Smlouvy v oblasti IT

V YSOK Á ŠKO LA EKONOM ICKÁ V P RAZE F AKULTA MEZI N ÁRODNÍ CH VZT A HŮ

Hlavní specializace: Komerční právo Vedlejší specializace: Informatika v podnikání

Název diplomové práce:

Smlouvy v oblasti IT

Vypracovala: Tereza Hladíková Vedoucí diplomové práce: doc. Judr. Martin Boháček, CSc.

P ROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Smlouvy v oblasti IT“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne Tereza Hladíková

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala společnosti Unicorn a.s. za to, že mi umožnila zpracovat část této diplomové práce. Hlavně bych chtěla poděkovat panu doc. Judr. Martinu Boháčkovi, CSc., který mi pomohl s výběrem daného tématu a poskytl mi cenné informace při zpracovávání tohoto tématu. Také bych chtěla poděkovat slečně Judr. Haně Bachrachové LL.M., která mi vždy s ochotou poskytla cenné rady, náměty a připomínky.

3

Obsah Obsah.............................................................................................................................................................1 1.

Seznam zkratek.....................................................................................................................................6

2.

Úvod .....................................................................................................................................................7

2.1. 2.2. 2.3. 3.

Vývoj právní ochrany počítačových programů ....................................................................................8

3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 4.

SMYSL PRÁVNÍ OCHRANY .................................................................................................8 HISTORICKÝ POHLED NA OBLAST PRÁVNÍ OCHRANY POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ ............8 RÚB A TRIPS ..................................................................................................................9 ÚPRAVA V AMERICKÉM PRÁVNÍM SYSTÉMU ...................................................................10

Pojmy..................................................................................................................................................11

4.1. 4.2. 4.3. 5.

DŮVOD VOLBY DANÉHO TÉMATU .....................................................................................7 METODA ZPRACOVÁNÍ LÁTKY ..........................................................................................7 PŘEDPOKLÁDANÝ PŘÍNOS PRÁCE ......................................................................................7

AUTORSKÉ DÍLO .............................................................................................................11 AUTOR ............................................................................................................................11 AUTORSKÁ PRÁVA ..........................................................................................................12

Autorské právo a software..................................................................................................................13

5.1. INFORMACE, POČÍTAČOVÉ A SOFTWAROVÉ PRÁVO .........................................................13 5.2. INTERNET .......................................................................................................................14 5.3. POČÍTAČOVÝ PROGRAM ..................................................................................................15 5.4. ROZDÍL MEZI POČÍTAČOVÝM PROGRAMEM A SOFTWAREM .............................................17 5.4.1. Počítačový program...............................................................................................17 5.4.2. Software.................................................................................................................18 5.5. DÍLO VYTVOŘENÉ NA OBJEDNÁVKU ...............................................................................18 5.6. SOUBORNÉ DÍLO, DÍLA SPOJENÁ A SPOLUAUTORSTVÍ ......................................................18 5.7. ZAMĚSTNANECKÉ DÍLO ..................................................................................................19 5.8. PRÁVO V USA – SOFTWARE ...........................................................................................20 6.

Ochrana softwaru právem...................................................................................................................22

6.1. 6.2. 6.3. 6.4. 6.5. 6.6. 7.

OBECNÁ PRAVIDLA .........................................................................................................22 OCHRANA POČÍTAČOVÉHO PROGRAMU AUTORSKÝM PRÁVEM ........................................23 OCHRANA POČÍTAČOVÉHO PROGRAMU OBČANSKÝM PRÁVEM ........................................23 OCHRANA POČÍTAČOVÉHO PROGRAMU V OBCHODNÍM PRÁVU........................................24 OCHRANA POČÍTAČOVÉHO PROGRAMU V TRESTNÍM PRÁVU ...........................................24 POČÍTAČOVÉ PIRÁTSTVÍ ..................................................................................................25

Smlouvy..............................................................................................................................................28

7.1. PRACOVNÍ SMLOUVA ......................................................................................................28 7.1.1. Obsah pracovní smlouvy .......................................................................................29 7.2. KUPNÍ SMLOUVA ............................................................................................................29 7.3. SMLOUVA O DÍLO NEHMOTNÉ .........................................................................................30 7.3.1. Pojem .....................................................................................................................30 7.3.2. Smlouva o dílo nehmotné podle ObchZ ................................................................30 7.3.3. Smlouva o dílo nehmotné podle občanského zákoníku.........................................32 7.3.4. Specifika smlouvy o dílo v autorském zákoně ......................................................32 7.3.5. Obsah smlouvy o dílo ............................................................................................32

4

7.4. LICENČNÍ SMLOUVA .......................................................................................................33 7.4.1. Pojem .....................................................................................................................33 7.4.2. Shareware ..............................................................................................................34 7.4.2.1. Freeware ........................................................................................................34 7.4.2.2. Svobodný software ........................................................................................35 7.4.2.3. Public domain ................................................................................................35 7.4.2.4. Cardware a Adware .......................................................................................35 7.4.3. Copyleft ..........................................................................................................36 7.4.4. Shrink wrap ...........................................................................................................36 7.4.5. Click on contracts ..................................................................................................37 7.4.6. Obsah licenční smlouvy podle autorského zákona................................................37 7.4.7. Obsah licenční smlouvy podle ObchZ ..................................................................41 7.4.8. Řešení sporů ..........................................................................................................41 8.

Rozbory smluv společnosti Unicorn a.s. ............................................................................................42

8.1. SPOLEČNOST UNICORN A.S. ............................................................................................42 8.2. SMLOUVA O DÍLO (SMLOUVA O DÍLO V KOMBINACI S KUPNÍ SMLOUVOU) .......................43 8.2.1. Rozbor smlouvy o dílo v kombinaci s kupní smlouvou ........................................43 8.3. SMLOUVA O DÍLO............................................................................................................45 8.3.1. Rozbor smlouvy o dílo ..........................................................................................45 8.4. KUPNÍ SMLOUVA ............................................................................................................48 8.4.1. Rozbor kupní smlouvy ..........................................................................................48 8.5. PRACOVNÍ SMLOUVA .....................................................................................................50 8.5.1. Rozbor pracovní smlouvy......................................................................................50 9.

závěr ...................................................................................................................................................51

10.

Přílohy............................................................................................................................................53

10.1. 10.2. 10.3. EVROPY 10.4. 11.

MULTI-PACKAGE PROGRAM REGISTRATION ..............................................................53 VÝVOJ MÍRY PIRÁTSTVÍ V ČESKU A NA SLOVENSKU...................................................54 MÍRA PIRÁTSTVÍ V JEDNOTLIVÝCH STÁTECH REGIONU STŘEDNÍ, VÝCHODNÍ A ZÁPADNÍ 55 PRŮMĚRNÉ MÍRY PIRÁTSTVÍ V JEDNOTLIVÝCH SVĚTOVÝCH OBLASTECH ....................56

Seznam použité literatury...............................................................................................................57

5

1. Seznam zkratek AZ

BSA ObčZ ObchZ OSN RÚB TRIPS WIPO

zákon č. 121/2000. o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Business Software Alliance zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Organizace spojených národů Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, ve znění pozdějších změn a doplňků, vyhl. 133/1980 Sb. a 19/1985 Sb. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví Světová organizace duševního vlastnictví

6

2. Úvod 2.1. Důvod volby daného tématu Informační technologie se staly v současné době neodmyslitelnou součástí lidského života, zdrojem informací i zábavy. Bez počítače a nejrůznějších počítačových programů si nejspíše většina lidí dnes již nedovede život představit, práce na počítači se stala součástí našeho soukromého i pracovního života. Nicméně používání počítačových programů sebou přináší řadu právních komplikací. Stejně tak problematika nehmotných statků a autorského práva je velmi úzce spojena právě s informačními technologiemi, které slouží jako nástroj k vytváření, dalšímu zpracování, šíření a užívání nejrůznějších forem duševního vlastnictví. Proto jsem se rozhodla zaměřit svoji práci na ochranu práv k počítačovým programům prostřednictvím smluv.

2.2. Metoda zpracování látky Při zpracování práce jsem vycházela z obecných právních úprav, které jsem aplikovala na jednotlivé typy ochran počítačového programu. Současně jsem se zabývala prostředky ochrany počítačových programů, a to nejen u nás, ale i ve světě. Prioritně jsem se zaměřila na smlouvy týkající se tvorby počítačových programů a jejich šíření. Ve své práci úvodem uvádím vývoj ochrany počítačových programů a pojmy k tomuto tématu se vážící, potřebné pro porozumění celé práce. Následně se zabývám pojmem počítačový program. Hlavní část jsem zaměřila na smlouvy v oblasti IT, a to jak z hlediska vymezení smluv, tak i rozborů smluv používaných společností Unicorn.

2.3. Předpokládaný přínos práce Práce dle zadání se zaměřuje na přehled smluv v oblasti IT včetně jejich rozborů. Práce se zaměřuje nejen na právní úpravu u nás, ale i ve světě. Přibližuje vývoj počítačového pirátství, které se v posledních letech neustále rozrůstá. Práce popisuje typy smluv, které lze ohledně počítačových programů uzavřít a rozbory smluv, které používá společnost Unicorn při své obchodní činnosti. Mezi tyto smlouvy patří smlouva o dílo v kombinaci s kupní smlouvou, smlouva o dílo, kupní smlouva a pracovní smlouva, která souvisí s výkonem práv ohledně zaměstnaneckého díla.

7

3. Vývoj právní ochrany počítačových programů 3.1. Smysl právní ochrany Smyslem následujícího výkladu je pohled na vývoj právní ochrany počítačových programů nejen z hlediska autorského páva. Jedná se do značné míry o specifickou oblast, která se neustále rozvíjí a v posledních desetiletích doznala mnoha změn. Je třeba zdůraznit, že autorské právo, jako relativně samostatná právní disciplina, je ve vztahu k občanskému zákoníku jako lex specialis, ale velmi úzce souvisí i s dalšími právními oblastmi, kterými jsou trestní právo nebo právo obchodní. V souvislosti s rostoucím rozsahem tvorby a užití autorských děl dochází i v této právní oblasti ke globalizačním jevům. Se vzrůstající vyspělostí techniky dochází i k nárůstu zneužívání autorských děl, též nazývané softwarové nebo počítačové pirátství. Pro vyhnutí se zneužívání práva autorského, jsou v autorskoprávní oblasti využívány smlouvy, kterými se budu v následujících kapitolách podrobněji zabývat.

3.2. Historický pohled na oblast právní ochrany počítačových programů Oblast právní ochrany počítačových programů prošla složitým vývojem, a to jak u nás, tak i ve světě. Na přelomu 60. a 70. let minulého století rychlý rozvoj používání výpočetní techniky (počítačů) byl značnou motivací pro řešení otázky právní ochrany

počítačových

programů, softwarových produktů a dalších autorských děl s moderními informačními technologiemi související. Touto problematikou se začala zabývat WIPO - Světová organizace duševního vlastnictví a snažila se prosadit specifický (zvláštní) vzorový zákon na ochranu počítačových programů, iniciativa vznikala i v OSN. V roce 1978 WIPO publikovala Vzorová ustanovení k ochraně počítačových programů, ale ani to nepřineslo žádané výsledky. Spojené státy jako první začaly řešit problémy ohledně autorského práva pomocí ochrany děl podléhajících autorskému právu. Postupně se přidávaly i další státy. V 80. letech byla tato problematika diskutována

ve Franci, Japonsku a Německu , kde byly pokusy o zavedení

patentové ochrany na počítačové programy, ale praxe však ukázala, že nejsou naplněny pojmové znaky pro vynález. Proto se většina zemí přiklonila k řešení, že počítačové programy budou chráněny v režimu autorského práva, a to v kategorii označené pojmem software, tj. „program nebo soubor programů pro prodej, tady určený pro trh se vším, co k tomu patří – vlastní program nebo soubory programů na nosičích, uživatelská příručka, licenční a záruční podmínky, vlastní

8

obal, nabídka služeb, servisu, školení, případně další vylepšení výrobcem nebo prodejcem pro komerční úspěch u uživatele a uživatelovo pohodlí“.1 V roce 1990 byla mezi Československou federativní republikou a vládou Spojených států uzavřena Dohoda o obchodních vztazích, kde se Československo zavázalo chránit počítačové programy podle autorského zákona, kde autorskoprávní ochrana působí erga omnes, tedy vůči všem třetím osobám. Aby byl počítačový program takto chráněn, musí splňovat všechny pojmové znaky jako autorské dílo. Počítačové programy, které nesplňují pojmové znaky autorského díla, mohou být chráněny podle autorského zákona, a to podle § 2 odst.2 AZ, kde se za dílo považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Teprve v případě, když počítačový program nesplňuje ani toto kritérium, tak je možné hovořit o nedílech, která nemohou být chráněna pomocí autorského zákona, jsou chráněna pomocí obchodního zákoníku § 44 ustanoveními o nekalé soutěži.

3.3. RÚB a TRIPS Bernská úmluva (RÚB), které je Česká republika také členem od roku 1921-berlínské znění, 1936-římské znění, 1980-pařížské znění, byla první světovou úmluvou z roku 1986 uzavřenou ve Švýcarsku týkající se ochrany autorských děl. RÚB stanovila v čl. 36 odstavec 2 pařížského znění pouze jedinou podmínku pro členství, tj. pro přístup – aby přistupující země měla v době přístupu vnitřní zákonodárství umožňující plnit závazky přejímané z příslušné úmluvy.2 Další úmluva důležitá z hlediska ochrany autorských děl je U.C.C. (The Universal Copyright Convention)3, která je u nás známa jako Všeobecná úmluva o právu autorském, tj. Ženevská úmluva. Pokud země podepsaly obě úmluvy, tak Bernská úmluva má přednost před U.C.C.. Dohoda TRIPS, uzavřená v rámci dohody o Světové obchodní organizaci (WTO), kterou Česká republika uplatňuje od 1.ledna 1996, odkazuje v oblasti práva autorského a práv souvisejících s právem autorským na minimální úroveň ochrany podle Bernské úmluvy a Římské úmluvy. Upravuje některá nová práva mezinárodně uznávaná, jako je právo na ochranu počítačových programů, právo na pronájem a na půjčování, ochranu databází, zásadu vyčerpání práva a zejména zavazuje státy chránit zvukové záznamy. Dohoda TRIPS poprvé na mezinárodní úrovni upravuje závazky členských států, které mají přijmout v oblasti vynucování práva, a to jak ve správním, civilním či trestním řízení. Obsahuje dále ustanovení o opatřeních na státních 1

Kříž , Jan, Ochrana autorských práv v informační společnosti, Linde Praha a.s. 1999, strana 59 Knap, Karel, Kunz Otto, Mezinárodní právo autorské, Praha: Academia, 1981, strana 56 3 Česká republika je členem 2

9

hranicích, kterých se nositelé práv mohou domáhat v případě dovozu či vývozu nedovolených rozmnoženin děl, výkonů, a zvukových záznamů.4

3.4. Úprava v americkém právním systému V americkém právu je ochrana autorských děl zahrnuta v ústavě z roku 1787, a to pod částí Copyright Clause v článku I části 8, kde je řečeno: „The Congress shall have Power …To promote the Progress of Science and useful Arts, by securing for limited times to Authors…the exclusive right to their …writings.”5 Smyslem ochrany autorských děl, podle amerického práva, je podpora autorů v jejich kreativní práci a poskytnout jim monopol nad jejich dílem, který je nazýván pojmem copyright. Tento monopol je limitován veřejným zájmem. Americká ústava zprvu zahrnovala jen díla psaná, ale během 200 let byla úprava rozšířena i o další ochranná práva, která zahrnují i ochranu softwaru.

4

Dohoda o zřízení světové obchodní organizace WTO, Marrakeš, 15.dubna 1994, příloha 1C: Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), publ. ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) 5 Fishman , Stephan, Copyright your software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1998, strana 3

10

4. Pojmy 4.1. Autorské dílo Česká autorskoprávní teorie považuje ve shodě s praxí autorské dílo za samostatný právní institut, neboli za zvláštní kategorii výsledků tvůrčí činnosti specifického druhu a charakteru. Český autorský zákon vymezuje autorská díla v pozitivním smyslu pomocí věcného demonstrativního výčtu v § 2 odst.1. V tomto ustanovení se uvádí: „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.“ V § 2 odst.2 je uvedeno: „Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem a jehož součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, pak je dílem souborným.“ Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle odstavce jedna nebo dva, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené. V autorském zákoně je také definováno, co dílem není, a to v § 2 odst. 6 a v § 3 výjimky, na které se ochrana z autorského zákona nevztahuje. Zveřejněním díla je myšleno první oprávněné veřejné přednesení, provedení, předvedení, vystavení, vydání či jiné zpřístupnění díla veřejnosti. Tento údaj je důležitý z hlediska délky trvání ochrany díla podle autorského zákona. Dílo je vydáno již zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin.

4.2. Autor Autor je původním subjektem autorských práv, která jsou nepřevoditelná. Autorské právo zahrnuje autorova práva osobnostní a výlučná práva majetková. Odvoláme-li se na definici autorského díla podle autorského zákona, jež je spojena s prvkem tvůrčí činnosti, tak za autora může být považována pouze fyzická osoba, neboli ten, kdo svou vlastní duševní tvůrčí činností dílo vytvořil, zároveň toto dílo musí splňovat pojmové znaky autorského díla. Z toho plyne, že autorem nemůže být právnická osoba, a to z důvodu nemožnosti disponovat tvůrčí činností. Autorem díla může být i fyzická osoba s částečnou nebo omezenou právní způsobilostí, dokonce

11

také osoba bez právní způsobilosti, protože vytvoření díla není právním úkonem, ale činností faktickou. Definici autora najdeme v § 6 AZ pod označením zákonná domněnka autorství: „Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, neníli prokázán opak. Což neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným.“ Každé dílo může být vytvořeno více osobami, takže lze hovořit o díle souborném, spojeném nebo o spoluautorství. O spoluautorství jde v případě, že jedno dílo vznikne společnou tvůrčí činností několika autorů, tj. dvou a více fyzických osob. Jedná se tedy o společnou tvorbu nedílného díla jako celku, které je složené z oddělitelných částí od sebe odlišitelných dle autora, ale jednotlivé části nesmí být způsobilé samostatné existence jako díla autorská.6

4.3. Autorská práva Autor má ke svému dílu dva typy neoddělitelných práv od jeho osobnosti, a to výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková.Tato práva jsou uvedena v ust. § 11 a v § 12 AZ. Pod osobnostní práva jsou zařazena práva autora, a to

především rozhodnout

o zveřejnění, osobovat si autorství, právo na nedotknutelnost svého díla. Tato práva jeho smrtí zanikají a nikdo si je nemůže přisvojovat. Osobnostních práv se autor nemůže vzdát a jsou nepřevoditelná. Dílo může být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu, je-li to obvyklé musí být uveden autor díla, pokud se nejedná o dílo anonymní. Jakákoliv osoba autorovi blízká se může domáhat ochrany práv autorských, a to i po uplynutí trvání majetkových práv autora. Výlučná práva majetková, pod kterými je zahrnuto jedno z nejdůležitějších práv, a to právo dílo užít. Majetkovými právy se rozumí rozmnožování díla, rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, i když pod majetková práva zahrnujeme i další majetková práva. Majetková práva jsou nepřevoditelná. Autor se jich nemůže vzdát, nelze je postihnout výkonem rozhodnutí, pokud nejde o pohledávku, z nich vzniklou a jsou předmětem dědění. Majetková práva obecně trvají po dobu života autora a 70 let po jeho smrti, doba trvání majetkových práv se počítá od prvého dne roku následujícího po roce, ve kterém došlo ke smrti autora.

6

Vlček, Martin, Softwarové právo pro každý den, Grada a.s.,1993, strana 34

12

5. Autorské právo a software 5.1. Informace, počítačové a softwarové právo Informační společnost a její vznik je výsledkem působení informatizace na všechny sféry společnosti. Informace a vědomosti se stávají nejdůležitějším zbožím, kapitálem a zároveň nástrojem na řízení a rozvoj společnosti a všech jejích členů. Informace je v současné době velmi drahá, a tak se novým zdrojem moci nestávají peníze v rukách menšiny, ale informace v rukách mnohých. Kvalita informace je velmi důležitá a vyžaduje, aby byla úplná, přesná a včasná. Naše myšlení, postoje a v důsledku toho i naše rozhodování musíme přizpůsobit podmínkám informační společnosti. Vědět pracovat s počítačem se v dnešní době považuje za přednost a můžeme očekávat, že za několik let to bude nutností.7 Zakladatel kybernetiky Norbert Wiener chápe ve svojí - dnes již klasické definici informaci jako aktivní činnost, označení toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.8 Americký biolog rakouského původu Ludwig von Bertalanffy vymezuje informaci z pohledu kybernetického systému, jehož základní pojmy spolu se zpětnou vazbou tvoří. Funkce kybernetického systému je závislá na zprávách obdržených zvnějšku, které se odehrávají mezi receptorem, centrem a efektorem, tedy přenosem něčeho, co je reprezentováno nepatrnými kvanty energie, ale má význam pro systém. Toto něco se podle von Bertalanffyho nazývá informací a stává se novou fyzikální veličinou, ve srovnání s takovými konvenčními fyzikálními veličinami, jakými jsou energie a hmota. Von Bertalanffy uzavírá, že rovnice, která definuje informaci, má strukturu negativní entropie.9 S rozvojem techniky vznikla potřeba zavedení nových termínů do právní oblasti. V angloamerické právní oblasti byl zformulován pojem „Computer Law“ tedy počítačové právo, ale časem se ukázalo, že se jedná o širší právní okruh, zahrnující i stránky informační technologie, proto nyní hovoříme o právu informačním. Informatické právo zahrnuje nejen počítačové programy, ale i

jejich příslušenství, vztah k sítím a systémům a komplexní

informační bezpečnost. Softwarové právo není uceleným právním odvětvím, jedná se o ustanovení obsažená v řadě právních předpisů. Pod pojmem softwarové právo je chápán soubor právních norem 7

Gregušová, Daniela, Úvod do právnej informatiky, Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave,1992,strana 1 8 Wiener, N., Kybernetika a společnost, Praha, nakladatelství ČASV 1963, strana 32 9 Bertalanffy, L. von, Člověk-robot a myšlení, Praha, Svoboda 1972, strana 95

13

upravujících vztahy k softwaru mezi autory, výrobci, prodejci a uživateli při tvorbě, výrobě a prodeji softwaru a jeho užití a ochraně ve všech souvislostech.10

5.2. Internet Ve své práci se budu zabývat nejen prostředky pro zpracování dat, ale i oblastí mnohem složitější, jako je zcela nový druh moderních informačních technologií – Internet. V nepříliš rozsáhlé české literatuře, zabývající se Internetem z právního hlediska byla vyslovena – v žertu, nicméně nikoliv bez opodstatnění - myšlenka, že Internet jako takový právně neexistuje.11 Přesně řečeno, nemůže nabývat práv ani se zavazovat. Internet jako takový není subjektem práva – nemá právní subjektivitu. Není ani ryze hmotným předmětem, tedy věcí, jak je chápána v základních právních normách. Není ani čistě nehmotným statkem, tj. právem nebo jinou majetkovou hodnotou – např. informací. A konečně není ani objektivní právní skutečností, nezávislou na lidském chování. Jedná se o informační systém, který se skládá ze všech výše uvedených komponent, tj. z různých subjektů a objektů právních vztahů: 1. subjekty práva – účastníci právních vztahů (fyzické a právnické osoby, orgány veřejné moci);12 2. objekty práva – věci jako objekty hmotné, nehmotné objekty, chování resp. výsledky určitého chování.13 Problém spočívá v tom, že na rozdíl od běžných automatizovaných informačních systémů, které jsou většinou ve vlastnictví různých subjektů práva, netvoří internetové technické a programové prvky, data, komunikační prostředky a lidé, s nimi na Internetu pracující, určitou společenskou celistvost, tj. instituci, která může být subjektem práva. Technicky je Internet soustava serverů, komunikací a k nim připojených počítačů. Organizačně jsou to provozovatelé jednotlivých sítí a podsítí, zprostředkovatelé připojení (provideři), uživatelé apod. Internet jako celek nemá svého majitele. Majitele bychom pravděpodobně dokázali zdlouhavou cestou najít pro jednotlivé části sítí a servery, ovšem nenajdeme žádnou právnickou ani fyzickou osobu, která by byla naším partnerem. Je možné zde najít odpovědnosti např. provozovatelů jednotlivých serverů – za funkčnost i za obsah (ovšem i zde je tato odpovědnost při milionovém počtu stránek velmi relativní).14 Ani za vytvoření 10

Vlček, Martin, Softwarové právo pro každý den, Grada a.s.,1993, strana 18 Smejkal, V.: Internet @ §§§. GRADA, Praha 1999, strana 14 12 V podobě fyzických a právnických osob – uživatelů, vlastníků, poskytovatelů služeb, regulátorů apod. 13 Veverka, J., Boguszak, J., Čapek, J.: Základy teorie práva. 1. vydání, CODEX, Praha 1994, strana 87 14 Smejkal, V.: Internet @ §§§. GRADA, Praha 1999, strana 162 11

14

a bezchybný průběh spojení de facto ani de jure nikdo neodpovídá, a tak např. jednoznačně identifikovat příčinu chyb mezi uživatelem, jeho počítačem, telefonní sítí, providerem a sítí Internet je skoro nemožné.

5.3. Počítačový program Počítačový program je definován v ust. § 2 AZ: „Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.“ Počítačové programy jsou velmi specifické tím, že různí lidé je různě chápou, a to podle jejich profesní specializace. Běžný uživatel vnímá počítačový program jako vnější komunikaci prostřednictvím monitoru, bez toho aby se zajímal o strojový kód15. Naopak odborník z informatické oblasti nahlíží na počítačový program v obou rovinách. Z čehož lze vydedukovat podmínku pro ochranu počítačového programu, která je uvedena i v zákoně, a tou je vyjádření díla v objektivně vnímatelné formě (elektronická, strojová, zdrojový text, strojový kód), a proto nelze chránit počítačový program existující pouze v hlavě vývojářů, tedy jeho myšlenky, což je uvedeno v § 2 odst.6 autorského zákona. Jednu z možných definic počítačového programu nalezneme v normě ČSN ISO/IEC 2382-1, která říká: „Program je úplná, logicky skloubená posloupnost instrukcí a dat pro řešení dané úlohy“.16 Tato definice není optimální, a to z (toho) důvodu, že spojuje data a program. Ve stejné normě je obsažena i další definice, která uvádí: „Programové vybavení = programy a přidružená dokumentace, jimiž je doplněno technické vybavení počítače, aby bylo umožněno jeho využití“. Další definici nám poskytuje slovník společnosti Microsoft, a ta zní: „Software(počítačové programy) = instrukce, které způsobí, že hardware počítače pracuje“.17 V této práci bude prioritní definice z autorského zákona, která je uvedena níže. Počítačové programy splňující pojmové znaky autorského díla, které byly uvedeny v kapitole pojmy, pokud v zákoně není stanoveno něco jiného, jsou chráněny autorským zákonem jako díla literární. Musíme vzít v úvahu i skutečnost, že lze vytvořit dílo pomocí počítačového programu a toto dílo se pokládá za autorské dílo fyzické osoby, která využila 15

cs.wikipedia.org/wiki/Strojový_kód, strojový kód : „Je posloupnost instrukcí procesoru vyjádřená čísly. Každý typ procesoru je při návrhu vybaven instrukční sadou, která obsahuje instrukce pro manipulaci s pamětí a řízení toku zpracování instrukcí. Instrukční sada dvou procesorů se může částečně překrývat. Pokud instrukční sada procesoru A obsahuje celou instrukční sadu jiného procesoru B, říkáme, že procesor A je zpětně kompatibilní s procesorem B. V některých případech se při posuzování kompatibility uvažují pouze aplikační instrukce (nikoliv speciální instrukce určené pouze pro operační systém)“. 16 ČSN ISO/IEC 2382-1 17

Microsoft Press, Plus,s.r.o., Praha 1993, strana 346

15

počítačový program k vytvoření díla. Autorské právo nechrání funkci ani funkčnost počítačového programu, ale chrání i nefunkční počítačový program. Na druhou stranu je chráněn i způsob komunikace počítačového programu s uživatelem, jde o zvuk a obraz, tak zvaně look and feel. Pokud výsledkem tvůrčí tvorby není dílo splňující pojmové znaky autorského díla, tak k jeho ochraně lze užít občanský zákoník, a to ustanoveními o ochraně osobnosti. Můžeme si to ukázat na příkladu, kdy programátor bude označen za autora počítačového programu, i když jej nevytvořil. Tento program bude například nekvalitní nebo plagiátem jiného programu, může být toto ujednání nařčením na újmu jeho osobnosti (§ 11 ObčZ). Zároveň lze užít i ochranu písemností osobní povahy, k jejichž pořízení nebo použití musí být svolení fyzické osoby, k níž se vztahují, takovéto ustanovení je v § 12 ObčZ, kde jsou uvedeny i výjimky.18 Doba trvání autorskoprávní ochrany je stejná jako u díla literárního, i když v případě počítačového programu nemá takové opodstatnění. U většiny počítačových programů je odhadována životnost na pět let. Počítačový program z hlediska trvání ochrany, respektive jeho využití ve společnosti se dostává do rozporu s účelem jeho komerčního využití, což se může obrátit i vůči jeho autoru. Z komerčního hlediska mají softwarehausy zájem především na produkci „firemního“ software a jsou ochotni investovat do tržního uplatnění takto označených programů nejraději bez uvedení autora.19 Již v úvodu jsem se krátce zmínila o vývoji ochrany počítačových programů, kde byla uvedena také ochrana pomocí průmyslových práv, a to právo k vynálezům, ze kterého vyplývá ochrana prostřednictvím patentu, které je využíváno v angloamerických zemích. Jednou z důležitých oblastí v rámci počítačového programu je omezení rozsahu práv autora, což je uvedeno v § 66 AZ. Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel počítačového programu, jestliže: •

Rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu

•

18 19

Zhotovení záložní rozmnoženiny

Smejkal, Sokol, Vlček, Počítačové právo, Nakladatelství C.H.Beck Praha, 1995,strana 3 Kříž, Jan, Ochrana autorských práv v informační společnosti, Linde Praha a.s., 1999, strana 60

16

•

Zkoumá, studuje, zkouší sám nebo jím pověřená osoba fungování počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů na nichž je program založen

•

Rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, pokud je to nutné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení s jinými programy

Informace, které jsou získány pomocí předešlých způsobů nesmí být poskytnuty jiným osobám a nesmí být využity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu podobného tomuto počítačovému programu. V neposlední řadě zbývá zmínit dílo multimediální, nebo-li počítačové hry či jiné animace, kdy uživatel může průběh hry ovlivňovat sám. Multimediální dílo funguje na počítači jako program a je chráněno jako součást počítačového programu, i když může mít i svoji ochranu jako dílo audiovizuální, a to v případě, kdyby bylo multimediální dílo dosaženo jiným programem, popřípadě zpracováno ve formě filmového díla nebo videoprogramu.

5.4. Rozdíl mezi počítačovým programem a softwarem 5.4.1.

Počítačový program

Počítačový program je nějakým způsobem zaznamenaný postup počítačových operací, který speciálním způsobem popisuje praktickou realizaci zadané úlohy (tedy algoritmus výpočtu). Obvykle je program zapsán v nějakém programovacím jazyku nebo strojovém kódu počítače a je tvořen posloupností příkazů. Stejně tak ale může být realizován přímo elektronickými obvody (např. v automatické pračce), mechanickým strojem (např. orchestrion – hrací skříň) nebo i vhodným slovním popisem či grafickým znázorněním (např. kuchařská kniha). Jako proces se označuje spuštěný počítačový program zavedený do paměti počítače. Pokud je nějaký program spuštěn vícekrát, jde stále o jediný program, spuštěno je více procesů. Proces má stav (tedy bod, ve kterém se program vykonává), vyhrazenou paměť pro zásobník, vyhrazenou paměť pro data. Většina moderních mnohoúkolových operačních systémů podporuje vlákna procesu (angl. thread), každé vlákno se chová jako současně běžící proces se samostatným zásobníkem, ale se společnou oblastí paměti pro data. Vlákna mají hlavní význam pro synchronizaci mezi procesy, kdy jedno vlákno čeká na jiný proces (nebo vlákno) a ostatní vlákna procesu se mohou dále vykonávat. 17

5.4.2.

Software

Software nebo též programové vybavení počítače je sada všech počítačových programů umístěných v počítači. Software vzniká jeho programováním. Počítačový program obsahuje sekvence instrukcí, které jsou vykonávány procesorem počítače. Počítačový program je neoddělitelný doplněk hardware počítače. Počítačový software se dělí na dvě základní skupiny. Systémový software a aplikační software (aplikace). Systémový software je programové vybavení počítače, které umožňuje spouštění nebo zpracování aplikačního software. Typický představitel systémového software je operační systém. Aplikační software (programy) je programové vybavení, které je navrženo a vytvořeno pro řešení nějakého konkrétního problému.

5.5. Dílo vytvořené na objednávku Pokud je program tvořen pro určitého zákazníka, tak se dílo skládá ze zdrojového textu i strojového kódu a ve většině případů je připojena i uživatelská dokumentace. V takovém případě se bude postupovat podle obchodního zákoníku, a to podle smlouvy o dílo, zároveň toto dílo neodporuje definici autorského díla v autorském zákoně. Již z definice autorského díla víme, že musí být počítačový program hmotně zachycen, čehož je docíleno pomocí binárního kódu, zdrojového textu a dalších zdrojů, které jsou jmenovitě určeny ve smlouvě. Podle autorského zákona, je-li dílo vytvořeno na základě smlouvy o dílo, tedy dílo na objednávku, autor poskytl licenci k účelu plynoucímu ze smlouvy, pokud si účastníci nesjednali něco jiného. Objednatel může dílo užít nad rámec vymezený ve smlouvě pouze tehdy, když uzavře licenční smlouvu s autorem. Autor může takovéto dílo využívat i sám, pokud neudělil někomu jinému výhradní licenci. Touto problematikou se zabývá kapitola smluv podrobněji.

5.6. Souborné dílo, díla spojená a spoluautorství Souborné dílo je dílo složené z více autorských děl a jejich uspořádání je výsledkem tvůrčí činnosti autora souborného díla, dílo lze zařadit do díla souborného pouze se souhlasem jeho autora. Tímto způsobem vzniká dílo nové splňující všechny znaky autorského díla. Příkladem souborného díla je takový počítačový program, který je složen z jednotlivých modulů, které jsou autorskými díly a zároveň mohou existovat samostatně, jedná se například o komplexní informační systém podniku složený ze samostatně fungujících programů užívajících společnou databázi. V takovém případě může být autorem programátor, který moduly vybral

18

a uspořádal, podmínkou je, že moduly jsou díly jiných programátorů, protože jinak by šlo o klasické dílo autorské. Rozdílem mezi dílem souborným a dílem spojeným je, že spojení samo nevytváří nové autorské dílo a důsledně se uvádí autoři jednotlivých děl. Ohledně počítačových programů je skoro každý počítačový program dílem spojeným, podmínkou například je dokumentace, o kterou je program doplněn. Spoluautory jsou jen ty fyzické osoby, jež se podílely na tvorbě jednoho díla jako celku. U počítačových děl to budou ti, kteří se tvůrčím způsobem podíleli na tvorbě díla, například organizace dat, posloupnost příkazů, volba algoritmů, adaptace kódu pro komunikaci programu a zobrazení na obrazovce.

5.7. Zaměstnanecké dílo Jedná se o dílo vytvořené zaměstnancem ke splnění svých povinností plynoucích z pracovněprávního nebo služebního poměru k zaměstnavateli nebo z pracovního poměru mezi družstvem a jeho členem. Právní režim takto vzniklých děl platí i po skončení pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jak majetkové, tak i osobnostní právo náleží autorovi, tedy zaměstnanci, ale zaměstnavatel má ze zákona přiřknut výkon veškerých majetkových práv k zaměstnaneckému dílu, čili se jedná o právo odvozené a originálním nositelem práv je stále autor. Právo výkonu majetkových práv vzniká zaměstnavateli okamžikem vytvoření díla, je výlučné a zaměstnavatel jej vykonává na svůj účet a svým jménem. Zaměstnavatel může poskytovat běžné licence i bez svolení autora, ale právo může být na jinou osobu postoupeno pouze se souhlasem autora. Pro zaměstnavatele výkon práva má vysokou hodnotu, protože se stává obchodním majetkem a je součástí podniku, tj. může být s podnikem převeden bez souhlasu autora, ale musíme opět vzít v úvahu, že osobnostní i majetková práva jsou nepřevoditelná, jedná se pouze o výkon majetkových práv. U zaměstnaneckého díla platí zásada konsolidace a nevyvratitelná domněnka. Konsolidace vysvětluje situaci, kdy zemře zaměstnavatel nebo zanikne právnická osoba, v takovémto případě nabude výkon práv opět autor. Nevyvratitelná domněnka se týká výkonu majetkových práv zaměstnavatelem. Autor je za svou práci odměněn plně mzdou, ale pokud by zisk zaměstnavatele byl ve zjevném nepoměru ke mzdě zaměstnance, tak má zaměstnanec nárok na dodatečnou odměnu.

19

Pod zaměstnanecké dílo jsou též zahrnuty počítačové programy, které jsou vytvářena v pracovním poměru a splňují znaky zaměstnaneckého díla, podle § 58 AZ. Toto ustanovení konstatuje, že počítačové programy, které nejsou kolektivními díly, se považují za díla zaměstnanecká, a to i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku. Objednatel se v tomto případě považuje za zaměstnavatele, § 61 AZ. Pro počítačové programy neplatí ustanovení o dodatečné odměně.

5.8. Právo v USA – software Autorské právo ve Spojených státech amerických bylo postaveno na dvou pilířích, a to federální autorské právo v zákoně z roku 1909 a druhým pilířem je tzv. common law. Federální zákon se vztahuje na díla uveřejněná a na díla neuveřejněná, ale zaregistrovaná u Copyright Office ve Washingtonu, D.C.. Ochrana děl neuveřejněných a neregistrovaných je upravena tzv. common law, které je právem jednotlivých států a má povahu práva obyčejového.20 Definice počítačového programu z hlediska jeho ochrany je uvedena v Copyright Act z roku 1976, a to v jeho novele z roku 1980, ve které je počítačový program zařazen pod díla literární, a tak je mu poskytnuta plná ochrana. Počítačový program definuje tento zákon takto: „ sets of statements or instructions to be used directly or indirectly in computer to bring about a certain result” (17 U.S.C. 101).21 V USA je možné si zaregistrovat copyright k tomuto účelu vytvořené kanceláři ve Washingtonu, D.C., ale tato registrace není podmínkou pro ochranu díla, dílo je chráněno již od okamžiku, kdy je vytvořeno ve vnímatelné formě. Autoři si registrují svá díla proto, aby se mohli lépe chránit u soudu. Zaregistrovat lze celý software jako balík nebo je možné zaregistrovat jeho části samostatně. Pro registraci jsou k dispozici předtištěné formuláře, které přihlašovatel vyplní a zaplatí poplatek kolem 20 $. Tento formulář pro přihlášení softwaru tvoří přílohu mé práce. V americkém právu jsou k ochraně softwaru užity čtyři oblasti, a to Trade secret law (právo zabývající se obchodním tajemstvím), Patent law (patentové právo), Trademark law (známkové právo) a Unfair Competition law (nekalosoutěžní právo).22 Podle amerického práva lze sjednat: „Negotiated License Agreements (týkají se konečných uživatelů), Shrink-Wrap Licenses for Mass-Marketed Software a Click-Wrap Licenses.” Shrink Wrap license je licence poskytovaná mnoha uživatelům, což působí jako

20

Knap, Karel, Smluvní vztahy v právu autorském, Orbis Praha, 1967, strana 322 Fishman, Stephan, Copyright your software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1998, strana 3 22 Salone, M.J., How to copyright software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1990, strana 15/2 21

20

poskytování kopií děl, což je prováděno například u knih. Tento typ licence se nachází většinou uvnitř balíku, pokud máme na mysli počítačový program, a to až při jeho instalaci. Licence obsahuje zejména tyto náležitosti: „ Agreement clause, Title retention clause, Use restriction, No transfers, Anti-rental clause, No reverse engineering, Warranty Disclaimer.”23 Click Wrap license je licence poskytovaná koncovému uživateli, ale na rozdíl od shrink wrap – viz níželicence je užívána pro počítačový program distribuovaný přes internet. Licenci si uživatel přečte na počítači a zaškrtne pole, že souhlasí s podmínkami a následně si lze počítačový program stáhnout. U tohoto typu licence může být uživatel požádán o souhlas s licencí ještě před zaplacením licenčního poplatku za počítačový program, což u shrink wrap licence funguje přesně opačně. O těchto smlouvách je více psáno v kapitole Licenční smlouva. USA jsou signatáři všech tří úmluv (Bernská úmluva, U.C.C., WIPO), o kterých bylo řečeno v úvodní části.

23

Fishman, Stephan, Copyright your software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1998, strana 11

21

6. Ochrana počítačového programu právem 6.1. Obecná pravidla Autorskoprávní ochrana se ve většině evropských státech řídí zásadou teritoriality, z čehož plyne, že autorskoprávní ochranu poskytovanou určitým státem je potřebné zásadně posuzovat podle právního řádu tohoto státu. Součástí tohoto právního řádu jsou také mezinárodní smlouvy, ke kterým stát přistoupil. Zásada teritoriality platí jak pro předpoklady, tak i pro účinky autorskoprávní ochrany. Ochrana počítačového programu právem má mnoho společných znaků s ochranou duševního vlastnictví. Požadavkem je, aby ten kdo s počítačovým programem pracuje měl jistotu, že nejedná protiprávně. Na ochranu softwaru můžeme nahlížet různými pohledy, a to ochrana technickými opatřeními, ochrana organizačními opatřeními a ochrana právními nástroji, jež je možné použít v případech ohrožení a porušení počítačového programu. Pojem ochrana by měl být chápán spíše v preventivním významu, který spočívá v úsilí zabránit neoprávněným osobám v přístupu a manipulaci s chráněným počítačovým programem. Většina útoků na software je vedena zevnitř organizace uživatele a odhady ukazují, že jde až o 80% takto vedených útoků.24 Právní normy mají v takovéto situaci za úkol potencionálního pachatele odradit, ale při porušení práv působí represivně. Pro uživatele počítačů je významná nejen ochrana softwarová, ale i ochrana hardwarová. Pod pojmem softwarová ochrana si představme programy zabraňující v přístupu k diskovým jednotkám, programy šifrující datové soubory, programy mající funkci správce systému- login a heslo a mnoho dalších programů. Pod pojmem hardwarová ochrana jsou ukryty různé funkce, jako zámek klávesnice, fyzické odpojení diskových jednotek a různé typy klíčů. Prevence většinou leží v rukou výrobce, který chce chránit nejen sebe, ale i své zákazníky. Prevencí se zabývá např. BSA (Business Software Alliance), která byla založena jako celosvětově působící organizace za účelem odhalování softwarového pirátství. Pro práci se softwarem vydala Softwarový morální kodex. Prostřednictvím místních partnerů nebo členských organizací BSA řeší případný postih tam, kde je softwarová krádež prokázána v míře, kterou zákonodárství té které země stíhá a trestá.

24

Vlček, Martin, Softwarové právo pro každý den, Grada a.s.,1993, strana 66

22

Business Software Alliance (www.bsa.org) je přední celosvětovou organizací, která se zabývá prosazováním bezpečného a legálního digitálního světa. BSA je mluvčím světového komerčního softwarového průmyslu a jeho hardwarových partnerů směrem ke státním institucím a na mezinárodním trhu. Členské společnosti BSA představují nejrychleji se rozvíjející průmyslové odvětví na světě. BSA podporuje inovace technologií vzděláváním a iniciativami v oblasti ochrany autorských práv, on-line bezpečnosti, obchodování a e-komerce. K tuzemským členům BSA patří Adobe, Apple, Autodesk, Avid Technology, Bentley, Microsoft, Symantec a UGS.

6.2. Ochrana počítačového programu autorským právem Autorské právo poskytuje dílům naplňujícím znaky autorského díla ochranu proti všem osobám, které autorská práva porušují nebo ohrožují. Jedná se o absolutní ochranu. Autor, jehož právo na dílo bylo porušeno, se může domáhat toho, aby rušení jeho práva bylo zakázáno, následky porušení odstraněny a bylo mu poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Zadostiučinění bude mít povahu morální, určitého veřejného prohlášení. Pokud by tato forma zadostiučinění byla nedostačující, může soud určit, že zadostiučinění bude ve formě peněžitého plnění. Pokud by autorovi vznikla škoda hmotná, tak se odvolává autorský zákon na ustanovení §420 ObčZ, které stanoví, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, a to zaviněně, což znamená, že svoji nevinu musí prokázat, aby se odpovědnosti zprostil. Škodou rozumíme hmotnou újmu, která nastala a projevuje se u poškozeného, je objektivně vyjádřitelná v penězích. Občanský zákoník přiznává úhradu skutečné škody a ušlého zisku (§442 ).

6.3. Ochrana počítačového programu občanským právem Podle občanského zákoníku lze uplatňovat nároky na náhradu škody z autorských práv a nároky z autorských práv lze realizovat v rámci občanskoprávního soudního řízení. Ve většině žalob podle Autorského zákona by přitom předcházela žaloba určovací, a to z toho důvodu, že ten, kdo bude žalován namítne, že nejde o autorské dílo a zpochybní počítačový program ve vztahu k autorskému zákonu. Žaloba určovací bude mít smysl v případech, kdy není možné nárok na plnění uplatnit přímo, neboli autor určením svého práva chce případné škodě nebo sporům o odměnu předejít a další podmínkou určovací žaloby je skutečnost, že autor má na určení naléhavý právní zájem, v ostatních případech je možné tuto záležitost vyřešit pomocí předběžné otázky soudu.

23

Další možnou obranou je podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, tedy majetkový prospěch získaný na úkor jiného plnění bez právního důvodu, plnění z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl a majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů § 451 občanského zákoníku.

6.4. Ochrana počítačového programu v obchodním právu Pokud počítačové programy souvisí s podnikem, mají hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být utajeny a podnikatel toto utajení zajišťuje, jsou součástí jeho obchodního tajemství. Podnikatel má výlučné právo s tímto tajemstvím nakládat. Proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství může podnikatel ze zákona uplatnit žalobou nárok na zdržení se takového jednání, odstranění závadného stavu, přiměřeného zadostiučinění, náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. Jednalo by se zejména o programy speciálně vytvořené pro podnikatelskou činnost poškozeného. Spor by nebyl sporem autorskoprávním, ale jednalo by se o spor obchodní mezi subjekty obchodního práva, tj. podnikali.

6.5. Ochrana počítačového programu v trestním právu V trestním zákoně nalezneme v § 257a ustanovení týkající se poškození a zneužití záznamu na nosiči informací. Skutková podstata trestného činu spočívá v tom, že pachatel získá přístup k nosiči informací a současně takových informací neoprávněně užije, informace zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnými nebo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače. Musí se jednat o úmyslný trestný čin, tedy pachatel musí chtít způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě či jinému neoprávněný prospěch. Pokud by následky popsané v předchozím odstavci

mělo charakter jednání z nedbalosti, nejde o trestnou činnost

a odpovědnost by mohla být vyvozována jako odpovědnost obecná podle občanského zákoníku nebo u vlastních pracovníků jako odpovědnost pracovněprávní. Trestní zákon chrání data na nosičích a v souvislosti s nimi technické a programové vybavení počítače. Porušení autorských práv postihuje trestní zákon v § 152, pomocí něhož stíhá každého, kdo s autorským dílem neoprávněně nakládá. U počítačových programů se jedná o kopírování ve

24

velkém množství na trh pro další šíření, o provádění změn v programu, kterými má být přivlastněno autorství s možností s programem dále nakládat atd. Používání kopírovaného nebo padělaného softwaru přináší kromě právních důsledků i další rizika, kterými jsou riziko vystavení softwarovým virům, a tak poškození disku nebo zavlečení závadného softwaru, nedostatečná dokumentace a žádné záruky, chybějící technická produktová podpora, neexistující nárok na aktualizaci softwaru. Překvapivý počítačový zločin se odehrál v letech 1985 – 1987, kdy pracovníci výpočetního střediska poškozovali počítač sovětské výroby, aby místo něj získali kvalitnější západní systém. Trestní stíhání, které provádělo StB, bylo zahájeno pro sabotáž a následně bylo prokuraturou a poté soudem překvalifikováno na jiné trestné činy, stíhání bylo zastaveno na základě stanovení skutečně vzniklé škody soudními znalci vzhledem k mezitím vyhlášené amnestii.25 Nejhůře průkazný trestným činem je okopírování cizího programu nebo dat, protože okopírování cizího programu bez dalšího využití je prakticky nezjistitelné. Pachatel si může odnést kopii nebo originál, protože je velmi obtížné u digitálního záznamu rozlišit originál od kopie.

6.6. Počítačové pirátství Pod pojmem počítačové pirátství, což je jedna z částí počítačové kriminality, se rozumí v České republice i ve světě protiprávní jednání porušující práva autorů, výrobců a prodejců softwaru. Pod tento pojem můžeme shrnout všechna jednání, která jsou

neoprávněným

nakládáním s počítačovým programem, a to nelegální provozování počítačových programů, nelegální upravování a překládání programů k přivlastnění si autorství, jejich následný nelegální prodej, neoprávněná tvorba a překlady národních verzí programů včetně jejich manuálů pro prodej, nelegální šíření legálně získaných programů v rozporu s licencí a podobně. Jednou z možností využívanou v dřívějších dobách pro okopírování počítačového programu jsou např. tzv. hardlocky26, které umožňují zasunutím do počítače spustit chráněný

25

Smejkal, Sokol, Vlček, Počítačové právo, Nakladatelství C.H.Beck Praha, 1995, strana 124 hardlock (hardwarový klíč, dongle) Speciální zařízení ve tvaru ploché krabičky s konektory na obou stranách, které slouží k ochraně programů proti neoprávněnému používání nelegálních verzí. Hardlock se připojí (obvykle) k paralelnímu portu počítače; jelikož je průchozí, nebrání (obvykle) připojení dalších zařízení, jako je tiskárna či další hardlock. Program chráněný hardlockem v pravidelných intervalech vysílá na port speciální instrukci, kterou zachytí pouze příslušný hardlock a vyšle zpět jinou instrukci. Pokud tuto instrukci program zachytí, je možné pokračovat v činnosti, v opačném případě program odmítne pokračovat. Hardlock je velmi častou metodou ochrany, používající

26

25

počítačový program. Novější variantou mohou být programy umožňující dekódování utajených identifikací nebo odstraňující zašifrování dat. Softwarové pirátství je jednoduchá a prostá krádež výrobku, je to stejné, jako krádež auta či jiné věci. Vývoj softwaru trvá dlouhou dobu a někomu pak k okopírování softwaru stačí vložit CD, DVD nebo flash-disk

do počítače, stisknout potřebné klávesy a výsledkem je kopie

programu, která se podobá originálu „jak vejce vejci“. Důsledkem je značně ztížené počínání softwarových společností na trhu a tedy i jejich úspěch. Mnoho softwarových společností z důvodu nedostatečně silné legislativy v dané zemi zkrachovalo. Společnost

Microsoft

došla

k závěru,

že

největším

producentem

nelegálního

počítačového softwaru v Itálii je italská mafie, která vyrábí software konkurující společnosti Microsoft a dalším producentům legálního softwaru. Tato mafie má kolem 200 druhů programů na disketách na skladě a prodala některé z nich v hodnotě 10 miliónů USD.27 Poškozování práv k počítačovým programům lze odhalit např. pomocí policie, zaměstnanců celních úřadů nebo soukromých detektivů. Jejich práce začíná v okamžiku, kdy se v obchodní síti objeví počítačový programe, který vyvolá podezření na padělek. Postup, kterým se provádí vyšetřování je odvislý od místní legislativy. Společným rysem bývá bezprostřední zabavení nalezených softwarových padělků. Microsoft například poskytuje policii veškeré technické informace a odborné posudky, potřebné k testování příslušného softwaru. Kauza proti nelegálnímu prodejci se většinou rozpadá do několika částí, a to vyšetřování, zkoumání věcí doličných, prohlídka, zabavení a soudní proces, publicita.28 Výroční zpráva29 z května roku 2006 organizace BSA ukázala, že celosvětová míra pirátství softwaru pro osobní počítače zůstala stejná jako v roce 2005, a to 35%, ale ztráty se zvýšily o více než 1,6 miliardy USD až na hodnotu přesahující 755 miliard korun (34 mld. USD). Pokrok při omezování softwarového pirátství na rozvojových trzích je povzbuzující, přestože více než každá třetí kopie softwaru pro PC, která se začala používat v roce 2005, byla získaná nelegálně. Míra pirátství poklesla ve více než polovině zemí zahrnutých do studie, tabulka s údaji je zahrnuta v příloze, a zvýšila se pouze ve 20 zemích. Celosvětová míra pirátství

se zejména u nákladných programových systémů. Jeho nevýhodou je vyšší pořizovací cena a určitá neobratnost, výhodou pak spolehlivost i obtížná rozkódovatelnost. 27 Kleniv, Erik, Smith, Bradford, Metody boje proti softwarovým pirátům ve světě, Překlad: Naděžda Doležálková, Praha:Leringo,1993, strana 11 28 Kleniv, Erik, Smith, Bradford, Metody boje proti softwarovým pirátům ve světě, Překlad: Naděžda Doležálková, Praha:Leringo,1993, strana 17 29 http://www.bsa.org/czechrepublic/statistiky/upload/Czech%20Republic%20%20Supporting%20Data%20for%20the%20IDC%20Global%20Piracy%20Study.pdf

26

zůstala stejná, jelikož na rozvinutých dominujících trzích s počítačovými programy se míra pirátství nezměnila. Na tuzemských počítačích bylo nainstalováno 40% nelegálně získaného softwaru, což pro Českou republiku představuje ztráty ve výši 2,7 miliardy korun (121 mil. USD). Oproti roku 2004 si Česko polepšilo o jeden procentní bod, kdy důvodem mohl být nárůst prodeje značkových notebooků a počítačů s již nainstalovaným softwarem. Za poslední dekádu se podařilo na našem území snížit pirátství o 26 procent z původních 66 procent v roce 1994 na 40 procent v roce 2006. Česká republika tak dlouhodobě vykazuje jednu z nejnižších měr pirátství v zemích střední a východní Evropy, kdy důvodem může být zlepšení ochrany duševního vlastnictví, situace se hlavně zlepšila u velkých společností, ale střední i malé společnosti neustále využívají nelegální počítačové programy, které jsou pro ně z finančního hlediska dostupnější. K respektování autorských práv přispěla i úspěšná práce policie ČR, která pro boj s počítačovou kriminalitou vyčlenila speciální útvar. Podle statistiky Policejního prezidia bylo za rok 2005 odhaleno 791 trestných činů porušování autorských práv, uvedená hodnota se vztahuje na veškeré případy porušování autorského práva. Hlavními zjištěními, která studie přinesla jsou: •

Čtyři země s největším poklesem míry pirátství v procentních bodech během roku 2005 byly: Čína, Rusko, Ukrajina, Maroko,

•

Země s nejvyšší mírou pirátství byly: Vietnam, Zimbabwe, Indonésie, Čína a Pákistán,

•

Země s nejnižší mírou pirátství byly: USA, Nový Zéland, Rakousko, Finsko.

Číselné údaje jsou uvedeny v příloze této práce v tabulce Míra pirátství v jednotlivých státech regionu střední, východní a západní Evropy.

27

7. Smlouvy Smlouva je souhlasný projev vůle všech zúčastněných stran. Aby smlouva vůbec vznikla, musí existovat vůle stran ji uzavřít a souhlas všech stran s jejím obsahem. Na cokoliv ve smlouvě daná strana přistoupí, je s jejím souhlasem a je to tedy i projev její vůle, kromě podmínek, které jsou kogentní stanoveny zákonem. Argumenty, že jedna strana přinutila druhou stranu smlouvy k podepsání ustanovení ve smlouvě proti své vůli, jsou tato ustanovení protiprávní a nemají na řešení dalších problémů plynoucích ze smlouvy o dílo žádný vliv. Smlouva vždy zavazuje všechny strany smlouvy, které musí na základě smlouvy splnit dané požadavky smlouvy. Strany smlouvy jsou ti, kteří uzavírají smlouvu a jejichž jménem je smlouva podepisována. Mezi smlouvy v oblasti IT nejsou řazeny např. pouze smlouvy licenční, smlouvy o dílo a smlouvy kupní, ale i smlouvy pracovní, protože většina počítačových programů vzniká v pracovněprávním poměru jako dílo zaměstnanecké.

7.1. Pracovní smlouva V pracovněprávní oblasti při zaměstnávání zaměstnanců v oblasti výpočetní techniky (analytiků, programátorů, správců sítí, manažerů…) existuje řada problémů a sporů plynoucích z konfrontace pracovní úpravy tedy zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a autorskoprávní úpravy – autorského zákona. Zaměstnanci, kteří se autorsky podílí na tvorbě informačních systémů, respektive počítačových programů a databází, by měli mít základní práva a povinnosti vzhledem ke specifice své práce a prolínání obou uvedených norem řešeny v pracovní smlouvě. Tyto povinnosti zaměstnanců mohou být stanoveny a upřesněny ve vnitřních předpisech a pokynech zaměstnavatele. Je také zapotřebí, aby zaměstnavatel vůči těmto zaměstnancům zajišťoval ochranu svých zájmů nejen v ujednáních s nimi, ale také při uzavírání smluv o vytvoření či dodání vlastního díla se zákazníkem, tedy objednatelem informačního systému. A to ve smluvních ustanoveních o ochraně obchodního tajemství, o ochraně osobních údajů, o důvěrnosti informací a o případných sankcích a samostatně navíc ustanoveními o ochraně těchto svých zaměstnanců před jejich získáním zákazníkem zejména v době vytváření informačního systému, jeho instalaci a implementaci. Pokud jde o pracovní smlouvu a pracovní vztahy tam, kde jde o zaměstnávání osob v oblasti výpočetní techniky, je zapotřebí požadovat pro úpravu pracovněprávních vztahů a pracovní smlouvy zejména přesné a dostatečné obsahové vymezení druhu požadované práce, obsahu, případně způsobu zadávání práce a dalších ujednání specificky směřujících k možným důsledkům tohoto druhu práce jak pro zaměstnavatele, tak pro

28

zaměstnance.30 Zaměstnavatel při vytváření díla prostřednictvím zaměstnanců má mít také pod kontrolou průběh a způsob jeho tvorby. Je tedy vhodné, aby zaměstnavatel stanovoval zaměstnanci prokazatelně předmět práce a specifikaci díla, termíny a jejich závaznost, způsob kontroly, příslušenství díla k předání zaměstnavateli se stanovenými termíny. V posledních letech se v pracovních smlouvách stále častěji a v rozdílné podobě začala objevovat nejrůznější smluvní ujednání o zákazu konkurence

a o dodržování obchodního

tajemství včetně mlčenlivosti ze strany zaměstnance. Jejich zvyšující se frekvence je odrazem zoršiřujícího se konkurenčního boje v hospodářské soutěži, ale i stále častějších případů zneužívání možností získaných v rámci pracovního poměru na úkor stávajícího zaměstnavatele. Podstatou těchto tzv. konkurenčních ujednání viz ust. § 310 zákoníku práce zařazovaných do pracovních smluv nebo jejich dodatků je různě formulovaný závazek zaměstnance dvojího typu: •

že nebude vykonávat činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele v době pracovního poměru

•

že se po určitou dobu takové činnosti zdrží i po skončení pracovního poměru, a to závazek obvykle doplněný sankcemi (smluvní pokutou)

7.1.1.

Obsah pracovní smlouvy

Zákoník práce stanovuje v § 34 a násl. pro pracovní smlouvu pouze tři povinné náležitosti: •

druh práce, na který je zaměstnanec přijímán,

•

místo výkonu práce (obec a organizační jednotku nebo jinak určené místo),

•

den nástupu do práce.

Mimo výše uvedených náležitostí musí samozřejmě pracovní smlouva obsahovat i běžné náležitosti písemných právních úkonů, tedy jednoznačnou identifikaci účastníků, podpisy smluvních stran, atp.31

7.2. Kupní smlouva Pokud půjde o fyzickou dodávku hardwaru a softwaru, tak je možné použít kupní smlouvou v souladu s ust. § 409 ObchZ a smlouvou o dílo v § 536 ObchZ, což obchodní zákoník 30

Smejkal V. a kolektiv, Právo informačních a telekomunikačních systémů, 2.vydání, C.H.Beck, Praha 2004, strana 544

31

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/ 29

řeší pomocí formulace, která je obsažená ve smlouvě, kterou je slovo montáž, ale montáž je posuzována z hlediska právního úkonu. Pokud součástí závazku je i montáž, tedy podle obchodních zvyklostí uložení, uchycení a sestavení včetně seřízení a propojení i zkoušek kvality montáže32, půjde o smlouvu o dílo. Definice kupní smlouvy je uvedena v § 420 ObchZ : „Prodávající je povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě.“ Odpovědnost za vady se bude řídit ustanovením v § 423 ObchZ. V případě investic většího rozsahu je vhodnější sepsat podrobný protokol o předání díla, ve kterém je konstatován stav v době předání a z hlediska bezpečnosti nechat celý systém prověřit nezávislým odborníkem.

7.3. Smlouva o dílo nehmotné V počítačové oblasti bývá používána v případě dodávek softwaru nebo při dodávkách kompletních počítačových systémů, a to obvykle formou objednávky na klíč, tedy dodávka hardwaru a softwaru zároveň.

7.3.1.

Pojem

Smlouvu o dílo je možné uzavřít podle obchodního nebo podle občanského zákoníku a zároveň budou použita specifika z autorského zákona. Smlouva o dílo nehmotné se zabývá tvorbou nehmotných statků, může se jednat o výzkum a vývoj, vytvoření počítačového programu, filmu, projektu, zpracování dat, provedení zkoušek nebo vše dohromady. Předmětem smlouvy je vytvoření nehmotného statku zhotovitelem a předání díla objednateli. Podstatou smlouvy je, že nehmotný statek musí být zachycen v hmotné objektivně vnímatelné formě, což už jsem definovala v kapitole pojmy. Podle obchodního zákoníku se jedná o hmotně zachycený výsledek jiné činnosti, i když výsledek má povahu nehmotnou.

7.3.2.

Smlouva o dílo nehmotné podle ObchZ

Smlouva o dílo nehmotné v podnikatelských vztazích není v českém obchodním právu upravena jako samostatný smluvní typ, ale pouze jako podtyp smlouvy o dílo, kde je několik ustanovení pro nehmotné statky. Na smlouvy o dílo nehmotné se vztahuje vše, co je uvedeno v obchodním zákoníku ohledně smlouvy o dílo. Smluvní strany se označují zhotovitel a objednatel, ale v praxi lze slyšet i pojmy zadavatel a řešitel nebo jiná označení.

32

Marek, Karel,K obchodním závazkovým vztahům, Brno: Masarykova univerzita, 1997,c1994, strana 68

30

Obchodní zákoník bude užit i pro vztah mezi podnikatelem, který je zaměstnavatelem autora zaměstnaneckého díla, a objednatelem – podnikatelem. Podstatné náležitosti smlouvy jsou zejména vymezení předmětu smlouvy a odměny za něj, ale ne vymezení času k jeho provedení. Dalšími náležitostmi smlouvy jsou povinnosti zhotovitele a objednatele, právo nakládat s nehmotným výsledkem a odpovědnost za vady díla. Pod povinnosti zhotovitele je podle zákona zahrnuto provést dílo samostatně a na svůj náklad a riziko ve sjednané době. Objednatel je povinen provedené dílo převzít a zaplatit za něj. Zhotovitel může zhotovením díla pověřit jinou osobu, ale objednatel jej v tomto směru může omezit. Cena za dílo může být stanovena i podle rozpočtu.33 Právo nakládat s nehmotným výsledkem, neboli poskytovat jej dalším osobám, má zhotovitel a nesmí jej však šířit v rozporu se zájmy objednatele. V § 66 AZ je pro počítačové programy uvedena výjimka ohledně šíření, a to že počítačový program smí šířit objednatel ex lege. Pokud je výsledek díla chráněn právem duševního vlastnictví, tak je objednatel oprávněn použít dílo bez svolení zhotovitele pouze k účelu plynoucího ze smlouvy. V rámci právních vad odpovídá zhotovitel za porušení práva třetí osoby z jejího průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, což se vztahuje pouze na porušení právních předpisů České republiky nebo zemí, kde má být dílo podle smlouvy využito, pokud o takovémto místě zhotovitel věděl nejpozději v době uzavření smlouvy. Ze zákona má zhotovitel odpovědnost pouze za ty faktické vady, které existovaly již v době přechodu nebezpečí ztráty nebo poškození hmotných forem, na kterých je nehmotný statek objektivně vyjádřen, ledaže by byly způsobeny porušením povinnosti zhotovitele nebo existovaly už v době přechodu rizika, ale projevily se později. Objednatel musí takovéto vady reklamovat bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy je zjistí, ale podle obchodního zákoníku lhůta stanovena není. Jestliže si smluvní strany sjednaly záruku, tak zhotovitel odpovídá i za vady popsané v záruce a vzniklé po přechodu rizika. Při požadavku objednatele musí být uvažovány dvě základní možnosti, buď se bude jednat o počítačový program vyvinutý na zakázku přímo pro určitého klienta, nebo půjde o počítačový program vyvinutý za účelem široké distribuce, což je většinou tzv. krabicový software. Pro první případ bude užito smlouvy o dílo a pro druhý případ smlouvy kupní podle

33

Pražák, Zbyněk, Smlouva o dílo podle OBCHZ, Linde Praha a.s., 2003, strana 54

31

obchodního nebo občanského zákoníku, což záleží na postavení smluvních stran. Součástí obou smluv by mělo být licenční ujednání.

7.3.3.

Smlouva o dílo nehmotné podle občanského zákoníku

Pokud by jednou ze smluvních stran byl nepodnikatelský subjekt a tvůrcem díla nebyl autor ve smyslu autorského zákona34, bude použita úprava smlouvy o dílo podle občanského zákoníku. Tento zákon neupravuje specifika nehmotného statku a není o nehmotném statku, jako předmětu smlouvy o dílo, psáno. Smluvní strany si mohou sjednat použití obchodního zákoníku písemnou dohodou, a to podle §262 ObchZ.

7.3.4.

Specifika smlouvy o dílo v autorském zákoně

Právní úpravu smlouvy o dílo z § 61 AZ využijeme v případě, že smluvní stranou je autor nebo výkonný umělec a smlouva o dílo bude sestavena podle občanského zákoníku. Licenční prvek smlouvy o dílo je řešen v § 61 AZ, a to následovně. „Licence dalším osobám může poskytovat autor, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele, tato otázka může být sjednána i v dalších formách, a to sólová licence (licenci třetím osobám mohou poskytovat oba-autor i objednatel), výhradní licence může poskytnout pouze objednatel se svolením autora) a licence poskytovaná pouze objednatelem (generální svolení objednateli k udílení podlicencí dané autorem předem)“.

7.3.5.

Obsah smlouvy o dílo

Smlouva o dílo může být uzavřena i ústně, nicméně lez doporučit uzavření formou písemnou, pak by smlouva měla obsahovat především předmět smlouvy, cenu a termín provedení, což tvoří minimum pro uzavření platné smlouvy. V následujících odstavcích budu podrobněji rozebírat obsah smlouvy o dílo. Smluvní strany musí být jednoznačně označeny, a to nejen z důvodu používání předmětu smlouvy, ale i z účetních důvodů. Předmět smlouvy je nutné určit co nejpřesněji, což lze provézt i pomocí analytické specifikace. Součástí smlouvy by mělo být určeno, z čeho se předmět smlouvy skládá, jde například o to, zda je předmětem smlouvy i předání zdrojového textu, strojového kódu, dokumentace nebo zaškolení pracovníků atd.

34

Pojem je vysvětlen v kapitole Pojmy

32

Cena je stanovena dohodou v určité měně a součástí ujednání může být i zálohová platba. V záruce by mělo být stanoveno, na jaké závady se vztahuje a jakým způsobem má odběratel provádět reklamace, jaké se zavazuje dodavatel dodržet termíny na odstranění závad a další závazky týkající se další údržby softwaru mimo záruku. Penále a smluvní pokuty se mohou vztahovat k plnění závazků obou smluvních stran, a to opožděné platby ze strany objednatele, pozdní dodávka softwaru ze strany zhotovitele, výskyt chyb a další. Jedná se o část smlouvy, kde je uplatněna pouze dohoda stran, tj. platí to, co si obě smluvní strany dohodnou. Místo plnění smlouvy určuje, zda se jedná o práci u objednatele, nebo bude provedena pouze instalace u objednatele. Smlouva může obsahovat i další ujednání, kde lze uvést údaje ohledně poskytnutí techniky k řešení zakázky, dodání zadání projektu, práva kontrolovat postup prací, závazku mlčenlivosti, prohlášení dodavatele, že na dodávce neváznou žádné právní vady, což se týká autorských práv spojených s počítačovým programem a pokud by šlo o mezinárodní smlouvu, tak zde bude uvedena jurisdikce, které smlouva podléhá.

7.4. Licenční smlouva 7.4.1.

Pojem

V ustanovení § 46 AZ je licenční smlouva definována takto: „Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, neníli podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu“. Nejprve je nutné si uvědomit, proč licenční smlouvy existují. Již v předešlém textu bylo vysvětleno, co je považováno za autorské dílo a jakým způsobem s ním lze nakládat. Licence tedy říká jakým způsobem lze počítačový program užít, aby jednání s autorským dílem nebylo nelegální. Licence je právní termín a právní předpisy , jako jsou AZ a ObčZ, vymezují, co může být obsahem licenčního rozhodnutí nebo ujednání.35 Veškerá ustanovení uvedená v licenci musí být

35

Slovo vzniklo z latinského slova „licentia“ a po celou historii bylo chápáno jako udělení výjimečného povolení k nějaké činnosti ve smyslu živnostensko-právním. Licence byla již v historii udělována úřady a byla zpravidla časově omezena, příkladem licence minulé doby je licence žebravým hudebníkům, a to s cílem korigovat lidské činnosti a donutit obyvatele dělat pouze to, co stát považuje za správné.

33

v souladu s platným právním řádem daného státu. Další pojetí licence vychází z patentového práva, kde byla využívána ke svolení k užití vynálezu. Tento význam následně přešel do práva autorského, kde autor pomocí licence umožňuje nakládat s autorským dílem. Z anglického práva proniklo do kontinentálního práva třetí pojetí licence, a to je licence k provozování tzv. licencované živnosti, což je taková živnost, která je vázaná na úřední koncesi a kterou bez této koncese nelze provozovat, kterou si chtěl stát zajistit vyšší zisky. Příkladem z historie je licence na prodej alkoholických nápojů.36 Pokud kupující používá několik počítačů v síti, měl by vědět, jak může provozovat zakoupený software, protože existuje několik variant, a to jednouživatelská licence, jednouživatelská licence s tzv. hardlockem, což je hardwarový klíč, bez kterého nelze nainstalovaný program na počítači spustit, třetí možností je zakoupení programu s tzv. multilicencí.

7.4.2.

Shareware

Shareware je volně distribuovatelný počítačový program. Každý subjekt má možnost jej zdarma po určitou dobu vyzkoušet a zjistit zda mu vyhovuje či nikoliv. Pokud ho po uplynutí stanovené doby, většinou 30 dní stále používá, je povinen se řídit podle autorovy licence a zpravidla zaplatit licenční poplatek nebo se pouze zaregistrovat. Pojem shareware je používán i pro označení následujících softwarových kategorií : freeware, svobodný software, public domain, cardware, adware.

7.4.2.1.

Freeware

Jedná se o bezplatně distribuovaný počítačový program, ale také tímto pojmem je označena licence. Autor si u tohoto typu počítačového programu ponechává autorská práva ke svému dílu. Většinou nedovoluje program upravovat nebo omezuje použití zdarma jen pro nekomerční účely. Tedy pod pojmem freeware je skryt volně šiřitelný program bez placení honoráře autorovi. V prostředí Internetu lze najít mnoho katalogů, které seskupují programy tohoto typu a programy jsou k dispozici ke stažení. Oproti placeným licencovaným programům mají nevýhodu v kvalitě, což běžnému uživateli, který by si podobný licencovaný program nemohl kvůli finanční náročnosti dovolit, většinou nevadí. 36

http://cs.wikipedia.org/wiki/Licence

34

7.4.2.2.

Svobodný software

K svobodnému softwaru je připojen i zdrojový kód, který je k dispozici uživateli s právem tento software používat, upravovat a distribuovat. Většina svobodných softwarů je zdarma. Podstatou takového softwaru jsou svobody, které definoval v roce 1984 Richard Stallman zakladatel projektu GNU, aby tak vytvořil kompletní unixový operační systém založený na svobodném softwaru. Definoval čtyři svobody, a to svoboda používat program za jakýmkoliv účelem, svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám, svoboda redistribuovat kopie programu a svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení. Získání svobodného softwaru může být zpoplatněno nebo jej lze získat zdarma, a to i se všemi svobodami. Richard Stallman založil Free Software Foundation, která se stará o právní a organizační stránky projektu GNU a rozšiřování povědomí o svobodném softwaru. GNU zajišťuje základní svobody svobodného softwaru a někdy je nazývána jako copyleft licence. Svobodný software neznamená zákaz komerčnosti, pokud je komerční, hovoříme o tzv. komerčním shareware neboli trial verzi.

7.4.2.3.

Public domain

Public domain, v překladu veřejná doména, což je počítačový program, k němuž se autor zřekl všech svých práv, a tak umožnit dílo volně užívat bez nároku na další ochranu díla. V českém právním systému není možné, aby se autor vzdal svých práv, jak je vysvětleno v předchozím textu. V našem právním systému je možné poskytnout bezúplatnou licenci na libovolné užití díla a dílo autor takto označil.

7.4.2.4.

Cardware a Adware

Cardware je počítačový program, za jehož užití je účtována symbolická cena ve formě pohlednice nebo dotace na nějaké účely, a tak se počítačový program ve formě cardware blíží freeware. Počítačový program ve formě adware má všechny funkce jako plnohodnotný program, ale je v něm zobrazována reklama, příkladem je např. ICQ.

35

7.4.3.

Copyleft

Termín „copyleft“je slovní hříčkou a vznikl přeměnou slova copyright a přetočením písmene C v symbolu. Princip copyleftu vytvořil Richard Stallman a uplatnil je v licencích GPL (General Public License) a GFDL. Copyleft je pokládán za základ úspěchu hnutí svobodného softwaru, protože se jedná o evoluční krok z hlediska konkurence na trhu. Licencí copyleft je prolomena bariéra tvorby odvozených děl a kopií k dalšímu prodeji. Pokud běžný uživatel poruší klasickou licenci, která je ve většině případů pro něj nesrozumitelná, tak bude podle zákona stíhán. Programy svobodného softwaru a odvozená díla jsou chráněny licencemi typu copyleft, což je pro uživatele jednodušší. Podmínkou copyleft licence je redistribuce programu pod stejnou licencí, pod kterou byl původní program získán, aby nebyly odepřeny základní svobody ostatním. Copyleft licence je licencí virové povahy, a proto když přidáte k vašemu programu kus strojového kódu pod copyleft licencí, tak je váš program infikovaný a může být šířen pouze s copyleft licencí. Rozdílem oproti klasické virové infekci počítačového programu, kde infikovaný počítačový program se nemůže bránit, je skutečnost, že výrobce programu se může lehce bránit, a to tak, že kód pod copyleft licencí nepoužije. Svobod, kterou tento typ licence přináší je zaplacena nepostihnutelností autora za škody, které jeho dílo způsobí.37

7.4.4.

Shrink wrap

Licence tohoto typu je udělena protržením obalu, do něhož je zabalen softwarový produkt, obvykle se jedná o celý balík uživatelských programů. Jedná se o konkludentní právní úkon, kde je projev vůle jednajícího patrný jen z chování, aniž by se vyjádřil výslovně, písemně nebo ústně. Licence shrink wrap v sobě zahrnuje překážky své existence, a to nedostatek písemné formy, sdělení nabyvatele, že jím byla licence přijata, druhé straně – poskytovateli licence, že návrh smlouvy přijímá a v neposlední řadě ochrana spotřebitele v tzv. spotřebitelských smlouvách podle § 52 občanského zákoníku. Tento druh licence je již zmiňován v kapitole Právo v USA.

37

http://cs.wikipedia.org/wiki/Copyleft

36

7.4.5.

Click on contracts

Tato licence je udělena kliknutím na příslušnou ikonu představující souhlas uživatele s uzavřením smlouvy, neboli se smluvními podmínkami, které poskytovatel licence provozovatel příslušného obsahu webové stránky - uvedl v návrhu smlouvy. Tento způsob uzavírání smluv je možný pouze po internetu. Jedná se o konkludentní úkon, ledaže by mělo kliknutí povahu písemné formy. Občanský zákoník takovýto typ smlouvy nepřipouští, protože podle něj nelze uskutečnit veřejný návrh smlouvy. U tohoto typu licence také existuje pět překážek jejího trvání. První je otázka písemné formy, v § 40 občanského zákoníku je uvedeno, že písemná forma je zachována, je-li právní úkon proveden telegraficky, dálnopisem či elektronickými prostředky, které umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, jež právní úkon učinila. Zachycení obsahu může být zajištěno vytištěním a identifikaci lze vyřešit pomocí předem dohodnutých kódů. Druhým bodem je určitost adresáta, což je u tohoto typu smlouvy problematické. Občanský zákoník umožňuje uzavírání spotřebitelských smluv na dálku podle ust. § 53 ObčZ, kde návrh smlouvy dává podnikatel, ale také zná i veřejný příslib § 850 ObčZ, kde jde o jednostranný závazek a ne o návrh smlouvy. Obchodní zákoník umožňuje uzavřít smlouvu adresovanou neurčitým osobám, a to pomocí veřejného návrhu § 276 ObchZ. Třetím bodem je přijetí návrhu, které je podle ObčZ možné okamžikem, kdy přijetí návrhu je doručeno zpět navrhovateli a také podle ObchZ – projev vůle o přijetí musí druhé straně být doručen. Další podmínkou je adhezita smlouvy, neboli platnost smlouvy pod podmínkou přijetí návrhu smlouvy druhou stranou beze změn a doplňků. Smlouva click on (click through) je adhezní smlouvou, protože druhá strana může návrh přijmout pouze tak, jak byl učiněn nebo nebude obchod vůbec uskutečněn. Poslední otázkou je potvrzení přijetí návrhu, kdy podle čl. 11 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady o elektronickém obchodu je potřeba, aby přijetí kliknutím na příslušnou ikonu bylo ještě jednou potvrzeno. Okamžik uzavření smlouvy je tedy až v momente, když potvrzené kliknutí dojde navrhovateli.

7.4.6.

Obsah licenční smlouvy podle autorského zákona

Licenční smlouva je upraena v ust § 46 a násl. AZ. Licenční smlouva obsahuje ustanovení, která se zabývají: smluvními stranami, preambulí, způsobem výkladu smlouvy, ujednáním o předmětu smlouvy, projevem vůle být smlouvou vázán, právy poskytnutých licencí, omezením užití na straně nabyvatele licence, trváním a ukončením smlouvy, dodáním ………. V následujících odstavcích se budu věnovat jednotlivým částem licenční smlouvy.

37

Preambule - přehled o tom, čeho smluvní strany zamýšlí smlouvou dosáhnout, preambule není součástí jádra smlouvy, smyslem preambule je formulace a stručný přehled základních cílů smluvních stran a věcný kontext, za kterého byla smlouva sepsána, uvedená část má smysl pro případ sporu a výklad nejasných ustanovení vlastního textu smlouvy38 Preambule v angloamerickém právu vymezuje hranice pro výklad soudu. Součástí smlouvy je vždy vymezení smluvních stran, které musí být správné a přesné, jinak by při uvedení nesprávného názvu subjektu mohla být smlouvy neplatná jako celek. Cíl, účel - účelem smlouvy primárně je, aby každá ze smluvních stran dosáhla zajištění svých zájmů. Smlouva by neměla zvýhodňovat jednu stranu oproti druhé, pokud by měla povahu spotřebitelské smlouvy podle ust. § 56 ObčZ, mohla by být napadena a příslušné nevýhodné ustanovení pro spotřebitele by mohlo být relativně neplatné, pokud se spotřebitel neplatnosti dovolá. Pokud účel ve smlouvě vymezen není, má objednatel díla či nabyvatel licence právo dílo užít k obvyklým účelům s přihlédnutím k okolnostem sjednání smlouvy. Není-li v licenční smlouvě výslovně sjednáno, jaké jsou povolené způsoby a rozsah užití nabyvatelem licence, má podle § 50 autorského zákona za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosažení účelu smlouvy, přičemž územní rozsah je omezen na území ČR a časově je licence omezena na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nejdéle však na jeden rok. V této části je nutné dát pozor na rozdílná pojetí daných pojmů v různých právních systémech. Před sepsáním této části smlouvy je vhodné si projít předešlý text, kde jsou v předchozích kapitolách potřebné pojmy vysvětleny. Předmět smlouvy – patří mezi podstatné obsahové náležitosti smlouvy a bez jeho vymezení by byla smlouva neplatná. Jedná se o definování nehmotných statků a práv k nim. Rozsah a způsob užití díla náleží do této části smlouvy, i když netvoří podstatné náležitosti smlouvy, jejich podpůrné vymezení je v § 50 AZ. Smlouva by měla specifikovat typ licence(výhradní, nevýhradní), přičemž se jedná o nevýhradní licenci, není-li sjednáno jinak, § 47 AZ. Vždy je nutné vymezit vlastnosti, které mají předané produkty mít, a to z hlediska kvality, kompletnosti, záložní kopie, což má význam pro pozdější případnou odpovědnost za vady. Způsob a čas splnění závazku poskytovatele – závazek poskytovatele musí být splněn řádně a včas, a to nejen z hlediska kvality, spolehlivosti a funkčnosti, ale i množství, 38

Hauzner, Jakub, Jak se vyhnout právním léčkám?: licencování digitálních zdrojů, komentář: Martin Boháček, Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2000, strana 10

38

kompletnosti, správného označení… Způsob splnění je potřebné vymezit z hlediska formy dodání, jedná se například o dodání produktu počítačovou sítí. Nutností je sjednat okamžik splnění závazku. Lze si sjednat i vyzkoušení díla před převzetím, jedná se o testy, instalaci a zkušební provoz u objednatele. Následně je sepsán protokol o převzetí. Licenční smlouva může být sjednána na dobu určitou nebo neurčitou, ale pak nejdéle na dobu ochrany poskytovatele nehmotných statků, jinak se dostane do rozporu s kartelovým právem § 4 zákona č.143/2001 Sb. Práva nabyvatele – je nutné vymezit rozsah užití, k němuž je poskytnuto svolení, a to způsobem užití, územím, časem i rozsahem oprávněných subjektů. Velmi důležitá je dikce smlouvy, a to poskytovatel „ touto smlouvou poskytuje práva…“ a „zavazuje se dodat…“, pro jistotu je možné dodat bezplatné zákonné výjimky. Podle

směrnice

ES

číslo

2001/29/EC

o některých aspektech autorského práva a práv souvisejících s informační společnosti je důležité členění oprávněných uživatelů a podle toho i rozdílné vymezení jejich přístupových práv. Povinnosti nabyvatele – jedná se o povinnosti plynoucí přímo ze zákona a ze smluvního ujednání. Nabyvatel by neměl být omezen v právech, která plynou z AZ, a to volné užití díla a zákonné výjimky, jinak by takovéto ujednání bylo neplatné, z toho plyne, že smlouva nesmí omezovat nabyvatele licence více, než jak jej omezuje zákon. Základní povinností nabyvatele licence ze zákona je dílo užít, jedná se tedy o licenci zavazující a ne opravňující, podle § 46 AZ, ale lze sjednat i licenci pouze opravňující nabyvatele dílo užít, ne však jej k tomu zavazující. Cena – cena musí být sjednána ve smlouvě, ale z projevu vůle stran může být zřejmé, že hodlají uzavřít smlouvu úplatnou, aniž by určily její výši, popřípadě si mohou sjednat bezplatnou licenci podle § 49 AZ. Odměna se poskytuje pouze za udělení oprávnění k užití díla ve smlouvě a ne za užití samotné. Při neoprávněném užití díla nemá autor nárok na odměnu vůči rušiteli, ale má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by za danou licenci byla obvyklá v době neoprávněného užití. Cena může být určena pevnou částkou (lump sum), procentem z prodejní ceny, respektive z obratu za služby nebo určitým počtem bodů za počet poskytnutých kopií či přístupů na internetu nebo v elektronické databázi.V takovém případě hovoříme o tzv. Royalties, neboli opakující se licenční poplatky. Z pevné odměny má autor právo na dodatečnou odměnu, je-li sjednaná odměna ve zřejmém nepoměru k zisku z licence § 49 AZ. Pokud by nabyvatel získal právo pronajímat rozmnoženiny díla, má povinnost platit poskytovateli přiměřenou odměnu. Zajištění závazků – toto ustanovení se především týká zajištění povinnosti nabyvatele platit licenční poplatky. Řádné splnění závazků z obou stran může být zajištěno smluvní

39

pokutou, která podle práva ČR má odhadní povahu, neboli pokud ze stejného důvodu vznikne oprávněné straně právo na náhradu škody, nehradí se, ale místo ní se zaplatí smluvní pokuta, ledaže by bylo sjednáno, že se smluvní pokuta nedotýká nároků na náhradu škody, pak by se hradily obě částky a došlo by ke změně na tzv. sankční (postižní) pokutu. Nabyvatel může být také vázán platit úroky z prodlení z placení peněžité částky a jejich výše může být sjednána odlišně od zákona. Podlicence, převod licence, přechod práv – v licenční smlouvě lze sjednat generální svolení nabyvateli, aby sám bez dalšího dílčího svolení uděloval podlicenci nebo převáděl licenci na třetí osobu. Při převodu licence musí dát druhá strana souhlas s převodem na nového nabyvatele, pro přechod licence v rámci prodeje podniku tato podmínka u autorských práv není nutná. Autorský zákon v § 55 stanoví, že zánikem nabyvatele (právnické osoby) nebo smrtí nabyvatele (fyzické osoby) přecházejí práva a povinnosti ze smlouvy na právního nástupce, ale ve smlouvě lze takovýto automatický přechod vyloučit. Ukončení smlouvy – licenční smlouva může být ukončena uplynutím sjednané doby. V případech stanovených zákonem (nestorským činnost nabyvatele, změna přesvědčení autora § 54 AZ) nebo ve smlouvě (jistící sankce pro případ porušení smlouvy) je možné od smlouvy odstoupit, čímž se jedná o jednostranné ukončení smluvního vztahu a podle ObčZ působí zpětně jakoby smlouva vůbec nevznikla, nedohodnou-li si strany zánik až od doručení oznámení od odstoupení druhé straně. Výpověď není obvyklá v souvislosti se závažným porušením smlouvy a je ze zákona možná jen u smlouvy na dobu určitou, ale strany si mohou sjednat výpověď i u smluv na dobu určitou a ta je v takovém případě ukončena až uplynutím výpovědní doby. Po ukončení platnosti licence nabyvatel zásadně ztrácí právo na užívání licencovaných zdrojů. V některých licenčních smlouvách je nabyvatel nucen přijmout závazek o nezrušitelnosti odběru určitých produktů od poskytovatele nebo jejich vázání na odběr jiného produktu, takovéto ujednání ve smlouvě je neplatné, a to pro rozpor s kartelovým právem § 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Odpovědnost – poskytovatel má obecně odpovědnost za vady poskytovaných nehmotných statků, a to podle § 499-510 ObčZ. Vztahuje se na vady, které již existovaly v době předání produktu, zjevná vada musí být reklamována bez odkladu po převzetí produktu a skrytá vada bez odkladu po jejím zjištění, nejdéle však do 6 měsíců. Podle smlouvy o dílo nebo kupní smlouvy v občanském zákoníku je zákonná reklamační doba dva roky.

Záruka

na

kvalitu,

respektive na určité vlastnosti garantované poskytovatelem, musí být sjednány pro každou jednotlivou smlouvu. Při prodeji v obchodě má spotřebitel podle ObčZ tzv. zákonnou záruku,

40

která kryje i vady, které vznikly po předání do jejího konce, činí dva roky, vada v takovémto případě může být faktická či právní. Trvání smlouvy – trvání smlouvy a její prodloužení je potřebné výslovně sjednat ve smlouvě a možnost změn vázat jen na písemnou formu. Na konec smlouvy se většinou připojují závěrečná ustanovení, kde by měla být připojena formulace, že strany měly možnost se se smlouvou seznámit, porozuměly jí a smlouva je výrazem jejich pravé vůle. V této části smlouvy se obvykle ještě uvádí počet stejnopisů a kolik z nich dostane každá smluvní strana, datum podpisu smlouvy a datum vstoupení v platnost a účinnost, což může být vázáno na určitou podmínku.

7.4.7.

Obsah licenční smlouvy podle ObchZ

V ustanovení § 508 ObchZ je licenční smlouva definována takto:“ Licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví (dále jen "právo") a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Smlouva vyžaduje písemnou formu“. Podle ObchZ nelze užít úpravu licenční smlouvy z § 508-515, protože primární úprava je obsažena v AZ, a tak na smlouvu ohledně autorských práv a práv souvisejících s právem autorským uzavíranou mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti se bude vztahovat §261a ObchZ a bude se jednat o smlouvu nepojmenovanou, innominátní.

7.4.8.

Řešení sporů

Pro případ sporů by mělo být místo soudu sjednáno ve smlouvě. Soud určitého státu je obvykle dvou-instanční, řízení je formální, veřejné, zdlouhavé a je dražší oproti rozhodčímu soudu. Řízení vedené rozhodcem popřípadě mediátorem je jedno-instanční, rychlejší, procesně jednodušší, vede jej odborník na danou otázku, kterého si strany sami vybraly, je neveřejné, levnější a vykonatelné jako rozhodnutí soudu. Lze využít služeb Asociace rozhodců a prostředníků v oblasti duševního vlastnictví ČR, popřípadě Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR.

41

8. Rozbory smluv společnosti Unicorn a.s. 8.1. Společnost Unicorn a.s. UNICORN je největší česká společnost poskytující komplexní služby v oblasti informačních systémů a informačních a komunikačních technologií. Společnost byla založena v

roce

1990

a

v

současné

době

působí

především

v

České

republice.

Dále

se orientuje zejména na evropský region a Spojené státy americké. Za více než 15 let jejího působení vzrostl počet zaměstnanců na více než 900. Zaměstnanci společnosti jsou pečlivě vybíráni z velkého počtu uchazečů a poté neustále vzděláváni. UNICORN si plně uvědomuje, že jeho síla spočívá především ve vysoké kvalifikaci a profesní způsobilosti jeho zaměstnanců. Zásadní význam pro úspěch společnosti UNICORN má poskytování služeb, které tvoří přibližně 84% příjmů. Na příjmech z oblasti služeb se podílejí zejména výnosy ze zakázkového vývoje softwaru, servisu a podpory a ze služeb spojených s prodejem produktů. Zbývajících 16% tvoří

převážně

prodej

softwarových

a

hardwarových

produktů.

V současnosti Unicorn také výrazně investuje do vývoje vlastního podnikového informačního systému UES (Unicorn Enterprise System). V průběhu roku 2006 společnost UNICORN zrealizovala 82 projektů v oblasti zakázkového vývoje softwaru, 44 team-leasingových projektů, 24 projektů v oblasti konzultací, 59 v oblasti servisu a podpory a 155 vzdělávacích kurzů.39

39

http://www.unicorn.eu/cz/ospolecnosti/profil.php

42

8.2. Smlouva o dílo (smlouva o dílo v kombinaci s kupní smlouvou)40 8.2.1.

Rozbor smlouvy o dílo v kombinaci s kupní smlouvou

Tento typ smlouvy bude použit v případě, kdy je zákazníkovi dodáváno zboží, tj. hardware a současně je zadavateli dodáno dílo, podle jeho zadání. Ustanovení §410 ObchZ uvádí, že za kupní smlouvu není považována smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží. Ve smlouvě je uvedeno slovo instalace, a proto by mohla být použita pouze smlouva kupní, ale jak je ve smlouvě uvedeno, nejedná se pouze o hardware, ale také software. V smlouvě je uveden pojem software, ale měl by být uveden pojem počítačový program, který bude zákazníkovi licencován, protože se zjevně nejedná o počítačový program tvořený na míru zákazníka, tj. přímo podle jeho požadavků. Pokud by to tak bylo, byla by použita smlouva o dílo, ale v tomto případě bych se přikláněla k použití licenční smlouvy, která by zajistila užití počítačového programu pouze v takovém rozsahu, na jakém se strany dohodnou. I když je ve smlouvě uvedeno, že zadavatel definuje specifikaci počítačového programu, neříká to nic o tom, že počítačový program bude vyhotoven na zakázku, a proto bych zvolila smlouvu licenční. Pokud by počítačový program byl vytvořen

nebo upraven podle specifických požadavků

zákazníka, tak by bylo možné užít smlouvu o dílo. Ujednání o ceně je stanoveno za zboží a za dílo dohromady a jedná se o cenu konečnou. Z této formulace lze také vyvodit, že nepůjde o dílo vytvářené na zakázku, ale o již hotový počítačový program. Společnost Unicorn poskytuje svým zákazníkům záruční dobu, a to v délce 24 měsíců nebo více, ale v tomto případě bych chtěla upozornit na situaci, kdy Unicorn nakupuje komponenty od svých dodavatelů, aby měl pokrytou záruční dobu, kterou poskytuje, záruční dobou od svých dodavatelů. Ve smlouvě je uvedeno, že nabytí vlastnického práva nastává až zaplacením za zboží a dílo. Ve smlouvě je ale vymezeno, že objednatel, tedy zákazník může softwarové prostředky používat již od okamžiku podpisu dodacího listu, a to v souladu s licenčními podmínkami. Tuto část smlouvy lze modifikovat i tak, že vlastnické právo nabude objednatel již při předání zboží. Obchodní zákoník umožňuje oproti občanskému zákoníku i to, že lze nabýt zboží i od 40

Společnost Unicorn a.s.

43

nevlastníka daného zboží. Což není nereálné, pokud společnost Unicorn nakoupí určité hardwarové komponenty a ještě není vlastníkem zboží, tak jej může prodat dál, a tím tak získat finanční prostředky na zaplacení zboží svému dodavateli. V sekci součinnost jsou uvedeny podmínky pro objednatele, aby mohlo dojít k plnění smlouvy ze strany společnosti Unicorn a dodržení termínů bez zavinění objednatele. Smlouvu smí způsobem dle obchodního rejstříku podepsat pouze osoby oprávněné jednat za společnost, uvedené v záhlaví smlouvy. V jednotlivých přílohách jsou uvedeny specifika smlouvy, která smlouvu upřesňují a jsou důležitá z hlediska nedodržení smlouvy a následného sporného řízení, které by se podle smlouvy konalo před rozhodčím soudem. Rozhodčí jednání má výhodu v tom, že je rychlé, může být smírné a lze spor řešit na základě ekvity, pokud strany pověří rozhodce rozhodovat podle zásad spravedlnosti případu. Pokud by byl případ řešen u soudu, řízení by bylo vzhledem k vytíženosti soudů velmi zdlouhavé a finančně náročné.

44

8.3. Smlouva o dílo41 8.3.1.

Rozbor smlouvy o dílo

Smlouva o dílo je sepsána mezi podnikateli, a proto je použit ObchZ. Ve smlouvě jsou vymezeny pojmy, a to z toho důvodu, kdyby nějaký výraz připouštěl různý výklad a není jasně definováno, co jím smluvní strana, která ho první použila, měla na mysli. Ze zákona platí, že tento sporný výraz se vykládá k tíži strany, která takového výrazu použila jako první - což by bylo v případě, že společnost Unicorn návrh smlouvy připravuje, ke své tíži. Dobré vymezení předmětu smlouvy je jedna z nejdůležitějších věcí při sestavování návrhu smlouvy. Předmět smlouvy představuje hlavní závazky smluvních stran - tj. závazek zhotovitele vytvořit dílo a závazek objednatele zaplatit za vytvořené dílo sjednanou cenu a poskytnout zhotoviteli při vytváření díla potřebnou součinnost. K vymezení díla je použito přílohy. Za dílo zákon považuje jak zhotovení nové věci (tj. např. vytvoření IS), tak její montáž (implementace IS), její údržbu (servis IS) nebo provedení její dohodnuté opravy či úpravy (Řešení drobných změn). Cena za dílo může být mezi smluvními stranami stanovena jako konečná nebo se smluvní strany dohodnou, že cena za dílo bude určena na základě rozpočtu, který je podle smlouvy považován buď za zaručený, nezaručený nebo paušální pro případ ceny za servis. Pokud by byla cena stanovena nezaručeným rozpočtem, znamenalo by to pro objednatele možné zvýšení ceny ze strany zhotovitele, pokud by s objevila při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, jestliže nebyly předvídané v době uzavření smlouvy. Výhodnost stanovení ceny podle rozpočtu je větší pro zhotovitele než pro objednatele, a to z toho důvodu, že cena za dílo se může nepoměrně zvýšit oproti případu, kdyby byla cena stanovena pevnou částkou. Platební podmínky se mohou lišit pro různé zákazníky. Ve většině případů je ve smlouvě sjednána splatnost faktury ve lhůtě 15 dnů od doručení faktury zákazníkovi nebo 30 dnů pokud se smluvní strany dohodnou, ale ve výjimečných případech společnost Unicorn tuto lhůtu prodlužuje i na lhůtu splatnosti delší jak 30 dnů, což je pro objednatele výhodnější, ale pro zhotovitele více rizikovější. V ustanovení o místu plnění je nutné doplnit, kde bude dílo, zda ve společnosti Unicorn či u zákazníka. V případě, že je dílo zhotovováno v objektu zákazníka, nese nebezpečí škody na

41

Společnost Unicorn a.s.

45

věci on - např. pro případ živelné katastrofy, odcizení, atd.., což bude mít význam především u konstrukce a implementace informačních systémů. Co se týče dílčích i konečné lhůty plnění - ty je třeba přesně stanovit, a to nejlépe ve formě harmonogramu plnění. Důležité je zejména smluvně stanovit, zda ve lhůtě pro konečné provedení díla musí být dílo pouze předáno objednateli nebo v této lhůtě musí být i objednatelem akceptováno ( u servisu je to nastaveno tak, že dílo je předáno okamžikem jeho předání k akceptační proceduře). Doba plnění může být i prodloužena na základě vzájemné dohody smluvních stran, z důvodu vzniku okolností, které zhotovitel nemohl odvrátit a ani je nemohl předvídat dle ust. § 374 ObchZ o dobu přiměřenou závažnosti vzniklých okolností nebo z důvodu neplnění součinnosti objednatele o dobu prodlení objednatele s poskytnutím součinnosti. Všechny možnosti musí být ve smlouvě vymezeny, aby mohla být stanovena doba plnění, protože porušení této doby má vliv na případnou smluvní pokutu. V obchodních vztazích je vždy třeba záruku sjednat, ze zákona není dána. Záleží na společnosti Unicorn, jak dlouhou záruční dobu konkrétnímu zákazníkovi poskytne (lépe řečeno, jakou si zákazník vydupe. Standardní poskytovaná záruční doba společností Unicorn je následující: pro konstrukci a implementaci 24 měsíců a pro záruku za jakost provedení servisních prací 6 měsíců. Pokud by zákazník požadoval záruku delší, bude to určitě mít vliv na cenu za dílo. V příloze smlouvy je nutné konkrétně doplnit, jakým způsobem bude objednatel zjištěné záruční vady oznamovat, jak dlouhá bude reakční doba pro započetí prací na odstranění závady ze strany zhotovitele. V závazcích zhotovitele je také ošetřeno uchování obchodního tajemství, a to pomocí smluvních ustanovení v pracovních smlouvách zaměstnanců zhotovitele. Unicorn ve smlouvách stanovuje odpovědnost za škodu v limitované výši, která je stanovena jednotlivě pro konkrétní obchodní případ. Pro svoji ochranu poskytuje maximální výši náhrady škody 50 % z ceny díla, pokud je stanovena jednorázovou částkou nebo trojnásobek měsíční paušální částky. Pokud by si smluvní strany dohodly vyšší náhradu škodu, nárokovala by si společnost Unicorn zvýšení ceny díla, aby byla schopna krýt případné ztráty. Ve smlouvě musí být přesně stanovena autorská práva a také rozsah užití díla. Ve smlouvě se objevuje i doložka o vzájemném zaměstnávání zaměstnanců, aby nedocházelo ke zneužívání informací nabytých během vzájemného obchodního vztahu. Tuto klauzuli bychom mohli přirovnat ke konkurenční doložce v pracovní smlouvě, která také chrání zaměstnavatelovo obchodní tajemství.

46

Ve smlouvě musí být definována osoba, která bude odpovědná za projekt neboli za tvorbu díla a bude zmocněncem pro vyjednávání. Tato osoba působí jako spojenec pro jednání s objednatelem díla. Ukončení smluvního vztahu je možné podle smlouvy písemnou dohodou smluvních stran, odstoupením od smlouvy při trvalém podstatném porušování smluvních povinností, pokud na to byla druhá strana upozorněna nebo při prodlení s úhradou platby v dodatečné lhůtě, ale také v případě prodlení s provedením díla na straně zhotovitele. Je třeba, aby pod podpisem byl uveden též obchodní název příslušné společnosti, protože podepsat smlouvu smí způsobem dle obchodního rejstříku pouze osoby oprávněné jednat za společnost, uvedené v záhlaví smlouvy. Ve smlouvě o dílo není zmíněno akceptační testování díla, což je důležité z hlediska kontroly díla ze strany objednatele, který má podle zákona právo na kontrolu díla před jeho převzetím. Při akceptaci bude objednatel díla prověřovat funkce díla podle specifikace uvedené v této smlouvě. V průběhu akceptačních testů mohou být od objednatele vzneseny následující připomínky, které lze kategorizovat do několika kategorií podle závažnosti, např. vážné chyby, které znemožňují užívání díla objednatelem, střední chyby, které způsobují problémy při užívání a provozování díla objednatelem, ale umožňují provoz, který nemá vliv na kvalitu dat a výsledky zpracování, problémy lze dočasně řešit organizačními opatřeními a nevýznamné chyby. Objednatel do smluvně sjednaného počtu pracovních dnů předá zhotoviteli podepsaný akceptační protokol nebo připomínky, které brání akceptaci. Po marném uplynutí této lhůty, aniž objednatel reaguje či požádá o odklad, bude předmět plnění akceptace považován za akceptovaný. Pokud byly při akceptaci vzneseny připomínky od objednatele, je zhotoviteli poskytnuta lhůta na jejich odstranění, pokud by tak neučinil, byl by sankciován. Zhotovitel může být sankciován ale i za to, že tyto připomínky jsou a že nebude dodržen termín předání díla ve smlouvě. Což už ve smlouvě řešeno je.

47

8.4. Kupní smlouva42 8.4.1.

Rozbor kupní smlouvy

Je nutné dodržet způsob jednání za společnost uvedený ve výpise z obchodního rejstříku – tj. zrevidovat, zda jednatel či člen představenstva je oprávněn jednat za společnost (tedy podepsat smlouvu) sám nebo zda je nutné, aby jednalo více členů statutárního orgánu společně. Kdyby bylo porušeno toto ujednání, tak bude smluvní vztah uzavřen mezi smluvními stranami a bude také probíhat spor mezi smluvní stranami. Ve smlouvě je uveden pojem softwarové prostředky, což je pojem , který podle definice pojmů počítačový program a software neodpovídá tomu, co je smlouvou poskytováno. Smlouvou jsou poskytovány počítačové programy, neboli programové prostředky, což je uvedeno v příloze č.4 kupní smlouvy. Tato část přílohy by měla být přesně specifikována, aby se smluvní strany vyhnuly sporům, které by mohly vyvstat z budoucích nedorozumění smluvních stran. Také by se mohlo stát, že kupují si při dodání počítačového programu bude stěžovat na nedostatky funkcionality počítačového programu. Proto je nutné přidat ke smlouvě i přesnou specifikaci počítačového programu s odborným vysvětlením všech funkcionalit kupujícímu. Pro kupní smlouvu platí, že je dodáno zboží, jehož součástí není montáž a aby mohl být užit ObchZ,tak strany musí být právnickými osobami. Pokud by jednou ze stran byla osoba fyzická, bude pro její ochranu užit ObčZ. Ve smlouvě je nutné vyplnit místo plnění, tj. místo, kam má být zboží dodáno. Pokud bude zboží dodáváno jiným způsobem než - tedy např. zasíláno poštou, klíč zasílaný emailem je nutné tento způsob uvést do smlouvy a vymazat ustanovení o součinnosti při dopravě a vykládce zboží. V ustanovení o místě plnění

neboli dodání zboží, bych v případě klíče

k počítačovému programu souhlasila i s emailem, který je právnického hlediska na stejné úrovni jako poštovní zásilka. Na druhou stranu bych vyloučila předání po telefonu, které není zcela prokazatelné. Ve smlouvě je použito slovo instalace, kterým se lze vyhnout použití smlouvy o dílo, která by byla použita v případě uvedení slova montáž místo slovního výrazu instalace. V článku 3.6 je nastavena výše úroků z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou je možné upravit vzhledem ke konkrétnímu případu. Společnosti Unicorn,

42

Společnost Unicorn a.s.

48

tj. prodávajícímu, by podle zákona příslušela výše úroků 0,02 % z dlužné částky za každý den prodlení. Pokud kupující souhlasí s výší úroků, tak v této hodnotě nevidím problém. V obchodních vztazích je vždy třeba záruku sjednat, ze zákona není dána. Záleží na společnosti Unicorn, jak dlouhou záruční dobu v konkrétním zákazníkovi poskytne, lépe řečeno, jakou si zákazník vydupe.Ve vzoru smlouvy je nastavena záruční doba v délce 24 měsíců, je nutné si ale vždy pohlídat, aby záruční doba poskytovaná dodavatelem společnosti Unicorn pokryla prodávajícím (což je v kupní smlouvě společnost Unicorn) poskytovaný časový rozsah záruky. Pokud by společnost Unicorn nehlídala záruční doby, které jí poskytují její dodavatelé, tak by ve smluvních vztazích, ve kterých poskytuje záruku nad rámec záruky, jež má od dodavatelů, musela všechny opravy a náhrady platit ze svého. Ve smlouvě je určen přechod vlastnictví, a to až po úplném zaplacení ceny za zboží. Možnosti přechodu vlastnictví jsou uvedeny v předchozím textu u rozboru smlouvy o dílo. V kupní smlouvě je uvedena i součinnost smluvních stran, která by mohla ovlivnit možnost odstoupení od smlouvy. Pokud by byla součinnost porušena, mohly být ohroženy dodací lhůty a na ně navazující úroky z prodlení. Proto je nutné vymezit, jaké podklady musí smluvní strany poskytnout, aby mohl být smluvní vztah uzavřen. Také bych doporučovala uvést časové údaje, ve kterých by měly být veškeré materiály nezbytné k naplnění smluvního vztahu a podmínky, za kterých by byly veškeré lhůty posunuty. Společnost Unicorn ve svých smlouvách sjednává řešení sporů u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Řešení sporů v rozhodčím řízení je oproti řízení soudnímu rychlejší a rozhodčí nález nabývá účinků pravomocného soudního rozhodnutí jeho doručením oběma smluvním stranám a je soudně vykonatelný. V přílohách smlouvy musí být přesně popsán produkt, který prodávající prodává kupujícímu, aby kupující nemohla následně namítat, že zboží neodpovídá smluvnímu ujednání. Veškeré zboží by mělo být popsáno pomocí technické specifikace. Jelikož je smlouvou poskytováno právo užívat dílo, je nutné ve smlouvě vymezit licenční podmínky. Tím bude po právní stránce užití díla chráněno proti jeho nezákonnému šíření. Licenční podmínky jsou uvedeny v kapitole Licenční smlouva.

49

8.5. Pracovní smlouva43 8.5.1.

Rozbor pracovní smlouvy

V kapitole Pracovní smlouva jsou zmíněny obsahové náležitosti smlouvy, já bych se spíše zaměřila na náležitosti smlouvy týkající se tvorby počítačových programů. Ve smlouvě je odstavec věnován mlčenlivosti zaměstnance, aby nebylo vyzrazeno obchodní tajemství zaměstnavatele a jeho know how, které je chráněno ustanoveními týkající se nekalé soutěže. Pokud by zaměstnanec vyzradil relevantní informace nabyté během výkonu svého povolání, bude donucen zaplatit smluvní pokutu a vzniklou škodu. Tím, že zaměstnanec pracuje v lukrativní oblasti, která se neustále rozvíjí a na trhu existuje konkurenční boj, tak v pracovní smlouvě je uveden zákaz konkurence. Ten je ve smlouvě sjednán pouze na dobu trvání pracovního poměru, ale zákon povoluje sjednat zákaz konkurence i po skončení pracovního poměru, a to maximálně na 1 rok. Konkurenční doložku lze uplatnit až po uplynutí zkušební doby. Já bych doporučila sjednat tuto doložku, jak pro zaměstnance na vyšších pozicích, tak pro zaměstnance vyvíjející počítačový program. Tím by měla společnost zajištěnou alespoň částečnou ochranu obchodního tajemství, pokud se zaměstnancem rozváže pracovní poměr. Protože vývoj technologií a zároveň programovacích jazyků jde velmi rychle dopředu, a tak použití tentýž počítačového programu za rok už není tak žádané, jako nově navržený počítačový program. Pracovní smlouva obsahuje i ujednání o autorských právech k zaměstnaneckému dílu, ale ustanovení ve smlouvě nic neříká o majiteli osobnostních práv k dílu a mluví pouze o majetkových právech. Tím je naznačeno, že by všichni měli znát svá práva a také se jich dovolávat. V pracovní smlouvě není nic řečeno o zániku společnosti a přechodu práv na autora, což je popsáno v kapitole Zaměstnanecké dílo.

43

Společnost Unicorn a.s.

50

9. závěr V současné době znamená rozšíření internetu pro autory autorských děl digitalizace a celosvětově propojené veřejné datové sítě (tj. internet) velké nebezpečí. Autor totiž již není v pozici, aby zjistil, kdo jeho dílo protiprávně uložil, přepracoval nebo šíří. Možnosti protiprávního užívání autorskoprávně chráněných děl stále stoupají, přímo úměrně s rozšiřujícím se počtem uživatelů internetu a aktivních serverů, nabízejících nejrůznější počítačové programy. Internet poskytuje možnost přístupu k počítačovým programům, a to nejen s licencí, ale i nelegálně. Osoby stahující si počítačové programy s freeware licencí z internetu nejsou ochotné za jiný, často kvalitnější produkt zaplatit. Z internetu lze stahovat i počítačové programy nelegálně, jedná se o počítačové programy jejichž užívání je podmíněno zaplacením licenčního poplatku. Pro mnohé je možná ztráta společenské prestiže nebo dokonce hrozba vězení dostatečný důvod k nevyužívání nelegálního stahování počítačových programů z internetu. Internet poskytl nevídané možnosti v oblasti pirátství. V tomto případě se již nejedná o situaci, kdy autor poskytne své dílo k dobrovolnému šíření s potřebnou licencí, ale o stav, kdy jakýkoliv uživatel má možnost si dané dílo stáhnout, zkopírovat, sdílet nebo jiným způsobem nelegálně šířit nebo získat. Tomuto protiprávnímu chování se snaží zabránit také policie, ale počítačové pirátství je celosvětový problém, který nebude vymícen v dohledné době z důvodu rostoucích cen počítačových programů. Otázka, proč je vlastně porušován autorský zákon v oblasti počítačových programů, je pro mnohé velmi jednoduchá. Jedná se o poměr nebo vztah mezi cenou daného díla a rizikem odhalení nebo případným postihem (finanční pokuta, ztráta zaměstnání, nepodmíněný trest, …). Většina subjektů porušující autorský zákon se domnívá, že daná míra rizika není dostatečně vysoká na zastavení této protiprávní činnosti. V případech porušování autorských práv však už nehovoříme pouze o soukromých osobách využívající počítačové programy, ale také o společnostech, které jednoduše spoléhají na fakt, že z velkého množství společností na trhu nebudou právě tou, která bude odhalena vyšetřujícími státními orgány nebo na kterou upozorní BSA. Společnosti vyvíjející nové počítačové programy se snaží svá díla chránit pomocí autorskoprávní ochrany. Ve většině případů je používána licenční smlouva nebo smlouva o dílo, a to podle toho, zda je počítačový program vyvíjen přímo na míru zákazníka nebo je mu pomocí licence poskytnutý již vytvořený počítačový program.

51

Ve smlouvách společnosti Unicorn a.s. je velmi používáno pojmu software, který byl převzat z angličtiny. Tento pojem ale neodpovídá pojmu počítačový program a jejich rozdíl je uveden v kapitole Autorské právo a software. Ve smlouvách je nutné si dávat pozor na slova montáž a instalace, která mohou způsobit, že smlouva bude sepsána buď podle smlouvy o dílo nebo podle kupní smlouvy, což je vysvětleno v kapitole smlouvy. V diplomové práci jsou použity pouze vzory smluv. Smlouvy mohou být upraveny podle zákazníka, pokud se na obsahu smluv obě strany dohodnou. V rozborech smluv jsou uvedeny připomínky a návrhy na doplnění smluv, aby smlouva byla platná a zároveň výhodná pro obě strany. V diplomové práci se mi podařilo vystihnout všechny typy smluv používaných v oblasti IT. Mezi tyto smlouvy patří smlouva o dílo, smlouva licenční, kupní smlouva a pracovní smlouva. V kapitole rozbory smluv jsou uvedeny vzory smluv, které používá společnost Unicorn a.s.. Ke každému vzoru jsem udělala rozbor a navrhla změny smlouvy.

52

10. Přílohy 10.1. Multi-Package Program Registration

44

44

Salone, M.J., How to copyright software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1990, appendix

53

10.2. Vývoj míry pirátství v Česku a na Slovensku

45

45

http://www.bsa.org/czechrepublic/statistiky/upload/Czech%20Republic%20%20Supporting%20Data%20for%20the%20IDC%20Global%20Piracy%20Study.pdf, strana 2

54

10.3. Míra pirátství v jednotlivých státech regionu střední, východní a západní Evropy

46

46

http://www.bsa.org/czechrepublic/statistiky/upload/Czech%20Republic%20%20Supporting%20Data%20for%20the%20IDC%20Global%20Piracy%20Study.pdf, strana 3

55

10.4. Průměrné míry pirátství v jednotlivých světových oblastech

47

47

http://www.bsa.org/czechrepublic/statistiky/upload/Czech%20Republic%20%20Supporting%20Data%20for%20the%20IDC%20Global%20Piracy%20Study.pdf, strana 5

56

11. Seznam použité literatury 1. Bertalanffy, L. von, Člověk-robot a myšlení, Praha, Svoboda 1972 2. ČSN ISO/IEC 2382-1 3. Dohoda o zřízení světové obchodní organizace WTO, Marrakeš, 15.dubna 1994, příloha 1C: Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), publ. ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) 4. Fishman , Stephan, Copyright your software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1998 5. Gregušová, Daniela, Úvod do právnej informatiky, Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave,1992 6. Hauzner, Jakub, Jak se vyhnout právním léčkám?: licencování digitálních zdrojů, komentář: Martin Boháček, Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2000 7. http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/ 8. http://cs.wikipedia.org/wiki/Copyleft 9. http://cs.wikipedia.org/wiki/Licence 10. http://www.bsa.org/czechrepublic/statistiky 11. http://www.vzory.cz/jinak/autorske-pravo/smlouvu-o-vytvoreni-software-2/ 12. Kleniv, Erik, Smith, Bradford, Metody boje proti softwarovým pirátům ve světě, Překlad: Naděžda Doležálková, Praha:Leringo,1993 13. Kleniv, Erik, Smith, Bradford, Metody boje proti softwarovým pirátům ve světě, Překlad: Naděžda Doležálková, Praha:Leringo,1993 14. Knap, Karel, Kunz Otto, Mezinárodní právo autorské, Praha: Academia, 1981 15. Knap, Karel, Smluvní vztahy v právu autorském, Orbis Praha, 1967 16. Kříž , Jan, Ochrana autorských práv v informační společnosti, Linde Praha a.s. 1999 17. Marek, Karel,K obchodním závazkovým vztahům, Brno: Masarykova univerzita, 1997,c1994 18. Microsoft Press, Plus,s.r.o., Praha 1993 19. Pražák, Zbyněk, Smlouva o dílo podle OBCHZ, Linde Praha a.s., 2003 20. Salone, M.J., How to copyright software, Berkley, Calif.: NOLO Press, 1990 21. Smejkal V. a kolektiv, Právo informačních a telekomunikačních systémů, 2.vydání, C.H.Beck, Praha 2004 22. Smejkal, Sokol, Vlček, Počítačové právo, Nakladatelství C.H.Beck Praha, 1995

57

23. Smejkal, V.: Internet @ §§§. GRADA, Praha 1999 24. Veverka, J., Boguszak, J., Čapek, J.: Základy teorie práva. 1. vydání, CODEX, Praha 1994 25. Vlček, Martin, Softwarové právo pro každý den, Grada a.s.,1993 26. Wiener, N., Kybernetika a společnost, Praha, nakladatelství ČASV 1963

58