SLOVO ŠÉFREDAKTORA ž je to tady! Konec školního roku a s ním spojené letní prázdniny! Dva měsíce volného času, bez nutnosti vstávat v „nekřesťanských“ hodinách, tvrdnutí v MHD, či v horším případě ve vlaku. Ale ještě před tím, než tato nejoblíbenější část školního roku nastane, zbývá ještě vyřídit několik formalit. Předně je to předávání jakéhosi kusu potištěného papíru, dále pak Smíchovská míle, na níž si vzájemně poměří síly většina tříd na škole, a v neposlední řadě diskuze během Dne demokracie. A tak mi dovolte Vám popřát vysvědčení plné krásných známek, prázdniny plné klidu a pohody, a hlavně to, abychom se všichni sešli na začátku příštího roku plni energie, plni optimismu a vcelku. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek.
U
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor 2
Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora
ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELE Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Školní rok 2012/2013 utekl opravdu velmi rychle, tedy z mého pohledu. S přibývajícími roky se mi zdá, že se čas rozbíhá nějak rychleji. Což jak dobře vím, není možné. Ale ten pocit prostě mám. Chtěl bych i touto formou za uplynulý školní rok poděkovat všem, kteří dobře reprezentovali školu, pomáhali udržovat či zvyšovat její úroveň, spolupracovali s ní. Díky tak směřují k Radě rodičů, Studentské radě, zřizovateli, ale i přímo k pedagogům a studentům. I v letošním roce dosáhla škola či její představitelé významných úspěchů. Student Jakub Moravec ze třídy 4.A byl vyhlášený Studentem roku 2013 v České republice, František Flachs ze třídy 4.D pak skončil jedenáctý. Tentýž student Flachs se umístil na třetím místě v republice v soutěži Cisco Academy. Studenti Jiří Houžvička a Michael Gerhát zvítězili v soutěži IT Junior z oblasti hardware a sítí, v příštím školním roce budou reprezentovat Českou republiku v mezinárodním finále v Polsku. Student David Jelínek zvítězil v soutěži v modelování v programu Cinema4D. Desítky studentů získali uznávané mezinárodní certifikáty. Naše škola již potřetí za sebou vyhrála Pohár primátora Prahy, což je celoroční soutěž pražských středních škol ve dvaceti sportovních disciplínách. Plná pětina studentů maturovala s vyznamenáním. Mnozí studenti vytvořili fantastické maturitní projekty. Podařilo se navázat mezinárodní spolupráci, studenti se podívali na studijní stáže do Finska a Francie, navštívili Londýn, autosalón v Ženevě i Hamburk. Vyšel i další grant v programu Leonardo ve výši 40. 000 EUR, který umožní studijní stáže v Německu a praxe studentů ve firmách ve Francii. V přijímacím řízení na školní rok 2013/2014 se podařilo naplnit všech pět tříd na 34 studentů, další uchazeče o studium jsme museli odmítnout. Komplexní prověrka z České školní inspekce hodnotila naši školu veskrze příznivě, nenašla žádné závažné pochybení, naopak v mnoha oblastech uvedla, že škola je dobrým příkladem praxe. Například v péči o talentované studenty, v oblasti maturitních projektů či mezinárodní spolupráce. Díky mimořádné dotaci zřizovatele ve výši 2,3 milionu korun se podařilo rekonstruovat páteřní počítačovou síť školy, z našich zdrojů jsme pak nakoupili nové koncovky pro wi-fi ve výši přes 400 tisíc korun. O letošních prázdninách budou díky další mimořádné dotaci zřizovatele ve výši 1,3 milionu korun dokončeny rekonstrukce podlah na chodbách školy. Rozvíjí se využívání systému Virtuální školy, ve všech kmenových učebnách je dataprojektor, promítací plátno a připojení na kantorský notebook, který má každý pedagog. Což umožní využívat informační technologie ve všech předmětech. Od 1. září 2013 budou u všech předmětů vystavené na Virtuální škole minimálně základní prezentace. V červnu schválila Rada hlavního města Prahy grant z programu Praha – Adaptabilita, který jsme podali pod názvem „Škola pro 21. století.“ V rámci tohoto grantu budou probíhat maturitní projekty ve čtvrtých ročnících ve spolupráci s vysokými školami, studentské projekty v prvním, druhém i třetím ročníku, bude zaváděna digitalizace výuky, vytvářena videa ve fyzice a podobně. Pro tuto činnost je celková odsouhlasená částka na následující dva školní roky 3 miliony korun.
3
Dá se tedy říci, že tento školní rok byl z pohledu školy opravdu úspěšný. Prokázal, že škola disponuje kvalitním pedagogickým sborem a velmi dobrými studenty. Což mě jako ředitele těší. Právě i proto jsem si dovolil těsně před prázdninami připravit pro pedagogy a studenty ještě jedno malé překvapení, o jehož dobrém zvládnutí nepochybuji. Po mojí domluvě s předsedou Studentské rady se naše škola připojila k akci společnosti Člověk v tísni, která organizuje ke dni 27. června – Den památky obětí komunistického režimu - různé akce. Přemýšlel jsem, jak akci pojmout. Většinou jsou studenti někam odvedeni, kde si vyslechnou nějakou přednášku či je jim promítnut film. Což mi přijde poněkud nedostatečné. Proto jsem se rozhodl skloubit dvě věci. Jednak studentům připomenout nedávnou historii, ale zároveň je do akce daleko výrazněji zapojit. Proto jsem zvolil velmi náročný způsob, především pro pedagogy, který spočívá kromě promítnutí filmu i v diskusích našich vlastních pedagogů ve třídách se studenty. Tato diskuse, která bude trvat 90 minut, má jednak donutit studenty se zamyslet nad zmíněnou dobou, ale také je přimět vyjádřit své názory, předtím je však zformulovat. Což jsou dovednosti, jejichž procvičování v českém školství chybí. Celou akci jsem nazval „Den demokracie na SSPŠ“ a chci v tomto směru založit tradici. Například další podobný den plánuji před koncem kalendářního roku, tématem by mělo být křesťanství, vánoční svátky. Na závěr svého úvodního slova k poslednímu vydání Presíku ve školním roce 2012/2013 bych chtěl popřát všem studentům příjemné prožití prázdnin, pedagogům pak zasloužený odpočinek na dovolené.
PĚTINA STUDENTŮ MATUROVALA S VYZNAMENÁNÍM Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Letošní maturitní zkoušky mě jako ředitele školy velmi potěšily. Celkem 26 studentů odmaturovalo s vyznamenáním, což je 20,5 % studentů, kteří k maturitním zkouškám v řádném termínu nastoupili. Stejně tak mě potěšilo slavnostní předání maturitního vysvědčení na Staroměstské radnici v nádherném Brožíkově sále. Dostavila se většina studentů, chyběli vlastně jen ti, kteří měli přijímací zkoušky na vysokých školách či již odjeli do zahraničí. Níže jsou uvedeny souhrnné výsledky z jednotlivých částí maturitní zkoušky. Anglický jazyk Český jazyk Matematika
- didaktický test - písemná práce - didaktický test - písemná práce - písemná práce
- uspěli všichni - uspěli všichni - uspěli všichni - neuspěli 3 studenti - neuspěli 2 studenti
(opravuje CERMAT) (opravuje CERMAT) (opravuje CERMAT) (opravují vyučující školy) (opravuje CERMAT)
Obhajoba maturitních projektů
- třída 4.A - třída 4.B - třída 4.C - třída 4.D - třída 4.L
- uspěli všichni - uspěli všichni - uspěli všichni - neuspěl 1 student - uspěli všichni
Ústní maturitní zkoušky
- třída 4.A - třída 4.B
- uspěli všichni - uspěli všichni
4
- třída 4.C - třída 4.D - třída 4.L
- neuspěl 1 student - neuspěl 1 student - neuspěli 2 studenti
Statistika maturit: - celkem letos docházelo na výuku ve třídách čtvrtých ročníků 137 studentů (jde tedy o jeden z nejslabších ročníků za poslední roky, další nižší ročníky jsou zase početně silnější) - k maturitě v řádném termínu nešlo 10 studentů, což je 7,3 % - celkem šlo k maturitě 127 studentů, z nich neprospělo 9 studentů, což je úspěšnost 92,9 % - vyznamenání získalo 26 studentů, což znamená, že 20,5 % studentů maturovalo s vyznamenáním Bilance maturit po třídách: Třída maturovalo nematurovalo neprospělo prospělo vyznamenání 4.A 24 3 0 24 5 4.B 29 2 1 28 6 4.C 26 1 1 25 10 4.D 18 3 3 15 4 4.L 30 1 4 26 1 127 10 9 118 26
PŘEDÁVÁNÍ MATURITNÍCH VYSVĚDČENÍ Jan Vopěnka, 3.L V úterý 11. června 2013 v 9:15 jsme se dostavili na přání pana ředitele Sáblíka před Staroměstskou radnici. Při příchodu jsme okamžitě viděli hloučky studentů čtvrtého ročníku. Většina z nich vypadala nervózně a nedočkavě. Přišla totiž chvíle, kdy měli dostávat své maturitní vysvědčení. Po příchodu pana ředitele jsme všichni byli posláni do Brožíkova sálu. Studenti okamžitě šli podepisovat potvrzení o předání toho důležitého listu, kvůli kterému chodili čtyři
5
roky na naši školu. Po podpisu nastoupili a už jen čekali na předání. Pan zástupce ředitele Nechanický pronesl pár motivačních slov a rad do budoucího života a pak předal mikrofon panu řediteli k jeho projevu. Po něm již přišla chvíle, kdy třídní učitelé s panem ředitelem předávali maturitní vysvědčení. Pak už jen pár fotek a slavnostně si přiťuknout šumivým vínem. Nám osobně se tato akce velice líbila a už se těšíme, až za rok budeme stát na jejich místě. Rád bych za sebe a mého kolegu Vojtěcha Navrátila dodal: „Všem maturantům přejeme mnoho úspěchů do budoucího života, ať již při dalším studiu nebo poté v práci.“
DEN DEMOKRACIE NA SSPŠ Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Motto: K závěru školního roku přistoupíme v duchu athénských tradic. Ve středu budeme utužovat těla na štafetovém závodě tříd na Smíchovské míli a ve čtvrtek ducha v diskusích při Dni demokracie na SSPŠ. Termín: -
čtvrtek 27. června 2013
Program: 9.00 až 10.00 hodin - promítání filmu „Ztráta paměti“ v kmenových učebnách – všechny třídy - film dodá organizace Člověk v tísni, Jeden svět na školách 1. ročníky: 10.10 až 10.40 hodin - beseda v tělocvičně s ředitelem a pozvanými hosty 10.50 až 12.20 hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy 2. ročníky: 10.10 až 10.40 hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy 10.50 až 11.20 hodin - beseda v tělocvičně s ředitelem a pozvanými hosty 11.30 až 12.30 hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy 3. ročníky: 10.10 až 11.20 hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy 11.30 až 12.00 hodin - beseda v tělocvičně s ředitelem a pozvanými hosty 12.10 až 12.30 hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy Poznámka: Pokud se v některé třídě rozhodnou pedagogové promítnout nějaké ukázky z filmů či jiná ilustrační videa, nezapočítává se tato doba do besedy a o tento čas se přítomnost třídy a pedagogů v kmenové učebně prodlužuje.
6
Důvodem je moje snaha, aby došlo ke skutečné diskusi, za kterou rozhodně nelze považovat čtení dokumentů či promítání ukázek, ale skutečnou diskusi, kdy přítomní reagují na dané podněty a vyjadřují k nim své názory.
Cíl akce: -
uspořádáním této akce sleduji jako ředitel školy dva zásadní cíle prvním cílem je připomenutí si, že demokracie není automatická a lze o ni přijít, proto je dobré znát historii a chyby svých předků pokud možno neopakovat druhým cílem je rozvíjet schopnost studentů (ale i pedagogů) vést kultivovanou diskusi, dokázat zformulovat svůj názor, slušným způsobem oponovat člověku s jiným názorem, vystříhat se osobních ataků a naopak používat věcné argumenty
Dlouhodobější cíle: -
-
rád bych zavedl na naší škole tradici „Dnů demokracie“, ve kterých by probíhaly podobné diskuse, ve vhodnou dobu a na vhodné téma například si dovedu představit podobný den těsně před odchodem na vánoční prázdniny, tam bych viděl jako nosné téma křesťanství, naše postoje k němu, jeho přínos, ale i zločiny páchané ve jménu víry, tmářství, proč jako národ ateistů tak mocně slavíme vánoce apod. chtěl bych těmito akcemi (plus od září 2013 spouštěná projektová výuka) přispět k rozvíjení dovedností studentů, na které se bohužel často nedostává času díky nevyváženým učebním plánům (chyba není většinou na našem přijímači, ale v rámcových osnovách)
Jak budou vypadat besedy ve třídách: -
je možné studentům přímo ve třídách promítnout i nějaký dokument, ale toto promítání nesmí být na úkor diskuse, která bude trvat minimálně 90 minut besed ve třídách se účastní vždy třídní profesor a případně zastupující třídní profesor, pokud není třídním profesorem v jiné třídě vyučující, kteří nejsou třídními či zastupujícími třídními profesory, se zapíší k třídám a třídním profesorům tak, jak jim to bude nejvíce vyhovovat, pedagogy, kteří se nezapíší, přidělí do tříd zástupce ředitele pro pedagogickou činnost
O čem se bude diskutovat: -
-
téma je jasné, týká se komunismu, jeho zločinů, potlačování lidských práv a podobně já sám jsem připravil dokument, ve kterém nastoluji některé otázky, o kterých je možné diskutovat všichni studenti i pedagogové mají plné právo s mými názory nesouhlasit či je podrobit zdrcující kritice, nepochybuji o tom, že přitom budou schopni excelentně vyjádřit své argumenty, které je k tomu vedou k dispozici je i stručný životopis Milady Horákové a Memorandum organizátorů akce
Proč se nebát vyjádřit svůj názor: -
-
7
nejsme už naštěstí v době, kdy tady vládli komunisté, proto má každý právo na vyjádření svého názoru, a poté si také zachovat svou svobodu, své zaměstnání či pokračovat ve studiu pokud máme budovat demokracii, musíme být schopni se vyjadřovat k problémům, tak zvaná mlčící většina jen nahrává těm, kteří chtějí využívat výhod demokracie pro svůj prospěch, ať již mocenský či materiální
-
za svůj názor bychom se neměli stydět, měli bychom ho být schopni podpořit věcnými argumenty a také ho být schopni kultivovaně obhájit před našimi oponenty jako ředitel školy garantuji, že pokud budu ve své funkci, nikdo na škole nebude postižen za své názory
Jaký dávám dílčí úkol studentům před besedami: -
-
zkuste zjistit ve svých rodinách, u svých příbuzných či známých, zda byli nějak postiženi v době komunistického režimu pokuste se stručně zformulovat jejich příběh a uvést ho v diskusi, není pochopitelně třeba uvádět žádná konkrétní téma, jde o příběhy dokreslující dobu a ne o konkrétní osoby přečtěte si mnou nastolené otázky, zkuste se nad nimi zamyslet, pokud s něčím nesouhlasíte, pokuste se svůj názor zformulovat a uvést v diskusi
O co žádám studenty i pedagogy při besedách: -
pokuste se být aktivní, pokuste se vstupovat do diskuse, rozvíjejte tuto svou schopnost, která bohužel mnohým velmi chybí oprostěte se od jakýchkoli osobních invektiv, člověk s jiným názorem není automaticky váš nepřítel, ale pouze a prostě jen člověk s jiným názorem pokuste se své názory vždy vyjádřit kultivovaně, bez použití i mírnějších vulgárních výrazů, podepřít je vždy věcným argumentem respektujte vždy svého oponenta, pokuste se ho přesvědčit o své pravdě svými argumenty, naopak se ho nesnažte potupit, ponížit či dokonce urážet ne každý, kdo s vámi nesouhlasí, kdo zastává jiné názory, musí být nutně „blb“, naopak vy nemusíte mít vždy pravdu
Jak by měly diskuse probíhat: -
-
-
předně chci předeslat, že je především věcí každé diskutující skupiny (třída + pedagogové), jaká konkrétní témata proberou, pouze žádám, aby se diskutující drželi vždy nosného tématu, kterým je komunistická minulost v České republice je pochopitelné a správné, že v každé třídě bude probíhat diskuse trochu jinak, například i vlivem osobních zkušeností diskutujících, někde může být více obhájců minulého režimu apod. pozor, i když já osobně s komunistickou ideologií zásadně nesouhlasím, tak se budu vždy zasazovat zato, aby mohli komunisté říkat své názory, což je právě rozdíl mezi demokraty a komunisty, respektive mezi demokracií a komunismem, za něj bych už nebyl za tento příspěvek ředitelem a pravděpodobně bych nebyl ani na svobodě, neboť „republiku si rozvracet nedáme“
MEMORANDUM PROTI ZTRÁTĚ PAMĚTI Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni Před třiašedesáti lety, 27. června 1950, zavraždili představitelé Komunistické strany Československa Miladu Horákovou. Dnes je toto datum zaznamenáno v kalendáři jako Den památky obětí komunistického režimu – osud Milady Horákové symbolizuje všechny zmařené a poničené životy. Na popravištích, při brutálních výsleších, v kriminálech, 8
v pracovních táborech i na československých státních hranicích zemřely v letech 1948-1989 tisíce lidí. Více než dvě stě tisíc osob bylo odsouzeno a dlouhodobě vězněno, přes čtyři sta tisíc občanů bylo vyhnáno do exilu. Rozsáhlá perzekuce postihovala celé rodiny. Je přirozené, že lidé podvědomě vytěsňují nepěkné vzpomínky, zapomínají na to špatné, co je v životě potkalo. Znepokojuje nás však, že se čím dál silněji prosazuje morálně relativistický pohled na minulost. Jako by českou společnost v posledních letech postihovala ztráta paměti, která vyhovuje jak těm, kteří nemají čisté svědomí, tak různým demagogům a manipulátorům. Opakovaně nastolená polemika, zda označit režim pod vládou KSČ jako totalitní, autoritativní, nebo socialistickou diktaturu, nesmí překrývat to podstatné: skutečnost, že u nás až do roku 1989 existoval politický systém založený na společenské a individuální nesvobodě, že stát byl devastován ekonomicky, ekologicky, právně i morálně a že byl podřízen zájmům sovětského impéria. Při příležitosti významného dne chceme vzdát úctu všem obětem a aktivním odpůrcům komunistického režimu, všem lidem, kteří v těžké době zůstali věrni ideálům demokracie a svobody. Chceme také znovu připomenout, jak se komunistická ideologie (nejen u nás) projevila v praxi. Trvalý antikomunistický postoj považujeme za stejně důležitý jako například antinacismus nebo antirasismus. Zkreslující, účelové či vysloveně lživé interpretace nedávných dějin jsou nebezpečné. Urážejí oběti i odpůrce komunismu, mohou snadno ovlivnit i ty, kteří nemají s obdobím před rokem 1989 žádnou osobní zkušenost. Uvědomujeme si, že současnost přináší řadu problémů. Přesto je potřeba se vracet k minulosti, neboť se s jejími následky v mnoha oblastech potýkáme dodnes, politickou sférou počínaje a korupcí konče. Zlehčování minulosti nás činí zranitelnějšími a méně schopnými rozeznávat aktuální hrozby. Jsme tedy rozhodně proti ztrátě paměti.
JUDr. Milada HORÁKOVÁ (rozená Králová) (25. prosince 1901, Královské Vinohrady až 27. června 1950, Pankrác)
Stručný životopis v bodech:
9
- její otec pochází z mlynářské rodiny, její matka z truhlářské - dva její sourozenci zemřou v roce 1914 na spálu, Marta (15 let), Jiří (6 let) - zůstane jí jen sestra Věra, která se narodí v roce 1915 - studuje dívčí reálné gymnázium, 1. května 1918 se zúčastní nepovoleného protiválečného shromáždění a na základě udání je vyloučena ze školy - střední školu dokončí na dívčím lyceu ve Slezské, maturuje v roce 1921 vstupuje do Československého červeného kříže, kde aktivně pracuje právnickou fakultu Karlovy university dokončí 22. října 1926 za svou studentskou lásku Bohuslava Horáka se provdá 15. února 1927 její manžel je evangelického vyznání, ona přestupuje do téže církve
-
-
-
-
-
-
-
10
po studiích pracuje pro úřadu Prahy, zde se setkává s Dr. Petrem Zenklem, osobností české demokratické politiky v roce 1930 zaujme zahraniční odborníky skvělou argumentací na konferenci o mezinárodním právu v Haagu pracuje v Ženské národní radě české i mezinárodní, připravuje zákony ve prospěch neprovdaných žen, nemanželských dětí, postavení žen v rodinách v roce 1933 se jí narodí jediné dítě, dcera Jana v roce 1938 se významně podílí na přípravách všesokolského sletu po zahájení druhé světové války začne připravovat odbojovou činnost 2. července 1940 je i s manželem zatčena, dva roky trpí ve vyšetřovací vazbě gestapa, kde ji podrobují tvrdým výslechům, další dva roky tráví v Malé pevnosti v Terezíně 23. října 1944 je v Drážďanech odsouzena k osmi letům káznice, původně ji byl navržen trest smrti 20. května 1945 se vrací do vlasti, po letech se setkává s manželem a dcerou 14. října 1945 je zvolena poslankyní po komunistickém převratu 25. února 1948 je vytěsněna z Rady československých žen, sama se vzdává poslaneckého mandátu v den smrti Jana Masaryka odmítá rady přátel, aby emigrovala do zahraničí, a pracuje v ilegálním vedení národních socialistů, podílí se na tajné schůzce sociálních demokratů a lidovců ve skryté opozici, což upoutá pozornost Státní bezpečnosti (StB) 27. září 1949 je zatčena, jejímu manželovi se podaří uprchnout a po jisté době emigruje ona je zatím podrobována nekonečným a tvrdým výslechům, vyšetřovatelé se snaží z vlastenkyně a vězeňkyně gestapa vyrobit válečného štváče a zrádce lidově demokratického zřízení 31. května 1950 začíná proces, obviněni jsou i další národní socialisté, lidovci a sociální demokraté, celkem je souzeno třináct osob proces doprovází hysterie „lidu“, který volá po maximálních trestech, do soudní síně nosí koše s hromadami takových rezolucí lidí jsou vyneseny čtyři rozsudky smrti, čtyři tresty doživotí a další tresty dlouholetého žaláře světové významné osobnosti žádají Klementa Gottwalda, aby ji dal milost, ten ji neudělí, pouze se smí rozloučit se svou dcerou, sestrou a jejím manželem, rozloučení trvá dvacet minut je popravena v ranních hodinách 27. června 1950, její smrt je trýznivá, než zemře, na smyčce se dusí dlouhé minuty na krk jí dají škrtidlo a katův pomocník tahá lanem za její spoutané nohy, až ji pomalu udusí, od začátku popravy do doby, kdy je konstatována smrt, uplyne patnáct minut urnu s jejím popelem rodině nevydají a dodnes není známo, kde se nachází, či co se s jejím popelem stalo její dceři Janě komunisté „za trest“ nedovolí studovat, vychovává ji teta Věra, v roce 1968 ji umožní emigrovat za otcem, setká se s ním po dvaceti letech 27. červen, den její smrti, je po roce 1989 vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu
Poslední slova Milady Horákové: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to …“
Zajímavá a poučná souvislost: -
-
Milada Horáková se díky své touze po svobodě, demokracii a spravedlnosti nutně dostane do konfliktu s oběma hroznými režimy, které tak tragicky poznamenaly 20. století nacisté Miladu Horákovou také soudí, také ji hrozí trest smrti, nicméně ji nakonec nejvyšší trest nepřiřknou a ona druhou světovou válku přežije komunisté již tak „shovívaví“ nejsou, ženě, dlouhá léta vězněnou nacisty, utáhnou provaz kolem krku a pomalu ji udusí
Výňatky z posledního dopisu Milady Horákové: (nebyl komunisty předán, dcera ho získala až po čtyřiceti letech) „Jano, jsi statečné děvče – mám z Tebe radost – jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. Neplačte - neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Ptáci se už probouzejí – začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba.“
Milada Horáková – úvaha Tomáš Reiter 2.B
O CO JDE Dne 27. 6. 2013 to bude již 63 let od odsouzení a zavraždění Milady Horákové. Jedná se o klíčovou událost, ale zdaleka ne jedinou, která se v této době a následujících letech za vlády komunismu odehrávala, a události, které se komunistický režim snažil především skrýt před občany České republiky. Odehrávaly se popravy, brutální výslechy. Jak ve vězeních, tak pracovních táborech a na československých hranicích zemřely v letech 1948-1989 na následky nejen těchto událostí tisíce lidí. Mnoho lidí bylo odsouzeno a dlouhodobě vězněno, spousta lidí byla vyhnána do zahraničí. Ani rozsáhlé pronásledování nebo perzekuce se lidem a jejich rodinám nevyhnulo.
MŮJ NÁZOR Vzhledem k tomu, že jsem v době komunistické nežil, tak nemohu být objektivní, mohu pouze čerpat ze zdrojů jako je internet, co vypráví rodiče nebo lidé všeobecně, 11
například z poučné přednášky, kterou jsme na naší škole měli zhruba před půl rokem, jako součást kampaně „Příběhy bezpráví“. Názory se mohou lišit, navíc v dnešní době kdy je demokracie a svoboda projevu, může každý říct svůj názor na věc, nicméně to neznamená, že se lidé shodnou. Můj názor na komunismus vytvořený z faktorů zmíněných výše je takový, že lidé uvnitř Republiky jako takové se měli poměrně dobře, možná i lépe než dnes, pro každého byla práce a bezdomovců bylo minimum. Na druhou stranu lidé, co se angažovali, nebo nějak projevovali nesouhlas s komunistickým režimem, byli tvrdě pronásledování a docházelo až k falešným vykonstruovaným procesům, jímž jeden z nejznámějších je právě onen proces s Miladou Horákovou, jenž vyvrcholil neoprávněným odsouzením a popravou za činy, které nebyly spáchány. Každá doba má své plusy a mínusy, nicméně tohle je jeden z výrazných záporů, který neměl být ani před 63 lety ignorován. Myslím si, že to byla veliká chyba, která už bohužel nemůže být napravena, ale může se alespoň předejít podobným situacím pomocí kampaní, jako jsou tyto, proto by se neměly ignorovat a podpořit dění. Pochopitelně my, jakožto studenti střední školy, se nejspíše nebudeme přímo akce zúčastňovat, ale takové to minimum, co může udělat každý člověk je, že se o toto téma bude alespoň zajímat, nebo nějakým způsobem informace o daném tématu šířit, buď například přes mezi mládeží populární různé sociální sítě, nebo třeba pouze mezi řečí s kamarády, či rodinou.
CO KDYBY SE STUDENT PROBUDIL DO KOMUNISMU … Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Představ si! -
-
představ si, že se jednou ráno probudíš a ocitneš se v době, kdy tady budou platit stejné zákony a pravidla, jako za dob komunismu ponechme stranou, že za chvíli budeš chtít zase rychle usnout a budeš si namlouvat, že jde jen o nějaký strašný sen, ze kterého se probudíš (pro tvé předky trval bohužel čtyřicet let) ponechme i stranou všeobecné věci a zaměřme se jen na to, co by asi zasáhlo nejvíce tebe, jakožto představitele mladé generaci ve věku středoškolského studenta
Umíš si představit? -
-
-
12
internet je hrubě cenzurovaný, dostaneš se jen na pár soudruhy schválených stránek, na nichž se dozvíš, jak se daří plnit pětiletku na 110 % zapomeň na své oblíbené zahraniční kapely (možná s výjimkou sovětského vojenského souboru a uvědomělého soudruha či soudružky z NDR), můžeš si stáhnout (nebo koupit) jen prověřené národní umělce, co občas zpívají o lásce a taky dost o budování míru a komunismu pokud budeš chtít jet s rodiči na dovolenou do zahraničí, nezapomeň požádat o devizovou doložku, kterou pravděpodobně nedostaneš (ale máš alternativu, opět k moři k soudruhům z NDR) pokud si chceš koupit značkové „zápaďácké“ oblečení, pak musíš přemluvit své rodiče, aby vzali své korunky, a riskujíc jejich zabavení či nepříjemnost se soudruhy, je směnili za bony s veksláky (jedním z nich byl i proslulý kmotr Mrázek), za ty si pak
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
13
koupíš nějaké tričko či džíny, dovezené ze západu z nějaké nepovedené série, nedej bože ze „sekáče“ ve škole ani na veřejnosti hlavně nemluv negativně o čemkoli, co je spojené se státem, vládou, tedy komunisty, někdo by tě mohl udat a ty v lepším případě skončit nejprve u výslechu a posléze vyhozený ze školy, v horším případě by ti mohli napařit paragraf o protistátní činnosti a ty poznat vězení zevnitř pokud by ses chtěl zastavit na nějakém nepovoleném shromáždění (to jsou všechna, která neslouží k oslavě komunistického zřízení), dostaneš nejprve do huby a pak následuje to, co je popsáno v předchozím bodě na studium v zahraničí zapomeň, jen pár vyvolených dětí soudruhů bude studovat v Moskvě, stejně tak zapomeň na nějaké brigády za hranicemi zato se připrav na chmelovou a bramborovou brigádu, hospodářství už je zase v pr …, musí ho zachraňovat studenti brigádníci, nedostaneš skoro žádné peníze, zato buzerace si užiješ dost, tedy když nesplníš předepsané normy, a ty skoro jistě nesplníš jo, a kdyby sis chtěl něco okopírovat, tak máš smůlu, kopírovat se může jen tehdy, když to ve škole povolí předseda komunistické buňky (už jsou zase ve školách, všech organizacích a de facto je řídí), ten posoudí, zda tvé kopírování je nezávadné, že nechceš šířit žádné protistátní letáky také si pořiď dva nové sešity, máš totiž i nové předměty, předně dějiny dělnického hnutí (posléze marxismus-komunismus), a taky brannou výchovu, kde se budeš učit, jak čelit imperialistickému agresorovi, a hlavně, jak jim zakroutit krkem pokud chceš pozvat přítelkyni do kina, budeš mít lehký výběr, můžeš volit mezi ruským válečným filmem či domácím hitem, pojednávajícím o vztahu mladé soudružky a soudruha na pracovišti při plnění socialistického závazku na 150 %, kdy erotická scéna nejvyššího kalibru bude odhalené ramínko, vykukující z pod pokrývky, a to jen tehdy, když to cenzor pustí také ti odpadne starost s výběrem novin či časopisů, těch pár, co zbude, bude psát stejně, každý článek, ba doslova každá věta bude velmi bedlivě posuzována cenzorem, pro lidi tvého věku doporučuji časopisy o pionýrech a svazácích, těmi budou všichni, když se nedáš zlomit, tak budeš podezřelý, což se projeví ve chvíli, kdy se budeš hlásit na vyšší stupeň školy, moc s přijetím nepočítej, i kdybys byl sebelepší pokud máš nějakého oblíbeného zpěváka a on ze dne na den zmizí ze světa, tak se nediv, po nějakém svém vystoupení se lehce společensky unavil, cosi plácl o komunistech, a tak si asi deset let nezazpívá, možná tak ve vlastní koupelně když už jsme u té hygieny, na toaletě dávej pozor, už zase máme jen jediný druh toaletního papíru (ke všemu nedostatkové zboží), sice je tak trochu jako smirek, ale co naděláš, když jiný na trhu není (stejně jako další výrobky) jo a taky se připrav na změnu svých nápojových návyků, na colu a podobné druhy zapomeň, vrcholem bude kofola, jinak v krámech najdeš stejný druh zářivě žluté nechutné limonády, ale na to si určitě zvykneš počítej s tím, že tě občas pošlou rodiče stát do front, ale ne na finále play-off či super koncert, ale na banány, mandarinky, ale také na maso, i ta rýže občas dojde, a nejen ona (místo supermarketu tu už zase máme samoobsluhy, s jedním druhem jogurtu,
-
-
-
-
-
-
-
-
-
14
jedním druhem sýra atd.), nakonec v tom krámě se zeleninou stojíš zbytečně, zelinář většinu ulil pod pult a dá to jen těm, kdo mu dají něco na přilepšenou (mimochodem i z této sorty lidí se rekrutují někteří soudobí kmotři) v krámech nic není, nikam se nemůže jezdit, za každý projev nesouhlasu s komunisty je postih, bez souhlasu cenzora se nezahraje ani znělka, ale nikdo neprotestuje, žádné demonstrace, všichni ti současní odvážní „bouřliváci a křiklouni“ z demonstrací proti demokratickým politikům jsou náhle zase už hodní beránci, zase se klaní soudruhům, pitvoří se, jen aby je nedej bože soudruh s něčím nekalým nespojoval, a tak i když mají oproti současné demokracii zase úplné ho …, tak ani neceknou, a co víc, rádi podepíši petici, aby nějaký reakcionář dostal ne deset, ale rovnou dvacet let natvrdo, republiku si už zase rozvracet nedáme pokud náhodou budeš sledovat nějaké zahraniční sportovní utkání, a pokud opakovaně redaktor zapomene oznámit střelce branky, tak mu nenadávej, netrpí ztrátou paměti, ale jen chce v televizi dále pracovat, střelcem je emigrant a ten byl vymazán z historie, z fotek, prostě neexistuje, takové živly přece soudruh nebude propagovat jen aby tě nenapadlo, probůh, se z tohoto ráje zkusit po anglicku vypařit, na hranicích už jsou zase ostnaté dráty a hlídají je bdělí pohraničníci (například současný radní pro školství v karlovarském kraji), ti se s tebou sr … nebudou, kdybys chtěl zdrhnout za kopečky, klidně do tebe vystřílí celou dávku (a současná paní poslankyně KSČM Semelová je zato pochválí, dělají přece jen svou práci, kdo taky jiný než hnusný živel by chtěl utéct z takového ráje, a takový si nic jiného než kulku do zad nezaslouží, dobře mu tak) až budeš chtít nějaké slušné místo v práci, tak si uvědom, že to získáš jen tehdy, když vstoupíš do KSČM, jinak to nejde, na důležité úřady, do důležitých organizací či na vedoucí posty můžou jen kovaní soudruzi, další mají prostě smůlu taky si, prosím tě, ohlídej dobře rodiče, aby se nedej bože nezapletli s nějakými disidenty, protistátními živly (rozuměj, to je těch pár odvážnějších, co nemluví dobře o komunistech), nebo jimi snad dokonce nebyli, to by ses totiž nedostal na žádnou školu, protože přece soudruh nebude vzdělávat děti svých oponentů, no, ze střední tě možná už nevyhodí, když na ní už chodíš, ale s vejškou máš smůlu a tvůj mladší bráška bohužel i s tou střední jo, a taky nezapomeň na úterý, to budeš se soudružkou učitelkou připravovat transparent, co poneseš prvního máje, dobře to tam vymaluj, ten nadpis, jak zdravíš a miluješ soudruha generálního tajemníka KSČM a ne aby tě napadlo ten první máj zatáhnout, to bys měl ve škole pěkně velký průšvih, a ty přece nechceš mít problémy se soudruhy – proto jim s radostným výrazem zamáváš, pak můžeš jít na pivo a hlavně ne nahlas nadávat, vždycky se radši dvakrát rozhlídni, nějaký domovní důvěrník, co už je zase v každý ulici, by tě mohl udat no, nevěřil bych radši ani moc svým spolužákům, co když to některý z nich už podepsal, je důvěrník či spolupracovník StB, šplhne si, když tě udá, že si mluvil neuctivě o soudruzích a ty poletíš ze školy, že ani nestačíš zavřít dveře, tak buď ostražitý … bude toho víc, ale pro ilustraci by snad tohle stačilo … jo, a chceš ještě ten komunismus?
NOVÁ SLUŽBA ŠKOLNÍ ESHOP
NA VIRTUÁLNÍ ŠKOLE
–
František Roll, 2.B Jedná se o dedikovanou nabídku společnosti MAMUT, která patří pod Unicorn universe. Já jako správce Eshopu, budu mít na starosti správu a přidávání produktů do nabídky. Zatím by se mělo jednat o základní nabídku, jako jsou školní potřeby např. psací potřeby, sešity, učebnice, kalkulačky, rýsovací potřeby atd. Později by do nabídky přibyl i sortiment z oblasti sportu, jídla, kosmetiky a dalších. Co se týká cen produktů, tak jsou ve většině případech levnější než v obchodě a to už zní lákavě. A hlavně nikam nebudete muset chodit, prostě kliknete na tlačítko a zboží vám přijde přímo do školy, kde už se já postarám o to, aby přišlo do správných rukou. V případě nějakých dotazů mě neváhejte kontaktovat Upozornění: platba bude možná pouze převodem z účtu, ne v hotovosti.
5 DENNÍ NÁVŠTĚVA FRANCIE Pavel Vondrák 3.B Ve dnech od 21. 5. 2013 do 25. 5. 2013 jsem se společně s dalšími devíti studenty zúčastnil studijního pobytu ve Francii. Naše cesta do Francie začala v úterý 21. 5. okolo 10. hodiny srazem na druhém terminálu Letiště Václava Havla, odkud jsme letěli na letiště Charlese de Gaulla v Paříži a dále pokračovali vysokorychlostním vlakem TGV do města Rennes, kam jsme dorazili kolem 10. hodiny večerní. Na nádraží v Rennes nás vyzvedli učitelé ze střední školy Lycée Saint Etienne, kde jsme byli ubytováni a zároveň se zde konalo setkání zástupců škol z celé Evropy. Ve středu jsme se jeli podívat do centra Rennes, kde jsme navštívili Parlement de Bretagne. Po prohlídce Parlement de Bretagne jsme rozprchli do různých koutů Rennes. Někteří se dále kochali krásami města, jiní zase hledali obchody, kde by mohli nakoupit suvernýry. Další den jsme se dopoledne vypravili do nedalekého muzea komunikací, kde byli velmi zajímavé exponáty např. přenosný šifrovací stroj Enigma, který využívali nacisté za 2. světové války. Odpoledne toho samého dne jsme se vydali na ostrov (poloostrov) Mont Saint-Michel, na kterém se nachází klášter, jenž je zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO. I přes nepřízeň počasí, myslím, že se nám všem tento výlet líbil. V pátek dopoledne jsme se zúčastnili slavnostního otevření Evropské haly při příležitosti deseti let spolupráce s německou školou v Lycée Saint Etienne. Odpoledne jsme se vydali do Rennes, kde jsme navštívili Musée de Bretagne a 15
poté následoval rozchod, při kterém jsme povětšinu času sháněli dárky. Poslední den naší výpravy jsme se pouze dopravili na nádraží v Rennes a odjeli směr Paříž, kde jsme přesedli na letadlo do Prahy. Na závěr bych rád poděkoval paní profesorce Trepkové, panu profesoru Houskovi, Filipu Řežábkovi a samozřejmě Patrickovi. Merci beaucoup.
Nejlepší student 2013 Mgr. Ivona Spurná Ocenění Nejlepší student 2013 bylo uděleno třem nejlepším studentům středních škol z České republiky. Jakub Moravec ze Smíchovské střední průmyslové školy, Karolína Rezková z Gymnázia Tišnov a Aleš Stejskal z Letohradského soukromého gymnázia převzali ocenění z rukou Mgr. Michala Urbana z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, starosty města Jičína a jednatele sponzorské firmy MICRORISC. Každý student získal prémii pět tisíc korun, deset tisíc pro svou školu a další sponzorské dary. „Nejlepší student nemá pouze vynikající studijní výsledky, ale zabývá se širokým spektrem mimoškolních aktivit, je mnohostranný či výrazně výjimečný v určité oblasti a zajímavý jako osobnost. Často se společensky angažuje, zajímá se o umění, sport a dění kolem sebe,“ uvádí Vladimír Šulc, jednatel sponzorské firmy. Konkurence byla letos veliká. Soutěž byla poprvé otevřena pro více než třináct set středních škol celé republiky. Celkem bylo nominováno 168 studentů. Na základě nominací ředitelů a pedagogů jednotlivých škol byli pětičlennou komisí vyhodnoceni tři Nejlepší studenti a jejich školy. Soutěžními kritérii jsou studijní výsledky, mimoškolní aktivity, výjimečnost studenta a vlastní text studenta na téma Proč stojí za to být dobrým studentem. „Chceme podpořit i školy, které vychovávají kvalitní studenty, a tím přispívají budoucnosti naší společnosti, konkurenceschopnosti a ekonomice státu,“ doplňuje Šulc. Jako společnost s obrovským inovačním potenciálem chce MICRORISC s.r.o. ukázat studentům středních škol, že stojí za to být dobrým studentem. Proto byla v roce 2011 vyhlášena soutěž Nejlepší student. Proběhly již dva úspěšné ročníky soutěže, která veřejnosti představila zajímavé, mnohostranné a vyzrálé mladé osobnosti.
Z VLASTNÍCH TEXTŮ NEJLEPŠÍCH STUDENTŮ 2013 JAKUB MORAVEC
ZE PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY
SMÍCHOVSKÉ
STŘEDNÍ
„… Nejlepší student nemusí mít nutně nejlepší znalosti. Ale co tedy vlastně dělá někoho dobrým studentem? Dobré známky? Nebo snad ty znalosti? Nebo fakt, že průměrně chybí 0,3 periodických hodiny do pololetí? Nebo je dobrým studentem ten, který pro všechny knihy světa neviděl slunce…? Nebo je to prostě sympaťák? Nejspíš vše z toho by mohlo být bráno jako uspokojivá odpověď. Mám-li to ale brát, jak to vyjádřit, normálně, bez avantgardních sklonů, nejspíš by to měl být zdravý mix toho všeho …“
16
KAROLÍNA REZKOVÁ Z GYMNÁZIA TIŠNOV „… Když Benjamin Franklin řekl, že investice do vzdělání nesou nejvyšší úrok, měl pravdu. Existují však lidé velmi vzdělaní a zkušení, kteří nevědí, jak tyto hodnoty zúročit. Správně využít svých schopností je mnohdy umění. Jestliže to dokážete nejen ve svůj vlastní prospěch, ale také ve prospěch druhých, budete šťastným člověkem. Nezáleží na tom, zda svým geniálním vědeckým objevem posunete lidstvo dopředu, nebo jako lékař zachráníte tisíce životů… Až se jednou ohlédnete, zjistíte, že jste byli úspěšní a zároveň užiteční. A takový pocit za to stojí! Nebo ne?!“ ALEŠ STEJSKAL Z LETOHRADSKÉHO SOUKROMÉHO GYMNÁZIA „…V procesu studia považuji za nejdůležitější, aby se člověk naučil učit se. To je činnost, která nás i další živé tvory doprovází celý život. Jednotlivci se pak liší pouze schopností poučit se rychleji než ostatní. Kdo umí lépe poznatky získávat a třídit, zpracovávat informace a analyzovat situace, stává se jednoduše lepším, přizpůsobivějším a snadno nalezne dobrou práci. Ruku v ruce s celým procesem dobrého aktivního studia přichází s rostoucím množstvím zkušeností i moudrost, zájem o filosofii. Ta vede k lepšímu porozumění naší společnosti a smyslu bytí a ukazuje cestu, jak dobře vycházet s lidmi, jak dělat opravdu užitečné…“ Více informací naleznete na www.nejlepsistudent.cz.
Virtual Reality Cup – konečně úspěch Ing. Jaroslav Zápotocký, profesor Již třetím rokem vyhlašuje naše škola ve spolupráci s Digital Media mezinárodní soutěž v 3D modelování v programu Cinema 4D. Každoročně se sejde cca 20 prací na zadané téma. Mezi nimi se najde pár opravdu špičkových prací. První ročník byl zaměřený na modelování nádraží, loni byl tématem historický fotoaparát a letos trochu nevšední téma – prostřený stůl. Každý rok se několika pracemi zúčastňuje i naše škola (aby ne, když soutěž pořádáme). Vždy se práce našich žáků umístí na stupni vítězů. Letos konečně na stupni nejvyšším. Vítězem se stal David Jelínek z 2.A. Soutěž je vyhlášena vždy v září a probíhá až do dubna následujícího roku. Téma je pevně dané a může se jí zúčastnit jakýkoliv středoškolský student. Podmínkou je, že model musí být vytvořen v programu Cinema 4D a pro model nesmí být použity moduly třetích stran. Každoroční výsledky soutěže dokazují, že nejen profesionální studia jsou schopná vytvořit špičkové modely. Vezměte nadšení, trpělivost a pečlivost, k tomu C4D, míchejte dohromady a na špičkový model máte zaděláno. Zkuste to i vy.
17
Vítěz – David Jelínek – SSPŠ
Druhý – Jan Peterka – Gymnázium Jana Keplera 18
Třetí – Markéta Andršová – Gymnázium Jana Keplera
NEJLEPŠÍ STUDENTSKÁ SPOLEČNOST JA ČR Pavel Vondrák 3.B, Suitable Web Ve čtvrtek 30. 5. 2013 se konalo v prostorách VŠE finále soutěž o nejlepší studentskou společnost JA ČR. Sjeli se zde studentské společnosti ze všech koutů České republiky, aby vybojovali 1. místo a získali tak šanci reprezentovat ČR na mezinárodním veletrhu studentských společností v Londýně. Studentské společnosti hodnotila porota na základě dovedností studentů v určitém oboru prezentace své firmy. Nejprve se konaly prezentace všech společností. Maximální délka prezentace byla čtyři minuty. Následovali pohovory a prezentace na stáncích jednotlivých společností a nakonec pohovor zástupců společností s porotou, které bylo možno absolvovat i v anglickém jazyce, což se nepromítalo do hodnocení. Za naši školu se finále zúčastnila pouze společnost Suitable Web, která obdržela velmi nepopulární 4. místo. I přes rozčarování z umístění naší společnosti, jsme nakonec odcházeli s pocitem lepším než, který mají vítězové.
19
Soutěž studentů ZŠ v IT schopnostech – 3. ročník 2013 Mgr. Ivona Spurná, koordinátorka soutěže Dne 29. 5. 2012 se na naší škole konal třetí ročník soutěže pro žáky základních škol zaměřené na schopnost pracovat v kancelářských programech. Letos byly úkoly zaměřené na zpracování dokumentů ve Wordu, Excelu a Powerpointu. Všemi programy se prolínalo jedno téma, které měli žáci podle pokynů zpracovat. Soutěže se zúčastnilo 19 družstev (18 soutěžně) z následujících základních škol, družstva se umístila v následujícím pořadí: 1. ZŠ a MŠ Dolní Břežany – Mrzena, Kotková, Zumrová (78,03 %) 2. ZŠ a MŠ Dolní Břežany – Pochop, Schneller, Prokš (77,58 %) 3. ZŠ Petřiny – Jih – Obadálek, Raichl, Vodňanský (71,21 %) 4. ZŠ a MŠ, Praha 8, Dolákova 1 – Breburda, Donoval, Vodrážková (68,94 %) 5. ZŠ Filosofská (Jitřní) – Pekárek, Štěpánek, Hanzlík (68,18 %) 6. Základní škola Nymburk, Tyršova 446 – Pešánová, Frýdlová, Večerková 7. Základní škola Nymburk, Tyršova 446 – Blažej, Borovička, Straňák 8. ZŠ Ratibořická – Josefová, Valchářová, Ševčíková 9. ZŠ a MŠ Kořenského 10/760 – Hadererová, Hrytsiv, Malá 10. ZŠ Ratibořická – Knob, Letenský, Kozel 11. ZŠ a MŠ Na Balabence – Křivánková, Pospíchal, Kamiš 12. ZŠ Praha 2, Botičská 8 – Štolfa, Tvrdík, Zeman 13. ZŠ a MŠ Kořenského 10/760 – Gapčová, Krupička, Dočkalová 14. ZŠ Fryčovická – Havel, Nádvorník, Petřík 15. ZŠ genpor. F. Peřiny – Helmich, Kotvas, Kopřiva 16. ZŠ Filosofská – Vokněr, Nováček, Novotný 17. ZŠ genpor. F. Peřiny – Duben, Vondrák, Rybnický 18. ZŠ Petřiny – Jih – Kosík, Kuchař, Procházka První 3 družstva byla oceněna mimo jiné také hodnotnými věcnými dary. Prvních 5 družstev získalo poukaz na bezplatné testování k získání certifikátu MOS, a také poukazy na bodové odpočty pro přijímací řízení na naši školu. Nebylo zapomenuto ani na ocenění nejlepšího jednotlivce, kterým se stal ze ZŠ a MŠ Dolní Břežany student Jakub Schneller. Děkujeme MHMP za poskytnutí grantu na tuto soutěž. 20
Exkurze ZŠ Líšnice Jiří Kvaček, 3.L Ve středu 12. 6. 2013 přišla na naši školu návštěva, která by každého překvapila. Přišli se podívat žáci prvního stupně ZŠ Líšnice nedaleko Mníšku pod Brdy. Žáci měli tuto exkurzi v rámci jejich kroužku elektrotechniky, což mě zkraje překvapovalo, že dnes se na prvním stupni základní školy něco takového objevuje. Žáčci si prošli školu a podívali se na dvě, podle mě nejzajímavější místa a to do učeben elektrotechniky ve třetím patře a poté do přízemí do laboratoří fyziky. Byl jsem osloven spolu s mým spolužákem Jakubem Kolářem, abychom pomohli při této malé exkurzi. Již v úterý jsme v laboratořích připravili vše potřebné, aby ve středu bylo vše v pořádku. Když žáčci ve středu dopoledne dorazili, nejdříve navštívili již výše zmíněné třetí patro a poté se přesunuli dolů do laboratoří. Tam jsme jim ukázali spousty pokusů, které je přímo okouzlily. Můžu uvést jako příklad pokusy z elektrostatiky, kdy při generování indukční elektřiny se staly pozoruhodné jevy. Nebo například pokusy z optiky, kdy jsme jim ukázali, jak funguje lidské oko, respektive pomocí čoček jsme demonstrovali oční vady. Žáci byli z celé exkurze nadšení, a kdoví, jestli za pár let nebude tato škola tou, kam půjdou po základní škole studovat.
Středoškolská technika 2013 Ing. Jaroslav Zápotocký, profesor České vysoké učení technické v Praze pořádalo ve středu dne 12. června 2013 setkání a prezentaci prací studentů středních škol StreTech 2013. Konference probíhala tradičně v budovách ČVUT Praha 6. Cílem akce bylo umožnit setkání a prezentaci prací studentek a studentů a jejich středních škol na univerzitní půdě, dát jim možnost prezentovat výsledky své práce, seznámit se s prací a kolegyň, prodiskutovat svá řešení.
21
Od r. 2007 proběhlo již šest ročníků tohoto setkání zástupců řady významných středních škol z celé naší republiky. Sešlo se zde na 160 prací z různých oborů lidské činnosti. Naši školu reprezentovalo pět maturitních projektů 4. ročníků (Teslův transformátor, Návrh a výroba vlastní počítačové skříně, 3D tiskárna, Amatérský fotoaparát a Architektura budoucnosti). Naše projekty se mezi ostatními neztratily. Architektura budoucnosti svým dokonalým zpracováním budila respekt i mezi vysokoškolskými profesory a Teslův transformátor, chrlící 30 cm blesky, budil zaslouženou pozornost všech.
Nikola Tesla a jeho vynálezy David Krummer 3.C Nedávno jsem při internetovém brouzdání narazil na zajímavý text s názvem „Neobyčejný život Nikoly Tesly“. Hned v úvodu jsem se dozvěděl, že se jedná o přepis malé brožury, která byla zakoupena v nějakém antikvariátu za 2,5 dolaru. Jedinou identifikací bylo jméno původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Text z angličtiny přeložil Ladislav Kopecký. S největší pravděpodobností se jedná o životopis, který napsal sám Tesla. Pokud je to pravda, a já si to připouštím, možná máme před sebou odpovědi na mnohé otázky, které nás v dnešní době trápí. Tesla se zmiňuje o okolnostech provázejících uplatnění jeho vynálezů při vývoji techniky, která má, jak víme, pomáhat a usnadňovat život lidem. Tesla sice vyvolal technickou revoluci, ale při předvádění svých ne tolik známých vynálezů ohromil pouze hrstku přihlížejících. Plány na některé jeho „konspirační“ vynálezy po jeho smrti zmizely, některé sám z obav o zneužití zničil. Nám však zůstává alespoň zaznamenané svědectví o jeho neuvěřitelné vizi budoucnosti a jeho vynálezech. Tesla měl totiž již na začátku 20. století jasnou představu o tom, jak by měl vypadat internet a jak tuto myšlenku skloubit s jeho vynálezem bezdrátového přenosu elektrické energie. Čím více jsem postupoval jednotlivými kapitolami tohoto spisu, vše mi dávalo mnohem větší smysl. Tesla jako by mi svými názory mluvil z duše. Tesla byl ukázkový exemplář absolutního génia a myslím, že se u něj projevovala i určitá forma autismu, jelikož měl velmi neobvyklé zvyky, např. nesnesl pohled na broskev, počítal kubický obsah talířů s polévkou a všechny opakované činnosti, které vykonával, musely být dělitelné třemi. Tesla měl velmi strastiplný život. Sužovaly ho nemoci a mimo jiné pracoval téměř bez přestávky, což ho samozřejmě unavovalo. I přes to přese všechno dokázal tento prorok elektrického věku přinést světu mnoho vynálezů, bez kterých by se dnes věci neměly, jak se mají. Jednou z Teslových tužeb bylo sjednotit 22
svět skrze globální bezdrátovou elektrickou síť. Pokusy s bezdrátovými přenosy prováděl a měly velmi dobré výsledky. Sám zkonstruoval i několik teleautomatických lodí a zařízení pro přesnou navigaci bezpilotních letadel. Dokonce experimentoval i s umělou inteligencí, ale výsledky jeho práce byly, jak sám řekl, „přihlížejícími považovány za příliš neskutečné“. Na počátku 20. století je již výroba spalovacích motorů poměrně rozšířena a začínají první velkovýroby aut a jiné techniky, což znamenalo ohromné investice. Možná, že lidstvo ještě nebylo na Teslovy vynálezy připraveno (tedy ne na všechny, jak víme, mnoho z nich se ujalo), možná, že v tom hrály roli peníze. Podle mě ano, šlo o peníze, i dnes se to má stejně. Užitečné věci bývají zpravidla jednoduché a nedá se na nich tolik vydělat. Tesla dokázal, že nepotřebuje palivo, aby nastartoval motor. Jeho letadla neměla křídla ani vrtule, fungovala totiž na jiném principu, na principu, který kvůli jiným plánům technického vývoje zmizel z očí veřejnosti. Tesla používal základní materiály jako kovy, sklo, látky organického původu, některé chemické látky a podobně. V porovnání s dnešními konstrukcemi se ty Teslovy jeví značně ekonomičtější a jejich výroba nezatěžuje životní prostředí. Ovšem kam zmizely jeho plány? S velkou pravděpodobností jsou schovány u různých lidí. Jedním z hlavních principů dnešní doby je zvyšovat zisk a vyhrávat konkurenční boj, proto je možné, že se v nejbližší době objeví nějaký z Teslových velkých vynálezů a bude prodáván za velké peníze pod zástěrkou „revoluční novinky, kterou musíte mít“. Tesla je autorem Teslovy cívky, rotačního magnetického pole, turbíny, rádia, transformátoru a v neposlední řadě i bezdrátového přenosu elektřiny. Mezi neoficiální vynálezy patří také přijímač volné energie a jeho automobil na volnou energii, kterým se prý projížděl po New Yorku. Jestliže opravdu uměl získávat volnou energii, jak to, že to dnes neděláme i my? Při hledání odpovědí vyvstávají další a další otázky, které člověka matou a častokrát ho zavedou zcela odlišným směrem. Důležité ale je zanechat si chladnou hlavu a vytrvat až do konce. Kdo hledá, najde, kdo nehledá, může začít.
Hudba pomocí mysli Jakub Jakeš 2.D To, co se může zdát na první pohled nemožné, je vlastně poměrně jednoduché, můžeme toho teoreticky dosáhnout od roku 1929, kdy Hans Berger zaznamenal snímky EEG svého šestnáctiletého syna. EEG neboli Elektroencefalogram můžeme chápat jako záznam časové změny elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou. V dnešní době se používá na vyšetření centrálního nervového systému. Sumační signály z neuronů jsou snímány elektrodami z povrchu lebky. Elektroencefalogram viz obr.1 23
Lidské tělo vydává hlavně 3 aktivity: nejsilnější “Alfa” 12Hz při zavřených očích, a pomalejší frekvence “Theta a Delta”, které jsou individuální a jsou zřejmé jen ve spánku. Masky s elektrodami si dříve mohly pořídit jen nemocnice apod. Dnes se jedna taková, bezdrátová dá objednat za 300 dolarů, což je přibližně 5800 korun českých. Tato maska má 14 sensorů (elektrod), gyroskop, bezdrátové připojení (události mohou přenášet živě), baterii s 12 hodinovou výdrží. Maska viz obr. 2 Maska se může používat v několika směrech, například emoční reakce na reklamy, filmy, hudbu nebo umění, tvorba hudby, umění, ovládání různých programů, psaní. Maska je velkým přínosem pro pacienty s mozkovou obrnou. Při tvorbě hudby je potřeba převést emoce na mozkové vlny, následně převést mozkové vlny na zvukové vlny. Program, který dokáže pracovat s mozkovými vlnami, se nazývá MiND SYNTH, odsud vyjdou zvukové vlny, které dokáže zpracovat, jako je např Ableton, Fruity Loops. Těchto softwarů je mnohem více, tyto patří mezi nejrozšířenější a dá se říct, i mezi nejkvalitnější. Jedna z nejdůležitějších věcí je “vyčištění hlavy” tak, aby vlny způsobené mozkovou aktivitou byly co nejčistější a nejsilnější. Potom bude zvuk, který bude vycházet z mixéru koncového programu, např. Abletonu, čistý. Toto se týká hlavně těch, kteří chtějí ovládat nějaký nástroj, který musí znít čistě. Kupříkladu bicí nebo různé perkuse jsou předem nahrané, takže se dá přidávat echo, trimování nebo opakování určitě smyčky, vše záleží na nastavení a sladění s tím, kdo používá masku. Ableton viz obr. 3 Projekt na bázi výše popsané, vykonala skupina tří vědců společně s pomocí světoznámého diskžokeje a producenta DJe Freshe, hlavně se zúčastnili tři lidé, kteří mají buď mozkovou obrnu, nebo ochrnuli kvůli přerušené míše.
Závěrečné práce z programování studentů 2.A Marek Bělohoubek, Nela táborská, Michal Hajný 2.A V rámci předmětů webové aplikace a programování jsme dostali za úkol vytvořit závěrečný projekt. Zadání znělo: „Vytvořte jakýkoliv účelový program, nebo hru a udělejte k ní prezentaci formou webové stránky.“ Nutno dodat, že všichni z naší třídy se rozhodli pro lákavější možnost, a tak jsme ve třídě programovali pouze hry. Hry samotné byly naprogramovány v jazyce C# a na webové stránky jsme použili HTML5, CSS3 a JavaScript. Na vytvoření projektu jsme měli necelé dva měsíce, proložené praxemi. Týmy byli většinou tříčlenné, ale i tak jsme se nevyhnuli organizačním potížím. Naše třída je na programování rozdělená na dvě poloviny, z nichž jednu vyučuje paní profesorka Brabcová a druhou paní profesorka Kopeluková, proto bylo velmi zajímavé sledovat rozdíl mezi projekty mezi oběma 24
polovinami. Samotné prezentace se konaly o útercích 11. a 18. června před celou třídou v těch největších vedrech, takže jsme se při prezentacích řádně zapotili. Každý projekt byl něčím zajímavý a zdá se, že studenty bavilo sledovat a porovnávat obě skupiny. Paní profesorka Kopeluková byla našimi projekty nadšená natolik, že na odpoledne dokonce pozvala pana ředitele, kterému se naše práce též zaujaly. Projekty, které se v úterý nestačily odprezentovat, se doprezentovávali v pátek 21. června. „Jelikož jsme podobný závěrečný projekt dělali už v prvním ročníku, tak jsem věděl, co od samých projektů očekávám. Následné prezentování bylo velmi zajímavé, hlavně za účasti pana ředitele. Myslím si, že tento nápad by se měl dále realizovat, což se podle posledních informací stane, díky novému předmětu.“ Michal Hajný 2.A
iOS 7 Jan Světlík, 2.B Zdravím všechny spolužáky a zaměstnance školy. Jistě jste si všimli, že v uplynulém týdnu společnost Apple vydala nový mobilní systém iOS 7. Tento systém je zatím v beta verzi a finální verze by měla podle společnosti vyjít až na podzim. Podle většiny světových médií je systém iOS 7 označován za největší změnu od vydání prvního iPhonu z roku 2007. Mezi na první pohled největší změny patří modernizovaný vzhled GUI, právě s uživatelským prostředím přináší největší novinku nové verze systému. Společnost Apple si na vzhled odjakživa potrpěla, kdy se charakterizovala zaoblenými a stínovanými ikonami. Nyní se iOS 7 pyšní dle mého lehce ploššími ikonami. Grafické změny se však týkají dalších uživatelských rozhraní, mezi ně patří například menu, notifikace, nebo například vylepšená verze asistentky Siri, kdy aplikace dostane nový příjemný ženský hlas, navíc bude k možnosti změnit hlas na mužský. Siri se také dočká nového grafického zpracování a naučila se měnit nastavení telefonu, navíc dokáže vyhledávat pojmy na Twitteru, Wikipedii nebo v Bingu. S tím souvisí také novinka, která přináší lepší ovládání telefonu v automobilech, kdy k ovládání využívá přímo palubní displej počítače automobilu a funkce se budou ovládat právě přes Siri. Apple se navíc dohodl s několika výrobci aut na integraci této novinky, mezi ně patří například Honda, MercedesBenz, Nissan, Ferrari, Kia, BMW, Jaguar a další. Systém bude obsahovat ovšem i novinky, jako například jednotné přihlášení do firemních aplikací. Uživatelé se nyní budou přihlašovat do všech firemních aplikací přes jeden účet. Největší nevýhodou ovšem je, že při ztrátě hesla by se mohla neoprávněná osoba dostat k soukromým datům. Další velmi užitečnou funkcí je prohlížení PDF souborů, aniž by museli mít uživatelé nainstalovanou čtečku souborů PDF. Dále se nový iOS 7 může chlubit sdílením souborů a dokumentů přes AirDrop, kdy budou moci vývojáři sdílet data přes Bluetooth nebo Wi-Fi.
25
Asi nejvíce však uživatelé ocení funkci, díky které ukradený nebo ztracený iPhone nebude možno aktivovat bez přihlašovacích údajů k iCloudovému účtu uživatele. Systém navíc inteligentně plánuje aktualizace, kdy se co největší počet aplikací zaktualizuje ihned po odemknutí displeje. Aktualizace při zamčeném telefonu nespotřebovávají energii. Vylepšení se také dočkal fotoaparát, kdy přibyla možnost tvorby panoramatických fotografií, a své fotografie budete moci upravovat přímo v aplikaci fotoaparátu pomocí několika uměleckých filtrů. Můžete navíc fotit ve čtvercovém formátu pro lepší nahrávání do aplikace Instagram. Další očekávanou změnou je přepracovaný AppStore, který dostal nový vzhled, a přibyla řada nových funkcí, jako například filtrování pro děti. Jako zajímavá novinka v AppStoru se jeví navrhování aplikace podle polohy v kontextu ke konkrétnímu místu. Nové jsou i automatické aktualizace, o kterých jste se mohli dočíst již výše. Když si to shrneme, tak se Apple s novým systémem iOS 7 pěkně vyšvihl a velmi mile mě překvapil, k jak radikálním změnám došel. Určitě se těším na finální verzi a jako jedna z mála novinek mě opravdu zaujala.
Úvaha na bojové umění Robert Novák 2.C Bojové umění je sestava úderů, někdy i kopů, a někdy i pák, které učí, jak se chovat v boji s protivníkem. Může to být boj se zbraní jako je meč, tyč, kopí, ale nikdy to není zbraň střelná. Nebo beze zbraně. Bojových umění jsou stovky a stále se vymýšlí nová a nová. Pokud bychom se chtěli začít věnovat nějakému bojovému umění, tak to určitě stojí za to, ale měli byste si rozmyslet, proč byste se tomu chtěli začít věnovat a jestli máte takové odhodlání, abyste se tomu věnovali aspoň dvakrát v týdnu. Jestli takové odhodlání máte, tak si musíte vybrat, jaký typ bojového umění se chcete věnovat a jestli se na tento sportu dostatečně hodíte, dále jestli chcete dělat boj na zemi, ve stoje, se zbraní beze zbraně nebo vše dohromady. Ale jestli chce dělat nejlepší bojové umění v účinnosti na soupeře, tak jednoznačně doporučuji MMA, ale je to také nejnebezpečnější bojové umění. Musíte se naučit přijímat spoustu ran, ale také dvojitý počet ran vracet. Musíte počítat s tím, že můžete upadnout do 26
bezvědomí, potom, co vás protivník udeří, nebo potom, co vás drží pod krkem a škrtí. Nebo že vám bude téct krev z nosu, nateče oko, zlomí vám nos, natrhne ucho, zlomí nohu, je toho spousta, co se vám může stát. Samozřejmě, že pokud budete jenom trénovat, tak se vám většinou nic stát nemůže, ale občas i na tréninku teče krev a padá se na zem.
Pokud vám tohle nevadí, musíte si uvědomit, že dělání bojového sportu přináší i rizika, za které i nemusíte moct. Jako například, když jdete večer z baru, a začne do vás strkat nějaký podnapilý muž, který se očividně chce prát. A je na vás, jak se zachováte, protože vy víte, že ho s přehledem přeperete. Je na vás, jestli se s ním budete prát, a zmlátíte ho k nepoznání, protože on to sám chtěl. Nebo ho uklidníte, nebo ho budete snažit usměrnit, protože ho zmlátit nechcete. Pokud, ale budete v bojovém sportu, je jedno v jakém, jste zapsaný jako bojovník u příslušné organizace vašeho umění. Pokud se budete prát s někým, který zapsán nikde není, přestože on si začal, a přijedete později řešit policie, tak vás v nejhorším případě zavřou do vězení za nepřiměřenou obranu, protože vy jste bojovník. Musíte si už na začátku rozmyslet, jestli máte na to dostatečnou mysl, že se nechcete naučit bojové umění jen proto, abyste někoho zmlátit, ale abyste věděl, kdy to umění použít v sebeobranně a kdy se snažit domluvit po dobrém.
Vliv přírodních jevů na lidstvo Daniel Pudil 2.C Lidstvo již odnepaměti více či méně sužují nejrůznější nepříjemné přírodní jevy, jako jsou například bouře, období sucha či deště, k čemuž také patří i povodně, které se právě v posledních dnech na území nejen České republiky, ale také sousedních států staly nemilou skutečností. Spolu s posledními roky plnými hurikánů ve Spojených státech amerických, požárů ve vyprahlých oblastech a rozbouřených vod v Evropě se lidé stále častěji ptají, proč k těmto jevům dochází a zda nás toho nečeká ještě mnohem víc. Spolu se všemi negativními úkazy samozřejmě souvisí neustále se měnící klimatické podmínky na zemi, které jsou z malé části zapříčiněny sluneční aktivitou. Mnohem větší škody ovšem páchá dnes a denně lidstvo, které si bohužel neuvědomuje vážnost již tak od desíti k pěti jdoucího životního prostředí. Továrny, výfukové plyny z aut na každém kroku, odpad a bohužel tání ledovců. To vše jsou aktuální problémy. Není proto vyloučené, že lidstvo by se mělo připravit na krušnější časy plné „přírodní vzpoury“ a kruté zimy, která bude následkem globálního oteplování. Určitě stojí za zmínku, že před několika stoletími se
27
tornáda, mohutné záplavy a podobné jevy vyskytovaly poněkud méně. Jsme tedy na vině my? Jsme zodpovědní za stav planety Země? Jaký to ale bude mít dopad na nás? Jasné je jedno. Budeme mít stále více práce při snaze zabránit následkům, které příroda způsobí. Patrně se nevyhneme ani ekonomickým krizím, které mohou nastat. Když vezmeme v potaz, jaké následky způsobily například povodně v roce 2002 a nyní v roce 2013, je zřejmé, že každá další povodeň s sebou ponese ztráty na životech a připraví ať už na čas nebo natrvalo o domovy stovky až tisíce lidí. Řeky se i nadále budou vylévat z koryt, jestliže i nadále bude po další roky vydatně pršet. Přidat se může také krupobití a bouře, které mohou v důsledku padajících stromů zpřetrhat elektrická vedení. Mají vůbec přírodní živly a jevy nějaký pozitivní dopad na lidstvo? Napadá mě pouze jeden. A to ten, že si lidé možná konečně uvědomí, že o přírodu a naši planetu je třeba se starat. Jsme to totiž my, kdo jí ubližuje. Sama se nedusí výfuky z aut nebo továren. Všechny ničící přírodní jevy jsou v posledních letech odrazem lidské společnosti a jejího chování. Je tedy načase začít něco dělat. Nebo už je pozdě?
Měli bychom si vážit toho, co máme Kateřina Pilná, 3A Máme rok 2013 a historie se znovu opakuje. Tento článek bude věnován povodním, které opět zasáhly velkou část naší republiky. Několik dní prudkých dešťů se pomalu, ale jistě měnily v přívaly vysoké vody, která naplnila střed našeho hlavního města. Vltava se stala na pár dní zdí, která dělila Prahu na dvě části. Díky tomuto bloku se lidem zkomplikovala doprava do prací či škol natolik, že některé školy ale i pracoviště byly díky povodním uzavřené. Oproti roku 2002 kdy tato přírodní katastrofa postihla a poznamenala spousty lidských životů, byla příprava na letošní akci výborná. Jednalo se rychle a efektivně a vše se již po pár dnech vracelo do starých kolejí. I když si my Pražští říkáme, jak jsme dopadli, je třeba zmínit, že okolní města či vesnice na tom nemuseli být zrovna dvakrát lépe. Představte si rodinu, která celý život pracuje na to, aby si mohla pořídit svůj vysněný domeček. Ve většině případů se dokonce na takový sen zadluží u banky hypotékou. Ale co. Nakonec mají to, po čem toužily a užívají si rodinou idylku. Jednoho dne přijde osudová přeháňka, která se postupně mění v několikadenní lijáky. Lijáky se mění v přívalové deště a ty se mění v noční můru. Tento živel zničí vše, co se mu postaví do cesty. Takže z krásného snu o rodinném krbu zbydou jen trosky a spousty nešťastníků. Tito lidé v okamžiku přijdou úplně o všechno v horším případě o to nejcennější a
28
to, o svůj život. Nemají kde být a nevědí, co bude dál. Při představě zažít něco podobného mi běhá mráz po zádech. Je třeba také zmínit, že i přes takovou tragédii mají tito lidé stále své blízké, kteří jim jako správná rodina ve všech případech pomohou. V panelovém bytě o třech pokojích nežijí čtyři osoby, ale najednou jich tam je deset. Dělí se o jídlo a poškození jim to nemají jak vrátit. Kouzlo celé této situace je, že v nejtěžších chvílích poznáš, kdo při tobě stojí, když prožíváš nešťastné okamžiky. A když poznáš, kdo ti pomůže, když si myslíš, že jsi na dně. A proč tohle celé píši? Neříkám, že není, důležité kolik toho povodně vezmou. A vůbec nemusí se psát jen o povodních, musí se mluvit o všech přírodních katastrofách. Jestli vám zmizí nábytek v ohni, nebo ho odnese blátivá voda, pořád musíte myslet jeden na druhého, zatnout zuby a pokusit se alespoň o malý úsměv, protože si vybavíte, že na všechno nejste sami. Když to celé skončí, víte, že musíte začít od nuly, avšak jste ponaučeni a rozhodně nebudete už nikdy stavět baráček tři metry od rozlehlého jezera či budovat novou hájenku v lese mezi vysokými stromy. Jak už jsem psala, to nejtěžší právě začíná a vy začínáte s čistým štítem, ale pořád jsou tu ti lidé, kteří vás v předchozích týdnech podrželi a nepotopily vás a to doslova. A jaké z toho plyne ponaučení? Ať se děje co se děje, vždy budete mít na pomoc někoho, ať už je to rodina, nebo jen soused, kdo vám v takto těžkých chvílích bude oporou. Nakonec, musíme si pomáhat.
Proč mají lidé rádi matematiku pouze do 5. třídy a proč jim poté přijde otravná? Jan Přikryl, 2.A České děti nemají rády matematiku. Ukázaly to výsledky mezinárodních průzkumů, které zveřejnil Ústav pro informace ve vzdělávání, a informovaly o nich také Lidové noviny. V nenávisti k matematice prý dokonce držíme světové prvenství. Z mého pohledu je to absolutně stejné, když se zamyslím, jaká matematika byla na prvním stupni, mohu se pouze pousmát. Bylo to tak snadné, když jsem se učil počítat do 10, i když už jsem to uměl ze školky. Pak přišlo sčítání, odčítání apod. Matematika mě opravdu bavila a vždy jsem se těšil na další hodinu. Dříve jsem patřil mezi jedny z nejlepších v naší třídě. Poté přišel druhý stupeň, kde jsme začali probírat výrazy, a matematika mi začínala připadat otravná, ovšem stále jsem neměl k matematice takovou nechuť, jen už mne tolik nezajímala. Když jsem přišel na střední školu, myslel jsem, že se zblázním. Najednou jsem byl úplně ztracen, i když jsem dříve patřil k elitě. Zjistil jsem, že je potřeba se na matematiku opravdu připravovat a v hodinách dávat pozor. S příchodem logaritmů a dalších pro mě nepochopitelných věcí jsem začal matematiku opravdu nenávidět. V tomto případě zastávám všeobecně vžitý názor, že v životě si vystačím pouze s matematikou prvního stupně. Časem si ale začínám uvědomovat, že tomu tak není, mimo jiné matematika není jen nudné počítání, kreslení grafů, rýsování aj., ale je hlavně o logice, kterou nám rozvíjí. Dovolil bych si citovat jednoho profesora, který to krásně vystihl. „Matematika je jednou z nejkrásnějších disciplín lidského myšlení, ale není to krása, kterou uvidí každý. Abyste její krásu pochopili, musíte matematice odevzdat spoustu času a hlavně dřiny. A to 29
není nic příjemného ani populárního.“ Chtěl bych rozhodně studovat dále, myslím tím vysokou školu, a jelikož nyní studuji průmyslovou školu, předpokládá se, že půjdu tímto směrem i dále. Jenže když se tak koukám na internetu nebo poslouchám starší kamarády, kteří tak učinili a šli např. na ČVUT, slyším od nich pouze negativní informace, že tam nemají nic jiného než matematiku a fyziku. A to je ta chvíle, kdy se zamyslím, jestli tohle opravdu chci, když matematiku nenávidím, a i přes to, že k tomu prostě patří. Také jsem se rozhodl udělat menší průzkum, ptal jsem se známých, spolužáků ale i v rodině, a mohu potvrdit, že to vidí úplně stejně. Na závěr přikládám průzkum portálu www.kritickemysleni.cz kde se opět utvrzuje můj názor. „V rámci průzkumu jsme položili žákům 9. ročníků základních škol jednoduchou otázku: "Co si představíte, když se řekne matematika nebo fyzika?" 60% z nich reagovalo slovy FUJ, HNUS, HOROR apod. Jen 7% reakcí bylo pozitivních, zbývající byly neutrální.!“
PODVODY Marek Potoček 2.C Myslím, že podvody by se daly rozdělit na 3 druhy a závažnosti. První druh je nejméně závažný. Mezi tyto podvody by se měly zařazovat takové ty drobné přestupky, jako je například opisování nebo používání taháků ve škole. Tyto přestupky nejsou tolik závažné a nejspíše je ve svém životě udělal každý. Přece, jak asi sami víte, při psaní taháku se určitou látku vlastně učíte, takže ve výsledku to je i přínosné. Opisování, to už je trochu horší, protože to znamená, že jste vlastně nebyl schopen se na určitou věc ani podívat, a proto vůbec nevíte, oč jde a snažíte se to vyřešit tímto způsobem, který ale ani zdaleka není správný a má spoustu nevýhod jako například možnost, že i ten, od koho opisujete, má vše špatně, a když to poté učitel nebo učitelka vidí a pozná, že jste opisoval, tak máte problém nejen vy, ale i ten od kterého jste opisoval a to už není férové ani vůči vašemu sousedovi. Druhý druh podvodů už je závažnější, dle mého názoru by se do něj měly počítat věci, jako je změna identity a svedení vlastních přestupků na někoho jiného. Když člověk udělá nějakou chybu nebo něco pozmění a poté to svede na cizího člověka nebo kolegu, tak je to velký podvod a měl by být hrubě trestán. Podobné podvody se bohužel dějí i na virtuální supervelmoci neboli internetu, kde je opravdu snadné přivlastnit si jméno nebo přezdívku někoho jiného a spáchat různé podvody, které mohou být závažné méně či více. Myslím, že toto je něco na co je třeba dávat pozor a považuji to za nejhrubší podvod a přestupek. Třetí druh už je tedy velice závažný a patří do něj přestupky, jako porušování zákonů, přičemž jako příklad nám slouží využívání osobních informací k vlastním účelům. Tento druh se poslední dobou nejvíce rozšiřuje na internetu kde se, jak už jsem řekl, může k osobním informacím dostat takřka každý. Některé firmy využívají tyto informace k tomu, aby vám posílaly reklamy na míru, to ovšem není podvod jako takový, protože při každé registraci na internetu souhlasíte s tím, že informace o vás budou užity pro reklamní účely. Bohužel jsou zde ale i mnohem závažnější věci, jako je narušování lidských práv a svobod to třeba kauza PRISM. Tato kauza jedná o jasném porušení ústavy Spojených státu amerických, a to tak, že firma NSA nezákonně získává a shromažďuje všechny osobní a důvěrné informace o občanech celého světa a to už je dle mého názoru veliký podvod. Na 30
druhou stranu firma NSA nás schrání před kybernetickými a teroristickými útoky. Každý na to má jiný názor a to je správné. Další druh problému je v Číně kde tamní komunistická strana cenzuruje internet a většina obyvatel o tom ani neví stejně jako ještě v dalších 20 zemích na světě (Například: Bělorusko a dříve Egypt). Proti tomuto útlaku je třeba bojovat a naštěstí se tak i děje.
Jednou možná Kateřina Pilná, 3A Je jeden z letních dnů a slunce vykonává svojí funkci velmi zodpovědně. Děti všech věkových kategorií se chodí koupat tam, kde je to jen možné, k jezerům, řekám, ale především k místním koupalištím, kde se nachází v takových horkých dnech vpodstatě celé město. Je červenec, všem dětem jakéhokoliv věku začínají prázdniny. Rodiče si berou dovolené, aby mohli odjet k moři a užít si trochu exotiky. Rebeka ale jediná vodu na svém těle nepociťuje a o dovolené se jí může jen zdát. U moře byla, to ano, rodiče jí brávali na dovolenou každý rok, ale to už je dávno. Momentálně je zavřená v malém krámku s obuví, ve kterém už rok vypomáhá. Nazývá ho skleněnou hrobkou. Jejím vedoucím je postarší obtloustlý pán, který se jmenuje Petry. Není zlý, to ne. Ale má rád svůj klid a pořádek, nejraději by každý den boty přerovnával znova a znova. Dnes je zas den, kdy vymyslel úžasný rovnací pořádek a Rebece to namaloval. Rebeka si povzdychne. Ví, že je pan Petry podrážděný z vedra, a tak ho nesmí moc provokovat. Rebeka je skleslá, že zrovna ona musí být ta zodpovědná a vydělávat peníze za takového teroru, ale ví, že by to babička sama bez ní nezvládla, a tak ji alespoň těší, že má před sebou volný víkend. Uplyne ještě pár chvil, a Rebece směna končí, hodiny ukazují něco málo po deváté večer. Rebeka je u babičky už pomalu rok a půl, bydlí přes půlku města na samotě v lesích, kam moc lidí nechodí. Její rodiče tragicky zahynuli při jedné ze svých služebních cest. Byli vážení právníci. A zachraňovali město od problémů. Ale ne každý je měl rád. Dceru Rebeku milovali, ale nevěnovali jí tolik pozornosti, kolik by si rozhodně zasloužila. Otec odvrhl dceru půl roku před tou hroznou katastrofou, dozvěděl se, že Rebeka odmítá pokračovat v jeho stopách a raději chce být zubařkou. Co se matky týče, byla mírná, dceru milovala nadevše na světě, respektovala Rebeku a podporovala jí ve všem, o čem ona snila. Když Rebeka procházela nočním městem, bylo všude ticho. Pociťovala v sobě horkost. Po náročném dni se rozhodla vykoupat v nedalekém jezeře. Když dorazila k jezeru, sahala svojí něžnou rukou do vody, která byla příjemně studená. Začala si svlékat šaty ze svého dokonalého a po zbytek už nahého těla, za okamžik si stahovala vlasy do nemotorného drdolu na temeni hlavy. Opodál slyšela nějaké kroky, začala se rozhlížet, ale nic neviděla. Domnívala se, že zvuky pocházejí od lesních zvířat, co shánějí potravu po náročném dni, při kterém museli být schovaní hluboko v lesích. Jezero je obklopené lesem, na okraji hladiny se tyčí rákosy a uprostřed vody plavou lekníny snad všech barev. Rebeka ten klid milovala, málokdo sem chodil, skoro nikdo netušil, že se tady jezero nachází. Rebeka se svižným krokem vydala k vodní hladině. Její tělo bylo celé rozpálené z horkého vzduchu, co panoval, dělala pomalá tempa a pociťovala, jak se jí z těla vypařuje horkost a začíná jí být krásně. Koupel byla velmi příjemná, donutila ji rozpustit si dlouhé kaštanové vlasy, které jí padaly do půli zad. Chvíli se potápěla a plavala sem a tam. Když si natrhala plnou hrst leknínů a jeden usadila za pravé ucho, dovtípila se, že pravděpodobně bude už spousta hodin a babička se bude strachovat. Doplavala dlouhými tempy ke kraji. V měsíčním světle, byla její kůže doslova stříbrná, působila neobvykle vzácně. Její veliké zelené oči vypadaly divoce, jsou velmi světlé a hluboké, úžasně se doplňují s vlasy. Rebeka byla krásná, vysoká, ale zároveň drobná. Když vylezla z vody, začala pohotově sušit vlasy svými dlouhými hubenými prsty. 31
Vlasy nedosušila zcela, kapky padající na její záda jí byly velmi příjemné. Začala navlékat hedvábné šaty, které přiléhaly na mokrou pokožku jejího nahého těla. Ty šaty patřily její matce, často si svoje oblečení vyměňovali, byly si velmi podobné. Opět zaslechla ty samé zvuky, co slyšela před pár desítkami minut. Znejistila. Rychle se vydala na lesní cestu a pokračovala domů, otáčela se každou chvíli, zrychlovala a zrychlovala, ale bylo pozdě. Zezadu jí chytily silné paže neznámého, muselo se jednat o mužského jedince. Držel Rebeku jednou rukou pod krkem a druhou jí zkušeně strhával šaty. Dívka neměla tušení co se s ní děje. Padla do silného kolapsu a už se neprobrala. Když byl muž s dívkou hotov, oblékl jí zpátky roztrhané šaty. Tělo vzal do náručí a poslal ho po klidné hladině. Poděkoval a řekl, že teď jsou si rovni. Druhého dne to babička Rebeky nevydržela a zavolala policii. Řekla pouze to, co věděla, doufala, že vnučka se někde zdržela, ale že bude v pořádku. Děsila ji představa, že by po ztrátě dcery měla ztratit i vnučku. Hledání netrvalo příliš dlouho. Díky babiččiným typům na oblíbená místa Rebeky bylo Rebečino tělo nalezeno okamžitě. Leželo nehybně na kraji hladiny. Bylo zbarvené do modra a mělo na sobě podlitiny, jako by se byla bránila. Vypadala, tak hrozně zranitelně. Její plné rty, byli jemně pootevřené, a při zvednutí víček, byli její oči skleněné. Když se o hrozné události začalo vyprávět ve městě, nikdo tomu nedokázal uvěřit. Lidé měli Rebeku rádi, byla dobrosrdečná a všem velmi nápomocná. Pro lidi, které měla ráda, by se rozdala. Po nikom nikdy nic nechtěla, i když sama mockrát potřebovala pomoc. Lidé jí byli vděční za to, co všechno pro ně udělala, a tak se nenašel nikdo, kdo by proti ní řekl křivé slovo. Uplynulo pár dní a lidé začali spekulovat, kdo jí to vlastně mohl udělat. Všichni se mezi sebou znali, a nikdo by nedokázal obvinit někoho druhého. Jednalo se o velmi přátelské město. V podstatě o takovou větší rodinu. Policie se snažila pomáhat, co to šlo, ale bohužel žádné stopy nikde nebyly. Nejhůře na tom však byla Rebeky babička. Nikdo jí nedokázal pomoc, ani nestála o to, aby ji někdo litoval. Od té doby nepromluvila, nedokázala si připustit, že ztratila poslední osobu, která jí vykouzlila úsměv pokaždé, když jí zrovna nebylo do smíchu. Uzavřela se sama do sebe. Její tělo odmítalo pracovat. Nejedla, nepila, jediné co za celý den dělala, bylo, že stále spala a vyčerpáním do měsíce umřela. Umírala s úsměvem, na tváří, protože věděla, že teď už bude s lidmi, na kterých jí záleželo, a nic a nikdo jí je po druhé nevezme.
ROZHOVOR S BŘEZINA Filip, student 1.L, obor Technické lyceum Student je reprezentant České republiky v házené v kategorii dorostu, hraje za Duklu Praha, reprezentuje naši školu. Zúčastnil se i předávání Poháru primátora Prahy. Při té příležitosti jsme se ho zeptali na pár jeho postřehů. Zúčastnil ses předávání Poháru primátora Prahy. Jak se ti tato slavnostní akce líbila? „Byl to pro mě velmi příjemný zážitek. Nejen, že jsem měl dobrý pocit z našeho vítězství, ale potěšila mě i pochvala předávajícího za naše společenské úbory. Také následná prohlídka Staroměstské radnice byla velice zajímavá.“
32
Naše škola potřetí za sebou vyhrála dlouhodobou soutěž středních škol o Pohár primátora Prahy, soutěží se celkem ve dvaceti disciplínách. Co říkáš na tento úspěch? „Myslím, že je to velký úspěch. Zároveň to beru jako důkaz, že je možné spojit náročné studium na střední škole se sportem.“ Jaká atmosféra panuje ve školních družstvech? Dává ti někdo pocítit, že jsi nováček, student prvního ročníku? „Ve školním družstvu panuje úžasná atmosféra. Studenti z vyšších ročníků se chovají velmi kamarádsky. Přijetí od nich bylo hodně pozitivní.“ V jakých disciplínách reprezentuješ naši školu? A jak se ti dařilo? „Naši školu jsem reprezentoval v házené, juniorském maratonu a atletice. V házené se nám celkem dařilo. Vyhráli jsme turnaj pražských škol, avšak na republiku jsme nestačili.“ Co vlastně obnáší studentský maratón a jak ses cítil po doběhu? „Studentského maratonu se zúčastní 10 studentů ze středních škol, z nichž musí být alespoň 3 dívky. Každý ze studentů běží vzdálenost 4,2 km. Trať byla na Výstavišti a částečně ve Stromovce. Po doběhu jsem se cítil celkem v pohodě. Jelikož jsem tento závod běžel poprvé, nepovedlo se mi optimálně si rozložit síly, a tudíž jsem to nezaběhl podle svých představ. Přesto jsme se umístili relativně dobře.“ V současné době jsi v širší reprezentaci České republiky v dorostu. Co taková reprezentace obnáší? „Momentálně to obnáší především pravidelně se účastnit výběrových soustředění, ze kterých vznikne pozdější reprezentace ČR do 18. let. Zároveň je důležité předvádět kvalitní výkony při klubových utkáních a pilně trénovat.“ Jaký je tvůj cíl vházené? Nejbližší i dlouhodobý? „Můj nejbližší cíl v házené je dostat se do užšího výběru již zmíněné reprezentace do osmnácti let a dále do dalších reprezentačních výběrů. Později bych se rád dostal někam do zahraničí, asi nejlépe do německé Bundesligy nebo do Francouzské Coupe de la Ligue.“ Kolikrát týdně trénuješ a jak trénink či soustředění dokážeš skloubit se školou? „Nyní v mladším dorostu jsem trénoval 4x týdně. Každý den, kromě úterý, jsem od 7:00 od rána v Praze a okolo 20:00 se vracím domů. Proto se musím učit během cesty na trénink a z tréninku a hlavně o víkendech.“ Jak ses vyrovnal s přechodem ze základní na střední školu? Bylo to pro tebe jednoduché nebo si zaznamenal nějaké potíže? Případně které považuješ za největší. „S přechodem na střední školu jsem se jakž takž vyrovnal. Největší problémy jsem měl s angličtinou, protože na základní škole jsme se jí tolik nevěnovali.“ 33
Jak vůbec vypadají tvoje studijní výsledky? „Mé studijní výsledky nejsou nejhorší. Ve třetím čtvrtletí jsem měl průměr 1,83, se kterým jsem byl docela spokojen. Samozřejmě stále je co zlepšovat.“ Který předmět tě nejvíce baví a proč? „Nejvíce mě baví předmět Počítače a počítačové sítě, protože se zabývá tím, čemu bych se chtěl v budoucnu věnovat.“ Je ještě něco, co bys chtěl dodat pro čtenáře Presíku? „Chtěl bych poděkovat své třídní profesorce, která mě po celý školní rok uvolňovala na soustředění s házenou a podporovala v mých sportovních aktivitách. Dále bych chtěl ocenit celkový přístup naší školy ke sportu a sportovcům.“ Děkujeme za rozhovor.
Jak jsme se účastnili sportovního kurzu Otto Kolář 1.L Každá škola má nějaký způsob mezistudentského seznamování. Pro některé je to popíjení lihovin v parku pod duby završené útěkem před policií a pro další to může být klidná hodina ve škole zaplněná vzájemným představováním. Naše škola však vysílá své studenty prvních ročníků na sportovní kurz. Již při výjezdu z Prahy jsme si říkali, že to bude zajímavý týden, jelikož pršelo. Zácpy, jež zastihly mnoho studentů jedoucích na kurz, se postaraly o to, že jsme nabrali mírné zpoždění. Cesta probíhala kupodivu velmi hladce, takže jsme za 1 hodinu 30 minut stáli ve vesnici, zvané Milíčov. Velice nás potěšilo, že déšť povolil, a tak cesta do Machova mlýna byla příjemnou procházkou. Při příchodu do areálu na nás již čekalo uvedení vedoucích-rozhodčích-instruktorů a zdravotníka. Krátce poté začalo rozřazování do chatek, a že to byl boj. Všichni totiž chtěli do velké chatky, kde byla jediná zásuvka, možná až na chlapce z 1.C, kteří si přivezli elektrocentrálu. Když se tedy šarvátky utišily a my pokojně odešli do chatek, byli jsme šťastni. Máme už kde ulevit bolavým údům, byť bez světla, tepla a na pěnových matracích. První herní den se značil míčovými hrami. Hrál se volejbal, fotbal a kin-ball. Někdo vyhrál, někdo prohrál, ale vše probíhalo s úsměvy. Když však byl zakončen denní program a do tabulek byly napsány první výsledky, seskupili se stratégové všech tříd a počali 34
diskutovat. Druhý den byl opět naplněn míčovými hrami, ale přišlo i poučení o zdravovědě, a dále „ledolamky“, což byla speciální série her utužujících kolektiv. S touto zábavou také přišly první odřeniny, škrábance, modřiny a naraženiny. Morálku nám zvedlo sluníčko, které krásně svítilo a hřálo. Třetího dne se uskutečnil herní víceboj složený ze stolních her, střelby, boje a dalších her. Co si budeme povídat, byla to řež. Zpocené ruce šachistů se jen míhaly a ti vyvolení, co šli na střelbu, pracně ohýbali mířidla svých soků. Toho dne jsme se také vydali na chaloupku Krakovec, kde se měly naše cesty rozdělit. Pět týmů po deseti lidech totiž závodilo na zpáteční cestě do tábora a zbytek měl otestovat své vědomosti v zákeřném kvízu. Tak začalo vítězné tažení 1.L. Dalšího dne se uskutečnil branný závod, kdy skupinky po čtyřech či pěti lidech běžely po trati, na které bylo nevypočitatelně rozmístěno deset stanovišť se záludnými překážkami. Na večer se měly ještě uskutečnit exhibiční zápasy, ty však byly pro nepřízeň počasí zrušeny. Den našeho odjezdu se značil velkým úklidem, vyhlášením celkových výsledků, a bohužel došlo i ke sčítání ztrát. Navždy nás opustily tři plastové židle, dvě dřevěné židle, házecí disk a kin-ballový míč, který se povedlo protrhnout 1.C. Po vyhlášení výsledků se absolutním vítězem sportovního kurzu stala zaslouženě třída 1.L. Závěrem bych chtěl poděkovat instruktorům, účastníkům i personálu za opravdu nezapomenutelný zážitek.
SPORTOVNÍ KURZ NA MÁCHOVĚ MLÝNĚ Mgr. Liboslav Matoušek, vyučující TEV Poslední týden v květnu patří na Smíchovské SPŠ maturitám, praxím a sportovnímu kurzu prvního ročníku. Letos patřil navíc i deštivému počasí. V pondělí 27.5. se naši prváci (130 kluků a 3 dívky) vydali do střediska Machův mlýn, aby zde společně strávili a přežili pět dní. Aby se navzájem poznali, snad i skamarádili. A také aby se utkali v několika soutěžích, aby prokázali, která třída je nejlepší, nejodolnější a nejvíc drží pospolu. Několik žáků se omluvilo, pár se jich vymluvilo, pár jich ulehlo s rýmičkou. Vše běželo podle stanoveného programu, nikdo si nestěžoval, což nás mile překvapilo. Studenti se chovali slušně, zápasy měly velmi dobrou úroveň. Navíc všichni statečně čelili studenému a mokrému počasí. Každá soutěž měla své favority, někteří svoji roli potvrdili, jiní ne. Ve fotbale od začátku dominovala modrá třída 35
1.B. Ve volejbale překvapovala bílý balet z 1.D, který však neodolal finišující zelené vlně z 1.L. V kin-balu to dlouho vypadalo na fialovou převahu 1.A, ale ani ona nedokázala čelit zeleným elkařům. Tak si to vynahradili v Ledolamkách, ve hrách které, lámou ledy v kolektivu. Tam byla 1.A nejlepší. Stejně tak i v herním víceboji, v dopoledním souboru her, do kterého byli zapojeni všichni studenti. Jediná třída 1.C, která nastupovala v hezkých šedých trikotech, sice nevyhrála žádnou dílčí soutěž, ale snaha jim nechyběla. Měl to však těžké, podpora od jejich managementu, byla minimální. Dlouho nebylo jasné, která třída zvítězí v celkovém bodování, ale pomalu to začalo vypadat na souboj A vs. L. Vše měl rozhodnout branný závod hlídek. Hlídka ve složení: Kolář, Kalista, Neuman, Březina, Horáček, podala excelentní výkon a pomohla eLku k celkovému prvenství. BODOVÁNÍ TŘÍD Doufáme, že kromě bláta, mokrých věcí a nachlazení, si žáci odvezli i intenzivní a pozitivní DISCIPLÍNA 1.A 1.B 1.C 1.D 1.L zážitky. A že budou sportovní FOTBAL 3 1 5 2 4 kurzy na naší škole pokračovat. VOLEJBAL 3 4 5 2 1 A ještě něco poezie KIN - BALL 2 3 4 5 1 (vystoupení žáků bylo lepší, než KRAKOVEC závod (běh + test) 4 3 5 2 1 samotný obsah): BRANNÝ ZÁVOD HLÍDEK 2 3 4 5 1 „O půlnoci u stožáru pálili jsme lípu. Srandy bylo plnej MARATÓN- štafetový závod 1 1 1 1 1 kopec, propálil se poklopec. HERNÍ VÍCEBOJ 1 3 5 2 4 Srandy bylo stále dosti, zdravotník PLAVECKÁ ŠTAFETA 1 1 1 1 1 byl plný zlosti. Pryč se nám LEDOLAMKY 1 5 3 4 2 nechtělo, dobře se nám sedělo. CELKEM BODŮ 18 24 33 24 16 Museli jsme odejít, proto píšu UMÍSTĚNÍ 2. 3. 5. 4. 1. tenhle hit. Už se na nás nezlobte, Do tabulky se zapisuje pořadí v jednotlivých soutěžích. oheň nás stejně přemůže.“ Jaroslav Warzala
ZÍSKAL CERTIFIKÁT ORACLE I CISCO JE REPREZENTANTEM ČR V ATLETICE KAŽDÝ DEN DOJÍŽDÍ 50 KILOMETRŮ ROZHOVOR S HODBOĎ Lukáš, student 2.D, obor Informační technologie Student je reprezentant České republiky v atletice v kategorii dorostu, denně dojíždí z Nymburka, získal certifikát v rámci Oracle Academy. V této souvislosti jsme mu položili pár otázek. Není to trochu problém dojíždět každý den asi padesát kilometrů do školy, poté zase zpět na trénink? Jak to jde vůbec stíhat a jak vypadá tvoje cesta? „Nemyslím si, že mám problém s dojížděním. Cesta z domova na nádraží mi trvá 15 minut pak vlakem do Prahy 45 minut a nakonec 20 minut metrem. Všeho všudy strávím denně na cestách asi 3 hodiny. Ráno ve vlaku většinou dospávám a odpoledne si dělám 36
úkoly, protože se vracím ze školy ve čtvrt na pět a trénink mi začíná za půl hodiny. Za tuto dobu se stihnu akorát tak převléknout, něco malého sníst a letím na atletiku. Ještě, že mám stadion skoro za barákem. Domů se vracím unaven před půl osmou, navečeřím se, osprchuji a jdu spát, protože ráno vstávám ve tři čtvrtě na šest. Málem bych zapomněl, taky se juknu před spaním na učení .“ Nebyla možnost studia blíže bydlišti? Proč sis vůbec vybral naši školu? „Od mala mě zajímají počítače a po náročném tréninku je to docela dobrý relax. Takže jsem si vybíral školu se zaměřením na ICT. Na burzách škol a posléze na netu, mě zaujalo pár škol, na které jsem se zajel podívat. A proč zrovna Smíchovskou? Na dni otevřených dveří mě upoutala nejen prezentace školy, ale i vybavenost a příjemné prostředí. Možnost získání spousty certifikátů. Dalším milým a pro mne příjemným překvapením byly prostory studentského klubu, které nyní rád využívám. Dalším plusem bylo to, že na této škole je ICT jako hlavní obor. Na ostatních to byl spíše obor vedlejší. Na škole se mi líbí a jsem rád, že jsem si vybral právě ji.“ Získal si certifikát Oracle Academy. O čem tento certifikát vůbec je? „V prvním semestru se seznámíme s historií databází a vývojem. S databázovým modelováním a normalizací databází. V kurzu se také seznámíme s pracovními pozicemi, v kterých bychom se později mohly uplatnit. V druhém semestru se naučíme s SQL databázovým jazykem.“ Jak se dá takový certifikát získat? „Výuka probíhá formou samostudia. Pan profesor nám na Skydrive nahrál české překlady a byli jsme s ním ve spojení přes skype, pokud by byl nějaký problém a potřebovali jsme s něčím poradit. V každém semestru jsme psali dva větší testy ze všeho, co bylo probráno, a při úspěšném splnění nám byl vydán certifikát.“ Máš ještě nějaký další certifikát, a jaké případně ještě plánuješ? „Úspěšně jsem dokončil Cisco Exploration: Network Fundamentals a Cisco IT Essentials. A rád bych udělal celou sadu Cisco Exploration.“ Proč si myslíš, že je dobré odcházet ze školy kromě maturitního vysvědčení i s odbornými certifikáty? „Určitě budu mít větší šanci sehnat zaměstnání před ostatními, kteří certifikáty mít nebudou. A když k tomu přidám ještě další vyšší vzdělání, tak budu moc rád.“ 37
Jak vůbec vypadají tvoje studijní výsledky? Vzhledem k tomu cestování, trénování? „Vzhledem k tomu, že mi na učení moc času nezbývá (jak jsem již zmiňoval), přesto patřím mezi lepší studenty. Dokážu si hodně věcí zapamatovat při hodině, což je moje výhoda. O to horší je pak dohánět látku, když chybím…“ Který předmět tě nejvíce baví a proč? „Mám rád všechny odborné předměty, nejvíce však počítačové sítě, webové aplikace a programování. Počítač využívám převážně k vytváření tabulek, ve kterých si vedu statistiku mých atletických výsledků, ke stříhání videí ze závodů a k prezentacím. Posléze je zveřejňuji na oddílových stránkách, které jsem založil. Odborné předměty mě baví a rád bych právě v tomto oboru našel v budoucnu uplatnění.“ V současné době jsi v reprezentaci České republiky v dorostu. O jaké jde disciplíny a co taková reprezentace obnáší? „Mezi mé hlavní disciplíny patří běh na 200m a 400m. Je to spousta dřiny a času, které trávím přes týden na trénincích a o víkendech na závodech. Někdy závidím mým kamarádům, kteří se jdou bavit třeba na diskotéku, a já nemohu, protože mám další den závody. Když pak ale stojím na stupních vítězů, mám pocit, že ta dřina a odříkání přeci jen stály za to.“ Jaký je tvůj cíl v atletice? Nejbližší i dlouhodobý? „Do konce června bych rád zaběhl limit na mistrovství světa do 17 let, které je v červenci v Doněcku. V disciplíně na 400m. V budoucnu bych se rád zúčastnil Olympijských her, které jsou snem mnohých sportovců.“ Kolikrát týdně trénuješ a jak trénink či soustředění dokážeš skloubit se školou? „Trénuji 4x týdně po dvou a půl hodinách a o víkendu mám většinou závody. Na soustředění pak trénujeme dvoufázově. S mým oddílem jezdím na soustředění o letních prázdninách. Horší je to s reprezentací, ta jezdí 2x na podzim a 2x na jaře. Rodiče mě v atletice sice podporují a fandí mi, ale škola je pro ně na prvním místě. Takže na soustředění mě pustí jen v případě, že mám dobré známky.“ Reprezentuješ také naši školu. V jakých disciplínách? A jak se ti dařilo? „Naši školu jsem reprezentoval v disciplínách v běhu na 400m, 100m a ve štafetě 300m. Ve všech jsem se 38
umístil na předních příčkách a jako tým jsme postoupili do pražského finále.“ Naše škola potřetí za sebou vyhrála dlouhodobou soutěž středních škol o Pohár primátora Prahy, soutěží se celkem ve dvaceti disciplínách. Co říkáš na tento úspěch? „Určitě je to velký úspěch a je vidět, že mezi námi jsou i dobří sportovci.“ Jaká atmosféra panuje ve školních družstvech? „Atmosféra v družstvech je skvělá. Panuje tam dobrá nálada a všichni se snaží o dosažení co nejlepšího výsledku.“ Je ještě něco, co bys chtěl dodat pro čtenáře Presíku? „Snad jen to, že ať děláme cokoli, co nás baví, a děláme to s láskou, s obětavostí a odhodláním, tak děláme správnou věc. Ta moje je královnou sportu a tou je atletika.“ Děkujeme za rozhovor.
POHÁR PRIMÁTORA JE NÁŠ ANEB VÍTEJ ZLATÝ HATTRICKU Mgr. Liboslav Matoušek, vyučující TEV Vyhrát Pohár primátora není jednoduché, vždyť se po celý rok utkává pře sto pražských středních škol ve 20 sportovních disciplínách. V každém turnaji musíte mít štěstí na los, nesmí vám nikdo marodit nebo být zraněný. Reprezentanti musí skloubit studijní povinnosti se zápasy. Turnaje vám zasahují do maturit, do zimních i letních kurzů. Žáci vám odjíždí na zahraniční stáže. Obhájit ho, to už je malý zázrak. Vždy po úspěšné sezóně, školním roce, zmizí mnoho tahounů s maturitním vysvědčením v ruce (v tom lepším případě)nebo odejdou, přestoupí na jinou školu (v tom horším případě). Musíte je nahradit novými studenty, kteří teprve získávají zkušenosti. Další žáci se přestávají věnovat svému sportu, netrénují a ztrácí potřebnou výkonost. Opět musíte najít, vytipovat nové, vhodné reprezentanty. A vyhrát třikrát za sebou? To dokáží pouze opravdoví MISTŘI. Naše škola, naši žáci, Smíchovská SPŠ, Preslováci, ajťáci, to dokázáli. Ve školním roce 2012/2013 jsme vyhráli XIII. ročník Poháru primátora. Hluboce se klaním a smekám. Přes 60 žáků reprezentovalo školu, převážně velmi úspěšně. Nejen virtuálně, ale fakticky bojovali o každý bodík. Vedli si tak báječně, že dlouho dopředu bylo jasné, kdo je nejlepší. Snad jedině Gymnázium Arabská bylo schopné závěr
39
Poháru trochu zdramatizovat. Naší nadvládou jsme udělali radost pořadatelům, kterým se, díky povodním, konec soutěže zkomplikoval. Odložili turnaje v nohejbale a beachvolejbale s vědomím, že celkové pořadí to již neovlivní. I tak jsme konečné vítězství pojistili druhým místem nohejbalistů. Slavnostní vyhlášení proběhlo tradičně v Brožíkově síni na Staroměstské radnici, tradičně bez přítomnosti pana primátora, jehož zastoupila paní radní Chudomelová. Ta společně s ředitelem Domu dětí a mládeže předala ten největší pohár našim studentům, jmenovitě Jakubu Kiliánovi, Michalu Šestákovi, Ondřeji Kuklíkovi a Filipu Březinovi. Následoval džusový přípitek, fotografování a prohlídka historických prostor. V minulých letech o nás říkali, že vyhráváme Pohár pouze za účast, že v žádném sportu nevynikáme. To už neplatí. Letos jsme byli nejlepší v házené, šplhu a badmintonu, druzí v nohejbalu a stolním tenise, třetí v atletice. Pohár primátora 2012/13 (podrobné výsledky naleznete na nástěnce TEV nebo na http://www.ddmpraha.cz: 1. SMÍCHOVSKÁ SPŠ 214 bodů 2. Gym. Arabská 169 bodů 3. Gym. Voděradská 145 bodů Ondra: „Jsem tři roky na škole a mám zlatý hattrick, čím to asi bude!“ Jakub: „Jsem rád, že jste mne na stará kolena na vyhlášení pozvali.“
40
