R
ozsáhlé části mayské oblasti v Mezoamerice leží v krasovém (vápencovém) terénu. Kras je označení krajiny, která se vytvořila rozpuštěním hornin a rychlým odvodem vody z povrchu do podzemí. Krasový terén je charakteristický povrchovými útvary jako jsou závrty (cenotes) i podzemními tvary jako jsou jeskyně. Vápenec se skládá převážně z uhličitanu vápenatého, který často vznikl ze skořápek mrtvých mořských živočichů nakupených na dně oceánu. Tyto usazeniny podlehly kompakci a vytvořily pevné skály. Ve vlhké a teplé Mezoamerice se ve vápencích často setkáváme s rozsáhlými jeskynními systémy. Vyzvednutí vápence nad hladinu moře vedlo k tomu, že začal být vystaven srážkové vodě a tím i chemické, fyzikální a mechanické erozi. Nejdůležitější je eroze chemická; když voda rozpustí oxid uhličitý v atmosféře, promění se v slabou kyselinu uhličitou a začne rozpouštět vápenec. Přirozeně kyselý roztok proniká do puklin ve skále. Jeho korozivní účinky spolu s prudkým tokem sladké vody rozšiřují trhliny a vytváří jeskyně. Mnoho jeskyní vzniklo pod hladinou ve freatické (tedy zatopené) zóně. Když hladina vody klesne, dostane se jeskyně do vadózní (tedy suché, vzduchem vyplněné) zóny. V této fázi se mohou začít vytvářet krápníky, například stalaktity a stalagmity, což je proces, který pokračuje až dodnes. V jeskyni, která se octne ve vadózní zóně, se někdy může propadnout strop. Kolaps se příležitostně rozšíří až na povrch a vytvoří se tak rozsáhlá prohlubeň, které se říká závrt. Nachází-li se na dně obvykle svislého závrtu voda, nazývá se, zvláště na Yucatánu, cenote. Oblast Yucatánu je tvořena širokou nízkou platformou, která se převážně skládá z plochého třetihorního vápence. Mnoho z nejdelších jeskyní poloostrova je vyplněno vodou a nachází se podél karibského pobřeží. Je to způsobené tím, že část pobřeží poklesla a jeskyně byly opět zatopeny vodou. Jeskyně oblasti chiapaské vysočiny se vytvořily v křídovém vápenci. Podobně je tomu i v oblasti severního Peténu. Mnoho jeskyní se nachází rovněž v hornaté oblasti Alta Verapaz, kde najdeme jedny z nejrozsáhlejších jeskynních systémů mayské oblasti (např. Cueva Candelaria nedaleko Raxrujá, str. 70). Hory jižní Guatemaly jsou naproti tomu tvořeny vulkanickou horninou a Mayové v jemném vulkanickém tufu vykopali mnoho umělých obřadních jeskyní (viz např. jeskyně Utatlan, str. 75). V Maya Mountains v Belize, které jsou tvořeny triaskými a staršími prvohorními magmatickými intruzivními metasedimenty, z nichž žádný nevytváří krasový terén, se pak nenacházejí žádné jeskyně. Rozsáhlý region obklopující Maya Mountains v Belize a Guatemale však obsahuje křídový vápenec, který se usadil na starších horninách a kolem nich. V této vápencové oblasti se nacházejí jedny z největších známých jeskyní světa, včetně jeskynního systému Chiquibul v hraniční oblasti mezi Belize a Guatemalou. Proto v tomto regionu najdeme mnoho z nejvýznamnějších mayských rituálních
172 / R i t u á l n í j e s k y n ě s t a r ý c h M a y ů
jeskyní. Vzhledem k tomu, jak velké množství jeskyní se v mayských nížinách nachází, není těžké porozumět tomu, proč staří Mayové nevyhnutelně přikládali těmto podzemním prostorám takový význam a považovali je za vstup do podsvětí.
1. Kult jeskyní a jeskynní rituály Uctívání země a jejích útvarů jako např. jeskyní, hor a cenotes, bylo ústředním rysem mezoamerických náboženství. V mezoamerickém pojetí byly země a její topografické útvary chápány jako živé bytosti schopné účastnit se lidských záležitostí.46 Hory se konceptuálně vztahovaly k jeskyním, jelikož Mayové se domnívali, že jsou duté. Jeskynní vstupy do podsvětí byly chápány jako hmatatelná spojení horního tělesného světa s říší bohů. Proto se podzemní prostory, spolu s horami a vodou, vnímaly jako ztělesnění základní moci země. Jeskyně byly rovněž místa, kde se odehrálo stvoření světa; bohové zprvu vytvořili lidi z různých materiálů, aby nakonec vymodelovali úspěšné lidstvo ze směsi těsta ze žluté a bílé kukuřice a z vody; tento materiál nalezli v posvátné jeskyni uvnitř primordiální Hory obživy, hory Witz (obr. III.01.06). Mayové zdědili rituální využívání dutin od svých kulturních předchůdců. Příkladem je jeskyně Loltún na Yucatánu, která se později vyvinula v trvalé posvátné místo. Olmékové z pobřeží Mexického zálivu byli první mezoamerickou civilizací Obr. III.01.06. Freska Fernanda Castro Pacheco v guvernérském paláci v Méridě na mexickém Yucatánu zachycuje zrození lidstva z kukuřičného těsta.
46
Země byla chápána jako tériomorfní (zvířecí) bytost, krokodýl, ropucha nebo želva (obr. II.08.04) plovoucí v primordiálním moři.
I I I . M a y o v é a j e s k y n ě / 173
Obr. III.01.07a a III.01.07b. Olmécký oltář 4 z La Venty v mexickém Tabascu (který se momentálně nachází v muzeu pod širým nebem ve Villahermose v mexickém Tabascu). Vládce sedí ve výklenku (podsvětní jeskyni) a táhne oběť na provaze do podsvětí. Tyto „oltáře“ byly pravděpodobně královskými trůny.
a často se považují za „mateřskou kulturu“ oblasti. Dávno před počátkem našeho letopočtu se rozšířili přes Tehuantepeckou šíji na tichomořské pobřeží současného Mexika, Guatemaly a El Salvadoru. Na mnohých olméckých sochách, zejména na těch, které pocházejí ze San Lorenza a La Venty, jsou vyobrazeni vládci vystupující z výklenků, které symbolizují jeskyně, vstupy do podsvětí. Příkladem může být král na oltáři 4 z La Venty (cca 400 př. n. l.), který zřejmě s pomocí provazu vtahuje zajatce do výklenku, podsvětní jeskyně, možná proto, aby jej tam obětoval (obr. III.01.07). Olmécký nebo Olméky inspirovaný kult jeskyní je jasně patrný v jeskyni Juxtlahuaca (mexické Guerrero), kde se v hlubinách jeskyně nacházejí dobře zachovalá olmécká vyobrazení člověka a jaguára. Fresky v Oxtotitlánu (v mexickém Guerreru) zachycují podobně jako oltář 4 z La Venty olméckého vládce, který sedí ve výklenku představujícím vstup do jeskyně. Olmécký nebo Olméky ovlivněný monument ze Chalcatzinga v mexickém Morelos (zhruba ze stejné doby, jako La Venta) vyobrazuje zoomorfní bytost s otevřenou tlamou ve tvaru čtyřlistu, který představuje symbol živé země (monument 9, obr. III.01.08). Tento artefakt je prvním známým vyobrazením portálu, který Mayové později nazývali ol. Čtyřlist je živou bytostí, v jeho rozích rostou rostliny.47 V mayské době se stal standardním symbolem nejen pro vstup do jeskyně, ale pro jakýkoli typ posvátného otvoru, vstupu do podsvětí a do posvátné země.48, 49 47
48
49
Jedná se o tenkou kamennou desku zdobenou en face vyobrazením chtonické nestvůry. Čtyřlistý vstup byl dost velký na to, aby skrz něj, možná během rituálu, prošel malý člověk. Deska mohla stát v chrámové stěně u vstupu nebo vodorovně pokrývat podzemní místnost. Snad tudy na své cestě do podsvětí procházela lidská oběť. Mayové rovněž mluví o jamce, kam se sází kukuřice, jako o jeskyni. Pohyb sázecího kolíku vytváří čtyřlistý tvar. Stejný tvar posvátného vstupu do nitra země může odkazovat k tomuto úkonu. Nejstarší známé mayské vyobrazení portálu ol se nachází na nedávno objevených freskách v San Bartolo (v severním guatemalském Peténu), které byly vymalovány mezi lety 300–100 př. n. l. na západní straně malého chrámku. Zdá se, že freska zachycuje božské právo dosud neznámého
Obr. III.01.08. Kresba čtyřlistého portálu ol z Chalcatzinga, Morelos, Mexiko. Originál je dnes ztracen.
174 / R i t u á l n í j e s k y n ě s t a r ý c h M a y ů
Glyf, který se četl jako ol, byl výraz pro „uprostřed“ nebo „v srdci“, ne však ve smyslu fyzického orgánu. Ústředním momentem mayského příběhu o stvoření je vzkříšení Prvního otce Hrdinskými dvojčaty a to, jak se vynořil z pukliny na hřbetě kosmické želvy. Tato prasklina v želvím krunýři se při pohledu shora jeví jako čtyřlistý průchod, který symbolizuje ol, portál do podsvětí (viz obr. II.02.05). V mayské architektuře a umění najdeme mnoho příkladů symboliky ol. Ve městě Machaquilá v jižním Peténu se v rámci hlavního náměstí nachází přírodní proláklina v podobě čtyřlistu vydlážděného kameny. Mnoho stél má ve spodním plánu „vodní čtyřlist“. Na kamenné desce, která byla nedávno objevena v Cancuénu (jenž se nachází 40 kilometrů jihozápadně od Machaquilá), je vyobrazen cancuénský král Tajal Chan Ahk z pozdního osmého století, jak předsedá obřadu se dvěma klečícími sahaly (královými podřízenými). Celou scénu obklopuje čtyřlistý rám, takže se možná jedná o nadpřirozený výjev, naznačuje to pak souvislost s Machaquilá, která byla dobyta vládcem Cancuénu50 (obr. III.01.09). Na „Desce stvoření“ Obr. III.01.09. Cancuénský král z osmého století Tajal Chan Ahk s dvěma svými sahaly. Scéna je obklopena čtyřlistým rámem. Na fotografii se nachází kopie panelu v Cancuénu v guatemalském Peténu.
50
krále na vládu, kterou mu dali bohové. Tři z těchto bohů, bůh deště Chaak, rostoucí kukuřičný bůh a bůh povrchových vod, jsou vyobrazeni uvnitř čtyřlistého otvoru uprostřed země zachycené jako želva; jedná se o posvátný otvor, portál ol. Nedávno se objevilo tvrzení, že fresky v San Bartolo prozrazují olmécký vliv, možná zachycují Olméka, který korunuje mayského krále. Další hieroglyfický panel v Cancuénu odkazuje k místu, které se nazývá Hora pěti květin; jde o pyramidální chrám, místo, kde je pohřben předek Tajal Chan Ahk. Jelikož v Cancuénu se žádné pyramidy nenacházejí, může panel mluvit o Machaquilá coby vstupu do podsvětí a místě, kde se pohřbívají předkové.
I I I . M a y o v é a j e s k y n ě / 175
z Palenque se nachází scéna se dvěma postavami zarámovanými ve čtyřlisté kartuši (obr. III.01.10). Jedna z osob má na sobě masku boha Chaaka, druhá drží sekyru s topůrkem ve tvaru hada. Scéna byla umístěna do nadpřirozeného kontextu coby výjev, který se odehrává v podsvětí a na němž se nacházejí dvě bytosti v roli katů orámované čtyřlisty. Velké město Teotihuacan v hornatém středním Mexiku vzniklo na počátku našeho letopočtu, zjevně poté, co velká sopečná katastrofa zničila starší kultury. Někdy v prvním století n. l. vybudovali Teotihuacanci pod Pyramidou slunce sedmilistou jeskyni, která se částečně zakládala na již existující jeskyni přírodní, a vzhledem k existenci pyramidy a k nebeské orientaci dutiny tak vytvořili velký kosmogram (obr. III.01.11). Tyto umělé jeskyně byly využívány pro rituály a k pohřbům. V Pyramidě slunce se nacházely kamenné kanály, které možná sváděly dešťovou vodu do podzemního prostoru a zdůrazňovaly tak její spojení s duchovním, vodním podsvětím. Jak doložili Španělé v šestnáctém století i rozhovory se současnými obyvateli Mezoameriky, existuje stará víra, podle níž voda vzniká v horách a vyvěrá z jeskyní. Domorodá mezoamerická etnika odedávna považovala jeskyně se zdrojem vody za symbol „plodivého lůna země“, z něhož se zrodilo lidstvo. Skryté prostory se staly
Obr. III.01.10. „Reliéfní deska stvoření“ z Palenque. Nápis připomíná, jak K’inil Kayoom a Ah’ab Kayoom sťali sami sebe – zřejmě se jedná o skutečnou událost. Připojený nápis naznačuje, že scéna je výjevem zachycujícím ch’akba, oběť krve z krční tepny, která vznikla podle vyprávění o tom, jak v Popol Vuhu sťala Hrdinská dvojčata své vlastní hlavy (viz též obr. II.09.07). Palenque Museo del Sitio Alberto Ruz Lhuillier, Palenque, Chiapas, Mexiko.
176 / R i t u á l n í j e s k y n ě s t a r ý c h M a y ů
Obr. III.01.11. Pyramida slunce v Teotihuacanu, pohled od Pyramidy měsíce. San Juan Teothihuacan, Mexiko.
Obr. III.01.12. Symbol nestvůry Witz, živé hory. Kresba z reliéfní desky z Chrámu listového kříže v Palenque v mexickém Chiapasu (viz též obr. II.17.13). Kresba Linda Scheleová, copyright David Schele, s laskavým svolením Foundation for Advancement of Mesoamerican Studies, www.famsi.org.
archetypem mezoamerických rituálních jeskyní a jejich existence vedla k vytvoření mýtu o „Sedmilisté jeskyni“ coby místa, odkud se na tento svět vynořili předkové.51 Existence těchto dutin v Teotihuacanu posouvá počátek tohoto mýtu až do předklasického období, později jej pak zdědily další mezoamerické národy, včetně Mayů.52 51
52
Zhruba před tisíci lety vykopali Chichimékové v centru svého středomexického města známého jako Acatzingo Viejo sedm malých jeskyní. Ty představovaly sedm mytických dutin, ze kterých měli poprvé vystoupit chichiméčtí předkové. Jak jsem zmiňoval již dříve, mezi Mayi a středomexickým Teotihuacanem existovaly pravidelné kontakty. Ty se pohybovaly na škále od obchodních vztahů a ideologické výměny až po přímé dobývání (viz též pozn. č. 19). Na druhé straně nedávný objev umělé rituální jeskyně v předklasickém městě Nakbé (obr. III.09.03) i nálezy předklasického kulturního materiálu v různých jeskyních mayské oblasti se zdají naznačovat, že mayský kult jeskyní existoval dávno před kontakty s Teotihuacanem.
I I I . M a y o v é a j e s k y n ě / 177
V Utatlánu, poklasickém městě Mayů K’iche‘, se nachází systém umělých jeskyní, které se větví z tunelu pod hlavním náměstím. Vzorec chodeb naznačuje, že skryté prostory představují sedmilistou jeskyni počátků lidstva. Jeskyně jsou dodnes pro Maye K’iche‘ významným poutním místem. Nejposvátnějšími rysy krajiny byly jeskyně a hory. Chrámy a pyramidy představovaly hory vystavěné lidmi. Pyramidy, v jejichž nitru se nacházely hrobky, byly vystavěny jako zrcadlo mytických hor a jeskyní. Pro Maye se živé hory nazývaly Witzob (v singuláru Witz) a vyobrazovaly se jako živé nestvůry (obr. III.01.12). Jelikož hadi i jeskyně jsou spojeni s podsvětím, vyobrazují často předklasické i klasické mayské sochy hady uvnitř otevřené tlamy nestvůr Witz a identifikují je jako portály související s bohy a předky. Věřilo se, že hory/ jeskyně nebo jejich architektonické protějšky (chrámy/svatyně, hrobky) vznikly jako sídlo předků nebo wayob, duchovních průvodců živých lidí. Podle mayské víry byla Kostlivá žena (bohyně kukuřice) pohřbena v jeskyni. Jelikož šlo o první nadpřirozenou bytost, která zemřela, stal se její pohřeb vzorem pro lidstvo. Když Mayové ukládali kosti svých předků do jeskyní, vraceli je zpět do místa, odkud pocházeli. Jedním z nejvýmluvnějších příkladů této koncepce je zřejmě obraz na stéle z města El Perú (jehož původní jméno znělo Waka‘), které vyobrazuje masku Witz pod nohama stojícího krále (obr. III.01.13). V očích masky se nacházejí portréty dvou předků, muže a ženy, jako kdyby šlo o okna do útrob země. Možná se jedná o královy rodiče, kteří vyhlížejí ven z jeskyně předků. Podobné poselství nese kamenný trůn z Piedras Negras, kde předkové zírají z vnitřku duté hory Witz (obr. I.19.). Klasické pohřební pyramidy s hrobkou předka uvnitř se označovaly jako atotob, zásvětní domy, což odráží stejný koncept. Pro staré Maye představovaly jeskyně otvírající se do vnějšího světa vstup do nitra země, a tím i symbolické rozhraní mezi podsvětím a pozemským světem. Jeskyně byly pro Maye jedinečné, jelikož obsahovaly velký, ohraničený prostor, který v jejich stavbách neexistoval. Mayové toužili po skrytém prostoru, ať už v architektuře, nebo v omezených jeskyních. Vstup se někdy uměle zužoval, aby poskytl ještě dramatičtější přechod mezi fyzickým a ideologickým prostorem. Posvátný charakter jeskyně nebyl nutně určován její velikostí (i malé skalní převisy mohly být posvátné): roli zde hrálo mnoho dalších faktorů jako nepřístupnost a geologické vlastnosti. Jelikož se jeskyně pojily s deštěm a plodností, byla jedním z nejvýznamnějších momentů přítomnost vodních zdrojů v podzemí. Podzemní řeky, prameny a jezera (cenotes) se Mayům jevily jako vody Xibalby, po nichž cestovali bohové i předkové.
Obr. III.01.13. Spodní plán stély 31 z El Perú v guatemalském Peténu. Oči masky představují okna do země, v nichž jsou zachyceni dva předkové. Nacházejí se pod nohama stojícího vládce (viz též obr. I.19.)
