nespokojenosti.

Budoucnost lidstva Jan Dolejš 3.L Tak strašidelně a dalece vyhlížející slovo, budoucnost. Ještě když k němu připojíme slovo, jež značí masy těch mravenečků, kteří obývají tu naši zem. To jak se budoucnost může vyvíjet, za to mohou maličkosti, jako třeba, když se před něco málo lety začala technologie mobilních telefonů značně pohybovat vpřed a zapříčinila tím minimalizaci a megalomanský boom ve vývoji hardwaru. To samé když před druhou světovou válkou byla bojová letadla o dost pozadu, ale díky vědeckému a drahému vývoji se letadla posunula značně vpřed. Co si ale můžeme říkat teď, kdybychom chtěli znát budoucnost za 70 let? Nemůžeme takřka nic, ale pořád jsou tu miliony otázek, které si můžeme pokládat, a zdají se být vcelku reálné. Souvisí to třeba například s tím, jak se lidé právě do již zmíněných mobilních telefonů závisle zablokovávají. Co když lidé už nebudou schopni mluvit? Zní to děsivě, ale až spíše komicky. Straší s tím kde kdo, tak nechci být dalším z těchto bázlivců. Lidí je mnoho, lidí je tak, že příliš mnoho, 7,1 miliard lidí. V roce 1800 n.l. byla lidí pouze 1 miliarda, a podle výpočtů projektu OSN by v roce 2100 lidí mělo být 16 miliard. Zdá se mi, jako kdyby už teď naše zem praskala ve švech a měla co dělat s tímto počtem lidí. Co když tuhle masu 23.

země nezvládne? Řekl bych, že už o dost déle bude mít dosti problémů s tím, aby dokázala uspokojit tužby všech. Každý má auto, každý chce letět na dovolenou, nebo alespoň většina lidí je velmi náročných. Jeden problém je ten, že lidé jsou nároční a dalším problémem je, že lidé si to neuvědomují. Lidé jsou spíše náročnější a náročnější, chtějí pořád nová a nová auta. Je to až šílené, spoty o tom, jak jsou lidé nenažraní, jsou všude mraky. Zároveň je zdě ovšem obrovské množství reklam, které poutají a poutají, na slevy na větší luxus a podobné nesmysly. Co s tím vším ale budou dělat naše děti? To už přeci není starost developerů, kteří zastavují stále více zelených ploch, jejichž počet razantně rok od roku klesá, hlavně že to sype. A budeme dál stavět obří nákupní střediska, další betonové parkoviště pro naše nová auta. Ne, zaseknout se to už bohužel nedá, takhle jsme odsouzeni umřít vlastním zaviněním, pokud se zastavíme do krychle a všichni se necháme zavalit hromadou nových motorek. Beru to spíše jako nadsázku, ale stejně si myslím, že lidstvo svým postojem ke své jediné možnosti žít dokazuje, že si toho moc neváží. Neříkám, že každý si neváží Země, ale z pohledu všech možných anket a reportáží se mi zdá, jako kdyby do roku 2100 měly být všude baráky a všude auta. Co se půdy pro hospodářství týče, tak to jsem moc nepochopil, kde vlastně člověk bude své obiloviny a rostliny pěstovat. Jediným řešením je žít alespoň trochu skromně a ne jako bezohledný jedinec, který nemyslí na ostatní. Zkusme to.

NEJLIDNATĚJŠÍ ZEMĚ SVĚTA Víte, kterých deset států na světě má nejvíce obyvatel? Pokud ne, tak se podívejte do tabulky níže. 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6. místo 7. místo 8. místo 9. místo 10. místo

24.

- Čína - Indie - USA - Indonésie - Brazílie - Pákistán - Nigérie - Bangladéš - Rusko - Japonsko

- 1. 365. 000. 000 - 1. 246. 000. 000 - 318. 000. 000 - 247. 000. 000 - 203. 000. 000 - 188. 000. 000 - 174. 000. 000 - 157. 000. 000 - 144. 000. 000 - 127. 000. 000

Electro Ondřej Výravský 4.A Elektronická hudba má mnoho odvětví a její vývoj jde neustále dopředu, je totiž velmi ovlivněna vývojem technologií, zejména programů určeným právě k vytváření a skládání hudby. Nejde jen o programy, jde i o různé syntetizéry a třeba bicí automaty, v podstatě ale většinu z toho dnes můžete najít u notebooků speciálně určených pro tvorbu této hudby. Už dnes mnohým DJům, tedy lidem, kteří elektronickou hudbu tvoří a míchají, stačí jenom notebook. Z toho všeho lze vyčíst, že v tomto žánru v dnešní době většinou nenarazíte na skupinu lidí, kde každý má svůj nástroj (ať už bicí, kytaru či zpěv), ale jde o jednoho člověka, konkrétně zmíněného DJe, který za pomocí svých elektronických udělátek (syntetizéry apod.) vytváří zvuky, které dohromady dávají celou skladbu. Zpravidla mají tyto skladby výrazný beat, tedy rytmický doprovod, který udává dynamiku a charakter různých částí skladby. Ta občas ani není rozdělena na sloky a refrény, to je i častým důvodem, proč se to některým lidem zdá jednolité a bez jakéhokoliv uspořádání. Elektro je zkrátka o trochu jiné, než ostatní žánry, přesto se právě možná i díky tomu čím dál tím víc stává oblíbeným, zejména u mladších generací. Také poslech u elektra může být jiný. Například u rocku si často pouštíme jednotlivé skladby, podle své chuti či spíše aktuální nálady. V elektru je ale častým jevem pouštění několika hodinových hudebních stop, obsahujících několik elektro skladeb. Často se pak dotyčný začne věnovat něčemu jinému a tuto stopu vnímá jen jako doprovod toho co dělá. Jako příklad často vidím hráče počítačové hry League of Legends. Tato hra se hraje zhruba 20 až 50 minut a najít v ní čas na přepínání hudby, či vybírání skladeb je opravdu málo. A právě do této situace se hodí elektro, které hudební vložku nahradí a svým způsobem posluchače uspokojí, neboť je zpravidla nabité energií, která je pří hraní her efektivní. Taktéž v klubech či na celovečerních párty je zdaleka nejvíc slyšet elektronickou hudbu, kde také udržují jakýsi rytmus, náladu a život celé akce. Bohužel pro tento styl, je po celém světě mnoho odpůrců a to zejména mezi posluchači metalu. Je to dané příliš velkým rozdílem a to ve všech ohledech. Kupříkladu kdyby jste vzali typické fanoušky obou stylů a postavili je vedle sebe, hned byste měli jasno, kdo je kým. Stačil by pohled na kontrast barev: metalista (jak jsem zmínil v předchozím čísle) bude jistě v tmavé kožené bundě, 25.

leckde okované, za to fanoušek elektra bude spíše barevný, oblečený nalehko (pokud nemluvíme o extrémních diskantech). Z mého pohledu je elektro důležitou součástí moderního světa. Jeho obliba rapidně stoupá a zatím co některé ostatní styly spíše stárnou a tím mám na mysli stárnoucí, i když stále skvělé kapely typu Led Zeppelin či Black Sabbath, elektro se stále dle mého názoru teprve rozvíjí. Stejně jako kdysi přibývali významné kapely rocku a popu, elektro se bude díky lidem jako Skrillex stále více rozšiřovat. Ačkoliv mě možná leckdo za to odsoudí, podle mě elektro není špatné, pokud nejde o příliš jednoduché skladby se stálou a neměnící se rytmikou. Stále je to ale jedním z hudebních žánrů a to, že ne všichni jsou jeho příznivcem, neznamená, že by tento styl neměl být mezi hudební žánry započítáván.

PROBLÉM S OBEZITOU Ondřej Langer, 2.C Můj názor na obezitu? Řekl bych, že trápí až moc lidí. Podívejte se na ulici do davu. Na každém rohu pár obézních lidí najdete. Nerad bych se někoho dotknul, ale přiznejme si, že to není pěkný pohled. Každopádně to v určitých případech nemusí být chyba zrovna toho dotyčného. Může to být pouze genetická odchylka, či následek nějakého onemocnění. Podle mě tomu ale tak ve většině případů není. Když si vezmeme počet fastfoodů, stánků s jídlem, či jíných možností rychlého občerstvení, kde lidé často nahrazují svou snídani, nebo si tam prostě chodí skoro denně pro jídlo, není se čemu divit. V takovýchto podnicích se nejspíše příliš nedbá na kvalitu jídla a vše je dělané na přepáleném tuku, což se musí projevit na postavě. Ruku v ruce se špatným stravováním jde nedostatek pohybu. V dnešní uspěchané době lidé trávi hromadu času u počítačů ať už z důvodu relaxace či práce a zapomínají, že je potřeba dopřát tělu trochu sportovního vyžití. To je dle mého názoru největší důvod vysokého výskytu obezity v populaci. Když půjdete do fastfoodu a poté na hodinu do fitka, tak spálíte takřka veškeré tuky, které jste jeho návštěvou nabrali. Když ale budete celý den sedět za počítačem a váš jediný pohyb bude návštěva WC, tak budete za chvíli vypadat jako vorvaň. To není problém pouze současné mladé generace, které je nejčastěji vyčítáno, že pořád vysedává u počítačů, ale i dospělých, kteří to už dělají také. Pokud jsou ze „starší školy“, tak třeba počítače nepoužívají, ale nesmíme zapomínat na zařízeni jako například televize, která čas zabíjí stejně efektivně a člověk přibírá na váze naprosto totožně, jako když vysedává u PC. Nabízí se otázka, kdo za současný stav nese největší odpovědnost. Rodiče obézních ratolestí samozřejmě odvětí, že nemohou za to, že jejich synek či dcera nemá jiné zájmy, než hraní počítačových her. Ale vedli někdy své dítě k tomu, aby mělo i jiné zájmy, než je počítač? Snažili se ho brát na tréninky, sportovní utkání, turnaje a probouzet tak v něm lásku ke sportu? Určitě se 26.

najdou i výjímky, ve kterých tomu tak opravdu bylo, ale rozhodně nepřevažují. Pro rodiče je totiž mnohem pohodlnější posadit své dítě k počítači, více se mu nevěnovat a zaměřit svou pozornost na doražení restů z práce či nějakou zábavu. S tímto přístupem se opravdu nemůžeme divit, že na ulicích potkáváme obézní děti. Nejsou ke sportu vedeny, a těžko tak v budoucnu povedou ke sportu své vlastní potomky. Tyto a další možné následky si rodiče dětí vůbec neuvědomují. Obézní děti se ve školkách a školách mohou stát obětí šikany. Což pak může vést k depresím a tudíž případnému dalšímu tloustnutí. V jíných případech to naopak může motivovat ke zvýšení tělesné aktivity za účelem rychlého zhubnutí. Výsledek takového nárazového cvičení je ale nestálý. Dítěti se třeba podaří zhubnout, ale nejsou schopné si postavu udržet, protože nemají správný návyk. Docházi tak k nenáviděnému „jo-jo efektu“, který dítěti vezme jakoukoli chuť ve cvičení pokračovat. Přitom by dle mého stačilo více aktivity a zájmu ze strany rodičů o životní styl svých dětí a takové problémy s obezitou bychom neřešili. Ovšem, může se stát i to, že i když rodiče povedou své potomky správně tak, aby obézní nebyli, najdou si často cestu k nezdravému životnímu stylu sami. Sport je může přestat bavit a mohou tak skončit opět u počítačů. To už je ale o vůli každého z nás, jak se ke svému životnímu stylu v dospělosti postavíme. Myslím si, že se správnými návyky, které by rodiče svým dětem vtloukali do hlavy od útlého věku, by byl boj proti obezitě o mnoho jednodušší. Faktem bohužel je, že rodiče si do výchovy dětí mluvit nenechají, čímž akorát opakují chyby svých rodičů a přenáší je na svoje potomky. Jakékoli rady odborníků se naprosto míjejí účinkem a křivka znamenající procento obézních jedinců v populaci tak roste závratnou rychlostí. Co se dá proti tomuto negativnímu trendu dělat? Podle mého názoru by se mělo zvyšovat povědomí národa o sportech, sportovních akcích pro všechny, zdravých hubnoucích procedurách nebo třeba o složení jídelníčku. Čím více informací ohledně zdravého životního stylu se na obézního jedince vychrlí o to je větší šance, že se sebou začne něco dělat. Možností, jak podpořit povědomí národa o správném přístupu ke svému tělu, je samozřejmě mnohem více a přijde mi zbytečné je tady všechny vypisovat. Co ale považuji za důležité je uvědomit si fakt, že nikdy není pozdě začít žít zdravě.

TURNAJ V NOHEJBALE Tomáš Bárta 1.A V pátek 6. června se uskutečnil každoroční školní turnaj v nohejbale středních škol, kterého se opět zúčastnila i naše Smíchovská SPŠ. Turnaj se odehrál na šesti antukových kurtech klubu SK Meteor v Praze 8. V základní skupině proti nám nastoupili tři školy, z nichž jsme dvě porazili a tím si ujistili postup přímo do vyřazovacího „pavouka“. Jako první proti nám nastoupila OA Holešovice, kterou jsme s přehledem porazili a tím se posunuli dále. Druhý zápas už se odvíjel jinak, když proti nám 27.

nastoupilo gymnázium J. Heyrovského a jak se nakonec ukázalo i celkový vítěz turnaje. První set jsme vyhráli. Doufali jsme tedy, že vyhrajeme i druhý, ale karty se obrátily a druhý set skončil ve prospěch soupeřů. Rozhodoval tedy konečný třetí, ve kterém měli protivníci větší štěstí a zápas vyhráli.

V posledním zápase o 3. místo jsme již nezaváhali proti SPŠE Ječné a dotáhli jsme nás na bronzovou příčku vítězstvím 2:0 

Hokejbal SSPS 2014 Tomáš Polák 2.D 1.Zápas - Tento zápas jsme suveréně vyhráli 10:3.Celý zápas byla jasně vidět naše převaha. Bohužel jsme trochu polevili v obraně a dostali 3 celkem laciné góly. 2.Zápas - Tento zápas jsme hráli vyrovnaně. Řekl bych, i že lépe pro nás. Bohužel se nám nepodařilo vstřelit žádnou branku, i když tam šance byli… 3.Zápas - Stejná situace jako ve 2. zápase hráli jsme velice vyrovnaně. Padl gól na obou stranách, ale nedokázali jsme proměnit šance… Tyto zápasy proběhli v základní části. 4.Zápas - Asi nejtěžší zápas ze všech. Hráli jsme ze začátku jenom v 6, proti nejsilnějšímu týmu a to bylo celkem peklo. Prohráli jsme s nimi 1:5, ale kvůli základním chybám, jako neobsazování hráčů před branou, nehlídání hráčů na modré čáře atd… 5.Zápas - Tento zápas jsme vyhráli kontumačně… 28.

6.Zápas - Hodně zajímavý zápas. Hráli jsme velice pěkný hokejbal. Bohužel jsme dostali, takové ušmudlané góly a to nás bohužel připravilo o boj o 1. místo.

7.Zápas - Nakonec jsme tedy hráli o 3. místo a tento zápas jsme celkem suveréně vyhráli 3:1. Plnili jsme si svoje povinnosti do ničeho jsme je nepouštěli a rozdrtili je.  Tyto zápasy proběhli ve finální části.

Sportovní kurz Michael Melena 1.D Jako ostatní třídy se naše třída čili 1.D zúčastnila sportovního kurzu a to v hojném počtu 25 studentů. Sportovní kurz měl jasný program dne: snídaně, sportovní program, pauza, poté další a takto bylo i s časem mezi večeři. Vyzkoušeli jsme si různé sporty, jako třeba Kimmball, softball, volejbal a fotbal. Zpestřením

jinak celkem rutinního programu byl výlet na Krakovec, který byl zpestřen během zpět křížený 29.

vodním token. Běh byl ztížen i tím, že po celou dobu před během pršelo, tak všude po cestě bylo bláto a to dodalo této akci správný nádech. Celý kurz byl naladěn v příznivé atmosféře, což jen usnadnilo seznámení s lidmi z ostatních tříd. Kurz nám přinesl spoustu příjemných vzpomínek, které snad ještě postupem času rozšíříme.

Sportovní kurz Václav Sládek 1.C První den po příjezdu jsme byli rozděleni na ty, co mají stany, a ty, co spí v chatkách. Pak jsme dostali čas na postavení stanů, bylo to úmorné, protože první den bylo hrozné horko. Poté jsme měli první nástup. Byli jsme seznámeni s pravidly atd. Poté jsme šli hrát první hry. Začínali jsme na fotbale. Vypadalo to nadějně, mohli jsme i vyhrát, ale bylo to jen pouhá iluze. Prohráli jsme to na plné čáře. V tu samou dobu jsme hrály kinball na jiném hřišti, poskládaly jsme tým, který by to mohl aspoň trochu umět hrát tuto hru. Stáli jsme proti nelítostným třídám. Po první odehrané čtvrtině jsme zjistili, že rozhodčí píská proti nám, ale nedali jsme se a šli jsme do toho naplno. Skončili jsme na druhém místě. Aspoň něco, řekli jsme a šli fandit spolužákům, kteří dohrávali fotbal. Po ukončení prvních turnajů jsme šly na večeři, byla docela dobrá. Další den, jsme měli hrát hromadu turnajů od kopané a voleyballu až po kinball. Přes den se krásně oteplilo a bylo kolem 25 stupňů ve stínu a my jsme zrovna začali hrát voleyball. Prohráli jsme ho o dva body, štěstí nám nepřálo. Přišel oběd, který byl docela malý na kluky a holky kolem 17 let, ale vystačili jsme si. Po obědě přišly další hry, všichni do toho šli plným srdcem, což se na konci objevilo jako hrozná chyba. Ve fotbale jsme opět nezazářili, byla to hrůza se na ně dívat, ale co naděláte, nikdo jiný to hrát nechce. Opět se nám překrývaly dvě hry zároveň. Ale naštěstí v kinball pískal jiný rozhodčí, takže jsme ho vyhráli. Pak proběhla jen večeře a to bylo vše z toho dne. Ve středu přišel herní víceboj, naštěstí pro nás, začalo ukrutně pršet, takže se soutěže jako noheybal, voleyball atd. zrušily. V ten samý den se ale projevily známky únavy a bolesti nohou, převážně stehen. Byly zde různé soutěže, sebeobrana, boj s noži a plácátkama, také šachy, piškvorky, přetahování lanem a jiné. Na tomto dni mi přišla pouze jedna věc velmi srandovní a to když jsem se účastnil souboje s noži a tam byl jeden kluk v zeleném tričku, který při souboji vydával velmi hlasité zvuky, které 30.

napodobovaly hrocha po kilometrovém běhu. Konečně jsme něco vyhráli, naše třída byla konečně první aspoň v něčem. Po dobrém obědě, jsme byli vyzváni k tomu, abychom si vzali boty, které můžeme umazat, že je velmi velká pravděpodobnost, že budeme brodit řeku (myslel jsem si, jak budeme po pas ve vodě a voda nám byla sotva po kotníky) a také, že můžeme mít boty od bahna. Tak jsem to chtěl vyřešit tím, že si vezmu žabky. Nevím, co se mi v tu dobu honilo hlavou, ale žabky jsem si za boha brát neměl, později jsem to také zjistil. Krásná procházka vedla bahnitými stezkami, kde se mi povedlo zapadnout do louže bahna a kde jsem také nechal jednu žabku (po důkladném prohledání louže, jsem jí opět nalezl) až k prvnímu hradu se jménem Krakovec. Ale hrad je špatné označení tohoto prvního zámku na světě. Tento zámek byl totiž vystaven 200let před všemi zámky na světě. Na tomto zámku, jsme měli krátkou přednášku. Pak následoval běh zpátky do tábora a pro ty co neběželi, tak quiz. Asi 20 minut po tom, co jsme přišli, byla večeře. Konečně jídlo. Ve čtvrtek ráno se dohrávaly turnaje ve voleybale, kinbalu a fotbale. Odpoledne přišel branný závod, musím říct, že víc vysílený jsem neběžel (nedostatek jídla se na nás podepsal). Bylo nám řečeno, že tento běh trvá kolem 40 až 60 minut. Mojí skupině to trvalo průměrem něco kolem 75min. Večer přišlo balení věcí domů. Konečně přestalo pršet. V pátek jsme šli na snídani a po snídani, jsme šli běhat něco jako štafetu. Opět jsme byli druzí. A konečně se připravujeme na odjezd domů. Všichni si zabalili, připravili se na odjezd. Poté, co jsme přijeli do Prahy, všichni spolužáci do deseti minut zmizeli. A tím skončil i náš sportovní tábor.

SPORTOVNÍ KURS Marek Soukup 1.L První ročníky naší školy odjely na dlouhodobě plánovaný sportovní kurz včetně naší třídy skoro v plném počtu. Jako 1.L. jsme měli být těmi obhájci titulu, kteří budou pokračovat v tradici. Ze začátku jsme to brali jako samozřejmost, ale to nám naši soupeři rychle vyvrátili. První den byl volnější a od toho se vyvíjely také naše výsledky, které nebyly zrovna adekvátní k obhájení titulu. Zdáli jsme se zprvu jako spíš outsideři, ale přítomnost Mgr. Blanky Čechové, která nám byla po dobu kurzu velkou oporou, nás zvedla ze židlí a měli jsme chuť do toho jít na plno. Neočekávané vítězství ve fotbale, které jsme bez jediné ztráty bodu s přehledem vyhráli. Na závěr neuvěřitelný obrat v Kin-ballu, který nikdo z nás nečekal. Naše sportovní nadšení v běhu se vydařilo, jak u Branného běhu, tak i u Maratonu. Na

31.

konec stejně rozhodla poslední disciplína, kde to, co jsme neměli v hlavě, tak jsme museli mít v nohou. Celkově sportovní kurz proběhl s velkým nadšením i přes to, že nám zrovna počasí nepřálo. Zakončení exhibičním zápasem proti vedoucím, který naštěstí neměl vliv na pořadí a při vyhlašovaní umístění když došlo na první místo se celým areálem hlasitě ozvalo 1.L! Celých pět dní nás jako třídu upevnilo v jeden celek a předvedli jsme, že titul patří do 1.L.

Obhájili jsme Pohár Primátora Prahy Již počtvrté za sebou jsme zvítězili v celoroční sportovní soutěži (20 disciplín) pražských středních škol – v Poháru Primátora Prahy. Konkurence byla jako obvykle tvrdá, ale naši studenti opět dokázali, že se i studenti IT školy dokáží podat skvělé výkony i jinde než u počítačů. Výsledky: 1. místo Smíchovská SSPŠ 2. místo Gymnázium Arabská 3. místo Masná SPŠD

32.

172 bodů 154 bodů 111 bodů