Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů
Rekreace jako rekultivační cíl dobývacího prostoru
Diplomová práce
2011/2012
Vladimír Šrot
Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma: „Rekreace jako rekultivační cíl dobývacího prostoru“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: …………………………
podpis: …………………………
Děkuji touto cestou všem, kteří mi svými radami a připomínkami pomohli k vypracování této diplomové práce. Zvláště pak chci poděkovat Ing. Jiřímu Schneiderovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost, ochotu, připomínky a rady, které mi dal během tvorby této diplomové práce, Ing. Františku Kaňkovi za ochotnou a trpělivou pomoc při geodetických pracích.
ABSTRAKT
Autor:
Vladimír Šrot
Název diplomové práce:
Rekreace jako rekultivační cíl dobývacího prostoru
Abstrakt: Diplomová práce se zabývá problematikou rekultivace starého dobývacího prostoru v katastru obce Zábřeh. Konkrétně se jedná o návrh rekreačního záměru, který je rekultivačním cílem dobývacího prostoru, v důsledku kombinuje rekreační záměr s biologickým typem rekultivace. Práce je zprvu zpracována jako rešerše druhů rekultivací zbytkových jam menších dobývacích prostorů. Souběžně se snaží popsat i nejnovější trendy vývoje v tuzemsku a zahraničí. Na modelové lokalitě charakterizuje dané přírodní poměry, aktuální stav a způsob využití. Popisuje a zdůvodňuje návrhová opatření. Rozebrány jsou i související bezpečnostní prvky. Součástí je i finanční kalkulace předpokládaných nákladů a možnosti financování projektu.
Klíčová slova:
rekultivace, starý dobývací prostor, lom, rekreace, dirt jump
ABSTRACT
Author:
Vladimír Šrot
The title of the diploma work:
Recreation as a target of mining area reclamation
Abstract: The diploma work describes issues of old mining area reclamation in Zábřeh na Moravě cadastral territory. Specifically it is about recreation plan design, which is reclamation target in old quarry. As a result the diploma work connects recreation purpose with the type of biological reclamation. At first the thesis indicates research about reclamation types of residual pits smaller mining areas. At the same time the work analyzes the latest trends of development in inland and abroad, and determinates natural conditions at model area, topical conditions and landuse. Final work describes and justifies the design measures and security features, together with economic balance. The final components are options of project finance.
Keywords:
reclamation, old mining area, quarry, recreation, dirt jump
Obsah 1. ÚVOD ........................................................................................................................... 1 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 2 3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ..................................................... 3 3.1. Vlivy povrchové těžby ........................................................................................... 3 3.1.1. Vliv povrchové těžby na litosféru ................................................................... 3 3.1.2. Vliv povrchové těžby na pedosféru ................................................................ 4 3.1.3. Vliv povrchové těžby na hydrosféru ............................................................... 4 3.1.4. Vliv povrchové těžby na atmosféru ................................................................ 4 3.1.5. Vliv povrchové těžby na biosféru ................................................................... 5 3.2. Typy rekultivací ..................................................................................................... 6 3.2.1. Zemědělské rekultivace .................................................................................. 6 3.2.2. Lesnické rekultivace ....................................................................................... 7 3.2.3. Hydrické rekultivace ....................................................................................... 8 3.2.4. Ostatní rekultivace .......................................................................................... 9 3.3. Rekultivační fáze ................................................................................................. 10 3.3.1. Přípravná fáze ............................................................................................... 10 3.3.2. Provozně-technologická fáze ........................................................................ 10 3.3.3. Postrekultivační fáze ..................................................................................... 11 3.4. Současné trendy v oblasti rekultivací .................................................................. 11 3.4.1. Situace v ČR ................................................................................................. 11 3.4.2. Situace v zahraničí ........................................................................................ 13 3.4.3. Právní normy v oblasti rekultivací ................................................................ 15 4. VÝCHODISKA ŘEŠENÍ ........................................................................................... 19 4.1. Přírodní poměry ................................................................................................... 19 4.1.1. Geomorfologie .............................................................................................. 19 4.1.2. Geologie ........................................................................................................ 20
4.1.3. Pedologie ...................................................................................................... 21 4.1.4. Hydrologie .................................................................................................... 22 4.1.5. Klima ............................................................................................................ 24 4.1.6. Vegetace........................................................................................................ 26 4.2. Aktuální stav ........................................................................................................ 30 4.2.1. Popis starého dobývacího prostoru ............................................................... 30 4.2.2. Způsob využívání .......................................................................................... 32 4.2.3. Limity území ................................................................................................. 33 5. METODIKA ............................................................................................................... 35 5.1. Přípravné práce .................................................................................................... 35 5.2. Rekognoskace terénu ........................................................................................... 35 5.3. Terénní práce ....................................................................................................... 36 5.4. Specifikace záměru .............................................................................................. 37 5.4.1. Metodika tvorby dirt jump bike parku .......................................................... 37 5.4.2. Mokřadní biotop ........................................................................................... 42 5.4.3. Podpora diverzity .......................................................................................... 43 5.4.4. Tábořiště ....................................................................................................... 44 5.5. Bezpečnostní prvky.............................................................................................. 45 6. VÝSLEDKY ............................................................................................................... 47 6.1. Rekultivační opatření ........................................................................................... 47 6.1.1. Dirt jump bike park ....................................................................................... 47 6.1.2. Mokřadní biotop ........................................................................................... 49 6.1.3. Podpora biodiverzity ..................................................................................... 50 6.1.4. Tábořiště ....................................................................................................... 51 6.2. Bezpečnostní opatření .......................................................................................... 52 6.3. Finanční rozvaha .................................................................................................. 53 6.3.1. Předpokládané náklady ................................................................................. 53
6.3.2. Možnosti financování ................................................................................... 57 6.4. Údržba a péče o území ......................................................................................... 59 7. DISKUZE ................................................................................................................... 60 8. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 63 SUMMARY .................................................................................................................... 64 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY A POUŽITÉ ZDROJE ................................... 65 SEZNAM PŘÍLOH A TECHNICKÉ DOKUMENTACE ............................................. 71
1. ÚVOD
Rekreace jako rekultivační cíl dobývacího prostoru je typem sanace, která má vytvořit na daném místě vhodnou lokalitu, v podobě prostoru pro relaxaci člověka. Smyslem zmiňované rekultivace je navrácení určité funkčnosti místu v krajině, které o své původní přirozené funkce vlivem lidské činnosti přišlo, či bylo značně ochuzeno. V této diplomové práci je řešen stav vybrané lokality, která má podobu opuštěného
dobývacího
prostoru.
Podstatou
je
tedy
přeměnit
antropogenně
zdevastované stanoviště a tím dosáhnout místa vhodného pro odpočinkové činnosti člověka, které by i tak byly provozovány jen s tím rozdílem, že by muselo dojít ke zcela novému zásahu v krajině. Tím pádem by pravděpodobně byly destruovány jiné části krajiny, na kterých by k těmto úpravám a zásahům docházelo. Smysluplnějším způsobem je vytváření nových účelových ploch na těch místech, která již bohužel byla vlivem člověka nějakým způsobem omezena či značně pozměněna. Jedním z takovýchto míst mohou být právě opuštěné dobývací prostory, což jsou vlastně místa, na kterých došlo ke ztrátě původních hodnot. A to jak ve smyslu krajinně estetických, tak i ve smyslu plnění funkčních přirozených mechanismů. Ať už se ale jedná o staré lomy, výsypky či odkaliště, veškerá rekultivační opatření by měla být vytvářena s ohledem na trvale udržitelný rozvoj, který může a měl by být dosažen pomocí co nejmenšího možného rozpětí člověka v prostoru, tedy v krajině. Všemi těmito kroky je pak možné dát šanci využití lokalitám, jež jsou pro nás v současnosti poměrně neatraktivní, avšak s určitým vkladem intervencí ze strany člověka jsou schopny plnit požadavky, které jsou právě lidmi v dnešní době vyžadovány. Ať už je cílem rekultivačních opatření na vybraných lokalitách rekreace, lesnická činnost, zemědělství, hydrická rekultivace, multifunkční vyřešení problému či další možné typy využití, vždy by se mělo k jednotlivým problematikám přistupovat individuálně, a to s přihlédnutím ke konkrétním stanovištním podmínkám, panujícím na dané lokalitě. Tak je tomu snahou i v případě této diplomové práce.
1
2. CÍL PRÁCE
Jak již bylo zmíněno v úvodu, tato závěrečná práce se zabývá tématem rekreace jako rekultivačního cíle dobývacího prostoru. Smyslem je vytvořit studii, která bude nejprve pojednávat o možných způsobech a druzích rekultivací na opuštěných menších dobývacích prostorech. Přitom má za úkol podat aktuální informace o samotném vývoji v oblasti těchto rekultivací, rozebrat místní přírodní poměry na šetřené lokalitě, uvézt data o aktuálním stavu a využívání tohoto lomu. Jádrem je pak navržení rekultivačního opatření, specifikovaného pro rekreaci člověka. V neposlední řadě je důležité vyčíslit náklady spojené s plánovaným záměrem, a to i s předpokladem získání možných grantových příspěvků pojících se k řešenému problému. Důležitým prvkem však je, aby při navrhování tvorby požadovaného záměru nebylo opomíjeno žádných ostatních potřebných rekultivačních zásahů, které jsou vyžadovány samotným stavem na lokalitě. Tím je namysli vytvořit takové podmínky, které budou nést hlavní rysy záměru rekreačního využití, ovšem současně budou mít prioritní i začlenění tohoto prostou do krajiny a pomoci obnovit zaniklé, či potlačené plnění schopností řešeného území. Snahou je zároveň pojmout problematiku z hlediska multifunkčnosti. Pokud možno dlouhodobě a s nastolením smysluplné souhry mezi člověkem a přírodou.
2
3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
3.1. Vlivy povrchové těžby Těžba surovin na pevninském povrchu má v podstatě dva způsoby, a to hlubinný a povrchový (tj. v dolech a lomech). Povrchový způsob, nazývaný též lomový, byl odedávna spojen především s dobýváním stavebních a keramických surovin, jejichž ložiska se vyskytují na povrchu zemské kůry nebo bezprostředně pod povrchem. Těžba surovin se dotýká všech základních složek krajiny a životního prostředí. Každý těžební způsob narušuje prostředí. Některé vlivy jsou společné, avšak většina vlivů má specifický charakter, vyplývající ze způsobu dobývání a z druhu těžené suroviny [13].
3.1.1. Vliv povrchové těžby na litosféru Povrchová těžba převážně ovlivňuje výškovou i prostorovou členitost reliéfu a je příčinou změn v horninovém prostředí. Montánní činnost je výrazným exogenním geologickým činitelem. Je příčinou geneticko-morfologických procesů, projevujících se montánními antropogenními formami reliéfu a význačnými transformacemi na úrovni petrografické a stratigrafické struktury horninového prostředí. Montánní formy reliéfu patří mezi nejvýznačnější antropogenní projevy v krajině vůbec. Povrchová těžba vytváří převážně konvexní a částečně i rovinné a konkávní formy reliéfu. Z konvexních to jsou převýšené vnitřní a vnější výsypky, z rovinných úrovňové výsypky sypané či plavené a z konkávních zbytkové lomy a podúrovňové výsypky sypané či splavené, přičemž zbytkové lomy jsou buď nezavodněné, nebo zavodněné. Nově vzniklé montánní formy reliéfu podléhají intenzívnímu morfogenetickému vývoji. Konvexní tvary jsou modelovány deflací, vodní erozí a svahovými sesuvy, rovinné tvary hlavně deflací a tvary konkávní svahovými sesuvy v prostoru okrajových svahů zbytkových lomů a abrazí břehových částí lomových jezer. Povrchovou těžbou je reliéf modelován výškově, expozičně a inklinačně [11]. Dále se jedná o zábor půdy pro pomocné provozy těžby, pro vlastní těžbu suroviny a pro ukládání těžebních odpadů. Významné jsou vzniklé antropogenní novotvary, tedy lomy, poklesy, výsypky, odvaly, složiště, odkaliště [13].
3
3.1.2. Vliv povrchové těžby na pedosféru Povrchovou těžbou dochází k degradaci nebo k destrukci půdy jakožto základního ekologického činitele. K degradačním projevům dochází zamokřením nebo vysoušením v okolí suchých či zavodněných zbytkových lomů. Kontaminace půdy je zpravidla důsledkem znečišťování nejen zdroji lomu či výsypek, ale širším emisním pozadím v celé těžební oblasti. K destrukci pedosféry dochází na celé ploše lomu, vnější výsypky i na plochách provozního zařízení. Selektivním odklizem zemin vrchního humózního profilu, vrchních a kvalitativně nejefektivnějších částí pedosféry, jsou škody destrukcí omezovány na nezbytnou míru [11].
3.1.3. Vliv povrchové těžby na hydrosféru Vliv těžby nerostů na hydrosféru se projevuje v ovlivňování režimu i kvality podzemních a povrchových vod. Režim povrchových vod je narušován především poklesy terénu, jimiž je deformován spád vodotečí, vznikají bezodtoké poklesy se stagnující vodou, je nutno překládat vodní toky do nových koryt v důsledku záboru území pro těžbu atd. Kvalita povrchových vod je negativně ovlivňována vypouštěním důlních a jiných vod z provozů spojených s těžbou surovin do vodních toků. Režim podzemních vod je dotčen tím, že jsou narušovány prameny a podzemní proudění. Při lomové těžbě dochází k poklesu hladiny podzemní vody na okolních pozemcích. Lomová stěna přerušuje a obnažuje vodonosné vrstvy a působí zde jako odvodňovací studna [13]. Důlní dílo tedy funguje jako drenáž a dochází tak ke snížení hladiny podzemních vod v okolí, jak uvádí i Schneider [51].
3.1.4. Vliv povrchové těžby na atmosféru Příčinou mikroklimatických až makroklimatických změn v území devastovaném povrchovou těžbou jsou hlavně změny v povaze reliéfu, nadmořské výšce, ve změnách expozice a inklinace, barvy a v nízké pokryvnosti území vegetací. Na některých lokalitách to mohou být i tepelné emise, jejichž zdrojem jsou exotermické reakce vznikající v souvislosti s výskytem ohňů a zápar. Nejvýrazněji jsou měněny všechny základní mikroklimatické charakteristiky na ploše vlastních lomů a na výsypkách nepokrytých vegetací. Povrch těchto ploch je vystaven intenzívnější sluneční radiaci a
4
zvýšenému vstupu tepelné a světelné energie, což se projevuje zvýrazněním denní amplitudy teplotního režimu; ekologicky závažné je přitom vysoké přehřívání přízemních vrstev ovzduší na jižně exponovaných svazích a na výsypkových stanovištích tvořených tmavými substráty vykazujícími mimořádné hodnoty albeda. To vše se následně projevuje ve zvýšeném výparu a ve snižování vzdušné vlhkosti přízemních vrstev [11]. Těžba nerostů ovlivňuje režim přízemní atmosféry řadou dílčích vlivů. Z hlediska morfologie terénních novotvarů jsou to především vliv na tepelnou bilanci vzduchu a půdy a na proudění vzduchu. Morfologickými novotvary je ovlivňováno rovněž proudění vzduchu. Lomové jámy přispívají ke stagnaci vzdušného proudění. Tento jev se nepříznivě odráží na hygienické podmínky prostředí v důsledku špatného provětrávání a tím stagnaci škodlivin v ovzduší. Lomové jámy jsou rovněž náchylné ke vzniku inverzních situací, které opět zvyšují nebezpečí koncentrací vzdušných znečištění. Stagnace proudění vzduchu i náchylnost k inversním situacím se negativně projevuje i v bioklimatu a tím ve vztahu k rekultivačnímu ozeleňování, které je pak vystaveno mrazovému poškozování, přehřívání i poškozování imisemi [13].
3.1.5. Vliv povrchové těžby na biosféru Vliv těžební činnosti na biotu v krajině je komplexní působení přímých a nepřímých vlivů. Přímé působení těžební činnosti je devastace půdy jako podstatné složky ekotopu a přímé zničení nebo násilná změna vegetace, mikroorganismů a části fauny. Přímý destrukční vliv se dotýká těch částí bioty, které jsou staticky vázány na určitý prostor krajiny. Nepřímý vliv na biotu se projevuje zprostředkovaně přes hlavní složky ekosféry, na něž jsou jednotlivé části bioty ekologicky vázány. V tomto směru se nepřímý vliv těžební činnosti uplatňuje hlavně změnou hydrických podmínek daných ekotopů, kontaminací vod i znečišťováním ovzduší [13].
5
3.2. Typy rekultivací 3.2.1. Zemědělské rekultivace Zemědělské rekultivace na antropogenních substrátech jsou záležitostí značně složitou a náročnou jak po stránce technické přípravy (selekce a výběr kvalitních skrývaných zemin – rekultivace přímá, překrývání povrchu ornicí – rekultivace nepřímá), tak i po stránce finančního zajištění. Uvažovaný záměr nepochybně směřuje k tomu, aby výběr ploch pro uplatňování zemědělské rekultivace byl uvážlivý a v maximální míře respektoval půdně ekologická a produkční hlediska. Základním kritériem volby způsobu rekultivace přímé i nepřímé je primární potenciální úrodnost rekultivovaných substrátů [6]. V současné době, kdy je zemědělské půdy spíše nadbytek, se budou rekultivované půdy jen výjimečně využívat zemědělsky. Větší pravděpodobnost využití má pěstování energetických plodin. Energetické plodiny se dělí na jednoleté, víceleté a vytrvalé nedřevnatějící. Mezi jednoleté rostliny patří např. řepka, obilniny, slunečnice, kukuřice, cukrová řepa, brambory, konopí seté, čirok cukrový, len setý, mák, lnička setá aj. K víceletým a vytrvalým energetickým rostlinám se řadí ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis), křídlatka hrotovitá (Pleuropterus cuspidatus), křídlatka sachalinská a japonská (Reynoutria sachalinensis, japonica), rákos obecný (Phragmites communis), chrastice rákosovitá (Baldingera arudinacea), topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus), vojtěška setá (Medicago sativa), lesknice kanárská (Phalaris canariensis), proskurník topolovka (Althaea rosea), robustní typy jílku (Lolium sp.). Postup zemědělských rekultivací skládek, složišť, popř. odkališť je stejný jako u rekultivaci uhelných výsypek a odvalů při rudné i nerudné těžbě. Po terénních úpravách, zřízení příjezdových komunikací a povážce ornice, se plochy osejí rekultivačními osevními postupy, v nichž musí být nejméně 20% víceletých pícnin. Důležité je hnojení organickými i průmyslovými hnojivy. Pak se zavedou výrobní osevní postupy nebo založí plantáže energetických plodin [8].
6
3.2.2. Lesnické rekultivace V dlouhodobém procesu veškerého osvojování lesa vznikajícího na tzv. antropogenních substrátech na všech recentních útvarech měla, má a bude mít dendrologie – jako představitel lesnických věd – své centrální postavení. Zpracované dendrologické základy pro pěstování lesních porostů na antropogenních půdních substrátech se opírají o 45 leté experimentální výsledky a zkušenosti. Kombinované metodické
postupy
v otázkách
testování
dřevin
vhodných
či
nevhodných
pro rekultivační účely umožnily dosažení celé řady pronikavých výsledků teoretického a praktického charakteru. Současný stav vývoje lesnické rekultivace v podmínkách ČR ukazuje na to, že ekologické základy musí vycházet a bezpodmínečně respektovat tyto spolurozhodující faktory [6]: 1) Antropogenní půdní prostřední 2) Stupeň znečištění prostředí v systému půda-voda-dřevina-ovzduší 3) Funkční význam jednotlivých druhů dřevin a jejich souborů (půdotvorný, půdoochranný, vodohospodářský, hygienický, estetický) 4) Ekonomický a provozní význam volených druhů dřevin v procesu zalesňování antropogenních půdních substrátů 5) Ochranu a pěstební výchovné zásahy
Lesnická rekultivace je nejběžnější biologický způsob a je i významný pro krajinu, neboť les plní funkci hygienickou, klimatickou a vodohospodářskou. Výsledkem lesnické rekultivace je buď les, součást územního systému ekologické stability (ÚSES) nebo plantáž energetických dřevin. Před výsadbou sazenic dřevin se musí půda biologicky oživit, což znamená výsevy a pěstování melioračních rostlin včetně hnojení, jejich zaorávání, a to po dobu 1 – 5 let. Pro lesnickou rekultivaci se volí dřeviny podle stanovištních podmínek, přičemž se dbá na druhovou skladbu, náročnost na péči, požadavek na délku vegetační doby, schopnost regenerace po omrznutí a mechanickém poškození, náchylnost k chorobám, rychlost růstu a též se zohledňuje nadmořská výška, sezónní průběh teplot i měsíční úhrny srážek [8]. Rekultivované plochy se diferencují podle charakteru půdního profilu, zejména jeho mocnosti, skeletovitosti, míry ovlivnění vodou, terénní exponovanosti, respektive
7
ohrožení erozí. Pro zařazení do souboru lesních typů jsou na těchto pozemcích rozhodující půdní poměry, míra ovlivnění vodou a nadmořská výška. V praxi se zpravidla tyto pozemky začleňují do souboru lesních typů (dále SLT) dle odhadu z typologického řazení okolních lesních porostů bez vlastního průzkumu stanovištních, zejména pak půdních podmínek. Celkový postup realizace výsadeb a zvolené metody k dosažení cíle jsou vždy odvislé od vlastností stanoviště a typu zakládaného porostu. Kvalita půdy a její vlastnosti jsou na rekultivovaných plochách značně rozdílné a prostorově proměnlivé. Mezi jednotlivými rekultivovanými plochami jsou značné rozdíly v zásobě živin, v obsahu humusu, ve vodním režimu, v erozním narušení apod. Rekultivované půdy mají sníženou pórovitost, a tím i propustnost pro vodu i snížený obsah organické hmoty. Dále se jedná o poškození půdní struktury a rozpad humusojílového sorpčního komplexu. Často jde o půdy do značné míry degradované a poškozené zejména erozí a zhutněním. Schneider uvádí, že obsah humusu v půdě na rekultivovaných plochách by měl být minimálně 3 % [49].
3.2.3. Hydrické rekultivace Významnou formou zahlazení následků báňské činnosti je zatápění zbytkových jam vodou. Na základě výzkumu se předpokládá, že takto vzniklá jezera budou trvale oligotrofní, s vysokou kvalitou vody. Z hlediska rekultivace představuje tato varianta vhodnou úpravu okolní krajiny. Zatápění zbytkových jam po těžbě je jednou z alternativ konečného využití těchto rozsáhlých prohlubní. Teoreticky je možné zbytkové jámy zasypat zeminami, zatopit vodou, nebo je nezatápět a nechat nezasypané. Tyto základní varianty je možné spolu různě kombinovat. Každá z nich má své výhody a nevýhody. Zatopením zbytkové jámy vznikne jezero (nádrž), které by mělo plnit rovněž funkci ekologickou, sportovně-relaxační i sociálně-ekonomickou. K tomu je však třeba postupně vytvářet optimální podmínky. Každé z těchto jezer bude zároveň velkou zásobárnou vody, která může být využívána i pro průmyslovou činnost a zemědělské závlahy. V některých případech nelze vyloučit ani použití této vody jako zdroje vody pitné. Podmínky pro všestranné použití vody v jezeru zbytkových jam nejvíce splňuje jezero oligotrofní – obsah celkového fosforu je menší než 0,01mg/l, chlorofylu méně než g/l, průhlednost vody větší než 4 m [6].
8
3.2.4. Ostatní rekultivace Výsledkem těchto rekultivačních činností mohou být i ostatní plochy, upravené zejména jako funkční a rekreační zeleň. Vytvářené skupiny a pásy stromů a keřů v rekultivované krajině, pokud nedosahují plošné výměry nad 0,3 ha, nemají ani charakter lesního porostu. V některých případech mohou být zakládány i rozsáhlejší a druhově složitější komplexy výsadeb, jejichž cílem je vytvoření např. parků, sadovnických úprav, příměstské zeleně, začlenění rekreačních a sportovních ploch do krajiny, úprava okolí průmyslových objektů a skládek atd. Všechny tyto prvky mají značný význam zejména z pohledu tvorby lokálních biokoridorů a biocenter. Součástí těchto úprav se stávají též komunikace (zpevněné, nezpevněné), manipulační, rekreační a sportovní plochy, eventuelně plochy pro ostatní komerční využití [6]. Dalším specifickým způsobem může být provedení biologické rekultivace kejdováním, které se využívá při rekultivaci složišť, výsypek a důlních odvalů. Využito je kejdy, což je směs pevných výkalů a moče hospodářských zvířat s rozdílným podílem technologické vody, popřípadě s příměsí zbytků krmiva nebo jiných nečistot. Před kejdováním složišť, popř. výsypek nebo důlních odvalů, je nutné zjistit obsah prvků v popelovině složiště, především z hlediska cizorodosti a nebezpečnosti pro životní prostředí. Rekultivace mohou být prováděny i nebiologickou formou. Zejména v blízkosti sídel, obchodních center, výrobních středisek je možné zamýšlet se nad možností tvorby parkovišť, odstavných ploch, skladovacích prostor či přistávacích ploch [8]. Možné je určitě přistoupit i ke kombinaci jednotlivých variant, které je ovšem nutné vybírat dle individuálních aspektů každé rekultivované plochy, s přihlédnutím k místním požadavkům a celospolečenským zájmům.
9
3.3. Rekultivační fáze Rozdělení průběhu rekultivací do jednotlivých fází zaručuje přesnou časovou posloupnost, logickou návaznost a efektivní využitelnost všech technologických a současně biologických procesů, pojících se k vytváření rekultivačních cílů. Tyto fáze jsou odvislé od samotných výrobních procesů, týkajících se těžby v dobývacích prostorech a od ekologických nároků užitých biologických prvků při sanaci, či technických požadavků na tvorbu volených záměrů.
3.3.1. Přípravná fáze Přípravná fáze se realizuje při plánování otvírky dobývacího prostoru a při samotné přípravě a dobývání nerostů. Plní funkci preventivní a optimalizační, při které
dochází
k uplatňování
rekultivačních
záměrů
v územně-plánovacích
podkladech. Dále je v této době prostor pro připomínky veřejnosti a institucí k zamýšlené výstavbě. Dochází k zpracování projektu a získávání finančních prostředků [50].
3.3.2. Provozně-technologická fáze Jde o soubor opatření technického charakteru, předcházející biologickou fázi. Vytváří se podmínky pro následnou formu a efektivitu rekultivace. Tato fáze se překrývá s obdobím skrývání nadložního masivu a s těžbou vlastního užitkového nerostu. V podstatě slouží k minimalizaci devastace území [50]. Lze ji rozdělit do dvou etap, a to ekotechnická a biotechnická. V případě ekotechnické části se jedná o vytváření terénních úprav, navážky úrodných zemin, u nichž je nutné dbát na kvalitu ornice. Dále hydrotechnické a meliorační zásahy, které mají za úkol obnovit vodní režim na lokalitě a v neposlední řadě stabilizace svahů a protierozní ochrana půd. V případě biotechnické části se jedná o oživení přípravné plochy, přičemž je k volbě způsobu rekultivace přistupováno dle koncepce obnovy krajiny [25].
10
3.3.3. Postrekultivační fáze V této fázi se jedná o období po ukončení vlastních rekultivací a po zařazení rekultivovaných pozemků a ploch do běžného ošetřování a obhospodařování. Tedy např. u produkčních zemědělských kultur ke zvyšování úrodnosti, u lesních kultur k docílení urychleného cílového stavu druhového zastoupení vybraných dřevin [50]. Prakticky lze konstatovat, že rekultivované území je připraveno plnit svůj nový cíl, který mu byl určen. A ten se odvíjí, od právě od typu provedených rekultivací v zájmovém území.
3.4. Současné trendy v oblasti rekultivací 3.4.1. Situace v ČR Od poloviny dvacátého století nastal rozvoj průmyslové těžby. Výsledkem jsou dnešní velkolomy členěné do několika etáží s rozsáhlými deponiemi v jejich okolí, které v krajině působí cizorodým dojmem. Do popředí zájmu se proto dostal i způsob odstraněni následků těžby a opětovné začlenění takovýchto kamenolomů do krajiny. Přestože největší podíl těžby nerostných surovin u nás připadá na suroviny energetické, těžba neenergetických surovin také není zanedbatelná. Dekoračního a stavebního kamene se v České republice v roce 2007 vytěžilo téměř 44 mil. tun (cca. 16,3 km3) v celkem 239 lomech. Vápence (včetně cementářských surovin a dolomitu) pak bylo vytěženo 12 mil. tun v 22 lomech. Rekultivace probíhala na 1 362 ha, ukončena k r. 2007 byla na 4 083 ha [48]. V České republice se na rekultivace starých dobývacích prostorů utvořily spíše nesourodé názory. To potvrzuje i následující článek: Tato otázka se poprvé začala řešit přibližně před 30 lety. V té době se objevily dva názorové proudy. Jeden hlásal: „přestože za tuto devastaci může člověk, měla by se příroda ponechat, aby se s tímto problémem přirozeně vyrovnala“. Ve druhém proudu se objevil názor: „člověk by se měl v této oblasti přihlásit k zodpovědnosti a aktivně uvést postižené území do přírodě blízkého stavu“ [35].
11
Nejnovějšími poznatky v tomto odvětví však jsou fakta, uváděná ve prospěch ponechání nečinných lomů sukcesnímu vývoji. Jak se uvádí dále: „Opakovaně se podařilo prokázat, že zdánlivě brutálně zdevastované prostory těžby a souvisejících procesů bývají překvapivě často útočištěm celé řady kriticky ohrožených a vymírajících živočichů i rostlin. Navzdory zarytým předsudkům milovníků přírody jsou lomy, výsypky a podobná místa nesmírně cenná, protože obohacují mozaiku naší krajiny o velmi ojedinělý typ prostředí, v němž bujná vegetace nepotlačuje vzácné křehké drobné rostliny nebo světlo a teplomilné druhy živočichů. Výsledky zmíněné nejnovější studie pak ukazují, že většina těchto druhů bývá nenávratně zahubena velmi nákladnými rekultivacemi, které přicházejí po ukončení těžby v daném místě. Zcela jasně se potvrdilo, že při revitalizaci člověkem pozměněných oblastí je žádoucí upřednostnit spontánní přírodní procesy před často značně finančně nákladným budováním umělé „nové přírody“, která je však nakonec ve skutečnosti jenom parodií toho, co by na stejném místě mohlo být bez rekultivačního zásahu [56] (Celá studie je též publikována v časopise Journal of Applied Ecology [55]). V globálu tedy z těchto poznatků vyplývá, že lom, či opuštěný těžební prostor je vlastně iniciálním stanovištěm, které je přirozeně předurčeno k nástupu sukcese. Dalo by se říct, že rekultivace těchto nečinných dobývacích prostorů slouží k urychlení návratu přibližného stavu, který zde buďto byl před započetím těžby, nebo též dochází k vytváření nových účelových ploch, vyžadovaných nynějšími potřebami člověka. Záleží však na míře destrukce území, která určí tu pravou volbu rekultivačního záměru a směru obnovy. V některých případech je zcela jistě lépe zakročit bezprostředně, s ohledem na nutnost nápravy všech funkcí krajiny, které by se mohly dostat do střetu s ohrožením celospolečenských zájmů. Jedná se například o lokality, kde je alarmující situace erozní ohroženosti půd. Důležitým faktorem je také estetická funkce krajiny, která utrpěla těmito zásahy. V dalších případech je zase lépe, ponechat přírodě tato nově vzniklá sekundární iniciální stanoviště, kde může docházet k naprosto spontánní sukcesi a výskytu konkurenčně ohrožených druhů fauny a flóry.
12
3.4.2. Situace v zahraničí Oblast rekreačního potenciálu starých dobývacích prostorů je v Evropě rovněž hojně diskutovaným tématem. Tento způsob využití opuštěných lomů, dolů či jiných technicko-průmyslových lokalit je uchopován různými způsoby. Jako příklad porovnání forem znovunavrácení účelnosti antropogenní krajině může posloužit studie „MINES AND QUARRIES – Industrial Heritage Tourism“ [26]. Ta porovnává situaci ve Walesu ve Velké Británii oproti Španělsku. Z hlediska vytváření prostředí a budování nových míst pro turistické a rekreační potenciály, se ve většině případů druhy rekreace ubírají směrem k zaběhnutým formám, které jsou osvědčené a dobře známé. Málokdo se pustí do neprozkoumaných odvětví a nových druhů volnočasových využití území. Právě tato oblast však může být novou „mezerou na trhu“, která skýtá dobré možnosti pro rozšíření škály nabízených produktů, jež vytváří ekonomické příležitosti a zaměstnanost. Mezi klasické formy turismu se řadí různé historické památky, katedrály, kostely a ostatní velmi hodnotné, pozoruhodné a uznávané stavby, ke kterým se jistě váže mnoho událostí týkajících se celého národa. Ovšem už ne tak časté bývá vytváření památek z bývalých dolů či lomů, které jsou rovněž jakýmsi záznamem minulosti. Mohou tedy nabídnout také jistý druh atraktivity, která si najde své zastoupení. Nevýhodami však jsou špatná dostupnost vzhledem k lokaci těchto objektů v perifériích měst, náročné opravy a rekonstrukce opuštěných prostorů a trvalejší zásah do rázu krajiny. V každém případě tento druh využití opuštěných dobývacích prostorů je jakýmsi znázorněním působení člověka v krajině a dalo by se říct, že jde o „open-air museum“. Přesně tyhle typy využití antropicky ovlivněných míst lze nalézt v Anglii v Llechwedd Slate Caverns, Big Pit Museum, Sygun Copper Mine, Cefn Coed Colliery Museum, Welsh Slate Museum a Rhonda Heritage Park. Ve Španělsku jsou tyto rekreačně-rekultivační záměry rovněž vybudované, i když v menším rozsahu než výše zmiňované. Jedná se o lokality Parque Minero Riotinto, Huelva, Cardona-Barcelona. Ve srovnání Wales oproti Španělsku, vychází fakt, že tento druh využívání nečinných lomů či dolů je mnohem méně rozvinut právě ve Španělsku. Existuje několik důvodů pro vysvětlení této situace. Na jedné straně je ve Španělsku zavedený masový turismus, spočívající v trilogii slunce-písek-moře a v menší míře zimní sporty. To hraje značnou roli v ekonomice, a to ve výši 10% hrubého domácího produktu (dále HDP) v roce 1994. Ve světovém měřítku se tedy Španělsko stává dominující právě v těchto 13
typech rekreace, zatímco alternativní formy bývají zanedbávány. Podstatným faktem je také to, že široká španělská veřejnost i španělské úřady trpí nevědomím potenciálů turistiky, které mohou staré dobývací prostory nabízet. Tento druh rekreace je tedy ve Španělsku téměř neznámý. Celá problematika rekreačního potenciálu nečinných lomů či dolů se dá rozdělit dle dřívějšího způsobu využití a lokace území na kategorii povrchovou a podpovrchovou. Povrchová má tři formy, a to terasová (Llanberis slate), jámovitá (Bingham Canyon Copper Mine, Utah, Riotinto) a svahovitá. Všechny tyto tři druhy mají významný vliv na změnu estetické hodnoty území dlouhodobě a vysoce viditelně. Výjimku tvoří pouze doly, štoly a hluboké šachty, které lze rekultivovat téměř bez vnějšího povšimnutí. Lákadlem v oblasti rekreačních záměrů zmiňovaných lokalit jsou také zajímavé zkušenosti spojené s provozem dolů, například vyzkoušení si přepravně-transportních technik ve starých dolech, především v oblasti Walesu. Pro mnoho návštěvníků je zkušenost z rychlého pádu podzemím, ve tmě, v přepravní kleci a hlubokou šachtou nezapomenutelným zážitkem (jako v Big Pit in Wales, Cardona in Spain,…). Dalším lákadlem v pořadí mohou být i transportní kolejové soupravy na úzkorozchodných tratích jako v Gloddfa Ganol Slate Works v severním Walesu. Existují i možnosti v podobě „důlního safari“, které je prováděno pomocí automobilů, jež jsou schopny nabídnout svezení jak na okrajové části nejvyšších partií, tak i do samotného nitra dolů („důlní safari“ je v současnosti využíváno též v ČR v uhelných dolech ČSA a Vršany v Podkrušnohoří pod názvem „Uhelné safari“ [18]).
14
3.4.3. Právní normy v oblasti rekultivací Problematika rekultivací je, ať už přímo či nepřímo, ošetřena v následujících legislativních předpisech: Vybrané právní normy Tabulka 1 - Přehled vybraných právních norem [44]
ČÍSLO ZÁKONA
44/1988 Sb. 100/2001 Sb.
NÁZEV
Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí Vyhláška Českého báňského úřadu o racionálním
104/1988 Sb.
využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem
114/1992 Sb. 183/2006 Sb.
Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
185/2001 Sb.
Zákon o odpadech
254/2001 Sb.
Zákon o vodách (vodní zákon)
289/1995 Sb.
Zákon o lesích (lesní zákon)
334/1992 Sb.
Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu
Způsob projednávání projektů rekultivací Provedením rekultivací se naplňuje závěrečná etapa báňské činnosti dle ustanovení zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. Projednávání dokumentace a projektů sanací a rekultivací probíhá v několika fázích, které na sebe vývojově navazují. Základní dokumenty musejí být schváleny před samotnou těžbou, tj. před schválením POPD (Plán otvírky, přípravy a dobývání). Do projednání vstupují dotčené fyzické a právnické osoby a orgány státní správy, pokud jsou jejich zájmy dotčeny využitím výhradního ložiska – závěrečnou rekultivační fází. Hlavními projednávanými dokumenty jsou:
15
1. Souhrnný plán sanace a rekultivace (SPSaR) řeší komplexní úpravy území a územních struktur včetně základních ekonomických pohledů. Je základním koncepčním materiálem v oblasti zahlazování důsledků dobývání s výhledem do konce životnosti lomu. Po projednání s dotčenými orgány státní správy (odbory územního plánování, odbory životního prostředí, MŽP aj.), se samosprávami dotčených obcí a báňským úřadem se stává pro příslušné časové období součástí POPD. 2. Plán sanace a rekultivace – obecná část, vychází ze SPSaR, je přílohou k žádosti o odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a odnětí půdy z pozemků pro plnění funkce lesa – projednání s orgány MŽP a jinými dotčenými orgány. 3. Plán sanace a rekultivace pro období platnosti POPD příslušných lokalit schvaluje báňský úřad po odsouhlasení MŽP, samosprávami obcí a dotčenými orgány státní správy. Podkladem pro schválení POPD je mimo jiné i posouzení vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. Schválený POPD je nutnou podmínkou samotné těžby. Zpracování a projednání výše uvedené dokumentace předchází samotné těžbě. V průběhu těžby je postup rekultivací dále upřesňován. 4. Zvláštní plán rekultivace (generel rekultivací) je upřesňující fází sanace a rekultivace pro zpracování
pro pětileté projektové
období.
Vychází
dokumentace,
ze uvádí
SPSaR, přehled
je
podkladem
zahajovaných,
rozpracovaných a ukončovaných rekultivací. Po projednání s orgány státní správy ŽP a územního plánování je pro těžební organizaci závazný. 5. Projektová (prováděcí) dokumentace sanace a rekultivace pro období realizace – dokumentace dle stavebního zákona k územnímu, stavebnímu, vodoprávnímu řízení v souladu s platnými předpisy – projednání s vlastníky pozemků, s dotčenými orgány státní správy (stavební úřad) a samosprávy [17].
16
Vztah rekultivací a územního plánování Souhrnné plány sanací a rekultivací území dotčeného vlivem dobývání výhradního ložiska jsou jako součást dokumentace POPD koncepčním materiálem. Akceptují územně plánovací dokumentaci a jejich soulad, spolu se stanovisky dotčených orgánů státní správy, samosprávy, regionálního odboru ŽP a odboru územního plánování jsou závaznou podmínkou povolování hornické činnosti. Souhrnné plány sanací a rekultivací, plány rekultivací včetně dokumentace rekultivací jsou trvale v interakci s územně plánovací dokumentací [17]. Péče o biodiverzitu a původní porosty Biodiverzita je obsahem komplexního řešení problematiky v rámci SPSaR do zahlazení následků na pozemcích dotčených dobýváním. Tento dokument koncepčně řeší rámec tvorby a ochrany územního systému ekologické stability (ÚSES). SPSaR navazuje lokálním řešením na zpracované generely ÚSES v okolí, na územně technické podklady regionálních a nadregionálních ÚSES ČR. Tvorba lokálních biokoridorů a biocenter včetně biodiverzity území je součástí řešení SPSaR a následných projektů [17]. Zdroje financování rekultivací Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, v platném znění, ukládá důlní organizaci zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a všech územních struktur. K zajištění sanace a rekultivace je organizace povinna vytvářet rezervu finančních prostředků. Čerpání finančních prostředků z rezervy na sanace a rekultivace upravuje ustanovení § 37a odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb. v platném znění. Část objemu prací je hrazena z jiných zdrojů – finančních prostředků státu na zahlazení škod minulosti, což vyplývá z usnesení vlády č. 242/2002. Jednotlivé projekty splňující výzvu meziresortní komise k předložení projektů na odstranění škod minulosti jsou na základě jejich přijetí realizovány v režimu státních prostředků. Zájmy státu zastupuje na jednotlivých rekultivačních akcích supervizor. Těžební organizace vynakládá přímé náklady na sanace a rekultivace, které odstraňují škody na krajině dotčené těžbou nevyhrazených nerostů [17].
17
V mnoha případech vzniká problém s obdobím předcházejícím roku 1991, kdy povinnost vytváření finančních rezerv na rekultivační činnosti uložena nebyla. Nevytvořená finanční rezerva za období od zahájení těžby do termínu privatizace příslušných těžebních organizací (po odečtení do té doby již realizovaných sanačních a rekultivačních prací) představuje tzv. důlně ekologickou zátěž – ekologickou škodu [3].
Průběh rekultivace a ukončení prací Úkolem závěrečné etapy hornické činnosti – sanačních a rekultivačních prací je obnova funkcí zasažených systémů, tj. zejména obnova půdy, vodních systémů a navrácení zeleně tak, aby nový ekosystém fungoval uceleně, v krajině s novým reliéfem. Znamená to v konečném důsledku také změnu kategorie pozemků z užívání „těžby“ (DP – dobývací prostor) na jiný druh pozemku v katastru nemovitostí v souladu s rekultivačním cílem a novým způsobem využití. Koncepce zahlazování a druh rekultivace je řešena také ve vazbě na budoucí nově vzniklé kultury pozemků a vklady do katastru nemovitostí. Ve vazbě na rekultivační cíle je pak po ukončení rekultivace prováděna změna ve využití pozemků a to z těžby do příslušných kultur vzniklých rekultivačním
procesem.
Realizace
rekultivačních
prací
probíhá
na
základě
legislativních rozhodnutí. Tzn., že v rámci příslušných legislativních řízení dochází k projednání návrhu projektu rekultivace s vlastníky pozemků, s dotčenými orgány státní správy a samosprávy (obcemi). Průběžné posuzování postupu prací a závěrečné odsouhlasení probíhá za účasti dotčených orgánů státní správy v oblasti ochrany životního prostředí. Sanace a rekultivace je ukončena na základě souhlasu orgánu státní správy oblasti ochrany životního prostředí.
Je vydán souhlas
s ukončením
rekultivačních prací, který je kromě rozhodnutí o změně využití území základním podkladem pro změnu kultury v KN (katastru nemovitostí) a ukončení platby odvodů za zábory PUPFL (pozemky určené k plnění funkce lesa) a ZPF (zemědělský půdní fond). Plochy ukončených rekultivací jsou předávány vlastníkům pozemků, kteří vykonávají správu území [17].
18
4. VÝCHODISKA ŘEŠENÍ
4.1. Přírodní poměry 4.1.1. Geomorfologie Systematicky, dle geomorfologického zařazení, spadá předmětné stanoviště do geomorfologického celku Zábřežská vrchovina o rozloze 734 km2. Ta odděluje Hornomoravský úval a Mohelnickou brázdu od Podorlické pahorkatiny a od Králické brázdy. Dělí se na tři samostatné podcelky – Drozdovská vrchovina, Mírovská vrchovina a Bouzovská vrchovina (dále viz Tabulka 2): Lokalita je tvořena průlomovým údolím Moravské Sázavy. To má charakter podélného hřbetu, který se směrem k jihu příkře vyzvedává z počáteční výšky 280 m n. m. ke kótám dosahujícím i 385 m n. m., vrchol samotného dobývacího prostoru pak měří 325 m n. m. Celé území lomu vytvářelo před započetím těžby přirozený pokles terénu k západnímu směru, vytvářející část údolí protékajícího bezejmenného potoka.
Tabulka 2 - Geomorfologické začlenění lokality [4]
systém
Hercynský
subsystém
provincie subprovincie
Hercynská
I Česká
pohoří
vysočina
I4 Krkonošskojesenická
oblast I4C Jesenická
celek
podcelek
I4C-1
I4C-1C
Zábřežská
Mírovská
vrchovina
vrchovina
19
4.1.2. Geologie Řešené území vychází z období nejmladší geologické éry kvartéru. Ten se vyznačuje ukládáním říčních sedimentů v nížinných oblastech české křídy, moravských úvalů a podunajské pánvi. Zvláště jsou to právě písky a štěrky říčních teras, nejjemnější materiál pak v podobě spraší a vátých písků [42]. Systematicky je území zařazeno v systému: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - lužická (západosudetká) oblast – Orlicko-sněžnická klenba - Zábřežské krystalinikum [32]. Zábřežské krystalinikum je metamorfovaný vulkanosedimentární komplex, který je řazen do lugické oblasti a má úzké litologické a metamorfní vztahy k novoměstským fylitům a staroměstskému krystaliniku. Je tvořeno dvěma hlavními částmi, které jsou odděleny pásmem flyšoidních hornin s horizontem staurolitových svorů podél toku Moravské Sázavy. Jižní část je tvořena převažujícími fylity a metadrobami s četnými tělesy amfibolitů. Severní část reprezentuje více metamorfovaný komplex s rulami a migmatity do kterých intrudují četná tělesa granodioritů. Litologicky lze území rozdělit na dvě části na základě stupně metamorfózy. Méně metamorfované horniny jsou v okolí Zábřehu zastoupeny jemnozrnnými biotitickými a chlorit-biotitickými rulami,
které
jsou
místy
granátické.
Tyto
horniny
mají
granoblastickou
až lepidogranoblastickou texturu, jsou jemnozrnné až velmi jemnozrnné. Světlé minerály jsou zastoupeny převážně křemenem, méně časté jsou draselné živce či plagioklasy. [30]. Horninu starého dobývacího prostoru tvoří kvarcetofyr - alkalický živcový ryolit[19]. Ve zdejším lomu vystupují horniny biotické, převážně křemité břidlice až ruly místy s vyšším obsahem amfibolu. Hojné jsou plochy acidních metavulkanitů ryolitového až dacitového chemismu. Horninový soubor je prostoupen řadou žil tvořených křemenem, méně živcem, lokálně i andaluzitem. V době těžby se zde nacházel i baryt, kalcit a sulfidická mineralizace - vedle pyritu i galenit a sfalerit. Dnes zde lze pozorovat probíhající limonitizaci [7].
20
4.1.3. Pedologie Na
lokalitě
jsou
zastoupeny
dvě
skupiny
půd.
Dle Taxonomického
klasifikačního systémů půd České republiky (dále TKSP) jsou to fluvisoly - s půdním typem fluvizem (45%) a kambisoly – s půdním typem kambizem (55%) [40]. Fluvisoly jsou půdy bez výrazných diagnostických horizontů (s výjimkou horizontů akumulace organických látek), s fluvickými diagnostickými znaky, vzniklými periodickým usazováním sedimentů, jehož důsledkem je nepravidelné anebo zvýšené množství humusu do hloubky l m (> 0,3 %), někdy i zvrstvení půdního profilu. Tvorba kambického horizontu je obtížně prokazatelná, v profilu lze nalézt i novotvary podobné argilanům, které vznikají při vsakování vody při záplavě. Půdy se vytvářejí v nivách řek a potoků z povodňových sedimentů. Kambisoly jsou půdy s výrazným braunifikovaným či pelickým diagnostickým horizontem, vytvořeným v hlavním souvrství svahovin z přemístěných zvětralin pevných či zpevněných hornin, anebo v analogickém souvrství jiných substrátů (zahliněné písky, štěrkopísky), se širokou škálou zrnitosti, vyluhování a acidifikace, s možností výskytu všech typů nadložního humusu a několika typů humózních horizontů (melanický, umbrický, andický). Půdní typ kambizem je charakterizován typickým kambickým hnědým (braunifikovaným) horizontem, vyvinutým převážně v hlavním souvrství svahovin magmatických, metamorfických a sedimentárních hornin. Tyto půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře v rovinatém reliéfu (sypké substráty). Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska trofismu, zrnitosti a skeletovitosti, jakož i chemických vlastností (biogenní prvky, stopové potenciálně rizikové prvky) a fyzikálních vlastností (ulehlost bazálního souvrství, ovlivňující laterální pohyb vody v krajině) [53].
21
4.1.4. Hydrologie le vyhlášky Ministerstva zemědělství zem č. 292/2002 Sb., O oblastech povodí Dle příloha 1, spadá zkoumané území do povodí Moravy, dále viz Tabulka 3 a Obrázek 1:
Tabulka 3 - Hydrologické rozdělení rozdě povodí dle legislativy [39]
Vymezení oblasti povodí Povodí: Číslo hydrologického pořadí poř Hydrogeologický rajon: Číslo íslo hydrogeologického rajonu:
VII. Oblast povodí Moravy Moravská Sázava a Morava od Moravské Sázavy po Třebůvku Třeb 4-10-02 02 Krystalinikum Východních Sudet 643
poloha lomu Obrázek 1 - Detail hydrogeologického rajónu Krystalinikum jižní části ásti Východních Sudet [21]
22
Tok Moravské Sázavy měří 54 km. Pramení na kótě přibližně 780 m n. m. na jihozápadním úbočí Bukové hory (958 m n. m.), v okrese Ústí nad Orlicí, v Pardubickém kraji. Moravská Sázava je oficiálně zařazena jako vodní tok, spadající do kategorie řek III. řádu. Je pravostranným přítokem významné řeky Moravy, do které se vlévá na kótě 264 m n. m., přibližně 1 500 m jihovýchodně od obce Rájec. Připadá tak do úmoří Černého moře. Plocha povodí zaujímá 445,33 km2, průměrný průtok dosahuje 4,35 m3/s. Co se týče N-letých průtoků, tak dosahují v [m3/s] následujících hodnot: Q1=40,2; Q2=59,2; Q5=87,6; Q10=111; Q20=137; Q50=173; Q100=203. Správcem toku je Povodí Moravy, závod Horní Morava, provozovna Šumperk [45]. V západní části bývalého lomu protéká bezejmenný pravostranný přítok Moravské Sázavy o délce 710 m, který je ovšem uměle sveden do podzemí.
23
4.1.5. Klima Území se dle rozdělení České republiky nachází v klimatické oblasti MT 7. Charakteristice mírně teplé klimatické oblasti MT 7 odpovídá normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky [9] – viz Tabulka 4, Tabulka 5 a Obrázek 2. Tabulka 4 - Klimatické údaje [46]
Ø počet dnů se srážkami ≥1mm
100 - 120 dní
srážkový úhrn ve vegetačním období
400 - 500 mm
srážkový úhrn v zimním období
250 - 300 mm
počet dní se sněhovou pokrývkou
60 - 80 dní
Ø teplota v lednu
(-2°C) – (-3°C)
Ø teplota v dubnu
6°C – 7°C
Ø teplota v červenci Ø teplota v říjnu počet mrazových dnů
16°C – 17°C 7°C – 8°C 110-130 dní
počet ledových dnů
40-50 dní
počet letních dnů
30-40 dní
počet dnů s ø teplotou ≥ 10°C počet dní jasných počet dní zatažených
140-160 dní 120 – 150 dní 40 – 50 dní
24
Tabulka 5 - průměrné srážky a teploty (srážkoměrná stanice Šumperk, 336 m n. m.)
Průměrné měsíční srážky a teploty za období 1960 až 1990 měsíc
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
součet
Ø srážky 38,00 37,50 32,00 38,50 61,00 64,00 88,00 73,00 47,00 51,00 46,00 42,00 618,00 [mm] Ø teploty -3,00 -2,20 3,60
8,00 13,50 17,00 18,30 17,20 13,50 8,20
2,70 -1,70 95,10
[°C]
Průměrné měsíční srážky a teploty za období 1960-1990 119,00
38,00
Teplota [ °C]
28,00
79,00
23,00 59,00
18,00
39,00
13,00 8,00
Srážky [mm]
99,00
33,00
19,00
3,00 -2,00
-1,00 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 -21,00
-7,00 Měsíce
prům. teploty 1960-90/ °C
prům. srážky 1960-90/ mm
Obrázek 2- Klimadiagram (vytvořen z dat v tabulce č. 5)
25
4.1.6. Vegetace Dle botanického rozčlenění České republiky spadá zájmový dobývací prostor do fytogeografické oblasti Českomoravské Mezofytikum. Tato oblast vytváří přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou a zabírá největší část území ČR. Zahrnuje stupeň suprakolinní (kopcovitý - pahorkatiny a vrchoviny ve 200-550 m n. m.) a submontánní (podhorský, vrchovinný - úpatní svahy našich hor, vrchoviny ve 450-800 m n. m.). Přesněji je lokalita zahrnuta ve fytogeografickém okresu č. 73b Hanušovická vrchovina [24]. Dle rozdělení ČR na přírodní lesní oblasti (dále PLO) spadá území do PLO 28 – Předhoří Hrubého Jeseníku, která zaujímá katastrální výměru 168 187 ha. Lesnatost v PLO činí 52,5%. [57]. Dle geobiocenologického systému Prof. A. Zlatníka, spadá lokalita do nadstavbových jednotek vegetačních stupňů do třetího vegetačního stupně, tedy do stupně dubobukového, který zaujímá 18% území ČR. V geobiocenózách tohoto stupně výrazně převládají druhy středoevropského listnatého lesa, teplomilné druhy nižších vegetačních stupňů zde vyznívají, výjimečně sem sestupují některé druhy submontánní. [2]. Přírodní stav biocenóz v synusii dřevin na hydricky normálních stanovištích je zastoupen dominantní dřevinou bukem lesním (Fagus sylvatica), významné zastoupení má dub zimní (Quercus petraea), zpravidla je přimíšen habr (Carpinus betulus). Z dalších dřevin se diferencovaně podle stanovišť uplatňují lípy, javory, jilmy a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Ve 3. stupni končí směrem od nižších vegetačních stupňů přirozený výskyt lípy srdčité (Tilia cordata), babyky (Acer campestre) a břeku (Sorbus torminalis), v nivních polohách topolu bílého (Populus alba), vrby bílé (Salix alba) a jilmu vazu (Ulmus laevis). Začínají se naopak častěji uplatňovat javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), vrba křehká (Salix fragilis). V hydricky omezených řadách se v hlavní úrovni uplatňuje borovice lesní (Pinus sylvestris), výjimečně i jedle (Abies alba), od 3. stupně býval v suťových lesích přimíšen tis (Taxus baccata). V dubobukovém stupni končí výskyt teplomilných keřů, charakteristických zejména pro ekotony lesních okrajů - višeň křovitá (Cerasus fruticosa), mahalebka (Cerasus mahaleb), dřín (Cornus mas), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže galská (Rosa gallica), kalina tušalaj (Viburnum lantana). Keřové patro zapojených lesních společenstev je druhově chudé, s nízkou pokryvností se nejčastěji vyskytují zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), na sutích
26
je častá srstka angrešt (Grossularia uva-crispa) a břečťan (Hedera helix). V potočních nivách dominují olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a vrba křehká (Salix fragilis), z keřů brslen evropský (Euonymus europaea). Pomístně se jednotlivě v potočních luzích a na úpatích údolních zářezů vyskytuje i tzv. nížinný smrk (Picea abies). Základem druhové garnitury synusie podrostu jsou typické druhy středoevropského listnatého lesa, např. mařinka vonná (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kopytník evropský (Asarum europaeum), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel lesní (Galium sylvaticum), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), mléčka zední (Mycelis muralis), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). V lesních porostech 3. vegetačního stupně končí výskyt teplomilných druhů - např. hrachoru černého (Lathyrus niger), dymnivky nízké (Corydalis pumila), kamejky modronachové (Buglossoides purpurocaerulea), vikve kašubské (Vicia cassubica). Naopak z vyšších vegetačních stupňů do 3. stupně v normální hydrické řadě nejníže sestupují např. bukovinec kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), brusinka (Vaccinium vitis-idaea) [2]. V přízemním patře lomu se projevuje již probíhající sukcese. Dominující je především vrba jíva (Salix caprea), která zde díky svým pionýrským vlastnostem zcela převažuje. Přimíšena je bříza bělokorá (Betula pendula), pomístně se vyskytuje borovice lesní (Pinus sylvestris), při okrajových partiích bohatších na půdní pokryv se objevuje smrk ztepilý (Picea abies), dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), v blízkosti vodoteče Moravské Sázavy se nachází olše lepkavá (Alnus glutinosa), z keřů je zastoupena růže šípková (Rosa canina). První lomové patro již není tak hojně pokryto vegetací. Jedná se spíše o nahodilé výskyty několika jedinců ve středové části patra, a to v podobě břízy bělokoré (Betula pendula), vrby jívy (Salix caprea), smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Druhé a třetí patro je pouze dominantněji pokryto náletem břízy bělokoré (Betula pendula), která rovněž odrůstá přímo v lomové stěně mezi těmito patry, stejně jako jedinec borovice lesní (Pinus sylvestris).
27
Celkově se vegetace zahušťuje vždy při přechodu všech pater k hranici s lesním porostem. Staré obslužné cesty zarůstají již hustější porosty, přimíšeny jsou modřín opadavý (Larix decidua), třešeň ptačí (Cirsium avium), topol osika (Populus tremula), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur) a růže šípková (Rosa canina).
Tabulka 6 – Popis nároků zastoupených dřevin [12]
Druh dřeviny borovice lesní (Pinus sylvestris)
Rozsah STG
Půdní nároky
1-7 AB 1-2(6)
široká valence
Hydrické
Světelné
nároky
nároky
široká valence
velmi světlomilná
nenáročná, bříza bělokorá (Betula pendula)
1-6(7) AB 2-5b
převahuje na kyselých
široká valence
silně světlomilná
horninách dub letní (Quercus robur)
1-4 B~ (2)4-5a
habr obecný
1-3(4) B~ (2)3-
(Carpinus betulus)
4
jasan ztepilý (Fraxinus
1-6 C 3-5a
excelsior)
mělké silně
nutná spodní
vysýchavé
voda v dosahu
půdy
kořenů
snese kamenité a
široká valence
mělké půdy
světlomilný
snáší i zástin
dle ekotypu –
v mládí
hlubší,
vápencový je
vyžaduje
humózní a
přizpůsoben
zástin,
svěží půdy
nedostatku
později
vláhy
světlomilný
čerstvé, modřín opadavý (Larix decidua)
3-5 B 3
hluboké, zvětralé půdy
střední nároky
silně světlomilný
28
humózní, olše lepkavá
1-5 B~ 5a, 5b
(Alnus glutinosa)
dobře
maximální
široká
provzdušněné,
nároky
valence
mokré půdy růže šípková (Rosa canina)
1-6 B~ 2-3(4)
malé nároky
smrk ztepilý
sucho a teplo snášející
nedostatek
(Picea abies)
4-7(8) B~ 3-6
malé nároky
vláhy je limitující
světlomilná
světlomilný, v mládí snášející zástin
snáší suchá topol osika (Populus tremula)
1-7 B~ (2)3-5b
široká valence
stanoviště i
velmi
proudící
světlomilná
podzemní vodu vrba jíva (Salix caprea)
1-7 B~ (2)3-5a
široká valence
snáší suchá
velmi
stanoviště
světlomilná
Co se týče floristického složení stanoviště, tak se jedná spíše o chudší zastoupení. Nejvíce je rostlinstvem pokryto přízemí lomu, které leží v blízkosti vodoteče a disponuje částečným půdním pokryvem, přecházejícím postupně do silně skeletovitého složení. Determinovány byly druhy, uvedené v tabulce 7: Tabulka 7 - Determinovaná flora
kostřava sivá
(Festuca pallens)
mrkev obecná
(Daucus carota)
podběl lékařský
(Tusilago farfara)
puškvorec obecný
(Acorus calamus)
řebříček obecný
(Achillea millefolium)
třtina křovištní
(Calamagrostis epigejos)
violka bahenní
(Viola palustris)
vratič obecný
(Tanacetum vulgare)
29
4.2. Aktuální stav 4.2.1. Popis starého dobývacího prostoru
Zařazení Nečinný dobývací prostor, který je předmětem zájmu této diplomové práce, se nachází v České republice, přesněji na severní Moravě. Dle rozdělení Nomenklatury územních statistických jednotek (dále NUTS) spadá řešené stanoviště do následujícího vylišení (viz Tabulka 8): Tabulka 8 - Vylišení jednotek NUTS [16]
NUTS 1
Česká republika
NUTS 2
CZ07 - Střední Morava
NUTS 3
CZ071 - Olomoucký kraj
NUTS 4
CZ0715 - Šumperk
NUTS 5
CZ0715541354 - Zábřeh
Tabulka 9 - Informace o parcele [22]
Parcelní číslo:
5277/3
Výměra [m2]:
25 569
Katastrální území: Číslo LV:
Zábřeh na Moravě 789429 3366
Typ parcely:
Parcela katastru nemovitostí
Mapový list:
DKM
Způsob využití:
dobývací prostor
Z hlediska katastrálního zařazení, je dle katastru nemovitostí lokalita popsána viz Tabulka 9. Co se týče vlastnického práva, tak připadá městu Zábřeh, Masarykovo náměstí 510/6, Zábřeh, 789 01. Z podrobnějšího zkoumání, je dle sdělení Obvodního báňského úřadu v Ostravě, pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého, ze dne 18. 1. 2012 tento nečinný lom provozován od roku 1993 organizací „Lom Skalka, s.r.o.“, IČ 46968121, se sídlem Charbulova 42, Brno. Jednatelem a zároveň majitelem společnosti je pan Stanislav Smrček.
30
Lokalizace Od železniční stanice Zábřeh na Moravě je lom vzdálen vzdušnou čarou 868 m západním směrem. Nachází se na pravém břehu řeky Moravské Sázavy, na GPS souřadnicích 49°52'24.119"N, 16°52'29.068"E. Ze severu je dobývací prostor ohraničen ulicí U Sázavy, po které souběžně vede modrá turistická trasa do obce Lupěné. Ohraničení ze západu tvoří místní obslužná komunikace propojující lokální části Rudolfov a Skalička. Dále je lom uzavřen z jihu a východu samotným zapuštěním v terénu, který je tvořen kopcem zvaným Humenec (332,6 m n. m.). Charakteristika Jedná se o nečinný víceetážový stěnový dobývací prostor, složený ze 4 pater, který sloužil k produkci hlavní ložiskové suroviny biotit-muskovitické ruly. Lom je orientován západně. Každé patro disponuje vertikální lomovou stěnou, která vykazuje značné známky zvětrávání. Stále jsou patrné pozůstatky obslužných dopravních komunikací, vstupujících do jednotlivých pater lomu. Výměra celého tělesa lomu zaujímá 25 569 m2. Výškové rozložení v terénu činí rozdíl mezi kótami vrcholu lomu 325 m n. m. a nejnižším bodem lomu 280 m n. m., což odpovídá převýšení 45 m. Jednotlivá patra jsou zasazena ve svahu přibližně na kótách po 10 výškových metrech, tedy přízemí lomu leží na kótě 280 m n. m. a jeho lomová stěna má svůj vrchol v 290 m n. m., první patro pak odpovídá rozložení 290 m n. m. – 300 m n. m., druhé patro 300 m n. m. - 310 m n. m., poslední třetí patro má výškové rozpětí 310 m n. m. - 320 m n. m. Přístup do přízemního patra je možný přímo z ulice U Sázavy, do jednotlivých vyšších pater je přístup vždy tvořen zmiňovanými bývalými provozními cestami, které jsou napojeny na místní obslužnou komunikaci. V sevření lomové stěny a terénního vyvýšení v jižním okraji přízemí lomu, se nachází menší jezírko, které zde vzniklo patrně díky akumulaci periodických vod a souběžně i díky téměř nepatrnému samovolnému pramenu, vytékajícímu přímo ze skalní stěny. Hloubka zde maximálně dosahuje do 0,3 m, vzhledem k periodickému charakteru této vodní plošky je však rozhodující roční období. V těsné blízkosti je ponecháno několik větších kamenů, zhruba o objemu do 8 m3. Povrch kolem jezírka je složen z hrubé frakce lomového kamene, směrem k řece se frakce zjemňuje a přibývá půdního krytu. Při hranicích přízemního patra s cestou je vybudováno několik amatérských terénních vln (viz kapitola 4.2.2. Způsob využívání). 31
První patro je co do plochy po přízemí lomu druhé největší, zaujímá výměru 2 944 m2. V obdobích jarního tání se zde nárazově v terénních sníženinách tvoří menší vodní zdrže, které ovšem nedosahují trvalejšího charakteru. Povrch je složen z hrubší frakce lomového kamene. Druhé a třetí patro rozděluje lomová stěna, která bývá v jarních obdobích rovněž místy prosakována vodou, avšak bez dalších návazností, jako v přízemní stěně dobývacího prostoru. Povrch obou pater již pokrývá jemnější frakce lomového kamene, než je tomu u pater ostatních. Vzhledem k výškovému rozložení lomu jsou slunci vystaveny nejvíce patra lomu, přízemní část dobývacího prostoru je v průběhu dne více zastíněna.
4.2.2. Způsob využívání Těžba zde byla ukončena někdy na přelomu 80. a 90. let minulého století, tedy zhruba v období revoluce a pádu komunistického režimu. Přesnější údaj není možné dohledat, ohledně tohoto dobývacího prostoru panuje všeobecně neinformovanost, dostupné materiály nejsou na místním městském úřadě známy, a to jak na referátu životního prostředí, tak na referátu rozvoje a územního plánování. Po osobním prozkoumání nemá bližší informace ani Český báňský úřad, ani Česká geologická služba, mimo záznamu z inventarizace lomů v roce 1972. Doporučenou terénní revizi zde provedla RNDr. Pavla Gürtlerová z České geologické služby dne 3. 11. 2011. V celém tělese dobývacího prostoru je z bezpečnostních důvodů vstup zakázán, tento zákaz však není obyvateli nikterak respektován. To dokládá i fakt, že jsou nahodile rozmístěna téměř ve všech patrech četná provizorní tábořiště. V jejich okolí se pak hromadí s tím spojený odpad, a to například v podobě rozbitých lahví, polyethylenových sáčků, PET lahví atd. Především v přízemním patře je znečištění nejvíce znatelné. Díky snadné dostupnosti je zde množství odpadu nejrůznějšího typu. Jedná se o formu černé skládky, která se neustále rozšiřuje. Odpad se zde skládá z nákupního košíku, střešní krytiny, zbylého stavebního materiálu a suti, opotřebených pneumatik osobních i traktorových vozidel, kabeláže a dalšího. Tato černá skládka je umístěna právě v okolí jezírka. Přes přízemí lomu si lidé z přilehlé části Skalička a Rudolfov zkracují cestu, vznikla tu tedy znatelně viditelná pěšina. Ta vede kolem amatérsky vytvořených terénních „muld“ s doskočišti, situovaných v jihozápadním 32
prostoru. Zmiňované zvýšeniny primárně slouží pro freestylové a dirt-jumpové vyžití, které zde skupina místních nadšenců provozuje. V severozápadním cípu lomu v blízkosti přízemního patra, mezi Moravskou Sázavou a cestou, je dodnes zachována stará budova, která patrně sloužila jako zázemí pro obsluhu lomu a jako garážovací prostor, nyní je tato budova pronajímána pro soukromé podnikatelské účely.
4.2.3. Limity území Vzhledem k faktu, že lom byl činný v období před rokem 1991, nebyla provozovatelem vytvořena žádná finanční rezerva potřebná pro následnou rekultivaci dotčené plochy, jak je tato povinnost legislativně uložena v současnosti. Tato skutečnost má vypovídací schopnost o stavu starého dobývacího prostoru, tedy že dodnes nebyla lokalita nikterak sanována, pouze v minulosti došlo k odstranění části provozních zařízení, dříve sloužících jako násypky k plnění nákladních automobilů lomovým kamenem. V severní části lomu, přesněji mezi okrajem přízemního patra a korytem řeky, se nachází výchozí bod naučné stezky Údolím Moravské Sázavy. Ta zde byla nainstalována místním skautským oddílem, který současně provádí její údržbu. Naučná stezka převážně rozebírá místní poměry nivy řeky Sázavy a jejího okolí. Současně s naučnou stezkou prochází modrá turistická trasa z obce Zábřeh do obce Lupěné. Jedná se o jednu z nejvíce navštěvovaných tras v okolí města. Z hlediska limitů Územního systému ekologické stability (ÚSES) vytváří přilehlá Moravská Sázava přírodní biokoridor, který bezprostředně ovlivňuje okolí lomu. Tento koridor je dle dělení Maděry [37] zařazen jako vodní, optimálně funkční, ekotopově heterogenní a biocenologicky souvislý. Z hlediska konektivity společenstev se jedná o biokoridor přerušovaný, a to díky antropogenní bariéře, v podobě pozemní komunikace ležící mezi dobývacím prostorem a řekou.
33
Dle metodiky Vondruškové [14], která vyhovuje požadavku na postup vymezování kostry ekologické stability, je krajina v okolí dobývacího prostru zastoupena následujícími typy (viz Tabulka 10): Tabulka 10 – Typy krajiny navazující na dobývací prostor [14]
kód 26.
aktuální stav typu krajiny Zahrady a zahrádkářské kolonie maloplošné
expozice S
Louky a pastviny kulturní, 44.
intenzivně využívané, hnojené,
V
druhově chudé Lesy polokulturní, nevyvinutá společenstva a smíšené porosty, 53.
30-60% přirozené dřevinné
SV, JZ
skladby Lesy kulturní monokultury a 54.
112.
126.
133.
směsi Vodní tok přirozený, dílčí úpravy, vyvinutá společenstva Intravilán, městská zástavba
Účelové cesty nezpevněné, bez vegetace
JZ, Z
S
SV
S-Z-J
V hlavním výkresu aktuálního platného územního plánu města Zábřeh z roku 2010, je tento dobývací prostor zanesen jako „Plocha občanského vybavení“, konkrétně je určen jako plocha určená pro tělovýchovu a sport [43]. Tato skutečnost dává příležitost a opodstatňuje vhodnost realizace potenciálního záměru rekreace jako rekultivačního cíle dobývacího prostoru.
34
5. METODIKA
5.1. Přípravné práce Přípravné práce zahrnují nezbytné prostudování doporučené a dostupné literatury a zdrojů. Využito je v největší míře webových stránek týkajících se řešeného tématu, u kterých je výhodou bezesporu jejich bližší aktuálnost a dostupnost. Nedílnou součástí jsou však i odborné publikace, tematicky blízké závěrečné práce, mapové podklady, platný územní plán, metodiky pro popis krajiny či související právní normy. Pro detailní seznámení se a prozkoumání stanoviště, byly kontaktovány náležité úřady, které jsou místně a věcně příslušné. Jmenovitě se jedná o Městský úřad Zábřeh (Oddělení životního prostředí a Odbor rozvoje a územního plánování), Česká geologická služba, Geofond (kontaktován před 1. lednem 2012) a Český báňský úřad. Tyto úřady byly osloveny na základě zákona č. 106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím a zákona č. 123/1998 Sb., O právu na informace o životním prostředí.
5.2. Rekognoskace terénu Náplň terénního průzkumu odpovídá zcela nutnému bezprostřednímu seznámení se s lokalitou vybraného menšího dobývacího prostoru, celkovému prozkoumání plochy těžebního tělesa a nejbližšího okolí lomu a pochopení jednotlivých vazeb mezi oběma na sebe navazujícími systémy. Terénní průzkum probíhal nahodile během období roku 2011 a z části prvního čtvrtletí roku 2012. Stav lokality byl zaznamenáván v podobě terénních zápisků. Rozhodující pro průzkum bylo jednak zaznamenání všech druhů a způsobů využití krajiny [14] a z nich vyplývajících skutečností, které mohou přispět či jinak ovlivnit zamýšlený typ rekultivačních cílů a jednak determinování vegetačního doprovodu stanoviště [5], [12], který zajišťuje indikační hodnocení území. Popsány byly negativní a jiné vlivy na řešeném území, které mohou mít eventuelně dopad na následné úpravy. Terénní průzkum zajišťuje komplexnost hodnocení zvoleného stanoviště a objektivně dokresluje část přípravnou. Podává fakta, která jsou naprosto nezbytná pro správné uchopení problematiky a její smysluplné řešení.
35
5.3. Terénní práce Práce prováděné v terénu odpovídají provedení geodetických prací, které slouží především pro znázornění a lepší pochopení aktuální situace na lokalitě. Výstupem se stává příčný profil území. Pro vytvoření tohoto profilu stávajícího dobývacího prostoru je zapotřebí lom zaměřit a zaznamenat jeho detailní rozložení v terénu. Přesně se jedná o získání souřadnicových dat v klasickém systému jednotné trigonometrické sítě katastrální, v Křovákově zobrazení (S-JTSK). Tato prostorová data byla zaměřena ke dni 23. 3. 2012., pomocí přijímače GNSS S 82 - T s ovladačem Carlson. Pomocí získání takto nabytých dat je možné zpracovat daný výškopis a polohopis do finální podoby, kterou vytváří zaznamenání prostorové situace. Metodický postup tvoří činnost získávání měřičských bodů pomocí tohoto přístroje, a to postupem měření od přízemní etáže lomu až po jeho vrcholovou partii. Pro zachycení nutného signálu alespoň čtyř družic (zpravidla byly lokalizovány signály nejméně deseti družic) je nutné na jednom měřičském místě setrvat přibližně pět vteřin, rozhodující však je typ terénu. Jakmile dojde k fixaci signálu, souřadnicový bod se potvrdí, uloží a pokračuje se ve sběru prostorových informací. Systematickým sběrem dat je docíleno vytvoření sítě bodů, která je podkladem pro následné vypracování uvažovaného příčného profilu tělesa dobývacího prostoru. Naměřené údaje jsou posléze zpracovány v programu AutoCAD 2007.
36
5.4. Specifikace záměru 5.4.1. Metodika tvorby dirt jump bike parku 1
Dirt jump je v cyklistickém pojetí odvětvím, které dává prostor pro freestylové
vyžití bikera. Tato disciplína se provozuje na speciálně konstruovaných kolech. Ty se ve zkratce vyznačují podobným vzhledem jako kola pro MTB, rozdílem však je především odlišná geometrie rámu, který disponuje svým malým rozměrem. Dirt jump si v posledních letech získal oblibu díky svému adrenalinovému pojetí i atraktivnosti pro diváky. K provozování tohoto specifického odvětví je potřeba vytvoření plochy, která se vyznačuje členitostí terénu jak ve směru vertikálním, tak horizontálním. Smyslem takovéto dráhy je na daném prostoru poskytnout uživateli (bikerovi) podmínky pro pokud možno rychlý nájezd a získání rychlé kinetické energie. Po takto započaté jízdě pak dochází k překonávání vytvořených překážek, mezi kterými se cyklista pohybuje. Po nájezdu na terénní nerovnosti dochází vlivem rychlosti ke skoku, ve kterém právě spočívá smysl dirt jumpu. Zde již biker provádí dle svých možností freestylové prvky. Celý dirt jump je tedy především o adrenalinovém zážitku a pocitu z jízdy na kole. Výstavba dirt jumpů je spíše záležitostí amatérské výstavby, než projektově řízenou stavbou. Tyto překážky pak bývají budovány svépomocí zájmovou skupinou lidí. Jedná se o výstavbu různých terénních vln v podobě skoků, nájezdů a dopadišť, spojených s klopenými zatáčkami, v některých případech jsou prvky doplněny o jednoduché dřevěné zpevnění povrchu. Objevit se mohou i samotné dřevěné lávky, sloužící jako zpestření dráhy, které dávají prostor pro rozrůznění a větší členitost jízdní plochy. Metodika výstavby a tvorby takovéto dráhy není nijak přesně definovaná, jedná se o prosté vytváření dráhy, kterého se povětšinou účastní samotní bikeři. Ti dle své fantazie, možností a zkušeností jsou již schopni odhadnout, jaký tvar a charakter budou jednotlivé prvky v budované dráze mít a zda bude dráha schopna plnit svůj účel. Objevují se však jistá doporučující opatření od specializované organizace, jež se cyklistikou v obdobném smyslu zabývá. Jedná se o International mountin bicycling association (IMBA), která se snaží vkládat do různých odvětví cyklistického sportu jistou dávku ochrany přírody, poučení a poukazování na časté chyby cyklistů, v podobě
1
Odborné pojmy viz příloha 3 (Terminologie použitých pojmů).
37
kodexů cyklisty a metodologické doporučení v podobě nejdůležitějších kroků. Například postupy pro budování stezek pro horská kola (singltreků), kterými se v ČR zabývá přímo ČEMBA (Česká mountainbiková asociace) [20]. IMBA konkrétně pojednává u dirt jump o metodologickém doporučení, obsahujícím 18 základních kroků pro výstavbu Dirt Jump a Freeride Park. Smyslem je dát doporučení, aby vytvářený bike park byl dlouhodobě využitelný a plnil svůj účel [33]: 1. Získejte povolení a vytvořte si podporu záměru – před výstavbou si sežeňte potřebná povolení, většina neoprávněných výstaveb končí jejich destrukcí, k plánování přistupujte věcně a promyšleně 2. Vytvořte spolupracující tým – buďte v kontaktu s bikery ve svém okolí a spolupracujte s nimi při výstavbě, nezapomínejte vytvářet takové bike parky, které jsou multifunkční a pro věkově neomezené kategorie 3. Vyberte umístění – zajištění pozemku bývá nejtěžším prvkem celého procesu; nejvhodnějším místem jsou plochy v blízkosti intravilánu měst a současně v blízkosti zdroje vody 4. Zajistěte stálý zdroj vody – přístup k vodě je nezbytný pro výstavbu a údržbu skoku, ovlivňuje jeho kvalitu a radikálně usnadňuje tvorbu, je tedy limitním faktorem 5. Zpracujte bezpečnostní plán – nejlepším způsobem pro zajištění bezpečnostních opatření; měl by vypovídat o přehledu značení, pravidel chování v areálu, vymezení hranic, kontroly a údržby 6. Vytvořte účinný systém značení – značení by mělo být srozumitelné, komplexní a umístěné efektivně na klíčových místech; důležité jsou především bezpečnostní pokyny, bezpečnostní ochranné pomůcky, správný styl jízdy, nouzové kontaktní informace a především zdůraznění: „použití na vlastní riziko“ 7. Získejte pojištění – většina bike parků vyžaduje pojistnou smlouvu za účelem ochránit vlastníka pozemku a ostatních zainteresovaných osob při případném zranění uživatelů-návštěvníků 8. Provádějte plánované kontroly a údržbu – dirt jumpy vyžadují pravidelnou údržbu; poškození vznikají především chůzí, jízdou motorových vozidel, jízdou za mokra, důležitým krokem je poučení návštěvníků a stanovení odpovědné osoby, pro kontrolu a údržbu bike parku 38
9. Navrhněte skoky – získejte zkušené bikery a spolupracujte s nimi; naplánujte bezpečné a předvídatelné rozložení parku, které bude pestré a bude mít stále co nabídnout (table-tops, gaps, step-ups, step-downs, dřevěné mosty atd.); dbejte na propojenost prvků, které naskytnou podmínky pro plynulou jízdu; dbejte na návratový koridor, který zabezpečí jezdci při předčasném ukončení jízdy bezpečný návrat na start; vytvořte orientační schéma celého areálu 10. Vytvořte skoky pro široké spektrum návštěvníků – důležitým prvkem je vytvořit všechny druhy obtížností, obvykle jsou dráhy uspořádány vedle sebe dle obtížností a pohyb je veden ve stejném směru; seznamujte uživatele se správným stylem jízdy a zodpovědným užíváním 11. Skoky se stolovým propojením nebo s mezerami? – TABLE-TOPS umožňuje bikerovi překonávat skoky, aniž by se pohyboval nad volnou hloubkou (začínající a stření linie), GAPS umožňuje jezdci překonat mezeru mezi odrazištěm a dopadištěm skoku (pokročilí), SEMI-TABLE-TOPS tvořen zvlněnou vrcholovou partií; nepoužívejte naprosto odlišný typ skoku v polovině dráhy, aby nebyl jezdec zaskočen 12. Vyměření a geometrie – výška skoku by pro začátečníky měla být 2-3 m, jeho délka pak 4-7 m od odrazového okraje po dopadiště, délka skoku musí být spojena s odpovídající výškou a úhlem vzletu, aby byl zajištěn správný dopad, šířka nájezdu skoku by měla být 5 m a více, doskočiště může být i širší; vzdálenost mezi nájezdem a dopadištěm by měla odpovídat cca 6-8 m, úhly zakřivení jednotlivých nájezdových a dopadových ramp se mohou dle zamýšlené náročnosti upravovat; důležitým elementem jsou hladké a předvídatelné okraje odrazu a dopadu 13. Vypracujte stavební plán – dobře promyslete a rozvrhněte plánovanou výstavbu, včetně doby a financování výstavby, získávání potřebné zeminy, pracovních strojů a pracovníků samotných 14. Vytvořte kvalitní „Dirty“ – pro tvorbu dirt jumpů je nejvhodnější prosévaná zemina s poměrně vysokým obsahem jílu, její výhodou je dobrá stlačitelnost a snadná formovatelnost, dle klimatických podmínek v zájmové oblasti je pak volen obsah štěrkové či písčité frakce, která zajistí odtok a však přebytečné vody
39
15. Odvodnění – dobře nastudujte hydrické podmínky přímo v místě plánovaného záměru; pokud je to možné, umístění bike parku by mělo ležet v mírném svahu kolmo na spádnici odtokových linií, odtokové deprese musí být zahlazeny – dobře odvodněné skoky pak budou dříve připraveny na své využívání po dešti či sněhu a údržba bude snazší, nikdy nejezděte na mokrých dirtech! 16. Vybudujte celistvé a kvalitní skoky – využití mechanizace významně šetří čas výstavby, postup je však stejný i u ručního zprostředkování; povrch pečlivě začistěte a pro formování jeho tvaru použijte vodu v přiměřené míře, silná vrstva vlhké zeminy zajistí dobře zhutněný povrch skoku, okrajová část odraziště a dopadiště musí být hladké a celistvé, postupujte důkladně 17. Podporujte vysprávku – nutná je pravidelná a stálá údržba bike parku, o kterou by se měli starat především jeho uživatelé a tím získali i snahu o jeho šetrné využívání 18. Učte se od příbuzných disciplín, jako skateboarding a BMX - tyto příbuzné freestylové disciplíny mají mnoho znalostí s budováním podobných účelových ploch a především s pojícími se chybami a současně kladnými zkušenostmi
Obrázek 3 - Ilustrační foto provedení dirt jump bike parku [33]
40
Obrázek 4 - Ilustrační foto provedení dirt jump bike parku [33]
Obrázek 5 - Ilustrační foto provedení dirt jump bike parku [33]
41
5.4.2. Mokřadní biotop Smyslem ponechání a rozvoje existujícího mokřadního biotopu na řešené lokalitě je navýšení mozaikového spektra utvářené krajiny a rozšíření její různorodosti. Vzhledem ke skutečnosti, že se v přízemí lomu již tůň tvořená přirozenou akumulací vody nachází, jedná se především o její podporu a snahu o revitalizaci. Prvním potřebným krokem je přitom zejména podstoupit nejlépe její manuální vyčištění od černé skládky, která v její těsné blízkosti vzniká a reálně ji ohrožuje. Dále je zamýšlený mokřad vhodné mírně prohloubit, čímž by současně došlo jak k částečnému omezení vegetujícího invazního druhu puškvorce obecného (Acorus calamus), tak ke zvětšení objemu jímané vody a tím i k její větší dostupnosti a propustnosti do okolních partií. Prohloubení je možné realizovat pomocí nejrůznější mechanizace, a to například pomocí rypadlonakladače JCB 3 CX, dle technických parametrů velmi vhodného pro tento účel, či pomocí obdobných strojů [54]. Na tento rozvíjený vodní prvek v místě přízemí dobývacího prostoru plynule navazuje probíhající sukcesní vývoj lokality. Je tedy zřejmé, že je nutné dbát patřičné opatrnosti při pracích na obnově mokřadního biotopu a postupovat obezřetně, aby nedocházelo ke zbytečným disturbancím na nadějně vyhlížejícím přirozeném vývoji lokality. Vhodným a smysluplným doplněním tohoto prostoru je umístění krytových a klidových prvků pro obojživelníky a plazi, které mohou tvořit přímo na lokalitě pozůstalé lomové kameny. Navíc mohou být dodány části kmenů dřevin, které zajistí jak úkryt, tak během svého tlení i zdroj potravy v podobě drobných bezobratlých [61]. V rámci řešení návrhu rekultivačních opatření v přízemí dobývacího prostoru je zapotřebí odstranit amatérskou výstavbu dirt jumpů. U tohoto prvku se jedná pouze o jeho zarovnání a rozebrání zabudovaných kamenných a dřevěných částí. Vzhledem k jeho malým rozměrům se jedná o snadný zásah, který je proveditelný mechanizovaně, a to například opět využitím zmiňovaného rypadlonakladače JCB 3 CX. Zbylou zeminu je možné využít v následujících úpravách během rekultivačních prací.
42
5.4.3. Podpora diverzity Rozvoj biodiverzity v místě plánované sanace je dalším jejím stěžejním bodem. V návaznosti na nejnovější poznatky v oboru rekultivací starých dobývacích prostorů ([35], [48], [52], [55], [56]) je záměrně přistoupeno k ponechání lomových stěn v nastoleném stavu. Tyto stěny tedy nebudou nijak zahlazeny a dají zde šanci přirozenému vývoji na lokalitě a částečné spontánní sukcesi. Mimo přízemní patro je k výsadbám v prostoru lomu přistoupeno pouze k nahodilému rozprostření jedinců. Ve zmiňovaném přízemí lomu, vzhledem k rozvíjejícímu se přirozenému vývoji, není třeba nikterak zasahovat do druhového zastoupení ani do prostorového rozložení vegetace. V jednotlivých patrech se uplatňuje primárně užití keřových výsadeb, které povětšinou nachází své umístění při okraji etáží. Co se druhového složení týče, voleny jsou plodonosné typy dřevin, které odpovídají dané vegetační stupňovitosti, trofickým nárokům i požadavkům hydrických podmínek lokality a snaží se o vhodné doplnění vegetačního krytu v místě vytvářeného záměru. Tabulka 11 - Druhové složení navrhované výsadby
dřevina
STG
jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
2-8 B~ 2-4(6)
líska obecná (Corylus avellana)
1-5 B 2(3)
růže šípková (Rosa canina)
1-6 B~ 2-3(4)
svída krvavá (Cornus sanguinea)
1-4 B~ 2-4
trnka obecná (Prunus spinosa)
1-5 B~ 2(4)
Rámcově představuje uvedená druhová skladba snahu o vytvoření takového vegetačního zastoupení, které svými vlastnostmi poskytne funkční a hodnotné biologické doplnění rekultivačního záměru. Tomuto návrhu odpovídá i metodické zpracování vhodnosti dřevin dle Dimitrovského [6], kdy je svída krvavá (Cornus sanguinea) posouzena jako velmi vhodná a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) hodnocen jako vhodný pro rekultivační účely, dále dle metodického doporučení Pokorného a kol. [8] je jako použitelný keř hodnocena i líska obecná (Corylus avellana) a růže šípková (Rosa canina) pro jejich meliorační význam.
43
Během zajišťování sadebního materiálu a výsadby samotné je nutné respektovat několik základních pravidel, aby bylo možné docílit požadovaného efektu. Jedná se o důslednou volbu a zakoupení krytokořenného sadebního materiálu, který zajišťuje lepší ujímavost. Při výsadbě je nutno postupovat pečlivě a dbát na správné postupy. Především vždy sejmout obalení kořenového balu a nedopustit vytranspirování rostlin. Během sadebních prací mít tedy připravenou a vyčleněnou stinnou plochu, pokud možno v blízkosti předpokládaného umístění, kde je možné sazenice krátkodobě zakládat do navlhčené půdy, pro potřebu dočasného krátkodobého uskladnění. Pro samotnou přípravu stanoviště k výsadbě je vždy potřebné dodat zeminu, vzhledem k povaze povrchu lomových pater. Zde je nutné přistoupit k opatřením, týkajících se přípravy a následné péče o půdu. Navážku je skrze sesedání zeminy nutné provést etapově, a to ve dvou fázích, obsahujících vrstvy o mocnosti 40 cm. Nejlépe na jaře a na podzim. Vzhledem k faktu navážky nové půdy na místo výsadby, je toto prostředí náchylné k rozvoji buřeně, která negativně ovlivňuje odrůstání sazenic. Do budoucna je tedy nutným krokem přistoupení k potlačování buřeně, než dojde k odrostu terminálního pupenu užitého sadebního materiálu. Vhodné je tak obstarat druhově odpovídající poloodrostky, které již zajistí tento předstih vůči zmiňovaným negativním vlivům. Prostorové uspořádání výsadeb v navrhnutém provedení respektuje liniové rozložení v blízkosti okrajů etáží dobývacího prostoru a fakultativní pomístné rozložení ve zbývajících částech pater. Dle Pokorného a kol. [8] je pro zamýšlený návrh vhodným sponem u sazenic keřů 1 x 1 m, u sazenic stromů 2 x 2 m, s vhodností aplikace 3 – 4 letých školkovaných sazenic pro jamkovou sadbu podle ČSN 46 4902 nebo prostokořenné, obalované, kontejnerové polodorostky od 0,5 – 1,2 m i více vysokých. Podmínkou je upevnění ke stabilizačním kůlům. K výsadbě se přistupuje na jaře či na podzim, u kontejnerových sazenic možno celoročně.
5.4.4. Tábořiště Zamýšlené tábořiště podléhá vzhledem k jeho potencionálnímu nebezpečí několika právním normám, které je nutné při jeho výstavbě a provozu respektovat. Předpisem přímo se dotýkajícím voleného záměru je jmenovitě zákon 133/1985 Sb., O požární ochraně, který detailně rozebírá prevenci a ostatní náležitosti týkající se samotného rozdělávání ohňů ve volném prostranství, které z něj vyplývají pro fyzické a
44
právnické osoby i pro samosprávné celky [60]. Dále je přímo dotčen i Lesní zákon č. 289/1995 Sb. Konkrétně se v tomto zákonu udává v hlavě III. - Obecné užívání lesů, § 20 Zákaz některých činností v lesích, v odstavci 2 uvádí: „Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.“, avšak možné je dle odstavce 4 dosáhnout výjimky: „Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů…“[58]. Výstavba plánovaného ohniště podléhá zmiňovaným předpisům, které je nutné dodržet. Nedílnou součástí tedy je získání patřičného povolení od vlastníků přilehlých lesních porostů, nacházejících se v potencionálně ohrožené zóně oněch 50 ochranných metrů, východně až jižně od zamýšleného umístění, jež připadá na prostor třetí etáže lomu. Samotný prostor vyhrazený pro rozdělávání ohňů je v návrhu klasického kruhovitého pojetí, v jehož středu se nachází prostor určený pro spalování dřeva. Tento prostor je ohraničen menšími lomovými kameny přímo z lokality. Bezpečnostním opatřením je druhotné ohraničení vnitřního prostoru ohniště písečným pohozem, který zabezpečuje funkci nehořlavého lemu. K plánovanému tábořišti jsou navrhnuty jako posezení 3 kusy půlených kmenů, každý o délce 2,5 m. Dle finančních prostředků investora, je možné přistoupit k zatravnění navazující plochy kolem tábořiště, což esteticky dokreslí celkovou dojmovou podobu místa. Zde je ovšem podmínkou dodání vrstvy půdního substrátu, který je nutno navézt a zhutnit, a to etapově alespoň ve 3 vrstvách z důvodu jeho sesedávání. Vzhledem k povaze pozemku dobývacího prostoru, který je v majetku obce Zábřeh, je tábořiště vhodné vybavit informační cedulí, která podává informace o bezpečnostních pravidlech a způsobech chování v místě této plochy.
5.5. Bezpečnostní prvky Specifikace předchozích typů zamýšlených krajinných úprav v řešeném území a charakter stanoviště samotný otevírá prostor pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví všech uživatelů areálu tělesa rehabilitovaného prostoru lomu. V případě problematiky charakteru lokality vytváří nebezpečí především okraje lomových pater a jejich riziko v podobě pádu osob do volné hloubky. Dalším možným nebezpečím je hrozba pádu kamení ze zvětrávajících lomových stěn do plochy spodních
45
pater. Snadným prvkem, který dokáže zajistit požadovanou ochranu, může být například tvorba menších půdních valů právě při krajních partiích etáží, které nastolí relativně přirozený dojem zábrany a jakési podvědomé blokace nebezpečných zón, jak uvádí Dočkal [25]. Společně s návrhem vegetačních doprovodů je vhodným doplněním těchto valů přistoupení k výsadbám navrhovaných druhů keřů, které disponují potenciálem hustého zapojení se a nárůstu objemových proporcí. Ve výsledku tedy vzniká účelová, těžce proniknutelná linie, znesnadňující přiblížení se do rizikových partií. Co se týče možného pádu kamení z ponechaných lomových stěn, které jsou ohrožovány procesem zvětrávání, je vhodným krokem vytvoření další bezpečnostní zóny vždy u paty lomové stěny. Ta je obdobně tvořena menším půdním valem, který disponuje výsadbou navrhovaných dřevin. Jejím úkolem je vytvořit obalovou zónou, ohraničující nejkritičtější části v dosahu možného dopadu kamení z vertikálních stěn. Jako doplňující opatření lze přistoupit k přemístění potencionálně nebezpečných kamenů či jiných hrozeb od okrajů pater. Nepostradatelným prvkem celé realizace záměru je rozmístění informačních cedulí, které popisují způsoby chování a pravidla bezpečnosti se zdůrazněním informace o vstupu na pozemek pouze na vlastní nebezpečí, u dětí do 15 let věku pouze s doprovodem rodičů či osoby starší 18 let. Ve specificky zaměřených částech se instalace informačních cedulí neobejde bez jejich obsahu s připomínkováním pravidel přímo v místě výskytu, které odpovídají danému určení. Tedy u zamýšleného návrhu bike parku i tábořiště pro veřejnost. Jako důležitý bezpečnostní prvek vůči negativním vlivům z vnějšího prostředí a jako částečná ochrana před poškozováním vytvořených záměrů, se přístupové cesty jednotlivých pater doporučují zatarasit například použitím přímo velkorozměrového kameniva z prostoru lomu, které poslouží jako přirozeně vypadající hrazení splňující znesnadnění průstupu a efekt neprostupnosti pro motorová vozidla, protože především tyto jsou častým zdrojem poškozování obdobných lokalit [33].
46
6. VÝSLEDKY
6.1. Rekultivační opatření 6.1.1. Dirt jump bike park Hlavním bodem realizace rekultivačního záměru území starého dobývacího prostoru je vybudování bike parku, který preferuje aktivní pojetí rekreačního vyžití v podobě zaměření se na cyklistický styl dirt jump. Jeho výstavba podporuje rozvoj sportovního zaměření plochy, která je v územním plánu definována jako plocha pro tělovýchovu a sport a opodstatňuje tak myšlenku jeho založení. Plánovaný areál dirt jumpové dráhy nachází své umístění v prostoru prvního a druhého lomového patra. V první etáži dobývacího prostoru je situována dráha, která poskytuje zázemí pokročilejším bikerům. Její charakter umožňuje provozování náročnějších freestylových prvků. Jde především o dirty, které disponují větší výškou, prudšími nájezdovými plochami a obtížnějšími typy prvků, jako jsou SEMI-TABLE-TOPS2 a GAPS. Tato dirt jumpová dráha dosahuje půdorysných rozměrů3 22 m x 50 m. Je vedena jednosměrně, ve dvou pruzích o šířce 7 m s ponechanými vnějšími okraji o šířce 1 m a obsahuje 17 dirt jumpových prvků. Oba pruhy jsou rozděleny středovým prostorem o šíři 6 m, sloužícím jako dělící plocha, která rovněž poskytuje prostor pro únik jezdců, kterým se skok nepovede, nebo potřebují dráhu opustit z jiných důvodů. Začátek trati je orientován jih – sever, začíná startovací rozjezdovou plošinou (1)4, která poskytuje bikerovi potřebné získání kinetické energie pro započetí jízdy. Po rozjetí následují dirty (2 - 8), které se svou strukturou střídají. Mezi jednotlivými skoky je vždy ponechaný meziprostor, dávající jezdci čas a místo pro další získání rychlosti. Tuto nabývá rovněž ihned po provedení freestylového prvku v prostoru nad jednotlivými skoky, ze kterých doskočí vždy na dopadovou část dirtu. Pomocí této nabyté energie a zmiňované rychlosti vytěžené z meziprostorové části je biker schopen vždy překonat následující terénní vlnu, která mu umožní realizaci dirt jumpového pojetí cyklistiky. Na konci dráhy je umístěn prvek (9), jež slouží jako plocha pro přesměrování bikerů do druhého pruhu, orientovaného sever - jih, který vede cyklisty zpět ke startu. 2
Odborné pojmy viz příloha 3 (Terminologie použitých pojmů). Viz příloha 4 (Mapa rekultivačních opatření). 4 Číslování prvků trati odpovídá číselnému označení prvků v technické dokumentaci: výkres č. 2 (Bike Park – I. patro /“pokročilí“/). 3
47
Ukloněná plocha o sklonu 25° utlumuje dojezdovou energii jezdce z posledního zdolaného dirtu a ponechává mu šířku 20 m pro opětovné zrychlení a získání rychlosti potřebné k překonávání překážek v druhém pruhu, směřujícím paralelně s předchozím. Následující skoky (10 - 17) jsou výškově a sklonitostně řazeny opět tak, aby bylo možné využívat kinetických a dopadových energií bikera. Při ztrátě objemu potřebné energie k překonání gravitace a následnému nadskočení překážky, je možné tento dirt pouze volně přejet, čímž se z něj momentálně stane náhrada rozjezdové plošiny, umožňující zrychlení a navýšení rychlosti. Výjimkou je však dirt typu GAPS (14). Z hlediska jeho typu mu předchází TABLE-TOPS DIRT, mající dvojnásobnou výšku a dostatečně dlouhou dopadovou plochu o sklonu 25°, která ponechává dostačující podmínky pro akceleraci. Jeho výhodou je i přehlednost a zajištěný rozhled, který před nejobtížnější pasáží dá jezdci možnost jízdu ukončit a opustit dráhu, ať už směrem do středové části, či směrem do volné části etáže dobývacího prostoru. Druhá lomová etáž disponuje prostorem vhodným pro méně rozsáhlé pojetí dráhy a je tak přistoupeno k návrhu dirt jumpové trati pro začátečníky. Zde dosahuje půdorys5 dráhy rozměrů 10 m x 40 m. Jediný návrhový pruh dráhy zahrnuje dirt jumpové prvky (1 - 8)6, má šířku 8 m se dvěma ponechanými 2 m širokými volnými okraji, umožňujícími bezpečné přerušení jízdy. Průjezd dirtovými prvky je směřován opět jednosměrně. Začátek dráhy vytváří startovací rozjezdová plošina (1), s dostatečným prostorem na jeho vrcholu. Následné prvky (3 - 6) odpovídají rozčleněním mírnější povaze, tedy jsou užity nižší výšky a menší sklonitosti nájezdových a dopadových částí dirtů. Vrcholové partie jsou obdobně ponechány pouze na šířce 0,5 m a zastupují nejlehčí možné varianty typu TABLE-TOPS. U předposledního prvku (7) je pro zpestření dráhy navržen SEMI-TABLE-TOPS DIRT. Zakončení dráhy tvoří dojezdová plošina (8) pro usnadnění brzdících poměrů začínajícím bikerům.
5
Viz příloha 4 (Mapa rekultivačních opatření). Číslování prvků trati odpovídá číselnému označení prvků v technické dokumentaci: výkres č. 3 (Bike Park – II. patro /“začátečníci“/). 6
48
6.1.2. Mokřadní biotop Návrh zachování a podpory rozvoje vodní tůně jako mokřadního biotopu, situované v přízemní části lomu, je doplňujícím prvkem k záměru rekultivace. Tento mokřad zajišťuje navýšení heterogenity tvořené krajiny a dává prostor druhovému rozvoji, s efektem nárůstu intraspecifických a interspecifických vazeb mezi organismy. Důležitým projevem existence vodní plochy v tělese lomu je návrat vody do místa, které bylo v minulosti negativně ovlivněno těžební činností. Ta měla vliv na lokalitu v podobě druhotného efektu nezamýšleného samovolného vytvoření drenáže místa, která se projevuje ve změně povrchového odtoku srážek z lokality lomu a jeho okolí. Území tak bylo připraveno o prvotní hydrické podmínky, které se mokřad do tohoto místa pokouší alespoň částečně navracet. Výslednou podporou rozvoje stávajícího mokřadního biotopu je jednoduchá úprava jeho struktury. Prioritou se stává prosté prohloubení z nynější hodnoty 0,3 m v nejhlubším místě na hloubku 1 m. Změna postihne i sklony břehů. Návrhové severozápadní břehové partie dosahují sklonitosti 10°, protější jihovýchodní břeh 40°, s jejich postupným přecházením ve zbývající severovýchodní a jihozápadní břehy. Profil7 nejširší části návrhového mokřadu dosahuje šířky dna 6 m, u hladiny šířky 13 m. Výchozí vodní plocha 233 m2 a obvod hladiny 61 m odpovídá stávajícím rozměrům. Zajištění vodního nadržení obstará vodní zdroj z blízké lomové stěny v kombinaci s periodickými vodami, vyskytujícími se v místě této tůně. Předpokládatelným je i zdroj, v podobě hladiny spodní vody z 80 m vzdálené Moravské Sázavy, jejíž tok protéká na kótách kolem 270 m n. m., přičemž se hladina mokřadního biotopu vyskytuje na kótě 281,82 m n. m.
7
Viz výkres č. 4 (Mokřadní biotop – příčný řez).
49
6.1.3. Podpora biodiverzity V rámci rozšíření druhové pestrosti, estetické funkce zamýšleného záměru a podpory krytových a potravních podmínek pro zástupce fauny, je v této studii přistoupeno k výsadbám dřevin, ve formě keřového a stromového charakteru. Ty jsou situovány z části nahodile téměř v celém prostoru dobývacího prostoru, a to v místě prvního až třetího patra. Navazují tak na rozvíjející se přirozený sukcesní vývoj lokality, nejvíce projevený v přízemní etáži. Výsadba nachází své opodstatnění i v meliorační schopnosti, kterou zvolené druhy dřevin disponují a napomáhají tak zkvalitnit vlastnosti půdy na stanovišti. Charakter uvažovaného vegetačního krytu odpovídá stanovištním podmínkám a vegetační stupňovitosti a dává příležitost zpestření aktuálního stavu s multifunkčním efektem. Návrhová výsadba8 zástupců svídy krvavé (Cornus sanguinea) v počtu 81 ks v kombinaci se zástupci růže šípkové (Rosa canina) v počtu 95 ks je situována vždy na vnějších a vnitřních stranách bezpečnostních valů, které se táhnou podél každého okraje lomového patra a lomové stěny. V těsné blízkosti těchto bezpečnostních valů se současně vyskytuje i 19 ks trnky obecné (Prunus spinosa), které jsou nahodile rozmístěny. Dále se ve volných plochách etáží dobývacího prostoru skupinovitě vyskytují zástupci jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), a to vždy skupinovitě po dvou až třech jedincích v celkovém počtu 20 ks. Poslední návrhový druh lísky obecné (Corylus avellana) je bodově rozmístěn v prostoru dotčených pater, přičemž dosahuje počtu 11 ks. Její 2 zástupci tvoří i estetickou dominantu uvnitř středové části bike parku v prvním patře. Výsadbu pokrývá počet 226 kusů zamýšlených dřevin, které lokalitu zpestřují a druhově obohacují.
8
Viz příloha 5 (Mapa návrhu výsadby).
50
6.1.4. Tábořiště V nejvyšším třetím patře lomu se nabízí plocha vhodná pro vytvoření doplňkového rekreačního vyžití obyvatel města Zábřeh a ostatních příležitostných návštěvníků. Vzhledem k oblíbenosti a již existujícímu využívání nynějšího prostoru pro táboření se přistupuje k vybudování plochy, která bude splňovat bezpečnostní zásady pro rozdělávání otevřených ohňů ve volné krajině a poskytne legálně vytvořené zázemí odpovídající potřebám návštěvníků. Tábořiště9 je pojato jednoduchým způsobem, v podobě 3 kmenových lavic z listnatého dřeva, o průměru 0,4 m, které jsou podélně rozpůleny. Každá lavice dosahuje délky 2,5 m a je na spodní straně usazena na podvalcích o průměru 0,3 m, opatřených zářezem hlubokým 0,15 m, jež zabezpečuje stabilitu kmenů. Toto přírodní posezení obklopuje táborový kruh, který je dělen na dvě části. Vnitřní kruhová část o poloměru 0,5 m zajišťuje místo pro rozdělávání ohňů, které lemuje vnější kruhová část o poloměru 1 m, opatřená bezpečnostním písečným pohozem, o mocnosti 0,1 m písečné vrstvy. Jeho použití zajišťuje v bezprostředním okolí ohniště utlumující roli, splňující funkci zhašení nespálených částí topiva.
9
Viz výkres č. 6 (Tábořiště – půdorys návrhu).
51
6.2. Bezpečnostní opatření Návrhy doprovodných bezpečnostních opatření mají za úkol eliminovat potenciální nebezpečí úrazu, vycházející z realizovaných prvků i charakteru lokality. Jejich snahou je na místě vytvořit takový stav, který zajišťuje bezrizikové užívání budovaného prostoru. Výsledkem se stávají návrhy prostého oddělní rizikových partií pomocí půdních valů v kombinaci s funkcí vegetačního doprovodu i informační cedule se zákazovými a provozními poučeními, které zajišťují seznámení se s hrozícími riziky a s jejich předcházením. Bezpečnostní valy10 jsou pojaty stylem lichoběžníkovitého profilu, se spodní základnou o šíři 3 m, výškou 1 m a vrchní základnou 1 m. Boční ukloněné strany, tedy ramena lichoběžníku dosahují sklon 45°. Umístění valy nachází vždy na rizikových partiích lomu, konkrétně jsou to západní okraje etáží a hraničící části etáží s vertikálními lomovými stěnami. Společně s bezpečnostními valy znesnadňují přístup do ohrožujících míst keřové výsadby na jejich povrchu či v jejich těsné blízkosti. Zejména záměrně volená růže šípková (Rosa canina) plní tento odrazující aspekt. Dalšími prvky zvyšujícími bezpečnost na stanovišti jsou rozmístěné informační panely11 z dubového dřeva, v celkovém počtu 4 kusů. Ty jsou situovány vždy u navrhovaných prvků tak, aby byli návštěvníci dostatečně a efektivně informováni o možných rizicích spojených s užíváním lokality a se základními pravidly chování v jednotlivých částech. Současně tak i prezentují rekultivované území a stručně ho představují.
10 11
Viz výkres č. 5 (Bezpečnostní val – příčný řez). Viz výkres č. 7 (Informační panel – Technický pohled a příčný řez).
52
6.3. Finanční rozvaha 6.3.1. Předpokládané náklady Tabulka 12 – Dirt jump bike park [28]
cena položka:
technologie:
za jednotku:
počet
cena bez DPH
jednotek:
[Kč]:
570 m3
85 500,-
570 m3
45 600,-
570 m3
136 800,-
30 hod
22 500,-
30 hod
18 000,-
52 hod
23 400,-
zemní práce (půdy neovlivněné
150,-
stroj
vodou
Kč/m
3
nad 100 m3) nakládání, vykládání a
stroj
80,- Kč/m3
nákladní
240,-
překládání výkopu (nad 100 m3) odvoz zeminy (do10 km)
automobil
sazba za práci
rypadlonakladač
sazba za práci
bobcat
sazba za práci
Kč/m
3
750,Kč/hod 600,Kč/hod
nákladní
450,-
automobil
Kč/hod
SUMA ZA REKULTIVAČNÍ OPATŘENÍ:
331 800,-
Tabulka 13 - Mokřadní biotop [28]
položka:
cena
počet
cena bez
za jednotku:
jednotek:
DPH [Kč]:
stroj
180,- Kč/m3
166 m3
29 880,-
rypadlonakladač
750,- Kč/hod
8,5 hod
6 375,-
technologie:
zemní práce (tvorba tůní nad 100 m3) sazba za práci
SUMA ZA REKULTIVAČNÍ OPATŘENÍ:
36 255,-
53
Tabulka 14 – Výsadba [28], [36]
cena
počet
cena bez DPH
za jednotku:
jednotek:
[Kč]:
kontejner
11,- Kč/ks
81 ks
891,-
Corylus avellana
kontejner
25,- Kč/ks
11 ks
275,-
Prunus spinosa
kontejner
25,- Kč/ks
19 ks
475,-
Rosa canina
kontejner
12,- Kč/ks
95 ks
1 140,-
Sorbus aucuparia
kořenový bal
47,- Kč/ks
20 ks
940,-
výsadba
s 100%
keře kontejner
výměnou půdy
220,- Kč/ks
206 ks
45 320,-
výsadba strom
s 100%
s balem
výměnou půdy
1 350,- Kč/ks
20 ks
27 000,-
položka: Cornus sanguinea
dopravné
technologie:
nákladní automobil
290 km 50,- Kč/km
(vč. zpáteční
14 500,-
jízdy)
SUMA ZA REKULTIVAČNÍ OPATŘENÍ:
90 541,-
Tabulka 15 – Tábořiště [23], [28], [34]
položka: posezení (kmen z bukového dřeva) podvalek
cena
počet
cena bez
za jednotku:
jednotek:
DPH [Kč]:
12 500,- Kč/m3
1,8840 m3
23 550,-
s výřezem (6 ks) 10 500,- Kč/m3
0,67820 m3
7 122,-
technologie:
podélně půlený (3 ks)
bezpečnostní lem
štěrkopísek
ohniště
(frakce 0/4 mm)
dopravné
dodávka nad 3,5 t
200,- Kč/t
0,2355 m3 (= 0,3768 t)
75,-
60 km 40,- Kč/km
(vč. zpáteční
2 400,-
jízdy)
SUMA ZA REKULTIVAČNÍ OPATŘENÍ:
33 147,-
54
Tabulka 16 - Bezpečnostní valy [28]
položka:
cena
počet
cena bez DPH
za jednotku:
jednotek:
[Kč]:
stroj
150,- Kč/m3
1 330 m3
199 500,-
stroj
80,- Kč/m3
1330 m3
106 400,-
240,- Kč/m3
1 330 m3
319 200,-
technologie:
zemní práce (půdy neovlivněné vodou nad 100 m3) nakládání, vykládání, překládání výkopu (nad 100 m3) odvoz zeminy
nákladní
(do 10 km)
automobil
sazba za práci
rypadlonakladač
750,- Kč/hod
67 hod
50 250,-
sazba za práci
bobcat
600,- Kč/hod
67 hod
40 200,-
450,- Kč/hod
121 hod
54 450,-
sazba za práci
nákladní automobil
SUMA ZA REKULTIVAČNÍ OPATŘENÍ:
770 000,-
Tabulka 17 - Informační panely [28], [31]
položka:
technologie:
cena za
počet
cena bez DPH
jednotku:
jednotek:
[Kč]:
4 ks
128 000,-
informační panel se stříškou (kompletní zpracování: montáž, instalace, lak,
materiál dub
32 000,Kč/ks
grafické zpracování, tisk, informační náplň) dopravné
dodávka do 3,5 t
440 km 30,- Kč/km
(vč. zpáteční
13 200,-
jízdy)
SUMA ZA REKULTIVAČNÍ OPATŘENÍ:
141 200,-
55
Tabulka 18 - Rekapitulace nákladů
typ rekultivačního opatření:
suma za rekultivační opatření:
Dirt jump bike park
331 800,- Kč
Mokřadní biotop
36 255,- Kč
Výsadba
90 541,- Kč
Tábořiště
33 147,- Kč
Bezpečnostní valy
770 000,- Kč
Informační panely
141 200,- Kč
Orientační cena bez DPH celkem:
Orientační
suma
předpokládaných
1 402 943,- Kč
nákladů
na
provedení
zvolených
rekultivačních opatření dosahuje částky 1 402 943,- Kč bez DPH. Vyčíslené položky zahrnují ceny předpokládaných strojových manipulací během zemních prací a ceny obsluhy strojů, přičemž se uvažuje rychlost postupu zemních prací zvolených strojů 20 m3/hod. Dále jsou vyčísleny ceny sadebního materiálu, provedení výsadby, ceny zpracování dřevní hmoty, cena písečného pohozu, cena kompletního zpracování informačních panelů a ceny dopravného. To je však vždy vázáno na charakter dopravovaného materiálu. U zemní hmoty se jedná o dovoz skrývkové zeminy z deponií u obce Vlachov, ze stavby přeložky silnice I/44 [47], vzdálené cca 10 km od dobývacího prostoru. Brána je přitom v potaz průměrná objemová kapacita korby nákladního automobilu 11 m3. U ostatních dopravovaných položek je vždy počítána cena za dopravu dle potencionálního uvažovaného zprostředkovatele, disponujícího požadovaným materiálem.
56
6.3.2. Možnosti financování Financování provozu rekreačního záměru na rekultivovaném území je možné realizovat z dotačního titulu Ministerstva mládeže a tělovýchovy, pomocí Programu 133510 – Podpora materiálně technické základny sportu, platného pro oblast sportu v období 2011 – 2014. Podmínkou zde však pro poskytnutí dotace je fakt, že tento grant je určen primárně nestátním neziskovým organizacím (NNO) a občanským sdružením v oblasti sportu, ale i městům a obcím a jimi zřízeným organizacím za předpokladu, že: - dotace se poskytují pouze do sportovních zařízení, která již využívají na základě nájemních smluv existující NNO, - nájemní smlouvy s NNO musí být uzavřeny na dobu minimálně 10 let po dokončení dotované akce, v případě zániku nájemní smlouvy musí být uveden způsob vypořádání poskytnuté dotace [38]. Na oblast financování rekultivačních záměrů biologického charakteru se nabízí možnost využití Operačního programu Životní prostředí ze strany Evropské unie, který si klade za cíl ochranu a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Z vytyčených šesti prioritních os programu lze k dotování záměru uplatnit Prioritní osu 4 - Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží, dle které je jako vhodná/podporovaná aktivita pro její uplatnění sanace starých ekologických zátěží (SEZ), kde je prokázána vážná kontaminace ohrožující složky životního prostředí a zdraví člověka, na územích postižených těžbou vyhrazených nerostů včetně sanace a rekultivace areálů bývalých dolů a lomů, odvalů, výsypek a odkališť a souvisejících trvalých provozních nákladů, v případech, kdy žadatel o podporu není původcem kontaminace nebo původce již neexistuje; nebo v případě, že tato povinnost je vázána na organizační složku státu nebo právnickou osobu státem pro tyto účely zřízenou [41]. Další uplatnitelnou je Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny, která je dosažitelná z hlediska významu obsahu bodů: Oblast podpory 6.2 – Podpora biodiverzity, kdy je podporovanou aktivitou opatření k uchování a zvyšování početnosti druhů, realizovaná především prostřednictvím záchrany druhů a ekosystémů a vytváření vhodných podmínek pro jejich další existenci; Oblast podpory 6.3 – Obnova krajinných struktur, kdy předmětem podpory je zakládání a obnova krajinných prvků (výsadba a obnova remízů, alejí, soliterních stromů, větrolamů atd.), břehových porostů 57
a historických krajinných struktur (vč. polních cest a ošetření stromů ve významných alejích), péče o památné stromy; Oblast podpory 6.6 – Prevence sesuvů a skalních řícení, monitorování geofaktorů a následků hornické činnosti a hodnocení neobnovitelných přírodních zdrojů včetně zdrojů podzemních vod, kde je přímo udán požadavek vhodnosti podpory pro zjištění možných negativních důsledků pozůstatků po hornické činnosti, navržení a realizace technického řešení, které zabrání dalšímu ohrožování životního prostředí v návaznosti na „Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES“ ze dne 15. 3. 2006, o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice Rady 2004/35/ES [41].
58
6.4. Údržba a péče o území Následná údržba a péče o rekultivované území, potažmo o všechny jeho zahrnuté prvky, vyžaduje důsledný přístup. Jednotlivé návrhové rekultivační cíle vyžadují pravidelnou kontrolu stavu a jejich průběžné udržování. Systematicky se jedná především o kontrolu působení faktorů ze strany antropických, biotických a abiotických vlivů. Konkrétně se jedná o hrozbu opětovného založení černé skládky v blízkosti mokřadního biotopu v přízemí lomu. Strategie týkající se puškvorce obecného (Acorus calamus) je ponechána na mechanickém odstranění během prací na rozvoji mokřadního biotopu. Jak je však zjištěno, i při opětovném znovuosídlení tůně tato invazní vytrvalá bahenní bylina druhovou diverzitu nikterak neomezuje a její eliminace je bezvýznamná [15]. Velice důležité je směřování pozornosti k úmyslnému poškozování dirt jumpové dráhy či jejího podléhání klimatickým vlivům a provoznímu opotřebení. Vzhledem k povaze tábořiště a jeho typu využívání hrozí v místě tvorba odpadu, jež bude pravděpodobně zapotřebí odklízet. U provedených výsadeb je vhodným doplněním užití mulčování, které zajistí utlumení tlaku buřeně, popřípadě její vyžínání. Výhledově se jedná o dobu do zajištění výsadby, tedy do vykazování trvalého přírůstku a bezpečnému výškovému odrostu buřeni. Z dlouhodobějšího hlediska se nabízí vhodnost užití mechanické ochrany v podobě oplocení, jako ochrany před případným okusem zvěří. Opodstatněnost tohoto záměru podtrhuje fakt rozšíření druhového složení vegetačního krytu i plodonosnost dřevin a s tím se pojící jejich zvýšení atraktivnosti pro zvěř z přilehlých lesních porostů a trvalých travních porostů (TTP). Management ponechaných skalních stěn jako biotopu, spočívá v kontrole stavu jejich kompaktnosti a vznikajících akutních nebezpečí. Údržba zrekultivovaného dobývacího prostoru je nutnou součástí vytvoření celého záměru. Její existence podmiňuje správné fungování navržených prvků. Tuto činnost lze v budoucnu realizovat pomocí místní firmy EKO servis Zábřeh s r.o., která pro město Zábřeh provádí obdobné práce na majetku města. Jistou možností může být například využití vzniklých zájmových skupin, pro které je lokalita koncipována, škol, či zapojení dalších občanských sdružení a organizací, jako jsou skautské oddíly.
59
7. DISKUZE
Řešeným tématem předkládané diplomové práce je rekreace jako rekultivační cíl dobývacího prostoru. Tato práce se snaží o návrh vybraného typu rekultivace spojeného s přidruženými krajinnými úpravami, které napomáhají víceúčelovému rozvoji vybrané lokality a jejímu plnohodnotnému funkčnímu začlenění v prostoru. Přistoupení k rekultivačnímu záměru s primárním důrazem na rekreaci dává své opodstatnění platný územní plán města Zábřeh [43], na jehož katastrálním území starý dobývací lom nachází své umístění a současně je ve vlastnictví města. Vzhledem ke skutečnosti, že provozovatelem lomu je od roku 1993 organizace Lom Skalka, s.r.o., je předpokladem pro zdárný průběh realizace rekultivačních opatření souhlas jednatele společnosti, kterým je pan Stanislav Smrček. Tento krok pak leží na samotné obci Zábřeh, jakožto vlastníka lomového tělesa. S přihlédnutím k faktům, že v prostoru povrchového lomu těžba neprobíhá a situace na stanovišti ani nenasvědčuje jejímu opětovnému zavedení (odstranění všech bývalých provozních zařízení), společně se skutečností platnosti územního plánu, který již místo zařazuje jako plochu určenou pro tělovýchovu a sport, nebude problém souhlasné stanovisko od pana Smrčka získat. Rekreační cíl v rámci rekultivování starých dobývacích prostorů nabízí poměrně novou dimenzi v této oblasti využívání antropicky pozměněných lokalit. Způsobů jak provézt volnočasovou přeměnu míst postižených těžbou je hned několik. V zásadě se tyto druhy dají rozdělit na formu aktivního a pasivního využití. Aktivním pojetím rekreačních cílů může být budování ploch určených pro sport jako formu rekreačního vyžití. Jak uvádí Fialová [27], v oblastech mimo intravilán obcí je vhodné se zaměřit především na trvale udržitelnou turistiku (např. cykloturistiku, hipoturistiku, lyžařskou turistiku) a konkrétně v oblastech navazujících přímo na zástavbu je vhodné se zaměřit na krátkodobou každodenní rekreaci místních obyvatel. Zajímavým pojetím rekultivace dobývacích prostorů vytváří i golfová hřiště, jako je tomu v případě bývalého Všebořického dolu v Ústí nad Labem [29]. Pasivním druhem rekreačního využití se nabízí realizace vzdělávacích a prohlídkových expozic [26] či zážitkové formy turistiky v podobě uhelného safari [18]. Pro daný případ studie je zvolena právě forma aktivního zaměření rekultivačních opatření s využitím rekreace v podobě bike parku s dirt jumpovou dráhou. Její opodstatnění vychází z místních potřeb skupiny obyvatel v obci
60
Zábřeh, tedy z příznivců právě dirt jumpu a podobných freestylových aktivit, jež nahodile budují právě tyto skoky, které ovšem nejsou vždy zcela vhodně umístěny. Nutným krokem pro realizaci takovéto dráhy je bezprostřední spolupráce právě se zájmovými skupinami obyvatel provozujícími zmiňovaný sport. Zkušenosti s budováním těchto dirtů jsou velmi cenné a pro správný chod a celkové posílení vztahu potencionálních uživatelů s areálem určeným právě jim, je tento krok téměř nepostradatelný, což potvrzuje ve svých metodických doporučeních i IMBA [33]. Přidružení doprovodných rekultivačních úprav dobývacího prostoru k hlavnímu rekreačnímu záměru má své opodstatnění v polyfunkčnosti rozvíjení lokality, tedy ve snaze o vytvoření nově navrhovaného území, které propojením s funkčními biologickými rekultivacemi buduje provázaný systém. Cílem je skloubit motiv rekreačního využití a ekologický motiv a současně pojmout rekultivovanou lokalitu jako součást okolní krajiny, jak rozebírá i Sklenička [10]. Navrhované výsadby, mokřadní biotop, biotop skalních stěn a ponechání prostoru pro rozvoj spontánní sukcese rozčleňují plochu lomu do ekologicky hodnotných bodových center, majících za úkol rozšíření biodevrzitního růstu a navýšení heterogenity krajiny. Jak ukazují nejnovější trendy v oblasti rekultivací ([1], [48], [55], [56]), vhodným způsobem pro růst druhového složení ve starých lomech je právě řízená sukcese, která ovšem naráží na legislativu. Horní zákon č. 44/1988 Sb. [59] totiž říká: „Organizace je povinna zajistit sanaci, která obsahuje i rekultivace podle zvláštních zákonů, všech pozemků dotčených těžbou. Sanace pozemků uvolněných v průběhu dobývání se provádí podle plánu otvírky, přípravy a dobývání. Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur.“ V řešeném návrhu však k celkové úpravě území dochází, tudíž by nemělo být problémem zakomponování sukcesního vývoje jako rekultivačního bodu. Rozdíl mezi přirozeným sukcesním vývojem a sanací člověkem je také v časovém intervalu těchto procesů. Za předpokladu prvotního vložení energií do devastovaných území ze strany člověka je možné docílit poměrně stabilních ekosystémů za několikanásobně kratší dobu, ovšem tímto krokem již není zaručena taková ekologická hodnota, která by v místě vznikala přirozenými procesy, i když se tomuto stavu může značně přiblížit. Dočkal [25] nastiňuje, že ponechání lokality přirozenému vývoji má klad ve vytvoření vyšší biologické rozmanitosti, vyšší estetické
61
hodnotě členitého území a nižší ceně, oproti technické rekultivaci území, která se pohybuje od 0,9 do 2 milionů Kč/ha. Nutností se tedy stává rozhodnutí, která z předkládaných možností je v daném případě individuálně nejvhodnější. Člověk je ale ovlivněn nejen nutností navracet všechna místa, plochy či krajinné struktury do takového stavu, jaký zde byl v historii. Tento fakt souvisí se samotným rozvojem lidstva a s jeho chtěnými i nechtěnými interakcemi vůči přírodnímu prostředí. Ovlivnění
lidského
postupování
v podobě
souvisejících
skutečností
z oblasti
ekonomických požadavků, legislativních možností i nároků celospolečenských zájmů jsou limitující a směrodatné. Z krajinářského pohledu je nutné prostředí udržovat, přeměňovat a podporovat vždy tak, aby byl zaručen trvale udržitelný rozvoj v co nejširším možném pojetí a smyslu. Jak uvádí Řehounek [48], podmínkou je zásada, že by rekultivované těžebny a deponie neměly zničit cennější lokality, než mohou sami vytvořit.
62
8. ZÁVĚR
V řešeném starém dobývacím prostoru v katastrálním území Zábřeh na Moravě, je plánovaným primárním rekultivačním cílem návrh rekreačního typu rekultivace. Souběžně je přistoupeno ke kombinaci rekreačního záměru spojeného s biologickou sanací. Snahou je tedy propojení cílů a možnost víceúčelového rozvoje lokality, s důrazem na volnočasové využití území. Jako první je sestavena část zabývající se celkovou problematikou oblasti rekultivačních zásahů v současnosti. Tato rešerše vypovídá o vlivech povrchové těžby, způsobech sanací zbytkových jam a jejich jednotlivých etapách. Rozebrána je i situace nejnovějších trendů rekultivací v České republice společně s příkladem ze zahraničí a návaznost právních norem na diskutované téma. Druhá část detailně analyzuje přírodní poměry a aktuální stav společně se způsoby využívání dané lokality. Snaží se přiblížit prostředí dobývacího prostoru a vydat o něm podrobnou charakteristiku, sloužící jako podklad pro návrhové účely. Následně je přistoupeno k návrhu rekultivačního cíle, který je detailně popsán a odůvodněn. Doplněn je o modelové ukázky návrhových opatření, popis jejich využití a začlenění v prostoru. Zhodnoceno je i zajištění bezpečnosti v podobě nově navržených úprav. Po finanční stránce vystupuje celková kalkulace předpokládaných nákladů na realizaci zamýšleného návrhu souběžně s vytyčením možností hrazení vzniklých výdajů. Nastíněna je situace spojená s doprovodným managementem území, a to v podobě údržby a budoucí péče o lokalitu nově využívaného lomového tělesa. Tato
studie
v sobě
komponuje
poznatky
z oboru
sanačních
procesů,
probíhajících nyní u nás i v zahraničí. Snaží se o využití dostupné literatury a možných dotčených
zdrojů,
které
napomáhají
vyřešit
předloženou
problematiku
v co
nejvhodnějším stylu. V závěru pak dochází ke sloučení nabytých informací a vytvoření podkladu pro rekultivační cíl rekreace.
63
SUMMARY
The primary design of reclamation type in old mining area in the cadstral area Zábřeh na Moravě is recreation. In parallel, design combines recreation type associated with the biological rehabilitation in refer site. The attempt of this diploma work is combination reclamation types with options of multi-purpose development and with accent in freetime use of quarry. At the beginning diploma work discusses the overall topics of reclamation interventions currently. This treatment gives evidence about surface mining influences, remediation methods of residual pits and about individual stages. Described is the latest situation of reclamation trends in Czech republic and also situation in abroad connected with practical example. Mentioned is the character of legal norms. Second part of this work analyzes nature proportions, actual conditions and landuse of define area. This part describes surroundings of quarry area and offers detailed characteristics, that serve as base material for design purposes. Than is proceeded to draft of reclamation goal which is described in detail and justified. Model is supplemented by examples of design measures, a description of their usage and integration in space. Evaluation is the providing of security in the form of newly proposed modifications. Financial aspect creates calculation of expected costs for the implementation of the envisaged proposal parallel with the payment options using grants. It is developed management of area also. This study in itself composing knowledge in the field of remediation processes taking place now at home and abroad. It seeks to use the available literature and the resources available to help solve the problems presented in the most appropriate style. In conclusion, there is a merger of the acquired information and create a basis for reclamation goal of recreation.
64
SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY A POUŽITÉ ZDROJE
Literatura: [1] BORSKÁ, A., 2009. Spontánní sukcese a rekultivace v lomech. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie, 22 s. [2] BUČEK, A., LACINA, J., 1999. Geobiocenologie II: Geobiocenologická typologie krajiny České republiky. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 237 s. [3] ČERVENKOVÁ, H., 2007. Návrh mosteckého arboreta jako součást revitalizace hnědouhelného lomu Most-Ležáky. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 73 s. [4] DEMEK, J., 1988. Obecná geomorfologie. Praha: Československá akademie věd, 476 s. [5] DEYL, M., HÍSEK, K., 2003. Naše květiny. 3. upravené vydání. Praha: Nakladatelství Akademie věd ČR, 690 s. [6] DIMITROVSKÝ, K., 1999. Zemědělské, lesnické a hydrické rekultivace území ovlivněných báňskou činností. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 66 s. [7] KOVERDYNSKÝ, B., JOHN, F., 2007. Naučná stezka Údolím Moravské Sázavy. : odborný text naučné stezky. [8] POKORNÝ, E., FILIP, J., LÁZNIČKA, V., 2001. Rekultivace. 1. vydání. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 128 s. ISBN 80-715-7489-9. [9] QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR. Brno: Geografický ústav ČSAV, 73 s. [10] SKLENIČKA, P., 2003. Základy krajinného plánování. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Naděžda Skleničková, 321 s. [11] ŠTÝS, S., 1981. Rekultivace území postižených těžbou. Praha: Nakladatelství technické literatury, 678 s. [12] ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., TICHÁ, S., KOBLÍŽEK, J., 2009. Dřeviny české republiky. Brno: Lesnická práce, 353 s. [13] VOLNÝ, S., 1989. Deteriorizace a rekultivace krajiny. 2. nezměněné vydání. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 187 s. [14] VONDRUŠKOVÁ, H., 1994. Metodika mapování krajiny. Praha: Český ústav ochrany přírody a MŽP, 55 s. 65
Elektronické prameny: [15] BOTANICKÁ ZAHRADA. Invazní druhy rostlin. [online]. © 2012 [cit. 201203-13]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/index.htm [16] CENTRUM PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ ČR. Regionální informační servis. [online]. © 2010-2011 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.risy.cz/cs/vyhledavace/obce/detail?Zuj=541354 [17] CZECH COAL GROUP. Rekultivace – principy a historie. [online]. © 2011 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.czechcoal.cz/cs/profil/skupina/rekultivace.html [18] CZECH COAL GROUP. Uhelné safari 2012. [online]. © 2012 [cit. 2012-0321] Dostupné z: http://www.czechcoal.cz/cs/novinky/safari/index.html [19] ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA. Geologické lokality. [online]. © 2010 [2012-02-22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/910 [20] ČESKÁ MOUNTAINBIKOVÁ ASOCIACE. Co je to singltrek. [online]. © 2007-2012 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.cemba.eu/poradna/co-jeto-singltrek/ [21] ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚŘAD. Detail hydrogeologického rajónu Krystalinikum jižní části Východních Sudet. [online]. © 2012 [cit. 201201-08]. Dostupné z: http://hydro.chmi.cz/mnozstvi/hgr.php?seq=1385380&hgrt=50 [22] ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. © 2004 - 2012 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/MapaIdentifikace.aspx?&x=-570998&y=1087798&maplayers=%208244EA23 [23] DIMPEX S.R.O. Ceník truhlářského řeziva. [online]. © 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.dimpex.cz/cenik_t_r.php [24] DIVÍŠEK, J., CULEK, M. a JIROUŠEK, M., Biogeografie: Multimediální výuková příručka. [online]. © 2010, 2010-12-23 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps10/biogeogr/web/index_book_53.html [25] DOČKAL, M., Rekultivace (nejen) po těžbě. [online]. Praha, © 2011 [cit. 201201-31]. Dostupné z: http://storm.fsv.cvut.cz/on_line/zzip/Prez-Rekultivace.pdf
66
[26] EDWARDS, J.Arwel a I COIT, Joan Carles Llurdés., Mines and quarries: Industrial heritage tourism. Annals of Tourism Research. [online]. © 1996 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science?_ob=ArticleListURL&_ method=list&_ArticleListID=1888509193&_sort=r&_st=13&view=c&_acct=C 000045159&_version=1&_urlVersion=0&_userid=835458&md5=a4ec54a6a73 454f1d261f08232a2212b&searchtype=a [27] FIALOVÁ, J. a kol., Rekultivace včera, dnes a zítra: sborník semináře. [CDROM]. 2011 [cit. 2012-03-20]. [28] FINANČNÍ NÁSTROJE PÉČE O PŘÍRODU A KRAJINU. Ceník AOPK ČR. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.dotace.nature.cz/ppk-programy.html [29] GOLF RESORT ÚSTÍ NAD LABEM. Golf klub Terasy Ústí nad Labem. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.golf-usti.cz/o-hristi/ [30] HANŽL, P. a kol., Výsledky mapování severovýchodní části Zábřežského krystalinika. [online]. © 1999 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/gap/casop/r2000_w/krystalinikum/hanzl.pdf [31] INFORMAČNÍ TURISTICKÉ PANELY, NAUČNÉ STEZKY A REKLAMNÍ TABULE. Ceník. [online]. © 2011 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.infopanely.com/cenik/ [32] INSTITUT GEOLOGICKÉHO INŽENÝRSTVÍ. Lugikum - západosudetská oblast. [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/5_kapitola.htm [33] INTERNATIONAL MOUNTAIN BICYCLING ASSOCIATION. 18 Steps to Building a Dirt Jump or Freeride Park. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.imba.com/resources/freeriding/18-steps-building-dirtjump-or-freeride-park [34] KÁMEN ZBRASLAV. Ceník těženého kameniva pískovna – Mohelnice. [online]. © 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://kamenzbraslav.cz/files/mohelnice20120101.pdf [35] LÁGNER, A., Rekultivace aneb vracíme přírodě, co jí dlužíme: Životní prostředí. [online]. © 2004 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=211
67
[36] LESOŠKOLKY S.R.O. ŘEČANY NAD LABEM. Ceník lesoškolky. [online]. © 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://lesoskolky.cz/cenik-aobjednavka.html [37] MADĚRA, P., ZIMOVÁ, E., Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. [online]. © 2005 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://home.zf.jcu.cz/public/departments/kpu/vyuka/tvok/metodika_uses.pdf [38] METODICKÝ POSTUP POSKYTOVÁNÍ DOTACÍ V OBLASTI SPORTU PRO OBDOBÍ 2011 - 2014. Zásady Programu 133510 – Podpory materiálně technické základny sportu. [online]. © 2006 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/sport/metodicky-postup-poskytovani-dotaci-v-oblastisportu-pro [39] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Odstavec předpisu 292/2002. [online]. © 2009-2011 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematickyprehled/100053450.html [40] NÁRODNÍ GEOPORTÁL INSPIRE. Mapové kompozice. [online]. © 20102011 [cit. 2012-01-07]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=Statistick%E9+jednotky&ke ywordList=inspire [41] OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. Programový dokument pro období OPŽP 2007-2013. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/42/12802-pd_opzp_unor_2012.pdf [42] PETRÁNEK, J., Geologická encyklopedie. [online]. © 2007 [cit. 2012-01-07]. Dostupné z: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?kvarter [43] PLATNÁ ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE ZÁBŘEH. Hlavní výkres územního plánu. [online]. © 2009 [2012-03-11]. Dostupné z: http://www.zabreh.cz/projekty-a-rozvoj/uzemni-planovani/19213-platnauzemne-planovaci-dokumentace-zabreh [44] PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY. Vyhledávání v předpisech ze Sbírky zákonů. [online]. © 2003-2011 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=&number2=&name=&text = [45] POVODÍ MORAVY. Závod Horní Morava. [online]. © 2010–2012 [cit. 201201-08]. Dostupné z: http://www.pmo.cz/cz/o-podniku/zavod-horni-morava/
68
[46] QUITT, E., Charakteristiky klimatických oblastí ČR. [online]. © 2005-2012 [cit. 2012-01-10]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/web/websispo/klimreg/tabreg.html [47] ŘEDITELSTVÍ SILNIC A DÁLNIC ČR. Silnice I/44 Vlachov-Rájec. [online]. © 2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.rsd.cz/rsd/rsdcat.nsf/0/CA1EA7A86899820EC12574500033D400/$f ile/s44-vlachov-rajec.pdf [48] ŘEHOUNEK, J., ŘEHOUNKOVÁ, K., PRACH, K., Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. [online]. © 2010 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://www.calla.cz/piskovny/wordpress/wp-content/uploads/sbornik_internet. pdf [49] SCHNEIDER, J., Lesnické rekultivace. [online]. © 2010 [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/auth/dok_server/slozka.pl?ds=1;id=105. [50] SCHNEIDER, J., Rekultivace: Úvod do problematiky. [online]. © 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/auth/dok_server/slozka.pl?ds=1;id=105. [51] SCHNEIDER, J., Zemědělské a hydrické rekultivace. [online]. © 2010 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/auth/dok_server/slozka.pl?ds=1;id=105. [52] ŠANDOVÁ, M., ZACHOVALOVÁ, K., Rekultivace včera, dnes a zítra: sborník semináře. [CD-ROM]. 2011 [cit. 2012-03-13]. [53] TAXONOMICKÝ KLASIFIKAČNÍ SYSTÉM PŮD ČR. Porovnání stávajících taxonomií. [online]. © 2004 [cit. 2012-01-07]. Dostupné z: http://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showPorovnaniTaxonomii [54] TERRAMET. Stavební stroje JCB. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.terramet.cz/rypadlo-nakladace/jcb-3cx-eco-3cxcontractor-eco-3cx-super-eco [55] TROPEK, R., KADLEC, T., KARESOVÁ, P., SPITZER, L., KOCÁREK, P., MALENOVSKÝ, I., BANAR, P., TUF, H. I., HEJDA, M. a KONVIČKA, M., Spontaneous succession in limestone quarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of Applied Ecology. [online]. © 2009 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.13652664.2009.01746.x
69
[56] TROPEK, R., Technické rekultivace lomů škodí přírodě. [online]. © 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=4886 [57] ÚSTAV PRO HOSPODÁŘSKOU ÚPRAVU LESŮ BRANDÝS NAD LABEM. Přírodní lesní oblast č. 28. [online]. © 2005 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://www.uhul.cz/plotab/obl_info.asp?c_obm=28 [58] ZÁKON O LESÍCH. Hlava III. – Obecné užívání lesů, § 20 Zákaz některých činností v lesích. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://lesnizakon.cz/20-zakaz-nekterych-cinnosti-v-lesich.php [59] ZÁKON O OCHRANĚ A VYUŽITÍ NEROSTNÉHO BOHATSVÍ. § 31 Povinnosti a oprávnění organizace při dobývání výhradních ložisek. [online]. © 2010 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=44/1988&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_s mlouvy [60] ZÁKON O POŽÁRNÍ OCHRANĚ. Úplné znění zákona č. 133/1985 Sb. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http: //aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=133/1985%20&typeLaw=zakon&what=Cislo_zak ona_smlouvy [61] ZPRAVODAJ. Ekologické zemědělství a ochrana obojživelníků. [online]. © 2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/documents/Zpravodaj7_duben.pdf
70
SEZNAM PŘÍLOH A TECHNICKÉ DOKUMENTACE
1. MAPA ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ 2. ZANESNÍ DOBÝVACÍHO PROSTORU V ÚZEMNÍM PLÁNU 3. TERMINOLOGIE POUŽITÝCH POJMŮ 4. MAPA REKULTIVAČNÍCH OPATŘENÍ 5. MAPA NÁVRHU VÝSADBY 6. SITUACE DOBÝVACÍHO PROSTORU – Příčný řez 7. NÁVRH BIKE PARKU – I. patro 8. NÁVRH BIKE PARKU – II. patro 9. NÁVRH MOKŘADNÍHO BIOTOPU – Příčný řez 10. NÁVRH BEZPEČNOSTNÍHO VALU – Příčný řez 11. NÁVRH TÁBOŘIŠTĚ – Půdorys návrhu 12. NÁVRH INFORMAČNÍHO PANELU – Technický pohled a příčný řez
71
