Slovo šéfredaktora pět se vám hlásíme s novou dávkou článků, úvah a rozhovorů. V tomto čísle naleznete celou řadu úvah, týkajících se prezidentských voleb a amnestie, dále pak články o všemožných sportech a hrách. Přečtete si rozhovory s našimi žáky a v neposlední řadě se spolu s žáky čtvrtých ročníků podíváme na některá filozofická témata. To vše, a mnohem více v novém čísle Presíku. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek.
O
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor
2
Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora
Dobrý den v druhém pololetí! Mgr. Zbyšek Nechanický
První pololetí uběhlo, jsou za námi pololetní a těšíme se na jarní prázdniny. Výpisy vysvědčení u 1. a 2. ročníku a vysvědčení u 3. a 4. ročníku přineslo hodnocení práce za první pololetí. Jistě je co zlepšovat. Ocenění si zaslouží zejména 29 studentů, kteří prospěli s vyznamenáním. Na dodatečné zkoušky se chystá 32 žáků, kteří v nějakém předmětu za první pololetí nebyli hodnoceni. Kdyby chodili do školy častěji, nemuseli by být zkoušeni formou komisionální zkoušky, která je jistě náročná. Pochvalu si zaslouží třída 1. B, která má nejlepší docházku do školy a třída 4. B, která má nejlepší průměrný prospěch ve škole. Po 67. jsme se sešli na maturitním plese Smíchovské průmyslovky a věřím, že každý má své zážitky. Uskutečnily se čtyři termíny dnů otevřených dveří. Celkem naši školu v jejich rámci navštívilo 347 žáků základních škol. Není to špatný výsledek, lepší než minulé dva školní roky. Zda je to výsledek výborný, teprve uvidíme. Rád i touto formou děkuji studentů 4. L, 4. C a 3. L, za významnou pomoc a provázení zájemců a jejich rodičů při dnech otevřených dveří. Provázející studenti se tradičně velmi dobře zhostili role průvodců, měli velmi dobré vystupování a zájem udělat pro svoji školu něco navíc. Maturantům se přiblížila maturitní zkouška, druháci a třeťáci v IT a třeťáci v TL si začnou zajišťovat praxi. Každý má své povinnosti a ty je potřeba zodpovědně plnit. Tři třídy prvního ročníku mají za sebou lyžařský výcvikový kurz ve Špindlerově Mlýně. Zbylé dvě třídy se teprve začnou chystat do Pece pod Sněžkou.
Program na únor a březen 2013: ÚNOR 2013 11. – 17. 2.
jarní prázdniny
BŘEZEN 2013 17. – 23. 3. 17. – 22. 3.
3
lyžařský výcvikový kurz (Vraní chata, Pec pod Sněžkou) poznávací zájezd do Anglie
HOSPODAŘENÍ ŠKOLY Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy „Ředitele škol považuji za opravdové kouzelníky. Přestože každým rokem mají méně dotací, dokáží vždy nějakým zázračným způsobem chod svých škol zajistit.“ Výše uvedený citát je výrokem nejmenovaného představitele zřizovatele a já si myslím, že je docela výstižný. I vzhledem k číslům, která jsou níže uvedena. V tomto dokumentu rozebírám obecně i konkrétně hospodaření školy a naznačuji největší problémy, se kterými se jako ředitel musím každý rok vyrovnávat. Tento materiál je určen jak pro informaci směrem k veřejnosti (studenti, jejich rodiče, pracovníci školy), tak také směrem ke zřizovateli (Praha) a MŠMT (Ministerstvo školství). Všude tam byl poslán. Otázkou je, zda nalezne nějakou odezvu, po zkušenostech z minulých let se obávám, že nikoli.
PRÁCE ŘEDITELE S ROZPOČTEM ŠKOLY O rozpočtu školy na rok 2013 se bude pochopitelně jednat. První rozpočtové jednání se většinou týká oblasti mezd a probíhá v březnu příslušného roku, druhé rozpočtové jednání se týká mezd a provozních výdajů a probíhá v říjnu příslušného roku. Jako vždy je tak konečný rozpočet nejasný po celý rok. V roce 2012 byly konečné úpravy rozpočtu schváleny Radou HMP až v listopadu 2012. Z tohoto pohledu je velmi náročné plánování výdajů, neboť se ředitel musí pohybovat v oblasti odhadů, předpokladů a vroucných přání vlastně po celý rok.
PROVOZNÍ PROSTŘEDKY Níže uvádím přehled dotací zřizovatele na provoz školy. Již několik let dostává naše škola přidělené prostředky, které nejsou konečnou sumou za předchozí kalendářní rok, ale sumou, kterou měla škola navrženou v roce předešlém. Každým rokem poté nastává velmi těžké vyjednávání o navýšení rozpočtu, aby plánovaná ztráta nebyla tak vysoká. Vzhledem k tomu, že naše škola, i díky naší vlastní aktivitě, má určité zdroje na svých fondech, je vlastně „trestána“ tím, že je nucena tyto zdroje použít na dokrytí svého provozu. Ale nepovažuji toto za nějaký zlý úmysl vůči naší škole či za její diskriminaci, podobně tomu je i na jiných školách, jak mám informace od svých kolegů. Nicméně tento stav nepovažuji za správný. V poslední době jsou školy tlačeny k tomu, aby z Investičního fondu převedly prostředky do provozu. To ale znamená, že místo obnovy vybavení školy, k čemuž je Investiční fond určen, jsou tyto prostředky používány na běžné provozní výdaje, například energie či služby. Přitom je Investiční fond tvořen odpisy a ty mají být z logiky věci využívány právě k udržování budovy a vybavení školy.
4
Situace, kdy jsou nízké dotace z MŠMT na ONIV a zároveň je nedostatečně financovaný i provoz, dotovaný zřizovatelem, je pro školu velmi svízelná. Přitom ceny rozhodně neklesají, naopak se náklady na energie i služby neustále zvyšují. Z toho vyplývá, že rok od roku je na tom škola hůře a hůře. Ano, nakonec nějak chod školy zajistím, ale bohužel se tak děje na úkor jejího rozvoje či alespoň potřebné obnovy jejího vybavení. Což u naší školy, zabývající se informačními technologiemi, je obzvláště palčivá otázka. Přehled dotací na provoz školy: Rok
Navržená dotace k 1. lednu
Dojednaná dotace ředitelem k 31. prosinci
2009 2010 2011 2012 2013
5. 331. 000,- Kč 5. 757. 000,- Kč 5. 832. 000,- Kč 5. 623. 000,- Kč 5. 623. 000,- Kč
6. 091. 000,- Kč 6. 107. 000,- Kč 6. 072. 000,- Kč 5. 973. 000,- Kč ?????
Ztráta uhrazená z fondů školy 0,- Kč 188. 771,- Kč 700. 000,- Kč 600. 000,- Kč zatím cca 1,2 milionu
Poznámka: Nedostatečná dotace v provozní kapitole byla v roce 2010 pokryta z Rezervního fondu, v roce 2011 pak převedením prostředků z Investičního fondu do provozu. V roce 2012 bylo do provozu převedeno 500. 000,- Kč z Investičního fondu a na běžné opravy a výměnu vybavení školy bylo použito dalších 100. 000,- Kč z Rezervního fondu.
ONIV – OSTATNÍ NEINVESTIČNÍ VÝDAJE Tyto prostředky poskytuje MŠMT, pro tuto kapitolu se vžil nesprávný název „dotace na učební pomůcky“. Od roku 2003 se dotace začíná snižovat, každý rok se „uloupne“ pár procent. Výsledek je nakonec ohromující, za deset let byla tato dotace snížena o 76 %!!! Pro rok 2013 plánuje MŠMT navýšení, ovšem i pokud bude přislíbených 800 milionů korun do českých škol rozděleno, nedostaneme se v žádném případě na původní částky. Pokud byla v loňském roce použita na ONIV cca 1 miliarda Kč, navýšení o 0,8 miliardy může znamenat vzrůst ONIV na necelý dvojnásobek. Jsme pochopitelně rádi za každou korunu, ale stále není nijak nahrazen velký propad dotací na ONIV za poslední roky. Chronologie snižování ONIV: 2003 2006 2012
5
554 studentů 609 studentů 609 studentů
- 726. 000,- Kč - 530. 000.- Kč - 177. 000,- Kč
- 1. 310,- Kč na studenta - 870,- Kč na studenta - 291,- Kč na studenta
CELKOVÉ SNIŽOVÁNÍ DOTACÍ OD MŠMT Od roku 2006 začíná postupné snižování prostředků poskytovaných MŠMT pro školy. Nejprve byl zrušen program SIPVZ (program podpory rozvoje informačních technologií ve školách), bývalá paní ministryně Buzková škrtla při svém odchodu z funkce částku ve výši jedné miliardy korun, vydávanou na tyto účely. Pak následovalo zrušení dotací na program „internet do škol“, tzn. placení nejnižšího paušálu za internetové připojení (v současné době nás stojí cca 100. 000,- Kč na rok). Přitom se neustále plíživě snižovaly dotace na ONIV. O kolik méně od MŠMT má naše škola v roce 2012 oproti roku 2006: Zrušení dotace SIPVZ Ukončení placení internetu Snížení ONIV přímé
- minus cca 400. 000,- Kč - minus cca 30. 000,- Kč - minus cca 353. 000,- Kč
Celkové snížení proti roku 2006
- minus cca 783. 000,- Kč (!!!)
EVROPSKÉ PENÍZE – ILUZE I VĚDOMÁ LEŽ Když se mluví o snižování dotací od MŠMT pro školy, vždy představitelé MŠMT říkají, že je toto snížení kompenzováno využíváním dotací z Evropských fondů. Bohužel toto platí pouze pro mimopražské školy. Což už zapomínají dodat a osud pražských škol je evidentně nijak netrápí. Na dotaz představitelů OŠ MHMP v minulých letech, jak bude kompenzováno toto snížení dotací MŠMT pro pražské školy, které nemohou v rámci šablon pro školy dotace z Evropských fondů čerpat, zazněla velmi jednoduchá odpověď: „Pražské školy prostě mají smůlu.“ Bohužel tuto arogantní odpověď všichni berou a nikoho nijak nepohoršuje. Přestože v pražských školách studuje mnoho studentů ze Středočeského kraje (u nás jde o jednu třetinu), musíme si poradit bez dotací MŠMT i bez dotací pomocí šablon z fondů EU. Že jde o velkou diskriminaci pražských škol, asi není třeba dodávat.
DOTACE MŠMT NA MZDY – ŽONGLOVÁNÍ S ČÍSLY V tuto chvíli je naší škole přiznána částka, kterou na mzdy měla schválenu pro kalendářní rok 2012. Skutečný stav bude jasný až po prvním rozpočtovém řízení v březnu 2013. Zatím je provedeno rozdělení na pedagogické a nepedagogické pracovníky, které má být prý zrušeno, ale čeká se na naplnění tohoto slibu. Platovou inventuru vyplňujeme ještě s dělením na pedagogické a nepedagogické pracovníky. Zase jeden „malý“ zádrhel pro ředitele, který má smysluplně pracovat s dotacemi. Zatím jsou prostředky na mzdy snížené oproti roku 2011 o 2 %, což bylo v loňském roce nazýváno kouzelným slůvkem „vázání“ dotací. Je nepochybně pravda, že vázání dotace zní lépe než snížení dotace, zvláště v médiích.
6
Až se právě v médiích někdo dočte, že pan ministr zajistil navýšení prostředků na platy pro rok 2013 o 1 %, bude to znamenat, že v roce 2013 bude na mzdy „pouze“ o 1 % prostředků méně než v roce 2011. Ovšem to již v médiích asi uvedeno nebude. Pokud tedy k tomuto navýšení skutečně dojde.
HOSPODAŘENÍ ŠKOLY V ROCE 2012 Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Hospodaření školy v kalendářním roce 2012 je již uzavřené a tak se dá bilancovat. Níže předkládám stručný přehled tohoto hospodaření. Začněme nejprve dotacemi, které pocházejí z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), pak se podíváme na běžné dotace od zřizovatele, tedy města Prahy, přes mimořádné dotace a granty přejdeme k využití fondů školy. Nejprve uvedu celý přehled hospodaření a poté některé kapitoly rozeberu.
Výdaje školy v roce 2012 Výdaje na mzdy zaměstnanců školy Výdaje na dohody o pracovní činnosti Odvody státu zaměstnavatele za zaměstnance (zdravotní a sociální pojištění) Ostatní neinvestiční výdaje (ONIV) Výdaje na běžný provoz školy Mimořádná dotace na rekonstrukci datové sítě Granty do výuky od zřizovatele Čerpání grantu na stáž studentů ve Finsku Výdaje z Investičního fondu Výdaje z Rezervního fondu
- 18. 663. 000,- Kč 392. 000,- Kč - 6. 655. 000,- Kč - 177. 000,- Kč - 6. 573. 000,- Kč - 2. 375. 591,- Kč - 192. 000,- Kč - 295. 569,- Kč - 1. 588. 000,- Kč - 503. 014,- Kč
ONIV – ostatní neinvestiční výdaje Tyto prostředky poskytuje MŠMT a tato kapitola je lidově označována jako prostředky na učební pomůcky. Vzhledem k její malé výši z ní byl hrazen pouze částečně nákup software a školení zaměstnanců, vše ostatní muselo být hrazeno z provozu, tedy včetně nákupu učebních pomůcek, knih, časopisů, oprav hardware a částečně i nákupu software.
Provozní prostředky Tyto prostředky poskytuje zřizovatel a bohužel nestačí na běžné výdaje. Proto bylo převedeno do této kapitoly 500. 000,- Kč z Investičního fondu a dalších 100. 000,- Kč na běžné opravy a údržbu vybavení školy bylo použito z Rezervního fondu. Níže jsou uvedeny některé (největší) výdaje na provoz. Výdaje na teplo (topení) Výdaje na úklidovou firmu (úklid) Výdaje na elektrickou energii Opravy a údržba zařízení školy Telekomunikační služby včetně internetu
7
- 1. 194. 785,- Kč - 792. 130,- Kč - 748. 302,- Kč - 404. 129,- Kč - 276. 463,- Kč
Výdaje z Investičního fondu Z investičního fondu školy byly hrazeny níže uvedené výdaje. Jde o investice do vybavení školy, na které byl se souhlasem zřizovatele (Rady HMP) využit Investiční fond školy. Ten je tvořen odpisy, které jsou do tohoto fondů odváděny z kapitoly provozních prostředků. Největším výdajem byla rekonstrukce půdních prostor, ze které vznikla třetí část Studentského klubu s názvem Studentská knihovna. Vybudování Studentské knihovny - 797. 401,- Kč Výměna zařízení počítačové učebny 106 - 320. 656,- Kč Výměna zařízení počítačové učebny 406 - 470. 480,- Kč
Výdaje z Rezervního fondu Rezervní fond je tvořen prostředky, které škola získá v rámci doplňkové činnosti, tedy pronájmem prostor školy či ploch na škole na reklamu, z pořádání školení a kursů. Největší výdaje z tohoto fondu jsou uvedeny níže. Šlo především o vybavení kmenových učeben, kam byl umístěn dataprojektor, promítací zařízení a připojení pro notebook pedagoga. Takto je již vybaveno 13 kmenových učeben, zbytek bude takto zařízen na začátku roku 2013. Vybavení kmenových učeben technikou - 378. 905,- Kč (dataprojektor, plátno, připojení notebooku) Nákup notebooků pro pedagogy - 99. 988,- Kč
Kolik stojí rok studia jednoho studenta SSPŠ Je jistě zajímavé se podívat, jaké jsou výdaje na rok studia pro jednoho studenta školy. Pokud pominu různé investice a granty, a vezmu pouze výdaje na mzdy pedagogů, provozní výdaje a ostatní neinvestiční výdaje (ONIV), je potřeba na jeden rok 32,5 milionů korun. Jestliže je na škole 612 studentů, je vydáno ročně na jednoho studenta 53. 000,- Kč. Ve skutečnosti se musí škola udržovat, proto jsou výdaje ještě o několik tisíc korun vyšší. Tuto částku do vzdělávání každého studenta vkládá stát respektive zřizovatel. Je hrazena z daní občanů. Jak je tedy vidět, vzdělání není rozhodně zadarmo, ale čtyřleté studium na naší škole pro jednoho studenta vyjde stát a zřizovatele asi na 225. 000,- Kč. Jinými slovy, každý jeden student na naší škole dostává na své středoškolské vzdělání dotaci téměř čtvrt milionu korun.
Udělení „ekologického Oskara“. Ing. Eva Vacková, vyučující fyziky a chemie Unikátní otáčivý dům Bohumila Lhoty z Velkých Hamrů na Jablonecku sklízí obdiv doma i ve světě. Tato rarita získala takzvaného „ekologického Oskara“, tedy absolutní vítězství v celosvětové soutěži Energy Globe Award 2012, týkající se ekologických či energeticky úsporných projektů, staveb a nápadů. O absolutním vítězi rozhodla odborná porota EON Energy Globe Award ČR, jejímž čestným předsedou byl zakladatel této soutěže Ing. Wolfgang Neumann, dále pak veřejnost hlasováním na internetu a také diváci v sále finálového večera.
8
Projekt tohoto ekologického domu zaujímá pouze 65 metrů čtverečních a pohodlně se do něj vejde šestičlenná rodina. Dům stojí uprostřed ohromného kruhového bazénu zapuštěného do betonových základů domu. Ve spodní části stojí válec, který celým domem hýbe. Díky důmyslnému mechanizmu lze místnosti domu libovolně otáčet do jednotlivých světových stran, třeba podle toho, odkud právě svítí slunce. Navíc je možné dům „ponořit“ až do hloubky dvou metrů pod úroveň okolního terénu a použít tedy půdu jako vynikající tepelnou izolaci, jeho obyvatelé se nemusí obávat mrazů. Do bazénu se napouští voda prohřívaná střešními solárními panely. Obsluhu zvládne každý, žádné speciální školení není třeba. Díky soutěži se do povědomí veřejnosti dostává stále více skutečnost, že pro kvalitu životního prostředí může mnoho udělat každý z nás. Jejím cílem je národní i mezinárodní zviditelnění energeticky úsporných projektů. Tyto projekty šetří energii, přírodu, využívají obnovitelné zdroje a celkově přispívají k ochraně životního prostředí. Ruským členům poroty se nesmírně líbila paralela s otáčecí chaloupkou ježibaby ze slavné pohádky „Mrazík“ …….
Vypněte mobily, ať vám to pálí! Adrian Binko, 3.A Vsadím se, že každý z vás, co právě čtete tento článek, nejste bez mobilu. Každý má dneska mobil a mnoho z nás běžně používá i další zařízení, jako jsou pc tablety, elektronické čtečky, notebooky a spolu s nimi i WiFi, Bluetooth či 3G síť. Informační technologie, internet atd. nám samozřejmě umožnují mnohem lepší komunikaci, urychlují práci, usnadňují přístup k informacím. Jsou ale na druhou stranu škodlivé vůči našemu fyzickému a psychickému zdraví?
Škodí bezdrátové sítě našemu zdraví? Rodiče nám říkají často „Neměl bys spát s mobilem, neměl bys tolik hodin trávit u počítače..." Většinou však svůj postoj k IT neumí kloudně vysvětlit a nemají čím argumentovat. To však neznamená, že se mýlí. Existuje spojitost mezi mobilními zařízeními a naším zdravím? Nejen psychologové, ale i běžný pozorovatel a upřímný uživatel ví, že čím více zjednodušení máme, tím také máme více problémů a starostí, a s většími možnostmi činíme méně užitečného. Je v tom ale i něco víc? Vynálezce Milan Hein žije bez mobilního telefonu a mimo bezdrátových sítí a má své vědecky doložené argumenty, že to má své opodstatnění.
Kdo je Milan Hein? Milan Hein byl elektronikem ve strakonické nemocnici, vývojovým pracovníkem několika českých, rakouských a amerických firem. Je autorem dvou desítek vynálezů z oblasti elektroniky. Od roku 1989 je na volné noze a vynalézá přístroje navracející zdraví. Získal dokonce cenu Nejlepší vynálezce ve zdravotnictví z roku 1985.
9
Jeden z jeho prvních vynálezů byl např. monitor, který kreslil dechovou křivku novorozeněte. Fungoval proti syndromu náhlého a nevysvětlitelného úmrtí dítěte při zástavě dechu. V poslední době se zase soustřeďuje na rezonátory proti vlivu mobilu a přístroje, které dovedou ničit infekce.
Co nám nikdo neřekl Svět je složen z nejrůznějšího vlnění, z frekvencí, což spojuje současnou vědu a medicínu s naukami o čakrách a nejrůznější alternativní medicínou, která existuje již tisíce let. Milan Hein dokáže změřit biopole, čímž předčil poznatky současné fyziky, protože jeho měřidla ukazují něco, co fyzika nedokáže jasně vysvětlit. Výsledky jeho práce zatím nikdo nepopíral. Dokáže s pomocí svých přístrojů zlikvidovat infekce nebo třeba i viry, což klasická medicína nedokáže. Nejvíce podle něj škodí WiFi a GSM. Mobil je vysílačka, a pokud změříme třeba pole homeopatika, je po záření mobilu menší. Častý výsměch lidí končí v okamžiku, kdy stopa osciloskopu vliv prokáže. GSM nebo WiFi modemy kolem sebe šíří elektromagnetické záření o vysoké frekvenci, která rezonuje s biopolem člověka a rozrušuje ho. Tím dochází k poškození zdraví. Rušivé pole vychází z přístroje, jen když je funkční. Problém mobilu je ten, že se každé dvě minuty hlásí na věž. To znamená, že jeho uživatel dostává ránu za ránou. WiFi zase běží nepřetržitě. Lidé jsou v patologickém stavu každý den. S mobilem u postele pak i celou noc. Spojení pak nalezneme i s problémy neplodnosti či rakoviny prostaty.
Dopad záření na zdraví Při zavádění mobilů na trh hygienici museli stanovit normy, ty však zajišťují funkčnost mobilu, ne ochranu jeho uživatelů. Mobily a podobná zařízení tu navíc nejsou příliš dlouho. Expoziční doba působení je nejméně 12 let. Mnoho lidí denně telefonujících a nosících mobilní telefon u sebe, má již dnes narušenou imunitu, mnohdy i bez možnosti obnovy imunitního systému. Je to podobné jako s cigaretami, kdy po dvaceti letech narůstá onemocnění rakovinou a stinné stránky vylézají na povrch. Zdravotní problémy spojené s mobily se projevují třeba náhlými a nevysvětlitelnými kolapsy, i když se před tím člověk cítí skvěle, nebo tupým bolením hlavy, které dnes nezná jen málokdo. Také onkologické statistiky mluví dost jasně. V současné době je například spousta problémů se štítnou žlázou. To je první rezonanční pole mobilu. Uši a mozek jsou sice blíže, ale po mechanické stránce odolávájí rezonanci více.
Průkopník závažných zjištění Souvislost nalezneme i s dokumentací atomového fyzika Vladimíra Kubeše, který již před mnoha lety upozorňoval na elektromagnetická a modulovaná geostatická pole, která působí destruktivně na úrovni buněk a struktury živého organismu. Dospěl k závažným zjištěním, ukazujícím na přímý destruktivní vliv na zdraví, imunitu a vitalitu lidí vlivem EMP (elektromagnetická pole). Ve větších dávkách vedoucí samozřejmě až ke smrti. Jedná se také o působení mnoha mikrovlnných novodobých polí z mnoha mobilních a datových vysílačů, translačních stanic atd. Se svými poznatky se nebál oslovovat ve své době televizi i vládní činitele. Jeho objektivní důkazy však za dřívějších časů nesměly na veřejnost, nebo vycházely v
10
sestříhaných kompromitujících podobách. I dnes jsou nadále prosazovány zájmy farmaceutických, telekomunikačních a dalších společností před zájmy zdraví veřejnosti.
Jak se může člověk ochránit? Rozhodně ne nějakými rušičkami, které vyzařují stejná záření. Ani se nemusíme obávat mikrovlnek nebo televizorů. Ty fungují buďto krátkodobě, nebo jsou dostatečně daleko a jejich záření neprostupují skrze nás. Základ je mít od sebe bezdrátové telefony co nejdál. Do čtyř metrů je situace kritická. Na místě je i nepoužívat doma WiFi síť nebo dlouhodobá připojení přes bluetooth. Na západě se dokonce stává zvykem na noc všechny spotřebiče vypínat, protože domy jsou prošpikované elektrickými sítěmi.
Co záření ve školách? Nejhorší vliv mají zařízení na studenty základních a středních škol. Sedí ve škole denně mezi dvaceti až třiceti mobily. Pak hodiny u internetu. I jedinec bez mobilu je tedy nedobrovolně vystaven negativním vlivům. Milan Hein prováděl testy na koncentrovanost žáků, které měli aktivní mobily. Výsledky byly jasné - písemné testy, které dělali, trvaly déle a studenti nadělali více chyb než bez mobilu. Studenti ve třídách s takovým zářením mají horší schopnost zapamatování, ztrácejí intuici, vnímavost, jsou nesoustředěné a agresivní. V některých státech jsou mobily dokonce přísně zakázány. Katastrofou jsou potom učebny informatiky pod WiFi připojením. Těžko ale někdo tyto informace bude brát vážně i přes vědecké důkazy, když nám v médiích vymývají mozky každý týden jinými názory o tom, co na nás má a nemá negativní vliv, jen za ziskem sledovanosti a peněz.
Buďme offline Já osobně si myslím, že do školy patří pouze elektronická zařízení pro zápis a čtení, která usnadňují práci, ale nevyzařují žádná zbytečná záření. Nechť si tedy každý položí ruku na srdce a zeptá se sám sebe, zda by mu uškodilo hodně přepnout svá zařízení do režimu offline a neškodit tak zdraví svému ani zdraví ostatních.
Digitalizace školství Kristián Jejkal, 1.L Rád bych se vyjádřil k pojmu digitalizace školství. Podle mého názoru je to velmi dobrá cesta k učení, například si myslím, že na počítači si student dokáže látku i rychleji zapsat a nemusí si s sebou do školy brát velké množství sešitů a když se bude chtít na něco podívat, tak se mezi velikém množství sešitů nebude muset prohrabovat. Co se týče tabletů, tak si nemyslím, že by to bylo moc výhodné. Jen když by se na tablet připojila klávesnice, tak by to podle mého názoru bylo užitečné, protože psát na tabletu většinou není tak pohodlné a často vám ujede prst, čímž se na tabletu hodně chybuje. Nevýhoda ale nastává, když si chcete zapisovat matematiku, chemii, geometrii nebo fyziku. To už je lepší si vzít normálně tužku a sešit kvůli různým znakům. Také vidím výhodu ve školách, ve kterých jsou učebny vybavené počítači, protože si člověk nemusí brát svůj a vystačí si jen s flash diskem. Komunikace s učitelem je také výhodnější, když učitel chybí, tak se s ním můžete domluvit přes e-mail.
11
Interaktivní tabule jsou podle mě lepší nejen v tom, že si z hodiny žák více zapamatuje, ale probírané učivo si mnohem lépe představí. Nebo se toho o hodině probere více, než když učitel píše látku normálně na tabuli. Obrovská výhoda je taky u jazyků, kde si třída může normálně pustit mluvené slovo, kde se dá odposlouchat výslovnost. Myslím si, že čtečky jsou mnohem praktičtější, než normální knihy, protože seženete jakoukoliv knihu hned a opět si nemusíte brát a přehrabovat se ve spoustě knih. Další výhodou je zapisování známek a oznámení na internet, protože už se nemůže stát, že bych si zapomněl žákovskou knížku, nevěděl o domácím úkolu nebo o odpadlých hodinách a rodič se může podívat na známky kdykoliv. Obecně si myslím, že digitální technika ve školství je rozhodně dobrá věc ve všech směrech a myslím si, že se tato metoda učení bude v budoucnosti jen rozrůstat. Já s ní a mám jen dobré zkušenosti.
MICROSOFT PROJECT Jan Beneš, 4.L
Microsoft Project je nástroj pro projekt management, který je součástí kancelářského balíku Microsoft Office od společnosti Microsoft. Slouží jako podpora projektového řízení, správu úkolů, zdrojů a zjišťování aktuálního stavu projektu. Poskytuje různé výstupy - Ganttův diagram, přehled peněžních toků, kalendáře, analýzy EVA a PERT, atd.
Jednoduchá a rychlá práce Intuitivní uživatelské rozhraní a plánování, připomínající práci v Excelu, zjednodušuje návrh projektu. Obsáhlé množství předdefinovaných šablon umožní vytvořit profesionální projekt a sníží tak riziko zapomenutí některých milníků.
Automatické doplnění termínů Stačí zadat délku trvání jednotlivého úkolu a Project automaticky doplní, odkdy dokdy úkol potrvá, naváže na předchozí úkol a nabídne k vyplnění políčka, která potřebujete sledovat (zdroj, stav prací, rozpočet, apod.)
Týmové plánování Project umožňuje zobrazit zdroje nebo účastníky projektu a k nim přiřazené úkoly v časové ose. Pokud jsou zdroje přetížené, je možno pouhým přetažením myši přiřadit úkol jinému zdroji a optimalizovat tak jejich využití.
Týmová spolupráce Pomocí zobrazení BackStage může každý publikovat na server SharePoint stav prací na jeho části projektu a zároveň dostávat projektové aktualizace od vlastníka projektu.
12
Něco o vývoji První verze Microsoft Project byla uvedena pro operační systém DOS v roce 1984 společností, která pracovala pro Microsoft. Softwarová firma Microsoft koupila všechna práva k software v roce 1985 a vydala verzi 2. Verze 3 pro DOS byla vydána v roce 1986. Verze 4 pro DOS byla poslední verzí pro tento operační systém a na trhu se objevila roku 1987. První verze pro operační systém Windows byla vydána v roce 1990 pod názvem verze 1 pro Windows. Microsoft Project byla třetí aplikace založená na Windows. Přestože byla představována jako součást Microsoft Office, nikdy nebyla přidávána do žádné sestavy MS Office. V současné době je k dispozici ve dvou verzích, Standard a Professional.
Ganttův diagram Ganttův diagram je druh pruhového diagramu pojmenovaný po H. L. Ganttovi, průmyslovém inženýrovi, který byl za první světové války průkopníkem jeho používání. Ganttův diagram se využívá pro grafické znázornění naplánování posloupnosti činností v čase. V základní podobě Ganttův diagram neobsahuje vztahy mezi činnostmi, ale moderní softwarové nástroje pro plánování projektů do něj tyto závislosti obvykle zakomponovávají.
PREZIDENTSKÉ VOLBY, OHLASY, ČLÁNKY STUDENTSKÉ PREZIDENTSKÉ VOLBY Petr Louda, 2.L, předseda studentské rady Jak jistě všichni víte, tak se na naší škole odehrálo druhé kolo studentských prezidentských voleb. Tentokrát tuto akci nezaštitovala organizace Člověk v tísni, takže vše bylo v roly Studentské rady naší školy, potažmo mě. Na pořádaní voleb jsem se velmi těšil, jelikož to byla moje první oficiální údálost v křesle novopečeného předsedy Studentské rady. Rád bych hned ze začátku poděkoval za výpomoc s organizací sekretariátu a vedení školy. Ti, kteří přišli volit, si jistě pamatují jak místnost vypadala, pro ostatní jsou tu fotky a popis. Vše se odehrávalo v místnosti 301 ve třetím patře hned u schodů. Měl jsem k dispozice vlajku i státní znak, vše dotvářela volební komise v černých oblecích. Jelikož již víme skutečný výsledek voleb prezidenta, můžeme srovnávat. Ve studentských volbách byla účast o dost menší než ve skutečnosti. Podle mě překvapivě malý zájem o volbu vychází z celkového názoru studentů na dnešní politiku. Jejich zájem měl být podpořen zapojením pedagogů, ale i u nich se setkáváme s mizivím výsledkem. Celá idea spočívala v tom, že kantoři touto cestou budou studenty motivovat k zájmu o dění v naší republice. Někdo může namítat, že politika do školy nepatří, ale kde jinde by se měli mladí lidé dozvědět a naučit, jak se správně orientovat v dnešní době. Volba byla zcela dobrovolná, takže mě zaráží, jaké vášně vzbudila.
13
Výsledky naší školní ankety se u mladých studentů velice liší od názoru národa, kde zvítězil pan Zeman. U nás na škole mohl pomyslně oslavovat kníže Schwarzenberg. Ovšem u pedagogů panoval stejný názor jako u většiny obyvatel. Můžeme se domnívat, že výsledek ovlivnilo ovládnutí sociálních sítí nebo touha studentů po po změně? Odpověd už ale nechám na vás. A těm, kteří přišli a zvolili si svého kandidáta, vřele děkuji. Protože u studentských voleb šlo hlavně o účast!
STUDENTSKÉ PREZIDENTSKÉ VOLBY Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy V úterý 22. ledna 2013 se na naší škole uskutečnily Studentské prezidentské volby. Jejich organizaci zajišťovala Studentská rada pod vedením jejího nového předsedy pana Petra Loudy ze třídy 2.L. Studenti jako vždy vše perfektně připravili, pan Louda i jeho čtyři spolužáci ze třídy 2.L přišli ve společenském obleku. V rámci Studentských prezidentských voleb umožnili studenti hlasovat i pedagogům. Celkové výsledky mi předseda Studentské rady zaslal, výsledky jsou uvedeny níže. Děkuji těm pedagogům, kteří tuto studentskou aktivitu podpořili, jak svou účastí na hlasování, tak svým postojem ve třídách. Nejvíce studentů se voleb zúčastnilo ze tříd 1.D (22 studentů), 2.L (20), 1.A (19), 2.C (18), 3.C (18) a 4.L (17). Nejméně naopak ze tříd 2.B (3), 1.C (4), 3.B (6), 4.A (6) a 4.D (6). Celkové výsledky pro mě nejsou překvapivé, dle mého odpovídají realitě, jak svět kolem sebe vnímá mladá a starší generace. Pro mě osobně jsou naši studenti nadějí a jsem rád, že moje volba je shodná s většinovým názorem „mých“ studentů. Účast na Studentských prezidentských volbách Studenti : 229 studentů - 37,4 % Pedagogové : 19 pedagogů - 38,0 % Výsledky Studentských prezidentských voleb Kandidát Miloš Zeman Kandidát Karel Schwarzenberg Studenti: 53 hlasů – 23,14 % 176 hlasů – 76,86 % Pedagogové: 12 hlasů – 63,16 % 7 hlasů – 36,84 %
PREZIDENTSKÉ VOLBY – „BOJ LIDÍ PROTI LIDU“ Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Ve čtrnáctidenní kampani mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb toho bylo vyřčeno a napsáno hodně. Společnost se dle mého zbytečně polarizovala, kandidáti se zbytečně démonizovali. Bohužel se hrálo značně nefér a dle mého názoru především volební štáb okolo pana Zemana ctil nepříliš vábné heslo, že „účel světí prostředky.“ Ale to si musí každý posoudit sám, nakolik byl kterými kroky volebních štábů a příznivců kandidátů zhnusen. Je potřeba také říci, že v naší zemi je parlamentní demokracie, tedy prezident je především osobou, která reprezentuje svou zemi, jeho pravomoci jsou velmi omezené. Na
14
druhé straně představuje symbol. Symbol českého národa. Z tohoto pohledu asi ani jeden z obou kandidátů nebyl ideální, ale ruku na srdce, kdo z nás je ideální občan? Na druhé straně ale také žádný z kandidátů nebyl vysloveně špatný, oba mají letité zkušenosti z politiky a za sebou mnoho vykonané práce, ve které slavili řadu úspěchů. Za sebe také mohu říci, že kdyby do druhého kola postoupil pan Zeman a pan Fischer, jak se původně očekávalo, s téměř jistotou bych v druhém kole volil pana Zemana. Je nutné respektovat, koho si český národ vybral za svého reprezentativního představitele. Prostě vítěz svým stylem, svým chováním a vystupováním, představuje obraz většiny tohoto národa. Ačkoli já jsem volil poraženého kandidáta, musím jako člověk zastávající demokratické principy vítězi poblahopřát a převahu jeho voličů vzít na vědomí. Z mnoha různých ohlasů, které jsem slyšel a četl, mě velmi zaujal příspěvek Jiřího X. Doležala v Reflexu 4/2013, který dle mého nejlépe vystihuje atmosféru prezidentských voleb a charakterizuje znepřátelené tábory okolo obou kandidátů. Je z něho použit titulek a níže z něho vybírám některé dle mého zajímavé pasáže.
Je v Česku více pánů nebo kmánů? „Psychologicky vzato, se kníže projevuje jako plně genitalizovaný („psychicky dospělý“) starý moudrý muž, Zeman jako ne úplně zralý starý muž, který prakticky nepřestává ukazovat, že má penis větší než protihráč, moderátor a samozřejmě také všichni diváci. Ze sociologického hlediska jsou oba pánové ostře polarizovanými nejlepšími, nejdůstojnějšími představitelnými reprezentanty dvou tříd. Kníže té vyšší vrstvy, Zeman té nižší. Kníže za přirozenou solidaritu a zodpovědnost bohatých k chudým, Zeman za třídní nenávist. Zeman je vysoce vzdělaný, vtipný, pohotový, okázale arogantní a neomalený plebejec, jenž propadá emocím, kníže vysoce kultivovaný, vtipný, pohotový, důstojně laskavý a noblesní gentleman, který má rezervovaný nadhled i nad sebou samým. Protipóly, jenž pánové reprezentují, jsou základními, které (nejen) v české společnosti najdeme. Zeman je typus „nejchytřejšího z lidu“. Schwarzenberg je typus „moudrý pan hospodář“. Jeden druhého nemůže v žádné prezidentské debatě nikdy porazit, protože pro lid – jeho voliče – bude vždy přesvědčivější Zeman, zatímco pro lidi – voliče knížete – bude vždy přesvědčivější Schwanzenberg. Zeman se před svými nemůže shodit tím, že se hádá a je arogantní – ti jeho to mají rádi. Stejně tak se nemůže Schwarzenberg před svými shodit tím, že je málo agresivní a ani trochu arogantní. Jeho voliči nekonfliktnost ocení. Takže o příštím prezidentovi nerozhodnou předvolební debaty, ale pouhá sociologická danost, zda v naší rodné zemi převládají lidi, nebo lid.“
Prezidentské Volby Pavel Janouš 3.C Prezidentské volby snad mají být v každém státě, ale každý stát má svoje pravidla, svoji demokracii a řád. Nevím, jak bych začal, ale asi začnu tím, jak by asi měly vypadat prezidentské volby v našem státě. Myslím si, že letos prezidentské volby nebyly nijak zvláště ovlivněny, za což jsem rád, ale vadilo mi, že byly problémy kolem pana Okamury. Ten se bohužel nedostal do těch voleb, což mě mrzí, protože to byl to právě on, koho jsem chtěl volit.
15
Nicméně měl jsem i dalšího favorita a to pana Franze, který se bohužel nedostal do druhé kola. S tím jsem ale počítal, jen mě mrzí to, že si lidé si neuvědomují, co je zač a odsoudí ho podle vzhledu a ne podle toho, jak rozumí problematice našeho státu. Nakonec se ukázalo, že pan Zeman a pan Schwarzenberg postoupili do druhé kolo. Nevím jak vy, ale já osobně bych volil raději Zemana než Schwarzenbegra, a to kvůli tomu, jak si z něj národ dělá legraci a hlavně kvůli panu Miroslavovi Kalouskovi, který nám moc nepomohl se státním dluhem, ba naopak ho víc zvětšil. To je můj názor, nicméně si myslím, že by byl schopen být prezidentem i pan Schwarzenberger a doufám, že svůj zdravotní stav udrží a nebude na tom špatně. Co týče pana Zemana, toho bych raději viděl jako předsedu vlády než prezidenta, K němu prostě nemám záporný ani kladný názor. Je to člověk, kterého neznám a neznám ani jeho cíle. Prezidentské volby mě měly by mít maximálně 10 kandidátů nebo i méně, podle mě je to nejvhodnější výběr. Co se týče druhé kola, měli by postoupit minimálně 3 kandidáti. Sám vidím, jak dopadl pan Fišer, který by se mohl dostat do druhého kolo. Měl slušný počet hlasů, ale nakonec byl poražen. Dle mého měl být v tom druhém kole. Každý by měl vědět, že jeden hlas má velký význam, že je to něco, že sami jednáte, že máte svůj názor, svoji volbu. Navíc já z toho měl dobrý pocit a myslím si, že i ostatní by měli mít. A měl bych menší nápad, že by se dala na škole volební kalkulačka. Sám ji jsem ji vyzkoušel a je to moc dobrá věc. I když jsem tomu nevěřil, tak mi vyšel pan Zeman. Já doufám, strašně moc doufám, že se naše politika od zvolení nového prezidenta zlepší, vůbec se mi nelíbí, v jakém je stavu, jaké máme problémy. A co je nejhorší, neumíme je vyřešit nebo nevidím žádnou snahu u politiků a to mě štve. Občas se stydím za svůj národ.
Můj názor na nově zvoleného prezidenta České Republiky Václav Doubravský, 3.C Již při začátku sledování 2. kola historicky první přímé volby prezidenta jsem tušil, že něco není v pořádku. Sledoval jsem, jak se postupně sčítají všechny okresy a pan Miloš Zeman stále stoupal v počtu hlasů jeho voličů. Celý den jsem si říkal, co když vyhraje Zeman? Copak ti lidé opravdu jsou takoví, aby volili prolhaného člověka, který se před otázkami schovává za citáty jeho “oblíbených” autorů, člověka který uráží každého, kdo se mu namane. Člověka, který mediálně poškodil podle mě nejlepší ministryni školství Petru Buskovou, člověka, který se angažoval ve vraždě novinářky, která na něj vytahovala “špínu”. Dle tabulek a různých politologických
16
odhadů jsem sledoval, že pana Miloše Zemana chodí volit spíše starší lidé, ale proč? Vždyť oni tu byli před deseti lety, když byl pan Zeman premiérem a vědí, jak se choval, jak se nedokázal vypořádat s faktem, že ho tenkrát nezvolili prezidentem a vyhrožoval, že všechny zažaluje, protože systém je prý proti němu. Já osobně jsem byl a budu proti němu. Ve velkém jsem podporoval pana Karla Schwarzenberga, který je podle mě mnohem lepší člověk a naprosto se shoduji s postoji, které zaujímá. Dost mě naštvalo, když pan Miloš Zeman ve své prezidentské kampani urážel pana knížete. Hlavně, když se navážel do jeho ženy, stejně jako sám Václav Klaus, že není Češka, že by byla špatná první dáma, protože je z části ochrnutá. Podle mě ani jeden z nich absolutně netuší žádný z jejích činů, třeba že byla v Africe, kde pomáhala dětem do škol a i po návratu do ČR se hodně podílela na charitě, stejně jako sám pan Karel Schwarzenberg. Mám pocit, že kdyby v okruhu přátel pana Zemana nebylo tolik významných lidí z politické a “podsvětní” sféry, tak se do této funkce vůbec nedostal, protože nevěřím, že inteligence české populace tolik klesla.
Prezidentské volby 2013 Tomáš Reiter, 2.B Jak jistě všichni víte, 25. a 26. ledna tohoto roku, bude probíhat již druhé kolo Volby prezidenta České republiky, v kterém nás již opustila většina kandidátů a do „finále“ postoupili Ing. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Oba jsou bezpochyby velmi silnými kandidáty, vzhledem k tomu že se oba dostali až tak daleko, nicméně otázkou zůstává, kdo bude pro Českou republiku ten nejlepší! Když se podíváme na věc ze strany médií, stala se z toho taková hra, kdo si zaplatí víc propagace, víc reklam nebo billboardů u dálnice. Podíváme-li se na věc očima studenta a zvážíme hlavně věci, které se týkají nás, věc se má tak, že podle programů jednotlivých kandidátů lze jednoduše usoudit, že Ing. Miloš Zeman má jednoznačně navrch. Například je proti zavádění školného na vysokých školách, což je myslím důležité pro nás, jakožto studenty SSPŠ. Většina z nás hodlá studovat dál na vysokých školách a školné je jedna z prioritních věcí, která by se určitě neměla přehlížet. Na tom jistě záleží budoucnost nejednoho studenta a nejen z naší školy, ale z celé České republiky. Spousta lidí hodnotí oba kandidáty, především Miloše Zemana s pohledem na jejich, nebo spíše jeho minulost, v níž je spojován s řadou afér a korupčních případů již od voleb v roce 1996 až zhruba do roku 2000. Také se mu často vytýká, že vnesl značnou míru hrubosti a arogance do politiky a za jeho působení značně stoupla míra korupce, nehledě na to, že v něm každý vidí komunistu, což je „nesmírně špatně“. Kníže Karel Schwarzenberg je nechvalně znám a spíše proslaven jeho věčným usínáním, ať už na veřejnosti, ve sněmovně nebo kdekoli jinde na očích spoluobčanů nebo nejlépe pří nějakém jednání, neznalostí českého jazyka a nesrozumitelného „mumlání“, což mnozí dávají do souvislosti s jeho věkem a zdravotním stavem. Stejně jako jeho soupeři, ani jemu se nevyhnulo nějaké to podezření z účinkování v nejedné kauze.
17
Já osobně zastávám názor, že minulost není podstatná, ačkoli se na ní mnohdy a podle mě až příliš negativně přihlíží a ovlivňuje nejen naše nastávající prezidentské volby, ale i spoustu jiných věcí jak v osobním životě, tak pracovním. Lidé se mění a tak není vyloučené, že jeden člověk se špatnou minulostí se mohl změnit, zatímco druhý, co má minulost absolutně neposkvrněnou, se dokáže změnit v pravý opak, stejně tak jako první. Proto si myslím, že pří rozhodování, zvláště takto důležité věci, nehraje minulost žádnou, nebo velmi malou roli. V tomto případě je zásadní a rozhodující budoucnost obou kandidátů a proto mě, jakožto studentovi, připadá mnohem příznivější a vhodnější převážně do budoucnosti program pana Miloše Zemana, na rozdíl od Karla Schwarzenberga. Volební právo má každý své, takže je čistě na něm, jak s ním naloží, jen je potřeba si pořádně rozmyslet, kdo si právě ten Váš hlas zaslouží.
Prezidentské volby 2013 Martin Gorner, 4.A Tento rok poprvé v České republice probíhá volba českého prezidenta přímou volnou, tedy si prezidenta budou volit sami občané. Okolo změny volby z nepřímé (tedy volbou prezidenta parlamentem) probíhalo mnoho sporů a neshod. Mezi politickými stranami vládly různé názory na zavedení této volby. Ale nakonec 1. října 2012 změnila Ústava a přímá volba začala platit. Myslím si, že tento přechod je pro naši republiku dobrý a doufejme, že přispěje k spokojenosti lidu se svým prezidentem a jeho větší podporou. Přípravy na volbu prezidenta začaly již v říjnu, kdy možní kandidáti na prezidenta shromažďovali potřebné hlasy občanů na petici o kandidatuře na prezidenta. Povinností každého kandidáta pro možnost účasti na volbách je nasbírat nejméně 50 000 podpisů na petici od občanů starších 18 let nebo získat deset doporučení od senátorů nebo dvacet doporučení od poslanců. Toto bohužel pro některé případné kandidáty dopadlo špatně a při kontrole podpisů občanů vypadl z volby na prezidenta možný kandidát Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý. O tomto postupu si myslím, že nebyl příliš správný a férový, protože se zde jednalo pouze o chybně zapsané informace. Počítač měl ověřit pravost doporučení občanů a potvrdit je, ale nastal zde problém se čtením špatně zapsaných informací a nebyly tedy uznány. Díky tomu tedy tito dva kandidáti byli vyřazeni ještě před samotnými volbami. Přibližně před dvěma týdny (11. a 12. ledna 2013) proběhlo první kolo historicky první přímé volby prezidenta v ČR a myslím si, že proběhlo správně a férově. Moji vlastní vytypovaní kandidáti na prezidenta postoupili dále, takže z mého pohledu jsem spokojený. Druhé kolo prezidentských voleb nás čeká 25. a 26. ledna, tedy již tento víkend, a pokud v této volbě dojde k rovnosti hlasů, což se asi nestane, volil by se prezident ještě v kole třetím. Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby probíhají různé propagace těchto dvou soků, tedy Karla Schwarzenberge, který postoupil z prvního kola z těsného druhého místa a Miloše Zeman, který postoupil z prvního místa. Probíhá spousta koncertů na podporu kandidátů a po Praze vidíme spoustu plakátu s jejich jmény. Mě osobně se líbí více propagace
18
Karla Schwarzenberga, tak i představa jeho osoby jako prezidenta našeho státu. Je tedy mým vlastním favoritem na vítězství prezidentských voleb v roce 2013.
Volba prezidenta Marek Ostrihoň, 4.L Když prezident Václav Klaus podepsal 17. února 2012 zákon č. 71/2012 Sb., který mění článek 54 Ústavy ČR, nikdo zřejmě v té době netušil, jak velké to bude mít následky. Kdyby k této změně nedošlo, většina lidí by volbě nového prezidenta nepřikládala takovou váhu. První přímá volba prezidenta byla poslední čtyři měsíce hlavním tématem na české politické scéně, skoro by se to dalo nazvat hysterií. Titulní strany českých deníků donekonečna informovali o kandidátech, jejich úmyslech, minulosti, spolupracovnících atd. Na sociálních sítích se množily stránky a diskuze související s volbou prezidenta. Ale je tohle všechno potřeba? V České republice je zaveden parlamentní systém a pravomoci prezidenta jsou tudíž velmi omezené. Moc výkonnou ovládá z velké většiny vláda. I přesto byl o volbu z řad veřejnosti velký zájem. Celkem 28 občanů oficiálně ohlásilo svůj úmysl kandidovat na úřad prezidenta republiky. Podmínky k nominaci splnili jen někteří. Všechny žádosti byly zkontrolovány, některé zamítnuty, někdo se odvolal a bylo jí vyhověno a někomu ne. Konečný počet kandidátů, kteří splnili podmínky k nominaci, se ustálil na čísle 9. Výběr byl opravdu veliký, politici, ekonomové, statistici, umělci názorově napříč celým politickým spektrem. Tuto skutečnost vnímám velmi pozitivně, bylo z čeho vybírat. S volbou prezidenta byla spojena i velká předvolební kampaň. A zde je podle mě kámen úrazu. Volební účast byla poměrně slušná, ale kdo z voličů se doopravdy seznámil se svým kandidátem? Billboardy s hesly typu „Slušnost, zodpovědnost, spravedlnost, svoboda“, události na Facebooku, videa na internetu, placky, trika a já nevím co všechno. Z předvolební kampaně se stala marketingová, v jádru stejná jako na supermarkety nebo na životní pojištění. Každý den na nás útočily nové a nové předvolební průzkumy. Výsledky většiny z nich ale byly daleko od pravdy. Média nás dokonale ovládla – nakonec, to je jejich hlavní motiv. První kolo s sebou přineslo několik překvapení. Neúspěchy favoritů a na druhé straně solidní umístění kandidátů, do kterých se moc nadějí vkládáno nebylo. Po vyhlášení výsledků ve volebních týmech vládla radost a spokojenost, jinde smutek a zklamání. Následovaly gratulace. Do této doby vše probíhalo ještě docela v poklidu. V druhém kole ale přišly změny. Volby se změnily v zuřivý boj. Kandidáti na sebe skrz média házeli špínu, uráželi se navzájem, lhali. Společnost se rozdělila na modré a červené. Taky jsem po prvním kole hrdě nosil na triku žlutý odznak s pětasedmdesátiletým punkáčem, byl to styl, většina mladých ho měla a kdo ne, tak jen záviděl. Ti, kdo dali nějak najevo, že to není jejich preferovaný kandidát, byli terčem urážek, divných pohledů a klepáním na čelo. To mi nepřijde jako jednání slušných a zodpovědných lidí. Po debatě s mým známým na toto téma jsem si řekl, že se ke svému právu volit zkusím postavit zodpovědněji.
19
Zhodnotil jsem oba kandidáty, porovnal jejich pro a proti, a zvolil, jak se říká, dle mého názoru „menší zlo“. Nyní, když můj článek dopisuji, je už rozhodnuto. Ještě musíme pár dní vydržet, než se lidé uklidní, přijmou výsledky a přestanou hlásit hesla typu „Zeman není můj prezident“, pak máme na rok a kousek od voleb pokoj. Je to prezident všech, byl zvolen v demokratických volbách, musíme se s tím smířit, ať se nám to líbí nebo ne. Spíš soustřeďme naše síly, aby se volební účast trvale přibližovala k 100%. I to totiž o něčem vypovídá… V zahraničí se kolem volby prezidenta takové divadlo nedělá. Snad to můžeme přisoudit tomu, že to byla první přímá volba prezidenta, další, doufám, bude probíhat v klidnější atmosféře.
ÚSKALÍ DEMOKRATICKÝCH VOLEB Ing. Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy V souvislosti s velmi vyhrocenou kampaní prvních přímých prezidentských voleb, je asi vhodné se zamyslet nad jistými úskalími demokratických voleb. Tato úskalí jsou známa od počátku tohoto systému vládnutí, již ve starém Římě se slavný César různě pitvořil před svými voliči, nebál se využívat populismu, podbízení se, politické korupce, kam patří slibování nejrůznějších výhod či přímo peněz svým voličům. Pokud chce nějaký kandidát (či strana) ve volbách uspět, musí zvolit správnou taktiku a najít vhodná témata. Případně se negativně vymezit proti soupeři, který se zrovna netěší popularitě či využít jeho slabá místa. Není až tak podstatné, co si kandidát skutečně myslí, není ani tak podstatné, jaká je realita, klíčové je, zda svou kampaní své voliče osloví. Ba právě naopak, pokud chce kandidát uspět, většinou nemůže říkat, co si myslí, ale co chce jeho volič slyšet. Každý kandidát má jistě svou vyhraněnou skupinu příznivců, rozhodující však je, jak osloví ty ostatní. Bohužel zde hraje velkou roli populismus a institut slibů, které jsou buď velmi obtížně splnitelné či splnitelné jen na úkor jiné skupiny obyvatel nebo dokonce na úkor budoucích generací. Pokud se objeví nějaký kandidát a bude slibovat, že budou rohlíky či pivo zadarmo, asi si všichni pomyslí, že je magor. Pokud však nalezne „přijatelnou“ hranici slibů, které mohou navozovat naději na jejich splnění, osloví pravděpodobně voliče, kterým jsou tyto sliby určené. Bohužel předhánění se různých politických stran v podbízení se voličům znamená na jedné straně v Evropě vysokou životní úroveň jejích obyvatel, zároveň však také život na dluh a současné velké ekonomické problémy ve většině zemí. Mnohá volební hesla či sliby jsou od počátku pouhou úlitbou voličům, bez reálného efektu při jejich naplnění. Příkladem může být nesmírně vysoké zdanění největších boháčů ve Francii (80% příjmů odevzdají na daních), což určitě hezky zní většině daleko chudších občanů, ovšem do rozpočtu tyto daně přinesou nejvýše pár miliard, v jeho objemu zanedbatelných. Nebo možná také téměř nic, pokud toto vysoké zdanění ty nejbohatší spoluobčany vyžene do jiné země. Ale značné části voličů taková hesla a sliby velmi hezky znějí a jejich autorům přinášejí volební hlasy.
20
Škatulkování na pravicové a levicové kandidáty (strany) v poslední době značně pokulhává, neboť například mnohé sociální demokracie v západní Evropě dělají daleko „pravicovější“ politiku než některé strany u nás, byť se nálepkují jako pravicové. Stejně tak například „pravicové“ vlády v Řecku přivedly zemi k bankrotu, neboť si politici kupovali hlasy svých voličů rozdáváním státních dotací v nebývalé míře. Je třeba si také uvědomit, že politici, ať si je jakkoli démonizujeme, jsou jen obrazem svého národa. Stačí jen porovnat státy v Evropě. Existuje stejná demokracie jak v severských zemích, tak v jižních státech, přitom hospodářské výsledky států, míra korupce a politická kultura, jsou dramaticky rozdílné. Ve prospěch severu. To samé platí pro Českou republiku. Většina občanů horlivě odsuzuje korupci politiků, nicméně sami se rádi nechávají těmito politiky korumpovat a za sliby různých sociálních výhod jim odevzdávají svůj hlas. Jak jinak nazvat tento stav než politickou korupcí. Stejně tak občas tito kritici poměrů někoho podmáznou či využijí svých známostí, aby získali pro sebe nějakou výhodu. Ani čeští politici nespadli odnikud z Marsu, ale pocházejí z českého národa. Říká se, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Nemusí se nám to líbit, ale měli bychom si uvědomit, že když podrobujeme naše politiky drtivé kritice, kritizujeme vlastně sami sebe, svou vlastní úroveň. To samé platí, když starší generace hovoří o mladší generaci jako o zkažené či nevychované. Pak se vždy ptám, kdo ji vychoval, kdo ji zkazil? Já si myslím, že mladí vstupují do života většinou nezkažení, ale atmosféra a zvyklosti dospělé populace je brzy přimějí se stát jedním z nich, zavrhnout své ideály, svůj vrozený smysl pro spravedlnost a přijmout svět dospělých. Ve většině demokratických států není v zákoně ukotvena povinnost volit, některé země ji sice mají (pod hrozbou vysoké pokuty), ale jsou opravdu v menšině. Pokud vezmu jen první přímé prezidentské volby, mohu lehce spočítat, kolik oprávněných voličů politikovi stačí oslovit, aby se stal vítězem. Máme-li asi 8,4 milionu oprávněných voličů a k volbám přijde 59 % z nich, znamená to, že téměř 3,5 milionů občanů svého práva volit nevyužilo. Získal-li vítěz 55 % hlasů, znamená to, že pro něho hlasovalo přibližně 2,7 milionů občanů. Pana Zemana tak zvolilo za prezidenta přibližně 32 % oprávněných voličů. A na ty on správně zacílil svou kampaň. Miloš Zeman vyhrál volby zaslouženě, protože zvolil styl kampaně, která oslovila dostatečný počet voličů, kterým je takový styl vlastní. Nemusí se nám to líbit, ale tak to prostě je. Je úsměvné, když mnozí kritizují nekulturnost národa a bulvár, a z kapsy jim vykukuje deník Blesk. Bohužel demokracie není dokonalá a ten, kdo dokáže oslovit větší počet voličů, prostě vyhrává. Byť je třeba i na první pohled zřejmé, že v kampani lže, slibuje nesmysly a je arogantní. Pokud tento způsob jednání jeho voličům nevadí, pak zvolil správnou taktiku, neboť přesně takového ho jeho voliči chtějí mít.
Prezidentská amnestie Jiří Sádovský 4.L Dne 1. 1. 2013 prezident ve svém novoročním projevu prohlásil, že se rozhodl udělit amnestii. Zkráceně řečeno, je to odpuštění trestu, či zastavení trestního stíhání a vymazání z trestního rejstříku. Tato amnestie se vztahuje na více než sedmi tisíců případů. Zveřejnění rozhodnutí o udělení této amnestie ihned vyvolalo spoustu otázek, ale také velké rozhořčení. Bylo to správné rozhodnutí? Proč toto rozhodnutí prezident udělal?
21
Určitě už každý někdy něco zaslechl o amnestii. Denně se v televizních zprávách, na internetu, v novinách dovídáme něco o amnestii. O tom jak amnestovaný vězeň okradl stařenku na ulici, amnestovaný vězeň vykradl auto, amnestovaný vězeň … a mohl bych pokračovat. Tak proč to prezident udělal? Chtěl ulehčit státnímu rozpočtu? Měl mezi obviněnými známého? Chtěl si na konci svého vládního období ještě užít? Pravý důvod svého rozhodnutí zná asi jenom on. Ale dle mého názoru se stejně amnestie z převážně většiny týkala jenom vězňů, kteří už si trest skoro odpykali a za chvíli by byli stejně propuštěni na svobodu, a udělali by to samé, nebo podobné, akorát by se o tom tolik nepsalo, protože by nebyli amnestováni, a to, že budou vykrádat auta a okrádat lidi, s tím nemá žádná amnestie co dočinění. A určitě se také týká lidí, co jsou z vězení napraveni a už budou vést normální poctivý život a amnestie jim akorát ukrátila pobyt ve vězení. A také stát určitě na tom vydělá, protože už nemusí ubytovávat o sedm tisíc vězňů navíc (pokud se tam zase za chvíli nevrátí). Ale také se amnestie týkala takzvaných „velkých kauz“, kde někdo si nahrabal miliony ze státního rozpočtu, nebo podvedl ostatní, či vytuneloval nějakou firmu. A lidé z těchto případů budou propuštěni, bude jim vymazán zápis z trestního rejstříku, nebudou muset nahrazovat škodu, kterou způsobili, ba co víc, někteří budou i žalovat stát. A tyto lidé půjdou beztrestně na svobodu a budou moci začít podvádět znova? Na závěr bych chtěl říct, že se amnestie, krom lidí, kterých se to týká, nikomu a ani mě se nezdá spravedlivá a správná a nechápu prezidentovo rozhodnutí o jejím udělení. Ale amnestie je jedno z prezidentských práv, a i když se to asi nikomu nelíbí, tak s tím asi nic moc neudělá. A na úplný závěr bych chtěl říci, že tato úvaha je můj názor a o tuto problematiku se nijak speciálně nezajímám a vím jenom to, co jsem se dočetl na internetu, nebo viděl v televizi, tak prosím případné chybné informace přejděte.
Amnestie David Jelínek 3.C Amnestie, jedno z nejvíce probíraných témat. Názory na toto téma jsou různé, někteří, především amnestovaní vězni a jejich rodiny, jsou spokojeni. Jiní jsou zásadně proti tomu. Existuje mnoho vysvětlení, proč prezident Václav Klaus amnestii udělil zrovna těmto lidem. Někteří říkají, že to bylo pouze proto, aby nějak zakončil své působení na hradě, jiní zas, že to bylo proto, aby osvobodil své přátele a kumpány. Kde se ale nachází pravda? To nikdo z nás říct nemůže. Asi dvacet tisíc amnestovaných je spokojeno. Ale co zbylých několik miliónů? Pan prezident chtěl odejít jako čestný a uznávaný muž a zatím se mu na hlavu sypou pouze urážky. Například sundávání jeho fotek mezi starosty. Byl nařčen z úplatků. Když jsme u těch úplatků, je mnoho kontroverzních kauz, na které se toto prezidentské rozhodnutí vztahuje a díky kterým by se o uplácení a korupci dalo uvažovat. Kupříkladu kauza Trend a Mercia, vytunelování stejnojmenného fondu. Za tento trestný čin mělo být za mřížemi šest bývalých manažerů a čtyři z nich dostali podmíněný trest, amnestie však zničila i morální zadostiučinění poškozených. Nebo zastavení stíhání manažerů H-Systému, V údajném podvodu s miliardovou škodou a více než tisícovkou poškozených si žalobce myslí, že amnestie nebyla na místě. Amnestii zpochybňují žalobci i v takzvané kauze Český dům,
22
stejně tak i v případě osvobozených manažerů zkrachovalé Union banky, ve kterém 130 tisíc klientů mělo přijít o 17 miliard korun. Také se na serveru ceskenoviny.cz můžeme dočíst, že Pražský městský soud přerušil projednávání kauzy bývalého šéfa Českomoravského fotbalového svazu Františka Chvalovského, který je obviněn ze stomilionových úvěrových podvodů. Pražský městský soud poslat tuto kauzu k Ústavnímu soudu v Brně, jelikož se soudce domnívá, že se prezidentovo rozhodnutí je protiústavní. Václav Klaus za svou kariéru prezidenta udělal všeobecně mnoho chyb a faux pa, ale udělal také mnoho dobrého, jako například to, že byl a stále je proti vstupu do eurozóny. Myslím si, že taková amnestie je velice ožehavé téma, vždy se mezi amnestovanými najde někdo, kdo by amnestovaný být rozhodně neměl, například recidivisté. Ty se stejně vrátí zpět do věznic dřív nebo později. Nepoučili se jednou, nepoučí se nikdy. I když někteří se tam vrací schválně. Ve věznicích mají teplé jídlo, střechu nad hlavou a postel. Četl jsem také názor, že tato amnestie měla pouze poukázat na české soudnictví a vůbec právo jako takové. Protože, a přiznejme si to, je absurdní, aby člověk co úkladně zavraždí, šel do vězení na stejně dlouhou dobu nebo kratší, jako někdo, kdo dluží nějaké peníze. Ale co tím chtěl básník (pan prezident) říct, je pouze ve hvězdách a na každém z nás, jaký názor si na to udělá.
Domácí Vězení Dominik Makovec, 2.D Domácí vězení jako forma alternativního trestu je podle mého názoru přijatelná. Myslím si, že by se tím vyřešily problémy s nedostatkem míst ve věznicích. Avšak tento trest by měl mít velká omezení podle spáchaného činu. Mělo by to být možné jen jako „symbolický trest“ a to za ta nejmenší porušení zákona. Představa, že člověk odsouzen za prodej drog nebo ublížení na zdravý by mohl sedět doma a jíst křupky mě děsí, protože z domova se pomocí internetu dá dělat v podstatě cokoli. Tito lidé by mohli dále pokračovat v trestné činnosti bez povšimnutí a nebezpeční pro společnost. Avšak, co se týče lidí, kteří spáchali trestný čin nižší závažnosti a není u nich nutný trest odnětí svobody, u těch by bylo trest domácího vězení dobrou volbou. Pokud například teenager, který provedl nezávažný zločin, měl jít do vězení, nedovedu si představit, jaký by to mělo dopad na jeho motivaci žít a uplatnit se ve společnosti. Být zavřený doma jako trest mi přijde celkem výchovné, přestože má dotyčný nějakou volnost, tak po nějaké době musí být naprosto užírán nudou. Když si představím jaké to bylo, když jsem marodil tři týdny v kuse a už jsem to nemohl vydržet. Představa, že takto někdo musí žít několik měsíců nebo i pár let, je naprosto zničující. Můj osobní názor je, že zavedení domácího vězení by jedině prospělo. Nevidím na tom žádnou nevýhodu. Avšak tento trest by se měl udělovat s rozvahou, a proto se dostávám ke korupci. Pokud by se to skutečně u nás zavedlo, tak mi je jasné, že by se někteří jedinci pokusili za úplatek vyhnout vězení. Proto by se před zavedením tohoto trestu měly dobře promyslet podmínky udělení trestu. Osobně nevím, jak by se tento problém dal vyřešit, avšak doufám, že na takovéto věci už někdo myslel a řešení se brzy objeví. Rozhodně se ale nebráním této metodě, která by pomohla mnoha lidem v ohledu prožívání svého života.
23
Nové tituly ve školní knihovně Mgr. Ivona Liptáková Alejandro G. Roemmers - Návrat mladého prince Malý princ se vrací na Zem jako náctiletý chlapec, aby se tu setkal se svým přítelem, letcem. Nesmělého mladíka v pusté krajině argentinské Patagonie však objeví jiný muž, kterého by ani ve snu nenapadlo, že se jedná o postavu ze slavné knihy Antoina Saint-Exupéryho. Při cestě automobilem opuštěnou krajinou se pomalu dozvídá důvody, které mladíka přivedly zpátky na Zem, a snaží se mu odpovídat na jeho opět nevyzpytatelné, nevinné dotazy. Kniha Návrat mladého prince sama o sobě prohlašuje, že je příběhem o lásce, pochopení, lidských hodnotách i o tom, jak je těžké si při dospívání uchovat dětskou nevinnost. Její autor se snaží oslovit nejen mladou generaci, ale i dospělé, kteří již zapomněli, v čem se ukrývá to pravé štěstí. „Tato kniha nám připomíná všechno, na co bychom neměli zapomínat: lásku, bratrství, vzdělání, rodinu, hodnoty, které jsou základem civilizovaného lidského společenství," tvrdí Bruno d'Agay, potomek Antoina de Saint-Exupéryho. Zdeněk Svěrák - Povídky Většina povídek je současných, z let 2004 až 2007, a jejich hrdiny jsou lidé, jaké Zdeněk Svěrák často hraje ve filmu - nepříliš úspěšní, někdy dojímavě naivní a možná i trochu trapní, ale přece jen slušní a sympatičtí lidé, jaké by většina z nás chtěla mít za sousedy, když už ne rovnou za životní partnery. I situace, v nichž se hrdinové ocitají, jsou nám povědomé (nevím ovšem, jsou-li nám povědomé spíš z už zmíněných Svěrákových filmů nebo ze skutečného života): hrdinové řeší problém, něco před svým okolím tají, přemýšlejí, jak z toho "vyklouznout" a zároveň nikomu neublížit - a v závěru se často ukáže, že problém buď není vůbec, nebo je úplně jiný a úplně někde jinde (to je častější). Haruli Murakami - 1Q84: Kniha 1 + Kniha 2 V originále „1Q84“ První dva díly napjatě očekávané románové trilogie Haruki Murakamiho, která se brzy po svém vydání stala celosvětovým kultem. Aomame a Tengo jsou někdejší spolužáci. Ona je skvělá fyzioterapeutka, která svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je talentovaný, ale neprůbojný matematik se spisovatelským talentem. Jednoho dne zjistí, že svět, jak ho známe, jednou provždy skončil. A navíc si toho nikdo nevšiml. Hana Androniková – Zvuk slunečních hodin Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů – Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela.
24
S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl. Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby Kniha zachycuje bouřlivá dvacátá léta, „jazzový věk“, kdy nečekaná hospodářská prosperita byla vykoupena ztrátou morálních hodnot. Hlavní hrdina, Jay Gatsby, se ve snaze získat dívku svého srdce dostane do nejvyšších vrstev společnosti, kde je obdivován pro své bohatství i tajemství, jež ho obestírá, ale nikdy však do ní opravdu nezapadne, neboť pro něj jsou stále nejvyšší hodnotou vztahy mezi lidmi. Gatsbyho tragický konec, který je sám o sobě omylem, jako by jen podtrhoval nesmyslnost jednání lidí, kteří za to, co je v životě opravdu důležité, považují pozlátko bohatství. Tyto knihy a mnoho dalších si můžete zapůjčit ve školní knihovně po domluvě s paní profesorkou Liptákovou.
Hrátky se smrtí Lehký, 2.D Vybral jsem si úvahu na téma: Hrátky se smrtí aneb sporty, při kterých jde o životy. Každého jistě zajímá, proč to Ti lidé dělají, ale v podstatě je to hrozně jednoduché. Teda jak v kterém sportu. Když si vezmeme například hru s nesoucím jménem „ruská ruleta“, tak to už je trošku na pováženou. Je to sport o tom, že jeden druhému dokazují, čeho jsou schopni. Ve hře jde o to, že se dá do komory jedna nábojnice ze šesti, zatočí se s bubínkem, natáhne spoušť a zbraň se přiloží ke spánku. A když se zmáčkne spoušť, tak buď má ten dotyční štěstí, nebo je mu sebráno to nejdůležitější a tím je lidský život. Teoreticky vzato se dá říct, že mezi adrenalinové sporty můžeme zařadit jízdu v autě, protože když někdy koukám na Ty šílence, jak jezdí, občas se ještě divím, že jsou ještě mezi námi tady dole. Já osobně je třeba chápu, jelikož dělám taky adrenalinový sport, který se nazývá BMX. Je to jízda na malém freestylovém kole. Překonávat svůj strach je něco nepopsatelně úžasného. Je to takový stav euforie a štěstí a všeho možného, že se to skoro ani popsat slovy nedá, kdo to nezažil a nepřekonal někdy svůj strach v opravdu adrenalinové věci, nikdy nepozná ten nepopsatelný pocit. Nemyslím tím překonat svůj strach tím, že usnu třeba s pavoukem pod postelí, to zas patří někam jinam. Občas se tento sport stane nějakým jedincům tím posledním, co v životě zažili. Každopádně, když si to tak vezmeme, tak žijeme jen jednou, tak proč nedělat takové věci, jako jsou adrenalinové sporty. Život není nekonečný, tak proč si neužívat a nepřekonávat svůj
25
strach z věcí, z kterých jde mráz po zádech. Na závěr bych sem dal odkaz na video, ve kterém je profesionální jezdec na BMX Brett Banasiewicz alá Maddog, který se při jednom skoku na tréninku ošklivě zranil a dopadl na hlavu a měl ztrátu paměti, takže neuměl chodit a nic prostě, všechno se učí od začátku. Jsou zde dvě videa. První je, když se učí všechno a druhé je z nedávna, když se zkouší vracet zpátky na kolo. Velmi ho obdivuju!! Neuvěřitelně silný bojovník. http://www.youtube.com/watch?v=vHhkSPhzS0A http://www.facebook.com/photo.php?v=355092791255991&set=vb.142468399165523&type =2&theater
Body Building (Posilování) Pavel Mašek, 1.C „Na konci bolesti je úspěch“ Je posilování dobré či nikoliv? Posilování je dobré a prospívající pro každého jinak a je to dáno pohledem na to samotné cvičení. Můžete se na to dívat tak, že je to únavná a namáhavá činnost, v tom případě s posilováním nikdy nezačnete a když už, tak to rychle vzdáte. Ale pokud se na to podíváte z toho druhého úhlu pohledu a bude vás to bavit, tak najednou zjistíte, že se překonáváte a stále zlepšujete, a začne vás to bavit. A o tom to celé je, pokud vás to nebaví, nedělejte to. Kdy je správné začít? Děti (6-12) by podle mě neměly nijak posilovat, jediného čeho dosáhnou je, že si „v horším případě“ zničí svalstvo a v tom „lepším případě“ posilování úplně zavrhnou a nikdy se k tomu nevrátí. Plně začít posilovat by se mělo začít kolem 15 let, aby si tělo začalo zvykat na pravidelnou zátěž, ale je na každém samotném, kdy to zkusí. Steroidy? Já jsem striktně proti steroidům, protože prvně to jsou chemikálie a za druhé sice podpoří rychlý růst svalů, ale při přestání jeho používání se sval pouze zdeformuje. Také svaly nemají ani zdaleka takovou sílu jako bez používání steroidů. Proti používání proteinů atd. nejsem, ale je lepší je získat z masa a jiných výrobků než z léků. Jak posilovat? Metod posilování jsou skutečně stovky. Jde o to, zda posilujete proto, aby vaše svaly získaly sílu, anebo jen proto, abyste dobře vypadali v plavkách. Základem je však určit si své cíle hned ze začátku a postupně zvedat zátěž a přibližovat se k cíli. Pokud vám jde o nabytí síly, posilujte těžší cviky anebo zvedejte těžší činky méněkrát, ale pokud vám jde o „vytvarování“ svalů, volte raději lehké činky a lehké cviky, které provádějte vícekrát. Posilování s vlastní vahou? Ano, velmi oblíbená metoda a asi nejlepší pro začátečníky. Ze začátku si stačí udělat pár kliků a sed-lehů před spaním nebo ráno a postupně přidávat. Se svojí vahou se cvičí nejlépe a na tom poznáte rozdíly už po 14 dnech posilování. Pokud chcete začít, doporučuji. Arnold Schwarzenegger: "Bolest, kterou cítíš dnes, bude síla, kterou pocítíš zítra…" "don't be me, be better than me.."
26
ROZHOVOR S CHYTRÝ Lukáš student třídy 2.L, obor Technické lyceum A ten nám poví něco málo o šachách … Mohl bys vysvětlit, pro ty, co vůbec šachy neznají, o co vlastně jde? „Jedná se o sport, ve kterém má každý hráč určitý počet hracích figurek položených ve dvou řadách za sebou. Každý kámen má svoje určité možnosti pohybu. Cílem celé hry je dát mat protihráčově králi tak, že bude napaden a nebude mít žádné pole úniku ani nebude moci žádnou figurku představit.“ Je partie nějak omezena časově? „Samozřejmě, partie se nejčastěji hrají na jednu hodinu a třicet minut, ale hrají se i mnohem delší, i na celé dny nebo i na měsíce, ale naopak i na například pět minut. Takovým partiím se říká bleskový šach. Také se dají hrát jen přátelské partie, při kterých se nezapočítává elo.“ Co to Elo vlastně je? „Elo určuje, jak moc je hráč dobrý, každý začíná s základním elem, které je 1000, pod tuto hranici se nemůže dostat. Nejvíce měl zatím 2725 – José Raúl Capablanca, ale ten již zase sestoupil dolu a nyní je nejlepší hráč světa Magnus Carlsen s elem 2861.“ Ty ses již na začátku zmínil o tom, že šachy považuješ za sport. Podle čeho takto soudíš? „I když se může zdát, že šachy jsou odpočinková hra, tak tomu tak není. Důležitá je i fyzička. Protože vydržet např. šest hodin v kuse se soustředit na jednu partii, vyžaduje hodně úsilí. Ostatně zápas Karpova s Kasparovem o titul mistra světa byl přerušen z důvodů obav o Karpovovo zdraví. Karpov tehdy zhubl 10 kilogramů.“ Trénuješ někde, a jak takový trénink probíhá? „Samozřejmě že trénuji, bez tréninku by šachy ani nešly hrát. Já mám tréninky dvakrát týdně, ale na to, abych mohl hrát závodně, bych potřeboval tak čtyřikrát týdně a ještě se doma učit zahájení. Trénink většinou probíhá stylem, že trenér přehrává partii některých velmistrů a ukazuje na ní různé taktiky a chyby. Pak se taky například učíme různá zahájení, nebo koncovky.“
27
Jak probíhá běžná šachová partie? „Nejdříve se zahraje tah, zmáčknou se hodiny a poté se tah zapíše do patriáře, který slouží pro případnou kontrolu. Při partii musí být naprosté ticho a nikdo nesmí do partie zasahovat, kromě hráčů a rozhodčího. Samozřejmě, že během partie hráči nesmí používat žádné pomůcky, které by jim pomáhaly.“ K čemu si myslíš, že je dobré hrát šachy? „Tak určitě to rozvíjí myšlení a hlavně trpělivost. Taky je to dobrá hra na odreagování a na poznání dosti nových lidí. Ale asi vás zklamu, ani v šachách moc holek nehraje... Určitě bych tuto hru doporučil všem, co jim jdou strategie a baví je logické myšlení. Naučit se je stojí sice spoustu úsilí, ale garantuji vám, že výsledek stojí za to.“ Děkujeme za rozhovor.
Programování her v XNA Pavel Jahoda 1.C XNA je herní framework to znamená, že to není nějaký program nebo jazyk. Je to sada knihoven do jazyka C#, jehož základy se na naší škole učí již od prvního ročníku. Hned na začátku bych rád upozornil, že na programování her v XNA jsou potřeba alespoň základní znalosti jazyka C# a objektového programování. Vývoj her v XNA probíhá ve Visual Studiu (k dispozici máme předpřipravenou herní smyčku, několik metod do kterých jen dosazujeme svůj kód). Díky této skutečnosti se při vývoji her učíte C#, ve kterém je po programátorech velká poptávka. XNA zbořilo mýty o tom, že profesionální hry musí být složitě programovány v C++ a dokázalo, že i ve vysokých jazycích můžeme dosáhnout vysokého výkonu. XNA umožňuje pokročilou tvorbu 2D a 3D her. Umí přehrávat zvuky a hudbu, zobrazovat animované 3D modely, multiplayer a je tedy určené k tvorbě profesionálních nebo amatérských her v malých firmách nebo jednotlivci. XNA je freeware a hru na PC můžete libovolně distribuovat i prodávat. Hry v XNA jsou určeny pro: PC s Microsoft Windows, Windows Phone nebo Xbox 360. Hry vytvořené v XNA nepatří k těm nejlepším, které si můžete pořídit, ale určitě při troše snahy najdete, hru která vás zaujme, např. Armed nebo Fortress craft (“vylepšený” minecraft). Pokud máte zájem naučit se programování her v XNA, tak doporučuji stránku www.devbook.cz kde můžete navíc nalézt materiály, ze kterých se dá učit základy jazyka C# a objektového programování
28
Counter-Strike Jiří Rohlíček, 2.L Counter-Strike (a.k.a. CS) je populární FPS hra, která vznikla jako mód ke hře Half Life od společnosti Valve Corporation. Principem hry je souboj dvou týmů (protiteroristické jednotky a teroristů), přičemž úkoly obou stran se mění vzhledem k mapě (ničení/chránění bomby, osvobození/chránění rukojmích, a mnoho dalších). Tato hra se na aktivní scéně pohybuje již od roku 1999, odkdy prodělala spoustu změn a dalších modifikací. Než dospěla k první stabilní verzi, prošla dvěma lety betaverzí. Od verze 1.1 trvalo další dva roky, než se zrodila dnes nejhranější verze 1.6. Další verze se pak prezentují jako Condition-Zero, Source a GO. Zatímco Condition-Zero přidává pouze lepší grafiku a singelplayer (CS na rozdíl od ostatních her klade především důraz na multiplayerovou akci), CS:Source a CS:GO běží na Source Engineu. Ke všem verzím průběžně vzniká také spousta dalších modifikací. Counter-Strike změnil Progaming sféru z fanouškovské na profesionální, tak jak ji dnes známe. V průběhu roku se koná spousta Lig a turnajů, ve kterých se hraje od různých doplňků a komponentů k PC až po stotisícové částky. Mezi největší ligy patří WCG, ESEA, CPL, u nás pak PlayZone. Tyto ligy mají nejen obrovskou účast profesionálních hráčů, ale také vysokou sledovanost amatérských skupin (tzv. PubHero). Z tohoto důvodu bych se nedivil, kdyby se časem začaly komentované zápasy vysílat v televizi stejně jako fotbal, jelikož se vlastně jedná také o sport. Všechno však mohou zničit tvrdohlaví organizátoři, kteří přes žebříčky popularity a nesouhlas hráčů chtějí v roce 2013 organizovat oficiální ligy pouze ve verzi GO. Hned vysvětlím. CS:GO, kromě úprav map a zbraní, přidal obrovskou novinku - tzv. Molotov. Původní myšlenka mohla být dobrá, ale vymkla se kontrole. Jedná se o příliš účinný prvek hry, který vzhledem k své cenně pouze pomáhá vítězícímu teamu vyhrát snáze. Nejen to, že je prakticky po druhém kole rozhodnuto o vítězi, však pohřbívá sledovanost. Jedná se především o narušení celkové dynamiky hry, a znemožnění využití různých schopností každého z hráčů. "Kvůli Molotovům nemůžete mít jasně dané strategie jako v CS 1.6 nebo CS:S. Nemůžete 45 sekund připravovat strategii, kterou kdykoliv může zrušit jeden nákup za $850", řekl Sam "DaZeD" Marine z Area51. K vyplýtvání Molotovů můžete soupeře donutit správnými fake útoky, avšak divák se bude nudit. Dalším problémem je rozdílný Money systém v CS:GO. Zatímco v dřívějších verzích Counter-Strike jste si před saveováním kola museli spočítat cenu své výbavy (jestli se vám to vyplatí), v CS:GO si jedno kolo prostě zacampíte. Nemůžeme čekat, že by se organizátoři nechali donutit k navrácení verze Counter-Strike 1.6 do oficiálních olympiád, jelikož vzbouření hráčů
29
nepomohlo ani v roce 2007 kdy byla verze vyškrtnuta z turnajů pořádaných CPL. Můžeme jen doufat, že alespoň upraví Money systém do již odzkoušené podoby, a že se Molotov ocitne tam, kam se dostal před sedmi lety taktický štít… 1 Podle Steamového žebříčku (http://store.steampowered.com/stats/?snr=1_4_4__10) je CS 1.6 celkově 4. nejhranější hrou celkově. Z FPS scény je pak na místě druhém, hned za Team Fortress 2, následována CS:Source a Call of Duty: Black Ops II – Multiplayer
Vliv počítačových her na násilné chování. Jiří Tarašovič, 3.D Každý z nás si určitě všiml těch školních masakrů ze zahraničních zpráv. Někteří si mohli všimnout, že po posledním školním masakru dávali různé mediální společnosti za vinu násilným počítačovým hrám. Jenže, může být násilí v počítačové hře opravdu spouštěč tak extrémně násilného činu? A jak velikou vinu za tyto masakry nesou média? Musíme si uvědomit, že noviny a televize v první řadě chtějí prodat co nejvíc výtisků nebo mít co největší sledovanost. Proto se snaží z každé podobné události, udělat co největší „senzaci“, aniž by si všimli, že z pachatele dělají jakéhosi antihrdinu. Zpravodajci se raději soustředí na vraha. Veřejně rozebírají to, co měl vrah na sobě, na jaké filmy se díval, jakou muziku poslouchal, jaké knihy četl a dokonce i kde si sehnal střelné zbraně. Zaměřují se na veškeré podrobnosti, které bohužel fascinují jak normální lidi, tak i jiné narušené jedince, plánující podobný skutek a ti jsou tímto inspirováni. Myslím si, že veškerou pozornost by měli zaměřit na oběti, které si zaslouží naší lítost, na pozůstalé, kteří potřebují naší podporu a pomoc. Místo toho se dozvíme, že jako hráči jsme součástí problému. Že náš milovaný koníček, je příčinou těchto masakrů. Tvrdě se proti tomuto musím ohradit. Neexistuje byť jediný důkaz, který by nasvědčoval, že násilí ve hrách způsobuje agresi ve společnosti a dokonce několikrát prováděné výzkumy prokázaly pravý opak. Můžeme se kouknout na příklad do Jižní Koreje, kde mají obrovskou herní kulturu a jejich národním sportem je počítačová hra StarCraft. V této zemi nebyl za celou historii spáchán ani jeden školní atentát. S přihlédnutím na fakt, že převážná většina všech masakrů na školách se stala v USA, bychom měli rozhodně problém hledat jinde, nežli v počítačových hrách. Některá média v USA viní nejen násilí ve hrách a ve filmech, ale dávají za vinu i různým subkulturám jako jsou například gothové, místo toho, aby řešili vlastní sociální pojištění, které u nich není povinné, a proto nemají přehled o různých duševně chorých jedincích v obyvatelstvu. Nebo by se měli také zaměřit na jejich vztah ke střelným zbraním. Už jenom v jejich přístupu k situaci, kdy je zabít člověka na vlastním pozemku legální a normální, víme, že je něco špatně. Jenže zpravodajství se nepozastavuje nad tím, proč se tato krveprolití děje převážně v USA. Abychom se vrátili k tomu nejdůležitějšímu, musíme především myslet na to, že médiím nejde v první řadě o blaho společnosti, ale je v jejich primárním zájmu pomlouvat a poškodit herní komunitu, jelikož to není forma zábavy, kterou vám nabízejí oni. Hledají si
30
proto obětní beránky a využívají tyto tragédie k obviňování nepohodlných videoherních společností, za účelem vyřazení konkurence, a tímto se obohacují na mrtvých dětech. Koho jiného než pachatele jsme vůbec schopni vinit za tyto brutální činy? Naštěstí nejsme tak ozbrojený národ, ale přesto bychom se měli zamyslet nad tím, jestli nám zbraně spíše škodí nežli pomáhají a také nad tím, jak moc média ovlivňují pohled na ty, jenž mají na rukou krev dětí.
NÁVRH A VÝROBA POČÍTAČOVÉ SKŘÍNĚ – MATURITNÍ PROJEKT ROZHOVOR S PAVLATA Martin, třída 4.L, obor Technické lyceum Martine, proč ses rozhodl zrovna pro tento projekt? Často se říká, že praktické projekty jsou na rozdíl od těch teoretických mnohem více časově náročné? “Ideu postavit si počítač z plexiskla, který si sám navrhnu, už mám několik let. Tato oblast mě vždy lákala, ale nechtěl jsem mít jen to, co už přede mnou vyrobili druzí, chtěl jsem navrhnout a sestavit něco vlastního. Naskytla se mi příležitost to zrealizovat jako ročníkovou práci. Navíc pokud bych to dělal jen pro sebe, ve volném čase, asi by mi to v mém případě trvalo velmi dlouho. Takto mě tlačí škola k dodržování termínů. To, že je projekt náročný, mě nevadí. Teď, když už na něm nějakou dobu pracuji, musím říci, že je mnohem náročnější, než jsem si myslel. Sice mě v těžkých fázích napadaly myšlenky, jako například, proč jsem si nevybral něco teoretického, ale hned jsem je zamítl. Mám dobrý pocit z toho, že dělám něco takového.” Kdy jsi hrál první počítačovou hru a od kolika let se věnuješ počítačům vůbec? “Svojí první hru si pamatuji naprosto přesně. Byla to hra Fatty Bear’s Birthday Surprise, já jí však znal pod jménem „Medvídek“. Poprvé jsem jí hrál asi ve třech letech. Možná ještě dříve jsem viděl svojí sestru, jak tu hru hraje, to si nepamatuji. Hra vyšla ve stejném roce, kdy jsem se narodil – 1993. V té době byla pro DOS, Macintosh a 3DO. O dva roky později vyšla i pro Windows. Hra je o plyšovém medvídkovi – Fatty Bear, s kterým spí v posteli holčička Kayla. Ta má mít další den narozeniny. Jakmile usne, medvídek se probudí a má celou noc na to, aby upekl dort a připravil narozeninovou párty. Po nějaké době jsme se stěhovali a rodiče náš „dětský počítač na hraní“ asi někomu dali. Dlouho jsem se o počítače nezajímal a chytlo mě to znovu asi ve 12ti letech.“
31
Stavěl jsi někdy počítač sobě nebo například kamarádům? “Asi v deváté třídě jsem stavil počítač na doma. V té době jsem taky známým a kamarádům doma zapojoval a nastavoval domácí sítě. Vždy mi za to něco dali. Tak jsem to měl trochu jako brigádu.” Bavila tě na základní škole výtvarná výchova? Kreslíš třeba rád? “Vzhledem k tomu, že moje základní škola byla víceméně umělecká, výtvarné výchovy jsme měli až až. Samozřejmě mě také bavila. Kreslím rád, bohužel na to v poslední době mám velmi málo času.” A co zručnost? Rád pracuješ rukama? “Znovu dám příklad ze základní školy. Vyjma hodně hudebky jsme také měli dřevořezbu, sochařství a dokonce jsme si zkusili i kovářství. Vrcholem mého dřevořezného umění bylo, když jsem si na střední škole vyřezal funkční kantelu (něco jako harfa).“ Máš nějaké zkušenosti s elektronikou? “Moc ne. Táta mě jako malého naučil letovat a jednou jsem si spojil solární panel a blikačku na kolo, ale to je asi vše ” Raději montuješ nebo rozmontováváš? “Takovou mánii jsem měl asi do patnácti. Rozebral jsem mobil, foťák a kdo ví, co ještě. Všechno jsem ale dokázal nazpátek složit, takže nemohu říci, co mám raději. Montování, nebo rozmontovávání. Rozmontovávání asi bylo zábavnější.” Zajímáš se o design? “Ano, zajímám. Podle mého nestačí jen funkční zpracování, jak si mysleli bolševici. Věci musí být i líbivé, jinak se nestanou oblíbenými. Třeba takový Apple by v dnešní době bez designu vůbec nemohl existovat. Kdo by kupoval “jablečné výrobky”, kdyby nebyly designově velmi líbivé, in, módní a bytelného zpracování” Děkujeme za rozhovor.
ÚVAHY V PŘEDMĚTU OBČANSKÁ NAUKA Studenti čtvrtého ročníku v rámci filosofie, probírané v předmětu občanská nauka, dostali za úkol se zamyslet nad některými filosofickými směry, osobnostmi či náboženstvími. Některé zajímavé úvahy třidy 4.D si můžete přečíst v dalších příspěvcích. Příspěvky třídy 4.A si budete moci přečíst v dalším čísle.
Filosofie Miroslav Bím, 4.D Ačkoliv samotný pojem filosofie zní dosti složitě, je to víceméně každodenní proces v životě člověka. Vysvětlil bych jej jako přemýšlení o nějakém problému na základě poznatků. Každý den si klademe otázky typu: „Co kdyby?“, „Proč?“, „Jaký to má smysl?“. Nyní si položím také pár otázek. Což možná bude znít trochu ironicky, jelikož se hodlám filosofovat o filosofii.
32
Lidé jsou jedinými tvory na světě, kteří dokážou své činy promýšlet na rozdíl od zvířat, která jednají instinktivně. Myslím si, že bychom měli být vděčni za dar myšlení, přemítání, představování. Sice ho občas využíváme nesprávně a chováme opravdu jako ta zvěř, je to pro nás věc nemálo důležitá. A filosofie jest prostředkem, kterým onen dar používáme. Toužíme po poznání, jsme druh velice zvídavý. Zajímá nás náš původ i naše pokračování. Proto se sami sebe ptáme. Láska k moudrosti (z lat. filein a sofia) nám pomáhá zdokonalovat sama sebe. Však kolik odpovědí na přelomové otázky lidstva, začalo pouhým rozjímáním o tom, jestli by to takto mohlo být možné. Galileo Galilei rozjímal o točící zeměkouli. Newton o přitažlivosti zemské. Ačkoliv nám vždy nedává ty správné odpovědi, dělá nám svět snesitelnějším a uklidňuje naší duši. Ne nadarmo se jí říká léčitelka duší. Není též větší inspirace pro umění či pro lidskou kulturu, než nalezneme v hlavě člověka. Malíř svůj tok myšlenek vyjádří tahy ve svém štětci. Básník nechá slova říct své. Režisér zachytí svou polemiku na filmovém plátně. Já píši tuto práci. Doufám, že jsem vám představil filosofii jako věc běžnou, které se nemusíte bát. Ba naopak jí dobře využívat k povznesení sebe sama. Závěrem bych se chtěl rozloučit slovy Cicerovými: „Filozofie je zajisté lékem pro duši“.
Materialismus Jan Hanuš, 4.D Materialismus je filosofický směr založený na přesvědčení, že vše tvoří hmota a neexistuje žádný duchovní ani posmrtný život. Materialismus se objevuje ve většině z nás, protože většině lidí záleží na hmotných statcích a spousta lidí je upřednostňuje před city. Já osobně jsem nejspíše velmi materialistický člověk, protože jsem vyrostl v rodině s velmi dobrým finančním zázemím a vždy jsem dostal jen to nejlepší a nejkvalitnější, to je také důvod, proč uznávám a obdivuji kvalitu jakéhokoli výrobku. Dalším faktorem je, že v dnešní době vydělávám několikanásobek toho, co moji spolužáci a z toho plyne část mého materialistického postoje. Na druhou stranu věřím v Boha, nehlásím se sice k žádnému náboženství, ale svým vlastním způsobem v Boha věřím a je spousta situací, kdy se na něj obracím. Myslím, že to je velmi důležité, protože když člověk v nic nevěří, tak zažije mnoho situací, kdy se bude cítit bezmocným a ztraceným, tomu se většinou díky víře vyhne. Je na každém z nás, jaký život si vybere, pro mnoho lidí štěstí znamená, že mají rodinu a své štěstí zakládají na citových vazbách, naopak pro spoustu lidí jsou štěstím peníze a bez nich šťastni nikdy nejsou. Domnívám se, že nejlepší je střední cesta, není dobré upínat se pouze k duchovnu ani pouze k penězům, peníze jsou důležité, protože znamenají svobodu, ale bez lásky a citů by člověk nikdy nebyl šťastný.
33
Buddhismus Michal Steinhauer, 4.D Dle mého názoru je buddhismus asi jedno z nejmírovějších náboženství, ke kterému se přiklání více a více lidí. A také nikoho nenutí uznávat pouze jediného boha, protože v podstatě žádného nemá, má pouze učitele, který své zkušenosti a myšlenky předával dál a dál. A také nemá tzv. „Písmo svaté“, protože opět žádné není napsané. Buddhismus je pouhá očista těla a mysli prostřednictvím meditačních cvičení, či cvičením jakým je např. jóga. V buddhismu platí zásady a zákazy pokud si je jedinec stanoví sám a sám si je také obhájí, před sebou, i před ostatními. Buddhismus je o svobodě. Podle slov respondentů jde především o doporučení, nic není zakázáno nebo přikázáno. Prostě jenom existuje příčina a následek. To, jak se chováme a co říkáme, se nám vrací. Což je v známo jako Karma. Pokud bych si měl vybrat náboženství, ke kterému se přiklánět, zvolil bych Buddhismus, protože je to náboženství, které se věnuje člověku, který ho uznává a nemusí žádat nebo se zpovídat tzv. „vyšší moci“, která je nad ním. Ale odpověď hledá v sobě, ve svém nitru a duši.
Bacon, Descartes a Locke Jan Šimečík 4.D Pokud bych si měl vybrat mezi filosofickými směry a myšlením Bacona, Descartese a Locka vybral bych si nejspíš racionalistickou filosofii Reného Descartese a nedalo by se říct, že bych nesouhlasil s politickou filosofií Johna Locka. Jsem racionální člověk, rád vyvádím závěry z pěvně stanovených poznatků a faktů, proto mi empirismus není tak blízký. Raději pochybuji a zkoumám, než se nechám unést pouhými smyslovými zkušenostmi, které každý může mít naprosto odlišné. Empirismus tedy může být změť různých poznatků, aniž byste u nich mohli určit, zdali jsou pravdivé nebo ne, jelikož každý bude tu svoji „pravdu“ mít. Na druhé straně racionalismus je jen a jen o pravdě. Opírá se o fakta, která jsou jednoznačná, a proto jsou jednoznačné i výsledky. Samozřejmě za předpokladu, že je racionální myšlení používáno správně. Politická filosofie Johna Locka hájí svobodu a rovnost lidí. S tím souhlasím avšak s jistými výhradami. Jsem zásadně proti otroctví a manipulování s lidskými životy obecně, stejně jako každý rozumný racionální člověk. Jsem také pro rovnost lidí, ať už v demokratickém státu (při volbách, výběru povolání, atd.) nebo kdekoliv jinde. Na druhou stranu taková rovnost má
34
i své neduhy. Pokud budeme mít hypoteticky místnost se 100 lidmi, kde 20 z nich budou nejchytřejší lidé na zemi a zbytek se bude skládat z nejhloupějších lidí na zemi, bylo by pak dost svízelné, kdyby hlasovali o budoucnosti lidstva a těch 20 největších mozků by přehlasovali. Proto by podle mého neměla být rovnost bezmezná, ačkoliv se to může tvářit podivně. Stejně jako rodiče rozhodují za své dítě, když ještě nemá schopnosti k tomu, aby se rozhodlo samo. Samozřejmě taková „nerovnost“ nemůže a nesmí přesáhnout do nespravedlnosti.
Křesťanství Vobecký Martin, 4.D Křesťanství je nejrozšířenější náboženství v Evropě. Vyvinulo se z Judaismu a je s ním spjat i počátek našeho letopočtu. Křesťané považují za svého proroka Ježíše Nazaretského, o jehož existenci se historici dodnes přou. Jedna část historické obce tvrdí, že z celkového počtu kronikářů žijících v té době se o něm, ač to měla být dosti věhlasná osobnost, zmiňuje až podezřele malé množství a navíc v zápiskách některých z nich se objevuje pouze slovo Kristus (christos) což znamená pomazaný. Na straně druhé zastánci Ježíše poukazují hlavně na epištoly sv. Pavla a kroniky toho mála kronikářů, kteří ve svých zápiscích použili celé Ježíšovo jméno (pravost některých byla několikrát zpochybněna). Pravdou však zůstává, že okolo roku 70 n. l. podnikli Římané tažení do Izraele, takže spousta písemností mohla být zničena, takže se pravdu pravděpodobně nikdy s jistotou nedozvíme. A kdyby na ní někdo náhodou přišel, tak se z pomyslné druhé strany barikády okamžitě ozve někdo, kdo jeho objev napadne… Svatou knihou křesťanů je Bible svatá, hlavně její, židy neuznávaný, Nový zákon. Zde se popisuje téměř celá Ježíšova životní pouť a zázraky, které na svých cestách konal (léčení nemocných, chůze po vodě, přeměna vody na víno atd.). Autor Bible není znám, s největší pravděpodobností bylo dokonce autorů více, co ale víme je, kdy a kde byla Bible svatá uspořádána do podoby, jak jí známe dnes. Bylo to okolo roku 300 n. l., když císař Konstantin Veliký nechal v Římě svolat křesťanské vůdce a křesťanství přijal jako oficiální náboženství. To byl podle mě jeden z prvních kamenů úrazu v dlouhé historii křesťanské víry. Několik málo mužů totiž upravilo knihu, podle které se učili stovky tisíc a později milionů lidí. Tak velkou moc prostě nemůže držet v rukou tak malé množství lidí. Jednoduše: co může být zneužito, zneužito bude. Kolik toho z bible bylo vyřazeno a co bylo upraveno, se už také nikdy nedozvíme. A můj názor? Nemůžu s jistotou říci, jestli Ježíš žil, ani co vlastně chtěl, ale jestli se to, alespoň trochu podobalo tomu, co se v Bibli píše, tak by určitě se svým dílem spokojen nebyl. Jeho myšlenky mohly v lidech přetrvávat ještě 2 – 3 generace, ale potom se začala mezi věřícími tvořit hierarchie, a ta vedla, k tomu, že někteří dostali moc nad jinými. A jakmile deseti lidem svěříte do rukou moc, můžete počítat s tím, že ji šest z nich zneužije. A to ještě můžete být rádi, že jich nebude víc… Jestli Ježíš žil, mohl to být opravdu úžasný
35
člověk, a proto si myslím, že kdyby býval věděl, v co se jeho víra promění během středověku, raději by si sám vyřízl jazyk.
Můj názor na Aristotela Jan Plátek, 4.D Z mého pohledu se Aristoteles zabýval zajímavou myšlenkou a určitě měl v některých věcech pravdu. Například tím myslím jeho návrh na státní zřízení. V první řadě provedl průzkum (už to je překvapující) a pak to s mnoha žáky vymyslel. Myslím, že lidé dnešní doby by se mohli přiučit některým jeho způsobům. Vyloženě zajímavé mi však přijde, jak tehdy řešili problém s „problémovými“ lidmi. Obvinili je z kacířství nebo z kažení mládeže. Soud jim přiřkl trest smrti a bylo po problémech.
Veletrh studentských společností a vítězství naší studentské společnosti Suitable Web Pavel Vondrák, Suitable Web Veletrh studentských společností a vítězství naší studentské společnosti Suitable Web Ve středu 12. 12. 2012 se uskutečnil v Hradci Králové veletrh studentských společností. Z naší školy se veletrhu zúčastnily všechny tři firmy (Suitable Web, NWWG a Jacket Web). Akce se konala v prostorách obchodní akademie v Hradci Králové. Celkem zde bylo cca 13 studentských společností, které měly víceméně podobné obory podnikání. Představilo se zde několik společností provozující školní kavárnu, nebo společnosti zaměřené na výrobu různých věcí od marmelád po dekorace. Každá společnost si připravila svůj „prodejní“ stánek, kde buď vystavovali, prodávali své výtvory, nebo nabízeli své služby. Všechny firmy si musely předem připravit prezentaci o svém podnikání, kterou poté prezentovali před odbornou porotou a ostatními společnostmi. Součástí veletrhu byla i soutěž o nejlepší studentskou společnost, ve které se hodnotilo celkové vystupování zástupců firmy, prodejní stánek a prezentace před odbornou porotou. Obor podnikání měl na celkové pořadí také zásadní vliv. Když nastala ta očekávaná chvíle vyhlášení výsledků, bylo cítit, jak se zvětšuje napětí.
36
Po vyhlášení jsme si mohli konečně oddychnout a poděkovat si za dobře odvedenou práci, jelikož Suitable Web obsadil v soutěži o nejlepší studentskou společnost 1. místo. Na závěr bych rád poděkoval paní profesorce Scharnaglové, která nás po celou dobu veletrhu podporovala a paní profesorce Spurné, která nám všem s našimi studentskými společnostmi pomáhá. Děkujeme.
ROZHOVOR S VONDRÁK Pavel student třídy 3. B, obor Informační technologie lektor odborného semináře, člen Studentské společnosti Student Pavel Vondrák od prosince 2012 vede odborný seminář z oblasti PHP pro své kolegy studenty. Zároveň je členem úspěšné Studentské společnosti, která získala první místo v soutěži Studentských společností v Hradci Králové. Požádali jsme ho o pár odpovědí na naše zvídavé otázky. Nejprve přijmi naši gratulaci k vítězství v soutěži Studentských společností. S tím souvisí i první položená otázka. Proč ses rozhodl stát se členem Studentské společnosti? „Děkuji. Stát se členem Studentské společnosti jsem se rozhodl, jelikož rád přijímám výzvy a to Studentská společnost bezesporu je. Dalším důvodem bylo také to, že jsem si chtěl vyzkoušet řídit firmu.“ Můžeš představit svou Studentskou společnost, její název, nabídku, spolupracovníky? „Společnost jsem založil společně s Honzou Hokerem, kterého znám už dobrých jedenáct let. Oba dva jsme, troufnu si říct, vcelku ambiciózní, zároveň oba už nějaký ten pátek děláme webové stránky, či webové aplikace. Naše společnost se jmenuje Suitable web a jak už z názvu vyplívá, zaměřujeme se na tvorbu webových prezentací a na zakázkový vývoj webových aplikací. V současné době doděláváme např. zakázku pro jednu americkou firmu.“ Chtěl bys v budoucnu být podnikatelem či si založit skutečnou obchodní společnost? „Velmi by mě to lákalo, dokonce jsme s Honzou i přemýšleli, že bychom Suitable web převedli na „s.r.o.čko“, ale to je ještě daleká budoucnost.“ Kromě svého členství ve Studentské společnosti vedeš od prosince také odborný seminář. Mohl bys vysvětlit, co je obsahem tohoto semináře, respektive co se jeho absolventi naučí? „Seminář, který vedu, je zaměřen na tvorbu webových aplikací, konkrétně programování v PHP. V průběhu konání tohoto semináře bych rád předal studentům, kteří seminář navštěvují, mé vlastní zkušenosti z „PHPka“, databází a vývoji v týmu/firmách. Absolventi by měli být schopni naprogramovat rozsáhlejší aplikace s využitím PHP frameworku Zend, v současné době nejpoužívanější a nejrozsáhlejší PHP framework.“
37
Jak vůbec vznikl nápad na tento seminář? „Někdy na začátku tohoto školního roku, kdy to vlastně nebyl ani můj nápad, ale spíše nápad mých kamarádů. No a protože mě učit ostatní vcelku baví, tak jsem nad tímto nápadem začal vážně přemýšlet.“ Jaké to je stát „na druhé straně“, tedy přednášet a ke všemu ještě svým spolužákům? Měl si či máš trému? „Trému ani snad ne, spíše se každou středu od 15:00 bojím, jestli dokážu probíranou látku dostatečně vysvětlit a aby tam spolužáci jen nemarnili čas. Naštěstí, musím zaklepat, podle ohlasů se mi to snad i daří. “ Škola nabízí různé nadstandardní vzdělávací aktivity. Využil si již některé nabídky a získal si už nějaký odborný certifikát? „Tak určitě. Celkem jich mám asi 10, z toho nejvíc si považuji certifikátu Oracle Academy – Database design and programming with SQL.“ Jak ti jde studium, jaké jsou tvoje oblíbené předměty na škole a proč? „Musím se přiznat, že dřív mi šlo líp. Teď jsem celkem dost vytížen, ale školu a učení pořád upřednostňuji. Přeci jenom bych se rád dostal na vysokou. Můj oblíbený předmět jsou Multimédia, kde právě děláme v Cinema 4D. A právě to 3D modelování mě celkem zaujalo a baví.“ Co tě přivedlo k tomu, že jsi nastoupil na naši školu? „Rozhodly certifikáty a také to, že u nás kolem Hořovic není žádná pořádná střední škola zaměřená na IT. Proto jsem se díval po školách v Praze, kde mi v hledáčku zůstali dvě, SSPŠ a jedna soukromá na Proseku, ale jak už jsem řekl, Preslovka nabízí daleko větší množství certifikací, takže bylo rozhodnuto.“ Splnila naše škola tvoje očekávání? „Já jsem sem nenastupoval s nějakými extra očekáváními, ale to málo, co jsem očekával, škola splnila, v některých ohledech i předčila.“ Máš už alespoň nějakou představu, co bys chtěl dělat po střední škole? Máš tedy ještě relativně dost času, ale zamýšlel ses už nad tím? „Čas je dost relativní, proto už vysokou vybírám už teď, abych to nemusel řešit na poslední chvíli. Nejvíce se mi líbí ČVUT FIT a Masarykova univerzita v Brně.“ Děkujeme za rozhovor.
38
Pro vítěze bylo prvenství překvapením Autor: Vladimír Malinovský ZLATÝ ATLET. Lukáš Hodboď, atlet nymburského SKP, se stal Nejúspěšnějším sportovcem Nymburska v kategorii mládeže. Jeho výkony hovoří za vše Autor: Foto: Jiří Janků 12.1.2013 14:08 Nymburk – V šestnácti letech má za sebou velké úspěchy. Atlet SKP Nymburk Lukáš Hodboď se v loňském roce stal podesáté mistrem republiky. V bězích na krátké tratě nemá ve své kategorii konkurenci. A nyní zabodoval i na poli mimosportovním. Stal se totiž Nejúspěšnějším sportovcem Nymburska v mládežnické kategorii.
Skončil jste na prvním místě. Byl jste hodně překvapený? „Překvapený jsem samozřejmě byl. Loňský rok byl pro mě dost úspěšný. Zúčastnil jsem se mistrovství republiky, kde jsem získal dvě zlaté medaile, dva tituly mistra republiky. Byl to už můj desátý titul.“ Co jste říkal tomu, že najednou stojíte na pódiu jako vítěz ankety? „Je to příjemný pocit.“ Je to pro vás těžší na trati nebo při vyhlašování na pódiu? „Určitě se líp cítím na trati.“ Jak často vůbec atletiku provozujete a jak často trénujete? „Atletiku už dělám deset let a trénuji čtyřikrát týdně.“ Dá se to všechno vůbec zvládnout? Škola, trénink... „Zvládám to i se školou, ale moc volného času už mi nezbývá.“ Samozřejmě je pro mladé sportovce důležitá podpora rodiny. Jak je to u vás? Podpora je na závodech ta nejdůležitější. A když je na stadionu spousta fanoušků, pak jsou ty výkony mnohem lepší.“ Jaké jsou vaše sportovní cíle pro rok 2013? „Rád bych splnil limit pro mistrovství světa do sedmnácti let a rád bych se tam dostal do finále. To hlavní je dostat se na šampionát a od toho se bude odvíjet příprava.“ A jaké jsou vaše největší cíle a sny. Jsou to jako u každého sportovce olympijské hry? „Každý sportovec by se asi rád zúčastnil olympijských her. Do Ria to ještě asi nestihnu, ale za osm let bych se tam rád podíval. Budu pro to dělat vše.“ zdroj:http://nymbursky.denik.cz/ostatni_region/pro-viteze-bylo-prvenstvi-prekvapenim20130112.html
39
Maturitní ples V době uzávěrky tohoto čísla proběhl 67. maturitní ples, ve velkém sále Lucerny. Více se dozvíte v dalším čísle Presíku.
40
