Natura 2000 v panonské oblasti

Natura 2000 v panonské oblasti


Evropská komise Generální ředitelství pro životní prostředí Autor: Kerstin Sundseth, Ecosystems LTD, Brusel Vedoucí redaktorka: Susanne Wegefelt, Evropská komise, oddělení pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti B2, B-1049 Brusel Přispěvatelka: Judit Sandor Poděkování: Děkujeme Evropskému tematickému centru pro biologickou rozmanitost a Katolické univerzitě v Lovani, oddělení SADL, za poskytnutí údajů pro tabulky a mapy Výtvarný návrh: NatureBureau International Fotografie: přední strana obálky: HLAVNÍ SNÍMEK: panonské stepi v Hortobágy © Szilvia Gőri; SNÍMKY PO STRANĚ OBÁLKY (shora dolů): © Zsolt Kalotás, © Daniel Dítě, © Josef Hlásek, © Bálint Halpern Zadní strana obálky: typická panonská krajina © Zoltán Vajda Další informace o soustavě Natura 2000 lze získat na adrese http://ec.europa.eu/environment/nature

Obsah Panonská oblast – rovinatá pánev obklopená horami ........................................................................................s. 3 Rostlinné a živočišné druhy panonské oblasti chráněné v rámci soustavy Natura 2000 ........................s. 5 Mapa lokalit panonské oblasti chráněných v rámci soustavy Natura 2000............................................s. 6 Typy přírodních stanovišť panonské oblasti chráněných v rámci soustavy Natura 2000 .....................s. 8 Správní problematika panonské oblasti ..................... s. 10

Evropská přímá linka Europe Direct je služba, která Vám pomůže najít odpovědi na Vaše otázky o Evropské unii. Nové telefonní číslo (*): 00 800 6 7 8 9 10 11 (*) Někteří provozovatelé mobilních telefonních sítí neumožňují volání na telefonní čísla začínající předčíslím 00 800 nebo tato telefonní čísla zpoplatňují.

Informace o Evropské unii lze získat na internetu (http://ec.europa.eu). Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010 © Evropská společenství, 2010 2010 – 12 s. – 21 × 29,7 cm ISBN 978-92-79-14711-1 doi:10.2779/14500 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje. Fotografie jsou chráněny zákonem na ochranu autorských práv, žádnou z nich nelze použít bez předchozího písemného souhlasu fotografů. Printed in Belgium Vytištěno na recyklovaném papíře vyznamenaném ekoznačkou EU za grafický papír. (http://ec.europa.eu/environment/ecolabel)

2

the Pannonian Natura 2000 vinpanonské oblastiRegion

Rovinatá pánev obklopená horami Krajina pusty v okolí Hortobágy, Maďarsko. © Ronnie Zeiller/4nature

Panonská oblast – rovinatá pánev obklopená horami Panonskou oblast tvoří z větší části rozsáhlá rovinatá záplavová pánev, kterou ze severu k jihu protínají dvě velké řeky – Dunaj a Tisa. Pánev, která byla v dávné minulosti vnitrozemským mořem, obklopují téměř úplně a ze všech stran nízko položená horstva a pohoří. Na severu a na východě leží Karpaty, na západě Alpy a na jihu Dinárské hory. Panonská oblast zahrnuje celé území Maďarska, okrajové oblasti Slovenska, České republiky a Rumunska, tedy oblasti v rámci EU, a spolu s tím i okrajové oblasti Srbska, Chorvatska a Ukrajiny, které se nacházejí za hranicemi EU. Chráněná poloha oblasti kryté horami má značný dopad na její biologickou rozmanitost. Ovlivňuje i její podnebí. Vlhký vzduch přicházející ze západu se zde vyrovnává vlivem spíše suchého a teplejšího vzduchu ze Středomoří a chladnějších teplot z blízkých Karpat a Alp. V důsledku těchto komplexních vzorců typických pro zdejší počasí se panonská oblast nevyznačuje pásmovým uspořádáním, které je obvyklejší v jiných biogeografických regionech, nýbrž mozaikovou vegetační strukturou. Protichůdné klimatické vlivy jsou rovněž příčinou prudkých bouří, které se někdy v různých ročních obdobích nad rovinami strhnou. Pánev kdysi pokrývaly velké plochy teplomilných lesů a lesostepí s převahou dubů, které byly nicméně v průběhu staletí postupně mýceny a na jejich místě vznikaly rozsáhlé stepní traviny, které se prostírají od obzoru k obzoru po celé zdejší rovině. Takzvaná pusta není pouze jednou z nejstarších člověkem utvářených krajin

Evropy, jež byla po staletí uchovávána a využívána pouze ke skrovnému pastevectví a zemědělství, nýbrž je také jednou z největších souvislých stepních travin v Evropě. Velká maďarská nížina zabírá tři čtvrtiny Maďarska, stejně významné jsou však i Malá maďarská nížina na západě, zasahující na Slovensko, a Drávská nížina na jihu na hranici s Chorvatskem. Dalším klíčovým rysem panonské oblasti je – vcelku překvapivě – voda. Okolní hory a pohoří jsou pro tento jinak suchý region důležitým zdrojem vody. V minulosti byly rozsáhlé oblasti pánve pravidelně zaplavovány Tisou a Dunajem, jejichž tok je zde pomalý a napájený z bohaté sítě přítoků. Voda z těchto řek se rozlévala na velké plochy rovinaté krajiny a vytvářela v ní mělká jezírka a mokřady, které po čase vyschly a místy nebyly hlubší než několik málo centimetrů. Voda po sobě v průběhu vysychání a opětovných záplav zanechala mohutné usazeniny písku, naplaveného bahna a spraše s vysokým obsahem hornin. Postupem času byly tyto jemné částečky rozneseny převažujícími východními větry až do velkých vzdáleností, takže vytvořily spletitou mozaiku rozdílných biotopů, jakou jsou vnitrozemské písečné duny, písčité a sprašové stepní traviny a smíšené javorové a dubové lesy na sprašových půdách. Pohoří, která tyto rovinaté nížiny obklopují, značnou měrou dále přispívají k této již beztak komplexní biologické rozmanitosti. Vliv mají hlavně na rozptýlení druhů a jejich migraci. Řada z nich se postupem času vyvinula v endemické druhy, které se vyskytují pouze v tomto regionu. Tato pohoří dosud uchovala významné lesní plochy a suché horské louky, kde se ve srovnání s nížinami nacházejí velmi rozdílné skupiny živočišných a rostlinných druhů. Na severu přecházejí tato pohoří v Karpaty a tvoří zde typickou krasovou krajinu. Aggtelek, Slovenský kras a Moravský kras jsou ukázkové příklady. Pod povrchem zde


3

Rovinatá pánev obklopená horami

vzniklo rozsáhlé podzemní bludiště jeskyní, ponorných řek a akviferů, které si zde razí cestu porézními vápencovými skalami. Jsou to rovněž místa jedinečných forem života. Při tak velkém bohatství různých a zcela protikladných biotopů není nijak překvapivé, že panonská oblast se vyznačuje neobyčejně vysokým stupněm rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, a to i druhů endemických. Velmi důležitá je tato oblast rovněž pro ptactvo. Na mělké mokřiny se každoročně slétávají statisíce hus, kachen a dalších druhů brodivých ptáků. Jsou mezi nimi i vzácné druhy jako běločelá husa malá, Anser erythropus, a kolpík druhu Platalea leucorodia. Člověk zasahuje do utváření panonské oblasti zásadním způsobem už několik tisíciletí. V současnosti je již více než 60 % území proměněno v ornou půdu. Pastevectví a zemědělství se provozovalo v rozsáhlých částech pusty již dříve způsobem poměrně udržitelným. V moderní době však došlo k drastickým změnám, v jejichž důsledku bylo zničeno mnoho přírodních a polopřírodních stanovišť. Koncem 19. století se zde začaly ve velkém měřítku budovat systémy zavlažovacích kanálů a půdní meliorace, což vedlo k tomu, že záplavové oblasti a rovněž i samotná pusta byly z velké části rozparcelovány a vysušeny, aby tu bylo možné pěstovat kulturní plodiny, kromě nichž se zde začaly šířit i rychle rostoucí cizorodé stromy, jako trnovník akát (Robinia pseudoacacia).

4

Natura 2000 vinpanonské oblastiRegion the Pannonian

Oblast

Příslušné země

Atlantská

Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Francie, Irsko, Portugalsko, Nizozemsko, Spojené království

% území EU 18,4

Boreální

Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Švédsko

18,8

Kontinentální

Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Německo, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko

29,3

Alpínská

Rakousko, Bulharsko, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Itálie, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko, Slovensko

8,6

Panonská

Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko

3,0

Stepní

Rumunsko

0,9

Černomořská

Bulharsko, Rumunsko

0,3

Středomořská

Kypr, Španělsko, Francie, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko

20,6

Makaronéská

Španělsko, Portugalsko

0,2

Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) http://biodiversity.eionet.europa.eu; říjen 2008.

I když panonská oblast zaujímá pouze 3 % rozlohy EU, je domovem 118 druhů živočichů a 46 druhů rostlin uvedených ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť, jakož i zhruba 70 druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků. Tento vysoký počet neodráží pouze vysoký stupeň biologické rozmanitosti tohoto malého regionu, ale rovněž křehkost a omezený výskyt některých druhů, zejména místních endemitů. Patří mezi ně endemické rostliny, jako je ocún písečný (Colchicum arenarium), drobný růžový hvozdík druhu Dianthus diutinus, koniklec luční uherský (Pulsatilla pratensis, poddruh hungarica) či ruměnice turnianská (Onosma tornensis), a stejně tak i živočichové jako maďarská zmije menší, též Ursiniho (Vipera ursinii, poddruh rakosiensis), plž zdrojenka široká (Sadleriana pannonica) a průsvitný blešivec jeskynní (Niphargus aggtelekiensis), který, jak naznačuje i jeho jméno, se vyskytuje pouze v podzemních jeskyních Aggteleku a Slovenského krasu na hranici mezi Maďarskem a Slovenskem. V oblasti žije též velké množství druhů bezobratlých (67 z nich je uvedeno ve směrnici o přírodních stanovištích). Mnoho z nich žije v lesích, které stále ještě pokrývají velké části nižších partií pahorkatin a pohoří. Patří mezi ně několik v Evropě velmi vzácných a krásně zbarvených brouků, jako je roháč obecný (Lucanus cervus) a noční Morimus funereus nebo malý červený Cucujus cinnaberinus. Významně zastoupeny jsou rovněž ryby (24 druhů uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích) a netopýři (10 druhů uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích). Netopýři vyhledávají rozlehlé podzemní jeskyně a přirozené lesní porosty, které jsou pro tuto oblast typické.

Fotografie © Daniel Petrescu www.ibis-tours.ro

Především je však tato oblast velmi důležitá pro ptactvo. Ve velkých počtech zde dosud hnízdí velké množství druhů, které jsou ve zbytku EU ohroženy, jako je drop velký (Otis tarda), polák malý (Aythya nyroca), orel

Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) Poštolka rudonohá je typickým druhem stepních a lesostepních pásem. Vyskytuje se v relativně teplých a otevřených biotopech, jako jsou travnaté pláně a louky s nízkým podrostem, roztroušenými skupinkami stromů a galeriovými lesy, ve kterých hnízdí. Její stravu tvoří hlavně sarančata, brouci, vážky, všekazi a příležitostně i drobní savci. Tito ptáci si nestaví svá vlastní hnízda, ale snaží se místo toho obsadit stará nebo nepoužívaná hnízda havranů, nacházející se ponejvíce v celých koloniích. Poštolky jsou společenští ptáci a jejich kolonie mohou někdy čítat až několik stovek párů.

Biologické druhy soustavy Natura 2000

Fotografie © Hortobágy National Park Archives

Rostlinné a živočišné druhy panonské oblasti chráněné v rámci soustavy Natura 2000

Z celé EU se hlavní hnízdiště v současnosti nachází právě v panonské oblasti a počet zdejší populace se odhaduje na přibližně 2 000 párů. Stejně jako na jiných místech však i zde jejich počet neustále ubývá. Souvisí to pravděpodobně s úbytkem hmyzu, k němuž došlo v důsledku používání pesticidů, a další příčinou, která působí zároveň s tím, je rozpad místní populace havranů v důsledku jejich pronásledování.

královský (Aquila heliaca) a raroh lovecký (Falco cherrug). Potravou těchto dravců jsou často drobní hlodavci obývající písčité stepi, traviny a houštiny, jako je sysel (Spermophilus citellus) a jižní druh myšivky stepní (Sicista subtilis). Oba tyto druhy jsou nyní v důsledku ubývání jejich přirozeného prostředí velmi vzácné. Mělké mokřady a alkalická jezírka jsou učiněným rájem pro vodní a stěhovavé ptáky. Každé jaro a každý podzim přilétají do této oblasti statisíce ptáků, aby si zde během svého každoročního stěhování odpočinuli a opatřili potravu. Jen v Hortobágy může být v těchto ročních obdobích až 80 000 jeřábů (Grus grus). Doprovází je velká hejna divokých hus, kachen a dalších brodivých ptáků.

Sysel (Spermophilus citellus) Sysel je druhem zemní veverky, který se vyskytuje endemicky pouze v Evropě. Lze ho snadno rozpoznat podle jeho typického postoje, kdy stojí vztyčen na zadních nohou, a podle hvízdání, které vydává, když spatří nějakého predátora, ať už je to dravý pták, čáp nebo větší masožravec. Je to typický druh obývající travnaté pláně a stepi, jehož potravu tvoří především semena, květiny, hmyz a kořínky. Měkké hlinitopísčité a písčité půdy jsou ideálním substrátem, ve kterém si může stavět své nory. Oblast jeho druhového rozšíření je pásmem Karpat rozdělena na dvě části. Jednu část tvoří Panonská pánev, druhá se nachází více na východ a na jih v jižním Rumunsku, v Bulharsku, Moldavsku a na Ukrajině. V obou regionech došlo během posledních desetiletí v důsledku přeměňování stepních travin na ornou půdu, většího využívání těžkých zemědělských strojů a opouštění pastvin, zarůstajících nyní vysokou trávou, kterou dříve pomáhala držet v mezích pasoucí se stáda, k vážnému úbytku syslí populace.


5

Lokality soustavy Natura 2000

Stáda tradičního šedého skotu přispívají k uchování přirozené vegetace pusty. Fotografie © László Lisztes

Mapa lokalit panonské oblasti chráněných v rámci soustavy Natura 2000 Seznam lokalit nacházejících se v panonské oblasti a chráněných v rámci soustavy Natura 2000 byl poprvé přijat v listopadu 2007 a následně aktualizován v prosinci 2008. Celkem se v panonské oblasti nachází 756 lokalit klasifikovaných jako lokality významné pro Společenství (SCI) podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a 100 zvláště chráněných oblastí (ZCHO) podle směrnice o ochraně ptáků. Lokality významné pro Společenství a zvláště chráněné oblasti se velkou částí svého území často překrývají, z čehož plyne, že se nejedná o kumulativní čísla. Odhaduje se nicméně, že dohromady tvoří zhruba 15 % celkové územní rozlohy oblasti.

Oblast

Počet SCI

Celková rozloha (km2)

Pevninská rozloha (km2)

Počet typů stanovišť uvedených v příloze I a druhů nebo poddruhů uvedených v příloze II směrnice o stanovištích Oblast

Typy stanovišť

Atlantská

117

80

52

Boreální

88

70

61

Živočichové

Kontinentální

159

184

102

Alpínská

119

161

107

Panonská

56

118

46

Stepní

25

25

14

Černomořská

58

79

6

Středomořská

146

158

270

38

22

159

Makaronéská

Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) http://biodiversity.eionet.europa.eu. – Uvedená čísla nejsou kumulativní, protože mnohá stanoviště a biologické druhy se vyskytují ve dvou nebo více biogeografických oblastech. – Ptáci z přílohy I směrnice o ptácích zde nejsou uvedeni, protože nejsou kategorizováni podle jednotlivých biogeografických oblastí.

% celkové pevninské rozlohy

Počet ZCHO

Celková rozloha (km2)

Pevninská rozloha (km2)

% celkové pevninské rozlohy

Atlantská

2 747

109 684

68 794

8,7

882

76 572

50 572

6,4

Boreální

6 266

111 278

96 549

12,0

1 165

70 341

54 904

6,8

Kontinentální

7 475

150 014

135 120

10,8

1 478

147 559

128 432

12,4

Alpínská

1 496

145 643

145 643

39,7

365

93 397

93 397

31,1

756

15 858

15 858

12,3

100

19 965

19 965

17,5

34

7 210

7 210

19,4

40

8 628

8 628

24,4

Panonská Stepní Černomořská

40

10 243

8 298

71,8

27

4 100

3 561

30,8

Středomořská

2 928

188 580

174 930

19,8

999

147 358

142 350

16,0

Makaronéská

211

5 385

3 516

33,5

65

3 448

3 388

32,3

21 612

655 968

568 463

13,3

5 004

486 571

429 615

10,5

Celkem

Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) http://biodiversity.eionet.europa.eu; říjen 2008. – Počty ZCHO a SCI nejsou kumulativní, protože se tyto dva druhy lokalit navzájem do značné míry překrývají. – Některé lokality jsou na hranici mezi dvěma oblastmi, ovšem databáze neumožňuje rozdělit lokality mezi více oblastí, a proto mohou být některé lokality započteny dvakrát. – Procentní podíl mořských oblastí není k dispozici. – ZCHO nejsou vybrány podle biogeografické oblasti. – Rozloha ZCHO ve stepní oblasti je vypočtena na základě dostupných údajů systému GIS.

6

Rostliny


8

Fotografie © Slovenský kras NP

Fotografie © BirdLife Hungary

Fotografie © Daniel Dítě

Moravský kras

1

8

Fotografie © Bálint Halpern

Fotografie © Bálint Halpern

1

7 2 6 4

Lužní oblast Hanságu

3 5

Photo © © Fotografie Hlasek Josef Hlásek

Fotografie Photo © © Mike Read

6


Bakoňský les

Fotografie © bufo.do.apus.ru

Fotografie © Zoltán Vajda

Fotografie © Duna-Drava NP

Fotografie © Laszlo Molnar

3

4 Dunaj

Hortobágy

Fotografie © Red Footed Falcon LIFE project

2

5

Fotografie © Josef Hlásek

Fotografie © László Lisztes

7

Slovenský kras

Campia Careiului

Fotografie © Daniel Petrescu www.ibis-tours.ro

Kiskunsag

Lokality významné pro Společenství (SCI) Zvláště chráněné oblasti (ZCHO) ZCHO a SCI Mapa vytvořená na základě zeměpisných údajů o jednotlivých přírodních stanovištích, které prostřednictvím Katolické univerzity v Lovani, oddělení SADL, poskytla Evropská komise v říjnu 2008.

NaturaNatura 2000 in the vPannonian 2000 panonské Region oblasti

77

Typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000

Alkalická jezera v Národním parku Hortobágy, na vloženém snímku kolpík. Fotografie © Archív Národního parku Hortobágy

Typy přírodních stanovišť panonské oblasti chráněných v rámci soustavy Natura 2000 Původně byla většina oblasti zalesněna. Zatímco na záplavových půdách se nacházely především rozsáhlé vrbové a topolové lesy a další typy lužních lesů, v sušších kopcovitých oblastech převažovaly smíšené dubové a habrové lesy a teplomilné dubiny. V důsledku protichůdně působících klimatických vlivů zde vznikly od sebe navzájem oddělené vlhčí a polosuché oblasti, a panonská oblast je proto ve skutečnosti místem, kde se stýkají dvě hlavní vegetační pásma – listnaté lesy a lesostepi.

Fotografie © Daniel Dite

V současnosti je zalesněna už jen jedna šestina oblasti. Zbytky lesů se nacházejí především v nízkých pahorkatinách a na svazích okolních hor. V oblastech jako Bükk či Zemplínské vrchy na severovýchodě a Bakoňské

hory na západě se dosud uchovaly velké a souvislé lesní porosty, které se táhnou do délky několika set kilometrů. Typické panonské lesy s významným zastoupením habru (Carpinus betulus), dubu zimního (Quercus petrea) či dubu pýřitého (Quercus pubescens) vytvářejí velmi bohaté a rozmanité přírodní ekosystémy. Jejich relativně otevřená korunová klenba a pomalé růstové tempo těchto stromů jsou příčinou toho, že lesní půda je zde druhově mnohem rozmanitější, než je tomu v jiných typech lesů s uzavřenější korunovou klenbou. Díky tomu zde může růst celá řada kvetoucích rostlin, které zase přitahují nesmírné množství různých druhů hmyzu a zároveň s tím i nejrozmanitější druhy ptáků, jako je například lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Stejně důležité jsou pro zdejší přírodu také charakteristické panonské lesnaté stepi a vnitrozemské písečné duny s křovinami, roztroušenými keři jalovce a bílými topoly. Představují významné přechodové pásmo mezi zalesněnou krajinou a stepní travinou. Dešťové srážky jsou na těchto nekonečných rovinatých pláních příliš nízké na to, aby zde mohly vyrůst lesy, takže v těchto rozsáhlých oblastech převládají stepní traviny.

Panonské písčité stepi Panonské písčité stepi představují endemická přírodní stanoviště panonské oblasti. Vznikají v místech s mocnými vrstvami usazeného písku, naplaveného z Dunaje či Tisy, jejichž vody kdysi zaplavovaly velké plochy zdejších rovin. Písek se pak každoročně šířil nezvlněnou krajinou ve směru převládajících větrů a postupně se hromadil a vytvářel vnitrozemské písečné duny, místy i 30 až 40 m vysoké. Na pohyblivých dunách se vegetace většinou neujala, ale v krytých prohloubených místech se časem uchytily traviny s ochmýřenými listy a další rostliny, které jsou schopné zapustit hluboké kořeny. Díky tomu zde následně vznikla jedinečná mozaika rozmanitě odstupňovaných písčitých biotopů s ojedinělým bohatstvím různých druhů rostlin a hmyzu. Mezi typické rostlinné druhy patří kamejník barvířský (Alkanna tinctoria), ocún písečný (Colchicum arenarium) a vzácný Dianthus diutinus. Z typických živočišných druhů je to saranče uherská (Acrida ungarica), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a všudypřítomný sysel (Spermophilus citellus).

8


Typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000 Vápencové krasové pohoří pokryté lesy, Slovenský kras. Fotografie © Daniel Dítě, na vloženém snímku Echium russicum © Daniel Dítě

V závislosti na místních podmínkách a složení půdy mohou mít různé podoby.

hladiny. Jedná se o pozůstatek Panonského moře, které kdysi, před zhruba 20 tisíci lety, zaplňovalo celou pánev.

Mezi typy přírodních stanovišť, které jsou uvedeny ve směrnici o přírodních stanovištích, patří na jedné straně písčité stepi se svými příznačnými travinami rostoucími v trsech, jako je Festuca vaginata a Stipa borysthenica, na druhé straně sprašové stepní traviny s hustším porostem, kde se daří druhům jako Astragalus vesicarius nebo velmi vzácnému druhu Crambe tataria.

Na velkou část panonské oblasti mají rovněž zásadní vliv řeky Dunaj, Tisa a jejich početné přítoky. Řeky, které rychle a prudce stékají z okolních hor, představují ideální přírodní prostředí pro celou řadu vzácných sladkovodních ryb a dalších na vodě závislých živočichů.

V propadlinách se rovněž vytvořila mělká alkalická jezera. Na rozdíl od slaných jezer v jiných částech světa jsou jezera v Karpatské pánvi vysoce alkalická. Kvůli migraci a hnízdění vodního ptactva patří tato jezera k nejvýznamnějším v Evropě. Rozlehlá oblast kolem Neziderského jezera s přilehlými mokřinami na hranici s Rakouskem je typickou ukázkou velkého slaného stepního jezera s kolísavou výškou

Pokud jde o samotné řeky, tak obě, Dunaj i Tisa, prošly během staletí řadou zásadních změn, ale přesto se v jejich blízkosti ještě i nyní nacházejí velké oblasti přirozených nivních lesů a luk, které představují životně důležité útočiště a zelený koridor pro řadu rozmanitých mokřadních druhů. Typickým příkladem toho je dunajsko-drávská soustava v jižním Maďarsku. Pokračuje i za hranicemi Chorvatska a Srbska, kde je známa pod názvem Kopacki Rit, v podobě rozlehlého území zaplavených lesů, močálů a odlehlých jezer.

Panonské slanopísčité stepi a slaniska Panonské slanopísčité stepi, solné pánve, slaniska a mělká slaná jezera mají jedno společné: jejich půda obsahuje v neobvykle vysokých koncentracích sůl, a to i přesto, že v blízkosti panonské oblasti není žádné moře. Tento neobvyklý jev je výsledkem jedinečné souhry vnitrozemského podnebí, rovinaté topografie a záplav z blízké Tisy. Rovinatost zdejší krajiny umožňuje, aby se záplavová voda rozlévala po rozlehlých plochách terénu, a vytvářela tak stovky kilometrů mělkých mokřin, které po určité době zase vysychají a které jsou někdy jen pár centimetrů hluboké. Prudká horka, která přicházejí během letních měsíců, pak způsobují, že se voda rychle odpaří, což vytváří příznivé podmínky pro vznik krystalů soli. Mohou zde proto růst pouze rostliny, které jsou schopné snášet slané prostředí, jako je Artemisia santonicum, Suaeda pannonica, Salicornia prostrata a různé variety poddruhu Puccinellia. Společně vytvářejí složitě provázanou vegetační strukturu, která se proměňuje v závislosti na jemných změnách v mikrotopografii a hladinách koncentrace soli.


Pozoruhodností tohoto regionu je i skutečnost, že v některých oblastech pánve je půda s vysokým obsahem soli, takže se zde nachází určitý počet přírodních stanovišť s druhy, které dobře snášejí sůl. Jedná se o slanopísčité stepi a slaniska, jež se obvykle vyskytují spíše v blízkosti mořského pobřeží.

V rovinaté nížině se proud řek podstatně zpomalí. V důsledku toho kolem nich vznikají zcela odlišné typy říčních ekosystémů. V některých se voda udržuje trvale po celý rok, v jiných, svou povahou proměnlivějších ekosystémech, pouze po určité období v rámci komplexního cyklu každoročních záplav a postupného vysychání, k němuž dochází během neúprosně horkých letních měsíců.


9

Správní problematika

Fotografie © Projekt v rámci programu LIFE Panonské stepní traviny, život ptáků na území Maďarska

Správní problematika panonské oblasti Významný díl přirozené vegetace byl v panonské oblasti proměněn na hospodářsky využívanou zemědělskou půdu. V současnosti zaujímají obdělávané oblasti téměř dvě třetiny regionu. Dříve k tomu docházelo způsobem, který byl většinou v souladu s přirozeným prostředím. Rolníci si ve zdejších drsných podmínkách obstarávali živobytí tím, že na nekonečných rovinách pásli stáda skotu. Chovala se starobylá plemena, která byla dobře přizpůsobena k životu v pustě, jako je maďarský šedý skot, vepř plemene mangalika či ovce cápová (tzv. racka). Pastevci hnali svůj dobytek na velké vzdálenosti, aby se vyhnuli rozsáhlým mokřinám, které vznikaly v jarním a zimním období záplav z Dunaje a Tisy, a aby naopak během horkého léta vyhledávali vzácné prohlubně, ve kterých se udržovala voda. Tu a tam se ještě zachovala dřevěná vahadla na vodu, ale to je často to jediné, co dnes zůstalo ze zdejší pradávné zemědělské tradice, staré tisíce let.

Fotografie © Hortobágy National Park Archives

Rozšířené bylo rovněž pěstování zemědělských plodin. Zdejší sprašové půdy skýtaly ideální podmínky pro výrobu

10


obilovin, nebylo jich ovšem mnoho a nacházely se daleko od sebe. Aby bylo možné uspokojit vzrůstající poptávku po orné půdě, začaly se v 19. století uskutečňovat plány rozsáhlých meliorací a regulací říčních toků, jejichž cílem bylo odvodnit mokřiny, vytvořit novou zemědělskou půdu a získat kontrolu nad záplavami. Regulace, která měla zabránit pravidelným záplavám, významně postihla i obě hlavní řeky protínající zdejší rovinu. Jen koryto samotné Tisy bylo během tohoto období zkráceno o 134 km. Po celé pustě byla vybudována rozsáhlá síť hrází a drenážních kanálů, které z ní odvedly většinu vody a způsobily dramatickou proměnu vegetace. Odhaduje se, že v důsledku této činnosti zmizelo za posledních 150 let 93 % veškerých maďarských mokřin. Další proměny zdejších rovin nastaly po druhé světové válce. V době komunistického režimu byla vytvořena velká státní či kolektivní zemědělská družstva, obhospodařující v průměru 3 500 až 7 000 ha, což dalo místnímu zemědělství nový průmyslový rozměr. Díky zaručeným cenám obilí byly obdělávány i ty nejchudší a nejodlehlejší oblasti. Vyskytly se i snahy o vytvoření umělého zavlažování pusty, které by zde umožnilo pěstovat obilí, nebo dokonce o zakládání rýžových polí. Tyto plány pochopitelně ztroskotaly, způsobily ovšem i tak další škody na tom, co zbylo z křehkého ekosystému stepních travin. Ušetřena

Programy ekologického zemědělství šetrné k divoké přírodě Programy ekologického zemědělství EU se v Maďarsku vytvářely v rámci nového programu pro rozvoj venkova na období 2007–2013 a jejich cílem bylo přispět k zachování přírodních stanovišť s příznivými podmínkami pro život stepních ptáků, jako je drop velký a poštolka rudonohá. Programy jsou zaměřeny buď na předem stanovené tzv. ekologicky citlivé oblasti, nebo na specifické druhy a typy přírodních stanovišť. Zemědělcům je například vyplácena podpora, aby hospodařili s ohledem na životní podmínky dropů, aby kupříkladu nechávali volné 6 m široké ochranné pásmo, vysazovali na polích pruhy vojtěšky, sklízeli po 15. červnu a používali přitom řetězy k plašení zvěře. V rámci dobrovolných programů jsou zemědělcům vypláceny roční dávky k vyrovnání ztrát na sklizni a jiných příjmech v souladu s omezeními, které stanoví smlouva. Tyto programy si získaly až překvapivou oblibu. Například v Kiskunságu, kde se nachází několik lokalit chráněných v rámci soustavy Natura 2000 s populací dropa velkého, v Maďarsku jednou z nejpočetnějších, zaujímá ekologické zemědělství 50 % veškeré půdy. Nedávno byl vyhlášen další program, který podporuje obnovování stepních travin ze stávající orné půdy. Měl by přispět i k náležitému rozšíření druhů rostlin a živočichů do nových oblastí.

Správní problematika Fotografie © Projekt v rámci programu LIFE Panonské stepní traviny, život ptáků na území Maďarska.

zůstala nakonec jen přírodní stanoviště nacházející se v místech, kde je půda zcela neúrodná. Po pádu komunismu se v důsledku rozpadu velkých státních zemědělských družstev, jejichž pozemky byly navraceny jejich právoplatným vlastníkům, zemědělská výroba nejprve zpomalila. Významně také klesla spotřeba umělých hnojiv. Krátce nato se však začaly prosazovat moderní výrobní systémy. Další intenzivní hospodářské využívání maďarských stepí se podařilo částečně odvrátit, když se v roce 2002 začal uplatňovat celoevropský program ekologicky citlivých oblastí (ESA). Reforma společné zemědělské politiky rovněž přestala podmiňovat jednotné platby na plochu produkcí a ve formě programů ekologického zemědělství, které se dnes začínají v Maďarsku uplatňovat, přinesla nové možnosti podpory zemědělství šetrného k přírodnímu prostředí s divoce žijícími druhy. V rámci několika velkých restauračních projektů spolufinancovaných prostřednictvím programu EU LIFE se také pracuje na obnově přirozené hydrologie některých oblastí zdejších rovin. Díky těmto projektům se již podařilo obnovit několik tisíc hektarů poničených stepních lokalit, a v důsledku toho se zde opět pomalu ujímají početné vzácné druhy stepních rostlin a živočichů. Také v okolních horách prošlo zemědělství v posledních letech řadou významných změn. Následkem těchto změn mnozí drobní zemědělci zjišťují, že mají stále větší obtíže, aby se ze svých pozemků uživili, což je často nutí k tomu, aby tyto pozemky opustili a hledali si práci někde jinde. Mnoho cenných částečně přirozených travin tak postupně mizí pod vrstvou náletového podrostu a vysoké trávy. Nakonec tu opět vyroste les, ve kterém jsou ovšem podmínky pro zcela odlišné skupiny rostlinných a živočišných druhů, než jaké se nacházejí v travnatých biotopech.

účelem ve velkém měřítku vysazují exotické druhy. Největší riziko představuje zejména invazivní trnovník akát (Robinia pseudoacacia), u něhož hrozí, že by se mohl začít nekontrolovatelně šířit po celém regionu a vytlačit zbytky přirozené a částečně přirozené vegetace. Závěrem je třeba říci i něco o jezerech a řekách, kterých je v panonské oblasti velký počet. Balatonské jezero je jedním z největších mělkých jezer ve střední Evropě, avšak intenzivní turistika ve spojení s nedostatkem čističek odpadních vod a nadměrným používáním hnojiv v okolních zemědělských oblastech vedla k rozsáhlé eutrofizaci. Svou daň si od místní fauny a flóry vybralo i nasazování invazivních druhů ryb odjinud. V Neziderském jezeře například úplně vymizelo mnoho původních druhů ryb poté, co zde byl nasazen úhoř (Anguilla anguilla) a z cizího prostředí zavlečený amur bílý (Ctenopharyngodon idella). Přes veškerý tento nápor se však v panonské oblasti stále ještě nacházejí významné oblasti s vysokým stupněm biologické rozmanitosti, které jsou nyní chráněny a spravovány s ohledem na jejich zachování.

Mandelík, fotografie © Josef Hlásek

Lesní plochy se v horách během posledních let skutečně právě z tohoto důvodu rozšířily, přičemž významná část těchto ploch si uchovává svůj přírodní ráz s minimálními zásahy ze strany komerčního lesního hospodářství. Zcela jinak je tomu v oblastech rovin, kde se za komerčním


11

Natura 2000 in the

Atlantic Region

Natura 2000 v atlantské oblasti

Natura 2000 in the

Natura 2000 in the

Continental Region

Boreal Region

Natura 2000 v boreální oblasti

Natura 2000 v kontinentální oblasti

Natura 2000 in the

Alpine Region

KH-78-09-609-CS-C

V této řadě vyšlo:

Natura 2000 v alpínské oblasti

Natura 2000 in the

Natura 2000 in the

Macaronesian Region

Black Sea Region

European Commission


Natura 2000 ve stepní oblasti

Natura 2000 v černomořské oblasti

Natura 2000 ve středomořské oblasti

Natura 2000 v makaronéské oblasti

Evropská unie má devět biogeografických oblastí, z nichž každá se vyznačuje svou vlastní, svéráznou směsí vegetace, podnebí a geologických podmínek. V každé z těchto oblastí jsou na základě vnitrostátních seznamů, které předkládá každý členský stát v daném regionu, vybrány lokality významné pro Společenství. Práce na této úrovni usnadňuje ochranu druhů a typů přírodních stanovišť s podobnými přírodními podmínkami na území většího počtu zemí bez ohledu na politická a správní omezení. Spolu se zvláště chráněnými oblastmi, které uvádí směrnice o ochraně ptáků, vytvářejí lokality významné pro Společenství, vybrané v jednotlivých biogeografických regionech, ekologickou síť Natura 2000, která pokrývá všech 27 zemí EU.

fotografie © Zoltan Vajda

ISBN 978-92-79-14711-1


Natura 2000 v panonské oblasti

Recommend Documents