Natura 2000
v kontinentální oblasti
Evropská komise Generální ředitelství pro životní prostředí Autor: Kerstin Sundseth, Ecosystems LTD, Brusel Šéfredaktorka: Susanne Wegefelt, Evropská komise, útvar pro přírodu a biologickou rozmanitost (GŘ ENV. B2), B-1049 Brusel. Autoři příspěvků: John Houston, Mats Eriksson, Marco Fritz. Poděkování: Děkujeme Evropskému tematickému centru pro biologickou rozmanitost a oddělení SADL Katolické university v Lovani za poskytnutí údajů pro vypracování tabulek a map. Grafická úprava: NatureBureau International Fotografie: Přední strana obálky: Bukový prales ve středním Německu, Thomas Stephan, Nationalpark Hainich; vsazené snímky shora dolů: neznámý autor, Geert Raeymaekers, H. Baumgartner, Nationalpark Donauauen, C. Aschenmeier. Zadní strana obálky: Střední tok Labe v Německu, Guido Puhlmann, Biosphärenreservat Flusslandschaft Mittlere Elbe. Další informace o soustavě Natura 2000 najdete na internetové adrese http://ec.europa.eu/environment/nature
Obsah Kontinentální oblast – srdce Evropy ................................. s. 3 Biologické druhy soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti ........................................................... s. 5 Mapa lokalit soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti ........................................................... s. 6 Typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti ........................................................... s. 8 Problematika hospodaření v kontinentální oblasti ........................................................... s. 10
Europe Direct je služba, která vám pomůže nalézt odpovědi na vaše otázky o Evropské unii Nová bezplatná telefonní linka (*): 00 800 6 7 8 9 10 11 (*) Někteří provozovatelé mobilních telefonních sítí neumožňují přístup k číslům, která začínají 00 800, případně mohou být tyto hovory zpoplatněny. Informace o Evropské unii jsou k dispozici na internetu (http://ec.europa.eu). Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010 © Evropská společenství, 2010 2010 – 12 stran – 21 x 29,7 cm ISBN 978-92-79-13166-0 doi:10.2779/62564 Reprodukce povolena s uvedením zdroje. Fotografie jsou chráněny autorským právem, žádná z nich nesmí být použita bez předchozího písemného souhlasu příslušného fotografa. Printed in Belgium Vytištěno na recyklovaném papíře, jemuž byla udělena ekoznačka EU pro grafický papír http://ec.europa.eu/environment/ecolabel
2
Natura 2000 v kontinentální oblasti
Kontinentální oblast Bukový prales Hainich na jaře, Německo. Foto © Buchenwaldinstitut. e.V.
Kontinentální oblast
pokrývá značnou část severního Německa, Dánska, Polska a Ruska.
– srdce Evropy
Toto rozsáhlé území, jež bylo formováno postupujícími a opět ustupujícími ledovci, bylo kdysi pokryto nížinnými listnatými, zejména bukovými lesy, které místy střídaly velké plochy niv, bažin a rašelinišť. Většina těchto lesů však byla v důsledku těžby palivového a stavebního dříví vymýcena a nahrazena rozsáhlými plochami zemědělské půdy. Tato přeměna je tak výrazná, že se dnes této oblasti často říká „živitelka Evropy“.
Kontinentální oblast zaujímá čtvrtinu rozlohy Evropské unie a táhne se v širokém pásu ze západu k východu od střední Francie až po východní okraj Polska na severu a Rumunsko na jihu. Mimo území EU se rozkládá až k pohoří Ural na hranicích s Asií. Na jihu je celá oblast téměř zcela rozdělena na dvě části vysokými pohořími alpínské oblasti a stepními pláněmi panonské oblasti. Patří do ní i části pobřeží Jaderského moře a Baltského moře. Do kontinentální oblasti patří zcela nebo zčásti území celkem třinácti zemí Evropské unie. Oblast pokrývá většinu území Francie, Německa, Itálie, Polska, České republiky a Bulharska a také značné části Dánska, Belgie, Rakouska, Slovinska a Rumunska. Jen Lucembursko však spadá do kontinentální oblasti naprosto celé. Naopak ve Švédsku zabírá tato oblast jen 3 % jeho území. Podnebí je obecně charakterizováno značnými kontrasty mezi chladnými zimami a horkými léty. Kontinentální povaha podnebí je tím patrnější, čím více postupujeme od západu k východu. Na východě jsou extrémní výkyvy horka a chladu, respektive vlhka a sucha, běžnější a mají značný dopad na vegetaci. Směrem k západu jsou tyto charakteristické znaky méně patrné díky oceánským vlivům atlantské oblasti, která má mírnější podnebí. Například lednové teploty ve Varšavě jsou obvykle dosti hluboko pod bodem mrazu, zatímco v Alsasku většinou zůstávají nad 0 °C. Krajina kontinentální oblasti je převážně plochá na severu a kopcovitější na jihu, s výjimkou rozsáhlých mokřadů v povodí řek Pád a Dunaj. Velká Severoevropská nížina
Pod těmito rovinami leží morénový pás obsahující tisíce jezer, močálů a bažin kolem Pomořanska ve východním Německu a v Polsku. Je to jedna z nejméně obydlených částí kontinentální oblasti, a to nejen kvůli náročnému terénu, ale také kvůli své strategické poloze, kdy po obou světových válkách představovala hraniční pásmo mezi Východem a Západem. Více na jihu začíná být vegetace silně ovlivněna středomořskými a subalpínskými podmínkami. V nižších polohách Alp, Apenin a Karpat a také například v kopcovitých oblastech Vogéz, Arden a Schwarzwaldu se vyskytuje mnoho biologických druhů a přírodních stanovišť, které najdeme i v alpínské oblasti. Kontinentální oblastí protékají některé z nejvýznamnějších evropských řek, jako například Dunaj, Loira, Rýn, Pád, Labe, Odra, Visla atd. Tyto řeky hrají již mnoho let důležitou hospodářskou roli, neboť propojují sever a jih kontinentu sítí vnitrozemských kanálů. Většina z nich je proto zregulována, což vedlo k dramatickému úbytku rozsáhlých mokřadních typů stanovišť a příslušných druhů rostlin a živočichů. I přes tyto změny si kontinentální oblast uchovává poměrně bohatou biologickou rozmanitost. Protože se nachází na křižovatce tolika různých biogeografických zón, sdílí s jinými oblastmi řadu biologických druhů.
Natura 2000 v kontinentální oblasti
3
Kontinentální oblast 4
Po skončení poslední doby ledové se rostliny a živočichové znovu šířily po střední Evropě mnoha různými cestami. Některé druhy se vrátily z vyšších horských oblastí Alp a Karpat, jiné migrovaly k severu ze Středomoří nebo z Balkánského poloostrova. A ještě jiné přišly z východu. Výsledná rozmanitost rostlin, živočichů a typů přírodních stanovišť je pozoruhodně bohatá, přestože některé druhy mají čistě endemický výskyt jen v této oblasti. Co se týče využívání krajiny lidmi, hustota osídlení je zde obecně dost vysoká, zejména v severních částech Německa, Dánska a Polska, kde je mnoho měst. Střední Evropa byla řadu let průmyslovým srdcem kontinentu s rozsáhlou těžbou uhlí a železné rudy a hutnictvím mědi a oceli. Celým oblastem vévodí velké průmyslové zóny, jako například v Porúří v západním Německu. Podobné oblasti existují i ve východním Německu, v Polsku a v České republice. Tato oblast, označovaná také jako „černý trojúhelník“, je značně poškozena průmyslovými exhalacemi a odpady. Povrchová těžba uhlí, výroba hliníku, spalování hnědého uhlí (lignitu) atd. – při tom všem vznikala velká množství škodlivých vedlejších produktů. Proto zůstává „černý trojúhelník“ dodnes jednou z nejvíce znečištěných částí Evropy.
Natura 2000 v kontinentální oblasti
% území EU
Oblast
Příslušné země
Atlantská
Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Francie, Irsko, Portugalsko, Nizozemsko, Spojené království
18,4
Boreální
Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Švédsko
18,8
Kontinentální
Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Německo, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko
29,3
Alpínská
Rakousko, Bulharsko, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Itálie, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko, Slovensko
8,6
Panonská
Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko
3,0
Stepní
Rumunsko
0,9
Černomořská
Bulharsko, Rumunsko
0,3
Středomořská
Kypr, Španělsko, Francie, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko
20,6
Makaronéská
Španělsko, Portugalsko
0,2
Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) http://biodiversity.eionet.europa.eu; říjen 2008.
V kontinentální oblasti se vyskytuje 184 druhů živočichů a 102 druhů vzácných rostlin uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích a také více než třetina druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice o ptácích. Mnohé z nich jsou spojeny s charakteristickými bukovými, dubovými a habrovými lesy, které jsou pro tuto oblast typické. Mezi typické druhy ptáků patří mimo jiné datel černý Dryocopus martius, luňák červený Milvus milvus, jeřábek lesní Bonasa bonasia a lejsek bělokrký Ficedula albicollis. Pod korunami stromů si v bezpočtu lesních mikrostanovišť našlo útočiště velké množství druhů hmyzu a rostlin. Díky velkému počtu řek, bažin, nivních luk a dalších mokřadních stanovišť jsou v kontinentální oblasti značně zastoupeny také sladkovodní druhy živočichů. Například vydra říční Lutra lutra je dosud poměrně široce rozšířená, přestože jsou její populace vystaveny vzrůstajícímu tlaku v důsledku znečišťování a ztráty přírodních stanovišť. Skutečně pozoruhodný je také počet druhů ryb. Vyskytují se zde více než dvě třetiny všech druhů ryb uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích, včetně některých vzácných endemitů, jako je drsek větší Zingel zingel nebo hlavatka obecná Hucho hucho. Kontinentální oblast je také domovem mnoha vzácných obojživelníků. Jen v Pádské nížině v Itálii se vyskytuje osm druhů uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích. Patří mezi ně vzácný poddruh blatnice skvrnité, Pelobates fuscus insubricus, dva druhy jeskynních mločíků, Hydromantes ambrosii a Hydromantes strinatii, a také plachý macarát jeskynní Proteus anguinus. Ten je ve skutečnosti typičtější pro jeskynní soustavy Slovinska, kde je přezdíván „lidská ryba“ kvůli své bledé barvě kůže. Tento vzácný obojživelník dosahující délky 25 cm byl po mnoho let pro vědce hádankou díky své schopnosti dosáhnout pohlavní dospělosti, aniž by prodělal metamorfózu.
Foto © A. E. Zitek
Podobně jako v jiných oblastech Evropy je značná část krajiny kontinentální oblasti silně ovlivněna zemědělstvím.
Kuňka obecná Bombina bombina Tato žabka s nádherně zbarveným břichem, které používá k odstrašení predátorů, vede jinak velmi skromný život v drobných, chráněných rybníčcích s hladinou zalitou sluncem a v jejich okolí. Jejím oblíbeným místem výskytu jsou extenzivně spásané louky na půdách bohatých na vápník ve střední a východní Evropě. Dospělí jedinci přezimují na souši, ale převážnou část jarních a letních měsíců tráví ve vodě, kde se rozmnožují. Vzduch je během jejich námluv naplněn pochmurně znějícím kuňkáním. Bohužel, mnohá taková místa jsou nyní také intenzivně využívána k zemědělství, takže většina rybníčků vhodných pro tyto žáby je již přeměněna v pole nebo silně znečištěna. V důsledku toho populace kuňky obecné značně utrpěly. V různých zemích, jako je Dánsko a Německo, v současnosti probíhají snahy o obnovu rybníčků a jejich okolí. Do volné přírody jsou také znovu vysazováni jedinci odchovaní v péči člověka v naději, že posílí stávající populace.
Biologické druhy soustavy Natura 2000
Foto © Lubomír Hlásek
Biologické druhy soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti
Přestože nyní převažuje zemědělská velkovýroba, významné plochy polopřirozených travinných porostů a luk jsou dosud obhospodařovány extenzivním způsobem, zejména ve východních a jižních částech této oblasti. Přitahují takové druhy, jako je chřástal polní Crex crex nebo čáp bílý Ciconia ciconia, jejichž přežití závisí na systémech extenzivního zemědělství. Odhaduje se, že jen v Polsku samém je 40 tisíc čápů, přičemž na travnatých pláních mezi řekami Odra a Bug hnízdí čtvrtina jejich světové populace. Travinné porosty a vlhké louky jsou také obzvlášť bohaté na různé druhy rostlin, mezi které patří takové vzácné rostliny, jako je zvonek český Campanula bohemica nebo hořeček německý Gentianella germanica.
Hlavatka obecná Hucho hucho Tato středoevropská lososovitá ryba žije výhradně ve sladkých vodách. Může dosahovat až dvou metrů délky a hmotnosti až 100 kg. Kdysi byla běžným druhem v Rakousku a jižním Německu, avšak po výstavbě řady velkých vodních elektráren, které zcela zablokovaly přístup k mnoha potokům, jež bývaly jejím přirozeným trdlištěm, se území jejího výskytu dramaticky zmenšilo. Nyní se vyskytuje již jen na čtyřech samostatných přítocích rakouského toku Dunaje. Jedním z jejích posledních útočišť je říční soustava Pielach-Melk v Dolních Rakousích. Místní trdliště jsou dosud poměrně nedotčená, ale v přístupu rybám brání nejméně 13 překážek, jako jsou jezy a drobné hydroelektrárny rozmístěné po toku v délce 45 km. Od roku 1999 probíhají práce na zprostupnění těchto překážek pro hlavatky, jejichž konečným cílem je vytvořit nepřerušený úsek o délce přes 78 km, který pomůže znovu propojit vzájemně izolované populace této ryby.
Natura 2000 v kontinentální oblasti
5
Foto © D. Depree Foto © A. Balthazard
Lokality soustavy Natura 2000
Mapa lokalit soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti
1 Ardeny
Seznam lokalit soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti byl poprvé přijat v prosinci 2004 a později aktualizován v listopadu 2007 a znovu ještě v prosinci 2008. Celkem se v kontinentální oblasti nachází 7 475 lokalit významných pro Společenství (SCI) podle směrnice o přírodních stanovištích a dalších 1 478 zvláštních chráněných oblastí podle směrnice o ptácích (SPA). Často se také obě tyto kategorie chráněných území navzájem překrývají, což znamená, že uváděná čísla nejsou kumulativní. Nicméně se odhaduje, že společně představují více než 10 % celkové rozlohy této oblasti.
Foto © G. Raeymeakers
Oblast
Typy stanovišť
Živočichové
Rostliny
Atlantská
117
80
52
Boreální
88
70
61
Kontinentální
159
184
102
Alpínská
119
161
107
Panonská
56
118
46
Stepní
25
25
14
Černomořská
58
79
6
Středomořská
146
158
270
Makaronéská
38
22
159
Foto © F. Vassen
Počet typů stanovišť uvedených v příloze I a druhů nebo poddruhů uvedených v příloze II směrnice o stanovištích
2
SCI
Elsenborn
SPA SPA a SCI Mapa na základě souřadnic jednotlivých lokalit poskytnutých Evropskou komisí prostřednictvím oddělení SADL Univerzity v Lovani; říjen 2008.
Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) http://biodiversity.eionet.europa.eu — Uvedená čísla nejsou kumulativní, protože mnohá stanoviště a biologické druhy se vyskytují ve dvou nebo více biogeografických oblastech. — Ptáci z přílohy I směrnice o ptácích zde nejsou uvedeni, protože nejsou kategorizováni podle jednotlivých biogeografických oblastí.
Oblast
Počet SCI
Celková rozloha (km²)
Pevninská rozloha (km²)
% celkové pevninské rozlohy
Počet SPA
Celková rozloha (km²)
Pevninská rozloha (km²)
Atlantská
2 747
109 684
68 794
8,7
882
76 572
50 572
6,4
Boreální
6 266
111 278
96 549
12,0
1 165
70 341
54 904
6,8
Kontinentální
7 475
150 014
135 120
10,8
1 478
147 559
128 432
12,4
Alpínská
1 496
145 643
145 643
39,7
365
93 397
93 397
31,1
756
15 858
15 858
12,3
100
19 965
19 965
17,5
Panonská Stepní
34
7 210
7 210
19,4
40
8 628(*)
8 628(*)
24,4
Černomořská
40
10 243
8 298
71,8
27
4 100
3 561
30,8
Středomořská
2 928
188 580
174 930
19,8
999
147 358
142 350
16,0
Makaronéská
211
5 385
3 516
33,5
65
3 448
3 388
32,3
21 612
655 968
568 463
13,3
5 004
486 571
429 615
10,5
Total
Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) http://biodiversity.eionet.europa.eu; říjen 2008 — Počty SPA a SCI nejsou kumulativní, protože se tyto dva druhy lokalit navzájem do značné míry překrývají. — Některé lokality jsou na hranici mezi dvěma oblastmi, ovšem databáze neumožňuje rozdělit lokality mezi více oblastí, a proto mohou být některé lokality započteny dvakrát. — Procentní podíl mořských oblastí není k dispozici. — SPA nejsou vybrány podle biogeografické oblasti. — Rozloha SPA ve stepní oblasti je vypočtena na základě dostupných údajů systému GIS.
6
% celkové pevninské rozlohy
Nat Natura 20 2000 000 00 v kkontinentální ontinentální oblasti
Foto © Buchenwalkinstitut.eV.
4
Hainich
Foto © K. Sundseth
Foto © Nationalpark Hainich Hain
5
5
Mols Bierge
Foto © R.Clement/www.our-photo.lu
Foto © Biebzra National Park
Foto © D. Kjaer
3
Foto © G. Klosowscy
Bažiny podél řeky Biebrza
6
Údolíí ře řeky k Our
6
Foto © Sumava National Park
2 4
3 1
7 Národní park Šumava
7 Foto © J. Hlasek
8 8 9
11 Foto © Parco Delta del Po
Foto © A. Sylwester
Rakov Škocjan
12 Foto © R. Czech
Foto © elf_14/flickr.com
Delta řeky Pád
11 Cheile Nerei
Foto © Mladen Vasilev www.neophron.com
Foto © I. Modic
Foto © www.lalupusinfabula.it
12 9
Foto © BBL Hartberg
Foto © A. Hodalič
10 0
10
Údolí řeky Lafnitz
Jezero Srebarna
Foto © Chavdar Nikolov www.neophron.com
Natura 2000 v kontinentální oblasti
7
Typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000
Vlhká louka s kosatci na Slovensku. Foto © M. Lohmann. Vložený snímek: čáp bílý. Foto © J. Hlásek
Typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000 v kontinentální oblasti Dokud ještě neexistovalo zemědělství, značné části kontinentální oblasti vévodily listnaté lesy. Klimatické podmínky a půda jsou tu zvlášť vhodné pro listnaté stromy, jako je buk lesní Fagus sylvaticus, který zde má střed svého rozšíření. Více na jih buky postupně ustupují dubům a habrům, zatímco na severu, ve vyšších polohách a na chudších půdách stále více převládají přirozené porosty jehličnanů, zejména na chladnějších, severních svazích.
Foto © www.lalupusinfabula.it/Attivita/Acqua/fiumi-laghi-mari.htm
Tyto výjimečně bohaté biotopy jsou důležité pro šíření biologických druhů, protože představují přirozený ekologický koridor, kterým se mohou volně se vyskytující
8
Natura 2000 v kontinentální oblasti
živočichové i rostliny dostávat skrz oblasti, z nichž se rychle stává stále neprostupnější krajina. Bohužel, většina těchto poříčních biotopů již dnes vymizela nebo je izolována a je mnohem menší než dřív. Mezi většinou řek a v zaplavovaných rovinných oblastech se kdysi běžně vyskytovaly rozsáhlé plochy rašelinných lesů, břehových lesů a lužních lesů. Tato výjimečně bohatá přírodní stanoviště hrají významnou úlohu přirozených biokoridorů v krajině. Většina z nich však již dnes neexistuje a čím dál méně je i těch zbývajících. Lesy většinou přetvořili první osadníci v ornou půdu, louky a pastviny již před stovkami let. Z výsledných polopřírodních biotopů se nakonec vyvinuly cenné rezervoáry původních biologických druhů, ale i ty jsou nyní ohroženy úpadkem tradičních způsobů hospodaření a intenzifikací zemědělství. Dnes pokrývají asi šestinu rozlohy kontinentální oblasti travinné porosty, od subalpínských luk a vápnomilných travinných porostů ve vyšších polohách až po nížinné louky, na kterých se sklízí seno, a zaplavované nivní louky.
Delta řeky Pád Delta řeky Pád, která se v kontinentální oblasti nachází na pobřeží Jaderského moře, je nejrozsáhlejším mokřadem v Itálii a jedním z nejproduktivnějších míst ve Středomoří. Zaujímá asi 1 300 km², z nichž více než třetina je chráněna jakožto zvláštní chráněná oblast podle směrnice o ptácích. Lze zde spatřit přes 280 druhů ptáků včetně vzácných volavek vlasatých Ardeola ralloides, kormoránů malých Phalacrocorax pygmaeus a poláků malých Aythya nyroca. Ohromná rozmanitost druhů je zapříčiněna různorodostí zdejších přírodních stanovišť na souši, podél řeky i na pobřeží. Řeky, bažiny, písečné duny, pobřežní laguny, sladkovodní mokřady, starobylé borové lesy a smíšené doubravy – ty všechny se spojují v bohatou mozaiku navzájem propojených biotopů. Druhy typické pro kontinentální oblast zde žijí bok po boku se zástupci flóry a fauny středomořské oblasti. K této složité skladbě přispěla také dlouhá historie využívání těchto oblastí člověkem. Avšak velice intenzivní úroveň lidské činnosti a průmyslový rozvoj si v poslední době na přírodním bohatství delty Pádu vybírají svou daň. Proto nyní probíhají snahy vypracovat jednotnější přístup k dlouhodobé správě celé delty v rámci všech odvětví.
Mezi další typické druhy mokřadních stanovišť patří jezera a rašeliniště, jakož i rozsáhlé sladkovodní bažiny a močály. Například v údolí řeky Biebrza na severovýchodě Polska se nachází jeden z největších a nejméně narušených mokřadních komplexů ve střední Evropě. Je tomu tak proto, že sama řeka si udržuje poměrně nedotčené hydrologické poměry, což jí umožňuje rozlévat své bohaté vody široko po rovinaté krajině. Jinde je zase krasové podloží provrtáno rozsáhlými jeskynními soustavami. Ty představují významné místo výskytu mnoha vzácných druhů netopýrů a také dalších specializovaných zástupců fauny a flory. Jeskyně na Šumavě v České republice a Postojenské jeskyně ve Slovinsku patří k největším z jeskynních soustav ve střední Evropě a jsou důležitým útočištěm pro některé z nejvzácnějších druhů evropských netopýrů. Dalším neobyčejným, ale přitom charakteristickým druhem přírodních stanovišť v kontinentální oblasti jsou vnitrozemské duny. V poslední době ledové se ve značné části střední Evropy ukládaly mohutné vrstvy písku, případně sem byly přineseny jako sediment velkými řekami. Podobně jako u písečných útvarů na pobřeží bylo vynaloženo značné úsilí ke stabilizaci těchto neúrodných ploch, zejména výsadbou jehličnatých stromů a opatřeními ke zvýšení úrodnosti půdy. Proto jsou zbylé plochy dun se svou výjimečnou faunou a flórou mnohem menší než dříve a silně rozdrobené.
Foto: © F. Vassen
Značný počet pobřežních stanovišť se rovněž nachází podél severního a jižního okraje kontinentální oblasti. Jsou zde plochy otevřeného moře, písečné a oblázkové pláže, slané louky, laguny, holé nebo vřesovišti porostlé duny a pobřežní lesní porosty – ty všechny jsou domovem velkého množství různých druhů volně se vyskytujících rostlin a živočichů. Nacházejí se zde i dvě z největších soustav pohyblivých dun v Evropě, Raabjerg Mile na Jutském poloostrově a národní park Slowinski v Polsku.
Typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000
Foto © Andrzej Keczyński
Nivní louky byly kdysi velmi rozsáhlé a pokrývaly velká území v údolích řek. Přestože se jejich rozloha značně zmenšila, stále ještě poskytují útočiště mnoha vzácným mokřadním druhům, jako je kosatec sibiřský Iris sibirica, chřástal polní Crex crex a rákosník ostřicový Acrocephalus paludicola.
Bělověžský prales Bělověžský prales, který pokrývá asi 120 000 hektarů na hranicích Polska s Běloruskem, je jednou z největších dosud zachovaných oblastí smíšeného pralesa v Evropě. Prales, který byl kdysi soukromým loveckým revírem polských králů a ruských carů, je přísně chráněn jako přírodní rezervace již od 20. let minulého století. Proto zde probíhalo jen velmi málo lesnických činností, což umožnilo vznik výjimečně bohaté škály různých druhů. Dosud zde bylo zaznamenáno až 632 druhů cévnatých rostlin, což představuje téměř třetinu všech rostlin, které se v Polsku vyskytují. Také zde bylo zaznamenáno přes 230 druhů ptáků, včetně mnoha druhů orlů, sov a datlovitých ptáků. Žijí zde i významné populace vlků, rysů a vyder, ale asi nejvíce se prales proslavil díky místní populaci zubra evropského. Tento živočišný druh byl v přírodě vyhuben v roce 1919, ale o deset let později se pod přísným vědeckým dohledem podařilo jej do volné přírody znovu vypustit. Jeho populace od té doby vzrostla na více než 700 kusů, ale kvůli malému počtu chovných zvířat zůstává vysoce zranitelná rizikem příbuzenské plemenitby. Prales a jeho staleté stromy jsou také ohroženy rozmáhajícím se lesním hospodářstvím.
Travinné porosty na podloží bohatém na těžké kovy Tyto travinné porosty se vyskytují na půdách obsahujících zvýšené úrovně těžkých kovů, jako je olovo, zinek, chrom nebo měď. Nejvíce se tyto porosty vyskytují na uměle vzniklých stanovištích spojených s dřívější hornickou činností (anglický název tohoto druhu stanoviště, který zní „calaminarian“, je ve skutečnosti odvozen od jména oblasti La Calamine, kde se nachází jeden z nejstarších zinkových dolů v Belgii). Téměř přirozené příklady výskytu tohoto biotopu na přírodních skalních výspách a oblázkových březích řek jsou menšího rozsahu. Přestože jsou těžké kovy pro rostliny obvykle jedovaté, některé druhy jako například violka Viola calaminaria, kuřička jarní Minuartia verna nebo kruštík Youngův Epipactis youngiana se dokázaly přítomnosti těchto škodlivých látek velmi dobře přizpůsobit. Nízká úroveň živin a těžké kovy pomáhají udržet vegetaci poměrně řídkou a zpomalují sukcesi, což těmto výjimečnějším rostlinám umožňuje nerušený rozvoj bez konkurence obvykle velmi životaschopných kolonizujících druhů.
Natura 2000 v kontinentální oblasti
9
Problematika hospodaření
Toulavá seč s koňmi v Národním parku Hainich. © Nationalpark Hainich
Problematika hospodaření v kontinentální oblasti
Foto © J. Hlásek
Značná část krajiny kontinentální oblasti prošla zásadní přeměnou v důsledku mnoha staletí různých a postupně se měnících způsobů využívání půdy. Velké plochy bučin byly vykáceny, protože bylo třeba získat palivové dříví pro průmyslové pece a také proto, že musely ustoupit intenzivní zemědělské velkovýrobě. Mokřady a nivní louky byly odvodněny, aby se plocha zemědělské půdy ještě více zvětšila. Řeky byly spoutány hrázemi a nábřežními zdmi a zregulovány, aby nedocházelo k záplavám a mohly být využívány k vnitrozemské plavbě.
Datel černý. Foto © J. Hlásek
V 19. století již ve všech nejdůležitějších oblastech, jako je Porúří nebo tzv. „černý trojúhelník“ mezi Německem, Polskem a Českou republikou, vzkvétal těžký průmysl. Počet obyvatel zde rychle vzrůstal, protože se sem lidé stěhovali za prací. Dopady na životní prostředí byly velmi závažné. Velké plochy byly urbanizovány a přeměněny v průmyslové zóny. Znečištění začalo způsobovat velké problémy. Pouze přírodní stanoviště na méně úrodných plochách, jako jsou rašeliniště, bažiny a vřesoviště, unikla této zásadní přeměně. Na těchto plochách se hospodařilo jen extenzivně, nebo vůbec ne. To je případ oblastí v Pomořansku, ve středním Bulharsku nebo ve Francouzském středohoří. Všude tam se dosud rozkládají velké plochy rašelinišť, močálů, lesů a luk. Poměrně nedotčeno zůstalo po 2. světové válce také mnoho oblastí na hranicích mezi tehdejším Východem a Západem. Téměř jako by se tam čas zastavil. Také zde
Péče o biologické druhy uvedené v příloze IV – případ křečka polního Křeček polní Cricetus cricetus byl kdysi značně rozšířen po celé kontinentální oblasti. Bylo možné ho nalézt na poli s téměř jakoukoli plodinou od pšenice a žita přes oves a ječmen až po kukuřici a cukrovou řepu, kde si v hlinité půdě vyhrabával složité nory, do nichž si v noci snášel různá semena a jinou potravu. Po mnoho let byl pronásledován jako zemědělský škůdce a odchytáván za účelem prodeje kožek, až nakonec po přechodu k intenzivnímu mechanizovanému zemědělství začaly stavy tohoto hlodavce klesat. Populace se snížily tak dramaticky, že nyní je podle přílohy IV směrnice o stanovištích ve většině zemí přísně chráněn. Aby však mohly stále roztříštěnější populace křečka dlouhodobě přežít, je nutno zavést opatření aktivní ochrany. Několik zemí v poslední době zavedlo plány ochrany křečků, ve kterých podporují uzavírání smluv s místními zemědělci o takových způsobech hospodaření, které jsou vůči křečkům šetrnější. Zemědělci mohou v některých zemích obdržet v rámci agroenvironmentálních projektů EU doplňkové platby, pokud se zaváží provést celou řadu jednoduchých opatření, které křečkům prospívají. Patří mezi ně taková opatření, jako pěstování pruhů vojtěšky podél okrajů polí, omezení používání hnojiv, látek na hubení hlodavců nebo herbicidů či menší hloubka orby nejvýše do 20 cm a sklizeň až po polovině října.
10
Natura 2000 v kontinentální oblasti
Dunaj od svého pramene v pohoří Schwarzwald až k ústí v ohromné deltě na pobřeží Černého moře urazí tisíce kilometrů. Na své cestě protéká mnoha zeměmi. Po staletí měla řeka pro tyto země zásadní ekologickou, kulturní a ekonomickou hodnotu. Vzhledem k nezměrné hodnotě této řeky probíhají od roku 1985 snahy o zastavení nebo dokonce zvrácení následků některých nejhorších případů znečišťování a dalších záporných vlivů hospodářského rozvoje. Všechny země, jimiž tato řeka protéká, v roce 1991 podepsaly mezinárodní úmluvu o ochraně a správě Dunaje a v roce 1994 ministři životního prostředí přijali příslušný strategický akční plán. Zároveň byla k realizaci tohoto akčního plánu zřízena mezinárodní komise pro ochranu řeky Dunaje. Později byla tato komise rovněž jmenována orgánem, který má koordinovat vypracování plánu správy Podunajské nížiny podle směrnice pro vodní hospodářství.
se však v důsledku nedávného rozpadu komunistických režimů a opětovného otevření státních hranic způsoby využívání půdy rychle mění, protože zemědělci většinou buď své pozemky opouštějí nebo naopak dochází k intenzifikaci výroby. Reforma společné zemědělské politiky a zavedení plateb podle rozlohy, a nikoli podle objemu produkce mohou přispět ke zpomalení tohoto vývoje. Skutečnost, že soustava Natura 2000 je nyní konkrétně uvedena v nařízení EU o rozvoji venkova, je důležitým politickým krokem na cestě k dosažení lepšího propojení zemědělství a ochrany přírody. I když v porovnání s atlantskou oblastí je krajina stále ještě dobře zalesněná (asi 27 % celkové rozlohy), jen malou část tvoří polopřirozené listnaté lesy. Odhaduje se, že 75 % původního lesa již neexistuje, a to, co zbylo, silně změnily komerční postupy lesního hospodářství. Dominantní dřevinou hospodářských lesů je nyní borovice lesní Pinus sylvestis, která se za normálních podmínek vyskytuje pouze na chudších půdách. Jen v Německu tvoří 72 % všech lesů. Svou daň na biologické rozmanitosti této oblasti, a zejména právě na lesích, si vybraly i průmyslové škodliviny v ovzduší. Například vysoké emise oxidu siřičitého, oxidů dusíku nebo amoniaku jsou hlavní příčinou kyselých dešťů. Ty nejenže vedou k rozsáhlému poškozování lesní vegetace, ale také zvyšují zranitelnost porostů působením přírodních sil, jako jsou vichřice, nebo zavlečením škůdců a chorob. Odhaduje se, že v důsledku těchto vlivů je značná část lesů v Polsku a České republice částečně bez listí.
Problematika hospodaření
Foto © Nationalpark Donau-Auen
Mezinárodní spolupráce pro Podunajskou nížinu
Rovněž řeky, záplavová území a další mokřady kontinentální oblasti utrpěly značné škody v důsledku vysokých úrovní průmyslového a zemědělského znečištění. Mnoho vodních toků je proto zcela bez života. Většina řek také v posledních 200 letech doznala podstatných fyzických změn. Byly přeměněny v kanály, napřímeny, prohloubeny a spoutány nábřežními zdmi a přehradami. Některé, jako například Rýn, se změnily ve významné plavební trasy. Jiné byly rozsáhle přetvořeny pro účely výroby elektrické energie. Okolní lužní lesy a louky byly rovněž odvodněny a přeměněny pro potřeby zemědělství nebo za účelem prevence záplav. I přes tyto převratné změny však stále ještě podél většiny velkých řek existují zbytky původních přirozených a polopřirozených stanovišť, třebaže v silně omezené podobě. S ohledem na hospodářskou i ekologickou hodnotu těchto řek sílí snahy o zavedení méně agresivních hospodářských řešení a tam, kde je to možné, také o případnou obnovu alespoň části přirozené dynamiky těchto vodních toků. Díky rámcové směrnici o vodním hospodářství je nyní vyžadován integrovaný přístup správy po celé délce toků velkých řek a v jejich povodích, a to bez ohledu na politické nebo odvětvové hranice. Chřástal polní. Foto © E. Barbelette, LPO
Natura 2000 v kontinentální oblasti
11
Natura 2000 in the
Atlantic Region
Natura 2000 v atlantské oblasti
Natura 2000 in the
Natura 2000 in the
Continental Region
Boreal Region
Natura 2000 v boreální oblasti
Natura 2000 v kontinentální oblasti
Natura 2000 in the
Alpine Region
KH-78-09-635-CS-C
Tuto řadu tvoří následující brožury:
Natura 2000 v alpínské oblasti
Natura 2000 in the
Natura 2000 in the
Macaronesian Region
Black Sea Region
European Commission
Natura 2000 v panonské oblasti
Natura 2000 ve stepní oblasti
Natura 2000 v černomořské oblasti
Natura 2000 ve středomořské oblasti
Natura 2000 v makaronéské oblasti
V Evropské unii je devět biogeografických oblastí, z nichž každá má svou vlastní charakteristickou skladbu vegetace, podnebí a geologických poměrů. Lokality významné pro Společenství jsou v každé oblasti vybírány na základě seznamů předložených každým členským státem v dané oblasti. Spolupráce na této úrovni usnadňuje ochranu biologických druhů a typů stanovišť s podobnými přírodními podmínkami výskytu v mnoha zemích bez ohledu na politické a správní hranice. Společně se zvláštními chráněnými oblastmi vyhlašovanými podle směrnice o ptácích pak lokality významné pro Společenství vybrané v každé biogeografické oblasti tvoří ekologickou soustavu Natura 2000, která se rozkládá ve všech 27 členských zemích EU.
Foto © Guido Puhlmann, Biosphärenreservat Flusslandschaft Mittlere Elbe
ISBN 978-92-79-13166-0
