Slovo šéfredaktora je to tu zase. Školní rok se jako každý rok přihlásil o slovo, opět musíme ráno vstávat a jet do školy, kde sedáme v lavicích, učíme se nové a nové věci Ba dokonce i ústní zkoušení a písemné práce se už dostavily. Přibyli nám další spolužáci v prvních ročnících, které tímto vítám a přeji, aby se jim na naší škole líbilo. Vítám ve škole též všechny učitele a doufám, že si od nás o prázdninách dostatečně odpočinuli a budou s námi mít trpělivost i slitování. Teď už mi nezbývá než popřát všem hodně štěstí do nového roku, příjemné počtení a na závěr mám pro vás jeden citát vážný a jeden nevážný (sami jistě poznáte, který je který).
A
Jan Antonín Baťa: „Neříkej, že to nejde, řekni, že to neumíš.“ Temelín: „Třeba nás jednou něco osvítí.“ Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek.
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor 2.
Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora
Dobrý den v říjnu! Mgr. Zbyšek Nechanický
Léto skončilo, začal podzim. Školní rok jsme zahájili v hale Na Folimance. Proběhly besedy studentů s ředitelem školy, rozvrh je v platnosti. Smíchovskou průmyslovku v tomto školním roce navštěvuje 615 studentů, z toho je 17 dívek. Zahájili jsme také nový povinný předmět v prvním, druhém i třetím ročníku pod názvem studentský projekt (STP). Je to předmět rozvíjející spolupráci a připravující studenty naší školy nejen na maturitní práci. 2. října si naše škola připomenula 112. výročí od zahájení činnosti v roce 1901. Ve středu 9. října půjdou studenti čtvrtého ročníku na divadelní představení do Divadla V Celetné. V říjnu na studenty čekají podzimní prázdniny (úterý 29. a středa 30. 10.). To bude vhodný čas na první vyhodnocení školní úspěšnosti a na doplnění toho, co se nestihlo. Využijte tento čas efektivně, neboť konec prvního čtvrtletí se blíží (7. listopad)! Přeji hodně sil a úspěchů ve studiu. Program na listopad a prosinec 2013: (změna vyhrazena) LISTOPAD 2013 7. 11. (čtvrtek) 13. 11. (středa) 13. 11. (středa) 17. 11. (neděle) 21. 11. (čtvrtek) 22. 11. (pátek) 23. 11. (sobota) 27. 11. (středa)
zápis průběžné klasifikace za 1. čtvrtletí pedagogická porada – hodnocení 1. čtvrtletí schůzky rodičů státní svátek Schola Pragensis Schola Pragensis Schola Pragensis 1. den otevřených dveří
PROSINEC 2013 10. 12. (úterý) 20. 12. (pátek) 21. 12. – 5. 1. 2014
2. den otevřených dveří SSPŠ ukončení výuky v roce 2013 vánoční prázdniny
3.
VYHODNOVENÍ ŘEDITELSKÝCH ANKET 2. až 4. ROČNÍK Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Jak je na naší škole již tradicí, na začátku každého školního roku se setkávám s každou třídou na hodinové besedě. Na jejím konci vyplňují studenti anonymní ankety, které jsou pro mě zpětnou vazbou. U prvních ročníků se ptám na problematiku přijímacího řízení, u druhých až čtvrtých ročníků pak na problematiku školy. Studenti se vyjadřují i k výuce a k vedení školy, v těchto dvou otevřených otázkách mohou napsat své případné výhrady či připomínky, kterými se vedení školy či předmětové komise zaobírají. Ankety jsem vyhodnotil osobně, nikdo jiný kromě mé osoby k nim nemá přístup, a posléze budou skartovány. Tím je zajištěna anonymita vyjádření, které jsem převedl do elektronické podoby, aby je bylo možné dále řešit. Sice jsem nad tím strávil desítky hodin, ale zpětnou vazbu od studentů považuji pro svou práci za velmi důležitou.
CO POVAŽUJI ZA ZÁSADNÍ PRO VYHODNOCENÍ ANKET -
-
ani jediná ze 417 anket nebyla pojata v žertovném duchu v anketách se nevyskytlo ani jediné vulgární slovo vyjádřeními studentů k výuce ve třetí otázce zabývající se výukou, zvláště pokud se tyto připomínky vyskytují u více studentů, se bude zaobírat můj zástupce pro pedagogický proces ve spolupráci s vedoucími předmětových komisí, nejde o skandalizování žádného pedagoga, ale o zpětnou vazbu pro něho, aby mohl případné nedostatky odstranit připomínky adresované v sedmé otázce mně osobně, proberu se svými zástupci a budu se snažit zmíněné připomínky či návrhy vyřešit
SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY ŠKOLY -
-
u silných stránek školy bylo daleko více odpovědí (což mě těší), uvádím ty, kde se shodlo alespoň 25 a více studentů u slabých stránek školy bylo odpovědí méně, uvádím ty, kde se shodlo alespoň 15 a více studentů
Silné stránky školy: ODPOVĚDI Bufet Vybavení školy Studentský klub Certifikáty Pedagogický sbor Studijní cesty, zahraniční zájezdy 4.
4.R 88 51 73 36 29 5
3.R 59 78 64 50 36 26
2.R 62 75 59 70 49 46
SUMA 209 204 196 156 114 77
Dostupnost školy Používání projektorů (IT) ve výuce Někteří učitelé Používání notebooků ve výuce Audio video studio Prestiž školy Automaty ve 3. patře Ředitel, vedení školy Wi-fi Komunikace se studenty
20 13 17 7 13 9 16 2 12 11
9 25 7 13 13 8 5 7 9 7
26 8 16 13 6 15 8 18 5 7
55 46 40 33 32 32 29 27 26 25
Komentář ředitele: Výsledek tohoto průzkumu mě nepochybně těší. Jsem rád, že si studenti cení mé snahy zajistit pro školu co nejlepší vybavení, což v době ekonomické krize není rozhodně jednoduchá záležitost. Jsem také rád, že se nově objevuje v silných stránkách školy odezva na moji snahu o modernizaci výuky, o využívání prostředků IT v hodinách všech předmětů, včetně těch všeobecných. Co se týká používání notebooků ve výuce, jde pochopitelně o možnost využívat studenty jakákoli elektronická zařízení, která jim umožní zápis poznámek a podobně. V tabulce je z důvodů místa toto zjednodušeno. Používání projektorů (IT) ve výuce je pak o přístupu pedagogů, kteří rozhodně zvyšují míru využívání prostředků informačních technologií ke zpestření výkladu či k jeho větší názornosti. V tomto trendu budeme rozhodně pokračovat, i v souvislosti s projektem „Škola pro 21. století – Digitalizace výuky“, který jsme získali a který je podporován z prostředků EU. Pochopitelně mě jako ředitele těší kladné vyznění pro pedagogický sbor, ocenění příležitosti studentů získat odborné certifikáty i ocenění možnosti studentů zúčastnit se studijních stáží či zahraničních poznávacích zájezdů.
Slabé stránky školy: ODPOVĚDI Botníky (přezouvárna, šatna) Nestabilní (pomalá) wi-fi Nepřehledný systém Unicorn Universe Rozvrh hodin Mnoho schodů a není výtah Málo dívek Někteří učitelé Není vlastní jídelna Malá tělocvična Údržba Studentského klubu
5.
4.R 49 36 34 35 14 10 12 3 4 10
3.R 52 32 23 8 24 12 14 12 6 2
2.R 32 23 10 16 13 21 13 9 10 6
SUMA 133 91 67 59 51 43 39 24 20 18
Komentář ředitele: Níže se pokusím stručně vyjádřit k jednotlivým bodům.
Botníky: Ano, jsou nedůstojné. Ale jejich výměna by stála 500. 000,- Kč, a já jsem vždy raději dal omezené prostředky do obnovy IT zařízení školy.
Nestabilní (pomalá) wi-fi: Zde jde o problém rychlost připojení k internetu, níže naleznete vyjádření člena IT oddělení školy. Problém je s malou rychlostí připojení a se stále rostoucím počtem připojených zařízení.
Nepřehledný systém Unicorn Universe: Tento systém Virtuální školy je z praxe, jde o firemní systém, který naši správci Virtuální školy přizpůsobují našim potřebám. Je sice složitější, ale na druhé straně jeho používání dává studentům dobrou praxi do dalšího života.
Rozvrh hodin: Můj zástupce pro pedagogickou činnost neumí dělat zázraky. Pokud je ohromné množství dělených předmětů, nelze vyhovět všem studentům. Každý rok je nějaká třída nespokojena, což chápu, ale dost dobře neznám řešení, které by vyhovovalo všem 616 studentům.
Mnoho schodů: Ve zdravém těle zdravý duch. Jste mladí, co mají říkat vaši pedagogové... Málo dívek: Máte pravdu. Ale i přes snahu a pomoc vás studentů se nám je nedaří v náborech oslovovat. Tak snad letos …
Někteří učitelé: Naštěstí je k pedagogickému sboru daleko více kladných vyjádření. Což ale neznamená, že se nebudeme oprávněnými připomínkami zaobírat.
Není vlastní jídelna: Není, ale cca 500 metrů od školy je školní jídelna pro okolní školy na Smíchově. Podle mých informací tam však někteří studenti nedojdou, či ji přejdou, lákadla v podobě KFC či McDonalds jsou značná. A pak je tu náš školní bufet …
Malá tělocvična: Moje žádost na vystavění regulérní tělocvičny leží u zřizovatele již od roku 2003. Ale vzhledem k tomu, že je cena odhadnuta na 40 milionů korun a ekonomika v celé Evropě není v nejlepší kondici, obávám se, že tam ještě nějakou dobu ležet zůstane.
Údržba Studentského klubu: Výhrady uvedené v anketách jsem se správci Studentského klubu probral a ti slíbili nápravu. Nezapomínejte však, že jde o vaše kolegy studenty, a že se také kromě správy Studentského klubu musí věnovat výuce. Proto pro ně prosím o větší toleranci. 6.
ELEKTRONICKÁ ZAŘÍZENÍ STUDENTŮ Jste schopni nosit do výuky notebook či jiné podobné zařízení? ODPOVĚDI
4.R 3.R 2.R SUMA
ANO NE
112 116 136 364 20 17 16 53
Komentář ředitele: Odpovědi dávají velký prostor k vyššímu využití elektronických zařízení studentů ve výuce. V rámci projektu „Škola pro 21. století – Digitalizace výuky“ je plánován i nákup 30 tabletů, které by mohly být zapůjčeny studentům, kteří mají problém si z důvodů své sociální situace zakoupit vlastní.
PROBLEMATIKA VIRTUÁLNÍ ŠKOLY Jak hodnotíte systém Virtuální školy? ODPOVĚDI
4.R 3.R 2.R SUMA
vyhovuje obsah i způsob ovládání systém a informace OK, ovládání minus nevyhovuje obsahem, málo informací myšlenka VŠ správná, vadí ovládání myšlenka VŠ správná, málo pedagogové myšlenku nepodporuji, na SŠ zbytečný bez odpovědi
1 26 13 110 24 10 0
6 46 10 102 28 2 3
29 53 8 80 40 2 3
36 125 31 292 92 14 6
Komentář ředitele: Jsem velmi potěšen, že drtivá většina studentů podporuje moji vizi Virtuální školy, tedy se s touto mojí myšlenkou ztotožňuje. Jsem si jistý, že využívání Virtuální školy pedagogy se bude nadále zvyšovat, na tuto potřebu v anketě téměř čtvrtina z vás upozorňuje. Co se týká ovládání zvoleného systému, již jsem se k tomu vyjadřoval. Jen bych chtěl upozornit, že společnost Unicorn Universe za poskytování tohoto systému firmám od nich získává ročně 100 milionů korun. Jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, snad oceníte práci se složitějším firemním systémem, až přejdete na vysoké školy či začnete pracovat. Tam se nepochybně setkáte s podobnými systémy. Nicméně jsem zajistil, i na základě některých vašich vyjádření v anketách, pro všechny studenty školy uspořádání dalšího školení, které vás snad posune dále ve využívání zatím vám třeba i skrytých možností tohoto informačního systému.
7.
Index studentů považuji: ODPOVĚDI za zbytečný nevadí mi, je mi lhostejný vítám přehled o klasifikaci vadí mi, že budou mít informace rodiče bez odpovědi
4.R 7 42 75 5 2
3.R 1 38 90 5 2
2.R 2 38 104 12 1
SUMA 10 118 269 22 5
Komentář ředitele: Jsem rád, že většina studentů vítá přehled o klasifikaci. Co se týká aktuálnosti zápisu známek, na kterou si někteří z vás stěžovali, respektive mi o tomto problému psali v sedmé otázce ankety (vzkazy řediteli), požádám pedagogy o co možná nejaktuálnější zápis známek a svého zástupce pro pedagogickou činnost o vyšší míru kontroly. Na druhé straně si ale uvědomte, že mnozí pedagogové kromě klasické výuky pro vás připravují mnoho nadstandardních výukových aktivit a jejich vytížení je značné. Proto vás žádám o jistou míru tolerance, pokud známka nebude zapsána bezprostředně po jejím udělení.
POKUS O ZÁVAZEK ŘEDITELE „Příliš mluvíte. Když vám někdo položí otázku, na jejíž odpověď stačí pět minut, strávíte s tím půl hodiny.“ Děkuji studentovi ze třídy 2.L za výše uvedený vzkaz. Pokusím se o nápravu, snad se dokáži příště vyjádřit stručně a věcně.
PODĚKOVÁNÍ NA ZÁVĚR Rád bych i touto formou poděkoval vám všem studentům za váš absolutně seriózní přístup k mým anketám. Velmi si také vážím vaší snahy popsat problémy vždy co možná nejslušněji a věcně. Jsem jako ředitel školy patřičně hrdý na vaši úroveň, kterou jste opět prokázali.
Wifi FINAL Za IT oddělení SSPŠ, Jan Kolář Dej hladovému psovi prst, ukousne ti celou ruku. Tak bych shrnul dosavadní situaci a neustálé stížnosti k fungování školní WIFI sítě ze strany studentů. Rád bych touto cestou sdělil několik zásadních informací o tom, jak to vidíme my, členové IT oddělení SSPŠ. Školní WIFI prošla minulý rok nákladnou rekonstrukcí v řádech milionů Kč. Máme v budově unikátní jednobuňkové řešení, které zaručuje, že se po celé budově vysílá stejné SSID z jednoho hlavního řídícího modulu. „Ápéčka“, jak Vy studenti často nazýváte bílé krabičky na zdech chodeb a učeben, nejsou ve skutečnosti přístupovými body, ale pouze aktivními anténami jednoho centrálního přístupového bodu. Představit si to můžete tak, jako byste u sebe doma, na domácím WIFI routeru, měli připojeno několik antén, a každá by byla umístěna v jiné místnosti. Díky tomu byste jedním zařízením pokryli i opravdu velký dům nebo byt. Toto jednobuňkové řešení má své nesporné výhody v systému zabezpečení i ověřování a také (a to zdůrazňujeme) z hlediska stability celé sítě. Kromě výše uvedeného je také výhodou snadná konfigurace z pohledu správy sítě.
8.
A teď k věci: Neustálé stížnosti pramení v zásadě z několika jasně definovatelných důvodů, které zde nyní uvedu a doufám, že dále již budete ve věci WIFI opatrnější v narážkách na její nefunkčnost. 1.) Problém s přihlášením: Na základě informací, které o Vás sbírá centrální řídící prvek a ověřovací systém Radius serveru, je největším problémem fakt, že nezadáváte správně přihlašovací údaje. Denně evidujeme desítky odmítnutých připojení k síti kvůli špatně zadanému heslu nebo uživatelskému jménu. To je samo o sobě velmi zajímavé, když stejné údaje používáte pro přihlášení k počítačům v učebnách. Řešení: Odstraňte síť ze svých preferovaných sítí v OS, optimálně restartujte PC anebo alespoň síťový adaptér, a vytvořte připojení k síti znovu a správně. Pokud se to přesto nepodaří, buď navštivte ITO, nebo (protože jste „ajťáci“) si zkuste WIFI nastavit ručně. Například je časté, že máte zaškrtnutou volbu „připojovat se k síti pomocí údajů, které slouží pro připojení k počítači“. Nebo máte zakázané ověřování certifikátů. Sakryš, jednou máte být odborníci, tak nenadávejte na síť a učte se! 2.) Včera mi to fungovalo, dneska ne: I to se někdy stává. Občas restartujeme systém kvůli aktualizaci, a proto se druhý den nepřipojíte, např. když necháváte PC pouze v režimu spánku. Řešení: Stačí PC restartovat a mělo by být vše OK. 3.) Signál je slabý: Signál školní sítě se na měřičích operačních systémů skutečně může jevit jako slabý. Je to dané tím, že se rovnoměrně rozprostírá mezi všechny aktivní antény. Nemá to ale vliv na rychlost sítě jako takové! Takto se prostě chovají jednobuňková řešení. Řešení: Nainstalujte si pořádný program na měření stability připojení a budete mile překvapeni, že je v pořádku a funguje, jak má. A to téměř po celé budově školy, vyjma dílen. 4.) V učebně není signál: Signál byl změřen profesionální firmou a je po celé budově v pořádku. O tomto měření existuje protokol, který toto tvrzení jasně dokladuje. Pokud přesto pravidelně dochází v nějakém místě budovy k tomu, že signál nevidíte, neprodleně tento problém ohlaste komukoliv z IT oddělení SSPŠ. Tedy panu Bayerovi, Černohorskému, nebo panu Kolářovi.
9.
5.) WIFI je pomalá: Druhá nejčastější stížnost se objevuje v souvislosti údajné rychlosti sítě. Vážení, jste STUDENTY ŠKOLY SE ZAMĚŘENÍM NA VÝPOČETNÍ TECHNIKU! Jak můžete dávat dohromady dvě naprosto odlišné věci, jako jsou rychlost WIFI sítě a rychlost internetového připojení? Totiž WIFI rozhodně není pomalá, což lze snadno zjistit při stahování dat z LOKÁLNÍ SÍTĚ ŠKOLY. Pomalé máme internetové připojení! Průměrně „visí“ na naší školní WIFI kolem 400 zařízení. Ve špičkách je to i více zařízení, než jaký je počet studentů ve škole! Naše školní připojení k internetu dosahuje obousměrných 36 mbit/s. I malé dítě si dokáže spočítat, že je-li ve škole 200 stacionárních počítačů a 400 připojených zařízení na WIFI, nemůže tato rychlost ani z daleka pokrýt vytíženost pásma, které po ní žádáte. Škola intenzívně řeší zavedení 100 mbit linky. Kdy tomu bude, to nedokážeme s jistotou říci, protože jednání se vlečou vzhledem k vysoké ceně takového připojení. Řešení: Za prvé si uvědomit, že rychlost internetu NESOUVISÍ s rychlostí WIFI. Souvisí s rychlostí připojení k internetu – na něj nadávejte, ne na rychlost WIFI. Za druhé můžete velmi aktivně pomoci tomuto problému tím, že budete dodržovat jednoduchá pravidla: Mobil je ve škole ve výuce zakázaný. Proč je jich neustále připojených několik desítek až stovek? Nemáte podle školního řádu toto zařízení vůbec používat, přesto jimi extrémně zatěžujete WIFI síť. Většina levných mobilů má navíc velmi špatné čipy na síťových kartách, takže způsobují problémy. Když už máte dvě nebo i více zařízení, které k síti připojujete, ujistěte se, že v jedné chvíli jste připojeni pouze na jednom z nich. Proč byste, u všech čertů, měli mít připojený mobil, tablet a ještě notebook? Téměř všechny aplikace a funkce, které dnes nabízí mobil, umí nahradit i tablet a počítač. Není tudíž potřeba mít třeba Facebook neustále zapnutý na třech zařízeních zároveň! Nebuďte sobečtí a umožněte ostatním spolužákům dělit se o pásmo internetu stejnou měrou. Zkuste si doma na svém routeru připojit byť jen 40 zařízení (desetkrát méně, než u nás ve škole). Buď vyhoří, nebo se to jednoduše nepodaří. A rychlost internetu bude v takovém případě také mizivá. Co říci závěrem. Máme ve škole takovou WIFI síť, kterou by nám mohla závidět i leckterá vysoká škola. Její provoz je naprosto v pořádku, sledujeme denní monitoring, a vyjma dvou skutečných výpadků na straně HW řešení, nedošlo v průběhu testování nové WIFI k žádným vážnějším problémům. Celý problém je, že si nevážíte toho, že WIFI vůbec k dispozici máte. Mnoho středních škol toto vůbec nenabízí. Nenadávejte a informujte se o skutečných důvodech, proč se Vám WIFI jeví jako pomalá. Teď už to víte. Je to problém konektivity internetu. Nenadávejte a zjistěte, zda máte správně nastavenou konfiguraci sítě před tím, než budete po škole rozhlašovat, že se k síti nedá připojit. Nenadávejte a v případě opravdu vážného problému kontaktujte IT oddělení. Děkuji za pochopení a věřím, že si začnete vážit toho, jaké zázemí pro Vás naše škola připravuje a neustále zlepšuje. Za jakékoliv podnětné připomínky budeme rádi. Kritiku přijímáme, ale pouze konstruktivní.
10.
ZAHRANIČNÍ VÝJEZDY Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Jak se zdá, daří se i v tomto školním roce navázat na ten loňský, kdy do zahraničí při školních akcích vycestovalo celkem 146 studentů. Dva studenti se již vrátili z prestižní konference z Londýna, další dva z Finska, kde vytvářeli se svými vrstevníky konkrétní projekt. O obou akcích je příspěvek v tomto čísle Presíku. Zároveň se připravují další studijní cesty, níže jsou uvedeny i se základní charakteristikou. Jsem velmi rád, že naši studenti mají možnost čerpat zkušenosti v zahraničí, a věřím, že jejich zájem o tyto výjezdy bude i nadále pokračovat.
STUDIJNÍ STÁŽ V LOTYŠSKU jde o studijní stáž pro čtyři studenty v rámci grantu z programu EU Leonardo – mobility studenti se zúčastní výukového procesu v hostitelské škole náklady jsou hrazeny z grantu akce se koná od 1. do 16. října 2013
-
STUDIJNÍ CESTA DO MNICHOVA jde o návštěvu muzea BMW a muzea Deutches Museum, největšího muzea vědy a techniky na světě náklady si hradí studenti sami studenti cestují autobusem, jeho kapacita je zaplněna akce se koná 2. října 2013
-
VÝMĚNNÝ POBYT V BELGII jde o vzájemný výměnný pobyt studentů z naší školy a belgické školy v Mol naši studenti odjíždějí na podzim, na jaře přijedou jejich vrstevníci na naši školu náklady si hradí studenti sami akce se zúčastní patnáct našich studentů akce se koná od 7. do 13. října 2013
-
ÚČAST NA MEZINÁRODNÍM FINÁLE SOUTĚŽE IT JUNIOR jde o účast našich dvou studentů na mezinárodním finále soutěže v dovednostech z oblasti sítí a hardware, tito naši studenti vyhráli oblastní a posléze i národní kolo v České republice a reprezentují tak ji i naši školu na náklady přispěla nadace Hlavního města Prahy akce se koná od 16. do 18. října 2013
-
-
STUDIJNÍ STÁŽ V NĚMECKU jde o studijní stáž pro patnáct studentů v rámci grantu z programu EU Leonardo – mobility studenti se budou vzdělávat ve výzkumném ústavě v Drážďanech náklady jsou hrazeny z grantu akce se koná od 27. října do 9. listopadu 2013
-
STUDIJNÍ CESTA DO CERNU jde o studijní cestu do střediska Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě náklady si hradí studenti sami studenti cestují autobusem, jeho kapacita je zaplněna akce se koná 6. a 7. listopadu 2013
-
11.
MOS World Championship 2013 Jiří Houžvička, 4.B
Přípravy Při první komunikaci o MOS World Championship jsem věděl, že je to událost přesně pro mě. Řekl jsem, že na tuto akci určitě chci a snažil jsem se o svou nominaci s co nejlepším výsledkem. Po dokončení testu a zhlédnutí výsledku 1000 bodů z 1000 jsem se uklidnil a doufal, že nikdo nebyl lepší.
Broumy Po informaci o nejlepším skóre v klasifikaci jsme byli pozváni na přípravu k paní prof. Kaiferové. Příprava probíhala na chatě u p. prof., kde jsme zažili spousty šťastných, ale i krušných chvil.
Mezihra Jelikož jsme se nedokázali shodnout, objednávka triček byla odeslána 4 dny před odletem. S pocitem nejistoty jsme doufali, že trička dorazí ve vymezeném čas, vše stihneme a odlet bude v pořádku.
Den 1. Po počátečním srazu na letišti a předání triček, která se s předstihem stihla, jsme udělali poslední fotku na letišti a sedli do letadla. Po transferu na Londýnském letišti Heathrow a nasednutí do letadla směr USA jsme zkonzumovali první jídlo a usnuli. Po probuzení jsme se nacházeli nad hranicemi USA, očekávali jsme přistání a dostavila se nervozita z imigrační kontroly. Po jejím úspěšném projití a vyzvednutí zavazadel jsme se ubytovali jsme se, usnuli a vstřebávali to, že jsme opravdu tu!
Den 2. Po probuzení, úžasné snídani a zavolání taxi začíná přesun do místa konání akce. Hotel byl asi 50km daleko, cesta byla zdlouhavá, ale usnadnil nám ji velmi výřečný taxikář, který Čechy znal a proběhla i stručná konverzace o našem bývalém prezidentovi. Po ubytování a checkinu na akci jsme se přesunuli na svůj pokoj v 11. patře. Poté jsme se vydali na prohlídku hotelu a seznámení s ostatními účastníky. Po akci uvedené v programu jako oficiální zahájení akce, která proběhla jako klasická rautová večeře, jsme se přesunuli na pokoj, probrali jsme si zážitky, prohlédli propagační předměty a materiály. Jdeme spát a těšíme se na další den.
12.
Den 3. Následující den už probíhala soutěž, před kterou jsme byli trochu vystrašeni, první byl povolán Aramis, další Pavel a nakonec já. Opravdu jsem se bál výsledku, ale stále jsem doufal, že by se to mohlo podařit.
Den. 4 Dnes se konala průzkumná cesta po Washingtonu, která byla spojená se soutěží. Nejdříve jsme vyfotili hromadný snímek všech účastníků před budovou kapitolu. Následovala jeho prohlídka a cesty po dalších památkách Washingtonu. Večer byl zakončený recepcí v muzeu letectví a kosmonautiky.
Den 5. Vyhlašování výsledků bylo plné emocí. Každý chtěl vyhrát. Po tom, co zaznělo mé jméno z podia, jsem tomu nemohl uvěřit, ale bylo to tak. Převzal jsem svou medaili, pohár a šek. Následoval rozhovor a propagační fotografie. Celý den jsem se ještě mírně třásl, ale užíval si ten pocit vítězství.
Den 6. Dnešní den byl pak zasvěcený cestě domů. Po zakoupení dárkových předmětů a zabalení věcí jsme objednali taxi a dopravili se na letiště. Následoval už jen let domů. Během letu jsme už jen zhlédli naše fotky a spali.
MOS World Championship 2013 Pavel Vondrák,4.B
Přípravy Sedíme ve škole. Děláme nominační zkoušky. Mgr. Spurná bojuje za přidání ČR do šampionátu. Podařilo se. Sháníme sponzory. Cukají se – platí škola. Domlouváme termín posledního školení – Broumy.
Broumy Sjíždíme se. Ing. Kaiferová spouští PowerPoint – Jiřík bedlivě poslouchá. Oběd. Ing. Kaiferová spouští Excel – Aramis poslouchá. Večeře. Ing. Kaiferová spouští Word – Pavel poslouchá. Děkujeme za nadstandartní přípravu. Odjíždíme.
Mezihra Jsme neschopni se domluvit – objednávka na trička odeslána 4 dny před odletem. Snad je stihnou vyrobit.
Den 1. Trička stihli vyrobit. Pár hodin před odletem je vyzvedáváme. Dvě hodiny před odletem se scházíme na letišti. Odlétáme směr Londýn. Po hodinovém přesunu na Heathrow nastupujeme směr Washington D. C. Snad přežijeme osm hodin letu. Přežili jsme – díky bohu za krásné letušky. Američané jsou velmi přátelští. První taxikář nás chtěl obrat o $40. Sehnali jsme levnějšího. Dojíždíme k hotelu, taxikář vyhazuje zavazadla a ujíždí. I s naší účtenkou.
13.
Den 2. Procházíme se po okolí hotelu. Spali jsme vedle hřbitova. Odhlašujeme se z hotelu. Recepční objednává spolehlivé taxi. Odjíždíme směr Gaylord. Taxikář se nás ptá, „Co dělá Havel.“ Suše odpovídáme, „Havel is dead.“ Jsme ohromeni Gaylordem. Ubytováváme se a platíme. První problém – limit na platební kartě. Po pěti minutách vyřešeno a zaplaceno. Registrujeme se do soutěže. Potkáváme příjemné Asiatky. Jedna z nich byla „v Praha“. Děláme Keyboard test. Potkáváme bájné Poláky Maciej Wichary a Monika Laks. Maciej dodává, „postarejte se mi o ni.“ Večeříme – „Tyvole, slyšim češtinu?“ Seznamujeme se s Brianem Malesem zo Slovenska – je mu 22, bohudík.
Den 3. – Testování MOS World Championship byl slavnostně zahájen. Zatím bez náznaku nervozity. Dozvídáme se čas našich testovacích sessions. Pavel je velmi nervózní – jeho session začíná za 45 minut. Řadí se do zástupu a vchází do testovací místnosti. Po 50 minutách vychází – Asiati jsou již 30 minut hotovi. Pavel předává zkušenosti z testu ostatním. Jirka vchází do testovací místnosti – nastal jeho čas. Vychází po 47 minutách, „Asiati nemaj šanci!“ Pavel a Jirka se baví s ostatními studenty. Aramis si opakuje Excel. Silně nervózní Aramis vchází na popraviště. Po 50 minutách vychází – „Podělal jsem to.“ Jdeme do Student’s lounge. Poznáváme sympatického kluka z Hondurasu.
Den 4. Shromažďujeme se u autobusů. Vyrážíme směr The Mall, Washington D.C. Silnice v USA nejsou až tak úžasné. Vystupujeme před Kapitolem a dostáváme instrukce. Vybíráme si velikost trička – následuje grouppen foto. Plníme otázky k historii USA – prý proběhne vyhlášení. Nalézáme policistu ochotného se s námi vyfotit. Vcházíme do Kapitolu – „Vyhoďte pití, prosím!“ – ve stínu přes 30 °C. Jdeme k Washingtonovu monumentu – schován za lešením. Hledáme Bílý dům – nenacházíme. Jdeme k Lincolnovu památníku – cestou obdivujeme krásné Američanky a památník 2. světové války. Vystupujeme na Lincolnův památník – Lincoln také za lešením. Otáčíme se směr památník války ve Vietnamu. „Já mám hlad!“ „Já taky, ale tady nic není“. Hledáme stanici metra. Učíme se s automatem na lístky. Vystupujeme v Pentagon City a jdeme do nejbližšího „fast foodu“. Valíme se po obchodech. Jsme v oficiálním Microsoft Store. Obdivujeme „hračky“ v ČR nedostupné. Jedeme zpět do Smithonian national space and air museum. Jsme 15 minut pozdě. Zastavuje nás Certiport vice president Jim Holm – „Jak si dnešek užíváte?“. Je velmi přátelský. Procházíme si celé muzeum – je otevřeno jen pro nás. Opět se řadíme u autobusů. Příští zastávka postel, pokoj 11309.
Den 5. Zkouška přebírání certifikátů na official ceremony. Oblékáme se do společenského oděvu. Usedáme ke stolu společně s Poláky. Začíná vyhlášení. Přebíráme certifikát účasti. Nastává vyhlášení vítězů - Nic neočekáváme, „ale bylo by to hezké.“ „And the first place in Microsoft PowerPoint belongs to [: Džirí Huzovicka :]!“ Máme velkou radost, Maciej je radostí bez sebe. Jirka přebírá pohár. Vytrácí se. Nacházíme ho před kamerou – dává rozhovor. Jirka chce být v klidu 14.
– asi to ještě nevstřebal. Scházíme se před hotelem. Jedeme do Washingtonu s vysoce postavenými manažery Hewlett-Packard. Prohlížíme si Deklaraci nezávislosti, „Sbal jí, ať taky něco přivezeme do školy“. Stojíme před hotelem – loučíme se s HP guys – „Jdeme oslavovat!“
Den 6. Vstáváme. Balíme. Odhlašujeme se z hotelu. Sháníme si snídani. Sedíme na pláži. Sedíme v Gaylordu u bazénu. Jedeme na letiště – v Toyotě Prius. Odlétáme.
Rozhovor – Aramis Tochjan Mgr. Ivona Spurná, vedoucí testovací střediska Certiport na SSPŠ Jak ses na soutěž připravoval, a byly nějaké oblasti produktu, ve kterém jsi soutěžil, které bys pro soutěž potřeboval lépe nastudovat? “Na soutěž jsem se připravoval na chatě v Broumech, hlavně jsem přemýšlel nad tím, co se od nás asi očekává. Přepnul jsem si jazyk na angličtinu a snažil jsem se procházet jednotlivé karty v programu a zjistit případně, které z nich nerozumím, využívat jednotlivé fuknce a učit se novým klávesovým zkratkám.” Jak ses na soutěži cítil? Byly zde nějaké stresující faktory? “Soutěž jsem se snažil hlavně vychutnávat, ale stresu jsem se úplně nevyhnul. Když koukáte na lidi kolem sebe a uvědomíte si, že jste mezi nejlepšími z nejlepších, přepadne Vás pocit respektu a ke všem náležitě vzhlížíte.” Jaké byly podle tebe příčiny tvého neúspěchu? “Můj neúspěch spočíval v tom, že mi jaksi zapoměli dát klávesnici a když jsem si toho všiml, zpanikařil jsem a vyfiltroval jsem celou tabulku místo jediného sloupce, což vedlo k jiným hodnotám v jednotlivých sloupcích, a i když jsem měl ostatní věci správně, nezapočítalo se mi to právě z důvodu špatného obsahu buňky.” Dostali jste nějakou podporu od školy/rodiny/přátel? “Podpora byla velice důležitá, nevěděli jsme, co nás čeká a na co se máme připravit. Škola se zachovala perfektně, zaplatila nám cestu i ubytování, čímž nám umožnila se této velké soutěžě vůbec zúčastnit. Chtěl bych poděkovat paní profesorce Spurné a Kaiferové za poskytnutí externí 15.
výuky mimo školu, díky kterým jsme byli velice dobře připraveni. Rodiče se postarali o naše pohodlí a byli ohromení, kam až jsme to dotáhli.” Jaké pozitivní zkušenosti jste získali a co vám akce dala? “Především jsem zjistil, že není potřeba dělat věci z jedinného důvodu, dělejte věci s dobrým úmyslem a příložitosti se Vám naskytnou samy. Získal jsem také spoustu zážitků, přátel, se kterými si dodnes dopisuji díky Facebooku a někteří z nich dokonce dorazí možná i do Prahy. Příjemně mě překvapili ostatní soutěžící, kteří byli velice přátelští a komunikativní, dozvěděli jsme se mimo jiné i o kultuře jiných zemí a zvycích. Bylo to přínosné ve všech směrech, dokonce jsme si i krásně procvičili naší angličtinu.” Děkuji za rozhovor, přípravu i reprezentaci.
Campus Party London 2013 Pavel Vondrák, Jan Hoker, 4.B Na přelomu srpna a září 2013 se nám vyskytla příležitost zúčastnit se O2 Campus Party v Londýně. Tato nabídka přišla díky naší úspěšné studentské společnosti Suitable Web. Akci, která patří mezi největší technologické veletrhy na světě, pořádá pravidelně každý rok Telefonica O2. Na místo určení dopravilo českou skupinu technologických nadšenců celkem 6 autobusů. Odjezd byl 1. září 2013 z Prahy. Kanál La Manche jsme překonali pomocí trajektu, i když původní plán byl cestovat Euro tunelem. Cesta až k stanovému městečku, kde jsme byli ubytováni, trvala zhruba 20 hodin. Po příjezdu do Londýna jsme byli ubytováni ve velké sportovní hale, kde vzniklo stanové městečko čítající zhruba 1700 stanů pro dvě osoby. Jakmile jsme se zabydleli, šli jsem se zaregistrovat do Millenium Domu, kde nám byla přidělena identifikační karta. Při registraci nám byla veškerá cenná elektronika opatřena speciálními nálepkami, které měli zamezit odcizení dané věci. Zařízení jsme si díky tomu mohli nechat v areálu veletrhu, kde pro nás bylo připraveno zázemí s připojením k elektrické síti a internetu. Veletrh byl zahájen 2. září od 19:30 v aréně Millenium Domu. Úvodní řeč měli významné osobnosti z vedení Telefonica O2 a zástupci dalších velkých firem. Nejvýznamnější tématem celého veletrhu bylo, jak zvýšit zájem žen o toto odvětví a jak odbourat genderové předsudky. Nemohlo chybět ani velkolepé završení zahajovacího ceremoniálu a to v podání slavného tvůrce alternativní hudby Beardymana. Dalšími významnými řečníky celého veletrhu byli například Steve Wozniak, Al Gore, Jon „maddog“ Hall nebo Vint Cerf. Areál veletrhu byl rozdělen na několik sekcí (Market Place, sekce s technickým zázemím, relax sekce, sekce pro workshopy). V Market Place se prezentovaly firmy se svými produkty. Největší stánek patřil Microsoftu, který prezentoval svůj tablet Surface, herní konzoli Xbox ONE, nativní podporu 3D tiskáren ve Windows 8 a výhody systému Windows Phone 8. Vše jsme si mohli vyzkoušet a na všechny naše dotazy nám bylo skvěle odpovězeno. 16.
Dalším z významnějších stánků byl stánek Blackberry, na kterém byly prezentovány telefony Z10 a Q10. Návštěvníci měli také možnost zúčastnit se soutěže v programování aplikací pro Blackberry OS. Nejvíce nás zaujal stánek společnosti POWA infinite salesware, kde jsme měli možnost si vyzkoušet ovládání elektronických zařízení pomocí myšlenek. Všechny společnosti se snažily zviditelnit pomocí různých soutěží, kde jsme mohli vyhrát od obyčejných triček až po hodnotná elektronická zařízení. Mnoho firem nepřijelo pouze za účelem své vlastní prezentace, ale také za získáváním nových pracovníků. Součástí Campus Party byly i workshopy, na které jsme se mohli zdarma zaregistrovat. Neváhali jsme, a zúčastnili jsme se několika z nich. Těmi nejzajímavějšími byly pro nás: tvorba vlastních robotů, cloudová uložiště, webová rozhraní pro uživatele a vývoj 3D multiplayerových her. Hlavní náplní dne byly přednášky v aréně, která byla rozdělena do několik stagí a to, Pythagoras, která se zabývala vývojem; Archimedes, zabývající se zabezpečením a volným softwarem; Gutenberg, zaměřená na start-upy; Michelangelo, která se zabývala designem a multimédii; Galileo, která se zabývala robotechnikou a astronomy – sci-technikou; Leonardo, která se zabývala economy a ecology technologiemi. Samozřejmě jsme celou dobu nebyly pouze na veletrhu, ale vyrazili jsme si užít víru velkoměsta. Navštívili jsme hlavní turistická místa v Londýně, ochutnali jsme tamní jídlo i pití. Na Campus Party jsme měli možnost seznámit se s novými lidmi a získat mnoho důležitých kontaktů. Díky Campus Party jsme získali mnoho zkušeností, důležitých kontaktů a samozřejmě to bylo skvělé završení letních prázdnin.
STUDIJNÍ STÁŽ V JIŽNÍ KOREJI, CESTA A PRVNÍ DNY ZDE Filip Řežábek Pan Filip Řežábek maturoval na naší škole ve školním roce 2011/2012. Ve školním roce 2012/2013 na škole působil jako asistent ředitele na částečný úvazek. Pro školní rok 2013/2014 získal studijní stáž na jihokorejské universitě. Slíbil zůstat i nadále s naší školou v kontaktu a níže pro čtenáře Presíku připravil příspěvek o svých prvních dojmech ze své zahraniční stáže. Dá se říct, že moje cesta začala již 13. února 2013 v budově Fakulty elektrotechnické v pražských Dejvicích na přednášce pana děkana prof. Pavla Ripky a jeho hosta prof. Eduarda 17.
Babuláka. Druhý zmíněný je profesorem na korejské univerzitě Sungkyunkwan již dva roky a pomohl ČVUT FEL navázat spolupráci. Zároveň měl velice zajímavou přednášku na téma „The Future Cyberspace and Cyber Security Challenges“. Získané informace mě utvrdily v tom, že chci do Koreje vycestovat. Následoval administrativní „kolotoč“ a výsledkem bylo, že jsem se 16. května dozvěděl, že pojedu spolu s dalšími dvěma studenty pražského ČVUT studovat na korejskou univerzitu. Tím začalo další období příprav, které skončilo začátkem semestru na Sungkyunkwan University. Přípravami mám na mysli zařizování víz, letenek, podklady pro studium, porovnávání předmětů, zařizování ubytování atd. Výsledkem bylo datum příletu naplánované na 28. srpna 2013 a zpáteční letenka na 21. června 2014. Vše dopadlo podle plánu a 28. srpna jsme přistáli na Soulském letišti po jedenáctihodinovém letu. Cestou z letiště na Suwon kampus jsme se zastavili (kolega z ČVUT a já) v centru Soulu. Měli jsme naplánovanou schůzku s Čechem, který zde žije devátým rokem. Předal nám důležité informace, dali jsme si první korejské jídlo a pokračovali směr Suwon kampus, kde máme zařízené ubytování. Cesta trvala asi dvě hodiny. Město je o něco větší, než jsme na evropské poměry zvyklí. Ubytováni jsme na sedmnácti patrové koleji. Máme dvoulůžkový pokoj se sociálním zařízením na pokoji a třikrát denně máme teplé jídlo, které kolikrát není nic moc, ale časem si snad zvykneme (dal bych si řízek ). Po ubytování jsme si prošli kampus a blízké okolí a šli do peřin. Druhý den nás totiž čekal „Orientation day“, který se konal v Soul Campus, který je vzdálený asi jedna a půl hodiny cesty. Účelem bylo seznámení s dalšími studenty a představení osob, na které se můžeme obrátit. Po procházce po druhém kampusu, který je pro studenty humanitních a sociálních věd, jsme šli na první seznamovací večírek, který proběhl, jak jinak, než v poklidu. Následující dny jsme strávili nákupem základních věcí na pokoj a návštěvou centra Soulu a Suwonu, který je předměstím Soulu. Je tu velice dobrá síť metra, takže cestování je i pro nezkušené bez větších problémů, a když nevíme, zeptáme se. Korejci, i když kolikrát neumí moc anglicky, jsou velice snaživí a tak jsme se zatím pokaždé „rukama nohama“ nějak domluvili. Občas děláme představení v restauracích, když imitujeme, co chceme na talíř V pondělí 3. září začal semestr. První týden byl spíše seznamovací. Vybírání předmětů bylo trochu obtížnější, ale profesoři se snažili pomoct, jak to šlo, a to samé platí pro studijní oddělení. Styl výuky je tu jiný. Místo klasického spojení cvičení a přednášek máme jen něco mezi tím. Třída pro 30 až 40 studentů, kde profesor mluví před projektorem, ale zároveň více komunikuje s osazenstvem. Zadává se hodně úkolů a kompletně je hodně práce na doma. Samozřejmostí je četba materiálů před hodinou.
18.
Druhý týden se už začalo natvrdo. Již ve třetím týdnu jsme psali dva testy a měli hromady úkolů. Asi z poloviny předmětů (mám jich zapsáno šest, víc nejde) budou týmové projekty a u zbytku to budou semestrální práce. Hodnotí se docházka a testy, které budou v polovině a na konci semestru. Zkouškové období proběhne v šestnáctém týdnu školy ze všech předmětů. Tudíž se klade hodně důraz na průběžnou práci. Škola je moderně vystavěná. Samsung do ní investuje 30 milionů dolarů ročně a je to vidět. Nachází se tu spousta nových budov, a zázemí pro studenty i profesory je opravdu skvělé. Máme tu vlastní knihovnu zvanou Samsung Library, studentská centra, možnosti mimoškolních aktivit, knihkupectví, fotografa, obchody, čtyři jídelny, vlastní mini zoo, posilovnu, parky, vlastní čističku vody a mnoho dalšího. Je to město ve městě. Všechno je udržované. Kousek od školy je park, který je situován okolo rybníku, takže je ideální na běhání. Přes týden toho bohužel moc nestíhám, mám školu čtyřikrát v týdnu, ale o víkendu vždycky někam vyrazíme, aspoň na jeden den. Byli jsme třeba na nejvyšší hoře v Soulu a v průběhu semestru chceme navštívit i zbývající vrcholy. Možnosti tu opravdu jsou, stačí mít čas a někam vyrazit. Korea se mi zatím líbí nejvíce po mé rodné zemi. Je to úplně odlišné od Evropy a poznání korejské mentality je veliké plus. Například krádeže jsou tu něco neznámého. Jedinou bariérou je jazyk.
Cesta za praxí do Finska
Jan Kopecký 3.C Nejdříve bych rád zmínil něco málo o Finech. Máme se toho od nich mnoho co učit. Nejvíce člověka asi překvapí všudypřítomná angličtina. Během našeho týdenního pobytu jsme potkali pouze jediného člověka, který se s námi nebyl schopný anglicky dorozumět. Řidiči autobusů, obsluha každé restaurace, všichni učitelé a studenti byli schopni se anglicky domluvit. Nedovedu si představit, jak těžké to musí mít cizinec v České republice, kde anglicky mluví málokdo. Z určité části je na vině režim, který nám donedávna vládl, ale smutné je, že i "děti nového režimu" mají s angličtinou velké problémy. Angličtinou to začíná, ale bohužel nekončí. Ještě příjemnější je způsob, jakým se k sobě tamní obyvatelé chovají. Zajímalo mě, kolik řidičů v pražské MHD by bez požádání poradilo svým cestujícím, že mohou počkat ještě jednu zastávku, aby byli blíž ke svému cíli. A kolik z nich by bylo schopno říct to v angličtině?! Někdo by tento fakt chtěl svést na to, že jsme byli v turisticky atraktivním městě. Ne – Praha je se svými památkami úplně někde jinde. Což mě přivádí k další 19.
zajímavosti a to je názor Finů na Prahu. Obdivují naše město díky jeho památkám, které v Jyväskylä nejsou až takovou samozřejmostí. A poslední fakt, který nás odlišuje. Ten je bohužel ještě žalostnější než oba předchozí. Ve Finsku se opravdu nekrade. Kola stojí ve stojanech bez zámků, lavičky a stoly v restauracích bez řetězů nebo pozemky bez jakéhokoli oplocení. To všechno nejsou znaky neopatrnosti, ale opodstatněné důvěry k ostatním. To je možná jeden z mnoha faktorů, proč jsou, kde jsou a my jsme tam, kde jsme. Tentokrát nás ve Finsku nečekali dny odpočinku a výletů po okolí. Měli jsme úkol, na kterém jsme pracovali. Naším úkolem bylo vytvořit systém, který by naše škola využila ke komunikaci se spřízněnými školami (jednou z nich je právě finská škola, kterou jsme navštívili). Už jen to slovo systém značí rozsáhlost takového projektu. Myšlenka systému, který jsme pracovně nazvali ISIS - International School Information System, se skládá z fóra, blogů jednotlivých škol, profilů uživatelů i škol a sdíleného úložiště. Během tří a půl dne, které jsme strávili prací na tomto systému, se nám podařil připravit EER diagram (návrh databáze), třídy a metody, které bude systém využívat a grafický návrh, který jsme převedli i do HTML podoby. Projekt není ale ani z poloviny hotov. Práce je na něm mnoho, proto jsme se s Jakubem Štychem rozhodli, že si dokončení tohoto systému navrhneme jako maturitní projekt a pokusíme se ho dotáhnout do cíle. Martin Beránek, člen IT oddělení školy, učitel Úvodem bych rád řekl, že na takovouto cestu jsem se nikdy nevydal a že jsem se tímto dostal nejdále, co jsem kdy v životě byl. Přeletět celé Polsko, Baltské moře a přistát v Helsinkách je pro některé nic moc, ale pro mě to byla výzva. Největší zvláštností byl časový posun o jednu hodinu vpřed. Měl jsem na starosti dva vytříbené studenty, Jakuba Štycha a Jana Kopeckého. Oba dva výborné pro úkol, který před námi stál. Celá cesta byla zajištěna naší kanceláří v podobě Petra Hejhala, Ivony Spurné a dalších, které jsem možná opomněl, ale bez nich bychom se nikam nedostali. Musím zmínit finanční podporu Nadačního fondu Cesta ke vzdělání, která nám celou cestu umožnila. Jsme tímto Cestě ke vzdělání za takovou životní zkušenost vděční. Nutno říct, že bez takových lidí a institucí by byl život na naší škole o hodně chudší. Rozhodně musím poděkovat Finům, kteří nás přijali a nechali nás pracovat na zadání, které bylo vytvořeno již v Čechách. Byli jsme ubytováni na koleji, ta však doopravdy nevypadala jako kolej českého ražení. Na pokojích bylo dokonce zabudované rádio. Člověk by hádal, že dvě kolečka ve stěně slouží jako ovládání teploty, ale ne – jsou pro rádio. Ve škole se nás ujali učitelé Toni Essel a Hannu Leinonen, kteří nás provedli po budově a ukázali svou učebnu, kde jsme několik dnů pracovali. Šlo o střední školu s několika zaměřeními. My spadali pod audiovizuální oddělení. Naším úkolem bylo začít projekt webového portálu pro komunikaci se zahraničními školami. Takový portál by měl obsahovat možnost fóra, blogů jednotlivých škol a datového úložiště. Vzhledem k rozsahu projektu se zdá celkem nemožné jej stihnout za pár dnů, proto jsme udělali pouze základ. Navrhli
20.
jsme EER diagram, připravili třídy pro PHP, udělali jemný grafický návrh, připravili si hosting na serveru v Praze… Pro mě osobně byli všechny tyto úkony jednoduché, ale vysvětlit tolik technologií, třeba jen dvěma studentům v tak krátkém čase, znamenalo veliké úsilí pro všechny. Nutno říct, že bez svědomité práce bychom se možná ani tak moc daleko nedostali. Vytváření tříd a jednoduchých metod ve třídách sice není složité, ale je to dlouhá mravenčí práce. Nepoužili jsme žádný framework od PHP právě kvůli tomu, aby následovníci mohli pokračovat na vývoji jen se znalostí z kurzu PHP. Shodou okolností se mi ale povedlo oba studenty přesvědčit, že by nebylo špatné, aby si celou práci vzali jako svůj osobní projekt. Samozřejmě pokud to pan ředitel dovolí. Snažil jsem se oběma svým svěřencům něco ukázat a naučit. Hned první den objevili kouzlo SSH v podobě SCP, to nám umožnilo spravovat náš projekt na serveru umístěném stovky kilometrů daleko, pak dokumentaci DoxyGen, která bude vedena dále v projektu. Co se týče designu a porovnat svou práci s tamními studenty a porovnávat různé práce, případně se jimi inspirovat. Jan Kopecký zatím programoval funkcionalitu na serverové části projektu v podobě PHP v objektové formě tak, aby jim budoucí generace vývojářů rozuměli. Celou práci jsme zakončili prezentací toho, co jsme stihli. Myslím, že jsme prohloubili obzory zdejším studentům a ukázali, že jsme dokázali využít celý náš čas, jak nejlíp to šlo. Jednoho dne náš systém bude třeba sloužit i pro komunikaci s Finy, kteří nám byli tak dobrými hostiteli. Jakub Štych, 3.C Velice rád jsem se zúčastnil týdenní stáže ve finském Jyväskyle. Byl to pro mě skvělý zážitek a zkušenost. Bylo skvělé, že jsme byli na oboru “design”, protože i přes to, že na naší škole studuji obor IT, kde se s oslnivým grafickým zpracováním nesetkáme, design je mojí velikou vášní, především pak webdesign. Celý týden jsme pracovali na komunikačním systému – webu pro spřátelené školy. Nerad bych chválil sám sebe, ale myslím, že za ten týden jsme odvedli velice dobrou práci, ve které budeme pokračovat. Honza Kopecký a náš doprovod Martin Beránek dělali na back-endové stránce projektu jako PHP, databáze, apod. Já jsem pokryl front-end, tedy UI a zároveň jsem kódoval (HTML, CSS, jQuery). Trošku mě zklamaly Helsinky, od kterých jsem čekal poněkud víc. Také jsem byl velice překvapen z toho, jak to funguje ve finské škole.
ORACLE ACADEMY Ing. Josef Neumann, organizátor a administrátor SSPS Oracle Academy Za uplynulý školní rok 2012/13 (k 31/8/2013) získalo v celoročním distančním kurzu Oracle Academy certifikát: "Database Design and Programming With SQL" 25 studentů. Oracle Academy poskytla tak zcela zdarma (včetně certifikátu) těmto studentům profesionální školení v hodnotě 2. 028. 125,- Kč resp. 73 625 €, na kterém řada našich studentů si
21.
postavila (Jakub Moravec i další) resp. postaví kvalitní profesionální kariéru (řada studentů byla z prvního a druhého ročníku). Certifikovaní studenti se stávají automaticky členy již založeného klubu Oracle Computer Club, budu jim dále poskytovat profesionální růst. Na začátku srpna jsem využil nabídku ředitele Oracle Česká republika uskutečněnou Oracle Academy Event 2013 na přátelskou schůzku k
projednání trvalé podpory české Oracle pobočky. Prvním výsledkem schůzky je pozvání studentů na setkání s odborníky české pobočky Oracle. Studenti dostali v současnosti pozvání na Oracle Day 2013 (12. listopadu 2013), kde jsou odborné přednášky o plánech Oracle a využiji možnost, aby studenti se mohli setkat s představiteli velkých českých firem. Jsem rád, že Oracle Academy již čtvrtým rokem úspěšně funguje na SSPS. Studenti využívají Oracle Academy iLeaningové učení v pohodlí svého domova resp. kdekoliv, kde mají internetové připojení. Není totiž nutnost nic instalovat. Nemusí chodit do školy. Studenti studují individuálně bez časového stresu, určují si svoje tempo v celoročním kurzu. Zvládají učení v anglickém jazyku, pro mnohé je to i těžké, ale překonatelné! Oracle Academy má za sebou 13 roků existence. Je to světový program, který využívá každým rokem skoro 2 miliony studentů z 97 zemí světa!
ÚSPĚŠNÝ ABSOLVENT SSPŠ ASISTENTEM ŘEDITELE, MANAŽEREM PROJEKTŮ I STUDENTEM FEL ČVUT ROZHOVOR S Bc. HEJHAL Petr Pan Petr Hejhal absolvoval naši Smíchovskou střední školu před třemi roky. Před letními prázdninami získal titul bakaláře na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického a v letošním školním roce pokračuje na stejné vysoké škole v magisterském studiu. Zároveň je již tři roky asistentem ředitele školy, který mu tento post nabídl poté, co pro něho jako svůj maturitní projekt vytvořil jeho www stránky. V současné době má na starosti především různé projekty, které škola získala, ať již jde o výukové záležitosti nebo o mezinárodní spolupráci.. Předně gratulujeme k získání titulu bakaláře a k získání práva pokračovat v magisterském studiu na FEL ČVUT. V této souvislosti bychom se rádi zeptali, jaký obor na vysoké škole studujete? „Tento rok jsem úspěšně dokončil bakalářský studijní obor softwarové inženýrství. Jelikož mě tento obor velmi zajímá, rozhodl jsem se v něm pokračovat i v magisterském studiu. Je to obor zaměřený na vývoj softwarových produktů a to jak z programátorského, tak i z manažerského hlediska.“
22.
Jaké předměty jsou v tomto oboru klíčové a jaké dovednosti získané na naší škole jste mohl ve svém studiu využít? „Nelze obecně říci, který předmět je klíčový. Dle mého názoru tento obor nabízí mnoho velmi zajímavých předmětů. Jedním z nich je zajisté pokročilá algoritmizace, kde se studenti dozvědí mnoho o pokročilejších datových strukturách a jejich implementaci s ohledem na náročnost (časovou i paměťovou). Dalším zajímavým předmětem je jistě „softwarový nebo výzkumný projekt“. Na tomto projektu se pracuje po dobu jednoho semestru. Studenti tak mohou narazit na různá úskalí a problémy, které jsou s touto problematikou spojeny. Každý předmět absolvovaný na střední škole je svým způsobem důležitý. Je jasné, že studenti, kteří chtějí dále studovat obory zaměřené na IT, využijí hlavně předměty, kterých se to přímo týká, jako jsou programování, práce s grafikou, sítě atd. (je toho opravdu mnoho). Nesmím však zapomenout i na skvělou práci našich učitelů matematiky, např. někteří studenti vidí integrál poprvé na VŠ. Čeština zase pomáhá při psaní zpráv, různých dokumentů a také samozřejmě při psaní závěrečných prací. Maturitní projekt nás oproti tomu obeznámí s řízením projektu. Pro mnohé je to těžké, i když musí řídit pouze sebe.“ Když jste dostal od ředitele školy nabídku vykonávat funkci jeho asistenta, váhal jste dlouho? „Už je to nějaký čas, takže si to popravdě už moc nepamatuji . Myslím si ale, že tato práce je pro studenta vzhledem k časové náročnosti studia velmi dobrá. Navíc jsem se skrze svou pozici asistenta ředitele dostal k zajímavým projektům, které mi získávají drahocennou praxi do dalšího zaměstnání.“ Co vám osobně funkce asistenta ředitele přináší? „Tak jako každá společenská činnost asi sebezdokonalení v komunikaci s lidmi a další osobní rozvoj také v oblasti řízení projektů. Dále jsem měl také možnost skrze tuto práci vycestovat do zahraničí.“ Na jaře jste s paní profesorkou Spurnou byl poslán na konferenci středních škol do Itálie, abyste tam získali případné partnery na mezinárodní spolupráci pro období 2014 až 2020. Jak jste uspěli a za jak důležité považujete sbírání mezinárodních zkušeností pro studenty? „Určitě bych tuto cestu označil za velmi úspěšnou. Získali jsme mnoho zahraničních kontaktů po celé Evropě. Například do Belgie, se kterou jsme navázali přátelský kontakt, se studenti podívají již v říjnu tohoto roku. Ohledně druhé otázky bych moc rád apeloval na studenty, ať tyto příležitosti využijí. Je to celkem vážená zkušenost, kterou si zapíšete do životopisu. Navíc zde poznáte cizí kulturu a navážete nová přátelství.“ Jste manažerem hned několika projektů, které naše škola získala, či je v nich partnerem. Co obnáší obecně tato práce a baví vás? „Obecně jde o snahu sladit několik souběžných projektů mezi sebou s ohledem na zákony, pravidla a správnost vedení těchto projektů. Práce je to zajisté zajímavá, i když v takovém množství velmi náročná. Odměnou je však spokojenost studentů a snad i učitelů naší školy.“ Škola získala již podruhé grant z programu EU Leonardo – mobility, v rámci které se pořádají studijní stáže našich studentů v zahraničí. Jak hodnotíte oba tyto projekty, první, který již končí a druhý, který právě začíná? 23.
„První projekt byl pro nás zcela nový a každou věc bylo potřeba důkladně nastudovat. O to víc nás potěšilo, že jsme na základě dobrého vedení projektu byli navrženi jako příklad pro ostatní. Zde bych ale měl zmínit, že to zajisté není jen moje zásluha. Na projektu se podílelo mnoho pracovníků SSPŠ, kterým bych tímto ještě jednou rád poděkoval. Druhý projekt zatím nelze moc hodnotit. Je na dobré cestě, aby konkuroval svému předchůdci, ale na další závěry si budeme muset počkat. “ Jak složitá je byrokracie, která je s těmito projekty spojená? Údajně jste se měl vyjádřit, že na různé papírování padne kus lesa. Je tomu opravdu tak? „Ano, je to pravda. Dokonce jsem si takto stěžoval už několikrát . Všechno v projektu musí být důkladně zdokumentováno a uchováno. V této souvislosti lze samozřejmě očekávat značnou spotřebu papíru.“ Jste také manažerem projektu, kde je naše škola partnerem pro ZŠ Kamenice. O co vlastně v tomto projektu jde? „Cílem projektu je navrhnout a implementovat školní informační systém pro potřeby základní školy. Jedná se o mnohem jednodušší verzi naší virtuální školy.“ Vašimi spolupracovníky v tomto projektu jsou pan Jakub Moravec, loňský úspěšný absolvent naší školy, a pan Pavel Vondrák, současný student ze třídy 4.B. Jaké zastávají posty a jak se vám s nimi spolupracuje? „Pavel je náš hlavní programátor a zodpovídá za funkčnost a bezpečnost aplikace. Jakub je náš hlavní grafik, který vytváří prostředí přívětivé pro rodiče, učitele a žáky základní školy. Zatím jsem s jejich prací spokojený, i když nám občas vázne komunikace. Myslím, že jsme na dobré cestě vytvořit kvalitní a hlavně požadovaný systém.“ Dalším projektem, jehož jste manažerem, je projekt z programu Praha – Adaptabilita s názvem „Škola pro 21. století – digitalizace výuky.“ Jak se tento projekt rozbíhá? „Začátek tohoto projektu byl opravdu velmi náročný. Nejsem však v řídícím týmu jediný, a tak se nám společnými silami podařilo projekt úspěšně zahájit.“ Na vytváření různých videí a vizualizací spolupracujete s absolventy či studenty školy. Kteří to jsou, jaké mají úkoly a jak se vám jeví? „Mezi naše absolventy, se kterými spolupracujeme na vytváření vizualizací, patří v tuto chvíli František Flachs, Josef Kočí, Jakub Karafiát a Martin Bednářský. Na videích spolupracuje náš současný student Aramis Tochjan. K práci přistupují velice kladně a i jejich výstupy jsou kvalitní. Ostatně si je můžete prohlédnout na webu http://oppa.ssps.cz.“ Jak byste zhodnotil své středoškolské studium, s odstupem tří let? Jak vzpomínáte na naši školu a jak hodnotíte její vybavení a výukový program především v oblasti IT? „Vzpomínám hlavně na naši třídu, která držela vždy pohromadě. Jsem velmi rád, že se i nadále dokážeme sejít. Dále se mi vybavují také některé úsměvné momenty, co jsme zažili s vyučujícími.
24.
Škola je po technické stránce vybavena velmi dobře. Snaží se jít s dobou a učí moderní technologie v oblasti IT. Zde není absolutně nic, co bych mohl vytknout.“ Jaké jste získal certifikáty na naší škole? „V certifikátech jsem moc úspěšný nebyl. Neměl jsem v tu dobu zájem si je udělat, což byla samozřejmě chyba – každý certifikát je dobrý. Ze střední školy jsem si tak odnesl pouze ECDL a poté certifikát ohledně školení MS Server 2003.“ Pokud by se vás nějaký uchazeč o studium zeptal, proč má nastoupit na naši školu, co byste mu odpověděl? „Odpověděl bych, že ať už uvažuje o VŠ nebo o práci ihned po střední škole, naše škola ho dobře připraví.“ Spolupracujete s mnoha současnými studenty na různých projektech, setkáváte se s nimi při vyřizování jejich studijních stáží či při různých soutěžích. Jak byste je charakterizoval a jak si ceníte úspěchů, kteří tito studenti dosáhli v soutěžích? „Studenti na škole jsou velmi slušní, komunikativní a ochotní. Jejich úspěch mě těší dvojnásobně, jako absolventa i jako pracovníka naší školy. Přeju i dalším studentům hodně štěstí v soutěžích i ve studiu.“ Máte nějaké doporučení pro naše současné studenty? Co by například neměli ve svém studiu podceňovat či na co by se měli zaměřit? „Nepodceňujte nikdy nic. Jděte si za svým cílem a ohlížejte se na to, zda u toho cestou někoho nesmetete. Někdy nemusí být problém ve studiu, ale v přístupu. Pokud se vyskytne problém, řešte ho a hlavně ho oznamte těm, kterých se to týká. Na škole jsou zkušení učitelé, kteří vás zajisté vyslechnou.“ Děkujeme za rozhovor
Úvahy Naši žáci dostali za úkol zamyslet se na téma: „Proč dle statistik žáci do páté třídy mají rádi matematiku a fyziku, a proč žáci na druhém stupni a na středních školách tyto předměty nenávidí?“ Zde vám nabízíme výběr z těchto prací. Tomáš Pavlíček, 3.B Žáci do páté třídy mají tyto předměty rádi, protože je to baví a ještě neznají složité vzorečky, které máme my na střední škole. Děti baví počítat a učení je snadné. Vzorců není tolik a obtížnost není vůbec vysoká. Zatím je způsob učení spíš ,,škola hrou“, a proto to děti tak baví. Na základní škole je to spíš zábava než učení. Středoškoláci mají s fyzikou problém, protože každá kapitola má jiné vzorečky, které se následně musí použít v další kapitole s novými vzorci. Takže se složitost zvyšuje a učení je stále horší a horší. V matematice je jiný problém… všechno se sice opakuje, ale je to několikrát složitější, takže opět je více vzorečků, jsou těžší a pochopit danou látku je kolikrát velký problém. 25.
Na základní škole se žáci seznamují s učivem, zatímco na střední škole se všechno probírá do detailů. Nenávidíme tyto předměty, protože jsou pro nás opravdu velmi složité. Nesnášíme tyto předměty kvůli tomu, že matematika a fyzika jsou jedny z nejtěžších předmětů na škole. Dále je také problém, že středoškoláci se musí učit na všechny předměty, aby nepropadli a nemuseli dělat reparáty. Předmětů je hodně a zvládat všechno bez problému opravdu nejde. Čili učení je opravdu hodně a máme velké problémy nepropadat. Další faktor je věk, například ve druhém ročníku se všechno musíme učit, ale na základní škole jsme se učit nemuseli, protože toho nebylo tak hodně a bylo to snadné. Žáci se neučí a látku zvládají, ale teď se učit nechceme, jelikož to nemáme rádi a radši děláme jiné věci než na základní škole. Když už se museli žáci základních škol učit, tak to nebylo obtížné, protože toho bylo málo a bylo to lehké. Učitelé jsou další problém, jsou přísnější a hodně učitelů ani neumí vysvětlit danou látku. Někteří učitelé dávají testy každou hodinu a tím je učení opět složitější. Na hodně předmětů musíme dělat úkoly, které také zaberou nějaký čas. Někteří učitelé dávají testy i úkoly každou hodinu. Na základní škole jsou kantoři zábavnější, méně naštvaní, pozornější a látku umějí vysvětlit. Jejich přístup je úplně odlišný než na druhém stupni. Jelikož jsme starší, tak je hned všechno složitější… musíme dělat více věcí, rodiče jsou přísnější a na učení máme opravdu málo času. Problém, který je asi největší, je naše lenost… když už se máme učit, nebo na učení máme čas, tak děláme cokoliv, abychom se učit nemuseli. Když už se učíme, tak je to opravdu strašné. Učíme se déle než na základní škole a je pro nás těžší si něco zapamatovat nebo pochopit látku. Závěrem bych asi řekl, že učení je pro nás velký problém, protože bojujeme o každou známku a tak nás učení nebaví a nenávidíme ho. Většina předmětů nás spíš štve, a baví nás jich jen několik… Nezvládáme hodně předmětů kvůli zbytečnostem, které se učíme, ale nebudeme je nikdy potřebovat. A když se tyto zbytečné věci vyučují v několika předmětech, tak je to pro nás opravdu špatné. Filip Špinka 2.L Osobně si nemyslím, že od páté třídy již studenty matematika příliš nezajímá, je to velice individuální věc přístupu. Znám mnoho lidí, kteří mají kladný vztah k matematice, ale také znám mnoho lidí, kteří matematiku doslova nenávidí. Osobně nemám nějaký veliký odpor k matematice, sem tam se vyskytla určitá látka, která mne nebavila, ale musel jsem se s tím vyrovnat, protože matematiku využíváme každý den. Pokusím se tedy zamyslit, z jakých důvodů se u určité věkové skupiny tvoří odpor k matematice. Děti se na prvním stupni učí převážně praktickou matematiku, při které řeší příklady typu: Kolik dostane Pepíček peněz, když zaplatí za žvýkačku 20 korunou, ale žvýkačka stojí pouze 6 korun?ʺ. Také při výuce používají různé předměty, které se liší barvou nebo tvarem, velice často také využívají abakus. Děti tím pádem mají výuku formou hry, látka je pro ně velice jednoduchá, neboť si nepotřebují pamatovat žádné složité vzorce, jejich látka se skládá převážně ze sčítání, odčítání a později i násobení a dělení. A když děti látku nedokážou pochopit, rodiče jim s tím mohou velice snadno pomoci. 26.
Na druhém stupni počítají převážně s vzorci na výpočet například průměrné rychlosti, zrychlení, dráhy, obsahu a objemu těles, nebo řeší příklady, za jak dlouho dostihne auto cyklistu v případě, že auto vyjede o 50 min později, auto jede rychlostí 60 km/h a cyklista jede rychlostí 24 km/h. Studenti se tím pádem nudí, látka je přestává zajímat. Tady je první důvod, proč studenty nebaví matematika na druhém stupni. Ať se učitel snaží sebe víc, jestliže student nevyvine alespoň minimální náznak zaujetí, tak to student již sám nezvládne a rodiče již s tím tak lehce nepomůžou. Student následně dostane špatnou známku z písemné práce, na kterou se třeba dny předem sám doma připravoval, a takzvaně mu to nelezlo do hlavy. Student si následně říká, že i když se učil, tak mu to nijak výrazně nepomohlo. A to je druhý důvod, který studenty odradí od matematiky jako takové. Většinou tedy záleží na přístupu učitel k žákovi, jak ho dokáže zaujmout a jakým způsobem probíranou látku studentům podá. Někteří učitelé prý mohou být velice nepřizpůsobiví a nechtějí studentům vyhovět v tempu probírané látky. S tím jsem se naštěstí doposud nesetkal, a doufám, že ani nesetkám. Bohužel, nemám čas a ani přístup na to, abych provedl na základních školách nějaké průzkumy, které by mi poskytly mnohem lepší a důkladnější pohled na celou situaci, ale jak jsem problém popsal v tomto textu, tak vychází z mých osobních zkušeností. Jiří Němec 2.L I mne na 1. stupni matematika bavila a doma jsem jí nemusel věnovat tolik času jako na střední škole. Samozřejmě to souvisí i s objemem látky, který musíme na střední škole do sebe vstřebat. Myslím si, že učitelé na 1. stupni děti dostatečně motivují a vysvětlí látku „polopatě“. Naše paní učitelka nám zadávala praktické úlohy, např. jsme si hráli na obchod, kde jsme pracovali s vyrobenými penězi a tím získávali matematické dovednosti. Velmi mě bavilo ve vlastivědě počítat s letopočty, ve čtení kolika let se dožil daný spisovatel nebo básník. Chci říci, že jsme byli hravou formou nuceni matematické dovednosti využívat i v jiných předmětech a i v běžném životě. Dost často jsme se učili projektovým vyučováním. Celý den byl tematicky zaměřen třeba na přírodovědu (Stromy rostoucí v České republice). Nezabývali jsme se pouze přírodovědou, ale kreslili jsme, hledali v encyklopediích, třídili informace, vytvářeli tabulky a diagramy a také pracovali s číselnými údaji, které jsme sčítali, odečítali, násobili, dělili. Čili zabývali se opět matematickými dovednosti. Umět dobře matematiku neznamená mít štěstí na dobré učitele, kteří vám látku vysvětlí a zopakují, ale jde spíše o vztah k matematice jako takové. Některé děti mají o počítání velký zájem, jiné naopak. Souvisí to také i s povahou a nadáním dítěte. Někdo má „buňky“ na jazyk, někdo na matematiku.
27.
I nematematické děti se naučí dobře počítat, pokud je učitelé a rodiče naučí dostatečně systematicky pracovat. Pak jsou úspěšné a matematika je baví. Jsem nyní na střední škole, jsou zde dobří učitelé, kteří se snaží nám předat co nejvíce vědomostí, abychom byli v budoucnu úspěšní. Já musím ještě také pracovat na tom, abych svůj pracovní systém zdokonalil, protože budu matematiku potřebovat i v dalším životě. Vím, že škola nám nebude hrát „divadlo“ a stále nás motivovat k učení. Moje motivace je odmaturovat a udělat zkoušky na vysokou školu, kde se mě nikdo nebude ptát, zda výuka na střední škole byla zábavná a kreativní. Jsou pouze dvě možnosti, buď budu umět počítat, nebo ne. Dělat něco rád souvisí i s úspěchem, být vhodně motivován. Jakub Mach, 2.B Nenajdete příliš žáků prvních tříd, které by nebavilo počítat, ale zdá se, že když pomalu nastupují na druhý stupeň, tak je začínají bavit předměty jako jsou matematiky a fyzika méně a méně. Je to pravda? Když jsem já osobně nastoupil do základní školy, bavily mne všechny předměty, které jsme měli. Postupem let se přidávaly předměty jako vlastivěda a přírodověda, kde se již tolik nepoužívá logické uvažování, jako spíše naučené znalosti z daných oblastí. Matematika mě tedy bavila více než takovéto předměty. Postupem školních let se složitost daných látek mění v každém předmětu a v jedné chvíli se tyto dvě vlastnosti prohodí – matematika je nyní těžší, než se naučit čtyři stránky textu. Složitost tedy může být jeden z důvodů, proč děti přestává matematika postupně přechodem na druhý stupeň bavit. Jedním z dalších ovlivňujících faktorů může být dle mého názoru přístup učitele těchto předmětů. Učitel může být třeba přísnější, než je žák zvyklý z prvního stupně, a tak je možná, že se nezvládá přizpůsobit, nebo mu trvá to déle. A pokud se nepřizpůsobí, začne být otrávený jak učitelem, tak předmětem a jelikož je otrávený, začne třeba provokovat učitele a tak otráví celou třídu a i třeba studenty, co se na hodiny vždy těšili. Na druhou stranu toto téma je silně subjektivní – například já jsem na základní škole matematiku sice nemiloval, ale po přechodu na druhý stupeň jsem ji ani milovat nezačal, ani jsem ji nenáviděl. Měli jsme učitelku, co si dokázala poradit i s takovými, jaké jsem popsal výše, a vše bylo v pořádku. Co se týče například fyziky – zde jde hlavně o to studenta zaujmout a názorně ukazovat – což se dle mé zkušenosti ze základní školy dařilo čím dál tím lépe od 6. až do 9. třídy. Čímž se dostávám k dalšímu aspektu, který může změnit přístup studenta k nějakému předmětu – jakým způsobem učitel učí. Pokud učitel přijde do hodiny, pozdraví studenty, zapne počítač, dataprojektor, otevře prezentaci, řekne studentům, ať si opíší slajd, a jakmile ho studenti opíší, tak přepne na další (mnohdy i třeba dříve, než to vůbec stačí, a pak musí přepínat opět zpět) a poté, co si studenti opíší věci, kterým vůbec nerozumí a nevědí, jak by vůbec vypadaly v praxi, si z toho týden na to napíší písemku. A takto celý rok. Přesně toto jsem na základní škole nezažil. Zažil jsem pravý opak – nás učitel byl vstřícný a vysvětloval látku prakticky a občas nám ukázal i nějaký pokus. A stejné to bylo s matematikou – každou hodinu jsme
28.
procvičovali tím, že jsme dělali desetiminutovky, jelikož opakování je matka moudrosti a nebylo tedy možné dostávat pětky více než 3x za sebou, protože si učitelka všimla, že máte s něčím problém a pomohla vám ho řešit. A posledním, a podle mě nejdůležitějším aspektem, je sám student – má student zájem se naučit krátit zlomky? Přeci – jakou má student motivaci k tomu to udělat? Jelikož na druhém stupni začíná být ve věku puberty, začíná nad věcmi více přemýšlet a začíná být k podobným věcem skeptický ve stylu: „K čemu mi v životě bude umět krátit zlomky?“ Pak ho těžko nějakým způsobem přesvědčíte, že v životě bude každý den krátit zlomky, a ani ho o tom přesvědčovat nemusíte, protože obě strany ví, že to třeba v životě nevyužije. Díky tomu pak student nemusí chtít dávat pozor a hodiny třeba prospí, i když třeba v matematice vyniká a v životě nedostal horší známku než za 1. Dle mého názoru je tedy otázka, zda studenty obecně baví nějaký předmět irelevantní, jelikož je přímo ovlivněná několika faktory. Každý student je individuální, má individuální preference, má jiné učitele, než jiní studenti, má různý přístup k práci, baví ho různé předměty a podobně. Bogušovský, 3.L Touto otázkou si můžou lámat hlavu všichni kantoři všech škol, ale jednoznačné odpovědi se asi nedočkají. Každé dítě má některý oblíbený předmět, a během studia se může kdykoliv změnit, bez ohledu na obtížnost předmětu. Jedním z důvodů ale může být jiný kantor nebo to, že je student rozptýlen jiným studentem. Je statisticky prokázané, že předměty jako matematika a fyzika jsou oblíbenější více u kluků než u holek. Je to dáno tím, že muži mají ve většině případů rozvinutější logickou část mozku a ženy kreativní část mozku. Jednou z příčin, proč se od druhého stupně stávají zmiňované předměty pro studenty méně oblíbenými, může být i to, že do prvního stupně se učí látka, kterou zná každý v praxi, kdežto od druhého stupně se probraná látka v praxi vidí málokdy. Například asi těžko bude student druhého stupně základní školy zjišťovat teplotu v peci pomocí kalorimetrické rovnice a ocelového disku. Pokud jde kantorům o to, aby byl větší zájem o fyziku, či matematiku na druhém stupni základní školy nebo střední školy ze strany studentů, musejí pro to něco udělat i sami kantoři. Například dát najevo, jak se probíraná látka dá v praxi použít, popřípadě předvést nějaký pokus. Už Jan Amos Komenský věděl, že nejlépe se učí očima, například alespoň z obrázku. Dnes už se na to moc ohled nebere a má to i své následky. Další příčinou této záludné otázky může být i snížená domácí příprava studentů. Rodiče studenta prvního stupně dohlíží na své děti mnohem více, než rodiče studenta na druhém stupni, to samozřejmě vede ke snížení domácí přípravy a také k nechápání probírané látky. Když někdo něco neumí, ale je to po něm vyžadováno, tak ho to samozřejmě nebaví. Nemyslím tím ale, že by rodiče měli na své děti dohlížet i po dobu, co je student na střední škole, ale měli by mu dát i větší volnost na prvním stupni. To proto, aby pro studenta nenastala veliká změna při přechodu z prvního stupně na druhý. 29.
BLÍŽÍ SE KONEC NAŠÍ CIVILIZACE? Čerpáno z MF Dnes, 12. září 2013 V poslední době se stále častěji objevují katastrofické scénáře, v nichž je předpovídán úpadek či dokonce konec „západní“ civilizace. Tito prognostikové poukazují na okolnosti, za kterých začal úpadek velkých civilizací v historii, a které nejsou zcela nepodobné problémům dnešní doby. Například začátek úpadku egyptské říše faraonů je spojován se ztrátou legitimity vládnoucí vrstvy, nekontrolovatelným nárůstem mandatorních (povinných) výdajů, množení počtu neproduktivních úředníků, neschopnost vybírat daně. Nebo příklad úpadku Říma, respektive římské říše. Zde se mluví o stále vyšších a vyšších daních, utrácení stále více veřejných prostředků na sociální programy, rostoucí státní dluh do nesplatitelné výše, veřejné funkce jako předmět zisku, krádeže ve velkém ze státních zdrojů.
NEBEZPEČNÝ SEXTING Čerpáno z Magazínu MF Dnes, číslo 35 Místo zamilovaných dopisů si v současnosti někteří lidé posílají mobilem vlastní erotické fotky. Z textování tak vzniká sextování, nový fenomén. Pár lidí už kvůli němu přišlo o kariéru. Například americký kongresman Anthony Wiesner, který posílal fotografie svého přirození dvaadvacetileté dívce, o kterou projevoval zájem. Ale podobné fotografie svých intimních partií rozesílal i fotbalista Tomáš Ujfaluši či hokejista Jiří Tlustý. Díky tomu, že si je jejich adresátky nenechaly pro sebe, tak dnes mohou po pár kliknutích jejich genitálie zkoumat prakticky všichni. Obliba, s jakou si mladí lidé začali fotit intimní partie a rozesílat je po známých, zaskočila i otrlé odborníky. Výzkum University Palackého v Olomouci zjistil, že z oslovených deseti tisíc teenagerů ve věku 11 až 17 let, své sexuálně laděné fotografie zaslalo 825 z nich. Poměr kluků a dívek byl přitom 60 : 40 procentům. Odborník Kamil Kopecký před tímto trendem varuje: „Není to neškodná zábava, naopak jde o poměrně nebezpečnou věc, protože takové intimní snímky jsou snadno zneužitelné – nejen pro různé sexuální predátory, ale také proto, že nemáte nikdy jistotu, že je dotyčný nezveřejní. Existuje řada případů, kdy byla do vyšetřování zapojena policie.“ Bohužel už kvůli sextingu spáchali lidé i sebevraždu. Veřejností ve Skotsku otřásl případ, kdy si místní sedmnáctiletý mladík Daniel Perry přes Skype povídal se stejně starou dívkou z USA. Za její totožností se ale skrývali mladíci, kteří ho poté začali vydírat. Hrozili, že když jim nezaplatí, tak jeho erotickou konverzaci zveřejní. Při představě ostudy Daniel raději skočil z mostu. Ale i Česku je zdokumentováno několik případů sebevraždy dítěte, kdy byla prokázána přímá souvislost se sextingem. „V zahraničí je jich mnohem víc, dokonce už vlády organizují i preventivní a vzdělávací kampaně,“ říká k tomu Kamil Kopecký. Fenomén sextingu přináší ještě jeden problém, kterému se říká pornopomsta. Což může postihnout každého, kdo někomu poslal své nahé fotografie či natočil intimní video. Neboť po rozchodu dvojice se dost často stane, že zhrzený partner něco z toho zveřejní. Ostatně i fotbalista Tomáš Ujfaluši tvrdí, že jeho nahé fotografie začala rozesílat jeho expřítelkyně. Každý by si tak měl dávat velmi dobrý pozor, co umisťuje na sociální sítě nebo si i ukládá do svého počítače či telefonu. I toho by mohl někdo zneužít, pokud se k těmto souborům nějakým způsobem dostane. 30.
ŠKOLA, NOVÝ MODEL 2.0 Čerpáno z MF Dnes, pátek 27. září 2013 Autorkou příspěvku, z níž jsou níže vybrány některé stati, je Taťána le Moigne. Od roku 2006 řídí české zastoupení Google, v letech 1994 až 2003 pracovala ve firmě Microsoft v Česku, Německu a Velké Británii. Základem Školy 2.0 bude cloud. Cloud computing je na internetu založený model vývoje a používání počítačových technologií. Lze ho také charakterizovat jako poskytování služeb či programů uložených na serverech na internetu s tím, že uživatelé k nim mohou přistupovat například pomocí webového prohlížeče nebo klienta dané aplikace a používat je prakticky odkudkoli. Učitelé budou zadávat práci on-line. Studenti získají permanentní přístup ke známkám a hodnocením z libovolného notebooku, tabletu či telefonu, pokud jsou tato zařízení připojena na internet. Tato praxe již na progresivních českých školách existuje, především díky jejich zapálenému vedení a také pochopení faktu, že jde o zásadní trend ovlivňující konkurenceschopnost v kvalitě výuky. Díky cloudu tak učitelé mohou učit kdekoli a kdykoli, stejně tak studenti mohou studovat kdekoliv a kdykoliv. Osobně si však přeji, aby nezanikla klasická třída, ve které spolu učitelé a studenti tráví společný čas. A doufám, že podstatou lidské interakce i do budoucna zůstanou lidé, ne technologie. Škola 2.0 bude permanentně připojená k internetu, její největší devízou však vždy zůstane pedagog, který rád učí, dokáže se stále učit sám, nepřijde mu divné se někdy něco dozvědět od dětí, a miluje interakci či hru jako ideální výukový formát. Pedagog 2.0 se stane dirigentem „orchestru“, ve kterém rozpozná, kdo má talent na ten či onen hudební „nástroj“ a bude schopen denně odehrát krásnou symfonii a současně se věnovat každému žáku zvlášť. Studenty to bude bavit, a učitel díky všudypřítomné technologii získá data o tom, kdo zrovna zahrál trochu falešně. Inteligentní výukový program tak okamžitě pošle studentovi na míru šitý domácí úkol, který může udělat na tabletu třeba v autobuse cestou domů či na trénink. Díky videokonferencím či chatům na sociálních sítích budou navíc žáci moct porovnat své schopnosti s nejlepšími studenty z celého světa. A tak z nich vyrostou zdravě sebevědomí jedinci, mající představu o tom, jak svět funguje, tedy přesně to, co každý národ, ten náš obzvláště, potřebuje.
Posádka PRES-LI-TIM se opět jako drak vrhla do závodění Mgr. Blanka Čechová, vyučující TEV Již posedmé v řadě vyplula na Pražský dračí podzim koedukovaná posádka složená z kantorů, bývalých studentů a příznivců dračího sportu, pod vlajkou Pres-Li-Timu. Naše „dračí posádka“ soutěžila v mezinárodním klání dračích a indonéských lodí. Na Vltavě bojovala v dvoudenním závodu, v mnoha disciplínách. Program byl opravdu nabitý a posádku čekal perný, ale velmi zajímavý víkend, kdy se ani chvilku nenudila, táhla za jeden provaz a podařilo se jí uspět hned v několika kategoriích.
31.
Složení posádky se neustále mění. Co však na lodi zůstává, je bojový duch, dračí srdce a úsměv na rtu. Jízda na dračích lodích nás baví, závodíme pro radost a pro zážitky. Proto u veslařské věže nemůžeme chybět.
VÝSLEDKY Podzimní pohár (čínské lodě) – 1000 m - 13. místo Pohár Tanjung-Pinangu (indonéské lodě) - 600 metrů - 3.místo Firemní pohár (čínské lodě) - 250m - 1. místo Soutěž o nejzapálenější tým - 3. místo
Závěrem bych chtěla poděkovat celé posádce za bojovnost, nadšení a elán. Divákům a našim fanouškům za podporu a povzbuzování. Škole za sponzoring startovného. Pražskému klubu dračích lodí za organizaci celého festivalu. Věřím, že se nám bude i nadále dařit a za rok si krásná umístění minimálně obhájíme.
32.
