SLOVO ŠÉFREDAKTORA ítejte u nového čísla školního časopisu Presík. Toto číslo se nese v duchu exkurzí, výletů, konferencí, ale také rozhovorů úvah a výsledků soutěží. Jmenovitě se dočtete například o závodech F1 ve školách, výsledcích České školní inspekce, exkurzi na Palexpo 2013 a mnoho dalšího. Zároveň bych chtěl také popřát hodně štěstí všem žákům čtvrtých ročníků u maturit, které v době vydání tohoto čísla již probíhají. A kromě toho přeji nejen jim, ale i všem ostatním úspěšný měsíc květen a příjemně strávené chvilky u nového čísla časopisu Presík. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek.
V
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor 2
Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora
Dobrý den v květnu! Mgr. Zbyšek Nechanický
Konec druhého pololetí se přiblížil! Maturanti mají za sebou část státní maturitní zkoušky, probíhají obhajoby maturitních prací a začnou ústní zkoušky společné a profilové části maturitní zkoušky. Druhé a třetí ročníky se (s výjimkou 2. L) chystají na praxe (20. 5. – 31. 5.). 2. L bude mít ve stejném termínu práci pod vedením ředitele školy. První ročníky se chystají na sportovně turistický kurz do Machova mlýna (27. 5. – 31. 5.). Ve škole se poprvé uskutečnilo (19. – 21. dubna) semifinále České republiky celosvětové soutěže Formule F 1 ve školách. Měli jsme tam náš tým. Plánuje se další ročník Smíchovské míle. Předpokládaný termín tohoto tradičního závodu tříd je čtvrtek 27. 6. Připravuje se zájezd do Francie (květen) a do Německa (červen). 22. 4. se uskutečnilo přijímací řízení do prvního ročníku. Otevřeme opět čtyři třídy informatiků a jednu třídu technického lycea. Zápisové lístky máme a musím konstatovat, že se vyplatila každá dobrá propagace naší školy. Ti, kteří budou v druhém pololetí nehodnoceni z nějakého předmětu, se zúčastní dodatečných zkoušek před vydáním vysvědčení v červnu. Není to tak daleko, jak se to zdá! Ty, co neprospějí z jednoho nebo dvou předmětů, čekají v posledním týdnu měsíce srpna opravné zkoušky. Hodně úspěchů v písemkách a u ústního zkoušení, ať se vysvědčení líbí.
3
ZÁVĚRY Z KOMPLEXNÍ KONTROLY ČESKÉ ŠKOLNÍ INSPEKCE Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Paní inspektorka Vesecká z ČŠI mi předala zprávu z komplexní kontroly, kterou vykonala ČŠI na naší škole. Závěry se shodují s tím, co bylo již vyřčeno na závěr konané inspekce. Níže předkládám výpis z těchto dokumentů.
Kontrolní zjištěni ČŠI: První bod kontroly se týkal dodržování „školského zákona, ve znění pozdějších předpisů“, sledovala se oblast vedení dokumentace, dokladů o přijímání žáků, o průběhu vzdělávání a jeho ukončování, vzdělávací programy, výroční zprávy o činnosti školy, třídní knihy, školní řád, rozvrh vyučovacích hodin, záznamy z pedagogických rad, knihy úrazů a personální dokumentace. Druhý bod kontroly se týkal dodržování „školského zákona, ve znění pozdějších předpisů“, sledovala se oblast školní matriky. Třetí bod kontroly se týkal dodržování „školského zákona, ve znění pozdějších předpisů“, sledovala se oblast vydávání školního řádu, klasifikačního řádu. Ve všech třech oblastech je stejný závěr: „Nebylo zjištěno porušení výše uvedeného právního předpisu.“
Závěry z kontroly ČŠI: Níže je přepsán doslovně celý závěr České školní inspekce, který vyznívá pro naší školu opravdu velmi pozitivně. Slovo „nadstandardní“, vyjadřující nejvyšší míru kvality, se objevuje v textu vícekrát. - „Činnost školy je v souladu s rozhodnutím o zařazení do rejstříku škol a školských zařízení. Přijímání uchazečů probíhá v souladu s platnými předpisy. - Nadstandardní nabídku vzdělávání poskytují školní vzdělávací programy propojené s možností mimoškolního odborného vzdělávání zakončeného získáním certifikátů z oboru informačních technologií. ŠVP obou oborů jsou inovovány na základě vyhodnocení zkušeností a výsledků vzdělávání. V průběhu inspekční činnosti byly odstraněny dílčí nedostatky (doplněny podmínky vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním, upřesněny informace o realizaci praktické výuky, vyznačena závažnost předmětů v učebním plánu a rozšířeny poznámky k učebnímu plánu). Jejich realizací je naplňován profil absolventa. - Škola vytváří bezpečné prostředí pro vzdělání. Poradenské služby jsou poskytovány na požadované úrovni. Prevence negativních jevů je systematická. Vzhledem k profilaci žáků a cíleně vytvářeným možnostem jejich mimoškolního vyžití nedochází mezi nimi k projevům negativního chování. - Stabilizovaný pedagogický sbor poskytuje nadstandardně podporu rozvoje osobnosti žáků a jejich funkčních gramotností. Mimořádná je podpora žáků talentovaných a s žáků s velkým zájmem o obor studia. - Škola systematicky zjišťuje výsledky vzdělávání žáků pomocí interních i externích nástrojů hodnocení. Velmi dobré výsledky vzdělávání žáků dosahované v průběhu vzdělávání i při jeho ukončování odráží účinnou podporu pedagogů při naplňování vzdělávacích programů. 4
-
-
Řízení školy je nadstandardní v oblasti zajišťování atraktivity vzdělávání pro žáky a vytváření prostoru k realizaci prostřednictvím mezinárodní spolupráce a mezinárodních projektů. Ve vedení povinné dokumentace byly zjištěny dílčí nedostatky, které byly odstraněny v průběhu inspekční činnosti. Ředitel školy efektivně hospodaří s finančními prostředky, nadstandardní je jeho činnost v získávání zdrojů financování. Pro naplňování vzdělávacích programů jsou vytvářeny nadstandardní materiální podmínky.“
GYMNÁZIA VS. ODBORNÉ ŠKOLY Reakce na článek z MF Dnes 17. dubna 2013 Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Po přečtení výše zmíněného článku jsem se rozhodl zareagovat a sdělit svoje stanovisko. Dle mého se vychází ještě ze starých zažitých schémat, která však již neodpovídají současné realitě. Prvním mýtem je, že gymnázia vychovávají studenty k pokračování na vysoké škole a odborné školy je připravují na praxi. Toto sice dříve platilo, ale současná situace je jiná. Na naší Smíchovské střední průmyslové škole z oboru vzdělání Informační technologie odchází osmdesát pět procent absolventů na vysoké školy, nejčastěji ČVUT či VŠE, z oboru vzdělání Technické lyceum pak de facto všichni. Druhou nepřesností je vytváření dvou skupin škol, gymnázií na straně jedné a odborných škol a učilišť na straně druhé. Pokud už musí být vytvořeny dvě skupiny v současné situaci, pak by na jedné straně stála učiliště a ve druhé skupině se nacházela gymnázia a odborné školy. Důvodem mého tvrzení je fakt, že díky demografické křivce i přebytku míst na středních školách na mnohých gymnáziích studují stejně dobří či dokonce horší studenti než na prestižních odborných školách, což dokladují i výsledky státních maturit. V nich přes nutnost věnovat se odborným předmětům či maturitním projektům, dosáhli studenti mnohých odborných škol výsledky srovnatelné s mnohými gymnázii a celá řada gymnázií dokonce měla výsledky horší. Výuka na mnohých odborných školách je již nyní koncipována tak, že jsou studenti připravováni na další studium na vysokých školách, především technického směru. V odborných předmětech pak dostávají všeobecné znalosti a přehledy, které budou dále rozvíjet. Ano, mohou jít také rovnou do praxe, ale spíše na základě nadstandardního vzdělávání, což na naší škole představuje získání prestižních mezinárodně uznávaných certifikátů například z oblasti sítí (Cisco), databází (Oracle) či grafických systémů (Autodesk). Spíše však studenti brigádničí ve firmách a k tomu studují, nebo si zakládají vlastní živnosti či firmy a k tomu opět studují. Naprosto souhlasím s tím, že je nutná vyšší míra všeobecného vzdělání, ovšem už ne zcela s tím, jak je mnohými představováno. Místo získání potřebných znalostí pro budoucí život, jsou studenti v mnoha předmětech nuceni se biflovat nezáživné a nepotřebné informace a data, naopak zcela chybí rozvíjení jejich dovedností, kreativity, schopnosti analyzovat daný problém a hledat inovativní řešení. Zářným příkladem zaostalé výuky je český jazyk, kde se studenti drtí větné skladby či biflují pojmy o spisovatelích, aniž by byli vedeni ke schopnosti ústního či písemného projevu, problém jim pak činí sepsat i obyčejnou technickou zprávu, natož pak vlastní úvahu. Rádoby
5
odborníci, co je kritizují za jejich špatné vyjadřovací schopnosti, je k tomu sami dohnali svými osnovami. To samé platí v matematice. Místo rozvíjení logického uvažování, které je naprosto nezbytné pro prosazení se ve většině oborů, se na středních školách řeší vysokoškolská matematika, není čas na opakování, natož rozvíjení individuálních schopností. Výsledkem je, že studenti logicky mají vůči matematice předsudky, neboť ji nechápou a stává se pro ně noční můrou či nenáviděným předmětem. Totéž platí pro styl výuky, který je v drtivé většině šedý, nudný a deprimující. Studenti nejsou vedeni k pochopení problematiky a hledání řešení, ale pouze k nadrcení se postupů při řešení příkladů, které nemají žádnou souvislost s reálným životem. Jsem pro rozšíření všeobecného vzdělávání, ovšem přírodovědného směru. Zde vidím velkou možnost v tak zvaných „technických lyceech“, což je jedna z mála věcí, která se dle mého „odborníkům“ při tsunami různých protichůdných a nesystematických reforem školství povedla. Technické lyceum je něco na způsob reálných gymnázií z první republiky, jsou zde všeobecné vzdělávací předměty a obor je zaměřen především na přírodovědné předměty. Ve vyšších ročnících pak v rámci disponibilních hodin ředitel přidává odborné předměty dle zaměření školy. Toto by mohl být způsob, jak umožnit vyšší míru všeobecného vzdělání a přitom podporovat vztah mladých lidí k technickým profesím, kterých je nedostatek. Je třeba si uvědomit, že technici již teď chybí a budou chybět stále více. Pokud už tomu tak není teď, tak v brzké době bude například na jednoho doktora u operace potřeba několika techniků, kteří budou zajišťovat chod všech zařízení k ní využívaných. Ale totéž bude platit ve všech oborech. Co se týká vlastní výuky, tak největším problémem jsou a v blízké budoucnosti i budou především učitelé, kteří se velmi zarputile brání novým metodám, využívání vymožeností informačních technologií, tabletů, notebooků. Kteří se křečovitě drží zaběhlých metod založených na biflování a mentorování, což je pro ně jednodušší, a kteří projevují nulovou či jen symbolickou ochotu na tomto neudržitelném stavu cokoli měnit. Což bohužel platí především pro učitele ve všeobecně vzdělávacích předmětech, po jejichž vyšší míře se volá.
MORAVEC Jakub správce Virtuální školy, student třídy 4. A, obor Informační technologie JAK SKLOUBIT STUDIUM A PRÁCI? PRÁCE PRO ŠKOLU, PRÁCE PRO IBM NA VYSVĚDČENÍ SAMÉ JEDNIČKY
Charakteristika studenta od paní profesorky Mgr. Ivony Spurné Jakub je student se širokým spektrem zájmů, výbornými studijními výsledky, samostatným přístupem ke svému profesnímu a osobnostními rozvoji, soutěživým a tvořivým duchem. Zajímá se o mnoho oblastí, přes studium, kde vykazuje dlouhodobě vysoké nasazení, 6
spolehlivost a tvořivost s prokazatelnými výsledky, přes poznávání cizích kultur a účast v mezinárodních projektech, vykazuje zdravou soupeřivost, projevující se účastí na velkém množství soutěží s několika zajímavými umístěními, až po aktivní zájem o sport. Již na základní škole se účastnil několika krajských kol soutěží a olympiád, kde reprezentoval školu v krajských kolech zeměpisné a matematické olympiády. Na střední škole, kterou je Smíchovská střední průmyslová škola, se aktivně účastní vzdělání v jeho standardní i nadstandardní úrovni. V průběhu celého studia jsou jeho výsledky výjimečné, často měl na vysvědčení samé jedničky a nikdy neměl vysvědčení horší než samé jedničky se dvěma dvojkami. Mezi jeho nadstandardní aktivity patří celá škála odborných certifikací, které během studia na škole získal a tím si vylepšil svou startovní pozici na trhu práce. Již během školy pracuje na dvou pozicích, jednou z nich je správce datového skladu ve společnosti EOS-KSI, a druhou je odborná IT pozice na Smíchovské SPŠ, kde je jedním z členů týmu starajícího se o školní extranet Virtuální škola. Má velkou oblibu v cestování, společenském kontaktu a poznávání cizích kultur. Ve čtvrtém ročníku se účastnil mezinárodní stáže ve Finsku v projektu Leonardo da Vinci, kde spolu se studenty z Finské střední školy pracoval na odborných úlohách z oblasti IT. V únoru v roli zaměstnance školy jel do Finska ještě jednou jako odborný doprovod další skupině studentů v projektu Leonardo da Vinci. Spolupodílel se na organizaci týdenního programu pro mezinárodní delegaci zahraničních studentů na naší škole v projektu Edison. Jeho zájem o mladé lidi, spolehlivost a tvůrčí myšlení se projevuje také úlohou praktikanta a vedoucího na letních dětských táborech, kde má na starosti svěřenou skupinku dětí. Na střední škole se ve třetím ročníku zúčastnil kreativní soutěže od organizace Junior Achievement a následně v dalším roce se pod záštitou této společnosti stal členem vlastní studentské společnosti NWWG, kde získal cenné zkušenosti jako školitel učitelů základní školy. V rámci studentské společnosti mohou studenti získat cenné zkušenosti s praktickou stránkou podnikání, kdy si sami volí předmět podnikání, hledají klienty a realizují svůj podnikatelský záměr. Ve třetím ročníku se zúčastnil jako člen týmu mezinárodní soutěže v síťařské problematice Net Competition, a se svým týmem vyhrál nad protějším týmem z partnerské střední školy ze Záhřebu. V odborné síťařské problematice soutěžil i ve čtvrtém ročníku, vyhrál se svým týmem školní nominační kolo a následně školu reprezentoval v národním kole Netacad Games v kategorii družstev. Soutěžit s podobně nadanými a znalými lidmi v odborné problematice považuje za výhodné pro svůj další odborný rozvoj a motivaci. Na své odborné kariéře pracuje systematicky již několik let, kdy získává praxi ve dvou zaměstnáních paralelně ke škole, a postupně rozšiřuje portfolio svých odborných certifikátů, s nimiž později může lépe konkurovat na trhu práce. Na Smíchovské střední průmyslové škole získal v roce 2012 ocenění od pedagogického sboru, kdy byl v anonymním hlasování zvolen vítězem ankety Student roku. V příštím roce chce pokračovat ve studiu na vysoké škole, rozhoduje se mezi vzděláním na ČVUT a případně některou zahraniční univerzitou.
ÚVAHA STUDENTA NA TÉMA „PROČ STOJÍ ZA TO BÝT DOBRÝM STUDENTEM“ Odpovědi na tuto otázku by nás mohly ubít svým množstvím. „Protože to chtějí rodiče.“ „Protože chci být nejlepší“. „Chci být astronautem“. „Protože chci mít hodně 7
znalostí.“ … Když jsme u těch znalostí, tak mě tak napadá – musí dobrý student mít dobré znalosti? Jistě má dobré známky, ale … Neodbíhat od tématu. Nehodlám tedy ani v nejmenším zobecňovat, už jen proto, že statisticky by to musela být minimálně devětadevadesátiprocentní lež. Ale mám-li mluvit za seb… Tvrdí se, že skutečně moudrý člověk může být jen člověk zkušený. Myslím, že je možné souhlasit s tím, že postarší obyvatel Karlova podmostí má zkušeností požehnaně, mluvě o některých možná i příliš. (To je jen příklad pro ty, kteří by snad nedoslýchali a zatím nepostřehli stále mohutnějící hlas říkající: „České – a snad i všechno ostatní – školství neposkytuje studentům dostatek praktických dovedností... nevyužitelní… nezaměstnatelní… nezkušení…“) Již jsem naznačil – nejlepší student nemusí mít nutně nejlepší znalosti. Ale co tedy vlastně dělá někoho dobrým studentem? Dobré známky? Nebo snad ty znalosti? Nebo fakt, že průměrně chybí 0,3 periodických hodiny do pololetí? Nebo je dobrým studentem ten, který pro všechny knihy světa neviděl slunce? … Nebo je to prostě sympaťák? Nejspíš vše z toho by mohlo být bráno jako uspokojivá odpověď. Mám-li to ale brát, jak to vyjádřit, normálně, bez avantgardních sklonů, nejspíš by to měl být zdravý mix toho všeho. Protože takový člověk má potom šanci uspět tam, kde chce. Má šanci uspět, kam šlápne. A to bývá často předpoklad k plnění našich cílů. A já chci žít, zažít, prožít, vidět, vyzkoušet, NAUČIT SE, umět, znát a rozumět… tomu, to a toho. Takže proto. Jakub Moravec
ROZHOVOR S Student Jakub Moravec působí na škole velmi aktivně. Kromě toho, že je zde na 1,0 úvazku jako student, na další 0,4 úvazku působí jako jeden ze správců Virtuální školy. Kromě toho ještě brigádně pracuje ve firmě EOS-KSI. V nedávné době navíc jako zaměstnanec školy doprovázel studenty druhého ročníku na zahraniční stáž ve Finsku a staral se o sedm zahraničních vysokoškolských studentů, kteří byli na škole v rámci projektu Edison. Rovněž dokončil velmi zajímavý maturitní projekt, který se zabývá tvorbou databází. Kromě toho byl po domluvě paní profesorky Spurné s ředitelem školy nominován paní profesorkou do soutěže „Student roku“ pořádanou firmou Microsoft. Na pololetním vysvědčení měl samé jedničky. Na škole již získal kolem dvaceti odborných certifikátů. Z výše napsaného je patrné, že je opravdu na co se ptát. Pokud si někdo přečte úvod k tomuto rozhovoru, musí ho nutně napadnout, má pro tebe den opravdu pouze dvacet čtyři hodin, nebo ho dokážeš nějakým zázračným způsobem nafouknout? Jinými slovy, jak se dají všechny tvoje aktivity stihnout? „Samozřejmě, člověk musí být pilný a umět si dobře rozvrhnout čas. Já jsem líný a čas si rozvrhnout neumím, takže to občas někde zaskřípe. Je pravda, že především poslední měsíc těžko hledám čas na různé koníčky, zájmy a volnočasové aktivity. Doufám ale, že to je jenom maturitní syndrom.“
8
Jak obtížné je konat dvě práce na částečný úvazek, mít další aktivity na škole a ještě k tomu studovat se samými výbornými? Máš na to nějaký recept, kromě tvého nepochybného intelektu a talentu? „Tak samé výborné už doopravdy nemám – to bude dané tím, že nad učením jsem nikdy moc času netrávil, prostě to nějak nebylo potřeba - když se člověk dostatečně soustředí o hodině, musí pak doma dělat už jenom naprosté minimum. S tím, jak ale přišla různá opakování, tak už to s tímhle přístupem tak úplně nevychází. Co se týká pracovních úvazků, tak mám obrovskou výhodu v tom, že většinou své práce, jak pro školu, tak pro EOS mohu dělat z domu – nemusím ztrácet čas nějakým dojížděním a podobně.“ Kolik přesně jsi získal odborných certifikátů, z jakých oblastí jsou a kterých si ty osobně nejvíce ceníš? „Přesně opravdu nevím, mělo by to být zhruba kolem patnácti kusů. Všechny se nějakým způsobem týkají informačních technologií, ať už jde o databáze, sítě, CADové systémy… Nejvíce si cením asi právě těch databázových (Oracle), protože podle mého jsou to asi nejužitečnější certifikáty, které škola nabízí. Myslím, že mají větší váhu než většina těch ostatních, které tu máme – čímž ty ostatní nechci nijak shazovat, jen poukázat na to, že většina studentů tuhle skvělou příležitost promarní.“ V čem vidíš ty osobně přínos těchto odborných certifikátů a proč bys doporučil svým spolužákům z nižších ročníků o ně usilovat? „Především v tom, že se vždycky naučíte něco nového, nebo si minimálně prohloubíte svoje znalosti. To, že se na ně podívá nějaký HR manager, může a nemusí být pravda, ale ty schopnosti už vám nikdo neodpáře. A na těch především dnes v IT záleží.“ Jak ses dostal k tomu, že vykonáváš správce Virtuální školy, co si proto musel vykonat a co přesně tato práce obnáší? „Ve druhém ročníku mě oslovila Ing. Kopeluková, zda bych absolvoval výuku jednoho předmětu na Unicorn Colleage (na jeden semestr). Tím to celé začalo. Loni jsme ještě absolvovali druhý předmět související s Unicorn Universe. Jde o klasickou administrátorskou práci, například nahráváme nové studenty na začátku školního roku, spravujeme skupiny apod. Krom toho samozřejmě když někdo potřebuje s něčím pomoci, akutní problémy atd.“ Co vykonáváš v rámci své brigády pro firmu EOS? „Ve firmě jsem na pozici IT brigádníka a náplní mé práce je především tvorba reportů. To znamená práce s databází, Excelem plus datovým skladem. Datový sklad (nebo také Bussiness Inteligence) je asi nejzajímavější z toho, protože k těmto technologiím se člověk zase tak často nedostane.“ S touto tvou činností souvisel i tvůj již dokončený maturitní projekt. Mohl bys nám stručně vysvětlit, čeho se tvůj maturitní projekt týká a jak může být prakticky využit? „Projekt se jmenuje IBM DB2 C databáze, z čehož lze docela dobře odvodit, kolem čeho se zhruba „točil“. Nejdřív bylo potřeba nainstalovat databázi na (virtuální) školní server, podotýkám, že na linuxový operační systém. Tento postup jsem poté zdokumentoval 9
ve formě tutoriálu. Poslední částí byla studie na téma „využití databáze na SSPŠ“, která neměla za úkol nic jiného než ukázat, které školní procesy by bylo možné zautomatizovat a jak. Součástí studie jsou i částečně vypracovaná (respektive nastíněná) řešení. Teď již nic nebrání tomu, aby si zde každý student mohl nainstalovat Linux do VirtualBoxu a na něj doinstaloval databázi i s administračními nástroji. Práci s touto „skutečnou“ databází by pak bylo pro studenty, myslím si, mnohem přínosnější, než učit se Acces.“ Jako zaměstnanec školy jsi doprovázel skupinu šesti studentů druhých ročníků do Finska. Vše dopadlo dobře, ale neměl jsi přeci jen trochu obavy? I třeba z toho, abys nezklamal důvěru, kterou ti tímto ředitel projevil? „Nějaké obavy mám pokaždé, když přecházím silnici. Jinými slovy, samozřejmě, ale nic, z čeho by bylo potřeba panikařit. Prostě jsem se snažil udělat vše správně. Jediná věc, které jsem se opravdu bál, bylo účetnictví, respektive fakt, že jsem měl na starosti „kupu peněz“. Ani s tím však nebyly nakonec žádné problémy.“ Jaké zkušenosti ti doprovod studentů do Finska přinesl? „Asi bych měl prozradit, že v létě se bavím tím, že vedu oddíly na dětských táborech (mimochodem i takové, které se skládají i z patnáctiletých), takže v tomhle směru to pro mě v podstatě nebylo nic nového. Na druhou stranu jsem se ještě více utvrdil ve finské pohostinnosti a (v porovnání například s českou) velice zdravé mentalitě tamějších lidí.“ Údajně jsi také ve Finsku jednal o možnosti nějaké práce v letních měsících, o co jde? „V průběhu stáže jsem byl v kontaktu s Mgr. Spurnou, která mi jednoho dne napsala, že se budeme s nějakými nápady ucházet o další grant. V tu chvíli jsem dostal nápad na námět dalšího česko-finského projektu a ten jsem začal sepisovat. Z technických důvodů už není zamýšlen na léto a z důvodu časového presu jsem přenechal námět paní Spurné, takže ta otravná sepisovací opisovací práce zůstala na ní. Původně jste ale zřejmě chtěli slyšet druhý příběh, totiž že doufám, že mě vezmou cca na šest týdnů do jedné finské softwarové firmy. V tuhle chvíli jsem ve fázi „čekám na odpověď“.“ Ředitel tě také pověřil, aby ses staral o sedm zahraničních vysokoškoláků, kteří byli týden přítomni na naší škole. Jak bys zhodnotil projekt Edison, díky kterému se tato návštěva na naší škole uskutečnila? „O projektu celkově moc mluvit nemůžu, protože úplně neznám detaily. Ta skupina strávila na českých základních a středních školách zhruba dva měsíce, z toho jeden týden na naší škole. Co ale vím je, že společnost, která projekt zaštiťuje, jejich program pouze organizuje, hradí (hradili) si ho studenti sami. Jinak jejich působení na naší škole bych hodnotil čistě kladně, minimálně z mého úhlu pohledu. Myslím, že to bylo zajímavé, fajn a přínosné.“
10
Kromě toho, že jsi chodil s hosty na obědy do školní jídelny, jsi také moderoval jejich besedy v tělocvičně s jednotlivými ročníky. Jak ti šlo moderování v angličtině a jak ty zmíněné besedy hodnotíš? Z pohledu atmosféry, otázek a tak obecně. „Angličtinu se učím poměrně chvilku, začal jsem pár měsíců před prvákem. S tím se dokážu vyrovnat a nemám s tím problém, ve chvíli kdy se bavím s jedním nebo pár cizinci (o hodinách ani nemluvě), ale když mělo přes sto lidí slyšet, jestli (ne)udělám chybu, byl jsem z toho trochu nervózní. Když ale začala první beseda, zjistil jsem, že problém bude úplně s něčím jiným a tak jsem na tohle rychle zapomněl. Při první besedě se téměř nikdo (možná vůbec nikdo, to už si úplně nepamatuji) na nic neptal, takže jsem musel všechny otázky sám vymýšlet, což mě, zejména ze začátku, docela děsilo. I tak to ale vypadalo, že beseda i její obsah většinu studentů zajímala. Při dalších besedách už se tenhle problém zmenšoval.“ V čem vidíš hlavní přínos této akce pro naše studenty? „Nevím, jestli na to studenti měli dostatek času, ale myslím si, že to nejdůležitější bylo uvědomit si, že „ti lidé“ (a tím teď myslím především ty ze studentů, kteří k nám přicestovali z Asie) jsou úplně stejní jako my. To, co denně slýcháme ze zpráv, dokumentů, cestopisů … všechno nás to vede k tomu myslet si, že jsou to bytosti nepatřící do našeho evropského světa a života. Tohle ale byla příležitost získat si na to zcela vlastní názor.“ Setkal ses s některými zahraničními studenty i mimo školu? „Setkal a s některými jsem stále v kontaktu.“ Jaký dojem na tebe zahraniční hosti udělali a mohl bys je nějak charakterizovat? Dozvěděl ses třeba ty sám něco zajímavého? „Ten týden pro mě hodně znamenal, získal jsem spoustu zkušeností, nové přátele, nové perspektivy. Nebudu charakterizovat konkrétně, ale obecně mě docela překvapil jejích zájem, zvídavost a radost nad tím, že můžou být v Praze, v České republice. Také jsem byl překvapen tím, kolik toho vědí o české historii, literatuře, kultuře …“ Paní profesorka Spurná tě se souhlasem ředitele nominovala do soutěže firmy Microrisc o Studenta roku. Co tě napadlo, když ti o tom řekla? „Další výzva. A samozřejmě to, že není v silách normálního smrtelníka tuhle soutěž vyhrát (takže s Fandou nemáme v podstatě žádnou naději), ale já rád zkouším i „nemožné“ věci.“ Jaké jsou tvoje oblíbené předměty na škole? „Ty odborné (a musím se přiznat, že především software – programování, weby, CAD, sítě …) především, ale až na pár výjimek (vím, bude to znít trošku zvláštně) mě baví a zajímá většina našich předmětů. I když je pravda, že některé z nich jen v krátkých a ne příliš často se opakujících periodách.“ Co tě přivedlo k tomu, že jsi nastoupil na naši školu? „Byla to jediná pražská škola, na kterou jsem se hlásil, druhou přihlášku jsem měl na obdobné škole v Jihlavě, ale z rodinných a osobních důvodů jsem šel do Prahy.“ 11
Kde hodláš pokračovat ve studiu po získání maturitního vysvědčení? „Teď už vím skoro na sto procent, že to bude ČVUT. Měl jsem teď období, kdy jsem obesílal zahraniční univerzity a zjišťoval informace o studiu v zahraničí, ale objevilo se několik překážek, kvůli kterým jsem se rozhodl, že se do zahraničí raději vydám až v rámci nějakého projektu na vysoké škole.“ Hodláš spolupracovat s naší školou i poté, co již budeš jejím absolventem? „Bude-li mi to umožněno, rád bych.“ Je ještě něco, co bys chtěl dodat k tomu, co již bylo vyřčeno? „Necítím se jako někdo, kdo by měl dávat někomu rady, přesto si neodpustím něco k (některým) ostatním studentům: je lepší využít možností, které škola nabízí, než nedělat nic a jen nadávat.“ Děkujeme za rozhovor.
ZNÁMKY ZÁKLADNÍ ŠKOLA
vyznamenání ve všech ročnících s nejvýše dvěma dvojkami, několikrát samé jedničky
STŘEDNÍ ŠKOLA
1. ročník o 1. pololetí – vyznamenání s dvěma dvojkami o 2. pololetí – samé jedničky 2. ročník o 1. pololetí – vyznamenání s jednou dvojkou o 2. pololetí – samé jedničky 3. ročník o 1. pololetí – vyznamenání s dvěma dvojkami o 2. pololetí – vyznamenání s dvěma dvojkami 4. ročník o 1. pololetí – samé jedničky průměr 1,07
ODBORNÉ CERTIFIKACE POČÍTAČOVÉ SÍTĚ – CISCO NETWORKING ACADEMY
12
CISCO CCNA Exploration o CCNA1 – Network Fundamentals o CCNA2 – Routing Protocols and Concepts o CCNA3 – LAN Switching and Wireless
CERTIFIKACE MICROSOFT
Microsoft Technology Associate (MTA) o Security Fundamentals o Software Development Fundamentals o Database Administration Fundamentals o Windows Server Administration Fundamentals o Windows Operating Systém Fundamentals
GRAFICKÉ SYSTÉMY
Autodesk o AutoCAD 2012 CZ (2D dokumentace) o Inventor Professional 2012 CZ
PROGRAMOVÁNÍ
Unicorn Universe (Top Gun Academy) o Unicorn ES Platform o Večerní škola skriptování v Unicorn Universe PHP – začátečníci (vydáno SSPŠ)
DATABÁZE
Oracle Academy o Database programming with PL/SQL o Database Design and Programming With SQL
CIZÍ JAZYK
Seminář z technické angličtiny (vydáno SSPŠ)
POČÍTAČOVÉ VĚDY
UDACITY – Introduction to Computer Science
ÚČAST V SOUTĚŽÍCH
13
Olympiády na ZŠ (krajská kola – Pelhřimovský okres: zeměpisná olympiáda – 3. místo; matematická olympiáda – 6. místo; matematický klokan – 6. místo) Ultrabook: klíč k novým typům ICT služeb (pořádala organizace Junior Achievement) – soutěž v kreativitě a inovativnosti o účast NET Competition 2012 (mezinárodní přátelské utkání v odborné soutěži ve znalostech počítačových sítí mezi Smíchovskou SPŠ a Střední elektrotechnickou školou v Záhřebu) o 1. místo
4. ročník Ceny knihovny Václava Havla o nejlepší studentskou esej o účast Networking Academy Games 2013 (HS3) o Školní kolo: 1. místo o Národní kolo: 8. místo
DALŠÍ STUDIJNÍ ÚSPĚCHY, ZKUŠENOSTI
Vítěz ankety „Student školního roku 2011/2012 Smíchovské střední průmyslové školy“ Účast na 14denní odborné studentské stáži do Finska (Jämsä) – projekt Leonardo da Vinci Dozor nad skupinou studentů SSPŠ na odborné 14denní studijní stáži do Finska (Jämsänkoski) – projekt Leonardo da Vinci Pomoc při organizaci návštěvy 6ti členné skupiny zahraničních studenů naší školy v projektu Edison Účast na BI Fóru 2013 – Praha, OK SYSTEM; Bussiness Inteligence Systems
PRAXE – PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI
Déle než 18 měsíců zaměstnán ve společnosti EOS-KSI, pozice IT brigádník (práce s datovým skladem a dalšími produkty společnosti Oracle) Déle než 18 měsíců zaměstnán ve Smíchovské střední průmyslové škole jako správce školního informačního systému (Unicorn Universe) Člen studentské společnosti Junior Achievement (www.nwwg.cz) – databázový administrátor Vytvoření několika neziskových internetových stránek pro známé a přátele
ZÁJMY, KONÍČKY, VOLNÝ ČAS
Týmové i individuální sporty, především fotbal (závodně 6 let), florbal (závodně 2 roky), běhání (poslední 2 roky) Letní dětské tábory (6x na LDT jakožto praktikant, letos poprvé jako vedoucí oddílu; jako dítě – účastník nesčetněkrát) Cestování Poznávání nových kultur, nových lidí Počítače
BUDOUCÍ VZDĚLÁNÍ 14
Rozhoduje se mezi následujícími školami FEL ČVUT JAMK (Finsko) METU (Turecko) Další technické zahraniční univerzity
VÝJIMEČNÉ SCHOPNOSTI
samostatnost zájem pracovat na svém profesním a osobnostním seberozvoji soutěživost spolehlivost tvůrčí schopnosti matematické a přírodovědné nadání společenské vystupování Zpracovala: Mgr. Ivona Spurná učitelka na Smíchovské střední průmyslové škole vedoucí Cisco Academy na SSPŠ
Projekt NanOpinion – účast na konferenci v Bruselu Mgr. Věra Krajčová, vyučující fyziky Ve dnech 19. až 21. dubna 2013 jsem se zúčastnila své první zahraniční konference v Bruselu a to evropského setkáni učitelů přírodovědných oborů v Bruselském sídle EUN. Její název zněl „inGenious workshop for career counselors“ a já byla součástí týmu 19 učitelů a vědeckých pracovníků, pracujících na projektu NanOpinion. Řešili jsme možnosti, jak přiblížit „nano svět“ studentům na ZŠ i SŠ. Bylo velice zajímavé sejít se s učiteli z celé Evropy a poznat jejich názory a zkušenosti z výuky v daných státech. Do projektu NanOpinion teď zapojím i některé třídy naši školy. Konkrétně studenty prvních ročníků, které letos vyučuji, a příští rok studenty čtvrtých ročníků. Ráda bych rozšířila jejich vědomosti o nanotechnologiích a případně i vyvolala diskuzi nad klady a zápory těchto technologií. Také budu ráda, pokud o projekt projeví zájem i další mí kolegové. V říjnu by se také měla konat na naší škole konference pro učitele z jiných škol. Kromě spousty nových myšlenek a zadané práce na projektu jsem si odnesla z Bruselu poznání, že se sama v cizině neztratím… A také mám nové přátele napříč Evropou
Školní zájezd do Anglie 17. 2. – 22. 3. 2013 Dominik Bucher, 2.A V neděli 17. 3. 2013 někteří studenti absolvovali zájezd do Anglie. Naše cesta do Anglie odstartovala kráce před 8. hodinou večerní. Cesta z Prahy do Hastingsu (Přístavní město, které jsme jako první v Anglii navštívili) trvala asi 14 hodin, ale stálo to za to. Jako první naše skupinka studentů navštívila pašerácké jeskyně Hastingsu, přesněji St. Clement’s Caves(pojmenována podle nedalekého kostela Sv. 15
Klimenta), která byla z části přírodní a z části vyhloubená pašeráky. Zde se shromažďovali vyhoštěnci z Hastingsu za jejich špatné chování. Kolem roku 1800 zde byl pašerován hlavně cukr a čaj. Za spíše důležitější část tohoto městečka považuji Hasting Castle, tedy aspoň ruiny, co po něm zbyly po roce 1287, kdy se přestal udržovat. Toto byla naše příští zastávka. V roce 1066 se zde udála velice významná bitva, když po smrti krále Eduarda Vyznavače došlo ke sporu o trůn mezi hrabětem Haroldem II. Godwinsonem a normanským vévodou Vilémem I. Dobyvatelem. Harold se stal králem, ale to se Vilému moc nelíbilo, tak se rozhodl zaútočit na Anglii a svou dřevěnou základnu si založil právě na místech, kde se vyskytují ruiny hradu Hastings. Po návštěvě tohoto hradu jsme měli rozchod. S kamarády jsme se šli kouknout na pobřeží a udělali pár pěkných fotek. Navečer jsme měli sraz s našimi rodinami, které se o nás měly starat, přijeli pro nás autem a dovezli nás k sobě domů, kde jsme se ubytovali, byli jsme tak unavení, že jsme si k večeři každý dali jen kousek pizzy a šli jsme spát. Druhý den jsme měli budíček už v 6:30. Tentokrát jsme navštívili centrum Londýna – most Westminster, prohlídli jsme si Londýnské oko, Budovy parlamentu, Big Ben a kostel Sv. Margarety. Po prohlídce těchto památek jsme zamířili k Buckinghamskému paláci, kde nastala slavnostní výměna stráží s průvodem, která se zde děje každé úterý. Po průvodu jsme už šli na místo srazu s autobusem, kde jsme prošli Hyde Parkem a viděli Wellingtonův oblouk. Pak jsme navštívili městečko Windsor, kde jednou z takových významnějších památek je stejnojmenný zámek. Jelikož leží asi 30km od Londýna, cesta byla poměrně dlouhá. Zámek patří královské rodině od 11. století, kdy byl postaven a královna ho často používá jako rekreační místo. S městečkem souvisí taková legenda o Podvazkovém řádu. Praví se, že král Eduard III. na jedné slavnosti právě zde ve Windsoru tančil se svou milenkou a při tanci se jí uvolnil podvazek na zem. Přítomní šlechtici využili situace k zesměšnění hraběnky a posmívali se jí. Král se naštval, zvedl podvazek ze země a ve staré francouzštině řekl něco jako: „Běda tomu, kdo si o tom myslí něco špatného.“ Na počest tohoto skutku se založil tento řád. Toto jsme si pověděli o zámku a pak jsme měli opět rozchod. Ve středu jsme jeli do Greenwiche, viděli jsme nultý poledník, navštívili Námořní muzeum a přemístili se nadzemní dráhou opět do centra Londýna, kde nás čekala prohlídka dalších památek. Byl to poslední den, kdy jsme měli večeře s rodinami. Čtvrtek už byl takový oddychový. Dojeli jsme k Westminsteru a měli jsme individuální program. Dostali jsme rady, kam jít, například muzea, Londýnské oko, největší obchod s hračkami – Hamleys a spoustu dalších obchodů a čtvrtí. Já jsem se s kamarády vydal na Oxford Street, prohledat nepřeberné 16
množství obchodů a najít obchod, který v Česku není – Drop Dead. Večer jsme si společně prohlédli Piccaddilly Circus, Leicester Square a pak už nás čekal sraz s autobusem, který nás odvezl zpátky do Prahy. Zájezd do Anglie se mi velice líbil, byl jsem ovšem zklamaný, že jsme tam strávili pouze 3 noci, někdy bych se tam vrátil na delší dobu.
LETÍME DO FRANCIE !!! Ing. Mirosava Trepková Naše škola získala grant ve výši 125 tis. Kč na cestu do francouzského Rennes ! 21. května 2013 odletí 10 studentů a 3 učitelé na mezinárodní setkání partnerských škol z Polska, Španělska, Portugalska, Německa, Rakouska a Francie. Co nás čeká? Cesta vysokorychlostním vlakem TGV (300km/h), setkání se zahraničními studenty a učiteli, kulturní akce. Budeme reprezentovat naši školu a město Prahu, navážeme nová přátelství.
Bon voyage …
Reportáž zájezd Autosalon Ženeva Palexpo 2013 Tomáš Dunaj-Jurčo 2.D Ve dnech 14. -15. března se přihlášení studenti všech ročníků vypravili za doprovodu paní Ing. Trepkové, paní Mgr. Čechové a pana Bc. Palka na autosalon Palexpo do Ženevy. V 18 hodin ve čtvrtek večer jsme se všichni sešli na autobusovém nádraží v Praze Na Knížecí, kde jsme všichni nastoupili do autobusu, kvůli pár opozdilcům jsme čekali zhruba do 18:15, než dorazí a poté už jsme vyjeli směr Ženeva. Celá cesta probíhala v klidu a pokoji a díky velké časové rezervě a volným dálnicím jsme měli i několik přestávek, které trvali i více jak půl hodiny. Okolo 9 hodiny jsme už sjížděli k výstavní hale. Na parkovišti jsme si koupili vstupenky a vydali jsme se k výstavišti. Před vstupem jsme museli čekat do 10 hodin, než dovnitř pustí první návštěvníky. Hned při vstupu nás zaujalo, jak je výstaviště rozsáhlé postupně jsme se po několika malých skupinkách začali pocházet celým výstavištěm. Mě na celém výstavišti asi nejvíce zaujaly Koenigsegg Agera Hundra, Lamborghini Veneno, Lexus IS a v neposlední řadě krásné italské Maserati Quattroporte. V 15 hodin jsme se vydali na výlet do centra Ženevy. Vyšli jsme z výstaviště a šli na vlakové nádraží. V porovnání 17
s českými vlaky jsme si mysleli, že tento vlak snad létá, neboť nebyl vůbec slyšet. V centru Ženevy jsme si dali rozchod, aby si každý mohl zařídit, co potřebuje, jako nakoupit suvenýry, obejít památky a tak dále. V určenou dobu jsme se opět sešli a vydali se zpět na vlak na výstaviště. Do areálu výstaviště už nás nepustili, neboť už jsme ho opustili a vstupenky byli jednorázové. Tak jsme celý areál obešli zpět na parkoviště. Cestou do Prahy jsme také měli zastávky ale už ne tak časté a dlouhé. Sliby, že dorazíme na první ranní metro, byli nakonec plané a dorazili jsme až něco po 8. hodině ranní. Někteří z nás se začali trousit už cestou a zbytek se rozešel v Praze opět Na Knížecí.
European Schools GALA 2013 Mgr. Ivona Spurná Na přelomu dubna a května proběhlo setkání evropských škol v lázeňském městečku Montecatini Terme v Itálii. Jedním z hlavních partnerů akce bylo i MŠMT České republiky. Za Českou republiku jsme se zúčastnili my, Smíchovská střední průmyslová škola. Naším hlavním cílem bylo na této akci, které se účastnilo takové množství zahraničních škol, získat zahraniční partnery pro naše další aktivity v oblasti mezinárodních studijních stáží pro studenty.
To se nakonec v hojné míře podařilo, a získali jsme další partnery z Belgie, Slovinska, Itálie, Ruska, Rumunska. Budou probíhat další jednání s těmito partnery, kteří projevili velký zájem o spolupráci. Ta může být ve formě EU projektů, jako je Leonardo da Vinci, Comenius, individuální mobility žáků, a jiné. Věříme, že si této naší snahy budou studenti vážit, a výhody spojené s výjezdy do zahraničí v plné míře využijí a zužitkují.
18
F1 VE ŠKOLÁCH – MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽ ROZHOVOR S Ing. SÁBLÍK Radko, ředitel školy Ve dnech 19. až 21. dubna 2013 se uskutečnilo v naší škole semifinále mezinárodní soutěže „F1 ve školách.“ Do závěrečného finále postoupilo devět týmů z osmnácti. O pár odpovědí jsme požádali ředitele naší školy, který byl od pátku do neděle na soutěži přítomný, zahajoval jednotlivé dny i předával ocenění. Jak se naše škola dostala k pořádání semifinále této soutěže? „Tým naší školy se této soutěže tradičně zúčastní. Pořadatel projevil zájem uspořádat semifinále v Praze, a jelikož jsme jediná pražská škola, která v soutěži má svůj tým, oslovil nás. Rád jsem vyhověl a poskytl prostory školy.“ Jak hodnotíte úroveň pořadatelů z řad našich studentů? „Musím naše studenty pochválit. Můj asistent, loňský absolvent, i naši studenti přišli v oblecích, což vzbudilo ohlas a zasloužené ocenění. Myslím si, že naši studenti opět prokázali svoji úroveň.“ Jak se vám líbilo vystoupení jednotlivých týmů? „Každý tým musel kromě výroby tří modelů formule 1, s nimiž pak soutěžil na dráze, připravit svůj stánek a svoji prezentaci. Musím říci, že žádný stánek nebyl vysloveně slabý. Bylo však poznat, že některé týmy mají mnoho sponzorů, především ty ze škol z menších měst. Jestliže některým týmům byli schopni sponzoři poskytnout až dvě stě tisíc korun, určitě při vytváření propagačních materiálů i vybavení stánku měly tyto týmy značnou výhodu. Stejně tak například v nákupu kompletního oblečení, ale i zajištění a oblečení doprovodných hostesek či dokonce maskotů.“ Co říkáte na celou soutěž? „Soutěž považuji za skvělou přípravu pro studenty. Možnost vítězů jet na finále do Spojených států je jistě dobrá motivace a pověstná třešnička na dortu. Podstatné ale je, že se studenti naučí daleko víc, než jen vytvořit model formule. Právě nutnost doplnit vše technickou zprávou, propagací a prezentací je velmi poučná. Z tohoto pohledu jsou pro mě vítězové všichni, 19
kteří se do toho pustili a dotáhli svoje snažení do konce. Ti všichni mají moji velkou úctu. Nezanedbatelná je i zkušenost se sháněním sponzorů. Po pravdě, v takové Praze se sponzoři shánějí daleko hůře, než na menším městě, kde je střední škola málem středobodem a pro sponzora má zviditelnění prostřednictvím její podpory smysl. Ale i snaha zajistit peníze pro tým patří k této soutěži a určitě je to dobře.“ Co výsledek našeho týmu? „Na rozdíl od předchozích let se našemu týmu ze třídy 4.L postoupit do finále nepodařilo. Zde se ukázalo, jak je klíčová role manažera týmu. Zatímco konstruktér pan Filip Bradáč byl chválen za zpracovanou technickou zprávu, zatímco technolog pan David Aldorf dokázal velmi precizně svou práci při výrobě modelu dokončit, a zatímco jimi zkonstruovaná formule dosáhla třetí nejrychlejší čas ze všech, prezentace a propagace našeho týmu jednoznačně pokulhávala. A nebylo to jen díky tomu, že manažer pan Václav Hejlík nezajistil sponzory, on svou nižší aktivitou a nižší mírou preciznosti bohužel potopil dobrou práci svých kolegů. Což je ale opět pro všechny velmi dobré poučení, neboť výsledek práce týmu záleží na každém jednotlivci a většinou má takovou hodnotu, jaká je hodnota výstupů nejslabšího člena týmu.“ Vznikly během akce nějaké problémy? „O žádných nevím, pořadatelé byli spokojeni a stejně tak účastníci. Ti mohli využívat i prostor Studentského klubu, což vzbudilo velký ohlas, slyšel jsem slova chvály, ale i lítosti, že je škoda, že u nich na školách nic takového nemají. Správci Studentského klubu mají můj dík, neboť obětovali jeden svůj víkend, aby pomohli škole. Stejně tak trojice studentů, která pořizovala záznamy pro SSPS TV a dva z našich pořadatelů. Další naši studenti si tímto způsobem „odpracovali“ větší počet pozdních příchodů. Ale myslím si, že i jim se akce líbila. Musím ocenit i profesionalitu pořadatelů, školu ozvučili, měli k dispozici stále moderátora, který průběžně komentoval veškeré dění, vytvořili v prvním patře i podium, kde se předávaly ceny. I dráha fungovala bezvadně. A ještě něco musím ocenit, nenechali po sobě nepořádek.“ Děkujeme za rozhovor.
20
REPUBLIKOVÉ FINÁLE SOPUTĚŽE IT JUNIOR - ÚSPĚCH Michal Gerhát 2.C SSPŠ se letos opět účastnila soutěže IT Junior, ve které si studenti mohou vyzkoušet své všeobecné znalosti informatiky. Naší školu zastupoval Jiří Houžvička (3.B) spolu se mnou (2.C). V krajském kole, které se odehrálo na naší škole, jsme obstáli na výbornou. Obhájili jsme první a druhou příčku, čímž jsme si umožnili postup do národního kola. To se pořádalo 8. března ve Střední škole teleinformatiky v Ostravě. My jsme dorazili o den dříve a ubytovali jsme se přes noc v internátu náležícímu škole. Tamní personál byl ochotný a navíc jsme hned při příjezdu byli pohoštěni večeří. Ten večer jsme si ještě trochu prohlédli Ostravu. Soutěž vypukla v pátek ráno po uvedení ředitelem školy a tradičním vyřčením slibů fair play. Dorazili reprezentanti celkem deseti škol, vždy po dvou studentech. Soutěžící obdrželi rozpisy časů, kdo kdy nastupuje na které stanoviště. Ta byla opravdu rozmanitá – sestavovali jsme PC z předložených komponent, rozpoznávali jsme HW komponenty i síťové prvky, tvořili jsme počítačovou síť. Zapomenuto nebylo ani programování C#, korekce HTML kódu a práce s Microsoft Windows i Office. Vše proběhlo v dobrém duchu, nechyběl propracovaný časový plán, v jehož přestávkách si soutěžící z různých škol celé republiky povídali o svých sdílených koníčcích. Naši školu jsme reprezentovali náležitě – obsadili jsme šesté a první místo, přičemž o nejvyšší příčku se zasloužil pan Houžvička. Za to děkujeme a gratulujeme. Tímto úspěchem jsme si zajistili postup do mezinárodního kola v Polsku, které proběhne v říjnu. Těšíme se, až budeme moci opět reprezentovat naši školu. Velký dík patří také Petru Hejhalovi, který se s námi vypravil jako dozor, a samozřejmě i SSPŠ, které nám soutěžit umožnila.
Mezinárodní soutěž Matematický klokan 2013 Mgr. Marta Kabátková Mezinárodní soutěž Matematický klokan vznikla přibližně v roce 1980 v Austrálii a od roku 1991 se rozšířila do zemí Evropy. Dnes se již této soutěže účastní na dva a tři čtvrtě milionu soutěžících z 30 zemí našeho kontinentu sdružených v asociaci Klokan bez hranic, jejíž koordinační centrum je v Paříži.
21
Soutěžící jsou podle věku rozděleni do 5 kategorií: Klokánek (4. - 5. třída ZŠ), Benjamín (6. - 7. třída ZŠ), Kadet (8. - 9. třída ZŠ), Junior (1. - 2. ročník SŠ) Student (3. - 4. ročník SŠ).
Soutěží se ve všech krajích naší republiky v jednom termínu, takže žáci a studenti absolvují školní, oblastní, republikové a vlastně i mezinárodní kolo ve své lavici. Ve všech kategoriích soutěžící řeší 24 testových úloh, přičemž vybírá jednu z pěti nabízených možností řešení. Úlohy jsou seřazeny ve třech skupinách podle obtížnosti, za správnou odpověď získává soutěžící 3, 4 nebo 5 bodů, za špatnou odpověď se mu jeden bod strhává. Aby soutěžící nedosahovali záporných výsledků, dostávají do vínku 24 bodů, takže lze tedy získat maximálně 120 bodů. V kategoriích Klokánek, Benjamin a Kadet je na řešení vymezeno 60 minut čistého času, v kategoriích Junior a Student je doba řešení 75 minut. V olomouckém centru se vyhodnocují statistické výsledky za celou Českou republiku, nejlepší řešitelé v každé kategorii jsou odměněni věcnou cenou. Letošní ročník soutěže Matematický klokan se uskutečnil 22. března 2013.
Nejlepší řešitelé naší školy jsou: KATEGORIE – JUNIOR: Pořadí 1. 2. 3.
Příjmení a jméno Rechtorík Filip Trojan Jan Švagr Petr
Třída 1. C 1. D 1. D
Body 68 66 65
KATEGORIE – STUDENT: Pořadí 1. 2. 3.
Příjmení a jméno Suchomel Jan Ostrihoň Marek Masák Václav
Třída 3. L 4. L 3. C
Body 78 76 61
Komise přírodovědných předmětů všem studentům, kteří se zúčastnili, děkujeme za pečlivou přípravu a reprezentaci školy.
22
FLACHS František student třídy 4. D, obor Informační technologie TŘETÍ V REPUBLICE V SOUTĚŽI CISCO ACADEMY VÍCE JAK DVACET ZÍSKANÝCH CERTIFIKÁTŮ CHYSTÁ SE VYDAT SKRIPTA O HARDWARE
Charakteristika studenta od paní profesorky Mgr. Ivony Spurné František je výborný a samostatný student, který vyniká již od základní školy a ve svém pozitivním přístupu ke škole pokračuje i na naší střední škole. Jeho známky na základní škole byly téměř pořád samé jedničky, na střední škole má jeden z nejlepších průměrů, který odráží jeho nadání v přírodovědné oblasti, zejména v oblasti výpočetní techniky, hardwaru a počítačových sítích. Ve svém snažení je neústupný, studuje i soutěží ve svém oboru s vášní. Na střední škole se v posledním ročníku věnuje maturitnímu projektu, kterým je tvorba skript o hardwaru. Tato skripta budou sloužit pro partnerskou základní školu naší Smíchovské střední průmyslové školy, a v rozšířené formě i pro výuku na střední škole. Své práci věnoval mnohem více času a úsilí, než je běžné, a o vydání jeho skript projevil zájem i komerční vydavatel, ComputerMedia s.r.o. V třetím ročníku studia se zúčastnil kreativní soutěže pořádané organizací Junior Achievement – Ultrabook. V této soutěži si vyzkoušel týmovou spolupráci na zadaném úkolu s neznámými lidmi, a protože ho soutěž i myšlenka propagovaná společností Junior Achievement zaujala, podílel se v následujícím čtvrtém ročníku na založení vlastní studentské společnosti NWWG na naší škole pod záštitou této organizace. Ve své studentské společnosti se aktivně podílel na běhu, sjednávání zakázek i realizaci jejich provedení. Byl jedním ze školitelů na základní škole, kde v týmu školil vyučující na základní škole problematiku MS Office. Svou účast ve studentské společnosti považuje za velkou příležitost vyzkoušet si v reálu podnikání, spolupráci v týmu i k získání realistického pohledu na potenciální zakázky a jejich provedení. Během studia přistupuje zodpovědně k svému profesnímu rozvoji, získal celou řadu odborných certifikátů ze svého oboru, které mu mohou pomoci lépe konkurovat na trhu práce. Ve třetím a čtvrtém ročníku se zúčastnil odborných soutěží v oblasti hardwaru a počítačových sítích, kde získal cenná umístění a zkušenosti. Soutěže byly školní, národní i mezinárodní. Jako jeden z nejlepších studentů školy měl možnost zúčastnit se ve čtvrtém ročníku čtrnáctidenní studijní praktické stáže ve Finsku v rámci projektu Leonardo da Vinci. Na této stáži si mohl vyzkoušet spolupráci v týmu s Finskými studenty, komunikaci v cizím jazyce, samostatnost a v neposlední řadě i nové odborné dovednosti. Během své praxe získal díky své pracovitosti, spolehlivosti, znalostem a dovednostem i nabídku na budoucí zaměstnání u odborné firmy, což není u studentů nic běžného, a je to oceněníhodné.
23
V neposlední řadě se zabývá aktivně i sportem, kde zejména v období před střední školou soutěžil i získal cenná umístění. Jmenujme především atletiku, florbal a triatlon.
ÚVAHA STUDENTA NA TÉMA „PROČ STOJÍ ZA TO BÝT DOBRÝM STUDENTEM “ Studentský život je jen krátká část celku, ve které je vhodné a důležité se dostatečně připravit na budoucí profesi. Díky dobrým výsledkům na střední škole je u studenta větší pravděpodobnost přijetí na vysokou školu nebo dosáhnutí prominutí přijímacího řízení. Ve výběrovém řízení, které zajisté každého začínajícího člověka potká, je velkou výhodou předložení certifikací, které může student získat již během studia. Jsem velmi rád, že jsem studoval na Smíchovské střední průmyslové škole v Praze, která mi dala možnost širokého výběru v získání různých osvědčení v rámci informačních technologií. Během praxe na této škole jsem dostal díky znalostem ze školy pracovní nabídku ihned po ukončení studia. Tímto chci naznačit, že již během studia je možné navázat pracovní vztah se svým budoucím zaměstnavatelem. Toho je možné docílit pouze s dobrými znalostmi, které lze získat ve škole od zkušenějších lidí, kteří oboru rozumí. K znalostem však je zapotřebí i vlastní iniciativa, chuť inovovat stávající znalosti a přítomnost kolektivního ducha. Za dobré studijní výsledky student může využít výhody, které jsou školou nabízeny. Příkladem jsou zvýhodněné ceny certifikací, které se odvíjejí od pololetního průměru. Další výhodou je možnost účasti na různých projektech školy, studijních stážích nebo přednostní nabídka na účast v soutěžích. Dobrý student může být osloven vedením školy k další spolupráci, která je považována za praxi v oboru. Student, který je význačný nejen studijními výsledky, ale i svým chováním a vystupováním, může být zvolen do školní studentské rady, která má vliv na chod školy. Dobrý student má mnohem větší úspěch v komunikaci s vyučujícími školy i vedením školy během studia i po jeho ukončení. Vzdělaný člověk ví, že učení ho provází celým životem a že nových zkušeností je natolik, aniž by bylo možné se naučit všechny, „Vím, že nic nevím“ - Sókratés František Flachs
ROZHOVOR S Student František Flachs využívá nabídky nadstandardních vzdělávacích aktivit velmi cílevědomě. Stal se již držitelem více než dvaceti odborných a neodborných certifikací. Rovněž dokončil velmi zajímavý maturitní projekt, který bude sloužit jako výuková skripta pro ZŠ Kořenského, se kterou naše škola úzce spolupracuje. Nakonec mu projekt poněkud „nabobtnal“ a již má domluvenou spolupráci s nakladatelstvím na vydání svých skript. 24
V národním kole soutěže jednotlivců v kategorii Cisco Academy Netridesrs - ITE se umístil se na výborném třetím místě. Do národního kola, které se konalo na ČVUT-FIT, postoupilo 20 nejlepších z 350 studentů z celé České republiky, kteří se této soutěže zúčastnili. Po domluvě s paní učitelkou Spurnou a s ředitelem školy byl jedním ze dvou nominovaných do soutěže „Student roku“ pořádanou firmou Microrisc. K výše naznačeným tématům jsme mu položili několik následujících otázek. Kolik přesně jsi získal odborných certifikátů, z jakých oblastí jsou a kterých si ty osobně nejvíce ceníš? „Celkem jsem dosud získal 18 odborných a 7 neodborných certifikací, které naznačují buď účast, nebo výhru v soutěži zaměřené na obor, který studuji. Většina certifikací se týká síťové technologie, které patří současně s certifikacemi MOS k těm mnou nejvíce ceněných. Taktéž považuji za přínosné vlastnit certifikace od společnosti AutoCad.“ V čem vidíš ty osobně přínos těchto odborných certifikátů a proč bys doporučil svým spolužákům z nižších ročníků o ně usilovat? „Největší přínos v jakékoliv certifikaci z oboru, ve kterém chce člověk dále působit, vidím v přednosti při volbě zaměstnání a v nepovinném rozšíření znalostí. Doporučení ode mě plyne především v tom, že po ukončení školy nebude těžké získat pracovní poměr nebo se dobře zviditelnit na trhu práce. Samozřejmostí je to, že kdo vlastní certifikaci z předmětu, který se učí, nemůže z tohoto předmětu na základě získaných znalostí být klasifikován špatnou známku.“ Jak ty sám osobně hodnotíš naší školu v souvislosti s jejím vybavením a nabídkou nadstandardních vzdělávacích aktivit? „Dle mého názoru je tato škola, v porovnání s ostatními školami stejného oboru, na velmi dobré úrovni co se týče vybavenosti moderní technologií a možnosti mimoškolních aktivit, což se týká různých zájezdů, stáží, soutěží a získání odborných certifikací z oboru, ve kterém chtějí studenti dále působit.“ V současné době je každá z dvaceti kmenových učeben, kromě dalších devatenácti odborných, vybavena minimálně dataprojektorem, promítacím plátnem a připojením pro kantorský notebook, který má již nyní k dispozici každý pedagog. Jak ty osobně vidíš přínos využívání těchto prostředků v hodinách všeobecně vzdělávacích předmětů? „Tyto prostředky se v dnešní době snaží získat do každé učebny každá škola. My máme výhodu v tom, že je již máme. Obrázky, grafy a animace rozhodně žákům přiblíží učivo mnohem lépe, než pouhý náčrt na tabuli. Výuka se stává více interaktivní, což způsobuje z psychologického hlediska větší pozornost žáků.“
25
Jaký je tvůj názor na vyšší míru využívání notebooků v hodinách, například k pořizování zápisků, ale i například k procvičování, k vyšší míře atraktivity výuky? „Notebooky by se každopádně používat měly, ale pouze v hodinách, kde budou mít svůj přínos. Psaní zápisků do počítače zlepšuje čitelnost, přehlednost a někteří to využijí i k připojení na internet a získání dalších informací do výuky. Samozřejmě jsou zde, jako na každé jiné škole, předměty, kde je jejich využití naprosto nesmyslné a mnohem lepší je použít papír a tužku.“ Můžeš vysvětlit, co vlastně znamená zpracovávat maturitní projekt ve čtvrtém ročníku? Jaké povinnosti jsou s tím spojené, jakým způsobem je hodnocený a jak se obhajuje? „Maturitní projekt je ve své podstatě mnohem větší referát, školení nebo jiná aktivita, práce, která je určena pro nějaké smysluplné využití. S tím je doprovázena spousta povinností. Všechen text i obrázky musí být vlastní tvorby nebo s uvedenými zdroji a citacemi. Povinnosti jsou naplňovány v časovém harmonogramu, který určuje odevzdávání jednotlivých výstupů a jejich prezentace. Za každý výstup je připsán určitý počet bodů, které jsou ovlivněny hodnocením konzultanta a garanta. Součástí hodnocení je včasné odevzdání výstupu je nahrání souborů na UnicornUniverse. Obhajoba projektu je trénována před třídou, což má výhodu v tom, že přednášející může konzultovat chyby s posluchači, vyučujícím a případně je opravit. Závěrečná konzultace při obhajobě projektu je již známkována a souvisí se známkou na maturitním vysvědčení. Osobně bych doporučil začít pracovat na projektu již od jeho zvolení, sehnat si konzultanta, určit si výstupy a začít zpracovávat jednotlivé body. Ve čtvrtém ročníku není již tolik času na zpracování podle svých představ.“ Ty sám jsi právě dokončil velmi rozsáhlý maturitní projekt. Mohl bys nám stručně vysvětlit, čeho se tvůj maturitní projekt týká a jaké bude jeho praktické využití? „Můj maturitní projekt jsem si vybral na základě nabídky paní učitelky Spurné (určitě se na ní můžete obrátit, pokud nebudete mít žádné téma, vřele doporučuji). Vypracoval jsem práci na téma Hardware, kde jsou shrnuty veškeré komponenty, které se týkají počítače. Práce je koncipována tak, aby téma mohl pochopit i žák základní školy a učitel, který dané téma přednáší. Součástí projektu jsou skripta pro učitele, elektronický sešit pro žáky, prezentace pro přednášejícího a závěrečné kvízy.“ Každý student má dle podmínek stanovených ředitelem školy, kromě dvou konzultačních hodin týdně ve škole, na svém maturitním projektu doma odpracovat přibližně sto hodin. Kolik hodin jsi strávil na svém projektu ty a jak k tomu vlastně došlo? „Na svém projektu jsem strávil přes 800 hodin. Ačkoliv vím, že je to abnormálně vysoké číslo, nelituji toho. Při zpracování projektu jsem si zároveň zopakoval polovinu otázek na maturitu a dostal jsem nabídku na vydání skript v knižní podobě, což s sebou bude přinášet jistou úpravu mé práce.“ 26
Jak se ti dařilo skloubit tuto velmi rozsáhlou práci s dalšími svými studijními povinnostmi? „Tento úkol byl asi nejtěžší ze všech, protože jsem do projektu vložil spoustu času a energie. Jelikož nejsem z Prahy, pracoval jsem na projektu na cestách ve vlaku, o poledních pauzách, volných hodinách a po příjezdu domů. Využil jsem i veškeré volné chvíle o víkendech a o prázdninách. Někdy jsem se nestihl naučit na test do školy a podle toho vypadaly i moje známky, ale i přes to jsem čtvrtý ročník zvládl na tři trojky.“ V jaké fázi je tvoje domluva s nakladatelem o vydání tvých skript? „S nakladatelstvím jsem domluvený na jistém přepracování celého dokumentu tak, aby byl vhodný pro vydání. Po celou dobu budou probíhat konzultace a domluvy na vylepšení a úpravách. Po návrhu a konzultaci první kapitoly zpracuji zbytek a pošlu k závěrečnému zhodnocení.“ Na podzim jsi byl v rámci projektu Leonardo da Vinci na čtrnáctidenní stáži ve Finsku. Jak ji hodnotíš nyní, s jistým odstupem času? „S odstupem času zjišťuji, ačkoliv se mi to hned po příjezdu nezdálo, že mi stáž dala hodně zkušeností ve slovní plynulé interakci v anglickém jazyce. Toho si velmi cením, a pokud bych měl dostat možnost na podobnou stáž, neváhal bych.“ Paní učitelka Spurná tě se souhlasem ředitele nominovala do soutěže firmy Microrisc o Studenta roku. Co tě napadlo, když ti o tom řekla? „Napadlo mě, co bych si koupil, kdybych vyhrál první výhru, což je finanční obnos nemalé částky. Pak jsem se probudil…:D“ Jaké jsou tvoje oblíbené předměty na škole? „Oblíbený předmět je hlavně ten volitelný. Vyučuje ho skvělá paní učitelka, v hodině je příjemná atmosféra a hlavně to je obor, ve kterém bych se chtěl i nadále rozvíjet. Další předměty, které hodnotím kladně je například programové vybavení, kde mě zaujaly databáze, nebo tělesná výchova, která udržuje kolektivního ducha.“ Co tě přivedlo k tomu, že jsi nastoupil na naši školu? „Před podáním přihlášky jsem studoval 8 - leté gymnázium v Čelákovicích. Už tehdy jsem byl pevně rozhodnut, že bych se chtěl věnovat IT, a proto jsem začal hledat informace o středních školách v tomto oboru. Při shromažďování informací jsem nalezl tři školy, které by za to stály. Po hlubším prozkoumání jsem byl ochoten přestoupit z gymnázia pouze sem. Pokud by přijetí nevyšlo, zůstal bych studovat v Čelákovicích. Jelikož jsem byl přijat z prvního místa, nebylo co řešit.“
27
Zúčastnil ses národního kola soutěže jednotlivců v kategorii Cisco Academy Netridesrs – ITE a umístil ses na výborném třetím místě. Můžeš popsat, co taková soutěž obnáší? „Soutěž obnáší znalosti, které jsou obsaženy v kurzu a následné certifikaci Cisco IT Essential a praktické dovednosti ve fyzické manipulaci s HW komponenty počítače. Samozřejmě je zapotřebí znalost anglického jazyka, především technická angličtina, a trpělivost při vyplňování sta otázek.“ Jaké ti plynou výhody z umístění na této soutěži? „Díky tomuto umístění mi bylo nabídnuto, v případě podání přihlášky, prominutí přijímacího řízení na vysoké škole ČVUT-FIT. Ačkoliv je to úžasné, zkusil jsem o tuto možnost požádat na ČVUT-FEL. Uvidíme, co bude dál…“ Ředitel ti dal nabídku spolupracovat s naší školou i poté, co již budeš jejím absolventem. Jak tuto možnost vidíš ty? „Této možnosti si velice vážím! Panu řediteli jsem odpověděl zatím neutrálně, jelikož jsem rád, že zvládám tento ročník a maturita vyžaduje přípravu. Po dokončení maturitní zkoušky, a pokud bude nějaký čas při studiu na vysoké škole, samozřejmě budu rád, když se mi dostane té pocty, pracovat jako asistent na SSPŠ.“ Chceš ještě něco dodat pro čtenáře Presíku? „Važte si toho, co studujete za školu, a využijte veškerých možností, které tato škola nabízí. Nezapomeňte, že na spoustu certifikací je možné získat slevu při vyznamenání nebo obdržet určitou finanční podporu.“ Děkujeme za rozhovor
ZNÁMKY ZÁKLADNÍ ŠKOLA
1. – 7., 9. třída – samé jedničky 8. třída – samé jedničky a jedna dvojka
STŘEDNÍ ŠKOLA
28
1. ročník o 1. pololetí – průměr 1,72 o 2. pololetí – vyznamenání – průměr 1,36 2. ročník o 1. pololetí – průměr 1,78 o 2. pololetí – průměr 1,71 3. ročník o 1. pololetí – průměr 1,5 o 2. pololetí – průměr 1,42 4. ročník o 1. pololetí – průměr 1,64 průměr: 1,59
SOUTĚŽE ZÁKLADNÍ ŠKOLA
krajské kolo – žonglování s diabolem (3. místo)
OSMILETÉ GYMNÁZIUM ČELÁKOVICE
3. ročník – krajská soutěž v matematice (Praha) 4. ročník – krajská soutěž v matematice a fyzice (Praha) okresní triatlon skupin – 3. místo okresní atletické závody – Houšťka (Stará Boleslav) krajské kolo ve florbale
SMÍCHOVSKÁ SPŠ
Soutěž Ultrabook – pořádala organizace Junior Achievement Information Technologist Junior 2012 - 4. místo (národní kolo) – odborná soutěž v počítačových znalostech a dovednostech Net Competition 2012 – 1. místo (mezinárodní kolo) – přátelské mezinárodní utkání v odborné síťařské problematice mezi SSPŠ a střední školou ze Záhřebu NetRiders ITE 2013 - 3. místo (národní kolo) – odborná soutěž v problematice HW – soutěž jednotlivců mezi Cisco akademiemi Networking Academy Games 2013 – 1. místo ve školním nominačním kole (postup do národního kola) Networking Academy Games 2013 – 8. místo (národní kolo) – soutěž družstev, odborná soutěž v síťařské problematice, utkání mezi Cisco akademiemi
ODBORNÉ CERTIFIKÁTY POČÍTAČOVÉ SÍTĚ – CISCO NETWORKING ACADEMY
CISCO CCNA Exploration o CCNA1 – Network Fundamentals o CCNA2 – Routing Protocols and Concepts o CCNA3 – LAN Switching and Wireless IT Essentials – PC Hardware and Software
CERTIFIKACE MICROSOFT
29
Microsoft Technology Associate (MTA) o MTA Windows Operating Systém Fundamentals o MTA Networking Fundamentals Microsoft Office Specialist o Access 2007 o Outlook 2007
o PowerPoint 2007 o Word 2007 o Word 2007 Expert o Excel 2007 o Excel 2007 Expert Microsoft Office Master 2007
ECDL
ECDL 5.0 Core
GRAFICKÉ SYSTÉMY
Autodesk o AutoCAD 2010 CZ – 2D dokumentace o Inventor Professional 2012 CZ
CIZÍ JAZYK
Seminář z technické angličtiny (vydáno SSPŠ)
DALŠÍ STUDIJNÍ ÚSPĚCHY, ZKUŠENOSTI, PRAXE
Účast na 14denní odborné studentské stáži do Finska (Jämsä) – projekt Leonardo da Vinci 2012 – 2013 člen studentské společnosti Junior Achievement (www.nwwg.cz) – personální ředitel Praxe o 2011, 2012 Luco, Lysá n. Labem – praxe v rámci školní praxe o 2011 – 2012 CinemaCity – uvaděč v kině o 2009 – 2010 FERMATA, a.s. - obsluha stroje, skladník
ZÁJMY
sport stavba a instalace PC síťová topologie
JAZYKY
DALŠÍ 30
Anglický jazyk o aktivní slovem i písmem o studijní pobyt Finsko – IT Ruský jazyk o pasivní znalost
řidičský průkaz sk. A1
VÝJIMEČNÉ VLASTNOSTI
zdravá asertivita cílevědomost schopnost realistického zhodnocení situace (u potenciálních zakázek NWWG) komunikační a organizační schopnosti (mluvčí třídy, personální ředitel studentské společnosti NWWG, vyřizování zakázek) vytrvalost (dlouhodobá práce na maturitním projektu, kterým jsou skripta pro základní a střední školu z oblasti HW; nabídka od vydavatelství Computer Media na vydání knihy) samostatnost (ve studiu i při organizování školních akcí) dochvilnost
FACEBOOK A ŠKOLA – PŘIZNÁNÍ Václav Doubravský 3.C V dnešní době snad každý student středních, vysokých občas i základních škol vlastní FB (Facebook). Facebook pomáhá studentům sdílet zadání domácích úkolů, k vyměňování poznatků z hodin a k dalším spoustě věcí spojené se školní výukou. K této činnosti studentům pomáhají tzv. skupiny, kterou vlastní snad každá třída, alespoň na naší škole. V nedávné době se na Facebooku objevila stránka s názvem "Přiznání ČVUT". Studenti této školy zde psali své směšné poznatky, příhody, co spáchali, ale také věci, které by se doopravdy báli kamkoliv napsat nebo komukoliv sdělit. Vše samozřejmě probíhá pod záštitou anonymity, takže dotyčný nemusí mít strach, že by byl za určitou věc, ke které se přiznal, nějak obviňován, či se stal cílem posměchu spolužáků. Hned jak se zpráva o této skupině pronesla medii, začali vznikat stránky "PŘIZNÁNÍ" dalších a dalších škol. I naše škola SSPŠ již takovou stránku má a já sám jsem jejím fanouškem, protože spousta příspěvků stojí opravdu za to. Velmi často se u příspěvků zasměji, až se za břicho popadám, u některých si zase a v duchu říkám, jak si mohou lidé dělat takové naschvály a pak se tím ještě chlubit? Podle mě je to vcelku dobrý nápad. Lidé se alespoň mezi sebou mohou podělit o vtipné příhody, a myslím, že profesoři, kteří taktéž navštěvují tyto stránky, většinou své školy, se také často pobaví. Na druhou stranu bych v tom viděl nevýhody, jako podporování anonymity, nebo že se profesoři občas dozvědí i věci, které by zas tak úplně vědět nemuseli. Následně po této zkušenosti, kdy lidé viděli, jak se to množí, tak někdo na Facebooku založil stránky nesoucí název "Přiznání kluků" a "Přiznání holek". Tyto stránky ze začátku byly docela dobré, člověk se tam zasmál a viděl také příběhy z celé republiky a ne jen z té své 31
školy. Avšak když se tato stránka nějak víc rozmohla a začala mít víc a víc fanoušků, stal se z toho prostředek, jak světu sdělit své fantazie, které většinou mají erotický podtext.
MATURITNÍ PROJEKT POCKET SCHOOL APLIKACE PRO SYSTÉM ANDROID NA PŘENOS DAT Z VIRTUÁLNÍ ŠKOLY ROZHOVOR S ENDRŠT Martin student třídy 4. B, obor Informační technologie Student Martin Endršt jako svůj maturitní projekt vytvářel aplikaci pro systém Android pro přenos dat z Virtuální školy. Proto jsme ho požádali o rozhovor, aby nám vysvětlil, co vlastně ve svém maturitním projektu vytvořil. Možná je také dobré zmínit, že na naší škole studoval i jeho bratr, který je autorem velmi zdařilé virtuální prohlídky školy, kterou je možné zhlédnout na www stránkách školy. Jaké přesně bylo zadání maturitního projektu, které jsi navrhl ty sám? „Zadání tématu přesně znělo: „Vytvořit mobilní aplikaci pro snadný přístup k datům souvisejícím se studiem“. Toto téma jsem navrhl poté, co jsem si pořídil svůj první chytrý telefon a byl jsem velice zklamán, kolik času vyžadovalo získání informací například o změnách rozvrhu či o úkolech. Rozhodl jsem se tedy vytvořit takovou aplikaci, která by studentům zprostředkovala tyto informace stiskem jediného tlačítka.“ Souvisí toto téma nějak s tvým zájmem? „Ano, souvisí. Tento projekt je prakticky průřezem všech odvětví IT, které mě baví. Konkrétně se jedná o vývoj webových systémů, vývoj pro mobilní zařízení, databáze a komunikace mezi systémy. Projekt mi umožnil spojit všechny tyto odvětví do jednoho funkčního celku.“ Získal jsi na naší škole nějaké odborné certifikáty? Pokud ano, tak které to jsou a kterých si ty osobně nejvíce ceníš? „Na škole jsem získal certifikáty MOS, ECDL a CISCO. Nejvíce si cením certifikátů CISCO, jelikož jsou známé a rozhodně mi přidávají hodnotu na trhu práce. Certifikát MOS se určitě hodí také, ale moc nesouvisí s mým zaměřením.“ V čem vidíš ty osobně přínos těchto odborných certifikátů a proč bys doporučil svým spolužákům z nižších ročníků o ně usilovat? „Jejich největším přínosem je bezpochyby fakt, že nás dělají „zajímavější“ při ucházení o zakázku/práci. S neustále rostoucí konkurencí v oboru IT je každý certifikát, který můžete zaměstnavateli předložit nedocenitelný. Naše škola nám umožňuje získávat tyto certifikáty za zlomek jejich běžné ceny a toho by určitě měli všichni studenti využít.“ 32
Můžeš popsat přesně, co jsi nakonec ve svém maturitním projektu vytvořil a jakým způsobem? Případně přidat nějakou ukázku? „Během tvorby systému jsem bohužel z důvodu nedostatečné analýzy problému a mizerné znalosti systému Virtuální školy několikrát šlápl vedle a tedy vytvořil několik polotovarů systémů, které nakonec byly naprosto nevyužitelné. Finální výstupy jsou vlastně čtyři. Celý systém je rozdělen na dvě serverové části a jednu klientskou část. Čtvrtým výstupem je dokumentace, jak se dá serverová část využít či rozšířit Primární serverovou částí je PHP systém s MySQL databází, který obstarává získávání dat ze stránek školy, jejich dočasné uchování a distribuci klientským aplikacím. Je také zodpovědný za ovládání sekundární serverové části. Sekundární serverová část je Java servlet, který využívá UnicornUniverse API a je zodpovědný za komunikaci s UnicornUniverse a následné předání dat zpět primární serverové části. Klientská část je Android aplikace, která zobrazuje data získávaná ze serverových částí. Při prvním spuštění bude po studentovi vyžadovat potřebné informace, ale pak už by měla bát práce s aplikací co nejpříjemnější. Pro představu přikládám ukázky.
Obrázek 1 Rozvrh hodin Veškerá komunikace, stejně tak jako uložené nastavení na klientských aplikacích, je šifrována.“ Budou moci tvoji práci využít i současní či budoucí studenti naší školy? „Doufám, že ano. Jedním z hlavních úkolů, které jsem si při návrhu projektu i při jeho vytváření kladl, byla právě využitelnost. Každý student může aplikaci využívat k rychlému a datově nenáročnému kontrolování elektronických indexů, změn rozvrhu, 33
rozvrhu a úkolů z Virtuální školy. Aplikace navíc poskytuje třídě sdílený úkolovník, kde každý student může zadat úkol či oznámení a všem studentům dané třídy se tato informace zobrazí. Pro studenty, kteří by chtěli systém nějak upravovat či jej využívat, byla vytvořena dokumentace. Doufám, že jsem v ní srozumitelně popsal, jak systém funguje a co je třeba udělat pro jeho rozšíření.“
Obrázek 2 Změny rozvrhu
Obrázek 3 Elektronický index
Obrázek 4 Nastavení
Co dělá nyní tvůj bratr, který je úspěšným absolventem naší školy? „Bratr studuje informační technologie na Vysoké Škole Ekonomické v Praze a při studiu je zaměstnán jako kodér webových stránek pro poměrně úspěšnou firmu. Na studium na naší škole rád vzpomíná.“ Jaké jsou tvoje oblíbené předměty na škole? „Na škole mě baví téměř všechny předměty. Mezi nejoblíbenější však určitě patří programování a tělesná výchova. Jak jsem však řekl, oblíbil jsem si prakticky všechny předměty a jsem velice vděčný za to, jak široké spektrum všech využití informačních technologií je nám naše škola schopna prezentovat a zasvětit nás do nich.“ Co tě přivedlo k tomu, že jsi nastoupil na naši školu? „Jedním z rozhodujících faktorů byla rozhodně bratrova dobrá zkušenost s touto školou, takže jsem nešel do neznáma. Také si myslím, že jsme bezkonkurenčně nejvybavenější školou v tomto oboru v Praze. Posledním z faktorů bylo to, že Smíchovská Střední Průmyslová Škola má jistou prestiž.“ Kde hodláš pokračovat ve studiu po získání maturitního vysvědčení? „Přihlášku jsem si podal jen na Fakultu Informačních Technologií ČVUT. Přijímacím řízením bych měl projít na základě srovnávacích zkoušek SCIO.“ Je ještě něco, co bys chtěl dodat k tomu, co již bylo vyřčeno?
34
„Chtěl bych snad jen vzkázat všem budoucím studentům čtvrtého ročníku to, co jim jistě už mnozí řekli a řeknou ještě mnohokrát, a to aby s maturitními projekty a přípravou na maturitní zkoušku začali co možná nejdříve. Vím ze své vlastní zkušenosti, že tyto rady jsou pokaždé ignorovány a že se pak nervujeme měsíc před uzávěrkou, aby bylo vše hotové. Projít čtvrtým ročníkem v klidu je jistě o mnoho příjemnější.“ Děkujeme za rozhovor.
HVĚZDÁRNA Martin Vegner 4.L Kdysi na přelomu měsíce března a dubna jsme šli s naší třídou 4. L a naší paní fyzikářkou Mgr. Věrou Krajčovou na výlet do hvězdárny. Nazývám to výletem, protože kvůli poruše lanové dráhy jsme byli nuceni šplhat do kopce po svých. Mráz naštěstí ztužil půdu natolik, že nám pod nohama neujížděla a nešpinila nám ošacení a obuv. Když jsme takto posíleni rozcvičkou, kterou výstup představoval, vyšplhali až na vrchol petřínského kopce, sešli jsme se v nevalném počtu před hvězdárnou. Paní profesorka nás na místě již čekala a bylo znát, že je na technický stav lanové dráhy už zvyklá. My jsme na tom byly poněkud hůře a otírali jsme zpocená čela. Svaly, které celý rok pěstujeme, nám byly tak akorát na obtíž, neboť při takové túře se jedná spíše o zátěž. Zanedlouho nás pozval do hvězdárny pán, který nám měl prezentovat přednášku o vzniku a vývoji vesmíru. Vměstnali jsme se do malé vstupní haly, kde mě okamžitě upoutal pětiset kilový meteorit, který zde spadnul kdysi v dávných dobách. Nakonec jsme se usadili v útulné prezentační místnosti a vyslechli přednášku. Téma bylo velmi zajímavé, a proto jsem se moc divil, když někteří členové naší výpravy využili této vzácné chvíle k intenzivnímu odpočinku. Později jsem pochopil, že jejich nervová soustava byla již vyčerpána nezměrným množstvím informací, které musela ten den ve škole přijmout. Tímto bych rád požádal vedení školy za prominutí; nejedná se o nezájem o přednášku. Většina třídy si tuto akci velmi užila a všichni doufáme, že do konce roku ještě podobnou akci stihneme.
Návštěva firmy BAYER Jakub Kolář, 3.L Dne 16.4 část naší třídy 3.L absolvovala, společně s 2.L, exkurzi do pražské budovy firmy Bayer u stanice metra Stodůlky. Sraz byl stanoven na 8:45. Ve stanici metra jsme byli vyzvednuti jedním z organizátorů projektu Věda má budoucnost a společně jsme se přesunuli k budově. Potom, co se všem členům naší výpravy podařilo úspěšně projít do budovy dvojicí točivých dveří s nápisem „Vstupujte jednotlivě,“ jsme byli uvedeni do prezentačního sálu, kde nám byla blíže představena historie firmy, současná činnost, její členění na různá oddělení a mnoho dalšího. Ve zkratce lze říci, že jsme se o firmě dozvěděli základní údaje. Je to německá firma rozdělená na divize: vývoj 35
materiálů, farmacie, zemědělská chemie. Jako nejspíše nejznámější produkt bych jmenoval Aspirin, který byl firmou Bayer patentován již v roce 1899. Z tohoto vyprávění mě nejvíce zaujalo, že firma Bayer byla založena kvůli výzkumu barviv na oděvy už před 150- ti lety. Následoval přednes týkající se současné činnosti v oblasti vývoje materiálů. Zde mne zaujalo, že v současnosti se firma nezabývá hlavně vývojem úplně nových materiálů, ale spíše zdokonalováním již známých pro specifická použití v určitých oborech. Zejména se jedná o dopravu a stavebnictví. V současnosti se zabávají především polyuretanem, polykarbonáty a karbonovými vlákny. Zároveň nám byly předvedeny nejrůznější příklady konečných výrobků: tělesa světlometů aut, průmyslové podlahové krytiny, nejrůznější pěnové a tmelové hmoty, struktury laků a jejich dělení a mnoho dalších. Ohledně nátěrových hmot nám bylo řečeno, že současným trendem je vytvářet co nejekologičtější - vodou ředitelná - barviva. Po následné diskuzi jsme byli provedeni po ostatních pracovních prostorách firmy. Bohužel jsme v nich neviděli příliš mnoho pracujících. Na závěr připraveného programu jsme zhlédli krátký reklamní film firmy Bayer a po rozloučení jsme odešli. Můj celkový dojem z této návštěvy není příliš jednotný. Na jedné straně na mě udělalo dojem široké spektrum oborů, kterými se společnost velmi úspěšně zabývá, na straně druhé jsme se bohužel nemohli dostat blíže k žádným výrobním činnostem, poněvadž v České republice sídlí pouze obchodní zastoupení.
Na sever od slunce (Nordfor sola) David Jelínek 3.C Ve středu 10. března jsme navštívili kino Světozor, z důvodu promítání filmu Na sever od slunce v rámci festivalu Jeden svět 2013. Po zhlédnutí filmu následovala diskuze s tiskovou mluvčí Greenpeace. Jedná se o amatérský norský dokument. Dva surfaři (Inge a Jørn) se usídlili po dobu devíti měsíců na nádherné pláži za polárním kruhem na břehu Norska, kde našli perfektní vlny, úžasnou přírodu, ale také hlavně naplavené odpadky. Tito dva surfaři se rozhodnou zůstat na pláži tak dlouho, dokud nenasbírají alespoň tunu odpadu. Musejí si ovšem zajistit veškeré věci nutné k přežití. Jako zásoby si Inge a Jørn kupují prošlé potraviny, které jsou většinou v naprostém pořádku a stále se dají jíst. Norské obchody jsou navíc povinny jim tyto potraviny dát zadarmo. Museli si na místě postavit přístřeší. Vše krom nástrojů (sekerky, kladiva a rezavé pily) pocházelo z místní pláže. Postavili si malou chatku mezi dvěma kameny. K vytápění si vyrobili kamna a k izolaci použili PET lahve. A i přesto, že je obrovská zima neopouští je jejich vášeň po surfování. Film na mě velice dobře zapůsobil. Místy jsem si říkal, že to nemůže být amatérský film a že tam mají celý štáb. I když se nemůžu ubránit dojmu, že některé scény nebyly natáčeny přímo nimi, ale že je natáčela třetí osoba. Při čtení názorů na CSFD.cz jsem se ujistil, že nejsem sám kdo si to myslí. Dále bych rád vyzdvihnul hudbu. V celém filmu tvořila důležitou součást, a zdařile se jim podařilo zakomponovat do 36
aktuální scény odpovídající hudební podkreslení. Film ve mě vyvolal spoustu otázek např.: „Je náš způsob života opravdu tak tvrdý k životnímu prostředí?“, „Dokázal bych se odloučit od civilizace a žít prostým životem bez elektroniky a moderních technologii?“, „Opravdu tak moc plýtváme jídlem?“, „Je nějaké kvalitní řešení nastalé situace ohledně odpadu, znečišťování životního prostředí a byli by lidé ho ochotni akceptovat? A nebo jim v budoucnu nezbude nic jiného než zahodit svoje pohodlí a využít některé z řešení?“, „Nebude svět tímto tempem vypadat jako ve filmu VALL-I (WALL-E), kde je totálně poset odpadky a vypadá jako obří skládka?“ ….. a mnoho dalších otázek. Myslím si, že film měl v divácích zanechat tyto a mnohé další otázky a donutit je aby se zamysleli nad svým každodenním režimem a přístupu k naší malé modré planetce. V tomto mě utvrdila i následná debata s Lucii Jakešovou, tiskovou mluvčí Greenpeace, která mluvila o organizaci, ale hlavně reagovala na naše dotazy. V tu chvíli jsem zjistil velice zajímavou věc. V sále seděla pravděpodobně třída neslyšících a celá debata byla překládána do znakové řeči. Paní Jakešová s tímto faktem byla seznámena předem a připravila si přivítání ve znakové řeči. Občas byly problémy s odezíráním ze rtů, což bylo napraveno rychlým sražením mikrofonu od úst o kousek níž, aby mohli neslyšící diváci odezírat.
Videoklip - Dokument o natáčení ROZHOVOR S NITSCHE Martin Tak jaký je vlastně váš projekt? „Náš projekt obsahuje tři výstupy. Prvním je skladba, ke které už jsme měli vymyšlenou ve druhém ročníku melodii, ale stále nebyla příležitost napsat k ní text a nahrát jí ve studiu. Druhým výstupem je Videoklip k této skladbě a třetím je dokument o tom, jak se celá skladba nahrává a video natáčí.“ Páni, už od druhého ročníku, jo? Takže Vám to vlastně padlo do noty. Jak Vás vlastně napadl tento projekt? „Vzhledem k tomu, že hraju na kytaru a celkově se zajímám o hudbu a video a nějaké ty zkušenosti z natáčení mám, tak jsem poprosil Jana Škodu o spolupráci a jelikož jsem mu návrh říkal už dříve, neměl jedinou námitku a přidal se.“ Takže ten projekt vlastně napadl tebe, a pak už si ho jen s panem Škodou realizoval? „Já se inspiroval projektem z minulého roku, kdy studenti natáčeli svoje album a pomocí školních prostředků propagovali svou kapelu. Mě napadlo natočit vlastní song a k němu i videoklip. Jenže to bylo málo a proto jsme už společně začali vymýšlet co ještě do celého projektu vložit, aby nám ho vůbec uznali.“ Jak se Vám tvořil projekt? Byly nějaké neplánované problémy? A co třeba časová náročnost, stíhali jste odevzdávat výstupy bez problémů, jak jste měli? „Všechny výstupy jsme neočekávatelně plnili včas. Přišel ale v listopadu problém jménem zápal plic a museli jsme prohodit data výstupů týkajících se dokumentu a videoklipu. Co se týče ostatních problému, tak nám nejvíc zhatily plány naše drahé
37
polovičky, které žárlily na herečku, kterou jsme do klipu vybrali. A kvůli těmto problémům jsme nakonec obsadili mojí přítelkyni. Bohudík nebo bohužel, sám nevím, jestli to byl dobrý nápad nebo ne.“ Tak hlavně že si zvládnul ten zápal plic. Tomu žárlení se asi nedalo předejít, ale naštěstí se Vám to podařilo nějak vyřešit. Jak si vlastně stála Tvoje přítelkyně v roli herečky? Doufám, že tohle byli všechny komplikace, co jste měli. Nebo se snad vyskytly ještě nějaké další? „Ještě takové ty drobnější, které se týkají počítačů, se samozřejmě objevily, ale ty nám tak nestály v cestě jako žárlení. Nakonec, co se týče hereckého výkonu, nejsem nespokojený. Práce jako taková to byla zábavná a každopádně bylo lepší se zamilovaně koukat do očí své přítelkyni než slečně, kterou vidím podruhé v životě.“ Ano, to je zcela pochopitelné. Takže hlavně ty sis docela užíval tvorbu scén pro Váš videoklip. Strávili jste na Vašem projektu více času, než jste museli? Řekl bych, že jste si vzali docela nelehký úkol. „Vzhledem k tomu že jsme nějak ty hodiny nepočítali tak mi to ani nepřišlo, ale jestli jsme strávili jeden celý den natáčením songu, další den skládáním textu, další den nahráváním videí, tak jsme přes sto hodin co by dup. Tím že jsme si vybrali projekt, na kterém nás bavilo dělat tak ta složitost práce není taková, jako kdyby to dělal kdokoliv jiný.“ Takže by se dalo říci, že jste si to částečně užívali. To jste si tedy vybrali velmi vhodně Váš projekt. Na vašem projektu byla vidět velká snaha, je tomu tak? „To každopádně. Už na začátku jsme byli motivovaní dostat za výborně, a proto jsme dělali vše co po nás konzultant nebo garant požadoval.“ A jaké tedy bylo vaše hodnocení? „Naše hodnocení bylo přesně takové, jaké jsme toužili už na začátku mít, takže pokud vše dopadne tak máme za jedna.“ Na závěr prosím shrň Váš projekt. „Závěrem bych chtěl poděkovat všem za podporu a škole za možnost tento projekt uskutečnit. Během práce jsem se dozvěděl spoustu nových věcí o kamerách a způsobu natáčení, které určitě do budoucna využiji.“ Děkujeme za rozhovor.
Styl oblékání Pavel Mašek 1.C Každý z nás nosí nějaké oblečení a všichni z nás se snažíme nosit oblečení podle našeho vlastního stylu. Pokud někdo poslouchá Hip Hop, tak se bude snažit vypadat jako on a to minimálně v oblékání. V dnešní době máme spousty možností a můžeme si skutečně nosit jakékoliv 38
oblečení, které sami chceme. Můžeme si objednat oblečení z USA a cenově to vyjde podobně, jako bychom si to koupili u nás ve státě. Někomu hodně záleží na tom, jak vypadá a co nosí za oblečení, a chce, aby z něho každý na první pohled poznal, jaký styl preferuje. Pokud uvidíte někoho s volnýma kalhotama pod pasem a snapbackem na hlavě, tak vám bude hned jasné, že rozhodně neposlouchá country ani metal, ale spíše vypadá na Hip-Hop, R&B nebo rap. Poté už je jen a jen na vás, jaký názor si na něj uděláte. V dřívější době možná platilo přísloví „šaty dělaj člověka“, ale v dnešní době už tomu tak určitě není. Ne každý, kdo má na sobě sako je nějaký manager, a ne každý v teplákách s kšiltovce, musí být hlupák bez vzdělání, co žije na ulici. Jak už jsem řekl, tak si každý určí sám, jak chce vypadat a jestli se zařadí mezi ty tisíce lidí, co potkáváme dnes a denně na ulici a všichni vypadají stejně, nebo se bude chtít co nejvíce lišit, aby si ho každý všiml a bude mu jedno, jestli si o něm jiní myslí dobré nebo špatné věci. Rada na závěr? Oblíkejte se tak, aby se to vám líbilo, a rozhodně se nesnažte vypadat jako někdo oblíbený. Protože to, že je oblíbený, z něj nedělá oblečení.
Tetování Kateřina Pilná 3.A A jak celé tohle pro někoho ničení, a pro někoho zkrášlení těla začalo? Bylo to v Číně a na Novém Zélandu, kde tetování znázorňovalo osobnost, kmen a skutky jedince. Místo dnešních moderních tetovacích strojků se používala dlouhá tyč, která se vyráběla z přírodních materiálů, nejčastěji však z dřeva. Na konci tyče byly ostré jehly, kterými se buďto vklepávala nebo vpichovala barva do kůže, záleželo na zvyku dané oblasti. Oproti dnešnímu procesu tetování, byla tato činnost rituální, tradiční, ale především velmi bolestivá. Dále se tetování objevovalo v Americkém námořnictvu, kde byli motivy tetování především s armádní tématikou. V podobném období se tetování objevilo v Japonsku, kde byli tetováni především vězni a bývalí trestanci. A kde jsme u nich tetování mohli spatřit? Především na viditelném místě, a to z důvodu, aby byl poznamenaný na celý život a zavrhovaný společností. A co se stalo s těmito lidmi? Vytvořili skupinu „Jakůza“, která nadále páchala zločiny, a pro odstrašení si nechávala tetovat celá těla. A kde se tetování vyskytovalo nadále? U prostitutek. Tyto ženy si nechávali dělat tetování z jediného důvodu a na jediném místě, a to nad hýžděmi, kvůli svým klientům, které tím upoutali. Celá tahle „tradice“ se ovšem zničila, když si tetování oblíbili bohaté paničky, které neměli tušení, proč si dobrovolně ubližují, hlavně, že to bylo podle jejich mínění „moderní“. Proč se vlastně lidi tetují v dnešní době? Proč si dobrovolně ubližují? Řekla bych, že se nenajde člověk, co by si tetování udělal pouze pro sebe a svůj pocit. Já především musím říct, že mě tetování fascinují. Hlavně ta má. Miluji, když mají tetování význam, a stoprocentně musím říct, že člověk, co váhá, a není si stoprocentně jistý, by se nikdy tetovat dát neměl. Je to věc, která vám zůstane na celý život, a jen vy si musíte být jistý, že to tak má být. 39
Jaký význam se má po někom opičit? Vůbec žádný. Lidé, co si dají tetování jen proto, že se jim líbilo na někom druhém, netuší, co se od tetování očekává. Ano uznávám, že má tetování také nemají význam jen pro mě, ale mají velký význam pro mou rodinu, což je velké část mě. A co bolest, o které se často mluví? Většinou člověk, co nemá žádné tetování, mluví nejvíce o bolesti. Konkrétně pro mě je tetování příjemné, a to už od začátku, co se maluje tužkou na papír. A co je pro člověka, co se nechá tetovat, nejvzácnější? Kde se dá dále tvořit. Svoje první tetování jsem si promýšlela dva roky, a to jen, zdali si ho mám dát či ne. Motivem jsem si byla jistá už od začátku. Dále lidé nedokážou pochopit, proč člověku nestačí jedno, a nechá se tetovat znovu. Co na to říct? To opět nepochopí člověk bez tetování. Až jednou nějaké bude mít, pochopí to, co se tak těžko vysvětluje. A čím svou práci zakončit? Tetování je pro mě krásné umění. Sama jsem si umění někoho druhého tetovat vyzkoušela a nikdy na ten pocit nezapomenu. Těším se na okamžik, kdy přijdou další zážitky.
Moje vlastní teorie o Ježíšovi Kristovi a jeho vzkříšení Pavel Janouš, 3.C Existuje spoustu různých teorií o jeho vzkříšení, které nebyly nikdy dokázány. Jednou v budoucnosti, když se podaří některým šikovným vynálezcům vynalézt „stroj času“, tak pak teprve pravdu o vzkříšení Ježíše Krista zjistíme a třeba bude mít jinou skutečnost, než mnozí předpokládali. Proto si myslím, že některé věci mají být uchovávány, anebo zůstat tajemstvím, jako například „Pramen věčného mládí“ nebo také „Poklad Templářů“ anebo z modernější doby například „Lochneská příšera“. I ta by měla zůstat legendou nebo tajemstvím, protože pravda ovlivní celý svět. Má teorie o vzkříšení Ježíšovi Krista je vytvořena po přečtení několika různých teorií, po pár shlédnutých dokumentech, ukázek a krátkého filmu „Jesus Kristus“. Spíše menšina komentářů byla také od amatérů, kteří vážně vymýšleli nemožné teorie, ale ty byly dosti zábavné, jako například, že byl unesen UFO nebo dokonce, že se teleportoval do budoucnosti, Anebo že se dohodl s ďáblem a podepsal s ním pekelnou smlouvu, kterou podepsal vlastní krví. Nejpravděpodobnější mi přijde teorie, že lidé byli jím tak posedlí, že nemohli přijmout pravdu, která je ničila uvnitř těla, trápili se. Tito „věřící“ možná z toho důvodu prostě věřili, že on neodešel a že je nikdy neopustil, ale opravdu se ten pan bůh vrátil. Nebo to byl podvrh, kteří vymysleli chytří podvodníci, kteří se za něho vydávali, protože asi chtěli moc nebo respekt od lidí. Myslím si, že lidi byli oklamáni, protože byli natolik závislí na tom Ježíšovi, protože on byl někdo a někteří byli dokonce schopni pro něj udělat i tu poslední věc. A když jim jednoho dne zmizel, nemohli tomu sami uvěřit, pořád věřili tomu, že žije. A když si to stále opakovali, možná se jim zjevil před očima, možná to byla jenom jejich společná halucinace nebo byli třeba pod vlivem omamných látek, které měly asi 40
dlouhodobé účinky. Ale i tak si myslím, že to byla iluze. Spíš došlo ke zjevení vlivem prostředí lidí, kteří v něj věřili a poté ty fámy rozšířili Ježíšovi „stoupenci“, kteří nemohli pořád uvěřit jeho smrti. Nebo že by se našel dvojník anebo měl Ježíš dvojče? O kterém nikomu neřekl, a možná to byla součást jeho plánu, aby lidé začali věřit a to doopravdy. Anebo někdo ukradl tělo a odnesl ho do své skrýše, kde se mohl nechat předělat na Ježíše Krista, nechal si třeba udělat vlasy a obličej. Poté pomocí svých lidí, kteří rozšiřovali jeho zmrtvýchvstání, mohl do detailu říct o tom, jak ho smrt změnila. Nebo byl to on, ten pravý Ježíš? Který se opravdu vrátil? Ale jak? Že by kouzla a magie a dar navracet život opravdu existovaly? Anebo že by dostal druhou šanci na život, protože on byl jediný v té době, kdo měl tento dar a nezneužíval ho? Tak proto ta druhá šance? Ale je to možné, co se stalo, že někdo po smrti se náhle objevil živ a zdráv? Prostě je to nevysvětlitelný jev. Můj názor je, že on by si tu druhou šanci zasloužil. Byl správný, protože dokázal uzdravovat lidi. Moc si vážím toho, že se nestaral jen o sebe a že dával naději druhým lidem. Toho by se měli držet i lidi dneška. Tak ukažme, že jsme taky dobří a srdeční lidé a pomozme tomuto světu jako třeba on. A podívejte, jak dopadl, je uznávaným všemi církvemi po celém světě.
ZAJÍMAVOSTI KOLIK VYDĚLÁVAJÍ NEJLÉPE PLACENÍ ČEŠTÍ SPORTOVCI? Čerpáno z Magazín Sport, 14/2013 Měsíční příjem nejlépe placených českých sportovců: 1. ČECH Petr, fotbal, Chelsea 2. ROSICKÝ Tomáš, fotbal, Arsenal 3. BAROŠ Milan, fotbal, Galatasaray(Baník) 4. ELIÁŠ Patrik, hokej, New Jersey 5. VESELÝ Jan, basketbal, Washington
- 12. 669. 000,- Kč/ za měsíc - 11. 083. 000,- Kč/ za měsíc - 5. 827. 000,- Kč/ za měsíc - 5. 694. 000,- Kč/ za měsíc - 5. 225. 000,- Kč/ za měsíc
Maximální měsíční výdělky hráčů v českých soutěžích: Sport Hokej Fotbal Basketbal Volejbal Házená Florbal
hvězda 330. 000,- Kč 260. 000,- Kč 200. 000,- Kč 100. 000,- Kč 40. 000,- Kč 0,- Kč
reprezentant 260. 000,- Kč 200. 000,- Kč 100. 000,- Kč 40. 000,- Kč 0,- Kč
průměrný hráč 130. 000,- Kč 60. 000,- kč 30. 000,- Kč 20. 000,- Kč 10. 000,- Kč 0,- Kč
KLUK, KTERÝ BĚHAL DENNĚ 32 KILOMETRŮ DO ŠKOLY Čerpáno MF Dnes, 5. dubna 2013 Zersenay Tadese, běžec dlouhých tratí, reprezentant africké Eritreje, neměl právě snadné dětství. Když byl klukem, zuřila v jeho zemi válka a on běhal denně 32 kilometrů po 41
svých do školy. Když dospěl, stal se skvělým běžcem dálkových tratí. Naposledy vyhrál pražský půlmaratón. Otázka zní, kdopak by asi tak v Česku běhal takovou dálku do školy?
JE OPRAVDU VŠECHNO V ČESKÉ REPUBLICE TAK ŠPATNÉ? Čerpáno, Reflex, 14/2013 Analytik David Havlíček se ve svém příspěvku zamýšlí nad stavem ekonomiky a úrovně života v České republice. Níže jsou uvedeny některé údaje ze statistik, které dokreslují, že ne vše je tak špatné, jak se snaží někteří hysteričtí kritici všeho vykládat. -
máme nejnižší míru chudoby v EU máme šestou nejnižší nezaměstnanost v EU máme pátý nejnižší index mizérie v EU zahraniční obchod překonává rekordy ekonomicky jsme překonali Portugalsko a Řecko veřejný dluh je sedmý nejnižší v EU náklady na dluhovou službu jsou rekordně nízké
ZAJÍMAVÉ VÝROKY MOUČKOVÁ Kamila, 85 let, bývalá televizní hlasatelka, která po roce 1969 nejprve působila v bufetu, pak jako uklízečka, až do roku 1989 nesměla vystupovat a jejím třem dětem komunisté zakázali studovat. Vybráno z rozhovoru z MF Dnes, 13. dubna 2013. „Jezdím na besedy do domovů důchodců a jednou na mě takhle vystartoval nějaký starý komunista, tak jsem zařvala na celý sál: S komunisty se nemluví! Jakýpak bylo líp? Vždyť se na to podívejte, co se v tomhle státě dělo od roku 1939? Nejdřív nacistická okupace, druhá světová válka. Pak jsme se na chvilku nadechli, hned rok 1948. Pak padesátá léta, kdy komunisti zavírali a popravovali! Pak se to táhlo, v roce 1968 přišla naděje, nádherné pražské jaro – a smeč: znovu normalizace. Víte, na tomhle národě mi vadí jedna věc. Jsme hrozně stateční dva dny. To dovedeme zvonit klíči a za týden už strašně nadáváme. To není dobré. Rok 1989 byl naprostý zlom. Od té doby konečně, po desítkách a desítkách let, žijeme ve svobodné zemi. To tady od roku 1939 nebylo. Komunistická ideologie je pro mě zrůdná. A to říkám i při vědomí, že jsem dcerou Viléma Nového, vysokého komunistického funkcionáře, se kterým jsem se v roce 1968 úplně rozešla. Pořád mi před dveřmi stáli fízlové, pořád jsem chodila na výslechy … Prostě normální život, který jsem si vlastně zvolila. Ale myslím si, že jsem se rozhodla správně. Při pohřbu kamarádky z mládí Jiřiny Švorcové jsem se motala mezi těmi hroby, abych se u hlavního vchodu nepotkala s těma komunistickýma hajzlama. Byl tam ten „kůl v plotě“ a další a s těma jsem se vidět nechtěla. Já jsem se prostě přišla rozloučit se svojí kamarádkou z mládí, protože si myslím, že s kamarády se člověk prostě rozloučit má.“
42
