Slovo šéfredaktora o měsící Vám přinášíme nové vydání školního časopisu Presík. Jako vždy se můžete těšit na celou řadu zajímavých článků, úvah a rozhovorů. V tomto čísle se zabýváme zejména stážemi ve Finsku a Maturitním plesem, ale můžete si zde přečíst i o návštěvě školní inspekce, filozofické úvahy, pozvánku na návštěvu Hamburku, Českém školství obecně a mnoho dalšího. To vše, a mnohem více v novém čísle Presíku. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek.
P
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor
2
Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora
Dobrý den v březnu! Mgr. Zbyšek Nechanický
Je tady první jarní měsíc. Přiblížil se termín uzavření klasifikace za třetí čtvrtletí (4. dubna). Část prvních ročníků se těší na lyžařský výcvikový kurz v Peci pod Sněžkou. Druháci a třeťáci si zajišťují praxi, kterou organizuje a případné dotazy zodpoví pan Bc. Miroslav Palek (kabinet č. 209). Připravuje se tradiční poznávací zájezd do Anglie. Čtvrtým ročníkům se přiblížily maturitní zkoušky. Výsledky snažení studentů se dozví rodiče na třídních schůzkách ve středu 10. dubna. S velkou nadějí přijímáme přihlášky ke studiu v naší škole, ale výsledek nám vyjde až po navrácení zápisových lístků. Opět budeme otevírat čtyři třídy informačních technologií a jednu třídu technického lycea. Na konci března čekají na studenty velikonoční prázdniny. Program na duben a květen 2013: (změna vyhrazena)
DUBEN 2013 1. 4. (pondělí) 4. 4. (čtvrtek) 10. 4. (středa) 10. 4. (středa) 22. 4. (pondělí) 23. 4. (úterý) 24. 4. – 30. 4.
Velikonoční pondělí zápis průběžné klasifikace za 3. čtvrtletí pedagogická rada – hodnocení 3. čtvrtletí schůzky rodičů přijímací řízení do 1. ročníku ukončení 2. pololetí pro 4. ročníky příprava k maturitním zkouškám (svatý týden)
KVĚTEN 2013 1. 5. (středa) 8. 5. (středa) 2. 5. – 10. 6. 2. 5. – 15. 5. 16., 17., 20. 5. 17. 5. 20. – 31. 5. nemá) 27. – 31. 5.
3
státní svátek státní svátek maturitní zkoušky didaktické testy a písemné práce společné části MZ obhajoby maturitních prací zahájení ústních MZ praxe 2. a 3. ročníků oboru IT a TL (2. ročník TL praxi sportovně turistický kurz 1. ročníku Machův Mlýn
KONTROLA ČESKÉ ŠKOLNÍ INSPEKCE NA NAŠÍ ŠKOLE Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Od pondělí 4. února do pátku 8. února 2013 probíhala na naší škole kontrola České školní inspekce, která hodnotila veškeré oblasti chodu školy, od efektivního vynakládání prostředků školy, přes klasický výukový proces, soulad Školních vzdělávacích programů s Rámcovými vzdělávacími programy, veškerou dokumentaci školy, nadstandardní nabídky pro vzdělávání studentů, až po vlastní řídící proces. Kontroly se zúčastnili dvě paní inspektorky a dva páni inspektoři. Součástí inspekce byla i fyzická prohlídka školy, kde se inspekce zajímala především o jednotlivá odborná pracoviště i prostory Studentského klubu. Spolu se mnou inspekci doprovázel student Jakub Moravec ze třídy 4.A, který skvělým způsobem prezentoval jednotlivá odborná pracoviště, nadstandardní aktivity studentů. Sám již získal 20 odborných certifikátů, je členem Studentské společnosti, správcem Virtuální školy. Prohlídka se protáhla na dvě a čtvrt hodiny a dle vyjádření členů inspekce v nich zanechala velmi pozitivní dojem. Inspekce se seznámila i s dalšími úspěšnými studenty školy, správce Studentského klubu Petr Štefan ze třídy 3.L podal krátké vysvětlení své práce, inspekce poznala šéfredaktora Presíku Marka Bělohoubka ze třídy 2.A či lektora semináře PHP a člena úspěšné Studentské společnosti Pavla Vondráka ze třídy 3.B, který velmi zasvěceně hovořil o spolupráci s americkou firmou i svých dalších plánech v podnikání. Představil jsem inspekci i vnitřní řídící systém školy, který pracovně nazýváme Virtuální škola, který byl inspekcí označen za velmi přínosný. V pátek 8. února 2013 proběhlo závěrečné zhodnocení inspekce, které trvalo hodinu a půl. Při něm byly sděleny ústně výsledky kontrolní činnosti. Tohoto zhodnocení se zúčastnila paní inspektorka, dva páni inspektoři, zástupce zřizovatele, já a oba moji zástupci. Inspekční zpráva bude vypracována zhruba do jednoho měsíce, zatím inspekce pouze slovy informovala, jak hodnotí jednotlivé sledované oblasti a uvedla stručné důvody tohoto hodnocení. Má k tomu čtyřstupňovou škálu, což by se při dobré vůli dalo přirovnat ke známkování na vysoké škole, nejhorším hodnocením je kritický stav, druhým nejhorším podprůměrný stav, následuje hodnocení naplňování požadovaného standardu a nadstandardní (nadprůměrný) stav. Níže jsem se pokusil v několika bodech shrnout, co bylo inspekcí sděleno při tomto ústním hodnocení, jde opravdu jen o velmi stručný popis hodinu a půl trvajícího vyhodnocování.
-
4
Shrnutí výsledků kontroly České školní inspekce: během inspekce byly zjištěny pouze drobné nedostatky většinou formálního rázu (některé formulace v některých dokumentech) či drobné nepřesnosti v matrice školy (zápis v databázi), které byly odstraněny v průběhu probíhající inspekce
-
-
-
-
-
-
z výše napsaného vyplývá, že ve všech sledovaných oblastech byla škola hodnocena bez závad v žádné ze sledovaných oblastí nebyla škola hodnocena hůře než naplňování požadovaného standardu, což je možné chápat jako hodnocení chvalitebné, v mnoha oblastech jako nadstandardní, tedy hodnocení výborné v některých oblastech by škola dosáhla hodnocení nadstandardní, ale vzhledem k tomu, že se vyskytl drobný nedostatek, který byl na místě opravený, musí být hodnocení formulováno jako naplňování požadovaného standardu, byť prakticky je tato oblast také nadstandardní bylo konstatováno, že škola má výborné materiální podmínky pro svou činnost, odpovědná paní inspektorka za oblast hospodaření velice oceňovala, že se škole daří každoročně získávat různé granty a mimořádné dotace od zřizovatele v některých oblastech (nabídka vzdělávacích aktivit pro studenty, maturitní projekty) označila inspekce školu jako „příklad dobré praxe“, což sama v nadsázce komentovala slovy, že jde o něco jako řád Bílého lva České školní inspekce bylo konstatováno, že je patrné, že na naší škole jsou studenti na prvním místě, že se pro ně dělá maximum, aby se rozvíjel jejich talent a mohli si nadstandardně zvyšovat své kompetence (dovednosti) zástupkyně zřizovatele konstatovala, že se jí takové hodnocení školy velmi dobře poslouchalo a jen potvrdilo názor zřizovatele, který na školu má, a který si vytvořil vlastními kontrolami a jednáními se zástupci školy
Jako ředitel jsem byl pochopitelně tímto velmi pozitivním hodnocením potěšen. Jsem přesvědčený, že je dílem všech, tedy mě osobně, mých zástupců, aktivního pedagogického sboru a našich studentů, kteří se na chodu školy různými způsoby podílejí a také dosahují velmi dobrých výsledků, například u maturitních zkoušek či při přechodu na vysoké školy. Za to patří všem mé velké poděkování.
PODMÍNKY PRO VYŠŠÍ VYUŽÍVÁNÍ IT VE VÝUCE NAPLNĚNY Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Na naší škole má každá třída svou kmenovou učebnu, celkem jich je 20, kde probíhá výuka všeobecně vzdělávacích předmětů. K tomu máme 18 odborných učeben, kde probíhá výuka jazyků a odborných předmětů. V odborných učebnách jsou dataprojektory a počítač samozřejmostí, od 18. února 2013 je minimálně dataprojektorem, promítacím plátnem a připojením pro kantorský notebook vybaveno také všech 20 kmenových učeben, ve třech jsou i interaktivní tabule. Zařízením posledních sedmi kmenových učeben o jarních prázdninách tak byl završený proces, který začal před třemi roky a přišel celkem na 1 milion korun. Zároveň je na škole mezi zaměstnanci již 49 notebooků a plánuje se dokoupení ještě pěti, aby notebook měl k dispozici opravdu každý pedagog. Nic už tak nebrání tomu, aby
5
mohly být účelně využívány prostředky informačních technologií v každé hodině a v každé učebně. S tím souvisí i naplnění mého pokynu, který je součástí vnitřních předpisů školy. Nejpozději do 1. září 2013 bude na vnitřním informačním a řídícím systému, s pracovním názvem Virtuální škola, mít každé téma v každém předmětu umístěnou svoji prezentaci, která bude využitelná jak pro studenty, tak v hodinách pro pedagogy. Je pravdou, že v mnoha předmětech, především těch odborných, jsou již nyní na Virtuální škole daleko podrobnější výukové materiály. Využívání IT ve výuce podporuje i druhá akce, která proběhla na škole na konci loňského kalendářního roku a na začátku toho letošního. Nejprve se uskutečnila rekonstrukce havarijního stavu datové sítě školy, díky mimořádné dotaci zřizovatele ve výši cca 2,4 milionu korun, o jarních prázdninách byla tato rekonstrukce dokončena zakoupením antén na wi-fi síť školy. Toto stálo cca 430 tisíc korun. K úplnému pokrytí školy je potřeba celkem 32 těchto prvků, ty byly na škole rozmístěny v průběhu jarních prázdnin. Nyní probíhá zkušební provoz nové wi-fi sítě a pevně věřím, že vše bude doladěno ke všeobecné spokojenosti. Jediným problémem tak zůstává rychlost internetu 25/25 Mbit, který na škole máme. Při monitoringu wi-fi sítě bylo zjištěno, že není výjimkou, kdy je v jednu chvíli připojeno kromě cca 150 stacionárních počítačů i 400 mobilních zařízení, pak se samozřejmě stává přenos dat z internetu velmi pomalým. Pomohlo by zavedení optického kabelu, bohužel je problém nalézt provozovatele a také pokrýt náklady, které se pohybují v částce významně převyšující 1 milion korun. Jsem pevně přesvědčený, že se bude zvyšovat využívání IT ve všech předmětech a tím bude pro studenty výuka pestřejší a názornější. Stejně tak využívání vlastních notebooků studentů nejen k pořizování zápisků, jak se děje již nyní, ale i při procvičování či řešení úkolů.
MATURITNÍ PLES ŠKOLY Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Velmi působivá představení Ve čtvrtek 31. ledna 2013 proběhl maturitní ples školy v Lucerně. Musím v prvé řadě poděkovat všem, kteří se na jeho přípravě podíleli. Ples považuji za velmi zdařilou společenskou akci školy, přímo na plese jsem zaznamenal mnoho pochvalných vyjádření od přítomných rodičů studentů či hostů. Dle vyjádření pana profesora Matouška, hlavního organizátora maturitního plesu, proběhl maturitní ples i následná after party bez jediného incidentu a obě akce byly hodnoceny přítomnými velmi pozitivně. Chci velmi poděkovat tak zvané skupině „Tragických tanečníků“, tvořenou zaměstnanci školy, jejich skvěle připravené vystoupení bylo opravdovým zlatým hřebem večera. Rovněž velmi děkuje panu profesorovi Koňaříkovi, který kromě svého angažmá v taneční kreaci vystupoval na plese se svou kapelou.
6
Velmi si vážím přístupu studentů čtvrtých ročníků k maturitnímu plesu. Každá z pěti maturitních tříd si připravila zdařilé vystoupení, což již samo o sobě je velmi pozitivní. Místo, aby se někde studenti opíjeli, jak je časté na jiných podobných akcích, s velkým nasazením a nadšením účinkovali ve svém vystoupení. Velmi působivé pak bylo osobité, upřímné a dojemné poděkování studentů čtvrtých ročníků svým třídním profesorům, spojených většinou právě s taneční kreací. Velice si vážím i zapojení třídních profesorů čtvrtých ročníků do vystoupení svých tříd, například takové kráčení pana profesora Zeleného s červeným světelným mečem špalírem hvězdných rytířů se svítícími modrými meči bylo velmi působivé.
Prodané lísky na maturitní ples ve škole Níže jsou uvedené prodané lístky na maturitní ples, jak bilanci zpracovala a mně předložila asistentka pro studentskou agendu paní Karanská. 1.A - 113 1.B - 103 1.C - 103 1.D - 112 1.L - 116 2.A - 12 2.B - 20 2.C - 4 2.D - 11 2.L - 2 3.A - 30 3.B - 22 3.C - 9 3.D - 12 3.L - 36 4.A - 204 4.B - 275 4.C - 195 4.D - 132 4.L - 249 Celkem prodané lístky ve škole : 1. 760 kusů
Příjmy plesu Celkem vybrané peníze za lísky od studentů ve škole : 389. 900,- Kč Celkem vybrané peníze za lístky v pokladně Lucerny : 22. 952,- Kč
Celkem příjem z prodeje lístků : 412. 852,- Kč Výdaje plesu Pronájem Lucerny a služby Tisk pozvánek a programu Tisk lístků Šerpy, stužky, plachty Květiny Odměny třídám After Party Natáčení plesu Zajištění a organizace plesu DJ, moderátor Předtančení
: 277. 500,- Kč : 6. 897,- Kč : 17. 860,- Kč : 17. 571,- Kč : 3. 458,- Kč : 6. 000,- Kč : 10. 000,- Kč : 5. 000,- Kč : 8. 600,- Kč : 4. 600,- Kč : 4. 000,- Kč
Výdaje celkem
: 361. 486,- Kč
7
Celkový zisk plesu činí v tuto chvíli 51. 365,- Kč, očekávají se však ještě nějaké doplatky, konečný zisk by tak měl být v rozmezí 40. 000,- až 45. 000,- Kč, tato částka půjde na účet Rady rodičů, která poté finančně podpoří požadované aktivity studentů
ROZHOVOR S DOUSEK Jan student a předseda třídy 4. L, obor Technické lyceum Student Jan Dousek se velmi aktivně zapojil do vystoupení své třídy na maturitním plese, nyní jedná s ředitelem školy i o slavnostním zakončení studia čtvrtých ročníků. V souvislosti s tím jsme mu položili několik otázek. Vystoupení všech tříd i pedagogického sboru je možné shlédnout na SSPS TV – www.ssps.tv. Nejprve přijmi naši gratulaci k vystoupení Vaší třídy na maturitním plese, které bylo velmi zdařilé. Jak ho vidíš ty z pohledu jeho účastníka? „Přijímám a děkuji za pochvalu. Z pohledu účastníka vystoupení vyšlo naše DŽEDÁJ představení na jedna podtržená. Po shlédnutí několika video nahrávek jsem zahlédl pár malých nedostatků - jelikož jsem spolu s Markem P., Markem O. a Davidem P. představení připravoval - ale těch by si divák neměl všimnout. Zde bych chtěl citovat M. Collisnovou: „Jestli neumíš udělat chybu, neumíš nic.”” Co říkáš tomu, že všechny třídy čtvrtého ročníku si připravily svá vystoupení? Jak jejich vystoupení hodnotíš? „V okolí mých přátel je to zcela běžná věc a nepochopím třídu, která by představení nechtěla dělat. Je to sice velice náročné na realizaci, ale maturitní ples je jednou za život (u některých jedinců jich může být i více), a proto bych tuto činnost nevynechal. Dalo by se vymyslet i více věcí, které zoriginální každý maturitní ples. V našem případě to byly naše třídní noviny „PRESTIGOUS TIMES“, o kterých se zmíním v poslední odpovědi tohoto rozhovoru.“ Sledoval jsi vystoupení souboru tak zvaných „tragických tanečníků“, který tvoří zaměstnanci školy? Pokud ano, jak ho hodnotíš? A jak vůbec hodnotíš fakt, že si pedagogové každý rok připraví na ples své originální vystoupení? „Ano sledoval. Bylo velice náročné se dostat na nějaké slušné místo, jelikož jsme měli vystoupení přesně před „tragickými tanečníky“, ale nakonec jsem ho ulovil. Hodnotím
8
ho pozitivně, jelikož fakt, že si každý rok připraví pedagogové nějaké vystoupení (respektive jim ho připraví choreografka). Myslím si, že to je další originalita, kterou se dá vylepšit jedinečný zážitek z maturitního plesu. Cituje svého tatínka: vypadlo z něj jen „... „HUSTÝÝ!!!““ Jak dlouho jste vystoupení nacvičovali a jak bylo těžké se domluvit ve třídě na zapojení do tohoto vystoupení? „Představení jsme nacvičovali od října, tuším. Ze začátku bylo těžké vůbec něčím začít. Každý měl svůj osobní názor a celé to bylo dosti hektické. Až jsme mysleli, že žádné představení nebude. Nakonec jsme to nevzdali, s Radou rodičů jsem se domluvil na finanční spolupráci v rámci rekvizit a vše mohlo začít v plném proudu. Tímto chci znovu poděkovat Markovi P., Markovi O., Davidovi P. a pro tentokrát přidávám i Martina Pi., který nám pomohl upravit meče dle našich potřeb. Meče nám totiž přišly v poněkud nečekané funkčnosti. Pestrost barev, které se vybarvovaly, nebyla příliš vhodná. Hodila by se spíše do nějakého pohraničního NIGHT-CLUBU. Nakonec se vše vyřešilo.“ Svému třídnímu panu profesorovi Zelenému jste připravili velmi hezké poděkování na závěr svého vystoupení a zároveň mu dali dost originální dárek. O jaký dárek se jednalo? „Jednalo se o smaltovanou adresní ceduli, jak všichni známe z označení názvů pražských ulic, náměstí a nábřeží. Nechali jsme na ceduli dát jeho jméno a myslím si, že se mu dárek velice zamlouval. V nejbližším termínu sehnal náš pan třídní člověka, který mu ceduli ve tmavé chodbě třetího patra přidělal na zeď. Doufám, že se zažije termín chodby pana Zeleného namísto tmavé chodby ve třetím patře. Tímto děkuji panu Mgr. Jaromíru Zelenému za účast v našem vystoupení. „Zvládl jste to bravůrně!!““ Přišel jsi za panem ředitelem s nápadem na slavnostní zakončení studia na naší škole. Je nám jasné, že se ještě o všem jedná, ale můžeš prozradit, jak byste si představovali rozloučení s naší školou? „Rád pár drobností prozradím. Na tuto tradici jsem narazil na jedné nejmenované škole, kde se pořádá víc takových akcí. Bohužel na naší škole nic takového není zažité a je to škoda. Stejně jako spousta dalších mimoškolních akcí, ale to je diskuze sama o sobě. Jde o to, že někdo musí začít a „né“ si stěžovat. A touto cestou jdu já. Spolu s Markem O. (čímž mu chci poděkovat, jelikož jsem mu to slíbil, formou rozhovoru v Presíku). Jde o to, že v rámci posledního zvonění (což je vize, kterou ještě ani pan ředitel netuší a doufám, že si touto formou všimne mého skvělého nápadu) by se dala udělat akce na školním dvoře. Nějaká grilovačka, hudba a další jiné aktivity, které jsou v jednání. Dál bych asi neprozrazoval, abychom se měli na co těšit.“
9
Teď ještě pár osobních otázek. Patříš mezi ty studenty, kteří dojíždějí do školy na motorce. Odkud vlastně jezdíš a co pro tebe motorka znamená? „Začnu od otázky, co pro mě motorka znamená a jak jsem se k ní dostal. Asi ve 13 letech mě popadla myšlenka, mít svojí první motorku. Sehnal jsem bezvadného prodejce, který mi motorku prodal, ale bez kol. Za kola ze mě vymámil další obnos peněz. (Vesnický obchodník!) Dál jsem pokračoval na rozsáhlých loukách s kroskou. A pak hurá na silnici. Po dovršení 15 let, jsem získal řidičák a osedlal Jawu Robby, kterou mám do dnes ve stodole. Cesta z Prahy do Plzně, maximální rychlostí 45km/h je nezapomenutelný zážitek. Ovšem když jsem narazil na věkovou hranici 16 let, byla změna. Osedlal jsem Hondu Varadero, což je úplně jiná liga a s Markem P. jsme každý den jezdili na výlety (dnes nepochopím, kde jsme na to brali čas). Ve 3. a 4. ročníku jste si mohli všimnout řvavé oranžové dračice jménem Honda Hornet. Kdo zná, ví. Kdo nezná, neví ani nepochopí. Na závěr této odpovědi, bych chtěl vyvrátit hloupé vtipy o motorkářích a jejich vnitřnostech. Lidé, kteří tomu nerozumí, prohlašují: „dárci orgánů“. Ale pokud se nad tím logicky zamyslíme. Zbyde ještě nějaký orgán vcelku?! Abych doplnil, odkud jezdím...ze Strahova (jezdil bych na kole, kdyby to nebylo zpátky do kopce). Tímto děkuji panu řediteli za zprostředkování parkování v areálu školy i v období stavebních úprav, kdy bylo obvyklé parkoviště používáno jako zařízení staveniště.“ Nemáš tak trochu obavy jezdit v poněkud drsné pražské dopravě? Jak jsou ohleduplní řidiči automobilů k Vám motorkářům a jak ty osobně moc riskuješ? „Obavy nemám. Osud je osud a s každým usednutím do sedla si řeknu jen to, že se pokaždé vrátím domů živ a zdráv! Řidiči automobilu jsou z většiny ohleduplní, jelikož „mi to řve jak krá*a“, ale osobně ze zkušeností s malými motocykly vůbec ohleduplní nejsou! Závidí, že nemusíme stát ve frontách. Osobně riskuji velice, protože se mi líbí adrenalin (Maminko a tatínku, dědečkové a babičky nečtěte to proboha!) Jízda uprostřed fronty, kdy se před každým autem modlím, aby se neotevřeli dveře a já ve „50“ kilometrové rychlosti nevylítl ze sedla jak námořnické lano, je nezapomenutelná!“ Kde hodláš pokračovat ve studiu po získání maturitního vysvědčení? „Po získání maturitního vysvědčení hodlám studovat na ČVUT, Fakultě Architektury, obor Architektura a urbanismus. Je to můj sen. Kvůli své mamince jsem absolvoval mnoho přednášek a výlety na slavné stavby. Kvůli tatínkovi jsem zas získal trochu praxe, takže děkuji svým rodičům za skvělé zkušenosti a zážitky. Co se týče připravování na talentové zkoušky, chtěl bych poděkovat E-DÍLNĚ, do které docházím už od 1. třídy. Už jsem se zúčastnil přijímacích řízení. Přesný verdikt bude do 8. března. (TAK SNAD!!). Při pohovoru mi řekli, „Je to jasné!“.“
10
Na závěr rozhovoru se ještě jednou vraťme k maturitnímu plesu. Jak jste přišli na nápad vytvořit originální plesové noviny a kdo byl jejich tvůrce? „Všude kolem nás je přeci investigativní tisk a jeho novináři – tak proč „né“ i na plese?! K realizaci jsem potřeboval jen nějakého zkušeného redaktora a tiskařskou firmu. Místo redaktora si zasloužil skvělý pisálista Jan S., který velice předčil má očekávání. Já už jsem se postaral o design a dobové fotografie. Kdo neví, oč jde, doporučuji přečíst si opravdu všechny články a byl bych rád, kdybych tímto zavedl jednu z tradic na SSPŠ. Přál bych si, aby maturitní třída lycea každý rok zrealizovala takovéto podobné noviny (rád pomohu s tiskem). Můžete se podívat a inspirovat na www stránkách http://www.dousek.cz/noviny/noviny.pdf Tímto ukončuji tento rozhovor, děkuji redakci za možnost projevit a publikovat mé myšlenky a rád zodpovím jakékoli další dotazy.“ Děkujeme za rozhovor.
JAK ZMĚNIT ČESKÉ ŠKOLSTVÍ Ing. Radko Sáblík, ředitel školy V MF dnes 26. listopadu 2012 byla vydána dvoustránková příloha s dost emotivním nadpisem – „České děti hloupnou … jak probrat chabé školy.“ Článek přináší informace o čtenářské a matematické gramotnosti a názory některých aktérů českého vzdělávacího systému či osob, které k němu mají snad co říci. V matematické gramotnosti se české patnáctileté děti v letech 2003 až 2009 zhoršily ze všech dětí ze zkoumaných zemí nejvíce, v čtenářské gramotnosti už se tak zhoršit nešlo, protože patříme mezi nejhorší země ze sledovaných stabilně. Největší zlepšení v čtenářské gramotnosti zaznamenalo Chile, Izrael, Polsko, Portugalsko a Korejská republika, v matematické gramotnosti pak Mexiko, Brazílie, Turecko, Řecko a Portugalsko. A tak zatímco konkurence pro naše mladé generace utěšeně roste, v České republice je úroveň schopností dětí neradostná. Níže přináším tabulku čtenářské gramotnosti zemí OECD, pod ní pak některé návrhy, jak situaci u nás zlepšit. Některé považuji za dost problematické, nicméně nechť si každý udělá názor sám. Je dobré totiž vědět, co na nás chystají ti, kteří nějakým řízením osudu dostávají prostor, aby mohli události ovlivňovat a také, aby byl jejich názor šířen v médiích. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
11
Jižní Korea Finsko Kanada Nový Zéland Japonsko Austrálie Nizozemsko Belgie
10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
Estonsko Švýcarsko Polsko Island USA Švédsko Německo Irsko
19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.
Dánsko Velká Británie Maďarsko Portugalsko Itálie Slovinsko Řecko Španělsko
28. 29. 30. 31. 32. 33. 34.
Slovensko Izrael Lucembursko Rakousko Turecko Chile Mexiko
9. Norsko
18. Francie
27. Česká republika
Vladimíra Dvořáková, předsedkyně akreditační komise: „Potřebujeme kvalitní dlouhodobou koncepci, která odpoví, zda chceme produkovat pracovní sílu, či vzdělané lidi, kteří budou kreativní, kriticky myslící, se schopnostmi dalšího vzdělávání v dalším půlstoletí. Dobré školství je takové, které rozvíjí schopnosti jednotlivce, nikoli takové, které sníží úroveň, aby se přizpůsobilo mase.“ Václav Klaus mladší, ředitel gymnázia PORG: „Zrušit kraje a 14 krajských ministerstev školství. Zajistit, aby obrovské peníze na školství, přes 100 miliard ročně, zamířily hlavně do škol. Zrušit rovnostářský tarifní systém na mzdy učitelů a dát řediteli šanci zbavit se slabého kantora. Snížit povinné počty hodin, aby školy mohly využít svůj potenciál. Na druhou stranu tvrději kontrolovat jejich výsledky – posílit postavení České školní inspekce.“ Ondřej Štefl, ředitel společnosti SCIO: „Rychlost, se kterou se vzdělávání přesouvá mimo školu, roste. Děti dnes u televize, u počítačů, u internetu, s tablety či s chytrými telefony tráví více času než ve škole. Někdy jde o jev negativní, ale jindy se děti naučí v tomto světě pro život důležité věci. Chceme-li pohnout se vzděláváním, musíme myslet nejen na školy, ale začít se více zamýšlet nad tím, co můžeme udělat se světem mimo školu, aby lépe a více vzdělával.“ Hana Strýcová, šéfka Asociace ředitelů základních škol: „Vzdělávací systémy nejúspěšnějších zemí v mezinárodním testování PISA, TIMSS vynakládají značné úsilí na výběr a přípravu učitelů, stejně tak na vytvoření odpovídajících podmínek jejich povolání.“ Petr Matějů, šéf katedry VŠ finanční a správní: „Čím více všeobecného vzdělání a čím déle v něm žáci budou, tím lépe. Hlavně je naučit se učit. Specializace může přijít později. Měli bychom opustit model založený na brzkém větvení dětí na „více nadané“ a „méně nadané“.“ Oldřich Botlík, zabývá se ujišťováním výsledků vzdělávání: „Obávám se opožděné reakce škol na zrychlující se technický vývoj. Kalkulačka kdysi ukončila počítání z hlavy, ale škola je nenahradila jiným tréninkem. Tablet začne kolidovat třeba s výukou psaní rukou či pravopisu. Jaká duševní zátěž je nahradí? Nečekejme, že děti donutíme učit se to, co technika udělá za ně. V takovém skanzenu se jen zatvrdí. Škola se nezmění, dokud povolání učitele nepřiláká schopnější mladé lidi, než láká dnes.“ Daniel Munich, vyučující v akademickém programu CERGE: „Přinejmenším pro gymnázia, technická lycea a odborné školy technického a přírodovědného zaměření stanovit povinnou státní maturitu z matematiky. Ve výuce českého jazyka opustit od důrazu
12
na gramatická pravidla. Ve veřejnoprávní televizi výrazným způsobem rozšířit vysílání pořadů pro děti v angličtině bez dabingu.“ Rudolf Haňka, hlavní vědecký poradce Úřadu vlády: „Celé české školství se málo změnilo za minulých padesát let. Školy všech stupňů se stále spíše zaměřují na zapamatování faktů a kladou podstatně menší důraz na pochopení jejich podstaty či souvislostí. Musíme přesunout důraz na schopnost mostatně myslet.“ Dovolím si přidat i svůj názor. Tak za prvé. Škola stále zůstává takovým uzavřeným světem, který je dost odtržený od reality. V mnoha oblastech se žáci a studenti učí věci, které buď nikdy nevyužijí, nebo které jsou dokonce od reálného života odlišné. Mnozí pedagogové jsou uzavřeni ve svém vlastním světě, ve svých vlastních pravdách a ve svém konzervativním myšlení, což jim garantuje zákoník práce, chránící i špatné učitele či učitele bez nápadů, invence, ochoty na sobě pracovat. Učitelé nejsou systémem nuceni měnit svoje metody výuky tak, jak se mění reálný život. Všichni žáci základních škol mají možnost se dostat na nějakou střední školu, proto se nemusí nijak moc snažit a prokázat své dovednosti. Skoro každý středoškolák se nějakým způsobem propracuje k maturitě, mnohdy na školách pochybné úrovně, což znamená, že i jejich maturita je úrovně pochybné. Skoro každý středoškolský student se následně dostane na nějakou vysokou školu, mnohdy s naprosto děsivým a nic neříkajícím programem, kdy uplatnění takového bakaláře či dokonce magistra je v jím vystudovaném oboru téměř nemožné. Takto získané tituly jsou opět pochybné a devalvují vysokoškolské vzdělání obecně. Zrušit jakoukoli již schválenou školu je úkol politicky nesmírně nevděčný, neboť se vždy najdou tisíce lidí ochotných bojovat za zachování školy, v jejíž třídách je jen několik jedinců, kteří se i v tak rozsáhlé středoškolské nabídce na žádnou jinou školu nedostali. Snaha zatáhnout za záchranou brzdu devalvace středoškolského vzdělání v podobě státních maturit skončila další blamáží, neboť tento záchranný systém okupovali lidé, kteří jsou úplní „mimoni“. Což se nejvíce projevilo ve školním roce 2011/2012 ve slohovém cvičení, z kterého dostávali pětku kreativní studenti, kteří si dovolili napsat něco mimo šablony určené pseudoodborníky, mimo šablony, které, jak se ukázalo, v reálném životě beztak neplatí. Na výuce českého jazyka je možné nejlépe prokázat současnou chybnou strategii výuky. Ano, každý občan s maturitou by měl mít svůj kulturní přehled, jistou úroveň vzdělání. Ale do ní přece patří i schopnost na úrovni komunikovat, na úrovni vyjádřit svůj názor, včetně písemného projevu. Umět napsat svůj životopis, umět napsat žádost o místo, umět prezentovat své názory. A nic z toho se vlastně pořádně neučí, neboť na to ve zkostnatělých Rámcových vzdělávacích programech nezbývá místo. Místo nápravy pak ti, kteří tento stav zavinili, bědují nad slabou úrovní studentů, například v písemném projevu, což je především výsledek jejich vlastní „vědecké“ činnosti. Po celé Evropě chybí technici, neboť studium technického směru je na rozdíl od studia humanitního daleko obtížnější, nemluvě už o studiu různých pseudooborů, jejichž užitek možná uniká i jejich vlastním tvůrcům. Vysoká škola fotbalových a hokejových rozhodčích je asi tou pověstnou třešničkou na dortu.
13
Podpora technickým oborům se doposud na všech úrovních omezuje na slovní proklamace, skutečná podpora nepřichází. Školy živoří, i ty naplněné, neboť dost velký balík peněz se rozmělňuje na všechny školy, které v přebujelém systému škol jsou, teď mluvím o středním a vysokém školství. Další miliardy se ztrácejí v pseudoprojektech, vytvářených „vědeckými“ institucemi, ministerstvem či nějakými soukromými subjekty s chytlavým názvem, ti všichni odčerpávají peníze, které by měly jít ke koncovému uživateli, tedy ke školám, učitelům a studentům. Tištěné nesmysly na křídlovém papíře, pochopitelně v barevném provedení, se dostávají do škol každou chvíli. Tam na ně chvíli smutně hledí, jsou dány k rozebrání zájemcům, a posléze ve stejném počtu putují do sběru. Obávám se, že náprava je velice obtížná a v některých případech téměř nemožná. Taková náprava totiž bude hodně bolet a to bez výjimky všechny, kteří jsou v systému nějakým způsobem aktivní. Bylo by také potřeba udělat několik kroků zároveň, čímž by se ušetřilo značné množství peněz, zbytečně vyplýtvané energie aktérů vzdělávacího procesu a zvýšila by se kvalita vzdělání. Kdybych si zahrál na osobu, která na chvíli dostala možnost rozhodovat, postupoval bych asi následným způsobem s následnými kroky. -
-
-
-
-
-
-
14
provést opravdovou analýzu vzdělávacího systému s ohledem na výstupy, tedy od zaměstnavatelů si zjistit, jaké jsou největší nedostatky absolventů a jejich odstraňování zahrnout do vzdělávacího systému, včetně přepracování klíčových kompetencí v Rámcových vzdělávacích programech tak, aby odpovídaly reálným potřebám v reálném životě na minimum zredukovat všechny ústavy a organizace, které jsou nabaleny na ministerstvo školství a pouze odčerpávají finanční prostředky, jejich výstupy jsou pochybné a jejich přínos minimálně diskutabilní zachovat či spíše ještě rozšířit systém grantové politiky, ovšem jasně stanovit, že příjemcem nesmí být nikdo jiný než školy, tedy ani ministerstvo, jím zřízené pochybné ústavy, krajské organizace a už vůbec ne soukromé subjekty, vytvářející projekty, jejichž výstupy nikdo nepotřebuje nerozdávat dotace plošně, státní či z evropských peněz, ale na základě školami vypracovaných projektů, dobré školy budou schopné takové projekty vypracovat, následně důsledně dohlížet, aby deklarované záměry v projektech se skutečně promítly do výuky, aby nakoupená zařízení byla skutečně využívána redukovat počet středních a vysokých škol výrazným způsobem, kritériem by byla především kvalita vzdělávání a zájem o studium, přičemž druhým kritériem by byla podpora technického vzdělávání, aby i méně „populární“ obory zůstaly zachovány, ovšem pouze na menším okruhu škol snížit počty tříd na gymnáziích s humanitním zaměřením a nahrazovat je technickým lyceem, což je program podobný programu reálných gymnázií, která tady kdysi byla, tento obor poskytuje všeobecné vzdělání s vyšší podporu přírodním vědám, matematice, fyzice významně finančně podporovat školy nabízející technické vzdělávání včetně zmíněného technického lycea, čímž by tyto školy mohly nabídnout svým studentům špičkové vybavení a mohly by také zaplatit ty nejkvalitnější pedagogy, kteří budou
-
-
-
-
aktivní, schopní tvůrčí práce, přinášející moderní metody výuky, využívající moderní technologie zvýšit nároky na učitele, ruku na srdce, pořád je dost těch, kteří si odučí svých 21 hodin úvazku (hodina má 45 minut) a další nepřímá vyučovací činnost se smrskává na opravu písemek, chybí jim ochota aplikovat nové poznatky a využívat nové metody, včetně nových technologií zvýšit nároky na ředitele, ti musí garantovat úroveň školy, nesmí se bát rozhodovat, nesmí se bát významným způsobem diferencovat odměny, musí vytvářet tlak na učitele i studenty, musí garantovat moderní způsob vzdělávání, k tomu dát ředitelům potřebné kompetence, včetně možnosti propustit učitele, který nemá zájem na sebevzdělávání a aplikování nových metod do výuky, ale také jim dát dostatek prostředků na odměny pro tvůrčí a aktivní učitele zvýšit nároky na studenty středních a vysokých škol, ovšem nezaměřovat se na pouhý dril, ale na schopnosti aplikovat teoretické poznatky do praktických úloh, nutit je přemýšlet, nutit je komunikovat, nutit je vyjadřovat své názory a prezentovat je různými způsoby, využívat způsoby projektové výuky a dát k tomu dostatečný prostor v Rámcových vzdělávacích programech zachovat státní maturitu, ale jen jako nutnou podmínku pro získání práva konat maturitu na té které škole, zavést povinné testy ze společenského základu, z českého jazyka, matematiky (s využíváním logického myšlení) a cizího jazyka, nebát se přitvrdit kritéria, kdo chce maturitní vysvědčení, musí prokázat kvalitu
Výše uvedená opatření by dle mého znamenala zvýšení kvality vzdělávání i skutečnou podporu technického vzdělávání. Ale je mi jasné, že v současných politických podmínkách a v současném společenském klimatu je toto téměř neuskutečnitelné. A tak budeme stále dokola plkat, ronit slzy, „mimoni“ zůstanou na svých místech a budou nám radit, jak učit, ale stav českého školství se bude měnit pouze nevýrazně.
Konference o odborném středoškolském vzdělávání ve Finsku Bc. Jan Kolář V lednu jsme se s kolegou Lukášem Bayerem zúčastnili týdenní stáže – konference o odborném středoškolském vzdělávání ve Finsku. Přestože týden je velmi krátká doba na to seznámit se se všemi aspekty této rozsáhlé problematiky, získali jsme řadu zkušeností a možností srovnání se systémem vzdělávání u nás v České Republice. Pojďme se teď společně podívat na nejdůležitější z nich.
Systém vzdělávání ve Finsku Vzdělávání ve Finsku je svojí organizací v zásadě podobné tomu našemu. Výuka na základním stupni trvá 9 až 10 let, podle toho, zda dítě absolvuje jednoleté „předškolní vzdělávání“. Následuje volba střední školy, která je buď obecná (obdoba našeho gymnázia), nebo odborná. Zajímavostí je, že se středoškolské studium dá zvládnout za 3 roky včetně státní závěrečné zkoušky (něco jako maturita). Odborné vzdělání není povinně zakončené maturitní zkouškou, pokud si o ni student nezažádá. Po ukončení obecného vzdělání je prakticky jedinou možností pokračovat na vysokou školu. Z odborné školy lze pokračovat na vysokou také, ovšem musíte si dodělat maturitu.
15
Zajímavé je, že pokud chcete pokračovat na vysokou školu odborného charakteru, stačí místo maturity získat titul „specialista“ (cca. rok studia), který vám další vzdělávání umožní také. Jako specialista jste navíc již plně kvalifikováni pro práci v daném oboru a můžete jít pracovat. Odborné vzdělávání je tedy spíše velmi nadstandardním „učňákem“. Klasickou průmyslovku, jakou je naše škola, zde nenajdeme. A zde právě začíná to zajímavé: Výuka je
dokonale praktická. Kontinuální obecné vzdělávání zabere v průměru polovinu doby studia a zbytek tvoří odborná praxe. Rozsah praxe a kvalitu zázemí, které školy v tomto směru nabízí, si jen těžko dokážete představit. Důvodem je především velmi propracovaný systém financování, na kterém se nepodílí pouze stát, ale také místní samosprávy a soukromé subjekty. Ty mají zájem o to, aby absolventi našli uplatnění v jejich firmách. Navíc mají studenti po celou dobu studia možnost pracovat ve školních firmách, za což mohou dostat i poměrně slušné peníze. Tyto školní firmy hojně využívají všichni obyvatelé měst. Jedná se o kosmetické salony, vzdělávací zařízení, IT firmy, tiskárny, auto i moto dílny a spoustu dalších služeb, které žáci komerčně nabízejí v rámci své praxe.
16
Počty studentů v oborech jsou velmi přísně regulovány podle aktuálních potřeb trhu. Znamená to tedy, že pokud je například potřeba více automechaniků nebo pracovníků IT v dané oblasti, otevře se pro ně více tříd. Naopak, pokud poptávka po absolventech daného oboru není, je běžné otevřít třeba jen jednu třídu, nebo žádnou. Tím se regulují počty odborníků a je jednodušší získat ve své profesi uplatnění. Od 1. ledna 2013 totiž ve Finsku platí zákon, že každý absolvent středoškolského vzdělávání musí dostat možnost buď pokračovat ve studiu, nebo získat práci. Toto garantuje stát. V neposlední řadě je třeba zmínit, že stát si studentů váží natolik, že po dobu studia mají například jídlo ve školních jídelnách zdarma (mimochodem je opravdu vynikající) a na mnoho produktů dostávají 50% slevy (notebooky, pracovní nástroje a oblečení apod.). Abyste rozuměli, proč je možné takové podmínky nastavit, musíte se na věc dívat i z druhé strany, tedy z pohledu studentů. Ti jsou oproti našincům velmi svědomití. Jsou na ně kladeny velké nároky na samostatnost, například ve školách nezvoní a žáci si musí hlídat čas, aby do hodin přišli, kdy mají. A kupodivu se tak i děje. Studenti též mohou opouštět hodiny ve chvíli, kdy dokončí zadanou práci a nebude již následovat výklad učitele. S takovým „volným“ režimem je samozřejmě nutné, aby studenti byli velmi zodpovědní. A většina z nich opravdu je, protože vědí, že když zdárně dokončí střední školu, stát jim garantuje získání pracovního místa. Klasifikace je od té naší velmi odlišná. Za tři roky běžného studia musí studenti získat 120 kreditů. Nedostávají tedy známky, ale sbírají jednotlivé kredity po ukončení jednotlivých předmětů (podobně jako u nás na vysokých školách). Tyto kredity jsou rozděleny tak, že 90 musí získat za klasickou výuku, tedy běžné předměty humanitního i technického směru, 20 kreditů za půlroční odbornou praxi a nakonec 10 kreditů za vlastní aktivitu. Tou může být například skvělá reprezentace v lyžování, vybudování „U“ rampy na místním hřišti a jiné aktivity, které se pojí se studentovými zájmy. Pokud během studia žák oněch 120 kreditů nezíská, je to jako kdyby u nás neudělal maturitu – končí bez vzdělání a musí to zkusit znovu na jiné škole.
Finská ekonomika a politika
17
Finsko je parlamentní stát. Největší zastoupení mají v parlamentu: Strana národní koalice (pravicová), Finská strana středu (agrárníci), Finská strana sociálně demokratická (levicová), Levá aliance (komunisté).
Podpora komunistů však rok od roku slábne a jejich podíl na řízení státu klesá. Levá aliance je pozůstatkem vlivu sousedního Sovětského svazu během studené války. Je nutno poznamenat, že Finsko během ní zůstalo demokratické i přesto, že politická atmosféra byla tímto velmi negativně ovlivněna. Momentálně se poměry sil jednotlivých stran ve volbách mění jen mírně. Finsko patří mezi vysoce industrializované ekonomiky s volným trhem. Na hlavu vyprodukuje zhruba stejně jako Spojené království, Francie, Německo nebo Itálie. Životní standard ve Finsku je proto vysoký. Mezi klíčové ekonomické sektory se řadí průmyslová výroba, hlavně zpracování dřeva a kovů, strojírenství a odvětví telekomunikací (jmenujme firmu Nokia) a elektroniky. Důležitost obchodu podtrhuje fakt, že se vyváží téměř třetina z HDP. Až na dřevo a několik nerostů závisí hospodářství Finska na dovozu surovin, energie a také některých součástí vyráběného zboží.
Životní úroveň ve Finsku Z pohledu našince je příjezd do Finska něco jako sen. Čisté ulice, čisté autobusy, čisté a rychlé vlaky (běžná cestovní rychlost 160 km/h, inter-city expres pak 220 km/h), usměvaví a vlídní lidé, vysoké příjmy. Průměrný plat ve Finsku dosahuje 3500 €, tedy něco kolem 87000 Kč. Cenová politika je samozřejmě úplně jiná. Pro nás je ve Finsku velice draho. Životní náklady jsou asi třikrát vyšší, než v České Republice. Běžně tedy domácnost (rozumějte bydlení, jídlo, energie, telefon + internet, benzín apod.) vyjde na 2 až 2,5 tisíce Eur na jednotlivce. To však v praxi znamená, že každému zbývá dost peněz na to, aby mohli cestovat, vzdělávat se, a občas si koupit to, co zrovna potřebují (Finové se nikdy zbytečně nezadlužují). Střední třída (dá-li se to tak nazvat) je ve Finsku většinová, je pouze velmi málo chudých, ale také velmi málo bohatých. Tím pádem jsou sociální rozdíly minimální a lidé si vzájemně nezávidí a respektují se. S tím souvisí i velmi malý počet krádeží. Jako příklad: Finové velmi často jezdí na kolech a to, i když je venku -20 °C a na ulicích spousta sněhu. Je zde mnoho „parkovišť“, na kterých vidíte, že není potřeba odstavený povoz nijak zabezpečit. Zkrátka zámky na kolo jsou výjimkou. V restauraci se nemusíte bát odejít na toaletu a nechat na stole mobilní telefon s peněženkou. Prostě vám ho nikdo nevezme a až se vrátíte, bude ležet tam, kam jste ho položili. Abychom však nemluvili pouze v superlativech, je nutné připustit, že život ve Finsku není lehký. Podnebí je velmi drsné, v zimě nevidíte slunce, v létě neexistuje noc. Je to velký nápor na psychiku, který mnoho lidí nezvládne. Ve Finsku (stejně jako ve všech severských zemích) je opravdu velké množství sebevražd, problémy jsou též s alkoholem a drogami. V posledních letech však v otázce drogové problematiky dochází
18
k výraznému zlepšení, a to především díky obrovské podpoře mladých ze strany státu. Zahálka se ve Finsku zkrátka nevyplácí a nastupující generace si je toho vědoma.
Finská příroda a podnebí Příroda ve Finsku je stejně drsná, jako tamější podnebí. Je ale také okouzlující, magická a krásná. Nekonečné pásy lesů, tisíce jezer, stovky kilometrů řek. Mezi dominantní druhy fauny patří vysoká zvěř, především sob a los. Můžeme zde však spatřit také medvědy a vlky, přičemž ti se velmi často odvažují vstoupit do těsné blízkosti lidských obydlí ve snaze opatřit si potravu. Vody jsou neuvěřitelně čisté a bohaté na ryby všeho druhu (složení je podobné, jako u nás, jen kaprů je o poznání méně, zastoupeny jsou spíše dravé ryby lososovité, štikovité a okounovité). Finská flóra je ve znamení jehličnanů všeho druhu a plodinových keřů (borůvek, brusinek a dalších, nám neznámých plodin). Rozsáhlé severské lesy zaujímají asi 76 % souše a stále se zvětšují. Samozřejmě zde nalezneme i spoustu mechů a travin. Finsko je jednou z mála zemí na světě, která se stále zvětšuje. Od konce poslední doby ledové se země izostaticky zvedá každý rok až o 8 mm a zvětšuje se tak zhruba o 7 km 2. Podnebí jižního Finska je severské mírné. V severním Finsku, obzvláště v Laponsku převažuje subarktické podnebí charakteristické studenými, někdy krutými zimami a relativně teplými léty. Počasí významně ovlivňuje jak Golfský proud, tak vnitrozemské podnebí západní Sibiře. Teploty se mohou, zejména v zimě, měnit velmi rychle. Někdy se teplota změní i o několik desítek °C během jednoho dne. V zimě je většina území Finska pod sněhem. V jižním Finsku je po většinu zimy několik desítek cm sněhu, který postupně připadává. Jezera v zimě zamrzají, obvykle v listopadu, větší jezera v prosinci. Rozmrzají pak v dubnu, případně v květnu. Zamrzají i okolní moře. Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Díky tomu se zde dá zažít půlnoční slunce. Čím více na sever, tím je víc dnů, kdy je to možné. Na severním konci Finska v létě Slunce nezapadá po 73 dnů a v zimě nevyjde 51 dnů. V jižním Finsku pak v létě sice Slunce zapadá, ale nesetmí se. V době okolo letního slunovratu jsou noci takzvaně bílé. Okolo zimního slunovratu pak zde jsou nejkratší dny asi pět až šest hodin dlouhé. Průměrné teploty ve Finsku: Helsinky −4,9 17,2 Jyväskylä −8,7 16,0 (zde jsme byli my)
Sodankylä
−12,7 14,3
Co říci závěrem Z Finska jsme si odvezli mnoho poznatků. Ať už v oblasti vzdělávání, tak i v oblasti environmentální. Finové jsou totiž velice přírodně založení a je to vidět na každém kroku. Tříděním odpadů počínaje, recyklací přírodních zdrojů konče. Například posypové soli se
19
nesmí používat, aby nedošlo k intoxikaci vodních zdrojů. Voda není chlorovaná, protože to není potřeba. Jako zdroje energií jsou využívány výhradně vodní a jaderné elektrárny. Pokusím se zde shrnout ty poznatky, které považujeme za nejdůležitější:
Od 1. ledna 2013 platí ve Finsku nový zákon, jež říká, že každý absolvent středoškolského vzdělávání, musí dostat pracovní místo, brigádu nebo mu musí být umožněno další studium. Studenti mají některé dny v týdnu pouze jeden předmět. Mohou se na něj lépe soustředit a pracovat na složitějších projektech a úlohách. Studenti mohou opustit třídu, pokud mají hotovou práci a již nebude pokračovat výklad. Nemusí trávit ve třídě čas, který nevyužijí. Ve školách nezvoní, přesto žáci chodí do hodin až na výjimky včas. Studenti mají více volnosti, ale také daleko více zodpovědnosti. Finští studenti jsou směrem k vyučujícím velmi familiární. Není výjimkou, že oslovují vyučující křestním jménem. Přesto naprosto uznávají jejich autoritu. Odborní pedagogové mají velmi podobné metody výuky, jako u nás. Jsou však ve výhodě, jelikož se často orientují pouze na jeden předmět a vždy mají za sebou praxi v oboru. Díky tomu jdou ve výuce „více do hloubky“. Výuka je daleko více praktická, v návaznosti na skutečné potřeby, které v životě studenta mohou nastat (jak v humanitní, tak v odborné výuce). Studenti jsou podporováni při zakládání vlastních (nikoliv fiktivních) studentských firem. Nabízejí své služby, například v kosmetice, kadeřnictví, automechanice, informačních technologiích, audio-vizuální tvorbě, apod. Regiony podporují studentské firmy, např. město Jyväskylä využívá studentské tiskárny k realizaci městských zakázek (letáky, brožury, apod.). Stát reguluje počty studentů v návaznosti na skutečné potřeby trhu v daném regionu. V každém oboru jsou velmi silně zohledňovány otázky životního prostředí.
Nakonec bych chtěl říct jen tolik, že bych si dokázal představit ve Finsku žít. Přestože podnebí je opravdu drsné (ať to zní jakkoliv nadneseně), nedostatek slunečního svitu v zimě je příčinou častých depresí, nekonečné letní dny zase prověří, kolik energie ve vás skutečně je (leckdy je totiž těžké usnout a především se orientovat v čase), je Finsko nádherná země plná panenské přírody, se stabilním politickým zázemím a velmi dobrými podmínkami pro osobní rozvoj a uplatnění. Je však potřeba si na rovinu říct, že ve Finsku nemají rádi líné lidi. Váží si kvalitně odvedené práce, takže pokud byste se tam chtěli jet „jen tak flákat“ a zbohatnout, tak se vám to rozhodně nepodaří. Zdroj: vlastní poznatky, Wikipedie, Google.
STUDIJNÍ STÁŽ VE FINSKU Jan Plíva, 4.B, vedoucí stáže Zhodnocení studijní stáže do Finska, která proběhla v termínu od 10.2 do 23.2. Do Finského města Jämsä jsme se vydali v neděli 10.2 v 11:25, když s námi odstartovalo letadlo. Během cesty, která trvala celý den, jsme vystřídali mnoho dopravních prostředků. Od auta, která nás vezlo v Praze na letiště, přes letadlo, autobus nebo vlak.
20
Cesta probíhala bez problému, po příletu do Helsinek se naše skupina vydala na nádraží, odkud jsme cestovali vlakem do města Jämsä. Na nádraží jsme si uschovali naše zavazadla do zamykatelných boxů a šli nakoupit něco málo do místního supermarketu. Cestou zpět na nádraží jsme také navštívili McDonald, kde jsme koupili něco rychlého na cestu do vlaku. Cesta vlakem, byla dlouhá, ale plná zábavy, první komunikace a prvních dojmů z finské zasněžené krajiny. Jelikož jsme se dobře bavili, celé nám to uteklo rychle. Když jsme dorazili do cíle, čekal na nás odvoz na naše ubytování. Zbytek večera jsme strávili vybalováním, povídáním a někteří byli po dlouhé cestě unavení a šli spát. Následoval týden budíčku brzy ráno, následně snídaně v místní škole, do které jsme docházeli každý den. Obědy a večeře nás také čekaly, místní kuchaři zde vaří dobré jídla, ale na můj vkus se až moc často opakují. Myslím, že pár neděl nyní nebudu jíst brambory, hranolky nebo bramborovou kaši. Víkend byl ve znamení odpočinku a nabírání sil na další týden, zašli jsme na výlet do Jämsy nebo trávili čas procházkou po okolí, focením fotek a natáčením videa. První týden se trošičku táhnul, ale zato druhý utekl jak voda. Za celou dobu stáže jsme také navštívili spoustu zajímavých míst, jako jsou softwarové firmy Artio a Probis. Dále jsme byly v lyžařském centru Himos, kde jsme běhali a závodili s botami do sněhu. V neděli, poslední neboli odletový den zpět do České republiky jsme si udělali výlet po Helsinkách. Podívali jsme se k moři, do obchodního centra a projeli se metrem. Kluci byli super parta a jsem rád, že jsem tam s nimi mohl jet.
ROZHOVOR S Jan Havel, 3.B Účastník studijní stáže ve Finsku Proč si se vlastně rozhodl zúčastnit se výběrového řízení na tuto stáž? „Nejspíš proto, že rád cestuji do jiných států už od dětství. Rád chci poznat nová místa, kultury, lidi a taky proto, abych konečně vnesl svoji angličtinu z teorie do praxe.“ Jak probíhaly tvé přípravy? „Bylo třeba se hlavně prokázat dobrými známkami z vysvědčení, prokázat svojí komunikativnost před lidmi a nebát se. Muselo se podepsat spousta smluv a chodit na přípravné hodiny anglického jazyka.“ Myslíš, že ti to něco přineslo? Pokud Ano, co? „Každé cestování někam jinam mi vždy přinese určité zkušenosti do života a tahle stáž do nich určitě patří. Nyní už mi nedělá takový problém se vyjadřovat v cizím jazyce.“ Mohl bys nějak stručně popsat Váš program? „Náš program začínal vždy od 8:30 a končil v 15:00. Napřed jsme se museli představovat a byly nám dodány informace o jejich škole apod. V dalších dnech jsme byli
21
rozděleni do skupin Čech – Fin, aby jsme se mezi sebou nějak poznali a pokecali. Hodně jsme fotili a natáčeli, a to pak každý večer zpracovávali a dávali na jejich školní stránky.“ Jaké bylo pro tebe největší překvapení? „Pokud bych to měl zobecnit, tak určitě ta obrovská hromada sněhu všude kolem, ale ta krajina určitě stála za to.“ Co se ti nejvíce líbilo? „Pracování v SolidWorks, sbírání dřeva na simulátorech a smysly pro humor s Finy.“ Co bys byl ochotný obětovat. Je něco co ti tam nesedlo? „Nejspíš peníze za změnu jiného jídla.:D Trošku mi vadilo, že některé školní pokrmy tam byly častěji ,než by měly být.“ Jaký máš celkový pocit ze stáže? „Stoprocentně toho nelituji, jen málokdy za život se třeba můžu dostat do takových severských zemí jako je Finsko.“ Díky za rozhovor.
ROZHOVOR S Jakub Kolář, 3.L Účastník studijní stáže ve Finsku Proč ses vlastně rozhodl zúčastnit se výběrového řízení na tuto stáž? „O možnosti zúčastnit se této studijní stáže jsem se poprvé dozvěděl při slavnostním zahájení školního roku a ihned jsem si řekl, že by bylo skvělé se zapojit, především proto, že by to pro mě byla nová zkušenost s kompletní komunikací v angličtině a možnost poznat cizí zemi.“ Jak probíhaly tvé přípravy? „Největší obavy jsem měl právě z toho, abych se byl ve Finsku schopen bez problémů dorozumět. S tím nám velmi pomohly profesorky angličtiny na naší škole během přípravného kurzu, který začal asi měsíc před odletem. Mně osobně připravily především na prezentování sebe sama, za což jim jsem velmi vděčný, poněvadž jsem to mnohokrát potřeboval.“ Myslíš, že ti to něco přineslo? Pokud ano, co? „Samozřejmě přínosů bylo mnoho, zkusím tedy vystihnout ty nejdůležitější. Zaprvé jsem získal skutečný obraz toho, jak jsem schopen komunikovat s cizinci v angličtině. To probíhalo především během vytváření nejrůznějších multimediálních projektů. Dále jsem během pobytu získal mnoho informací o studiu v zahraničí a získával k němu stále více sympatií. Také jsem částečně poznal cizí zemi, o které bych jinak nejspíše ani neuvažoval,
22
že bych se tam v nejbližší době chtěl podívat, a v neposlední řadě jsem se i seznámil se svými vrstevníky v zahraničí.“ Mohl bys nějak stručně popsat Váš program? „Každý den náš program začínal přibližně v 8 hodin ráno. Den jsme trávili aktivitami v areálu školy i mimo ni. Ve škole jsme většinou ve finsko-českých skupinách pracovali na multimedíálních prezentacích, získávání informací k danému tématu, ale například jsem také pracovali v CAD programu SolidWorks nebo si vyzkoušeli práci na lesnických simulátorech, fotografovali s profesionálním vybavením a mnoho dalších. Během pobytu mimo areál jsme například navštívili firmu Artio, která se zabývá tvorbou webových stránek, firmu Probis, která vytváří webové aplikace, lyžařské středisko Himos, kde jsme měřili rychlost mobilního připojení k internetu nebo vysokou školu JAMK v Jyväskyle, která nám byla prezentována a samozřejmě jsme blíže poznávali Finsko.“ Jaké bylo pro tebe největší překvapení? „Velmi příjemným překvapením pro mě bylo, jak profesionálně byli ve Finsku na naší skupinu připraveni a jak snadno se nám navzájem komunikovalo s našimi dočasnými finskými spolužáky. Užili jsme si i spoustu zábavy.“
Co se ti nejvíce líbilo? „Je těžké odpovědět na to, co se mi líbilo úplně nejvíce, protože náš program byl připraven doopravdy velmi povedeně, ale nejsilnější zážitek jsem si nejspíše odvezl z lyžařského areálu Himos, kde jsme kromě měření signálu také zkoušeli chůzi na sněžnicích a užívali si sněhu...“ Je něco co ti tam nesedlo? „Myslím, že jsem si odvezl téměř jenom pozitivní dojmy, slovo nesedlo mě však nutí vzpomenout si na stravu v jídelně, ke které jsme postupem pobytu ztráceli sympatie ...“ Jaký máš celkový pocit ze stáže? „Pobyt jsem si doopravdy velmi užil, byla to skvělá zkušenost a jsem velmi rád, že mi bylo umožněno zúčastnit se. Na závěr bych chtěl poděkovat Janu Plívovi za to, že s námi jel jako dozor, a podle mého názoru zvládl všechnu organizaci brilantně. Dále děkuji také paní profesorce Spurné a organizaci Leonardo da Vinci za vše ostatní.“ Díky za rozhovor.
Hrdá krása severu: Hamburk Mgr.Houska, Ing.Trepková
Srdečně vás zveme na návštěvu Hamburku ! Hamburk - „Tor zur Welt“ (Brána do světa) Od konce 12. stol. je toto město známé jako svobodné říšské město, což je kategorie měst velice významná. Toto privilegium udělené panovníkem, císařem Fridrichem Barabarossou tak znamená především možnosti vedoucí k nárůstu obchodu. Z Hamburku se
23
velmi rychle stává nejdůležitější přístav hanzy – spolku německých obchodních měst. Nejenže je významným překladištěm žádaných obchodních komodit, ale do povědomí se zapisuje díky svému vlastnímu vývoznímu artiklu a tím je pivo. Až do 18. stol. město žilo svou slávou a významem obchodního střediska především díky přístavu, který se podílel na obchodu v oblasti Severního a Baltského moře. Poté přichází úpadek a definitivní ústup ze slávy dřívějšího velikána hanzy. Pohroma v podobě požáru, který před polovinou 19. stol. zachvátil polovinu města, znamenala ale možnost moderního urbanistického rozvoje města, o čemž jsou dodnes patrné stopy v městské zástavbě. A již před první světovou válkou tak počet obyvatel Hamburku překročil hranici jednoho miliónu. V současnosti je Hamburk druhým největším městem Německa a zároveň i největším německým přístavem, přestože se nachází téměř 100 km od mořského pobřeží na dolním toku Labe. Pozoruhodný je i počet mostů v tomto městě, jichž by mělo být více jak 2400 a tímto úctyhodným počtem se Hamburk tak řadí na první příčku mezi evropskými městy. V přístavu se můžete projít po 700 m dlouhém molu Landungsbrücken nebo využít služeb lodí městské dopravy či vyhlídkových lodí. Hamburk je od Severního moře vzdálen ještě 100 km, přesto zde kotví velké zaoceánské i nákladní lodě. V Hamburku je obrovské množství muzeí (více než 50), můžete navštívit například Kunsthalle, což je největší muzeum umění v Německu, dále pak Dům hrůzy, Panoptikum s voskovými figurínami, Muzeum práce, muzeum kávy Burg Hamburg, Miniatur Wunderland – největší model železnice na světě. Vyhledávané je Mezinárodní muzeum mořeplavby a také Muzeum ponorek – ruská špionážní ponorka U-434.
Unikátní exkurze v Hamburku - montáž Airbusu na vlastní oči Továrna na výrobu Airbusů v Hamburku je jediná na světě, která otevřela své brány veřejnosti. Každý zájemce se může na vlastní oči podívat, jak se montují letadla schopná doletět z Prahy do Thajska bez mezipřistání. Výrobní proces Airbusu většinou trvá pouhých 25 dní. Začíná ve skladové hale, kde jsou ke kompletaci připraveny všechny části budoucích letadel.
24
Jednotlivé díly se vyrábí v sesterských závodech po celé Evropě. Jednu z důležitějších částí, nouzové dveře horní paluby, dodává česká firma Letov. Posledních pět dní tráví letoun v lakovně. Tady ho oblečou do kabátu firmy, která si ho objednala. Exkurze v továrně Airbusu trvá přibližně 60 minut.
Kouření na školách Dominik Altman 3.A Tento článek jsem se rozhodl napsat nejen proto, že mě nic jiného nenapadlo, ale také si myslím, že je to zajímavé téma jak pro kuřáky, a že jich tu na škole máme požehnaně, tak i pro nekuřáky. Názory na kouření se školu od školy liší. V tomto článku vám sdělím informace týkající se tématu, které jsem získal od svých zdrojů (přátel). A samozřejmě také svůj názor. Tak například na obchodní akademii Edvarda Beneše je kouření před školou zakázáno, tudíž studenti, kteří kouří, musí kouřit cestou do školy. A ti, kteří to nestihnou před školou, kouří tajně na záchodech, což jistě není ideální. Na SOŠ pro administrativu EU je kouření přísně zakázáno nejen před budovou školy, ale dokonce i v okolních dvou ulicích. K tomuto zákazu přispěly hlavně stížnosti tamních důchodců, kterým vadí pohozené nedopalky od cigaret. V případě jeho porušení hrozí studentům podmínečné vyloučení ze školy. To mi přijde poněkud přehnané. Naopak na SOU Radotín mají na škole zřízenou kuřárnu jak pro studenty, tak i pro učitele. To je dle mého názoru skvělé řešení. Nekuřáci nejsou omezováni a kuřákům je zároveň vyhověno v jejich potřebách. Této výhody je ale podle mých informací často zneužíváno k užívání nelegálních látek, jako například marihuany. Na naší škole je, jak asi všichni víte, kouření před školou dovoleno. Ne však v průběhu vyučování, ale co si budeme nalhávat, kdo z vás kuřáků to neporušil? Je zde i popelník a já si myslím, že by všichni ocenili, kdyby před školou byly také lavičky. Co se týče otázky: Elektronické cigarety na naší škole ano nebo ne? Já tvrdím ano, ne při hodinách, ale proč ne o přestávkách? Nezapáchají, nehrozí vznik požáru, nijak neškodí zdraví a jistě by to omezilo kouření před školou v průběhu vyučování. To by bylo k tomuto článku asi vše. Určitě jste si všimli mého subjektivně zabarveného názoru. Ano je to proto, že jsem kuřák.
Videohry - klad nebo zápor Petr Nedvěd, 2.L Záměr hraní na počítači nebo kterýmkoliv způsobem je jasný. Odreagování a zabavení se. Lidi nebaví jen tak sedě a koukat. Hry jsou zde už od nepaměti, ale zhruba před 20 let se začaly objevovat hry na počítač. Já osobně v tom nevidím nic špatného, pokud se to provádí v omezené míře, podle hesla všeho moc škodí. Jediné nebezpečí videoher, vidím v tom, že jsou natolik zábavné, že člověk přestane dělat cokoliv jiného. Místo aby šel ven, zůstane raději v teple svého domova hraním, což může způsobit obezitu. Propadnout
25
tomu je ohromně jednoduché. Stačí zasednout za monitor, spustit počítač, konzoli či tablet a dát se do hraní. Po kratičké chvilce si uvědomujeme, že ta kratičká chvilka nebyla vůbec krátká, nýbrž pěti hodinový non-stop. Často chodíme spát pozdě kvůli hraní. Dokončení dalšího levelu, nebo nepokračování v dobře rozehrané bitvě by byla přece škoda jen tak přerušit. Marně přesvědčujeme své rodiče, že hraní není jen žrout času a že nám dokonce pomáhá rozšiřovat naše schopnosti a smysly. S videohrami máme jedinečnou možnost zkusit si věci, které bychom za normálních okolností zkusit nemohli. Například strategie. Jen těžko bychom si vyzkoušely jaké je to rozhodovat o budoucnosti celého národa, kde si musíme rozmyslet každý krok. Zlepšuje se nám taktika a logické uvažování, což může pomoci v budoucnu u vedení firmy. FPS nám zrychlují reflexi, rychlé rozhodování a také komunikace s ostatními hráči v případě kooperace. Simulace aut nám zase pomůže v budoucnu u řízení auta. Jiné hry, například Minecraft, nám zase rozšiřují představivost. Což se jistě shodnu se všemi, že představivost je velmi důležitá. Co ale považuji za největší pozitivum hraní, je učení se angličtiny. Téměř každý hráč vám to řekne. Postavy ve hře vždy, až na výjimky, mluví anglicky a tu je nutné se naučit. Získáváme tím určitou motivaci a jiný pohled na angličtinu. Ne jako předmět, který se musíme naučit kvůli škole, ale kvůli sobě. Hry také podporují ekonomiku, protože většina her nejsou zadarmo a musejí se koupit. A co je na tom nejlepší? Že je to obrovská zábava. Některé lidi to prostě baví a některé to prostě nebaví. Tohle platí u každé činnosti. Hraní videoher je činnost jako každá jiná, ať už jde o volejbal, basketball, ping-pong, tenis, čtení nebo sledování filmů. Tak proč našim rodičům připadá daleko užitečnější např. číst knížku? Jednoduše řečeno se jim nelíbí to, že prakticky doma neděláme nic jiného. Místo učení se do školy sedíme u počítače. Já si nemyslím, že za naši nedostatečnou přípravu mohou jen videohry. Člověk ví, co ho baví a co ho nebaví a to prostě odmítne dělat. Závěr: Počítačové hry jsou činnost jako každá jiná. A s jako každou jinou činností by se to nemělo přehánět. Videohry obecně nás mohou mnoho naučit, ale v případě závislosti na nich mohou být také noční můrou. Ať už jsou to RPG, FPS, strategie nebo cokoliv jiného. Pozitiva a zápory hrání videoher: + Zábava + Procvičování reflexů + Procvičování logického myšlení Žrout času Možný vznik závislosti Nedělání nic jiného → obezita
26
Úvaha o útocích na školách Lukáš Pojer 3.D Často se dozvídáme o různých šílencích, kteří zaútočili a zabíjeli na školách. Bohužel až moc často. Většinou tyto zprávy pochází z USA. Jeden z posledních útoků se stal na základní škole v Newtownu ve státě Connecticut. Jaké jsou tedy hlavní důvody těchto útoků? Na začátku je potřeba uvědomit si, že tyto útoky většinou páchají současní nebo bývalí studenti nebo zaměstnanci škol. V těchto případech může svoji roli sehrát šikana. Další útočníci většinou pochází z řad psychicky narušených lidí, kterým nikdo nevidí do hlavy. Problémem je i fakt, že tyto útoky většinou končí smrtí útočníka, takže od nich vyšetřovatelé nemůžou nic zjistit. Co by tedy mohlo patřit mezi hlavní příčiny takových masakrů? Po každém útoku na školách se většinou jako hlavní téma objeví vliv počítačových her. Je možné, že by počítačové hry tak moc ovlivnily lidskou mysl? Podle mě pravděpodobně nějaký vliv určitě mít budou, ale zdaleka ne takový jak se nám snaží ukázat v televizi. Naopak si myslím, že všechny média, především pak televize, mají zásluhu na těchto útocích. Neustálé ukazování jiných útoků a dělání z útočníka záporného „hrdinu “. Bohužel těmto společnostem jde pouze o peníze a i přesto, že někteří odborníci zastávají podobný názor, jako mám já, raději budou pořád parazitovat na obětech a pozůstalých a budou se z toho snažit vyždímat co nejvíce peněz. Jelikož se útoky objevují především v USA, kde je velmi volný trh se zbraněmi, je na místě otázka, zda by se tento obchod neměl omezit. V USA mají ovšem na zbraně svůj názor a nechtějí se jich tak lehce zbavit. Na jednu stranu to chápu, jelikož dodávají pocit bezpečí, ale myslím, že by chtělo zpřísnit podmínky pro jejich vydávání. Samozřejmě ani to není záruka bezpečí, protože ten, kdo zbraň opravdu chce, si jí vždycky nějak obstará. Jak by se teda dala zvýšit bezpečnost škol a zamezit těmto útokům? Kromě výše zmíněného názoru o zpřísnění držení zbraní, by v každé škole mohla pracovat ochranka. Je možné, že v některých školách ochranku mají, ale řekl bych, že většinou půjde o soukromé školy, kde se na to peníze najdou. Na státních školách je to spíš utopie, jelikož opravdu nevím, kde by se na to vzali peníze. Na závěr musím říct, že přes všechny nápady se zpřísněním zákonů nebo zavedením ochranky do škol si nemyslím, že by to bylo stoprocentní způsoby jak zabránit těmto útokům. Takový způsob asi ani neexistuje, v první řadě by se museli změnit lidé a jejich přístup k sobě i ostatním.
ÚVAHY V PŘEDMĚTU OBČANSKÁ NAUKA Studenti čtvrtého ročníku v rámci filosofie, probírané v předmětu občanská nauka, dostali za úkol se zamyslet nad některými filosofickými směry, osobnostmi či náboženstvími. Některé zajímavé úvahy třidy 4.A si můžete přečíst v dalších příspěvcích. Příspěvky třídy 4.D jste si mohli přečíst v dalším čísle.
27
Nástup křesťanství Jakub Karafiát, 4.A Křesťanství jako náboženství vychází z bible. Neznamená to však, že všichni, kdo se cítí být křesťany, jí striktně dodržují. V dnešní době demokracie a jednotlivém způsobu života by asi ani absolutní dodržování všech příkazů nebylo možné. V minulých dobách tomu tak jistě bylo, že faráři a jiní církevní hodnostáři požadovali po svých věřících nesmyslné a bezhlavé dodržování křesťanských dogmat, bez ohledu na jejich chudobu a zoufalství. Proto, co se týče pohledu na křesťanskou víru jako takovou, mám na ní svůj vlastní vyhraněný názor, kde s něčím, co hlásá, souhlasím (desatero, úcta k bližnímu atp.) a s něčím naprosto ne. V pohledu do minulosti jsem tedy spíš husita, co neuznává placení odpustek a vracení majetku církvi považuje za nespravedlivé. Kdo všechny ty kostely, zámky nebo jiné nemovitosti stavěl? Lidé, obyčejní lidé, kteří byli nuceni církví „sloužit bohu“. Jak už jsem tedy řekl, „s něčím s křesťanstvím souhlasím, s něčím ne“. Myslím si ale, že každý člověk by měl mít v sobě něco hlubšího a duševnějšího než jen „seriály TV Nova“. Něco k čemu se může vždycky obrátit o radu a porozumění. Proto každý, kdo aspoň trochu věří v přírodu, spravedlnost a dobro, má v sobě kousek toho boha, jak to chápou křesťané. V dnešní době volnosti by křesťanská víra neměla valnou budoucnost, pokud by po svých věřících chtěla bezmezné dodržování všech pravidel. Myslím tedy, že pokud si v ní každý z nás najde to svoje, nijak se tím proti bohu nezprotiví, ale naopak tím svoji duši obohatí a udělá ze sebe o trošku lepšího člověka. Svůj názor zakončím citátem: Víra dělá věci možnými, nikoli jednoduchými.
Pythagoras Roman Dobosz, 4.A Pythagoras, narozen kolem roku 570 před naším letopočtem, byl řecký filosof, matematik a astronom z ostrova Samos. Byl přezdíván otcem čísel, byl údajně velmi veřejně činný, ovšem z jeho díla se prakticky nic nedochovalo. Co ovšem zůstalo, byla jeho škola a jeho způsob myšlení, takzvaný Pythagoreismus. Pythagorova škola bylo místo, kde se svými žáky žil a nutil je dodržovat velice přísná pravidla. Kladl se velký důraz na čistotu a řád, na uctívání nebeských bohů, harmonii a přátelství mezi lidmi. Žáci byli vzájemně spojeni jistým tajemstvím. Ve starém Řecku nebylo nic neobvyklého, když docházelo k náklonnosti mezi dvěma muži, starší se nazýval Erastés, neboli milovník a mladý Erómenos neboli milovaný. Tento vztah byl založen na tom, že starší měl mladšího vyučovat správnému chování, vědomostem, nebo umění argumentace. Mladík jsi z tohoto vztahu uvědomil svoji společenskou úroveň a vlastní spřízněnost s urozenými rody. Z dnešního pohledu na to můžeme nahlížet jako na homosexualitu, ale v antickém Řecku se to bralo spíše jako rituál dospělosti, a jak milovník, tak milovaný neměli poté sebemenší problém se začleněním do obvyklého manželského života.
28
Okolo Pythagora se objevovalo množství zázračných legend, když se jednou Pythagorovi odhalilo nedopatřením stehno, jeho žáci viděli, že je zlaté a ztotožňovali jej pak s Apollónem. Těžko si dnes představit, takový obdiv a úctu k dnešním učitelům z řad studentů. V antickém Řecku bylo učení to nejvznešenější, co si šlo představit, učitelé byli kapacity, byli obdivováni a udávali směry, často, jako třeba na Pythagora, se na ně dívalo skoro jak na bohy. Dnešní doba je ovšem jiná, nevím, proč už není dětem od narození vštěpována úcta k učitelům, děti jsou schopny dělat krutosti a někdy je to na hranici šikany samotného učitele, což se děje převážné na základních školách. Kde je chyba, říct nedokáži, nicméně měli bychom se v některých věcech podívat zpátky a zamyslet se nad tím, jak naše děti budeme motivovat k úctě a přátelstvím mezi jimi a jejich učiteli.
Sofisté Jan Chalupa, 4.A Sofisté byli starořečtí učitelé a filosofové, kteří cestovali mezi městy a učili za peníze. Kdo vlastně byli sofisté podle mého názoru? Myslím si, že to byli velice vzdělaní lidé, kteří si chtěli přivydělat na svých vědomostech, mezi sebou se zřejmě neměli rádi, navzájem si dělali naschvály a snažili se vypadat chytřeji, než ostatní, proto také vždycky přišli s nějakými moudry, které pak rozhlašovali po světě a mysleli si, jak se na to lidé chytí a budou dostávat stále více peněz. To se jim samozřejmě povedlo a kvůli jejich obrovské vychytralosti si je dnes připomínáme jako jedny z nejvzdělanějších lidí světa. Řekl bych, že sofisté byli úplně stejní jako dnešní lidi, kteří každého považují za konkurenta a snaží se na všem vydělat co nejvíce peněz. V podstatě nepřišli s ničím novým, kromě pár nezapomenutelných vět, které si lidstvo bude připomínat pořád a pořád dokola. Abych sofisty jen nekritizoval, myslím si, že položili základní kámen školství a měli obrovský přínos pro vzdělání, bez kterého bychom ve školách možná dnes ani neseděli a každý druhý by byl negramotný.
Filozofie František Nekovář, 4.A K archaickému období před filosofií mám osobně dohledem i rozhledem velmi daleko, a tak se jen přebírám fakty a netvořím si k nim nikterak velký vztah. Ono úplně není k čemu, ono toho tenkrát moc nebylo, když nepočítáme ústní tradici a občas nějakého toho mudrce. Doba vzniku filosofie, kdy se nám objevila například Illiada, to už je jiná, už by dokonce bylo s čím pracovat. Tady už si názor postavit dokážu, a to, že mne dokonale a bez skurpulí míjí. Nejblíže jsou mi osobně filosofické směry, které se drží Sokratovské tradice (a tím myslím myšlenkou, ne návazností) a obecně pozdější. S filosofií samotnou jsem se začal setkávat teprve před dvěma lety, konkrétně od přátel navštěvující gymnázia. Pevně věřím že Nietzscheho jednou doženu, do té doby mám
29
rozečtenou knihu Ericha Fromma – něco na ochutnávku , uvidím sám, jak se s tím poperu. Je proto těžké vyjádřit se k filosofii dneška vlastním pohledem, střízlivě nahlédnuto lze z názoru pohodlně odfiltrovat veškeré názory, problémy a nespokojenosti dnešního průměrného člověka (protože fráze „obyčejný člověk“ mi zní jako óda na populismus), na kterého se zaměřím, aby bylo alespoň tak o čem psát. Že to není správné, fér, humánní, zbavit někoho emocí a citů, vlastního úsudku a názorů? Vždyť jsou irrelevantní! Civilizace jako améba, převalující se sem a tam, pohyby nahodilé, ale buněčná stěna to všechno stejně drží pevně uvnitř. Proč se zamýšlet nad pocity, když jsou potlačovány a ignorovány – ještě lépe, jsou nám všem masově vsugerovávány cizí. Čteme, koukáme, hrajeme – fikci, příběhy které nás naplňují od nudné všední existence, postavy které žijí Ten život. Už není Amerického Snu, prodali jsme ho, už zbyl jen Sen a můžeme si vybrat ten náš! Někdy se zamýšlím, zdali naše jednání a svědomí je vlastní. Je to v nás, jakési morální okno, či je to externí tlak společnosti držet nás v řadě? Nerad bych naboural základy západní civilizace, proto tak kradmo přešlapuji kolem, ale je to, co se nás dnes snaží držet ve stádu lepší, než to dřívější? Stádo se změnilo, z rolníků konzumenti. Represe ze šlechty ve volenou vládu. A i přesto... nejspíš bych měl udělit bod, pomyslně to s radostí udělám, zde společnost dneška vítězí na plné čáře. Objevila se nová výzva, volání pro všechny, kteří jsou ochotni naslouchat. Říkám jí Příležitost. I ten nejchudší z nás, i ten nejbohatší, začínají v jiných rovinách, ale kdykoliv si mohou prohodit role. Je to ona možnost přechodu mezi vrstvami společnosti, fakt, že snahou a úsilím se dnes můžeme dostat až na vrchol, či svou zhýralostí až na dno. Není to iluze zahalená mlhou, je něco, co drží lidi vystupující nad dav od zešílení a staví jasné hranice, o které usilujeme. Pak už ovšem bude jen na nás, co považujeme za úspěch a čeho chceme dosáhnout. Potřebujeme však měřítko, my všichni, nejsnazší je proto měřit se pak s dnešním davem těch, co ji neslyší. Svět může být lepším místem, ale mám strach, že jen pro ty, co se o to budou snažit.
Skateboarding Ondřej Paďouk 2.D Toto téma jsem si vybral, protože rád jezdím na skateboardu a zároveň je to téma, o kterém bych mohl povídat celý den. Na začátek něco málo z historie. Na začátku to bylo pouze po domácku vyrobené a upravené prkno, ke kterému byla přidělána čtyři kolečka. Ale jak šla moderní doba dopředu tak s ní i skejtování. Prkna najednou začali vyrábět menší firmy na surfy a truhlárny a ti je pak prodávali do obchodů tedy prvních skateshopů. První prodejné skateboardy neměli stejný tvar jako dnes, nýbrž tvar banánu anebo ryby a díky tomu se jim také do dnes říká rybičky. Postupem času si ale lidé začali stěžovat, že ji skejťáci ničí pozemky, vyrušují je svou jízdou a ti odvážnější se dokonce vloupávali do zahrad, aby si mohli zajezdit ve vypuštěném bazénu. Dnes již v drtivé většině najdeme skateboardy pouze v klasickém provedení tzn. skateboard je na každé straně stejný, i když ne vždy, někdy může být jedna patka o něco kratší.
30
Muži, kteří proslavili skateboarding ve světě. Určitě nejznámější legendou v jízdě na skateboardingu je Tony Hawk. Právě on má největší podíl v rozšíření skateboardingu ve světě. Bývá také často označován jako nejlepší na světě ve svém oboru, ale to není tak úplně pravda. Skateboarding se totiž rozděluje do 3 skupin. První a nejméně obsazovaný je Longboarding. Byl to vůbec první styl jízdy na skateboardu, který se jezdil právě na Banánu a Rybičce. Zde se sjíždějí nejrůznější kopce, svahy ale může se samozřejmě odehrávat i v ulicích. V Americe dříve v protipovodňových kanálech. Druhý styl je tzv. Vert. Zde se jezdí na „U“ rampách a dalších vysokých skocích, které se nejčastěji provázejí ve skateparcích a tento styl také právě prosadil Tony Hawk. A konečně se dostáváme ke Streetu. V této sekci je rozhodně nejznámější tváří Rodney Mullen. To je člověk, který vymyslel drtivou většinu všech triků, které se dělají ve streetu. Ale například takové Ollie, což je základ všech triků, kde se odrazíte od země a zase dopadnete, tak tento trik byl objeven už dávno před Mullenem. Každý, kdo jezdí nebo jezdil na skateboardu, se mnou bude souhlasit, že to není jen kus dřeva s kolečky, jak si většina rodičů myslí, ale že je to hodně i o pocitech. Neznám nic lepšího, než když se třeba celý den snažíte udělat nějaký nový trik. Vždy se vám někdy nějaký nepovede, určitě si odřete koleno, nebo dokonce zlomíte ruku, ale o tom to je. O té dřině, kterou do toho vložíte, o tom, když se vám po dlouhé době podaří nový trik a vy dopadnete zpátky na prkno. Se skejtováním můžete začít prakticky kdykoli, chce to jen vytrvalost a trpělivost.
ŠKOLA A SPORT Zdeněk Nehyba, 2.L Milí čtenáři, dostal jsem jako úkol napsat o sobě článek do našeho školního časopisu. Je to článek o tom, jaké je přestoupit sem z jiné školy a zvládat při studiu sport na profesionální úrovni. Pocházím z menšího města kousek od Brna s názvem Blansko, tudíž jsem střední školu navštěvoval v Brně, kde jsem i hrál za tamější klub JBC Brno. Každé ráno jsem vstával v 5:00 abych stíhal ranní tréninky od 7:00 a potom šel do školy. Celý den jsem tedy strávil v Brně, jelikož jsem čekal na večerní trénink a až poté jsem se kolem deváté hodiny večerní dostal domů. Tohle bylo pro mne těžké skloubit se studiem na Gymnáziu Matyáše Lercha. Tak jsem se, především i z basketbalových důvodů, rozhodnul přijmout nabídku od BA Sparta Praha. A tak jsem se jako celkem nesamostatný jedináček od léta ocitl sám v Praze. Pomáhali mi zde jak pan trenér tak i spoluhráči. Zajímavé bylo, že na konci července jsem ještě nevěděl, na jaké škole budu pokračovat ve studiu, ale měl jsem slíbeno, že škola co nejvíce podobná gymnáziu není problém. Mezitím jsem se už zabydlel v bytě přímo na domácí hale ve Stodůlkách v apartmánu na ubytovně ještě se dvěma spoluhráči, studujícími už na vysoké škole. Během pár dní mi trenér oznámil, že budu studovat na Smíchovské střední průmyslové škole, trochu jsem byl vyděšený při
31
představě, že budu studovat na ‚,průmce“ . Pak jsem se dozvěděl, že je to technické lyceum podobné gymnáziu a maximálně 1-2 jiné předměty než na gymnáziu. Tak jsem se od 3.září stal studentem SSPŠ. Dnes už mám zaběhnutý každý týden se opakující koloběh a zvládám ho jak jen se dá. Čtyřikrát týdně trénink od 6:00 ráno a 2-3x týdně 3 tréninky denně, většinou jen dva. Vynechávajíc kvůli basketbalu pár hodin týdně je pro mě studium s minimem volného času velmi náročné, většina mých spoluhráčů má individuální studijní plán. Ale dohodou s profesory a panem ředitelem se nám podařilo vše nějak skloubit dohromady. Někdy mám trochu problém s domácími pracemi, jelikož ani o víkendech nemám od basketbalu klid, když v extralize U-19 cestujeme na zápasy po celé republice. Taktéž s muži, kde hrajeme 1.ligu. Občas, když muži hrají už v pátek, tak se dostanou na pár víkendů domů, přijedu v sobotu ráno, musím stihnout vše do školy, pozdravit rodinu a v neděli ráno zase jedu zpět do Prahy na večerní trénink. Nejtěžší je pochopení profesorů či mých spolužáků, ale chápu je, pro ně jsem jen ten kluk, co běhá za tou oranžovou mičudou. Nicméně mám velkou podporu od svých rodičů, kteří po mně nechtějí samé jedničky a mají ve mě důvěru. Sám jsem si zvolil tenhle styl života a chci v něm pokračovat, jak jen dlouho to půjde. S tím, že mé priority jsou basketbal a škola. I když řekněme si upřímně, ve škole je to opravdu těžké, například z posilovny jste tak unavení, že nemůžete ani držet tužku, nekoncentrujete se na výuku a podobné věci. Někteří mí spolužáci mi pomáhají s dopisováním a podobnými věcmi. Závěrem bych chtěl říct, že jsem rád, že studuji na této škole a mám příležitost hrát zde v Praze basketbal.
SOUTĚŽ VE FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Ing. Elena Chládková, vyučující ekonomiky V průběhu prosince roku 2012 a dále v lednu 2013 se naše škola zúčastnila školního a okresního kola celostátní Soutěže Finanční gramotnost, kterou pro školní rok 2012/2013 vyhlásilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve Věstníku MŠMT ČR č. j. 21243/2012-51 č. A29 a která je realizována společností COFET, a. s. pod odborným dohledem Asociace finanční a občanské gramotnosti, o. s. Ve školních kolech Soutěže Finanční gramotnost soutěžilo celkem 48 610 žáků z 804 škol celé ČR. Ve 4 ročnících Soutěže Finanční gramotnost tak celkem soutěžilo již 156 639 žáků. Nárůst soutěžících oproti minulému ročníku dokazuje i zvýšený zájem o získání znalostí v oblasti finanční gramotnosti mezi dětmi a mládeží. Ve školním kole bylo diplomem oceněno 6 našich nejlepších soutěžících. Výsledky okresního kola očekáváme v nejbližších dnech. Pokud by naši soutěžící uspěli, mají šanci postoupit do krajského kola. Přejeme jim mnoho úspěchů !!! Pořadí studentů: VOLF Tomáš (3.D) ŠEREDA Jan (4.B) – HRÁCH Tomáš (4.B) – } postoupili do krajského kola jako tým ENDRŠT Martin (4.B) – DVOŘÁK Karel (3.A) CHALOPKA Petr (3.A)
32
Čas Kateřina Pilná 3.A Co vlastně čas je? Jak nám může ve skutečnosti ovlivnit život? Jak může být pouhá sekunda podstatná k tomu, aby se všechno převrátilo na ruby? Je spousta příkladů, na kterých vám můžu vysvětlit, co mám na mysli. Ale já se rozhodla napsat pouze jeden, co ideálně vystihuje moje slova. Večer vám přišel email, že vás zvou na pohovor do práce, o které jste už pár let snila, kde pracuje váš přítel a kde by jste měla dostat pozici, kterou by vám spousta lidí záviděla. Celý večer horlivě přemýšlíte, jak se obléknete, aby jste udělala co nejlepší dojem. Ráno vyrazíte pravou nohou kupředu plná očekávání a naděje. Po cestě se rozhodujete, zdali je rychlejší jet metrem či taxíkem, protože jste v mírném skluzu. Rozhodnete se pro možnost první a to pro cestu metrem, máte jistotu, že silnice nebude ucpaná. Běžíte po schodech dolů a vidíte, jak se vám před očima zavírají dveře metra. Chvilku se rozmýšlíte, zdali je lepší čekat na další metro nebo se vrátit nad zem, a jet taxíkem. Začínáte panikařit, protože jste ztratila spoustu času nad první variantou a rozhodnete se, že napravíte svoje první rozhodnutí a zvolíte možnost druhou, či jízdu taxíkem. Utíkáte pohotově do schodů a doufáte, že spatříte žluté auto se třemi AAA. Jak máte špatné svědomí z pozdního příchodu a nervy ze špatného prvního dojmu, pospícháte a nedáváte pozor na světla, na semaforu pro chodce. Na druhé straně silnice stojí totiž to auto, po kterém jste snila celou cestu z metra. Rozbíháte se a voláte na taxi. V okamžiku vás, ale sráží auto a vy ztrácíte vědomí. Probouzíte se v nemocnici. Nehybně ležíte v posteli, a přijde vám, jak když nejste ve svém těle. Přichází k vám lékař a sděluje vám smutnou zprávu. Ochrnula jste na spodní polovinu vašeho těla. Nastává těžké období, které by si nepřál prožít nikdo z nás. Vy sama se smiřujete s tím, že nic nebude jako dřív, ale v životě byste nevěřila, jak vám sekunda při zavírajících se dveřích v metru, změní celý život. Přišla jste o práci, o které jste tak dlouho snila. Proč? Protože jste obdržela email, že je to sice hrozně mrzí, a že s vámi plně soucítí, ale že to bohužel nic nemění na faktu, že jste pro ně momentálně už nepoužitelná. A co váš přítel s kterým jste plánovali hypotéku a byli zasnoubení? Vše je pryč, sice vás hrozně podle jeho slov miluje, ale v mžiku vám oznamuje, že byl povýšen. A na čí místo? Na to, které mělo patřit vám. A jen tak mezi řečí dodává, že se na vašem vztahu skoro nic nemění, jen že teď bude mít více práce a více cestování do zahraničí. Jste zničená, ale říkáte si, že jste vždy na všechno byla sama, a že i tohle zvládnete s rezervou. Snažíte se dělat malé pokroky, ale výsledky bohužel žádné. Nakonec to vzdáte. Přijde vám, že všechen obětovaný čas byl zbytečný. Otevíráte krabičky s prášky a vyloupáváte si je z plat do ruky. Zavíráte oči a usínáte navždy. Kdybyste jen tušila, kdybyste vyčkala, a dala tomu neštěstí trochu času. Lékaři by vás na nohy postavili. A ten přítel, co vás zradil? Při cestě na služební cestu s ním spadlo letadlo a zahynul. Zajímavé, jak vám sekunda dokáže změnit a nakonec vzít celý život. Že?
33
ZAJÍMAVÉ VÝROKY Tuhle zemi ženou dopředu borci, kteří nebrečí Martin Jaroš, 36 let, režisér reklam, například série se Zadarem Volaničem: „V cizině jsem se naučil nenadávat na Česko. My Češi totiž strašně drážkujeme a myslíme si, že tím jsme zajímaví a že tím ukazujeme svůj nadhled. Nejsme. Akorát si tím otravujeme vzduch. Já vím, že se u nás krade, že jsou díry v silnicích a všude spousta šlendriánu. Ale také vím, že 98 procent lidstva by si libovalo, kdyby mohlo tak trpět jako my. A všiml jsem si, že ti, co nejvíce remcají, toho pro nápravu zas tak moc nedělají. Tuhle zemi ženou dopředu borci, kteří nebrečí, jedou a snaží se dělat svou práci na světové úrovni. Tomu fandím. A jako marketingový člověk říkám, že to ti uplakánci dělají blbě. Třeba v Turecku si spousta lidí žije fakt špatně – ale když mluví s cizincem, svou zemi vynášejí do nebes. Náš člověk si žije objektivně pětkrát lépe, ale v zahraničí svou zemi pomlouvá a říká: Ani sem nejezděte. Která strategie je asi do budoucna výhodnější?“
Která generace je nejslabší Agnieszka Hollandová, 65 let, absolventka pražské FAMU, režisérka filmu o odkazu Jana Palacha Hořící keř: „Nynější generace, jenž by měla řídit svět, ta od padesátky výš, je slabá. Představují ji potomci rodičů, kteří se o ně za války či jiné totality strašně báli. Vůbec nejslabší je dnes pokolení od pětatřiceti do padesáti, ti znají jenom konzum. Ale po nich už nastupují děti internetu, zvídavější, kreativnější. Možná povrchnější, ale já věřím, že tahle generace bude dobrá.“
Mladá generace nejsou planí lidé, říká olympijská vítězka Věra Čáslavská Věra Čáslavská, nejúspěšnější česká olympionička, hovoří o zkušenosti s mladými po promítání filmu Olgy Sommerové Věra 68: „Hlavně nad touhle generací vůbec nelámu hůl! Jak se někdy povrchně nadává, že mladí jen sedí u počítače, nic je nezajímá, jsou líní, apatičtí. Vůbec to není pravda. Právě tenhle film je o vlastenectví, o sounáležitosti mezi lidmi, děti tam vidí i rok 1968 a ruské tanky a tak dále. My jsme si původně s Olgou říkaly: Jestli na to přijdou děti, to bude horor, ony to nepochopí, pořád tady budou vrzat křesla, budou běhat na záchod kouřit marjánku, hrůza. Jenže v tom kině vylo ticho jako v kostele. Skončil film a tihle mladí, tihle v uvozovkách puberťáci, vstali a patnáct minut aplaudovali vstoje. To byste nevěřili, jak mě to vzalo. Mám ohromnou radost, že to nejsou planí lidé, že mají zájem o věci kolem. Že se i na těch besedách ptají na volby, všechno to prožívají. Myslím, že hodně lidí mladé podceňuje. Často se neumíme vžít do jejich světa.“
34
Když se děti učí, jak se učit Bohumil Kartous, mluvčí společnosti Scio, propagující kursy Scia, kde učí děti se učit i jak správně zformulovat svůj názor: „Školy jsou pozadu v přizpůsobování výuky tomu, co děti opravdu potřebují. Pro ně nejsou důležité jen znalosti v matematice, fyzice, biologii, ale škola by je měla vést také k tomu, aby byly schopné se učit celý život. Většina hodin ve školách zůstává stále klasická. Učitelka si stoupne k tabuli, začne dětem něco vykládat a předpokládá, že děti si to zapíšou, uloží do hlavy a později to zopakuí, nejlépe doslova. Je přitom úplně jedno, jestli tomu rozumějí a jestli je to baví, což je hodně důležité. Vždyť přece platí, že když se něco učíme, musíme mít motivaci. Děti se učí neuvěřitelné množství dat, přitom se zjišťuje, že takový styl spolehlivě zabíjí kreativitu, schopnost přemýšlet a vyjadřovat vlastní názory. V pozdějším věku se s tím už dá těžko něco dělat.“
Co se učí na školách a co by se učit mělo Tomář Feřtek, úryvek z článku z MF Dnes: „Osobností z byznysu a akademické sféry odpovídaly na otázku, jaká schopnost, znalost a dovednost jim nejvíce pomohla k úspěchu v práci i v osobním životě. Všichni byli nečekaně struční: komunikace, flexibilita, odvaha, kritické myšlení, spolehlivost, tvořivost, aktivní přístup. Učí se to na školách? Vědí učitelé, že je to důležité? Někde ano, ale jen výjimečně. Nejde o to, vyhnat ze škol učivo. Jen pochopit, že ona příslovečná Babička se Sultánem a Tyrlem jsou spolu s Pythagorovou větou a bitvou u Thermopyl především nástrojem k získání dovedností z úvodního výčtu. Vůbec není špatné si pamatovat data, letopočty a vzorce, ale má to být vedlejší produkt při cestě ke schopnosti myslet, odlišovat podstatné od nepodstatného, přesvědčit druhé o svém názoru. Protože to rozhoduje, zda v životě uspějeme.“ Adriana Krmášová, vedoucí české pobočky Transparency International: „Celý systém vzdělávání je postavený na hlavu. Dnes při práci běžně používáme tablety, chytré telefony a různé aplikace, ale děti se stále učí jako v 19. století.“ Jan Novotný, redaktor MF Dnes, úryvek z jeho článku: „Řada škol neví, co přesně má učit, a tak učí stále totéž jako před třiceti roky. Někde se proto stále zkoušejí jména postav a psů z Babičky Boženy Němcové. Změnit to má současná snaha ministerstva školství upravit rámcové vzdělávací plány.“
35
Soutěž „SAPERE – vědět, jak žít“ Mgr.B.Čechová (pověřený pedagog soutěže) SAPERE je mezinárodní nezisková organizace - sdružení se sídlem v Bruselu, které sdružuje partnerské organizace napříč Evropou. Takto vzniklé a rozvíjející se sdružení si klade za cíl přispívat ke zdraví a zdravému životnímu stylu spotřebitelů vzdělávacími programy, které dávají možnost rozvíjet zdravé a vyvážené nutriční zvyky. Jedním z takových podnětů je soutěž „SAPERE – vědět, jak žít“, kterou vytvořila společnost COFET, a.s. Soutěž klade důraz na rozvoj teoretických a praktických znalostí z oblasti zdravé výživy včetně zdravého životního stylu Předcházejících ročníků se účastnilo 40 221 žáků ze základních a středních škol. 3 ročníku soutěže se zúčastnilo 20 studentů 1L, tři nejlepší: Filip Březina, Jan Kahlert, Karel Winter vytvořili školní družstvo, které obsadilo v okresním kole velmi pěkné 2.místo. Školní a okresní kola byla organizována prostřednictvím internetového portálu. Finálová kola se uskuteční prezenční formou v hlavním jednacím sále Magistrátu hlavního města Prahy. Výsledky soutěže slouží v anonymní podobě k studijním účelům a dalšímu zacílení aktivit evropské asociace SAPERE.
36
