Roma MATRIX Příručka dobré praxe 3.
Práce s dětmi opouštějícími ústavní péči
Tato publikace byla vytvořena s finanční podporou programu Evropské unie „Základní práva a občanství“. Za obsah publikace odpovídá výlučně Social Marketing Gateway a v žádném případě nereprezentuje názory Evropské komise. Vytvořil: Social Marketing Gateway © Roma MATRIX 2015
Úvod Tato příručka dobré praxe se věnuje tématu práce s romskými dětmi, které opouštějí ústavní péči, výzvám, kterým čelí v rámci reintegrace do společnosti, a tomu, jak je během této důležité změny účinněji podporovat. Jde o jednu z řady devíti příruček, které dosud vyšly coby součást celého bloku textových výstupů projektu Roma MATRIX. Roma MATRIX je projekt, který má za cíl boj s rasismem, intolerancí a xenofobií a zvýšení integrace prostřednictvím řady aktivit v rámci Evropy. S dvaceti partnery v deseti státech jde o jeden z největších projektů zaměřených na integraci Romů v Evropské unii (EU). Příručky dobré praxe jsou určeny pro pracovníky veřejné správy, terénní pracovníky a ostatní, kteří se s problematikou setkávají při své praxi, a potřebují relevantní zdroje informací. Poskytují přehled o řadě témat dotýkajících se bariér nebo výzev, kterým čelí Romové po celé Evropě. Manuál nastiňuje kontext, složitost a míru obtíží, kterým čelí romské děti opouštějící ústavní péči. Definuje klíčová témata a praxi objevující se v Evropě a zdůrazňuje konkrétní kazuistiky vycházející z dobré praxe partnerů Roma MATRIXu. V manuálu jsou také uvedena klíčová ponaučení a doporučení, jak zlepšit strategie a praxi podpory dětí, které opouštějí ústavní péči.
Východiska a kontext Práce s dětmi a mladými lidmi, která je připravuje na odchod z ústavní péče, je zcela zásadní, protože tyto děti potřebují být vybaveny dovednostmi, které jim umožní fungovat ve společnosti jako nezávislí dospělí. Toto platí pro všechny děti a mladé lidi v ústavní péči, zejména ale pro děti romského původu, které jsou ohroženější a čelí více výzvám. Obtížný přechod Přerod z dítěte odkázaného na péči v nezávislého dospělého je proces, který trvá dlouhé roky od rané adolescence do pozdních dvacátých let a déle. Mladí lidé hledající půdu pod nohama se obvykle mohou obrátit na svoji rodinu, zatímco děti opouštějící ústavní péči podobnou podporu velmi pravděpodobně nemají. Mladí lidé se zkušeností ústavní péče jsou extrémně zranitelní, a bez speciálního vyškolení a osobnostního rozvoje často postrádají životně důležité znalosti a dovednosti v oblastech jako jsou práva a občanství, komunikace, sociální dovednosti a dovednosti v oblasti mezilidských vztahů, zaměstnanost a hospodaření s penězi. Kvalita podpory, které se jim dostane v rámci přípravy na odchod z ústavní péče má tudíž vliv na to, jak úspěšně se jim podaří integrovat do většinové společnosti. V ideálním případě by měla přípravná fáze jít ruku v ruce s podporou specialisty, který mladého člověka provází na cestě k samostatnému životu. Ve skutečnosti je však podpora dětí, které opouštějí ústavní péči, často nedostatečná. Například ve Velké Británii zveřejnila nedávno dětská charita Barnardo´s výsledky výzkumu, které ukazují, že stovky dětí (z nichž některé mají pouze 16 let) mají opustit zařízení ústavní péče a žít samostatně v nevhodném a nestálém ubytování typu bed and breakfast (nocleh se snídaní) s malou nebo žádnou podporou1. V některých zemích, například v Řecku, neexistuje žádná zvláštní podpora určená dětem, které opouštějí ústavní péči. Díky chybějícím národním strategiím a akčním plánům mají rostoucí význam v poskytování podpory neziskové organizace. Romské děti v ústavní péči Je obtížné přesně určit počet romských dětí v ústavní péči v rámci Evropy, protože je zde tendence neanalyzovat sebraná data v souvislosti s etnicitou. I v případě, že jsou tyto údaje shromážděny, Romové se často zdráhají uvést svou identitu ze strachu z následné diskriminace a stigmatizace. Z kusých oficiálních zdrojů a odhadů neziskových organizací však podle zjištění Evropského centra pro práva Romů (ERRC) vyplývá, že romské děti jsou v ústavní péči v Evropě (zejména ve střední a východní Evropě) zastoupeny neúměrně často vzhledem k jejich podílu na celé populaci. Například v Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku tvoří Romové pouze 10 % populace, ale v Maďarsku a Bulharsku jsou Romové mezi dětmi v péči státu zastoupeni až v 60 % případů, v Rumunsku je to až 20 %2. Romské děti také zůstávají v ústavní péči déle než děti neromské, často po celé dětství a dospívání. Děti obvykle opouští ústavní péči třemi způsoby: 1. adopce, 2. návrat do vlastní rodiny, 3. dosažení plnoletosti/ukončení denního vzdělávání.
Většina romských dětí opouští ústavní péči po dosažení plnoletosti nebo po ukončení denního vzdělávání. Jen velmi málo z nich jde do adopce, protože se lidé zdráhají adoptovat romské děti kvůli protiromskému rasismu a diskriminaci v rámci systému sociálně-právní ochrany dětí, i mimo něj (romské děti jsou v tomto směru dvojnásobně znevýhodněny, protože jsou častěji než neromské děti označovány za mentálně postižené, což dále snižuje jejich šance na adopci). Není také běžné, aby se romské děti vracely ke svým biologickým rodinám, protože je nepravděpodobné, že by tyto rodiny byly pracovníky sociálně-právní ochrany dětí podpořeny v řešení problémů, které dříve vedly k intervenci státu a které jsou často hluboce zakořeněny v životní realitě Romů (viz sekce Hlavní témata). Romské děti mohou také zažívat horší zacházení během pobytu v ústavní péči a po jejím opuštění jsou vystaveny specifickým rizikům, jako je diskriminace na základě etnicity, nebo obchod s lidmi, který se týká především dívek. Vše výše uvedené dokládá, že odchod z ústavní péče je velmi náročný a vhodná forma podpory je proto obzvlášť důležitá. Implikace pro romskou inkluzi Romské děti, které musí v 18 letech (nebo krátce poté) ústavní péči opustit, mají často ve světě venku omezenou podporu. Je pravděpodobné, že tváří v tvář četným formám diskriminace na základě etnicity a institucionální výchovy budou mít zkušenost se socioekonomickým vyloučením a chudobou, pokud nebudou podporovány v přípravě na samostatný dospělý život. Údaje Evropského centra pro práva Romů (ERRC) ukazují, že bez potřebné podpory budou mít tyto děti své vlastní děti, které budou stejně jako ony ohroženy institucionalizací a pokračováním vícegeneračního začarovaného kruhu vyloučení, ze kterého je těžké uniknout 3. Deinstitucionalizace4 V posledních letech se za naléhavou prioritu pro Evropskou unii označuje přechod z institucionální na komunitní péči, který v mnoha zemích postupně probíhá (výjimkou je např. Polsko, které dosud nevytvořilo jasnou všeobecnou strategii). Jedním z primárních cílů deinstitucionalizace je příprava procesu opouštění ústavní péče s ohledem na zajištění sociálního začlenění odcházejících a hladký přechod k samostatnému životu. Zde je patrný další důvod, proč je práce s dětmi, které opouští ústavní péči, tak důležitá a aktuální. Důraz na deinstitucionalizaci může někdy naopak zhoršit šance, že budou mladí lidé dobře připraveni na odchod z ústavní péče, protože „z rušení institucí se může stát závod a pod časovým tlakem se lehce mohou začít upřednostňovat administrativní záležitosti před zájmy dětí. Právě nejnáročnější děti a mládež, tj. Romové, jsou často odsunuti na poslední místo, až je pak příliš pozdě na práci na detailním a promyšleném individuálním plánu.“
Hlavní témata K mnohým výzvám, kterým čelí romské děti při opouštění ústavní péče a mezi něž patří například neschopnost žít samostatně nebo ohrožení diskriminací, přispívá celá řada souvisejících faktorů. Ty zahrnují politiku v ústavních zařízeních, sociální služby a komunitní praktiky, a úzce se dotýkají témat, na kterých pracují partneři Roma MATRIXu. Odchod z ústavní péče jako proces, nikoliv moment Aby byly děti plně podpořeny v dosažení psychologické zralosti a praktických dovedností nutných k samostatnému kvalitnímu životu, je třeba se jim dlouhodobě věnovat. Během pobytu dítěte v ústavní péči je vhodné zvažovat, jak nejlépe každé konkrétní dítě podpořit tak, aby vyrostlo v samostatného jedince, který má schopnosti a kapacitu fungovat mimo prostředí péče. Zcela jistě je nutné rozšířit tento proces za bod, kdy mladý člověk opustí ústavní péči. V současné době nezůstávají ústavy a neziskové organizace s dětmi po jejich odchodu z péče v kontaktu. Nejenže se tak zhoršují šance na dobré výsledky odcházejících dětí a mládeže, ale zároveň je pak obtížné zjistit, jaký skutečný přínos pro život měla pro děti v ústavní péči příprava na odchod. Nedostatek ohledu ke kulturním odlišnostem Klíčovým tématem souvisejícím s romskými dětmi v ústavní péči je nedostatek pozornosti věnovaný jejich specifickým kulturním potřebám, a to jak ve strategických dokumentech, tak v praxi. Často se nedostatečně pracuje na přijetí různorodosti, včetně uznání etnicity, identity a kulturních preferencí. V souvislosti s nutností vnímat přípravu na odchod z ústavní péče jako dlouhodobý proces je důležité zajistit, aby si romské děti v ústavní péči uchovaly vědomí své kulturní identity. Pro skutečnou připravenost na život po ústavní péči je důležité, aby byly romským dětem dostupné programy podporující a rozvíjející silnou etnickou identitu. Pro mnoho Romů je velmi důležitý smysl pro rodinu a význam komunity v rámci jejich kultury. I v případě, že se do určité míry asimilují ve většinové společnosti, je pravděpodobné, že si udrží silný závazek vůči komunitním tradicím a nadále budou potřebovat podporu širší rodiny. Bude mnohem obtížnější pomoci romským dětem a mladým lidem v přechodu z péče k samostatnému životu, pokud služby v rámci péče nezohlední a nepřijmou význam této spřízněnosti. Romské děti se mohou cítit odcizené a utlačované širší společností, zároveň však mohou být odmítnuty vlastní komunitou, protože jim nebylo umožněno prožívat kulturní a sociální začleňování s ostatními Romy. Výchova v ústavní péči mimo tradiční komunitu může také způsobit, že se romské děti a mladí lidé nebudou umět potýkat s předsudky, se kterými se mohou setkat. Mohlo se například stát, že se nenaučily, jak reagovat na otevřený nebo skrytý rasismus. Bez práva na zachovávání vědomí hrdé identity riskují romské děti odcházející z péče ztrátu vlastní kultury. Pokud se tak stane, je pravděpodobné, že izolace a
nátlak na přizpůsobení se mainstreamové kultuře dlouhodobě ovlivní jejich zdraví a duševní pohodu. Měly by v první řadě vůbec být v ústavní péči? S nedostatečným ohledem ke kulturním odlišnostem úzce souvisí další zásadní téma, které si zaslouží pozornost – diskriminace a nedostatek porozumění romským komunitám, které vedly k nadměrnému zastoupení Romů v systému ústavní péče. Toto nadměrné zastoupení Romů je jedním z důsledků systémové diskriminace romské komunity. Romské děti jsou do péče často umístěny v souvislosti s materiální chudobou a jejími aspekty – nezaměstnaností, zadlužeností, nevhodnými životními podmínkami, špatnou školní docházkou, osamělými rodiči (zejm. matky), migrací nebo nechtěným těhotenstvím, spíše než v souvislosti se špatným zacházením nebo zanedbáváním. To i navzdory tomu, že země jako Maďarsko, Itálie, Česká republika a Slovensko zdánlivě praxi odebírání dětí z výše uvedených důvodů zakazují. Systémy sociálně-právní ochrany dítěte a sociálních služeb často selhávají ve vhodné podpoře zejména romských rodin a dětí tak, aby nedošlo k ohrožení dětí a jejich umístění do ústavní péče. Tato praxe je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte (OSN), která jasně uvádí, že ideální prostředí, v němž má dítě vyrůstat, je prostředí vlastní rodiny, které zajišťuje atmosféru štěstí, lásky a porozumění, a dále že „by rodině měla být poskytnuta potřebná ochrana a asistence tak, aby mohla plně převzít zodpovědnost v rámci komunity.”5 Úřady sociálně-právní ochrany dětí často nejsou s to porozumět romské kultuře nebo jsou vůči ní předpojatí. Sociální pracovníci mohou mít dojem, že romské rodiny jednoduše nejsou ochotny nebo schopny vychovávat a vzdělávat své děti, viní rodiny z jejich neutěšených bytových poměrů, nedostatečné čistoty, školních absencí atd. Současně se však diskriminace vůči Romům v termínech ústavní péče projevuje v některých případech i zcela opačně, tedy tak, že romské děti nejsou umístěny v ústavní péči, ani když je to žádoucí. Například v Řecku jsou romské děti v ústavní péči zcela ojediněle, obzvlášť po zredukování státní podpory kvůli finanční krizi. Péče o romské děti není pro stát prioritou nebo jsou považovány za děti bez státní příslušnosti a tudíž nezpůsobilé. Děti proto často vyrůstají v širší rodině nebo v komunitě.
Nové postupy V evropských zemích lze sledovat rozdílné praxe v rámci zkvalitňování přípravy romských dětí na odchod z ústavní péče. Tato část manuálu nabízí jejich přehled. Praxe Roma MATRIXu Práce partnerů Roma MATRIXu přispívá k rozvíjející se praxi. Projektoví partneři zkvalitňují poskytování podpory romským dětem, které opouštějí ústavní péči (viz sekce Dobrá praxe Roma MATRIXu). Nové inovativní přístupy využívají zážitkové a aktivní učení a sociální prostředníky. Příklady další inovativní praxe a užitečného vhledu mimo síť Roma MATRIXu: Sociální prostředníci V rámci projektu „Podpora života po ústavní péči”, financovaného programem PROGRESS pod Evropskou Unií, byl sdružením Amici dei Bambini v Bulharsku, Itálii a Rumunsku spuštěn sociální experiment, který představuje novou profesionální roli - sociálního prostředníka. Sociální prostředníci jsou specialisté, jejichž úkolem je doprovázet mladé lidi, kteří opouští ústavní péči, přechodem z režimu péče k dospělému samostatnému životu. Působí jako překladatelé denní reality a sociálního prostředí, ve kterém žije mladý člověk po odchodu z ústavu, pomáhají zorientovat se, poskytují poradenství s důrazem na dodávání odvahy a podporu samostatnosti. Bulharsko Národní strategie Vize pro deinstitucionalizaci dětí si v Bulharsku klade za cíl zajištění práva dítěte na rodinné prostředí, kvalitní péči a služby dle svých potřeb. Akční plán pro národní strategii se zaměřuje na téma menšin a počítá se jmenováním oblastních mediátorů (dva na každý region). Tito mediátoři budou voleni romskými komunitami s cílem napomáhat s prevencí opouštění dětí a s jejich znovuzačleněním do rodiny, a také se věnovat řešení problémů souvisejících se zdravím, vzděláním, sociální ochranou a podporou romských dětí. V Bulharsku dnes také trend deinstitucionalizace znamená, že je o děti pečováno v menších domcích, kde se prostředí co nejvíce blíží rodinnému. UNICEF, největší nezisková organizace poskytující tyto domky, založila několik center rodinného poradenství v romských komunitách. Profesionálové tak mají možnost pracovat s personálem a malými skupinkami dětí a poskytovat jim cílenou a individualizovanou podporu v rámci přechodu z ústavní péče. Tento způsob práce funguje obzvlášť efektivně v pěti menších domcích ve městě Veliko Tarnovo, kde na poskytování kvalitnější podpory a přípravě na přechod z ústavní péče spolupracují psycholog, učitel a sociální pracovník. Výhodou tohoto přístupu je větší samostatnost mladých lidí, kteří opouštějí ústavní péči a kvalitnější praxe pro profesionály.
Španělsko Ve Španělsku zavedlo sdružení UNGA, relativně malá nezisková organizace v Asturii, program „Gau Chavori“, který usiluje o dialog s rodinami dětí v ústavní péči a pořádá s nimi krátkodobé pobytové akce. Mimo přínosu zachovaných rodinných vztahů se takto také daří vyhnout ztrátě kulturní identity a minimalizovat negativní dopady institucionalizace. Cílem programu je sloužit jako odrazový můstek pro znovuzačlenění a znovusjednocení s rodinou po opuštění ústavní péče. Ve většině případů jsou děti adoptovány širší rodinou, například prarodiči, tetami a strýci nebo staršími sourozenci. Rumunsko V Rumunsku jsou některé neziskové organizace aktivní v oblasti podpory po opuštění ústavní péče. Například sdružení Scut vyvinulo program následné péče, který začíná dva až tři roky předtím, než děti opustí ústav a pokračuje až tři další roky poté. Zaměstnavatelé jsou v Rumunsku významně motivováni až 75 % průměrného příjmu, aby zaměstnávali mladé lidi, kteří odchází z ústavní péče. Motivační odměny jsou vypláceny Národní agenturou pro zaměstnanost, jejíž povinností je vytvořit individuální plán podpory pro mladé lidi (16 – 25 let), kteří čelí problémům a hrozbě vyloučení z trhu práce. Na lokální úrovni jsou za zprostředkování pracovního začlenění znevýhodněných mladých lidí, včetně těch, kteří opouští ústavní péči, zodpovědné místní úřady práce. Také v Rumunsku se objevuje pozice sociálních prostředníků, kteří mají větší předpoklady pomoci mladým lidem zvládnout odchod z ústavní péče, než malý počet sociálních pracovníků, kteří obvykle mladým lidem po odchodu z ústavní péče pomáhají v raných fázích adaptace na samostatný život.
Příklady dobré praxe projektu Roma MATRIX Partneři Roma MATRIXu pracují na konkrétních projektech, které začínají věnovat pozornost tématům souvisejícím s přípravou romských dětí na samostatný život po odchodu z ústavní péče. Partneři Roma MATRIXu se zaměřují na to, aby byly romské děti, které opouští ústavní péči, vyškoleny a podporovány v osobnostním rozvoji směřujícím k osvojení základních dovedností, jakými jsou práva a občanství, komunikace, sociální dovednosti a dovednosti v oblasti mezilidských vztahů, zaměstnanosti, hospodaření s finančními prostředky, hrozby využívání, rasismu, ohlašování a odškodňování. Níže uvedené kazuistiky vycházejí z dobré praxe uplatňované partnery Roma MATRIXu a zdůrazňují její pozitivní dopady. Dobrá praxe zahrnuje zajištění toho, že příprava mladých lidí na odchod z ústavní péče začne mnohem dříve před tímto momentem, aby byla požadovaná průprava a osobnostní rozvoj hluboce zakořeněny. Důležitá je také podpora šitá na míru a partnerská práce se všemi zúčastněnými stranami. Konkrétněji lze říci, že využívání zážitkového a aktivního učení se klíčovým tématům s romskou mládeží napomáhá budovat jejich praktické schopnosti a schopnosti v oblasti mezilidských vztahů, a také zvyšovat jejich sebedůvěru. Mezi další příklady dobré praxe patří naslouchání a vtahování mladých lidí do úpravy jim poskytované podpory a využívání sociálních prostředníků v práci s mladými lidmi během jejich přípravy na odchod z ústavní péče. Podporované domy na půli cesty mohou být také přínosné. Tam, kde je to možné, je úspěšným přístupem individuální podpora šitá na míru. Práce s romskými dětmi na tom, aby se cítily dobře ve své vlastní kultuře a se svou etnickou identitou, předcházející odchodu z ústavní péče, pomáhat zvyšovat šance na integraci a sociální začlenění. Správne vyštartovať do života – neformální vzdělávací program připravující děti na odchod z ústavní péče na Slovensku Na Slovensku žije v dětských domovech přibližně 5 000 dětí, ze 70 % jsou to Romové. Po odchodu z ústavní péče čelí mladí lidé mnoha výzvám, například hledání práce a bydlení, budování podpůrné sociální sítě, nakládání s finančními prostředky, a také – v případě Romů – špatnému zacházení, diskriminaci a riziku, že se stanou obětí obchodu s lidmi. Společnost Úsmev ako dar spustila ve spolupráci s řadou partnerů z veřejných služeb a neziskových organizací neformální vzdělávací program Správne vyštartovať do života, který sestává ze dvou třídenních školících setkání v průběhu šesti měsíců.
Program chce mladé lidi podporovat v získávání dovedností, které jsou nezbytné k překonávání výzev a samostatnému kvalitnímu životu po odchodu z ústavní péče. Vzdělávání realizují sociální pracovníci z domů na půli cesty, kteří mají přímou zkušenost s prací s mladými lidmi v tomto náročném přechodovém období. Učení probíhá zážitkovou formou, což znamená, že se účastníci učí prostřednictvím vlastní aktivní zkušenosti, interakcí, hraním rolí a reflexí, spíše než pasivními metodami. Toto mladým lidem umožňuje vyjadřovat emoce a učit se jeden od druhého. Aktivity jsou navrženy tak, aby podporovaly samostatnost prostřednictvím zlepšení vědomí sebe sama, komunikačních schopností, vědomí etnické identity a praktických dovedností. Všichni účastníci také dostávají manuál Správne vyštartovať do života, aby se k němu mohli v budoucnu vracet. Vzdělávání se zatím zúčastnilo 60 dětí (romských i neromských) ze 4 dětských domovů. Díky tomu rozvinuly psychologickou vyspělost a schopnosti potřebné k samostatnému životu, jako například vědomí sebe sama a sebevyjádření, schopnost přijmout zodpovědnost a být aktivnější a přijetí sebe sama i druhých. Účastníci zmiňovali pozitivnější přístup k „posunutí se dál”. Program ukázal, že děti potřebují podporu, aby byly aktivnější a měly na svůj nový život pozitivní náhled, zejména ve vztahu k hledání práce. Bez školení by mohly zůstat pasivními, protože byly velmi dlouho závislé na ostatních. „Povedlo se mi najít dobrou práci v oboru s dobrou perspektivou. Po dokončení školení, několika rozhovorech s lektory a ředitelkou jsem se rozhodl udělat krok k samostatnému bydlení. Myslím, že mi školení hodně pomohlo.” (mladý romský účastník) Zásadními úspěchy bylo učení se pozitivnímu vztahu k romské identitě, porozumění své etnické identitě a budování pozitivního sebehodnocení, protože jejich role je důležitá pro sociální a pracovní začlenění. Dětské domovy v tomto ohledu v minulosti udělaly velmi málo práce, pokud vůbec nějakou, a tak romským dětem scházelo porozumění vlastní kulturní identitě, včetně těžkostí, kterým mohou čelit, až budou samostatné. Manuál a kazuistiky vytvořené pro Správne vyštartovať do života mají pomáhat sociálním pracovníkům tak, aby mohli v budoucnu poskytovat podporu šitou na míru. Partnerská spolupráce s úřady a sociálními pracovníky si klade za cíl zkvalitnit v dlouhodobém horizontu nad rámec tohoto projektu podporu dětí, které opouští ústavní péči.
Nácvik dovedností potřebných pro život s mladými Romy odcházejícími z ústavní péče v rumunské Bukurešti V Rumunsku se situace dětí v ústavní péči zlepšila, mladí lidé, kteří systém opouštějí nicméně dál čelí mnoha výzvám, chybí jim dovednosti a přístup k potřebným službám, a více jim hrozí špatné zacházení a využívání.
Rumunská asociace romských žen se spojila s místní správou a vytvořili partnerskou dohodu o vzdělávání dětí, které odcházejí z ústavní péče. Byly navrženy konkrétní kurzy osobního vzdělávání při Roma MATRIXu, které se konají v místních ústavech pro děti a využívají neformální výukové přístupy. Doposud se školení zúčastnilo 25 romských dětí, které si tak osvojily řadu dovedností potřebných pro život, jako například komunikační dovednosti, týmovou práci, znalost sebe sama, vůdčí schopnosti, sebedůvěru, sociální dovednosti, vědomí pohlavní identity, porozumění diskriminaci apod. Každý účastník obdržel tištěný manuál s informacemi, které by měly rozšiřovat to, co se naučil na kurzu. Tito mladí lidé jsou díky kurzu lépe připraveni a podpořeni na startu vlastního samostatného života. Účastníci oceňovali zejména praktickou formu nácviku životních dovedností a to, jak jsou teď schopni nahlížet nové možnosti a alternativy své vlastní budoucnosti. Rumunská asociace romských žen zůstává s účastníky v kontaktu a věří, že je prostřednictvím komunitního sdružení bude schopna podporovat i nyní, po odchodu z ústavní péče. „Každý den byl výzvou. Naučila jsem se během těch dnů spoustu nových věcí, které mi v budoucnu pomůžou. Děkuju školitelům a projektu Roma Matrix.” (romská účastnice kurzu) „Jsem ráda, že se nám podařilo dosáhnout našich cílů a dát mladým Romům z ústavů víc naděje do budoucna.” (koordinátorka kurzu) Využití divadla pro přípravu na odchod z ústavní péče v Maďarsku Sdružení „The Former State Fostered Children´s Association“ (Sdružení odchovanců ústavní péče) naplánovalo divadelní skupiny a vyprávění příběhů v rámci speciálních třídenních táborů, aby usnadnilo proces přechodu dětí nad 18 let věku z ústavní péče do společnosti. Cílem jejich práce je podpořit přechod z ústavní péče do domů na půli cesty. Do procesu vtáhli mladé lidi opouštějící ústavní péči, které požádali o sdílení svých zkušeností, které byly využity při tvorbě manuálu a školení. V Maďarsku je pro mladé lidi, kteří odcházejí z ústavní péče, jedním z hlavních problémů hospodaření s penězi, protože děti v ústavech dostávají od státu peníze na osobní účet v bance, ke kterému mají přístup až po dovršení 18 let. V některých případech jde o značné prostředky (nashromážděné během 18 let) a dětem, které odcházejí z ústavů, hrozí využívání, protože na rozdíl od většiny ostatních dětí jim chybí intuice a ostražitost a mají velmi nízké sebevědomí a sociální dovednosti. Mohou například až příliš důvěřovat a být nadměrně štědré ke každému, kdo se k nim chová hezky, protože takové zacházení možná v rámci své výchovy nezažily. Mnoho z nich také nemá žádnou představu o tom, jak by dlouhodobě vycházely, o nutnosti peníze ukládat nebo o výdajích spojených s bydlením atd. Často proto utratí všechny peníze a třou bídu s nouzí. Tábory umožňují dětem bezpečným způsobem a na neutrální půdě zkoušet, jak by si vedly ve světě mimo jejich ústavní domov. Během tří dnů nastane mnoho situací, ve kterých účastníci objevují témata spojená s přechodem z ústavní péče k
samostatnému životu. Patří sem například hledání bydlení, výkon domácích prací, příjem státní podpory, nástup do zaměstnání, zdravotní prohlídky, hospodaření s penězi a placení běžných výdajů. Byly připraveny dvě kazuistiky mladých Romů, které účastníci sdílí ve svých skupinách a které pomáhají zdůraznit důležitá témata a vyvinout školení založené na potřebách účastníků. Díky praktickému vzdělání z táborů jsou mladí lidé v okamžiku odchodu z ústavní péče mnohem lépe vybaveni ke zvládání výzev, které je čekají. Zdokonalování komunikačních schopností k hladšímu přechodu samostatnému životu, Bulharsko The Association of Young Psychologists (Asociace mladých psychologů) pracuje bulharském městě Varna se 30 romskými dětmi, které mají závažné nedostatky dovednostech potřebných pro život, komunikační problémy a problémy s jazykem gramotností.
k v v a
Nezisková organizace usiluje o posílení životních dovedností a komunikace mladých lidí, ještě než odcházejí z ústavní péče. Aby se tak mohlo dít, realizují aktivity v malých skupinkách na týdenní bázi, přičemž v práci mezi setkáními pokračují s přiděleným vzdělávacím asistentem. Setkání pokrývají několik rozdílných tematických oblastí včetně workshopů na citlivá témata, jako je například riziko obchodu s lidmi. Rozhovory o takto citlivých tématech jsou v rámci skupin velice náročné, ale postupně narůstá důvěra a odvaha účastníků, kteří se stávají aktivnějšími a více vyjadřují své názory. Formát malých skupin umožňuje upevňovat důvěru a vazby, které dětem v ústavní péči často chybí, a pomáhá zvládat strachy a úzkost spojené s odchodem z ústavní péče. Sdružení pracovalo s jedním 14letým chlapcem, který měl díky traumatizující výchově problémy s chováním. Po smrti své matky se vzdal snu studovat architekturu a stavebnictví. Podpora, které se mu dostalo, způsobila, že se sešel s učiteli, sledoval výuku ve škole architektury, stavebnictví a geodézie, udělal zkoušky a začal do školy docházet. Jiný chlapec, kterému bylo 13 let, byl do ústavní péče umístěn kvůli zdravotním problémům, neschopnosti rodičů se o něj postarat a velké rodině. Přestože chtěl chodit do školy, jeho rodiče si to nepřáli kvůli jeho pocitu ohrožení a obavám z diskriminace a šikany. Sdružení s rodiči pracovalo, ústav a odborník našli školu, která by vyhovovala jeho potřebám. Chlapec začal do školy docházet a jeho sebejistota narůstá. Jeho plánem je ve škole zůstat a rodiče jej v tom podporují. Další postupy partnerů projektu Roma MATRIX V Řecku jsou Romové v ústavní péči jen vzácně, proto obvykle vyrůstají v širší rodině nebo komunitě. Organizace Action Synergy proto spolupracovala s obzvlášť ohroženými dětmi a rodinami, které podporovala širší rodina nebo komunita, a ve kterých chyběl jeden nebo oba rodiče. Ve spolupráci se sociálním pracovníkem a učitelem pomáhají rodinám podporovat děti tak, aby zůstaly ve škole navzdory chudobě. Mimo výuku dětí také poskytují základní vzdělávání rodičům (často osamělým matkám) v souvislosti s jejich rodičovskou rolí, rolí dětí ve škole nebo s
výhledem na zlepšení školní docházky. Matkám je také poskytována pomoc se zvyšováním gramotnosti a s řečtinou, aby mohly pomáhat svým dětem, lépe komunikovat s úřady a mít přístup k širší podpoře. Projekt také nabízí individuální poradenství včetně psychologické a sociální podpory a podpory v oblasti pracovního uplatnění, a zejména pro dívky pak poradenství v oblasti pokračující školní docházky. Děti navštěvují školu pravidelně a díky větší aktivní domácí podpoře nabývají sebedůvěru zapojit se do širších, neromských sociálních aktivit, čímž směřují k začlenění.
Ponaučení pro tvorbu strategií a praxi Tato část manuálu předkládá ponaučení, která vyvstala z akcí partnerů Roma MATRIXu a také z lepšího porozumění tématu, které bylo možné díky nadnárodní implementaci v mnoha zemích v rámci akcí Roma MATRIXu. Ponaučení 1 – Plán dlouhodobého přípravného procesu Je zřejmé, že jedním z nejdůležitějších způsobů, jak zajistit, aby byli mladí lidé připraveni začít žít samostatně, je zahájit poskytování nezbytné podpory, vedení a nácviku co nejdříve. Toto je v souladu se Směrnicí OSN o náhradní péči o děti.7 V udržování kontaktu a poskytování podpory je důležité pokračovat i po ukončení ústavní péče. Jednou z možností, jak toho docílit je hlubší spolupráce mezi jednotlivými fázemi ústavní výchovy, například mezi dětskými domovy a domy na půli cesty. Procesy, které připravují děti na odchod z ústavní péče by měly být součástí systému práce v ústavech. Ponaučení 2 – Strategie a praxe musí uznat a zohlednit specifické kulturní potřeby Romů Je nutné zohlednit specifické výzvy a rizika, kterým Romové čelí. Je třeba jasných postupů, strategií a akčních plánů, které je budou otevřeně řešit. Některé země, jako například Bulharsko, Česká republika a Slovensko stále selhávají v uznání Romů jako obzvláště ohrožené skupiny ve vztahu k politice dětských práv a sociálně-právní ochrany dětí. Dokonce i země, které Romy konkrétně zohledňují ve svých strategiích, například Maďarsko, Itálie a Rumunsko, doposud nemají dostupné informace o implementaci nebo výstupech. Dokud nebude specifická situace Romů důsledně uznána a zohledněna v tvorbě strategií, je nepravděpodobné, že se mnohonásobně znevýhodněné postavení romských dětí, které opouští ústavní péči, výrazně zlepší. Prakticky nejlepší možností pro romské děti, které opouští ústavy, je dle doporučení britského Zákona o rodině z roku 20148 podpora romských poskytovatelů péče. Aby se tak mohlo dít, je nutné, aby pracovníci ve službách spojených s odchodem z ústavní péče i v jiných službách navazovali a udržovali vztahy s romskou komunitou. Tak jako tak by mělo být do systému státní sociální podpory, vzdělávání a zdravotnických profesí přijato více Romů. Poskytování nepřetržité antidiskriminační a multikulturní podpory prostřednictvím školení pro všechny profesionály v sociálněprávní ochraně dětí, které by usnadnilo porozumění a eliminaci předsudků vůči romské komunitě, by bylo velmi užitečné. Pracovníci by také měli projít vzděláváním v tématech genderu u dětí v ústavní péči a v interkulturních otázkách. Na místě je nulová tolerance vůči institucionálnímu rasismu a diskriminaci a všichni pracovníci ve veřejném sektoru musí uznat a podporovat rovnocenné občanství pro romskou komunitu. Efektivní deinstitucionalizace musí jít ruku v ruce s efektivní strategií inkluze Romů.
Je také třeba prosazovat více partnerské spolupráce se samotnou romskou komunitou. Rodiny a rodiče by měli mít možnost posílit své role prostřednictvím hmotné a emocionální podpory a poradenství. Romská komunita potřebuje příležitost k vytvoření vlastního příběhu o dětských právech v kontextu svého sociálního a normativního diskurzu. Je třeba opustit diskriminační předpoklad, že romské rodiny poskytují svým dětem podprůměrnou péči. Místo toho je vhodné zaměřit se na poskytování podpory rodinám a rodičům. Ponaučení 3 – Důležitost dat Nedostatek dat na téma Romů v ústavní péči limituje nejen další výzkum a tvorbu efektivních strategií, ale také poskytování intervencí citlivých ke kulturním odlišnostem. Dostupnost takových údajů by proto významně přispěla ke snahám vypořádat se s četnými stigmaty, která nesou mladí Romové opouštějící ústavní péči. Jak zdůrazňuje Evropské centrum pro práva Romů, legislativa umožňuje existenci těchto dat, jen pokud jsou anonymizovaná. Zdá se tedy, že instituce se odklánějí od sběru dat souvisejících s etnicitou, například od statistik, u nichž existuje riziko posílení negativních stereotypů o Romech, a které tak nejsou prováděny nebo zveřejňovány. Tuto oblast je třeba ošetřit. Ponaučení 4 – Hospodaření s finančními prostředky Je možné se domnívat, že kdyby romské děti neměly přístup ke všem svým financím hned po ukončení ústavní péče, byly by méně ohroženy využíváním a zároveň by pro ně bylo jednodušší s penězi hospodařit. Ponaučení 5 – Uvedení legislativy do praxe Je patrné, že i tam, kde je legislativa upravující přechod z ústavní péče k samostatnému životu vnímána jako pokroková, například v Rumunsku, stále není uváděna do praxe kvůli chybějícím implementačním mechanismům. Význam přípravy romských dětí na odchod z ústavní péče, stejně jako širší snahy o inkluzi Romů, musí být obecně uznány a zohledněny.
Odkazy na zdroje 1. Allan, D. (2014), ‘Care system fails Gypsy, Roma and Traveller children’, v The Conversation, http://theconversation.com/care-system-fails-gypsy-roma-andtraveller-children-31477, cit. 21. ledna 2015 2. Evropské centrum pro práva Romů (European Roma Rights Centre) – http://www.errc.org 3. Evropské centrum pro práva Romů (2011) „Life Sentence: Romani Children in Institutional Care“, http://www.errc.org/cms/upload/file/life-sentence-20-june-2011.pdf cit. leden 2015 4. Eurochild (2014) Opening Doors for Europe’s Children: Deinstitutionalisation and Quality Alternative Care in Europe – Lessons learned and the way forward working paper, http://www.openingdoors.eu/wpcontent/uploads/2014/11/DI_Lessons_Learned_web_use.pdf, cit. leden 2015 5. Konvence práv dítěte OSN – http://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/crc.aspx, cit. leden 2015 6. Brown, P., Scullion, L. and Martin, P. (2013) Migrant Roma in the United Kingdom: Population Size and Experiences of Local Authorities and Partners, Salford: Univerzita Salford. 7. Pokyny OSN pro náhradní péči o děti, http://www.unicef.org/protection/alternative_care_Guidelines-English.pdf, citl. leden 2015 8. Children and Families Act 2014, http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2014/6/contents/enacted, cit. leden 2015
Další zdroje Výzkumnou složkou projektu Roma MATRIX je zjišťování, jak jsou v deseti členských státech prezentovány a zaváděny Národní strategie pro integraci Romů (NRIS) a další strategie zaměřené na inkluzi Romů. Zvláštní důraz je kladen na způsoby vypořádávání se s protiromských rasismem, stejně jako na pokroky, které členské státy udělaly v klíčových oblastech zájmu širšího projektu Roma MATRIX. Zdroje zahrnují:
Deset národních zpráv - jedna z každého státu účastnícího se Roma MATRIX projektu. Zprávy jsou napsány různými autory a zabývají se tematickými oblastmi důležitými pro Roma MATRIX.
Průběžná výzkumná zpráva Roma MATRIX přináší přehled klíčových témat nadnesených autory deseti samostatných zpráv členských zemí Roma MATRIX.
Brown, P., Dwyer, P., Martin, P. and Scullion, L. (2014) Roma MATRIX Průběžná výzkumná zpráva. University of Salford and University of York, UK.
Závěrečná výzkumná zpráva projektu Roma MATRIX, která dokumentuje empirickou činnost a závěry, vznikla zapojením více než 130 klíčových účastníků v deseti členských zemích, dostupná od dubna 2015.
Brown, P., Dwyer, P., Martin, P., Scullion, L. and Turley, H. (2015 – v přípravě) Závěrečná výzkumná zpráva. University of Salford and University of York, UK.
Veškerý výzkum projektu Roma MATRIX je dostupný na stránkách www.romamatrix.eu/research Více informací o případových studiích projektu Roma MATRIX uvedených i neuvedených v této příručce naleznete na stránkách www.romamatrix.eu/casestudies Pro více informací o projektu Roma MATRIX navštivte stránky www.romamatrix.eu
18
Další příručky dobré praxe Příručka dobré praxe 1: Nahlašování a poradenská centra Příručka dobré praxe 2: Sítě prosazující práva Příručka dobré praxe 3: Práce s dětmi opouštějícími ústavní péči Příručka dobré praxe 4: Integrace romských a neromských dětí a rodičů v oblasti vzdělávání Příručka dobré praxe 5: Zaměstnanost Romů Příručka dobré praxe 6: Mezikomunitní mediace Příručka dobré praxe 7: Romské komunitní zdravotní mediátorky Příručka dobré praxe 8: Mentoring Romů ve veřejných institucích Příručka dobré praxe 9: Romské protirasistické kampaně a pozitivní zobrazování Všechny příručky jsou dostupné na stránkách: www.romamatrix.eu/goodpracticeguides
www.romamatrix.eu Tato publickace byla zpracována v češtině
