Průzkum trhu výzkumných a vývojových potřeb podnikatelských subjektů v Ústeckém kraji

Průzkum trhu výzkumných a vývojových potřeb podnikatelských subjektů v Ústeckém kraji Závěrečná zpráva

připravila společnost

Prosinec 2012

Projekt Průzkum trhu výzkumných a vývojových potřeb podnikatelských subjektů v Ústeckém kraji byl podpořen z prostředků Evropské unie.

Průzkum trhu výzkumných a vývojových potřeb podnikatelských subjektů v Ústeckém kraji

Obsah Seznam tabulek .................................................................................................. 3 Seznam grafů ..................................................................................................... 3 1

Průmyslový a podnikatelský potenciál Ústeckého kraje ............................... 6 1.1

Úvod....................................................................................................................................6

1.2

Ústecký kraj v ČR a EU – vnější benchmarking ......................................................................7

1.2.1

Makroekonomický vývoj ..............................................................................................7

1.2.2

Trh práce ................................................................................................................... 11

1.2.3

Postavení Ústeckého kraje ve srovnání se Saskem a vybranými kraji Česka ................ 13

1.3

1.3.1

Strukturální charakteristiky hospodářství ................................................................... 16

1.3.2

Restrukturalizace průmyslu v Ústeckém a Moravskoslezském kraji ............................ 20

1.3.3

Internacionalizace ekonomiky .................................................................................... 24

1.4

2

3

4

Struktura a specializace ekonomiky Ústeckého kraje.......................................................... 16

Inovace a rozvoj znalostní ekonomiky ................................................................................ 28

1.4.1

Souhrnná inovační výkonnost, inovační vstupy a výstupy ........................................... 29

1.4.2

Lidské zdroje pro rozvoj znalostní ekonomiky............................................................. 34

1.4.3

Inovační a VaV infrastruktura ..................................................................................... 37

Průzkum specifických potřeb VaV vybraných podnikatelských subjektů .... 40 2.1

Výběr firem ....................................................................................................................... 40

2.2

Rozhovory ......................................................................................................................... 41

2.3

Stručné závěry z rozhovorů ................................................................................................ 43

Výsledky průzkumu podrobně .................................................................... 45 3.1

Základní informace o firmách ............................................................................................ 45

3.2

Důvody lokalizace firmy v regionu...................................................................................... 48

3.3

Postavení firmy v hodnotovém řetězci ............................................................................... 49

3.4

Konkurenční výhoda .......................................................................................................... 51

3.5

Zákazníci a trhy .................................................................................................................. 53

3.6

Výzkum, vývoj, inovace ...................................................................................................... 55

3.7

Zaměstnanci ...................................................................................................................... 62

3.8

Nástroje veřejné správy na podporu VaV ........................................................................... 63

3.9

Spolupráce se SRN a Saskem.............................................................................................. 66

Závěry a doporučení................................................................................... 69

Berman Group – 2012

2


Seznam tabulek Tabulka 1 – HDP na obyvatele v krajích ČR a Saska v porovnání s národním průměrem, 2004–2011 ....7 Tabulka 2 – HDP na obyvatele v PPP (EU27=100), 2004–2010 .............................................................8 Tabulka 3 – Regionální HDP a jeho dílčí složky, 2010 ...........................................................................9 Tabulka 4 – Struktura čistého disponibilního důchodu domácností (ČDDD) v krajích ČR, 2004–2011 . 10 Tabulka 5 – Obecná míra nezaměstnanosti v krajích ČR a v Sasku, 2004–2011 .................................. 11 Tabulka 6 – Aktuální vývoj registrované míry nezaměstnanosti, říjen 2010 – září 2012 ...................... 12 Tabulka 7 – Nejvýznamnější exportní položky v Ústeckém kraji (SITC3), podíl na celkovém exportu v %, 2003–2010 ................................................................................................................................ 19 Tabulka 8 – Nejvýznamnější odvětví zpracovatelského průmyslu v Sasku, podíl na celkové zaměstnanosti ve ZP, 2009 ................................................................................................................ 19 Tabulka 9 – Lokalizační kvocienty zaměstnanosti ve vybraných průmyslových odvětví v MSK a ULK, 1998–2010........................................................................................................................................ 22 Tabulka 10 – PZI do rozvíjejících se odvětví zpracovatelského průmyslu v ULK a MSK, 1998–2012 ..... 24 Tabulka 11 – Investice zahraničních investorů podpořené CzechInvestem v Ústeckém a Jihomoravském kraji podle oboru působení, 1998–2012 ................................................................... 27 Tabulka 12 – Zaměstnanci ve VaV a výzkumníci v Ústeckém kraji (přepočtené osoby – FTE) .............. 29 Tabulka 13 – Patentové přihlášky podané přihlašovateli z ČR, 2004–2011 ......................................... 33 Tabulka 14 – Přehled firem podle pozice v hodnotovém řetězci a podle významu inovací pro konkurenceschopnost (četnost firem podle kombinace kategorií) ..................................................... 50

Seznam grafů Graf 1 – HDP na obyvatele podle vybraných krajů (ČR=100), 1995–2011 .............................................8 Graf 2 – Dlouhodobá nezaměstnanost jako podíl v celkové nezaměstnanosti (v %), 2006–2011 ........ 11 Graf 3 – Vývoj registrované míry nezaměstnanosti, čtvrtletně 10/2010 – 09/2012 (průměr ČR=100). 12 Graf 4 – Diamant socioekonomického postavení a jeho změny ve srovnávaných regionech .............. 13 Graf 5 – Diamant socioekonomického postavení Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje, 2010 (ČR=100) ........................................................................................................................................... 14 Graf 6 – Diamant změny socioekonomického postavení Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje, mezi roky 2004–2010 (ČR=100) ............................................................................................... 14 Graf 7 – Struktura tvorby hrubé přidané hodnoty podle hlavních hospodářských sektorů, 2010........ 16 Graf 8 – Změna sektorové struktury HPH mezi roky 2002 a 2010, v procentních bodech ................... 16 Graf 9 – Pozice hlavních ekonomických odvětví v Ústeckém kraji podle produktivity a LQ HPH, 2010 17 Graf 10 – Struktura zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, ČR a Ústecký kraj, 2010 ............... 18 Graf 11 – Srovnání dynamiky základních makroekonomických ukazatelů v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, rok 1995=100 ............................................................................................. 20 Graf 12 – Vývoj zaměstnanosti ve vybraných dílčích odvětvích průmyslu v Ústeckém kraji, podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v kraji (v %), 1998–2010 .............................................................. 21 Graf 13 – Vývoj zaměstnanosti ve vybraných dílčích odvětvích průmyslu v Moravskoslezském kraji, podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v kraji (v %), 1998–2010 ................................................. 21 Graf 14 – Vývoj tvorby HPH v průmyslových odvětvích v ULK, 1995–2010, podíl v % ......................... 22 Graf 15 – Vývoj tvorby HPH v průmyslových odvětvích v MSK, 1995–2010, podíl v % ........................ 22


3


Graf 16 – Vývoj zaměstnanosti v nově rozvíjejících se odvětvích ZP v Ústeckém kraji (podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v %), 1998–2010 ...................................................................................... 23 Graf 17 – Vývoj zaměstnanosti v nově se rozvíjejících odvětvích ZP v Moravskoslezském kraji (podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v %), 1998–2010 ......................................................................... 23 Graf 18 – Stav PZI na obyvatele v krajích Česka (v Kč), 2002–2010 ..................................................... 25 Graf 19 – Zahraniční firmy v Ústeckém a Jihomoravském kraji podle pozice zapojení do GPS, tržby v mil. Kč v roce 2010 ......................................................................................................................... 27 Graf 20 – Struktura zaměstnanců ve VaV podle pracovní činnosti (na 10 tis. obyvatel), 2011 ............ 29 Graf 21 – Výdaje na VaV v % HDP podle sektorů provádění v roce 2011, změna v celkových výdajích mezi roky 2005–2011 ........................................................................................................................ 30 Graf 22 – Podíl podniků s produktovou inovací na podílu všech podniků v šetření (v %), 2008–2010 . 31 Graf 23 – Tržby za inovované produkty (v mil. Kč) podle míry jejich „novosti“ u firem v rámci inovačního šetření, 2008–2010 ......................................................................................................... 32 Graf 24 – Struktura patentových přihlášek subjektů v ČR podle jejich sektoru působení, 2011 .......... 34 Graf 25 – Podíl VŠ vzdělaných na zaměstnanosti v národním hospodářství krajů (%), 2004–2011 ...... 35 Graf 26 – Podíl odborných pracovních míst (%) na zaměstnanosti v národním hospodářství, 2004– 2010 ................................................................................................................................................. 36 Graf 27 – Změna celkové a odborné zaměstnanosti v krajích mezi roky 2007–2010, v % ................... 36 Graf 28 – Okresy sídla firmy Graf 29 – Obory podnikání ................................................................ 45 Graf 30 – Velikostní struktura dle obratu (v Kč) Graf 31 – Velikostní struktura dle zaměstnanosti 45 Graf 32 – Vývoj obratu firem dle oborů v klíčových letech ................................................................. 46 Graf 33 – Roční obrat firem (mil. Kč) na zaměstnance dle oborů v r. 2011 ......................................... 46 Graf 34 – Vlastnictví firem................................................................................................................. 47 Graf 35 – Vývoj technologického zaměření firmy a využití původního know-how .............................. 47 Graf 36 – Důvody pro lokalizaci firem v Ústeckém kraji (v %) ............................................................. 48 Graf 37 – Snahy firem o změnu postavení na trhu – minulý vývoj nebo v současnosti zahájený (v %) 51 Graf 38 – Teritoriální rozložení přímé konkurence dotazovaných firem (v %)..................................... 53 Graf 39 – Teritoriální struktura tržeb ................................................................................................. 54 Graf 40 – Vývoj exportu mezi lety 2011 a 2009 dle oborů.................................................................. 54 Graf 41 – Význam inovací pro konkurenceschopnost firmy, intenzita a motivy inovací (v %).............. 56 Graf 42 – Srovnání původu inovací u zahraničních firem (v % ze všech firem ve vzorku) .................... 59 Graf 43 – Charakter organizace VaV ve firmách (v %) ........................................................................ 60 Graf 44 – Formy spolupráce firem na VaV s jinými subjekty – výzkumnými či vývojovými organizacemi (v %) ................................................................................................................................................. 61 Graf 45 – Podíl VŠ zaměstnanců (v %) dle oborů v r. 2012 ................................................................. 62 Graf 46 – Průměrná mzda ve firmách – vývoj podle let, firmy celkem................................................ 63 Graf 47 – Průměrná mzda ve firmách podle vlastnictví a podle oborů ............................................... 63 Graf 48 – Podíl respondentů poptávajících konkrétní nástroj veřejné podpory .................................. 64


4


Seznam zkratek ČDDD Čisté disponibilní důchody domácností ČNB ČSÚ DB

Česká národní banka Český statistický úřad Direktionsbezirk

GPS HDP HPH ICT MPSV OKEČ

Globální produkční sítě Hrubý domácí produkt Hrubá přidaná hodnota Informační a komunikační technologie Ministerstvo práce a sociálních věcí Odvětvová klasifikace ekonomických činností

ORP PPP PZI

Obec s rozšířenou působností Purchasing power parity (parita kupní síly) Přímé zahraniční investice

SF EU THFK UJEP VaV VŠCHT VŠPS

Strukturální fondy Evropské unie Tvorba hrubého fixního kapitálu Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Výzkum a vývoj Vysoká škola chemicko-technologická Výběrové šetření pracovních sil


5


1

Průmyslový a podnikatelský potenciál Ústeckého kraje

1.1 Úvod Ústecký kraj se nachází v severozápadní části Česka, spolu s Karlovarským krajem tvoří region NUTS 2 Severozápad. Kraj sousedí kromě Karlovarského kraje ještě se spolkovou zemí Sasko, s kterou má nejdelší hranici, dále s Libereckým, Středočeským a v malé části také s Plzeňským krajem. V kraji žije 827 tis. obyvatel (údaj k 30. 9. 2012), což představuje 8 % obyvatel Česka. Rozloha kraje je 5 335 km2 (6,8 % ČR) a kraj tak dosahuje nadprůměrné hustoty zalidnění 131 obyvatel/km2. Jednotlivé části Ústeckého kraje mají velmi odlišné charakteristiky. Okresy Louny a Litoměřice jsou typické venkovským charakterem osídlení a vyšším významem zemědělství. Pánevní oblasti v okolí měst Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem mají vysoký stupeň urbanizace a rozvoje průmyslu. Specifický je okres Děčín, který kombinuje vlastnosti obou odlišných oblastí a zahrnuje také periferní region Šluknovsko, který je postižený hospodářskými a sociálními problémy. Předkládaná analýza socioekonomického vývoje a rozvojového potenciálu Ústeckého kraje se zaměřuje na porovnání základních aspektů makroekonomického vývoje v Ústeckém kraji a v ostatních regionech ČR a sousedním Sasku. Cílem je popis aktuálního stavu a vývoj pozice kraje v čase. Prostřednictvím analýzy strukturálních charakteristik krajského hospodářství lze identifikovat klíčové ekonomické obory / aktivity, které tvoří nosnou kostru regionálního hospodářství a jejich proměnu ve fázi restrukturalizace v posledních 20 letech. Podrobně bude sledována také míra internacionalizace krajského hospodářství a povaha zapojení firem na území kraje do globálních produkčních sítí (GPS). Pozornost bude upřena zejména na zpracovatelský průmysl jako hlavní zdroj ekonomického růstu Ústeckého kraje i Česka. Poslední část analýzy se zaměřuje na inovační výkonnost krajské ekonomiky a výzkumné a vývojové aktivity místních podniků a institucí. Hodnocen bude jak uplynulý vývoj, tak budoucí potenciál rozvoje inovací a VaV aktivit v regionálním hospodářství.


6


1.2 Ústecký kraj v ČR a EU – vnější benchmarking Cílem této kapitoly je pomocí metody tzv. regionálního benchmarkingu identifikovat pozici Ústeckého kraje v rámci EU 27, v porovnání s Českem a jeho kraji a sousedním Saskem. Pro porovnání budou použita základní makroekonomická data (HDP, HPH, nezaměstnanost, produktivita práce).

1.2.1 Makroekonomický vývoj Ekonomická výkonnost Ústeckého kraje prodělala v porovnání s ostatními regiony Česka specifický vývoj. Rychlý propad v druhé polovině 90. let vyvolaný především rozpadem a restrukturalizací původního socialistického hospodářství a průmyslu, který byl strmější např. než v Karlovarském kraji, byl vystřídán obdobím průměrného růstu v letech 2002 až 2008. Zcela odlišný vývoj proběhl v roce 2009, kdy na rozdíl od většiny regionů zaznamenal Ústecký kraj absolutní i relativní hospodářský růst. Pravděpodobných příčin je několik a blíže budou rozebrány v dalších částech analýzy. Tabulka 1 – HDP na obyvatele v krajích ČR a Saska v porovnání s národním průměrem, 2004–2011

ČR=100

SRN=100

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Hlavní město Praha

208,7

210,0

210,4

214,1

216,1

213,2

216,0

214,8

Jihomoravský kraj

91,3

90,3

91,0

91,7

94,2

94,6

93,6

92,9

Plzeňský kraj

97,0

94,7

95,2

92,6

85,4

86,5

88,4

89,0

Středočeský kraj

93,6

91,0

93,8

93,2

92,5

89,6

87,9

88,2

Moravskoslezský kraj

81,5

84,9

83,2

83,8

85,3

82,2

84,3

86,9

Královéhradecký kraj

88,8

87,0

84,8

85,1

85,0

86,9

87,4

86,2

Zlínský kraj

79,7

80,6

81,3

81,3

84,9

86,0

83,6

84,5

Jihočeský kraj

89,8

90,6

90,3

86,5

83,6

85,8

85,0

84,4

Kraj Vysočina

82,2

83,7

83,7

83,9

80,3

82,2

80,8

82,1

Pardubický kraj

83,7

82,0

83,6

83,8

81,4

81,1

80,8

81,1

Ústecký kraj

82,7

82,2

81,9

80,5

80,1

83,8

81,1

80,0

Olomoucký kraj

78,2

75,2

73,8

74,0

74,6

75,5

76,0

76,5

Liberecký kraj

79,9

83,0

81,3

77,3

75,0

74,7

75,8

76,2

Karlovarský kraj

80,2

78,0

74,7

74,1

71,5

74,2

72,0

70,8

Sasko

74,2

73,6

74,5

74,8

72,7

73,8

72,9

73,1

DB Chemnitz

69,5

69,4

71,0

71,6

71,5

72,4

DB Dresden

77,8

76,7

76,1

76,5

75,7

76,9

DB Leipzig

75,6

75,4

77,4

77,1

77,3

79,5

není k dispozici

Zdroj: ČSÚ – regionální účty, Volkswirtschaftlichen Gesamtrechnungen der Länder (VGRdL)


7


Graf 1 – HDP na obyvatele podle vybraných krajů (ČR=100), 1995–2011 105 100 95 90 85 80 75 70 1995

1996

1997

ČR

1998

1999

ČR bez Prahy

2000

2001

2002

Ústecký kraj

2003

2004

2005

2006

Plzeňský kraj

2007

2008

2009

Karlovarský kraj

2010

2011

Liberecký kraj

Zdroj: ČSÚ – regionální účty

Ústecký kraj patří svou ekonomickou výkonností (měřenou HDP) mezi průměrně bohaté kraje v ČR. Oproti národnímu průměru, který je silně ovlivněn Prahou, dosahuje dlouhodobě zhruba 80 %. Vůči sousedním krajům Libereckému a Karlovarskému je jeho růst od roku 2005 dynamičtější. Pozitivní vývoj v roce 2009 je ale následován ekonomickým poklesem v posledních dvou letech, který je srovnatelný pouze s hospodářsky nejslabším Karlovarským krajem. To může být varovným signálem pro vývoj ekonomiky v dalších letech. Tabulka 2 – HDP na obyvatele v PPP (EU27=100), 2004–2010 Region

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Hlavní město Praha Jihomoravský kraj Středočeský kraj Královéhradecký kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Zlínský kraj Ústecký kraj Moravskoslezský kraj Kraj Vysočina Pardubický kraj Olomoucký kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Německo Sasko DB Chemnitz DB Dresden DB Leipzig

156,3 68,4 70,1 66,5 67,3 72,6 59,7 62 61 61,6 62,7 58,6 59,8 60,1 115 86 80 90 87

159,2 68,4 69 65,9 68,7 71,8 61,1 62,3 64,4 63,4 62,2 57 62,9 59,1 116 85 80 89 87

161,8 70 72,1 65,2 69,4 73,2 62,5 63 64 64,4 64,3 56,8 62,5 57,4 115 86 82 88 89

170,9 73,1 74,4 67,9 69,1 73,9 64,9 64,3 66,9 67 66,9 59 61,7 59,1 116 86 83 88 89

175,1 76,3 74,9 68,8 67,7 69,2 68,8 64,9 69,1 65 66 60,5 60,8 58 116 86 83 88 90

175,5 77,7 73,6 71,4 70,7 71,3 70,6 69 67,6 67,6 66,4 61,9 61,2 60,8 116 88 84 89 92

172,3 74,5 71,6 68,5 68 68 66,8 66,4 65,9 64,9 62,9 60,1 59,5 57,6 119

není k dispozici

změna v p.b. 16 6,1 1,5 2 0,7 -4,6 7,1 4,4 4,9 3,3 0,2 1,5 -0,3 -2,5 4 2 4 -1 5

Zdroj: ČSÚ – regionální účty, Eurostat


8


Sousední spolková země Sasko dosahuje zhruba 75 % ekonomické výkonnosti SRN, obdobně jako všechny nové spolkové země (kromě Berlína), přičemž u nich nedochází k dohánění tempa ekonomického růstu. Na rozdíl od některých hospodářsky slabých či strukturálně postižených regionů v ČR (Karlovarský, Liberecký ale i Ústecký kraj) však Sasko v dlouhodobém pohledu udržuje tempo růstu blízké národnímu průměru a nedochází k prohlubování divergenčních trendů. Ve vnitřní struktuře Saska patří k rozvinutějším regiony Leipzig a Dresden, nejslabší je naopak průmyslovější Chemnitz, který však spolu s regionem Leipzig dosahuje větší růstové dynamiky. Sasko v porovnání s Ústeckým krajem zaostává více za průměrnou národní ekonomickou výkonností1, jeho rozvinutost ve vztahu k průměru EU27 (měřeno HDP v PPP) je ale zhruba o 20 % vyšší. Většina českých regionů se stejně jako Ústecký kraj v posledních 8 letech přibližuje úrovni ekonomického rozvoje EU. Tento trend se ale v letech 2010 a 2011 obrátil a ČR i většina krajů kvůli pokračující ekonomické recesi na průměr EU ztrácí. HDP je základním ukazatelem využívaným pro hodnocení konkurenceschopnosti a ekonomické výkonnosti, na druhé straně je však vždy třeba mít na paměti faktory, které mohou tento ukazatel významně ovlivnit a snížit tak svým způsobem jeho vypovídací schopnost jako ukazatele ekonomické vyspělosti a životní úrovně obyvatel jednotlivých regionů. Výše regionálního HDP je ovlivněna například rozdílnou produktivitou realizovaných hospodářských aktivit. Významný je však také podíl obyvatel zapojených do tvorby ekonomické produkce. Ten může být zvýšen kladným saldem dojížďky za prací, a to nejenom z jiných oblastí Česka, ale také ze zahraničí. V následující analýze je tedy ukazatel HDP na obyvatele srovnán podle těchto faktorů, které mají významný dopad na celkové disparity regionálního HDP na obyvatele. Tabulka 3 – Regionální HDP a jeho dílčí složky, 2010 Region Hlavní město Praha Jihomoravský kraj Středočeský kraj Královéhradecký kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Zlínský kraj Ústecký kraj Moravskoslezský kraj Kraj Vysočina Pardubický kraj Olomoucký kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj

HDP (ČR=100)

Produktivita (ČR=100)

Míra ekonomické aktivity

216,5 93,6 89,9 86,1 85,5 85,4 84 83,4 82,8 81,5 79 75,5 74,8 72,3

191,6 94,2 87,2 87,3 84,4 82,9 87,2 89,5 88,1 81,9 80,7 80,8 75,8 71,6

62,2 58,1 59,7 57,5 58 59 56,8 57,5 56,7 58,1 57,5 55,7 58 61,7

Dojížďka v zaměstnanosti (%) 19,7 0,1 -11,9 -0,6 -2,0 -2,1 -0,4 -2,8 -1,6 -3,4 -2,9 -1,4 -2,7 -0,5

Zahraniční pracovníci v % 13,3 6,1 6,7 4,5 3,4 7,4 2,6 3,8 3,2 2,4 4,7 2,0 5,4 6,3

Poznámka: Produktivita – HPH na zaměstnanou osobu (dle VŠPS) Zdroj: ČSÚ – regionální účty, VŠPS, Cizinci v ČR

HDP Ústeckého kraje významně posiluje vysoká produktivita práce, která dosahuje 3. nejvyšších hodnot po Praze a Jihomoravském kraji. Příčinou je odvětvové zaměření zpracovatelského průmyslu 1

Tato disbalance je ale dána nesrovnatelnými rozvojovými podmínkami mezi západní a východní částí SRN. V rámci východních spolkových zemí jsou meziregionální rozdíly v ekonomické výkonnosti menší než v ČR. Dominance Berlína je nižší než v případě Prahy v ČR


9


v kraji, v kterém mají významný podíl kapitálově náročná odvětví s vysokou produktivitou (počítanou jako HPH/zaměstnanou osobu) – nadprůměrná produktivita těchto odvětví spočívá především ve vysoké výrobní automatizaci a menšímu využívání pracovní síly a také rychle rostoucích cenách koncových produktů, kterými jsou převážně suroviny a komodity sloužící k dalšímu zpracování. Je to především obor NACE 19, výroba rafinovaných ropných produktů, který měl v roce 2010 v ČR (regionální data nejsou dostupná) nejvyšší produktivitu práce – 1 590 tis. Kč/zaměstnance (průměr zpracovatelského průmyslu je 692,6 tis. Kč/zam.). Dalším oborem je NACE 20 – výroba chemických látek a přípravků, které je vůbec nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Ústeckém kraji – jeho produktivita dosahuje zhruba dvojnásobku celkové průměru zpracovatelského průmyslu. HDP kraje naopak oslabuje relativně vysoký podíl osob vyjíždějících za prací mimo kraj, což souvisí s vysokou nezaměstnaností a malým počtem volných pracovních míst v kraji a dobrou dostupností Prahy zejména pro obyvatele střední (Ústecko, Teplicko, Litoměřicko) a jižní (Lounsko, Mostecko, Chomutovsko) části kraje. Negativně na regionální HDP působí také nízká míra ekonomické aktivity kvůli nadprůměrně zastoupené mladé složce populace, která ještě nevstoupila mezi pracovní sílu a kvůli odchodu silnějších starších ročníků z trhu práce. Velmi nízká je míra ekonomické aktivity žen, která je druhá nejnižší mezi kraji Česka. Tabulka 4 – Struktura čistého disponibilního důchodu domácností (ČDDD) v krajích ČR, 2004–2011 Region

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

změna v p.b.

Hlavní město Praha Středočeský kraj Plzeňský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj Kraj Vysočina Královéhradecký kraj Liberecký kraj Zlínský kraj Pardubický kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj

134,5 108,4 100,1 97,8 96,7 93,9 96,3 95,2 93,0 94,0 88,6 91,9 92,3 88,8

132,6 106,8 99,8 98,0 96,8 93,8 97,7 94,7 94,2 95,4 90,8 90,8 91,3 88,7

134,7 107,1 98,2 95,8 97,9 94,2 97,4 94,3 96,9 94,4 89,0 91,6 90,4 89,4

132,2 107,3 99,1 98,2 96,4 95,0 96,9 93,5 96,7 94,8 90,1 92,1 89,5 87,7

129,6 106,1 98,9 98,6 97,6 95,6 97,6 92,5 95,3 94,7 92,6 92,2 88,2 88,4

128,3 107,7 98,2 98,5 96,1 94,9 98,5 93,5 93,8 94,9 91,6 92,2 90,5 89,9

132,8 109,0 98,3 98,7 94,3 94,3 95,6 94,4 92,2 91,9 90,9 89,5 90,0 89,7

131,3 108,6 98,6 97,0 95,1 94,7 94,4 94,0 93,5 93,0 92,7 90,6 90,2 89,8

-3,2 0,2 -1,5 -0,8 -1,6 0,8 -1,9 -1,2 0,5 -1,0 4,1 -1,3 -2,1 1,0


ČDDD je alternativním způsobem měření vyspělosti regionů. Zohledňuje zejména příjmy domácností (i sociální dávky a důchody) a oproti HDP více vypovídá o blahobytu a materiálním bohatství domácností v regionu. Pozice Ústeckého kraje je podle hodnot disponibilního důchodu horší než v případě HDP, byť rozdíly mezi kraji jsou mnohem menší. Relativně vyšší tvorba HDP se v Ústeckém kraji nepromítá do jeho užití pomocí disponibilních důchodů domácností. Příčinou jsou nejpravděpodobněji nižší ekonomická aktivita obyvatel a vyšší podíl nezaměstnaných, což působí na snížení ČDDD. Obdobně působí na předstih HDP před ČDDD v kraji vyšší koncentrace provozních přebytků firem, která posiluje tvorbu HDP a také vyšší míra investic v kraji, která je dána vysokým podílem průmyslu v regionálním hospodářství a investičně náročnými odvětvími jako je těžba, energetika a chemický průmysl. Příznivý je ale vývoj v čase, kdy nedochází k další divergenci a ČDDD se mírně přibližuje národnímu průměru.


10


1.2.2 Trh práce Problémy na trhu práce v Ústeckém kraji jsou dlouhodobé a vychází především ze zděděné hospodářské struktury a její restrukturalizace v posledních 20 letech. Míra nezaměstnanosti se stále drží vysoko nad průměrem ČR, i když dochází k jejímu postupnému snižování. Tempo jejího snižování je ale pomalejší než např. v obdobně strukturálně postiženém Moravskoslezském kraji. Nejvyšší míra nezaměstnanosti je ve správních obvodech ORP Rumburk, Varnsdorf, Litvínov a Most. Tabulka 5 – Obecná míra nezaměstnanosti v krajích ČR a v Sasku, 2004–2011 Region

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Hlavní město Praha Středočeský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Královéhradecký kraj Liberecký kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Karlovarský kraj Moravskoslezský kraj Ústecký kraj Německo Sasko DB Chemnitz DB Dresden DB Leipzig

3,9 5,4 5,8 5,7 7 6,8 6,6 6,4 8,3 12 7,4 9,4 14,5 14,5 10,5 19,4 19,5 18,7 20,1

3,5 5,2 5,1 5 5,6 6,8 4,8 6,5 8,1 10 9,4 10,9 13,9 14,5 11,3 18,7 17,8 18,3 20,5

2,8 4,5 4,6 5,1 5,5 5,3 5,4 7,7 8 8,2 7 10,2 12 13,7 10,3 16,6 16,2 16,2 17,9

2,4 3,4 3,7 3,3 4,4 4,6 4,2 6,1 5,4 6,3 5,5 8,2 8,5 9,9 8,7 14,4 13,6 13,3 17,2

1,9 2,6 3,6 2,6 3,6 3,3 3,9 4,6 4,4 5,9 3,8 7,6 7,4 7,9 7,5 12,9 12,1 12,3 14,7

3,1 4,4 6,3 4,3 6,4 5,7 7,7 7,8 6,8 7,6 7,3 10,9 9,7 10,1 7,8 12,4 12,3 12,0 13,2

3,8 5,2 5,9 5,3 7,2 6,9 6,9 7 7,7 9,1 8,5 10,8 10,2 11,2 7,1 11,3 11,4 10,4 12,4

3,6 5,1 5,2 5,5 5,6 6,4 7,1 7,2 7,5 7,6 7,6 8,5 9,3 9,9 5,9 9,4 8,7 8,8 11,3

změna v p.b. -0,3 -0,3 -0,6 -0,2 -1,4 -0,4 0,5 0,8 -0,8 -4,4 0,2 -0,9 -5,2 -4,6 -4,6 -10,0 -10,8 -9,9 -8,8

Pozn.: míra nezaměstnanosti dle mezinárodně platné definice ILO, odlišné od metodiky MPSV Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Graf 2 – Dlouhodobá nezaměstnanost jako podíl v celkové nezaměstnanosti (v %), 2006–2011 70 2006

2009

2011

60 50 40 30 20 10 0 EU 27

Česko

Ústecký

Moravskoslezský

Karlovarský

Sasko

Zdroj: ČSÚ, Eurostat


11


Situace na trhu práce není tak příznivá, jak by mohla napovídat data o ekonomické výkonnosti, které řadí Ústecký kraj k průměru ČR. Vysoký je také podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, který se sice postupně daří snižovat (skokové snížení v r. 2009 bylo dáno rapidním nárůstem aktuální nezaměstnanosti), stále je ale déle než rok bez práce 40 % nezaměstnaných. V saských regionech byla nezaměstnanost ještě kolem roku 2005 velkým problémem – kombinace stabilního ekonomického růstu, aktivní politiky zaměstnanosti a tvorby nových pracovních míst přinesla během osmi let její razantní snížení o 10 p.b. Je zde ale vyšší podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, který se na rozdíl od celkové nezaměstnanosti příliš nesnižuje a ukazuje na to, že velký podíl obyvatel se aktivně nezapojuje na trhu práce. Tabulka 6 – Aktuální vývoj registrované míry nezaměstnanosti, říjen 2010 – září 2012 Region

X. 10

I. 11

IV. 11

VII. 11

X. 11

I. 12

IV. 12

VII. 12

IX. 12

Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínsky Moravskoslezský Celkem ČR

4,0 6,9 6,8 7,1 10,2 12,8 9,8 7,0 8,2 8,7 9,4 10,6 9,6 11,4 8,5

4,1 7,9 8,9 8,4 11,7 14,1 10,5 8,4 10,1 11,0 10,9 13,0 10,9 12,5 9,7

4,0 7,0 7,4 7,1 10,3 13,0 9,8 7,2 8,3 9,0 9,6 11,3 9,5 11,4 8,6

4,0 6,9 6,8 6,7 9,7 12,5 9,4 6,9 7,7 8,5 9,2 10,4 8,9 10,9 8,2

4,0 6,6 6,4 6,3 9,4 12,3 9,1 6,6 7,3 8,1 8,8 10,0 8,5 10,5 7,9

4,0 7,4 8,3 7,4 10,4 13,6 9,9 8,0 9,0 10,0 10,3 11,9 9,7 11,7 9,1

4,0 6,9 7,3 6,5 9,9 13,2 9,5 7,4 7,9 8,7 9,5 10,8 9,1 11,2 8,4

4,3 6,8 7,0 6,4 10,0 13,1 9,6 7,1 7,6 8,4 9,3 10,1 8,8 11,1 8,3

4,4 7,0 7,0 6,3 10,1 13,2 9,6 7,4 7,7 8,5 9,4 10,3 9,1 11,4 8,4

změna v p.b. 0,4 0,1 0,3 -0,8 -0,2 0,4 -0,2 0,4 -0,5 -0,2 0,0 -0,3 -0,5 0,0 -0,1

Zdroj: MPSV

Graf 3 – Vývoj registrované míry nezaměstnanosti, čtvrtletně 10/2010 – 09/2012 (průměr ČR=100) 160 150 140 130 120 110 100 90 X.2010

I.2011

IV.2011 ČR

VII. 2011 Ústecký

X.2011

I. 2012

Karlovarský

IV.2012

VII. 2012

IX. 2012

Liberecký

Zdroj: MPSV

Data o registrované míře nezaměstnanosti (MPSV) jsou prakticky jedinými aktuálními daty o vývoji regionální ekonomiky. Rozdíly mezi kraji jsou v období posledních dvou let minimální, mírně poklesla nezaměstnanost v krajích, jejichž ekonomika se v období krize rychle a více propadla – Plzeňský a Berman Group – 2012

12


Pardubický, což značí jejich opětovné posilování a také v krajích, kterým se v poslední době ekonomicky daří – Zlínský. Míra nezaměstnanosti v Ústeckém kraji vykazuje v období posledních dvou let vysoké sezónní vlivy a mírně se oproti průměru ČR zvyšuje. Nejvyšší nezaměstnanost zůstává v ORP Most, nejrychleji roste v posledním roce v obvodu Chomutov a Ústí n/L.

1.2.3 Postavení Ústeckého kraje ve srovnání se Saskem a vybranými kraji Česka Následující podkapitola umožní v graficky přehledné podobě porovnat postavení Ústeckého kraje s okolními saskými a českými regiony v základních aspektech konkurenceschopnosti a makroekonomického vývoje. Graf 4 – Diamant socioekonomického postavení a jeho změny ve srovnávaných regionech 1 160 140 8

120 100

2

80 průměr

60 40

Ústecký kraj

20 7

3

0

Sasko Chemnitz Dresden Leipzig

6

4

5 1 Regionální HDP/obyvatele v PPS (2009, EU27=100) 2 Míra nezaměstnanosti (2010, EU27=100) 3 Podíl zpracovatelského průmyslu na hrubé přidané hodnotě (2009, EU27=100) 4 Produktivita práce – HPH/zaměstnance (2009, EU27=100) 5 Změna regionálního HDP/obyvatele v PPS (2009, EU27=100) 6 Změna míry nezaměstnanosti (2010, EU27=100) 7 Změna podílu zpracovatelského průmyslu na hrubé přidané hodnotě (2009, EU27=100) 8 Změna produktivity práce – HPH/zaměstnance (2009, EU27=100) Zdroj: Eurostat, VGRdL, ČSÚ – regionální účty, ECB

Graf porovnává stav ekonomiky v Ústeckém kraji a sousedních saských regionech v roce 2009 (2010) i vývojovou dynamiku mezi roky 2004 a 2009 (2010) s ohledem na vývoj v EU jako celku. Celkové tempo ekonomického růstu je v Ústeckém kraji mírně vyšší než v saských regionech – je srovnatelné s růstem v regionu Leipzig, ale vyšší než v regionech Chemnitz a zejména Dresden. Z podrobnějšího srovnání je patrné, že nejvíce je stav ekonomiky i její dynamika odlišná v Ústeckém kraji a v regionu Leipzig. Celkově pak německé regiony vykazují oproti Ústeckému kraji mírně větší dynamiku „pozitivních“ změn, i přestože výchozí úroveň jejich ekonomické rozvinutosti byla vyšší.


13




Podle dosaženého HDP/obyvatele zaostává Ústecký kraj výrazněji za průměrem EU (dosahuje pouze 66,4 %) ale i saskými regiony. Z pohledu vývojové dynamiky však roste Ústecký kraj i saské regiony (s výjimkou Dresden) rychleji než je průměr EU a dochází tak k jejich konvergenci.



Největší rozdíly oproti průměru EU vykazují srovnávané regiony v míře nezaměstnanosti – její úroveň je ve všech mírně nadprůměrná, ale v dlouhodobém pohledu má silně klesající tendenci, zejména ve všech saských regionech, kde došlo v předchozích 7 letech k více než 50% poklesu – pokles tu byl dokonce rychlejší než v celém Německu.



Zpracovatelský průmysl je v porovnání s EU nadprůměrně rozvinutý v Ústeckém kraji a v saských regionech Chemnitz a Dresden, naopak region Leipzig je méně průmyslový a je orientován spíše na služby. Paradoxně u něj však došlo k nejvyššímu nárůstu podílu zpracovatelského průmyslu na HPH.



Největší rozdíly panují mezi regiony v úrovni produktivity práce. Ústecký kraj dosahuje pouze 50 % průměru EU, zatímco saské regiony téměř 90 %. Ústecký kraj mírně znevýhodňuje metodika – produktivita je počítaná z HPH (nikoliv z celkové hodnoty produkce, jak ji počítá např. Eurostat), proto je odstup průmyslového Ústecka za Saskem i EU vyšší. I přesto ČR a její regiony výrazně zaostávají v produktivitě práce za Německem a EU. Ústecký kraj se díky vyššímu tempu růstu produktivity přibližuje úrovni EU i Saska, kde roste produktivita mírně podprůměrným tempem.

Graf 5 – Diamant socioekonomického postavení Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje, 2010 (ČR=100) ČR ULK KVK LBK

ČR ULK KVK LBK

1 160 120 6

2

80

Graf 6 – Diamant změny socioekonomického postavení Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje, mezi roky 2004–2010 (ČR=100)

6

40 0

5

3

4 1 HDP na obyvatele 2010 (ČR=100) 2 Míra nezaměstnanosti 2011 (ČR=100) 3 Čistý disponibilní důchod domácností 2010 (ČR=100) 4 THFK – průměr za roky 2009-10 (ČR=100) 5 Podíl zpracovatel. průmyslu na HPH 2010 (ČR=100) 6 Exportní výkonnost na obyvatele 2010 (ČR=100)

1 140 120 100 80 60 40 20 0

2

5

3

4 1 Změna HDP na obyvatele 2004-2010 (ČR=100) 2 Změna míry nezaměstnanosti 2004-2011 (ČR=100) 3 Změna ČDDD 2004-2010 (ČR=100) 4 Změna výše investic 2003-4/2009-10 (ČR=100) 5 Změna podílu ZP na HPH 2004-2010 (ČR=100) 6 Změna exportu na obyvatele 2004-2010 (ČR=100)

Zdroj: ČSÚ – regionální účty 2011, data exportu

Další porovnání na základě makroekonomických indikátorů a základních aspektů konkurenceschopnosti je provedeno mezi trojicí severočeských krajů – Ústeckým, Karlovarským, které společně


14


tvoří region soudržnosti Severovýchod a krajem Libereckým. Jejich společným znakem je kromě polohy v severní části ČR u hranic s Německem, také historicky nekompaktní osídlení, raný průmyslový rozvoj, který byl v případě Ústeckého a Karlovarského kraje ještě uměle posílen v období socialismu a z toho vyplývající stále silné postavení průmyslu a jeho rigidní struktura. Společnou charakteristikou všech tří krajů je rovněž vysoká míra urbanizace, která se váže na výše uvedené aspekty hospodářského rozvoje. Z uvedeného porovnání vybraných regionů lze usoudit, že ekonomická výkonnost řadí Ústecký kraj mezi Liberecký a Karlovarský, přičemž vývojová dynamika základních aspektů regionální konkurenceschopnosti dosahuje v případě Ústeckého kraje největších pozitivních změn. 

Ačkoliv souhrnná ekonomická výkonnost měřená HDP řadí všechny tři regiony do podprůměru v Česku, Ústecký kraj se svou dynamikou zejména v posledních 2 letech řadí k nejlepším.



Největší rozdíly panují v míře nezaměstnanosti – v Ústeckém kraji dochází dlouhodobě k jejímu snižování, v Karlovarském stagnuje na nadprůměrné úrovni. V Libereckém kraji však nebyl nárůst nezaměstnanosti z roku 2009 následován poklesem, ale spíše stagnací, což svědčí při obdobném růstu HDP a dobré výkonnosti zpracovatelského průmyslu o závažných problémech na regionálním trhu práce.



Vysoká investiční aktivita v Ústeckém kraji odpovídá výraznému podílu odvětví těžby a energetiky v krajském hospodářství – tvoří dlouhodobě 12–15% podíl na HPH i tržbách v kraji, v posledních 3 letech v souvislosti s krizí, která neměla na tyto obory tak velký dopad, se tento podíl ještě zvýšil.



Tomu odpovídá i menší podíl zpracovatelského průmyslu na tvorbě HPH v Ústeckém kraji – pokud však k němu přičteme těžbu i energetiku, dostaneme obdobnou hodnotu jako v případě kraje Libereckého.



Exportní výkonnost všech tří krajů je podprůměrná, navíc roste pomalejším tempem než v ostatních krajích Česka. To zřejmě souvisí s povahou průmyslových aktivit v Ústeckém a Libereckém kraji, které jsou zaměřeny více na domácí trh a také některými výrazně exportně orientovanými kraji (STC, PLZ, PAK), které táhnou celkovou intenzitu vývozu v ČR nahoru.


15


1.3 Struktura a specializace ekonomiky Ústeckého kraje Struktura hospodářství Ústeckého kraje je velmi specifická a odlišná od národního průměru zejména vysokým podílem těžby a energetiky, který dohromady tvoří více než 16 % HPH a dlouhodobě neklesá, naopak v období krize a poklesu ekonomické výkonnosti dokonce roste a během posledních 8 let se jeho podíl zvýšil o více než 4 %. V Ústeckém kraji tak je lokalizována více než čtvrtina těžebního průmyslu a téměř pětina energetiky z celého Česka.

1.3.1 Strukturální charakteristiky hospodářství Graf 7 – Struktura tvorby hrubé přidané hodnoty podle hlavních hospodářských sektorů, 2010

ČR

Ústecký kraj 0%

20%

40%

zemědělství a lesnictví stavebnictví, zásobování vodou, odpady služby

60%

80%

100%

těžba a energetika zpracovatelský průmysl


Graf 8 – Změna sektorové struktury HPH mezi roky 2002 a 2010, v procentních bodech 6 4 2 Ústecký kraj

0

ČR

-2 -4 zemědělství a lesnictví

těžba a energetika

stavebnictví, zpracovatelský zásobování průmysl vodou, odpady

služby


Tato orientace, která vychází historicky z přírodního bohatství a byla za socialismu uměle podporována, neumožnila větší rozvinutí zpracovatelského průmyslu, který tvořil v roce 2010 pouze 21,7 % HPH v krajském hospodářství, což je podprůměrná hodnota v porovnání s ČR (bez započtení Prahy), kde zpracovatelský průmysl tvoří 28,9 % HPH. Propad zpracovatelského průmyslu byl v Ústeckém kraji mezi roky 2007–2009 značný, podíl na celkové vytvořené HPH se snížil o 7 p. b., i v absolutní hodnotě došlo k poklesu téměř o 12 mld. Kč. Ústecký kraj byl ale paradoxně jediným regionem v ČR, kde během období krize nedošlo k poklesu celkové vytvořené HPH. Výpadek ve zpracovatelském průmyslu byl kompletně nahrazen zvýšenou produkcí jiných odvětví, především


16


sektorem výroby a rozvodu elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, těžbou a stavebnictvím (podrobněji v dalším textu). Graf 9 – Pozice hlavních ekonomických odvětví v Ústeckém kraji podle produktivity a LQ HPH, 2010 1,4

A Zemědělství, lesnictví a rybářství

D

B Těžba a dobývání

1,2

C Zpracovatelský průmysl

J I

1,0

P O

A

Produktivita (ČR=1)

Q

C

0,8

L

K

D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla

B

E Zásobování vodou; odpady

F

F Stavebnictví G Velkoobchod a maloobchod

H

M

0,6

E

H Doprava a skladování

G

I Ubytování, stravování a pohostinství

N

J Informační a komunikační činnosti

0,4

K Peněžnictví a pojišťovnictví L Činnosti v oblasti nemovitostí

0,2

M Profesní, vědecké a technické činnosti N Administrativní a podpůrné činnosti O Veřejná správa a obrana; soc. zabezpečení

0,0 0,0

1,0

2,0

3,0

4,0

P Vzdělávání

Lq hrubé přidané hodnoty Q Zdravotní a sociální péče

Zdroj: ČSÚ – regionální účty a VŠPS

Graf 9 jednoznačně potvrzuje specializaci krajského hospodářství v odvětvích těžby, energetiky, v oblasti zásobování vodou a činnostech souvisejících s odpady a ve stavebnictví. Také produktivita v těchto oborech (kromě stavebnictví) je vyšší než průměr v ČR. Zpracovatelský průmysl jako nejvýznamnější odvětví podle tvorby HPH i zaměstnanosti dosahuje v kraji nízké produktivity. Příznivě se vyvíjí progresivní odvětví informačních a komunikačních technologií, kde dochází v posledních šesti letech k relativnímu i absolutnímu růstu tvorby HPH, který je doprovázen i vzrůstajícím počtem zaměstnanců a nadprůměrnou produktivitou. Celkově však ve struktuře služeb v kraji převažují veřejné služby nad komerčními. Podrobná data o vývoji zaměstnanosti a tržeb v dílčím členění zpracovatelského průmyslu jsou dostupná pouze za subjekty s více než 100 zaměstnanci se sídlem v kraji, a proto jsou následující výsledky pouze hrubým obrazem specializace zpracovatelského průmyslu – pro jeho přesnější analýzu je potřeba pracovat s daty za individuální subjekty. Navíc v roce 2009 došlo ke změně publikovaných dat – místo dříve požívaného členění OKEČ jsou data o zpracovatelském průmyslu rozdělena podle mezinárodně platného členění NACE, které je podrobnější než OKEČ. Každý rok se také mění počet subjektů v jednotlivých kategoriích zpracovatelského průmyslu (kvůli omezení na subjekty s min. 100 zaměstnanci). Proto nemusí být vývojové porovnání na základě těchto dat absolutně přesné, pro zachycení základních trendů však postačí.


17


Graf 10 – Struktura zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, ČR a Ústecký kraj, 2010 100%

Opravy a instalace strojů a zařízení Ostatní zpracovatelský průmysl

90%

Výroba nábytku Výroba ostatních dopravních prostředků

Automotive 80%

Výroba motorových vozidel Výroba strojů a zařízení j. n.

70%

Strojírenství

Výroba elektrických zařízení Výroba počítačů, elektron. a optických přístrojů Výroba kovových a kovodělných výrobků

60%

Výroba základních kovů, hutnictví Výroba ost. nekovových minerálních výrobků

50%

Výroba pryžových a plastových výrobků Výroba farmaceutických výrobků přípravků

40%

Výroba chemických látek a přípravků

Sklo, keramika, porcelán

Tisk a rozmnožování nahraných nosičů

30%

Výroba papíru a výrobků z papíru Zpracování dřeva

20%

Chemie

Výroba usní a souvisejících výrobků Výroba oděvů Výroba textilií

10%

Výroba nápojů Výroba potravinářských výrobků

0% Ústecký kraj

ČR

Nejvýznamnější odvětví zpracovatelského průmyslu v Ústeckém kraji NACE ZP 29 Výroba motorových vozidel

Podíl na zaměstnanosti v % 12,9

Lq zaměstnanosti 0,68

23 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

12,3

2,28

20 Výroba chemických látek a přípravků

11,9

4,16

28 Výroba strojů a zařízení

11,2

1,04

27 Výroba elektrických zařízení

9,8

1,12

Pozn.: zahrnuty pouze podniky s více než 100 zaměstnanci se sídlem v kraji Zdroj: ČSÚ – statistická ročenka 2011

Nejvýznamnějším odvětvím zpracovatelského průmyslu v Ústeckém kraji je automobilový průmysl (podobně jako zhruba v polovině krajů ČR), jeho koncentrace v regionu je ale v porovnání s Českem nižší. Naopak výrazně je kraji koncentrován chemický průmysl (zejména díky rafinérii v Záluží a chemickému zpracovatelskému průmyslu v Ústí nad Labem a Lovosicích), výroba ostatních nekovových minerálních výrobků – především sklářství a výroba stavebních hmot. Nadprůměrně je v kraji koncentrován také papírenský průmysl, který ale tvoří menší podíl na krajském zpracovatelském průmyslu. Všechna tato odvětví patří mezi energeticky nejnáročnější průmyslové obory, což se projevuje na vyšších rizicích negativního vlivu na životní prostředí i snižující se konkurenceschopností. Významnými odvětvími jsou v krajské ekonomice také strojírenství a elektrotechnický průmysl. Celkově zpracovatelskému průmyslu v Ústeckém kraji chybí hlavní hnací odvětví, které má většina ostatních regionů ČR. V kraji tímto oborem není dílčí odvětví


18


zpracovatelského průmyslu, ale sektor těžby a energetiky – oba obory mají vyšší zaměstnanost než jakékoliv jiné průmyslové odvětví a dohromady tvoří pouze o 5 % méně HPH v regionální ekonomice než celý zpracovatelský průmysl. Tabulka 7 – Nejvýznamnější exportní položky v Ústeckém kraji (SITC3), podíl na celkovém exportu v %, 2003–2010 SITC Název

2003

2005

2007

2009

2010

změna v p.b.

334

Oleje ropné, oleje z nerostů živičných, odpadní oleje

5,61

4,42

4,33

4,66

8,42

2,81

784

Díly a příslušenství vozidel motorových

3,30

3,35

6,34

6,62

7,43

4,13

664

Sklo

8,47

6,56

6,52

6,94

6,08

-2,39

821

Nábytek a díly, žíněnky, matrace aj. nábytek čalouněný

8,52

6,04

4,77

4,74

4,16

-4,35

679

Roury, trubky, profily duté, fitinky železné, ocelové

1,16

4,46

5,55

4,27

4,00

2,84

641

Papír a lepenka

5,40

4,08

4,35

3,43

3,83

-1,57

571

Polymery etylénu v prvotní formě

3,17

4,75

3,90

3,60

3,72

0,55

776

Elektronky, rentgenky, diody, tranzistory ap., díly

0,01

0,12

0,90

2,19

3,13

3,12

778

Přístroje elektrické jn. (baterie, žárovky ap.)

3,54

4,90

3,93

4,05

2,91

-0,63

574

Polyacetáty, polyetery a pryskyřice epoxidové

1,06

1,92

2,74

2,35

2,61

1,55

575

Hmoty plastické ostatní v prvotních formách

1,25

1,85

1,31

1,56

2,23

0,99

773

Prostředky k rozvodu elektrické energie jn.

2,19

4,78

2,63

1,79

2,09

-0,10

Zdroj: ČSÚ – data exportu

Podrobná data o exportu na SITC3 potvrzují předchozí zjištění o specializaci krajské ekonomiky. Ve vývozu tvoří největší podíl produkty chemického průmyslu, automotive, elektrotechnického a sklářského průmyslu. Export v souhrnnějším členění SITC2 opět ukazuje, že v kraji chybí nějaké dominantní odvětví – nejvýznamnější skupina Elektrických zařízení a spotřebičů (SITC 77) tvoří pouze 11 % celkové hodnoty exportu, což je mezi kraji v ČR nejnižší číslo. Vzájemné porovnání klíčových specializací ve zpracovatelském průmyslu Saska a Ústeckého kraje může být přínosné pro potenciální vzájemnou spolupráci firem např. v oblasti VaV i pro pochopení společných těsných exportních vazeb (zboží z ČR tvoří 14% podíl na saském dovozu, z toho nezanedbatelná část pravděpodobně pochází z Ústeckého kraje). Tabulka 8 – Nejvýznamnější odvětví zpracovatelského průmyslu v Sasku, podíl na celkové zaměstnanosti ve ZP, 2009 Odvětví Výroba kovových a kovodělných výrobků Výroba strojů a zařízení Výroba motorových vozidel Výroba potravinářských výrobků Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů Výroba elektrických zařízení Výroba pryžových a plastových výrobků Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

Sasko

Chemnitz

Dresden

Leipzig

15,3 14,9 10,4 7,1 5,9 5,2 4,8 4,8

20,6 13,9 16,2 5,0 2,9 5,9 3,8 2,6

12,6 16,2 2,4 7,3 10,8 4,7 6,6 6,1

7,8 14,5 13,2 12,0 2,8 4,4 3,7 7,7

Zdroj: Eurostat

Ústecký kraj byl se Saskem historicky hospodářsky spjat (severní Čechy byly první oblastí, kam pronikla průmyslová revoluce právě ze Saska), což se projevuje i na podobné struktuře průmyslu. Sice již menší, ale stále významný podíl tvoří v hospodářství Saska výroba skla a porcelánu (zejména v regionu Leipzig a Dresden) a textilní průmysl (Chemnitz). Ve struktuře ale dominují strojírenství,


19


kovodělný průmysl a automotive – zajímavé jsou značné rozdíly mezi jednotlivými saskými kraji, které odpovídají odlišným regionálním hospodářským specializacím. Obecně platí, že v regionu Chemnitz převažují spíše tradiční, těžší průmyslové obory, v Drážďanech sofistikovanější strojírenství a výroba elektroniky, v Lipsku pak lehčí, moderní formy průmyslu a také služby.

1.3.2 Restrukturalizace průmyslu v Ústeckém a Moravskoslezském kraji Průmysl v Ústeckém kraji a zejména jeho těžké formy koncentrované v pánevní oblasti (těžba, energetika, chemie) byly v období socialismu uměle podporovány. Vedle toho v různých částech kraje existovaly dlouhodobě se vyvíjející specializace ve výrobě skla, textilu a keramiky. Po roce 1989 dochází k postupné restrukturalizaci průmyslu a rozvoji jeho nových forem. Restrukturalizace byla a je sycena především vysokou energetickou náročností stávajících oborů, negativními vlivy na ŽP a zvýšenou konkurencí ze strany zemí s nižšími výrobními náklady. Katalyzátorem pro tyto procesy jsou především přicházející PZI. Graf 11 – Srovnání dynamiky základních makroekonomických ukazatelů v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, rok 1995=100 260 240 220 200 180 160 140 120 100 80 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 ULK HDP

MSK HDP

ULK nezaměstnanost

MSK nezaměstnanost


Tato podkapitola porovnává průběh restrukturalizace průmyslu v posledních 15 letech v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, které jsou si v mnohých aspektech podobné. Cílem je zodpovědět tyto otázky: 

Jak rychle a v jaké míře dochází k restrukturalizaci průmyslu – útlumu starých průmyslových odvětví a rozvoji nových forem?



Jaká nová odvětví zpracovatelského průmyslu jsou v obou regionech rozvíjena?



Jak se mění v průběhu restrukturalizace význam průmyslu v hospodářství kraje?

Jako stará, tradiční průmyslová odvětví byla identifikována: 

Ústecký kraj: těžba a dobývání, energetika, chemický průmysl, výroba ostatních nekovových minerálních výrobků (sklo, keramika, porcelán, stavební hmoty), hutnictví a kovodělný průmysl


20




Moravskoslezský kraj – hutnictví a kovodělný průmysl, těžba a dobývání, energetika

Pozn.: Používáme veřejně dostupná data z ČSÚ, která se týkají podniků s více než 100 zaměstnanci – jde tedy o hrubé zhodnocení a zachycení hlavních trendů v čase. Vzhledem k postavení těžby a energetiky mimo zpracovatelský průmysl jsou podíly všech odvětví vztahovány k výkonům průmyslu jako celku (NACE B+C+D). Graf 12 – Vývoj zaměstnanosti ve vybraných dílčích odvětvích průmyslu v Ústeckém kraji, podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v kraji (v %), 1998–2010 50

Ústecký kraj 40

30

20

10

0 1998

2001

2003

2005

2007

Těžba

Energetika

Chemie

Sklo, porcelán, keramika

Hutnictví+kovodělný pr.

Ostatní ZP

2009

2010

Zdroj: ČSÚ – Statistické ročenky, časové řady ukazatelů průmyslu

Graf 13 – Vývoj zaměstnanosti ve vybraných dílčích odvětvích průmyslu v Moravskoslezském kraji, podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v kraji (v %), 1998–2010 60 50 40 30 20 10 0 1998

2001 Těžba

2003 Energetika

2005

2007

Hutnictví+kovodělný pr.

2009

2010

Ostatní ZP

Zdroj: ČSÚ – Statistické ročenky, časové řady ukazatelů průmyslu

Snižování zaměstnanosti v tradičních nezpracovatelských průmyslových odvětvích těžby a energetiky probíhalo v Ústeckém kraji rychleji než v kraji Moravskoslezském. To je také jednou z příčin horšího makroekonomického vývoje v Ústeckém kraji. V Moravskoslezském kraji se naopak výrazně snížil podíl hutnictví, kde však došlo kromě omezování výroby také k výraznému nárůstu


21


produktivity (patrně zejména v souvislosti s přílivem PZI do největších podniků a modernizacím výrobních technologií a firemních procesů). Tabulka 9 – Lokalizační kvocienty zaměstnanosti ve vybraných průmyslových odvětví v MSK a ULK, 1998–2010 Ústecký kraj

1998

2001

2003

2005

2007

2009

2010

změna v p.b.

Těžba Energetika Chemie Sklo, porcelán, keramika Hutnictví a kovodělný průmysl

3,85 2,18 4,66 1,33 1,78

3,46 2,26 4,20 1,30 2,05

3,25 2,35 4,10 1,58 2,30

3,23 2,23 3,95 1,51 1,71

3,33 2,35 4,00 1,55 1,93

2,70 1,94 3,52 1,88 1,66

2,55 1,83 3,77 2,07 1,79

-1,30 -0,35 -0,89 0,75 0,02


1998

2001

2003

2005

2007

2009

2010

změna v p.b.

Těžba Energetika Hutnictví a kovodělný průmysl

3,19 1,56 7,27

3,05 1,62 6,95

3,35 1,72 6,69

3,75 1,80 6,03

3,58 1,74 5,40

3,57 1,17 5,22

3,38 1,11 5,22

0,19 -0,46 -2,05

Zdroj: ČSÚ – Statistické ročenky

V Ústeckém kraji naopak neklesá význam ostatních tradičních zpracovatelských oborů (chemie, kovodělný průmysl, sklo, keramika, stavební hmoty). Ty se podařilo z větší části restrukturalizovat hlavně díky PZI a jejich akvizicím stávajících podniků a novým investicím. Proto zde ostatní „nová“ odvětví zpracovatelského průmyslu zaznamenala nepatrně nižší nárůst podílu na zaměstnanosti. Výše uvedené trendy potvrzují i lokalizační kvocienty, které znázorňují posilování pozice některých zpracovatelských odvětví průmyslu v Ústeckém kraji oproti situaci v celé ČR a naopak výrazné snížení zaměstnanosti v hutnictví a kovodělném průmyslu v kraji Moravskoslezském.

Graf 14 – Vývoj tvorby HPH v průmyslových odvětvích v ULK, 1995–2010, podíl v % 45 40

50

Ústecký kraj

40

30 22,1 25

35 25,1

25,9

26,7

25,1

27,7

27,7

20,921,7

30 25

20

29,8

32,1

29,8

29,1

28,2

3,7

3,7

4 4,3

20 8,9 6,4

10 5


45

35

15

Graf 15 – Vývoj tvorby HPH v průmyslových odvětvích v MSK, 1995–2010, podíl v %

9

0

7

6,3

6,5

7,7

8

7,8

5,8

5,2

4,3

4,2

4,8

11,910,8

95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 těžba

energetika

zpracovatelský průmysl

33,7

27,127,9

3,5

3,2

5,2 4,8

5,9

5,5

5,1 5,6

15 10

5,1 5,3

33,7

5

4,7 7,3

3,7 6,2

0

4,9

4,9

95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 těžba

energetika

zpracovatelský průmysl


Příspěvek k výkonnosti regionální ekonomiky je možné sledovat pomocí tvorby HPH, která ale není regionálně publikována za dílčí odvětví zpracovatelského průmyslu. Data jsou členěna pouze podle hlavních tříd NACE. Zřejmý je rozdíl v tempu útlumu těžby mezi oběma kraji, který je v Ústeckém kraji


22


vyšší. Výpadek těžby je zde ale nahrazen nárůstem tvorby HPH v energetice, která svůj podíl výrazně zvyšuje. To je dáno zejména výraznými investicemi do modernizací elektráren v regionu (projevuje se i na vysoké míře THFK v kraji) a vzrůstající produkcí elektrické energie i jejím exportem v posledních cca 8 letech. V Moravskoslezském kraji v uplynulých 15 letech podíl těžby a energetiky na tvorbě HPH i přes snižování zaměstnanosti neklesá a zůstává v součtu kolem 10 %, což ukazuje na zvyšující se produktivitu v těchto odvětvích. Ekonomická krize se projevila z mnoha důvodů více na výkonech zpracovatelského průmyslu než v odvětví těžby a energetiky. V obou krajích byl propad tvorby HPH ve zpracovatelském průmyslu v roce 2009 a 2010 vyšší než v ostatních krajích ČR, kde činil v průměru 2-3 %. Graf 16 – Vývoj zaměstnanosti v nově rozvíjejících se odvětvích ZP v Ústeckém kraji (podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v %), 1998–2010 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 1998

Ústecký kraj

2001

2003

Výroba dopravních prostředků

2005

2007

Elektrotechnika a elektronika

2009

2010

tradiční průmyslové obory

Poznámka: Do odvětví výroby dopravních prostředků je zahrnuta výroba motorových vozidel (NACE29) a Výroba ostatních dopravních prostředků (NACE 30); pouze pro podniky se 100+ zaměstnanci se sídlem v kraji Zdroj: ČSÚ – statistické ročenky 2001-2011

Graf 17 – Vývoj zaměstnanosti v nově se rozvíjejících odvětvích ZP v Moravskoslezském kraji (podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu v %), 1998–2010 40 35 30 25 20 15 10 5 0 1998

2001

2003

2005


2007

2009

2010

tradiční průmyslové obory

Poznámka: Do odvětví výroby dopravních prostředků je zahrnuta výroba motorových vozidel (NACE29) a Výroba ostatních dopravních prostředků (NACE 30); pouze pro podniky se 1v 00+ zaměstnanci se sídlem v kraji Zdroj: ČSÚ – statistické ročenky 2001-2011

Klíčovým novým rozvojovým odvětvím zpracovatelského průmyslu, které vykrývalo propad v tradičních průmyslových oborech, byl v obou krajích automotive. V Ústeckém kraji se podobně progresivně vyvíjel elektrotechnický a elektronický průmysl. Do velké míry k tomu přispěly nové


23


zahraniční investice, které do těchto odvětví v krajích směřovaly – (viz tabulka 10). Celkem bylo v Ústeckém kraji podpořeno 112 projektů v hodnotě přes 100 mld. Kč, které vytvořily přes 22 tisíc nových pracovních míst. To je po Středočeském kraji nejvíce ze všech regionů ČR. Z toho zhruba třetina investic i nově vytvořených pracovních míst byla realizována v odvětví výroby dopravních prostředků. Elektrotechnický a elektronický průmysl tvořil pouze 10 % všech investic, ale vytvořil také téměř třetinu celkových nových pracovních míst. Koncentrace PZI podpořených CzechInvestem do odvětví výroby dopravních prostředků byl v Moravskoslezském kraji ještě vyšší než v Ústeckém. Tabulka 10 – PZI do rozvíjejících se odvětví zpracovatelského průmyslu v ULK a MSK, 1998–2012 počet projektů

ULK

MSK

investice

nově vytvořená místa

počet

podíl v %

mil. Kč

podíl v %

počet

podíl v %


35

30,2

34 350

33,7

7 540

33,6

Elektronika, elektrotechnika

9

7,8

10 361

10,2

6 901

30,8

Celkem

116

100

101 852

100

22 418

100


32

33,7

58 514

63,6

11 539

64,6

Celkem

95

100

92 011

100

17 864

100

Zdroj: CzechInvest – databáze pobídek, stav k 15. 8. 2012

Většina největších zahraničních investorů podpořených státními pobídkami v nově se rozvíjejících oborech, a nejen v nich, přišla do Ústeckého kraje v období 2001–2006. V tomto období procházelo Česko rychlým hospodářským růstem a kraj se tedy spíše „svezl“ na vlně modernizace a internacionalizace českého zpracovatelského průmyslu taženého atraktivitou české ekonomiky a vládními pobídkami. Nejčastěji se jednalo o japonské a německé společnosti. Naopak v Moravskoslezském kraji téměř dvě třetiny všech zahraničních investic proběhlo až mezi roky 2005-2008. Hlavním důvodem byla investice Hyundai, která tvořila více než 1/3 všech podpořených investic (34 mld. Kč). Spolu s firmou Hyundai přišla řada dalších subdodavatelských firem v automotive i v navazujících odvětvích, čemuž odpovídá i vysoký podíl investic pocházejících z Jižní Koreje (tvoří více než 50 %). Investice do odvětví automotive se v Moravskoslezském kraji projevily i v rychleji se zvyšujícím podílu tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu (viz graf 16) a zvýraznily a prodloužily dynamický ekonomický rozvoj kraje, který probíhal od roku 2003 a umožnili regionu lépe projít krizovým obdobím let 2008 a 2009.

1.3.3 Internacionalizace ekonomiky Hlavním tahounem ekonomického růstu v Česku a jeho regionech během posledních 10 let byly především výrobní pobočky zahraničních společností a zapojení místních firem do globálních produkčních sítí. Intenzita přílivu zahraničních investic se v jednotlivých krajích ČR lišila (viz graf níže). Příčinou byla odlišná atraktivita regionálních ekonomik – odvětvová struktura zpracovatelského průmyslu, dostatek atraktivních domácích firem vhodných pro vstup zahraničního investora, disponibilní plochy pro tzv. greenfields investice, vzdělanostní struktura lidských zdrojů, systém státních pobídek atd.


24


Graf 18 – Stav PZI na obyvatele v krajích Česka (v Kč), 2002–2010 250 000 2002

2004

2007

2010

200 000

150 000

100 000

50 000

0 STC

LBK

JHM

MSK

JHC

PLZ

ULK

ČR bez Prahy

PAK

VYS

HKK

ZLK

KVK

OLK

Pozn.: v grafu není pro větší přehlednost uvedena hodnota pro Prahu Zdroj: ČNB – statistiky PZI

V Ústeckém kraji byl vysoký stav PZI již kolem roku 2000, kdy do kraje díky štědrým pobídkám a vyšší nezaměstnanosti přicházely významné investice. Další vlna PZI do kraje směřovala mezi roky 2004 a 2007. Data z ČNB bohužel neumožňují regionální odvětvové členění investorů, a proto je nutné si vypomoci daty z agentury CzechInvest. Největší investice zahraničních společností (měřeno počtem nových pracovních míst a výší celkových investic) se realizovaly v Ústeckém kraji v odvětví výroby dopravních prostředků, elektronickém a elektrotechnickém průmyslu, strojírenství a chemickém průmyslu. Pokles zájmu zahraničních investorů o lokalizaci svých aktivit na území ČR se týká v posledních čtyřech letech většiny krajů. Příčinou je nejen ekonomická krize a obecně pokles investic, ale také situace, kdy Česko postupně vyčerpává svou konkurenční výhodu založenou na nízkých cenách vstupů (mzdy, energie ad.) a relativně dobře (zejm. technicky) kvalifikované pracovní síle, která byla hlavním motorem příchodu zahraničních investorů v posledních 10–15 letech. V budoucnu bude Česko stále více soupeřit s ekonomicky rozvinutějšími státy a regiony o investice kvalitativně vyšší, realizující v hostitelské ekonomice znalostně náročnější aktivity. Tito investoři zohledňují při svém rozhodování více jiné aspekty – zejména dostupnost vysoce kvalifikované pracovní síly v potřebných oborových specializacích, místní znalosti a kompetence, dostupnost kvalitních a specializovaných dodavatelů a poskytovatelů služeb, kvalitu institucionálního prostředí a další faktory. Klíčem k vyššímu ekonomickému růstu bude pro Ústecký kraj i ostatní regiony Česka, které čelí postupnému přechodu ke znalostní ekonomice, kromě nutnosti využít endogenní potenciál také přilákání těchto zahraničních investorů s kvalitativně vyšší úrovní. Druhým způsobem jak u PZI maximalizovat pozitivní dopady do regionální ekonomiky (a značně obtížnějším) je tzv. upgrading u již usídlených investorů – tedy jejich posun na vyšší pozice v globálních produkčních sítích (GPS). Pozice v GPS totiž zásadně ovlivňuje míru autonomie místní pobočky, možnosti strategického rozhodování, samotnou přítomnost a intenzitu a povahu výzkumných a vývojových aktivit, technologickou náročnost výroby a také možné riziko uzavření Berman Group – 2012

25


závodu v případě krize. Jednotlivá patra, na kterých jsou firmy zapojeny do GPS, lze charakterizovat na příkladu hierarchizované struktury automobilového průmyslu: Box 1: Dodavatelsko - výrobní vazby podle automobilového průmyslu Finální výrobci jsou na konci produkčního řetězce a jsou zodpovědní za výrobu a montáž finálních výrobků určených pro konečné spotřebitele. 2

Tier-1 dodavatel vyrábí celé systémy či jednotlivé moduly, které dodává přímo konečnému výrobci . Za systémy a moduly se považují díly nebo celé skupiny dílů tvořící jednu technologickou a funkční jednotku. Tier-1 dodavatel participuje na samotném (výzkumu a) vývoji výrobku a jeho inovacích, výrobek skládá a dodává. Příkladem může být montáž přístrojové desky, pedálový modul či kolový systém. Tento typ dodavatelů může mít i významný globální rozsah – dodávat finálnímu výrobci ve všech jeho globálních lokalitách. Díky přesunu velké části vývoje a inovačních aktivit od konečného výrobce na tyto dodavatele vzniká mezi konečným výrobcem a tier-1 dodavatelem vzájemná závislost, která jim samozřejmě oproti dalším typům dodavatelů zvětšuje manévrovací a vyjednávací prostor. Tier-2 dodavatelé vyrábí díly složené z jiných součástek. Jedná se sice o poměrně specializované výrobky, které však netvoří tak velkou přidanou hodnotu, respektive nedosahují takové složitosti jako výrobky u kategorie předešlé. Výrobek je často součástí většího systému či modulu. Po dodavateli tohoto patra jsou vyžadovány inženýrské dovednosti zaměřené na výrobní proces výrobku s cílem splnit požadovaná kritéria na kvalitu, cenu a flexibilitu. Tyto díly jsou dodávány buď přímo finálnímu výrobci či dodavateli prvního patra; záleží na typu výrobku. Tier-3 dodavatel vyrábí jednoduché díly a součástky s nízkou přidanou hodnotou, z kterých se nejčastěji skládají jednotlivé složitější prvky (komponenty a celky). Příkladem je pryžové těsnění, dráty, hadice a jiné spojovací materiály, válcování plechů, polotovary či tepelné a izolační materiály. Dalším příkladem jsou jednouché výrobky, které nemají přímou vazbu na konečný výrobek (př. obaly, nástroje, palety atd.). I tyto díly a výrobky mohou být nicméně dodávány přímo finálnímu výrobci. Výrobky jsou nejčastěji vyráběny podle přesné dokumentace dodané zákazníkem (odběratelem) a po tomto typu dodavatelů nejsou vyžadovány dovednosti a schopnosti zvyšující přidanou hodnotu výrobku, naopak významným kritériem úspěchu je cena při dodržení požadované kvality. Na tento typ dodavatelů je také vyvíjen největší tlak, je zde často nejsilnější konkurence a vzhledem k nízké přidané hodnotě a absenci specifického know-how mohou být jednodušeji nahrazeni.

Informace o pozici firem v GPS jsou spolu se znalostní a technologickou náročností základními faktory ovlivňujícími kvalitu a sofistikovanost výrobních aktivit firem ve zpracovatelském průmyslu. Tyto informace nelze v dostatečně přesné podobě získat „od stolu“ a podrobnější poznatky z této oblasti o podnicích v kraji přinesly až rozhovory v rámci terénního šetření. K hrubé analýze v této části proto byla využita data z odvětvové databáze dodavatelů, kterou spravuje CzechInvest, a která rozlišuje uvedené pozice v GPS. Cílem je vytvořit základní obraz firem v klíčových oborech zpracovatelského průmyslu v kraji z pohledu jejich zapojení do GPS a poukázat na kvalitativní rozdíl v investicích v Ústeckém kraji oproti situaci v ostatních částech ČR. Jako druhý region pro benchmark byl vybrán Jihomoravský kraj, který je dlouhodobě úspěšný v získávání zahraničních investorů, kteří zde lokalizují ve větší míře sofistikovanější aktivity a jsou tu často přítomny i vyšší podnikové funkce (často i VaV aktivity). Navíc podle dat z ČNB zaznamenal Jihomoravský kraj v posledních 4 letech nejvyšší nárůst přílivu PZI mezi kraji ČR.

2

Tento typ dodavatelů se v literatuře také často označuje jako modulární či systémový dodavatel.


26


Tabulka 11 – Investice zahraničních investorů podpořené CzechInvestem v Ústeckém a Jihomoravském kraji podle oboru působení, 1998–2012 Ústecký kraj Obor

počet

mil. Kč

Jihomoravský kraj

vytvoř. prac. místa

počet

Dřevozpracující elektronický + elektrotechnický gumárenský + plastikářský chemický + farmaceutický Kovozpracující Ostatní Papírenský Potravinářský Sklářský Strojírenský Textilní výroba dopravních prostředků

1 8 10 4 3 8 3 4 3 12 2 34

468 10 229 7 110 1 940 824 7 353 3 325 3 853 3 007 5 726 1 505 32 259

530 6 866 1 691 189 106 723 51 785 206 2 346 340 7 429

0 13 2 6 1 3 1 1 0 14 2 9

mil. Kč 0 8 338 472 3 608 221 4 712 563 2 539 0 7 783 616 4 518

vytvoř. prac. místa 0 5 368 135 743 78 321 18 123 0 2 449 483 1 180

Celkem

92

77 599

21 262

52

33 369

10 898

Zdroj: vlastní zpracování, CzechInvest – databáze pobídek, stav k 15. 8. 2012

Už rozdělení zahraničních investic podle oborového zaměření ukazuje, že v Jihomoravském kraji převažují strojírenství a elektrotechnika a výroba elektroniky, přesných a optických zařízení. Tyto obory jsou obecně považovány za více znalostně a technologicky náročné, pro jejich konkrétní zařazení je však nutné vždy sledovat skutečné aktivity podniků. Jejich povaha může i v těchto oborech být spíše jednodušší, montážního typu s nižší znalostní náročností. Pro přesnější zhodnocení lze dobře využít databázi dodavatelů, kterou spravuje CzechInvest, a kde jsou podrobnější informace o povaze výroby a v případě firem z automotive i pozice, na které jsou zapojeny do GPS. Takto můžeme porovnáním jednotlivých poboček v klíčových oborech v Ústeckém (automotive) a Jihomoravském (strojírenství, elektro) indikativně poukázat na kvalitativní rozdíl příchozích zahraničních investic. Graf 19 – Zahraniční firmy v Ústeckém a Jihomoravském kraji podle pozice zapojení do GPS, tržby v mil. Kč v roce 2010 20 000

Jihomoravský

18 000

Ústecký

16 000

Miliony Kč

14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 Finální výrobci

Dodavatelé finálního výrobce (Tier 1)

Výrobci složitějších komponent (Tier 2)

Výrobci jednodušších dílů (Tier 3)

Pozn.: Zahrnuty firmy ze sektorové databáze dodavatelů (CzechInvest) v růstových odvětvích automotive (Ústecký) a elektronického, elektrotechnického průmyslu a strojírenství (Jihomoravský) a firmy, které obdržely od CzechInvestu pobídky Zdroj: vlastní zpracování, CzechInvest – sektorové databáze dodavatelů; obchodní rejstřík – výroční zprávy firem


27


Vzájemné porovnání PZI podle jejich zapojení do GPS ukazuje velmi rozdílnou situaci v Ústeckém a Jihomoravském kraji, přestože byla v každém kraji vybrána nejvýznamnější odvětví zpracovatelského průmyslu. Segmentace odvětví automotive umožňuje poměrně jasné začlenění do jednotlivých pater dodavatelského řetězce (Tier 1–3). Usídlení zahraniční investoři z automotive v Ústeckém kraji jsou nejčastěji dodavatelé 2. řádu (tvoří 40% podíl na zaměstnanosti, ale 60% podíl na tržbách), případně 1. řádu (48 % zaměstnanosti a 38 % tržeb). Povaha výroby firem v pozicích Tier 1 a 2, kterou lze „od stolu“ jen obtížně odhadovat, je ale spíše méně technologicky náročná a do značné míry standardizovaná. Navíc nemá v kraji podle dostupných informací žádná pobočka výzkumné nebo vývojové aktivity. I proto se bližší vazba těchto firem na finální výrobce (daná pozicí Tier 1 nebo Tier 2), kterým často přímo dodávají, neprojevuje ve vyšší sofistikovanosti jejich produkce a větších pozitivních dopadech do regionální ekonomiky (poptávka po vzdělanější PS, vyšší mzdy, spolupráce s univerzitami a VaV institucemi apod.). Negativně lze vnímat ve vztahu ke znalostní a technologické náročnosti výroby také vysokou exportní závislost především u Tier 1 výrobců, která jen potvrzuje, že se jedná především o čistě montážní pobočky, nejčastěji japonských a německých podniků. Oproti tomu v Jihomoravském kraji lze téměř třetinu firem v databázi (tvoří 30 % zaměstnanosti, 27 % tržeb) označit jako výrobce finálních produktů, které buď přímo míří na trh, nebo se jedná o kompletní stroje / zařízení, na nichž se finální výrobky produkují. 46 % firem jsou dodavatelé finálních výrobců (tvoří 65 % tržeb a 40 % zaměstnanosti). Několik zahraničních firem z databáze má v kraji dokonce svá výzkumná / vývojová centra. I když se jedná pouze o situaci ve vybraných, ale pro regionální ekonomiky obou krajů stěžejních, odvětvích zpracovatelského průmyslu, dokazuje to kvalitativní rozdíl u zahraničních firem, které do obou regionů v uplynulých 20 letech přišly.

1.4 Inovace a rozvoj znalostní ekonomiky Předchozí dvě kapitoly byly zaměřeny na hodnocení základních aspektů makroekonomického vývoje Ústeckého kraje a analýzu některých dílčích faktorů, které tento vývoj ovlivňují – produktivita práce, odvětvová struktura ekonomiky, exportní výkonnost, příliv zahraničních investic a jejich kvalitu a technologickou náročnost. Dlouhodobě udržitelná konkurenceschopnost a úspěšný hospodářský vývoj regionů je závislý zejména na konkurenceschopnosti zde působících firem. Ta je dnes spojena především se schopností vytvářet znalosti a inovace a zhodnocovat je na trhu. Následující kapitolu lze rozdělit na část hodnotící výzkumné a vývojové aktivity a inovační výkonnost kraje (i), kvalitu, dostupnost a kvalifikaci lidských zdrojů (ii) a rozsah a především zaměření a výkonnost inovační infrastruktury (iii) jako základních předpokladů pro rozvoj znalostně založených ekonomických aktivit.


28


1.4.1 Souhrnná inovační výkonnost, inovační vstupy a výstupy Zaměstnanci a výdaje na VaV aktivity Tabulka 12 – Zaměstnanci ve VaV a výzkumníci v Ústeckém kraji (přepočtené osoby – FTE) 2005

2011

Zaměstnanci Sektor

Index 2011/05

Zaměstnanci

Podnikatelský

FTE 544

% 78,0

Výzkumníci 182

FTE 632

% 73,8

Výzkumníci 219

Zaměst. 1,16

Výzkumníci 1,21

Vládní

13

1,9

7

49

5,7

21

3,76

2,89

Vysokoškolský

140

20,1

113

175

20,5

134

1,25

1,19

0

0

0

0

0

0

Soukromý neziskový

697

100

302

856

100

374

1,23

1,24

43 370

1,6%

24 169

55 697

1,5%

30 682

1,28

1,27

Celkem ULK ČR a podíl ULK

Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje

Graf 20 – Struktura zaměstnanců ve VaV podle pracovní činnosti (na 10 tis. obyvatel), 2011 80 Výzkumníci

Techničtí pracovníci

Ostatní zaměstnanci VaV

70 60 50 40 30 20 10 0 JHM

ČR

PAK

STC

LBK

PLZ

OLK

HKK

JHC

MSK

ZLK

VYS

ULK

KVK

Pozn.: V grafu není uvedena pro větší přehlednost hodnota pro Prahu (169 zaměstnanců na 10 tis. obyvatel) Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje

Ústeckému kraji s 856 zaměstnanci ve VaV patří v absolutních počtech mezi kraji ČR 3. nejhorší pozice – nižší počet zaměstnanců ve VaV je pouze na Vysočině a v Karlovarském kraji, které ale na rozdíl od Ústeckého nemají žádné veřejné ani vysokoškolské výzkumné kapacity. V posledních 6 letech došlo v Ústeckém kraji k mírnému nárůstu počtu pracovníků ve VaV, ale tempo je nižší než v průměru v ČR. Nejméně rostl počet VaV zaměstnanců a výzkumníků v, pro Ústecký kraj klíčovém, podnikatelském sektoru. Při relativním vyjádření k počtu obyvatel regionů je situace v kraji ještě méně příznivá – Ústecký kraj se nachází na předposledním místě s významnou ztrátou na většinu krajů. Navíc má nejnižší podíl výzkumníků na počtu všech pracovníků ve VaV, pouze 44 % (průměr ČR je 55 %), v podnikatelském sektoru tvoří výzkumníci dokonce pouze 35 % (v ČR tvoří 47 %). To naznačuje, že VaV aktivity místních podniků jsou spíše jednodušší povahy, jedná především o aplikovaný vývoj nebo například


29


přizpůsobování výrobků místním podmínkám s využitím základních výzkumných poznatků ze zdrojů mimo region (časté zejména u poboček zahraničních společností).

3,5

3,0

3,0

2,5

2,5

2,0

2,0 1,5 1,5 1,0

1,0 0,5

0,5

0,0

0,0 STC JHM PHA ČR

Změna 2011/2005

Výdaje na VaV v % HDP

Graf 21 – Výdaje na VaV v % HDP podle sektorů provádění v roce 2011, změna v celkových výdajích mezi roky 2005–2011

PLZ PAK LBK MSK OLK ZLK JHC HKK VYS ULK KVK

BERD

GOVERD

HERD

Změna 2011/2005

Pozn.: BERD – podnikatelský sektor; GOVERD – vládní sektor; HERD – vysokoškolský sektor Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje

Výdaje na VaV dosahují v Ústeckém kraji 2. nejnižší hodnoty mezi regiony ČR a to absolutně i relativně ve vztahu k regionálnímu HDP. Jeho pozice je mírně oslabována relativně vyšší hodnotou HDP v porovnání s ostatními kraji Česka, které mají nižší výdaje na VaV. Nepříznivým faktorem ovlivňujícím celkovou výši výdajů na VaV i počty výzkumníků je také malý počet veřejných vědeckovýzkumných institucí a ústavů a nízká intenzita univerzitního výzkumu v kraji, která vyplývá také z převážně humanitního zaměření UJEP v Ústí nad Labem. Obdobně jako v případě zaměstnanců ve VaV ztrácí Karlovarský, Ústecký a kraj Vysočina výrazně na ostatní regiony ČR, přičemž srovnání dominují kraje, kde se v největší míře koncentrují VaV aktivity – Středočeský, Jihomoravský a Praha. První pozice Středočeského kraje (na rozdíl od srovnání VaV zaměstnanců, kde mu patří až 3. místo) je dána velkým podílem VaV výdajů v sektoru automotive (zejména Škoda Auto) a také řadou výzkumných projektů, které firmy i vědecko-výzkumné instituce sídlící v Praze realizují kvůli financování ze SF EU právě za hranicemi metropole ve Středočeském kraji. Ústecký kraj nezaostává pouze v absolutní a relativní výši výdajů na VaV, ale také ve vývojové dynamice. V kraji došlo v krizovém roce 2009 ke skokovému propadu o více než 20 %, na rozdíl od většiny ostatních regionů, kde ve stejném období výdaje na VaV buď stagnovaly, nebo mírně rostly. Tento pokles se odehrál výhradně v podnikatelském sektoru. Vzhledem k relativně malému objemu celkových výdajů na VaV v kraji a jejich koncentraci do úzkého okruhu firem, je příčinou pravděpodobně výrazné omezení či zastavení některých větších VaV projektů ve vybraných podnicích, což se projevilo na celokrajské statistice. Za celé sledované období 2005–2011 pak Ústecký kraj dosáhl velmi podprůměrného růstu výdajů na VaV ve výši 33 %. To ho řadí po kraji Vysočina na předposlední místo.


30


Obecně jsou rozdíly ve výdajích na VaV mezi kraji vyšší než v případě jejich ekonomické výkonnosti. Praha, Středočeský a Jihomoravský kraj jsou regiony, kam se koncentruje většina výdajů na VaV a které zároveň dosahují nejvyšší ekonomické vyspělosti. U dalších krajů však výše HDP převyšuje jejich výdaje na VaV (relativně k nejbohatším regionům) a mezi ně lze zařadit i kraj Ústecký. Zjednodušeně lze říci, že k tomu, aby měly VaV aktivity výraznější dopad do ekonomické výkonnosti regionu musí dosahovat určité minimální kritické meze, a především musí být propojené na podnikatelské aktivity v regionu. Inovační aktivity podniků Nejvíce aktuálním zdrojem umožňujícím srovnání inovační aktivity v podnikovém sektoru je Statistické šetření o inovacích (tzv. CIS – Community Innovation Survey), které provádí ČSÚ vždy ve dvouletém intervalu, přičemž nejnovější obsahuje údaje získané v letech 2008–2010. Ke sběru potřebných dat je využita metodologie Eurostatu k inovačnímu šetření společenství CIS a výsledky jsou tudíž mezinárodně srovnatelné. Do výběru jsou zahrnuty podniky z vybraných oblastí výroby a služeb (finančních i nefinančních) s alespoň 10 zaměstnanci a vzhledem k výsledkům a interpretaci je nutné upozornit, že se jedná o šetření prováděné na základě subjektivního hodnocení respondentů, které není nijak ověřováno. Celkem bylo odevzdáno v rámci šetření v celé ČR 5 151 vyplněných dotazníků a základní regionální dimenzí bylo členění NUTS 2, což podstatně snížilo dostupnost výstupů šetření na úrovni krajů, pro kterou jsou k dispozici pouze vybrané ukazatele. Vypovídací schopnost výsledků šetření snižují také relativně vágní definice inovačních vstupů a výstupů, které však vychází z obtížně uchopitelného tématu inovací a v neposlední řadě také nerozlišení inovační intenzity firem (v šetření není rozdíl, zda podnik provedl ve sledovaném období 1 nebo více inovací). Vzhledem k výše popsaným omezením jsou k hodnocení vybrány podniky realizující v uvedeném období pouze produktové inovace. Produktová inovace představuje zavedení nového nebo výrazně inovovaného výrobku či služby na trh. Tyto výrobky / služby mohou být nové pro trh, případně odvětví, nebo nové pouze pro danou firmu. Větší ekonomické přínosy lze očekávat u inovací nových pro trh, kterých je však v ČR menší část. Data dostupná pouze za regiony NUTS 2 ukazují, že v regionu Severozápad dosahuje podíl podniků s produktovou inovací novou na trhu v ČR 23,5 %, novou na evropském trhu 12,8 % a novou v celosvětovém měřítku pouze 6,8 %. Graf 22 – Podíl podniků s produktovou inovací na podílu všech podniků v šetření (v %), 2008–2010 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0% ZLK

PHA

MSK

HKK

PLZ

ČR

JHM

PAK

JHC

VYS

ULK

OLK

KVK

STC

LBK

Zdroj: ČSÚ – Inovační šetření 2008–2010 (CIS)


31


Podíl podniků realizujících v období 2008–2010 produktovou inovaci na počtu všech podniků v šetření byl v průměru v ČR těsně pod hranicí 10 %. Rozdíly mezi kraji nejsou významné – Ústecký kraj se nachází ve spodní třetině spolu s kraji, které měly také nižší vstupy do znalostní ekonomiky (Olomoucký, Vysočina, Karlovarský, Liberecký). Překvapivá je pozice Středočeského kraje, který má nejnižší podíl podniků s produktovou inovací. Příčinou může být relativně nejasné vymezení skupiny odpovědí a tendence firem ve Středočeském kraji zavádět zároveň produktové i procesní inovace. Tyto firmy totiž tvoří v rámci šetření oddělenou skupinu. V případě mezikrajského srovnání podniků, které realizovaly produktovou i procesní inovaci zároveň, dosahuje Středočeský kraj naopak podílu nejvyššího (18,2 %). Naopak při porovnání podniků s netechnickými inovacemi dosahuje Ústecký kraj nejvyšší podíl – 46,3 % firem v šetření uvedlo, že ve sledovaném období zavedlo organizační či marketingovou inovaci. Rozdíl mezi kraji je opět velmi malý, všechny kraje s výjimkou Olomouckého se pohybují v rozmezí 35 % až 46 %. Tento příklad pouze dokazuje, že při interpretaci výsledků inovačního šetření je třeba postupovat velmi obezřetně. K přesnějšímu zhodnocení inovační aktivity v podnikové sféře by bylo zapotřebí provést hlubší, kvalitativní šetření. Výstupy inovačních aktivit Měření výstupů inovačních aktivit a jejich přínosu pro regionální ekonomiku je podle dostupných statistických dat velmi obtížné a skutečné pozitivní dopady je možné pouze zprostředkovaně vyvozovat. V následující části budou využity informace o ochraně znalostí formou patentů a užitných vzorů a také údaje o tržbách za inovované produkty u firem v rámci inovačního šetření ČSÚ. Přestože v některých krajích (i v Ústeckém) realizuje méně firem technické a zejména produktové inovace, je možné, že pro tyto firmy, mohou být zaváděné inovace významné. Na to lze nepřímo usuzovat podle tržeb za inovované produkty, které jsou v rámci inovačního šetření zjišťovány odděleně podle jejich „míry novosti“ – zda jsou nové na trhu, nové pouze pro podnik nebo jde jen o dílčí, malé modifikace nebo úplně nezměněné, stávající produkty. Graf 23 – Tržby za inovované produkty (v mil. Kč) podle míry jejich „novosti“ u firem v rámci inovačního šetření, 2008–2010 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 STC

MSK

ULK

nové na trhu

JHM

ZLK

PLZ

nové pro podnik

VYS

PAK

HKK

JHC

OLK

LBK

KVK

nezměněné nebo málo modifikované

Zdroj: ČSÚ – Inovační šetření 2008–2010 (CIS)


32


Ústecký kraj se nachází v porovnání s ostatními regiony ČR na 3. místě, překvapivě vysoko na rozdíl od dalších krajů, které mají také nižší podíl podniků s produktovými inovacemi a obecně nižším vstupy do inovačních a VaV aktivit na podnikové úrovni, jako jsou Karlovarský, Olomoucký kraj a Vysočina. Struktura tržeb podle míry „novosti“ daného produktu však ukazuje, že se jedná převážně o inovace, které jsou nové pouze pro podnik a slouží tak zejména k dohánění náskoku konkurence na trhu, případně jde jen o dílčí modifikace již stávajících výrobků / služeb. Naopak tržby u produktů, které jsou na trhu úplně nové, tvoří pouze velmi malou část, mezi kraji po Karlovarském a Jihočeském 3. nejnižší. I přesto jsou tržby za inovované produkty v Ústeckém kraji podle inovačního šetření vysoké a důvody lze odhadovat následovně. Ačkoliv je v regionu nižší podíl podniků s produktovými inovacemi, jedná se zřejmě o velké firmy, pro které hrají inovované produkty klíčovou roli ve struktuře tržeb. Zároveň mohou tvořit tyto inovační podniky díky své velikosti významnou část krajské ekonomiky. Přesnější vysvětlení však může poskytnout až kvalitativní terénní šetření mezi firmami v kraji zaměřené na jejich VaV a inovační aktivity. Dalším způsobem jak měřit výstupy inovačních a VaV aktivit jsou počty patentů a užitných vzorů národních přihlašovatelů, které jsou v ČR dostupné na regionální úrovni. Patenty, případně užitné vzory jsou způsobem ochrany výsledků znalostních aktivit. Jejich význam se zvyšuje u subjektů s vysokou intenzitou výzkumu a vývoje. Ani patenty však nejsou dostatečně spolehlivým ukazatelem intenzity přínosů VaV aktivit pro regionální ekonomiku. Patenty a užitné vzory jsou v různých odvětvích využívány s různou intenzitou – např. v oblasti strojírenství, medicíny a biotechnologií je z mnoha důvodů efektivnější využít patentovou ochranu než například v sektoru ICT nebo služeb. Pro mnoho firem z ČR působících na globálním trhu jsou také mnohem důležitější patenty mezinárodní, které je ochrání před zahraniční konkurencí. Samotná prostá statistika počtu patentů také jen velmi málo vypovídá o skutečném přínosu patentovaného produktu / řešení. Obsah některých patentů tak zdaleka nemusí být úspěšně komercializován a přinést pozitivní dopady pro firmu / instituci potažmo regionální hospodářství. Tabulka 13 – Patentové přihlášky podané přihlašovateli z ČR, 2004–2011 Kraj

2004

2006

2008

2010

2011

Praha Jihomoravský Moravskoslezský Středočeský Liberecký Zlínský Pardubický Královéhradecký Ústecký Plzeňský Jihočeský Olomoucký Vysočina Karlovarský ČR

179 76 55 47 37 23 48 46 14 22 26 32 15 5 623

207 66 51 55 35 34 39 29 37 15 26 23 17 8 639

241 77 56 70 43 49 24 25 13 25 39 27 18 3 710

297 105 81 85 57 36 31 37 26 30 26 28 25 5 869

275 101 83 69 53 41 32 30 28 24 17 16 9 5 782

změna podílu na ČR 2011/04 6,5 0,7 1,8 1,4 0,9 1,6 -3,6 -3,6 1,3 -0,5 -2,0 -3,1 -1,2 -0,2

Zdroj: ČSÚ – patentová statistika


33


Patenty se koncentrují stejně jako většina vstupů do inovačního systému v jádrových oblastech a regionech s vysokou hustotou univerzit a výzkumných ústavů. Podniky a instituce v Ústeckém kraji jsou ve své patentové aktivitě na mírně podprůměrné úrovni. Pozitivní je však nárůst patentových přihlášek, který byl rychlejší než v průměru v ostatních regionech a Ústecký kraj zvýšil o 1,3 % svůj podíl na patentech v ČR. Graf 24 – Struktura patentových přihlášek subjektů v ČR podle jejich sektoru působení, 2011 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 JHM

MSK

STC podniky

LBK

ZLK

PAK

HKK

veřejné výzkumné instituce

ULK

PLZ

veřejné VŠ

OLK

JHC

VYS

KVK

fyzické osoby

Pozn.: Z grafu jsou pro větší přehlednost vynechány údaje za Prahu Zdroj: ČSÚ – patentová statistika

Graf struktury patentových přihlášek jasně znázorňuje regionální koncentraci výzkumných aktivit do jednotlivých sektorů. Vysokoškolský výzkum a jeho patenty jsou koncentrovány kromě Prahy také do Jihomoravského a Moravskoslezského kraje, kde sídlí několik univerzit a vysokých škol a také do Libereckého kraje, kde byl zaznamenán zejména v posledních 3 letech výrazný nárůst počtu patentů v sektoru vysokých škol. Patentové přihlášky veřejných výzkumných institucí se téměř výhradně koncentrují do Prahy, Jihomoravského a Středočeského kraje, kde také většina z nich sídlí. V Ústeckém kraji je zdrojem většiny patentových přihlášek podniková sféra případně fyzické osoby. Zejména podniková sféra ve své patentové aktivitě nijak výrazně nezaostává ani za ekonomicky úspěšnějšími kraji Královéhradeckých a Pardubickým a je dokonce vyšší než v kraji Plzeňském a Jihočeském. Data tedy znovu ukazují, že patentová aktivita výrazněji nesouvisí s hospodářským růstem regionu, respektive na něj má prokazatelně pozitivní výsledky až od dosažení určité kritické meze.

1.4.2

Lidské zdroje pro rozvoj znalostní ekonomiky

Počet obyvatel Ústeckého kraje se dlouhodobě nepatrně zvyšuje, za posledních 15 let vzrostl o 1,2 %. Rozdíl přirozenou měnou (bilance narozených a zemřelých) byl dlouhodobě záporný, kladných přírůstků dosahoval pouze mezi roky 2006–2010, v posledním roce byl opět mírně záporný. Přírůstek obyvatel stěhováním je naopak po většinu sledovaného období kladný, s největšími přírůstky v letech 2007 a 2008, které jsou dány především zahraniční migrací. Věková struktura obyvatelstva Ústeckého kraje je specifická vysokým podílem mladé složky – děti do 15 let tvoří 15,5 % a i přes trvalý mírný pokles stále patří populace kraje v porovnání s ostatními regiony ČR k nejmladším. Příčinou jsou historické poválečné změny v osídlení a rozvoj průmyslu a měst během socialismu.


34


Pro dlouhodobou konkurenceschopnost regionálního hospodářství je klíčová kvalita a kvalifikace lidských zdrojů. Vysoká vzdělanost obyvatel je významným předpokladem nejen pro rozvoj znalostně náročných ekonomických aktivit, ale příznivě ovlivňuje také kvalitu a strukturu spotřebitelské poptávky v regionu a následně také zvyšuje poptávku místních podniků po vysoce kvalifikovaných zaměstnancích. Graf 25 – Podíl VŠ vzdělaných na zaměstnanosti v národním hospodářství krajů (%), 2004–2011 40

2004

2011

změna v p.b.

35 30 25 20 15 10 5 0 PHA

JHM

ČR

OLK

STC

PLZ

MSK

PAK

HKK

JHC

LBK

ZLK

VYS

ULK

KVK

Zdroj: ČSÚ – VŠPS, vlastní výpočty

Základním ukazatelem kvality lidských zdrojů v krajích je podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, respektive podíl VŠ vzdělaných zaměstnanců. Ten činil v roce 2011 v Ústeckém kraji 12,1 % a kraj se tak nachází na předposledním místě mezi regiony ČR. VŠ zaměstnanost dlouhodobě roste jak na národní úrovni, tak v krajích. Ústecký kraj v dynamice vývoje v celém sledovaném období mírně zaostává za průměrem ČR, ale situace je zde lepší než například v Karlovarském, Zlínském nebo Jihočeském kraji. Velmi nepříznivý byl pouze vývoj mezi roky 2006 a 2008, kdy ačkoliv v Ústeckém kraji rostla celková zaměstnanost, podíl VŠ vzdělaných zaměstnanců rapidně klesal, během dvou let v absolutním počtu o 5 tis. Úbytek atraktivních pracovních míst pro vysoce kvalifikované pracovníky, by byl v dlouhodobém pohledu pro regionální ekonomiku negativním signálem. Od roku 2008 se však tento trend zastavil a počet i podíl VŠ zaměstnaných v krajském hospodářství opět roste. Dalším dostupným a vhodným ukazatelem kvality lidských zdrojů nebo jejich kvalifikace je kvalitativně náročná zaměstnanost, která je vyjádřená pomocí tříd zaměstnanosti CZ-ISCO (dříve KZAM), které jsou zjišťovány v rámci VŠPS. Jako kvalitativně náročná zaměstnanost jsou hodnoceny třídy 2 – Specialisté (dříve podle KZAM Vědečtí a odborní duševní pracovníci) a třída 3 – Techničtí a odborní pracovníci (dříve Techničtí, zdravotní a pedagogičtí pracovníci). Od roku 2011 přešel ČSÚ při hodnocení kvalitativní náročnosti zaměstnání z klasifikace KZAM na tzv. CZ-ISCO. Podle dostupného převodníku nastaly v těchto dvou třídách menší změny, které se projevily ve snížení jejich podílu na celkové zaměstnanosti. Proto je možné pro dlouhodobé porovnání použít pouze data do roku 2010.


35


Graf 26 – Podíl odborných pracovních míst (%) na zaměstnanosti v národním hospodářství, 2004– 2010 55 50 45 40 35 30

2004

25

2010

20

změna v p.b.

15 10 5 0 PHA JHM ČR HKK MSK STC ZLK PAK PLZ JHC LBK OLK ULK VYS KVK Zdroj: ČSÚ – VŠPS, vlastní výpočty

V porovnání s ostatními kraji je podíl odborných pracovních místa na podprůměrné úrovni, Ústecký kraj dosahuje až 12. místa. Pozitivní je nárůst podílu těchto pracovníků na celkové zaměstnanosti ve sledovaném období, který je v porovnání se situací v ČR lehce nadprůměrný. Při detailním pohledu je patrné, že tento nárůst se odehrál téměř celý mezi roky 2004 a 2007. V dalších třech letech došlo ke stagnaci, což je i ve shodě s poklesem VŠ zaměstnanosti v regionu ve stejném období. V roce 2009 nastal dokonce úbytek obdobně jako u celkové zaměstnanosti. Trend stagnace nebo dokonce mírného poklesu podílu odborné zaměstnanosti se v posledních 4 letech týká i některých dalších krajů – Plzeňského, Karlovarského, Olomouckého a Jihomoravského, tedy regionů hospodářsky slabších (OLK, KVK), nebo v posledním období zaostávajících za vývojovou dynamikou na národní úrovni (případ Plzeňského kraje). V ostatních krajích i v tomto období roste absolutní počet i podíl odborně zaměstnaných a to i přesto, že v řadě z nich se celková zaměstnanost snížila (graf 27). Graf 27 – Změna celkové a odborné zaměstnanosti v krajích mezi roky 2007–2010, v % 15

změna celkové zaměstnanosti

12

změna odborné zaměstanosti

9 6 3 0 -3 -6 -9 PHA

STC

JHC

PLZ

KVK

ULK

LBK

HKK

PAK

VYS

JHM

OLK

ZLK

MSK

ČR

Pozn.: Data jsou srovnatelná pouze do r. 2010, od r. 2011 je používána nová klasifikace tříd zaměstnání (CZISCO) Zdroj: ČSÚ – VŠPS, vlastní výpočty


36


Tato koncentrace růstu odborné zaměstnanosti mezi roky 2007 a 2010 pouze do některých regionů, která znamená odlišný trend v růstu počtu pracovních míst vyžadujících vyšší kvalifikaci, může naznačovat rozdílné tempo přechodu ke znalostně založeným ekonomickým aktivitám mezi kraji Česka. Od toho se odvíjí i nižší poptávka po vysoce kvalifikovaných specialistech v některých regionech, která přispívá k odchodu těchto odborníků mimo kraj, zejména do metropolitních jádrových oblastí. Dostupná data na to však ukazují pouze nepřímo a pro bližší vysvětlení by bylo zapotřebí hlubší analýzy. Celkový trend v ČR je mírně příznivý, když při nepatrném poklesu celkové zaměstnanosti rostl počet odborných pracovních míst.

1.4.3

Inovační a VaV infrastruktura

Jednou ze základních součástí inovačního prostředí regionu jsou výzkumné a vzdělávací instituce a další podpůrné organizace. Lze je rozdělit na univerzity a vysoké školy (veřejné i soukromé) a vědecko-výzkumné organizace. Ty jsou zdrojem nových znalostí a také by měly produkovat vysoce kvalifikované odborníky pro regionální trh práce. Na druhé straně sem patří vědecko-technické parky, podnikatelské inkubátory a technologická centra, jejichž cílem je napomáhat rozvoji začínajících, tzv. start-up firem, podporovat technologicky orientované podniky, propojovat podnikovou a výzkumnou sféru a usnadňovat transfer technologií nejen mezi těmito sférami, ale také mezi blízkými, sousedními, souvisejícími i vzdálenějšími obory. Vysoké školy Vysoké školy jsou obecně považovány za centra základního výzkumu, které by měly generovat nové poznatky a podporovat tak inovační a VaV aktivity místních firem. Zároveň slouží jako zdroj vysoce kvalifikovaných odborníků (nejen) pro firmy v regionu. Univerzity a jejich absolventi / zaměstnanci mohou být také impulsem pro zakládání tzv. spin-off firem, které vznikají za účelem komercializace zde vzniklých výzkumných poznatků. Hlavním vysokoškolským subjektem v Ústeckém kraji je Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) v Ústí nad Labem. Ta je také jedinou univerzitou se sídlem v kraji. V kraji ještě sídlí soukromá Vysoká škola aplikované psychologie v Terezíně. Dále tu mají svou regionální pobočku Bankovní Institut VŠ (Teplice), Vysoká škola finanční a správní (Most), Vysoká škola ekonomie a managementu (Ústí nad Labem). Detašované pracoviště ČVUT – fakulty dopravní se nachází v Děčíně a v Mostě je Výukové a studijní centrum VŠCHT, které umožňuje bakalářské studium. Jednoznačně nejvýznamnější vysokou školou, s největším počtem studentů je UJEP. V roce 2012 tu studovalo 10 393 studentů, což představuje 2,6 % všech VŠ studentů v ČR. Dominantní v rámci školy je Pedagogická fakulta, kde dlouhodobě studuje téměř polovina studentů. Dále je zde Fakulta sociálně ekonomická, Filozofická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Fakulta životního prostředí, Fakulta výrobních technologií a managementu, Fakulta užitého umění a designu a Fakulta zdravotnických studií. Ve struktuře univerzitních studijních oborů tedy výrazně dominují humanitně zaměřené fakulty a obory. Naopak chybí zde větší zastoupení přírodovědných a zejména technických věd. Vzhledem ke struktuře regionální ekonomiky, kde hraje významnou roli chemický průmysl, automotive, strojírenství, těžba a energetika, je toto zaměření nevýhodou pro krajskou ekonomiku. Firmy musí hledat adekvátně vzdělané zaměstnance i partnery pro své VaV aktivity mimo kraj. Nedostatek technických VŠ v kraji je nahrazen blízkostí Prahy a možností spolupráce s jejími technickými a


37


přírodovědnými fakultami. Řada firem z Ústeckého kraje již dlouhodobě a systematicky spolupracuje např. s VŠCHT, ČVUT nebo jinými technickými školami v metropoli. Vědecko-výzkumné instituce Významnou součástí regionálního inovačního systému jsou také veřejná či soukromá vědeckovýzkumná centra. V Ústeckém kraji jsou v současnosti lokalizována výzkumná centra, která se váží na zdejší dlouhodobé průmyslové specializace a nově také na balneologii: 

Výzkumný ústav anorganické chemie a.s. (VÚAnCh), Ústí nad Labem, pobočka Záluží u Litvínova – člen skupiny Unipetrol, výzkumné projekty s akademickou i podnikatelskou sférou v oblasti rafinérského zpracování, petrochemie a hnojiv.



Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s. (VÚHU), Most – akcionáři jsou hnědouhelné společnosti Czech Coal a.s. a Severočeské doly, a.s. Chomutov. Realizuje výzkumnou, poradenskou, zakázkovou a servisní činnost převážně v oblasti hornictví, ale i v ekologii, stavebnictví a zemědělství.



Výzkumný ústav balneologický (VÚB), v.v.i., Mšené-lázně – v roce 2011 založený výzkumný ústav, který navazuje na státního VÚB zrušeného v roce 1992. Zaměřuje se na objevování a ověřování vědeckých poznatků pro klinickou praxi, lázeňskou péči, ochranu zdraví občanů a vyšší kvalitu života. Snaží se také zvyšovat informovanost veřejnosti o kvalitě lázeňské péče v ČR.

V rámci nových výzkumných center podporovaných z OP VaVpI se v Ústeckém kraji plánuje pouze 1 projekt – vznik Unipetrol Centra výzkumu a vzdělávání (UniCRE), které spadá pod VÚAnCh a bude se zaměřovat na výzkum a vzdělávání v oblasti rafinérských a petrochemických technologií, environmentálních technologií a procesů pro efektivní využívání obnovitelných zdrojů energie. I to ukazuje na slabou výzkumnou základnu v regionu a také na nízkou intenzitu VaV aktivit UJEP, které jsou podmíněny jejím převažujícím humanitním a pedagogickým zaměřením. Nedostatek výzkumné a znalostní infrastruktury v kraji nelze vnímat jen negativně, neboť již existuje či bude otevřena řada výzkumných a technologických center v okolních krajích, které svým zaměřením mohou sloužit i firmám a institucím v Ústeckém kraji. Například s Ústavem pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TU v Liberci již spolupracují v oblasti smluvního výzkumu a vývoje Czech Coal a.s., TOS Varnsdorf a.s., UJEP a VÚAnCh. Některé velké chemické podniky v kraji spolupracují při svých VaV aktivitách s výzkumnými ústavy patřícími pod VŠCHT v Praze nebo Chemicko-technologickou fakultou Univerzity Pardubice a podobných partnerství je více. Úkolem veřejné správy a intermediárních institucí je podporovat různými nástroji právě vazby a spolupráci místních firem s výzkumnými centry v ostatních regionech. Inovační podnikatelská infrastruktura Podnikatelská infrastruktura by měla pomáhat inovačním a technologickým firmám / podnikatelům v různém stádiu jejich rozvoje. Podnikatelské inkubátory mají za cíl pomocí nabízených prostor a zejména specializovaných asistenčních služeb usnadnit začínajícím podnikatelům / firmám jejich vstup do podnikání a následný rozjezd. Vědeckotechnické parky slouží především malým a středním firmám a jejich potřebám v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a propojení vědeckovýzkumné základny s podnikovou sférou. Dalšími organizacemi podporujícími ekonomický rozvoj a spolupráci veřejného a soukromého sektoru jsou hospodářské komory a regionální rozvojové agentury. V Ústeckém kraji se nachází tyto organizace:


38


Vědeckotechnický park Rumburk VTP v Rumburku funguje od roku 2008 a nabízí zejména podporu přenosu znalostí a technologií mezi výzkumnou sférou a firmami, některé asistenční služby (finanční a právní poradenství) a technické zázemí. Je v něm usídleno celkem 9 společností. Tři z nich jsou zaměřeny na stomatologii a jedna z usídlených firem navíc buduje své Výzkumné a vývojové centrum stomatologie ve Šluknově. Dále jsou zde přítomné firmy ze služeb (IT, projekční činnosti) a také pobočka právní VŠ Karlovy Vary. Technologický park Chomutov Technologický park v Chomutově vznikl v roce 2002. Jeho celková plocha činí 2800 m2 a je v něm usídleno 7 společností. Většina z nich se zaměřuje na vzdělávání / rekvalifikace, dotační a ekonomicko-právní poradenství. Dále je tu firma zabývající se geodetickými a geoinformačními službami a firma zaměřující se na řídicí systémy ve vodárenských technologiích. TP přímo nabízí pouze technické služby, zprostředkovaně pak některé specializované poradenství (obchodní, technologické, finanční, právní, marketingové). Vědeckotechnický park Ústí nad Labem VTP v Ústí nad Labem byl otevřen v roce 2010 v prostorách Fakulty výrobních technologií a managementu UJEP. Nabízí především vybavené laboratoře a specializované pracoviště v oblasti materiálového a technologického výzkumu pro využití firmami z různých oblastí průmyslu, které nemají vlastní VaV zázemí. Nabízí také služby aplikovaného výzkumu, měření a testování realizované akademickými pracovníky univerzity. Partnery a klienty jsou zhruba tři desítky firem z různých regionů ČR. Podnikatelské a inovační centrum VÚHU Centrum vzniklo v roce 1997 jako součást VÚHU v Mostě. Zaměřuje se na podporu a poskytování asistenčních služeb začínajícím firmám v rámci podnikatelského inkubátoru, dotační poradenství a vzdělávací aktivity (konference, semináře, workshopy, služby odborné technické knihovny). Z výše uvedeného prostého popisu stavu a vývoje inovační infrastruktury v kraji vyplývá, že podpůrné inovační infrastruktury je v kraji dostatek. Její geografické rozmístění zajišťuje vcelku rovnoměrné pokrytí celého území regionu. Mnohem důležitější než prostá existence a fyzický rozsah této infrastruktury je především kvalita, odbornost a šíře poskytovaných služeb nejen usídleným subjektům, ale i podnikům a organizacím v regionu. To však není možné v rámci této analýzy „od stolu“ dostatečně hodnotit, přestože určité kvalitativní informace je možné odvodit např. ze struktury firem usídlených v inovační infrastruktuře, nebo z nabízených služeb. Vzhledem k absenci širší a kvalitní vědeckovýzkumné základny v kraji je důležitou funkcí podpůrné podnikatelské infrastruktury napomáhat budování vazeb mezi místními firmami a výzkumnými organizacemi, univerzitami a odbornými pracovišti sídlícími mimo kraj. Dalším významným příspěvkem podpůrné inovační infrastruktury k ekonomickému rozvoji regionu je také formální i neformální rozvíjení sítě spolupráce mezi firmami v regionu.


39


2

Průzkum specifických potřeb VaV vybraných podnikatelských subjektů

Průzkum proběhl v období od poloviny září 2012 do druhé poloviny prosince 2012 mezi firmami v Ústeckém kraji ze šesti odvětví zpracovatelského průmyslu a služeb. Průzkum byl proveden metodou hloubkových strukturovaných rozhovorů s vedoucími představiteli firem. Trvání rozhovoru bylo v průměru 1 hodinu, rozhovor byl veden s více než 100 představiteli firem.

2.1 Výběr firem Firmy byly vybrány z databáze, využívající databázi Registr ekonomických subjektů ČSÚ, která zahrnuje všechny registrované podniky v České republice. Pro účely průzkumu byla na základě ekonomických dat (export, zaměstnanost, obrat/tržby) vybrána klíčová odvětví ekonomiky kraje. Doplňkovými kritérii pro výběr odvětví a následně i firem byly informace z přehledů příjemců dotací z programů v gesci MPO, a to takových, které byly zaměřeny na podporu inovací či výzkumu v nejširším smyslu, aby se zdůraznila důležitost firem (a jejich zaměření), které mají nebo se účastní výzkumných programů nebo inovují. Zároveň byly vzaty v úvahu také firmy zahrnuté v databázi výzkum.cz. Mezi dílčí kritéria pro výběr odvětví byly zahrnuty také přímé zahraniční investice, což posílilo pozici odvětví, která nemusela být v kraji tradiční, ale představovala modernizační či transformační prvek v regionální ekonomice, a proto jsou pro ekonomiku významná. Ze zdrojů použitých pro výběr inovujících firem a firem s VaV byly kromě shora uvedené výzkumné databáze vybrány či zvažovány firmy, účastnící se alespoň jednoho z následujících programů: -

TANDEM IMPULS Inovace OPPI nebo OPPP Potenciál OPPI

Na základě shora uvedených vstupů a kombinace kritérií byl vytvořen long-list firem z pěti odvětví zpracovatelského průmyslu: -

chemie, kosmetika, (bio)medicína sklo, porcelán, keramika, stavební hmoty papír, plasty, textil strojírenství, hutnictví a kovovýroba automotive

K těmto odvětvím bylo přidáno poněkud různorodé odvětví služeb, přičemž při výběru jsme se snažili klást důraz na služby, které jsou poskytovány firmám a které mají přímou či blízkou spojitost s výrobou. Brali jsme tedy v úvahu např. služby ICT, konstrukční služby či vývojové služby v daném odvětví, včetně malého vzorku konzultačních služeb, které se zdály mít úzký vztah k vybraným oborům. Z long-listu byl vybrán zkrácený seznam (short-list) firem tak, aby v každém okrese bylo zastoupeno cca 15 firem, které budou osloveny v prvním kole. Seznam firem pro první kolo představoval 100 firem plus 7 firem dalších, které byly zvoleny jako pilotní, pro ověření podkladů pro strukturovaný rozhovor a pro ověření průběhu rozhovoru.


40


Úspěšnost setkání s představiteli firem – tedy množství provedených rozhovorů po prvním kole oslovení firem – byla vyšší, než bylo naše očekávání, protože množství odmítnutých rozhovorů nedosahovalo 50 % oslovených. V druhém kole bylo nejdříve osloveno 75 firem v 5 okresech a postupně byly doplňovány další firmy ze seznamu, jak oslovené firmy postupně odmítaly setkání. Důvody pro odmítnutí rozhovoru po prvním kole oslovení i v dalších fázích průzkumu se poněkud lišily, ale převažovaly následující (bez ohledu na pořadí): -

Neochota firem se vůbec věnovat podobnému průzkumu, vycházející z přesvědčení osloveného představitele firmy, že průzkum nebude mít žádný význam a obecně založená na nedůvěře ve veřejnou správu v České republice a na neochotě sdělovat jí jakékoliv informace nad rámec zákonných povinností. Tento důvod se objevoval častěji v dalších kolech oslovení, v nichž ochota firem se sejít poněkud klesala.

-

Nedostatek času vedení firmy, ať už obecný (s vysvětlením jako „ředitel je často v cizině“, „máme mnoho práce a nemáme na podobné věci čas“, apod.), nebo daný momentální situací (s vysvětlením jako: „za dva týdny máme veletrh a připravujeme se na něj“, „teď před koncem roku je nejvíc práce, ozvěte se po Novém roce“, apod.).

-

Absence kompetentních osob – firmy, které slouží jako výrobní závody/dílny firem z Německa a veškerý management je v Německu, v ČR jsou pouze vedoucí, kteří jsou zodpovědní za řízení a organizaci výroby a nemají mimo vlastní firmu reálné kompetence.

-

Kombinace výše uvedených příčin – ochota se sejít, ale obtížnost až nemožnost dosáhnout kontaktu s vedením firmy či se shodnout na termínu setkání.

Za závažnou skutečnost považujeme, že nedůvěra ve veřejnou správu, nedůvěra v to, že průzkum je veden vážnými zájmy představitelů veřejné správy pomoci podnikatelům a podpořit konkurenceschopnost soukromého sektoru, byla častá i mezi těmi, kteří na rozhovor přistoupili. S touto nedůvěrou – ne vždy nutně zaměřenou vůči kraji či krajskému úřadu, ale ve veřejnou správu všeobecně – jsme se v rozhovorech setkávali často.

2.2 Rozhovory Rozhovory byly prováděny standardním způsobem (viz metodika zpracovaná v první fázi projektu) jedním či více zkušenými tazateli. K účasti na rozhovoru byli vyzváni také představitelé krajského úřadu, neboť získání přímé zkušenosti z rozhovoru s podnikateli považujeme za velmi důležitou nadstavbu samotné závěrečné zprávy. Představitelé kraje se také v několika případech rozhovorů zúčastnili. Organizace rozhovorů. Každý rozhovor byl připraven předem tak, že tazatel zjistil maximum dostupných informací o firmě sám z webových stánek firmy, nebo z výročních zpráv, z výkazu zisků a ztrát apod., dostupných na serveru justice.cz. Pokud byly publikovány jiné rozhovory s manažery (např. Měď Povrly, Klement, a.s., CWS), seznámil se s nimi tazatel rovněž. Důvodem přípravy bylo jednak pochopit co nejlépe charakter a zaměření firmy předem, aby bylo možné klást cílené otázky, jednak získat data a informace, které je možné najít v sekundárních zdrojích, a nezatěžovat jimi rozhovor. Berman Group – 2012

41


Rozhovory byly vedeny s nejvyšším či vysokým představitelem vedení firmy (ředitel, majitel, ekonomický či obchodní ředitel, jednatel, předseda představenstva apod.), včetně několika zahraničních představitelů, např. z Japonska či z Německa. Rozhovor byl plánován a odzkoušen v pilotním ověřování, na cca 45 minut, ve skutečnosti, dle časových možností tázaných a jejich zájmu, trval rozhovor zpravidla o něco déle, ve výjimečných případech až dvě hodiny, pokud byl tázaný tématy zaujat a jeho odpovědi rozšiřovaly poznání tématu a možnosti interpretace poznatků. Průběh vlastního rozhovoru se řídil strukturou dopředu připravených otázek, které však netvořily dotazník v pravém slova smyslu, ani většinou nebyly otázkami typu „ano-ne“. Jednalo se spíše o okruh témat a obvykle polootevřených otázek, které měl rozhovor postihnout, a to s důrazem na konkrétní skutečnosti – např. název a sídlo spolupracující firmy nebo dodavatele apod. – v případě, že je tázaný byl ochoten sdělit. Součástí dotazování bylo i zjišťování či ověřování dopředu zjištěných číselných údajů, např. o obratu, o průměrné mzdě, o struktuře a objemu exportu apod. V rozhovoru byly v hojné míře zaznamenávány i názory či specifická vyjádření představitelů firem k dané otázce či tématu, i když nemusely přímo odpovídat otázce, která byla položena. Informační hodnota rozhovorů byla proto výrazně větší, než při běžném dotazování formou dotazníku. Výsledkem každého rozhovoru je záznam provedený v tabulkové podobě, ve struktuře, která odpovídá struktuře pokládaných otázek. Tento záznam obsahuje jak faktické údaje, tak vyjádření a vysvětlení představitelů firem k daným tématům, která mnohdy představují významnou přidanou hodnotu a poukazují na skutečnosti běžným způsobem obtížně zjistitelné. Obecné poznatky z průběhu rozhovorů – vnímání rozhovorů ze strany tázaných. Pokud už tázaní svolili k osobnímu setkání a k rozhovoru, byli zpravidla vstřícní a ochotní věnovat rozhovoru dostatečný čas a poskytovat informace o firmě přinejmenším v obecnější rovině. Všichni zúčastnění vyjádřili zájem obdržet závěry průzkumu – závěrečnou zprávu. Mezi časté komentáře dotazovaných patřilo vyjádření souhlasu s tím, že se průzkum koná, případně, že by se měla veřejná správa starat o podnikatele více nebo vyjádření spokojenosti, že se veřejná správa o problémy podnikatelů zajímá, případně že podobný průzkum měl být realizován dříve. Vzhledem k rozsahu dotazníku a vzhledem k tomu, že jsme se ptali i na velice citlivá data firem, která přímo určují jejich konkurenceschopnost (např. konkrétní jména a lokalizace dodavatelů, jména a lokalizace zákazníků) a jsou mnohdy považována za důvěrná (dále třeba obraty firem, průměrné mzdy, struktura exportu apod.) a v případě některých společností neexistuje povinnost jejich zveřejnění, byly v různé míře různé druhy informací různými firmami odmítány i tehdy, kdy dotazovaní byli ochotní informace a vysvětlení poskytovat. Přestože jsme se snažili ve všech případech doplnit a dohledat údaje ze sekundárních zdrojů (viz výše) a přestože jsme požadované informace ve valné většině skutečně získali či ověřili od firem samotných, nebo ze sekundárních zdrojů, v případě jednoho každého druhu informací či dat jsou jednotky firem, za něž se příslušná data nepodařilo získat z důvodů, které jsou uvedeny výše. Na relevanci závěrů a validitě výsledků dotazování tato skutečnost však nic nemění, neboť jsme odpovědi získali obvykle v nejméně 90 % případů, zpravidla však v ještě větším množství.


42


V některých případech využili tázaní příležitosti ke značné kritice veřejné správy v České republice jako celku, a to i v případech, kdy jinak příležitost k rozhovoru vítali a byli ochotni informace poskytnout. Jelikož průzkum nebyl zaměřen na stížnosti podnikatelů na jednání úřadů (či v některých případech i politické representace), nejsou tyto odpovědi zaznamenány a nelze věrohodně zjišťovat jejich četnost. Pocit tazatelů však byl, že výskyt případů, kdy se podnikatelé nebo vedoucí představitelé firem (i velkých a významných mezinárodních investorů) cítí jednáním veřejné správy (magistrátu Ústí n. Labem, orgány ochrany životního prostředí, státními úřady, apod.) šikanováni, je v kraji Ústeckém vyšší než v jiných krajích.

2.3 Stručné závěry z rozhovorů Podrobné výsledky průzkumu jsou uváděny v další kapitole, zde je jen souhrn nejdůležitějších poznatků a závěrů. 1. Míra inovativnosti v ekonomice kraje je vysoká vzhledem k tomu, že velký podíl ve vzorku firem tvořily podniky v tradičních medium-tech a low-tech odvětvích a často na nižších úrovních hodnotového řetězce, a současně nízká tím, že jsme navštívili předem vytipované podniky, u nichž jsme dopředu doufali (ale ne vždy očekávali), že budou inovace realizovat ve větší míře a drtivá většina firem, které jsme nenavštívili, se inovacemi nezabývá. I mezi navštívenými a tudíž předem vytipovanými podniky polovina firem nerealizuje žádný vývoj či dokonce výzkum, a inovace představují klíčovou konkurenční výhodu jen pro cca jednu třetinu z celého souboru dotazovaných firem. V kraji však přesto existuje několik firem, které mají silný výzkum a vývoj. I když jsou často spíše malé, představují dobrou ukázku možného modelu firem znalostní ekonomiky. V této sféře usiluje – zatím spíše s malým či žádným tržním efektem – o rozvoj znalostně založených aktivit i několik firem, které zatím mají hlavní oblast podnikání v jednodušších výrobách. V průzkumu se objevily i zahraniční firmy, u nichž je ambicí i postupně realizovanou skutečností více se podílet na VaV celého koncernu. Přestože se jedná spíše o zárodky budoucích možností, představují velmi pozitivní snahy, které mohou být příkladem do budoucna. 2. S tím souvisí nízká míra spolupráce s výzkumnými a vývojovými organizacemi (vysokými školami, ústavy Akademie, soukromými VaV organizacemi), částečně způsobená i neexistencí technické VŠ v kraji. Míra spolupráce především s veřejnými výzkumnými organizacemi, a to i mimo kraj, je však nízká sama o sobě. Mezi firmami je poměrně rozšířená nedůvěra v kvalitu, schopnosti a ochotu vysokých škol realizovat výsledky, potřebné pro podniky, v čase a spolehlivosti, které jsou pro podniky nezbytné. 3. Dalším velikým problémem je nedostatek vhodných odborníků, a to nejen ve sféře VaV či pro vývoj nebo inovativní procesy realizované ve firmách. V některých případech je to dáno oborovou nekompatibilitou firem a vysokých škol (vysokou specializací firem a akumulací jejich know-how za dlouhou dobu). Velmi časté také byly stížnosti na klesající kvalitu


43


absolventů, a to nejen odbornou, ale i osobnostní – s výjimkou několika velkých silných společností, které si mohou a umí vybrat. 4. Mnohem větším a patrně bezprostřednějšími negativními důsledky hrozícím problémem je všeobecný nedostatek kvalifikovaného technického personálu firem na všech úrovních výroby a řízení – technologů, odborných pracovníků ve výrobě, včetně obsluhy některých strojů v chemických firmách, ve strojírenství či plastikářství/gumárenství a dalších. Téměř všechny firmy si více či méně stěžovaly na to, že technických středních škol v kraji ubývá, že kvalita jejich absolventů dlouhodobě klesá, a že i střední školy s kdysi velmi dobrou pověstí a vysokou náročností studia ztratily kvalitu, kontakt s praxí a zájem o praxi a kvalita jejich absolventů je nízká. 5. Nástroje, kterými by kraj mohl podpořit výzkum a vývoj, jsou v první řadě jednoduché finanční povahy, částečně proto, že kvalitu, dostupnost či chování vysokých škol může kraj ovlivnit jen částečně, hlavně v kraji samotném, a i tak jen v delší perspektivě. Lze předpokládat, že zájem by byl o inovační vouchery, stejně jako o proof of concept fund, v menší míře byl vítán i patentový fond. 6. Vůbec nejvážnějším problémem firem v Ústeckém kraji je nedostatek odborníků. Mezi firmami je proto neobyčejně vysoká poptávka po těsnější spolupráci se školami při přípravě absolventů, a to formami jako jsou stáže, praxe, výuka lidí z firem na školách, a obecně je vyjadřována velmi vysoká potřeba podpory (a zvýšení kvality) technického vzdělávání. 7. Poněkud neočekávaně by firmy uvítaly také podporu ve formě „měkkých nástrojů“, networkingu – propojování výrobců z různých oborů nebo výrobců a akademiků – případně zprostředkování různého druhu poradenství při snaze o vstup na nové trhy a další měkké nástroje. 8. Spolupráce se Saskem je malého rozsahu, pokud nepočítáme vztahy českých poboček s německými mateřskými společnostmi. Převažující formou „spolupráce“ jsou dodávky na německý trh, případně snahy na tento trh proniknout. Výrobní spolupráce či snad dokonce spolupráce na vývoji nebo výzkumu je ojedinělá, i když existuje. Budoucí záměry firem spolupracovat se saskými firmami nebo výzkumnými a vývojovými organizacemi jsou rovněž velmi málo četné – jednotky případů.


44


3

Výsledky průzkumu podrobně

3.1 Základní informace o firmách Poznámka na úvod: Výsledky neobsahují kompletní data za všech 100 dotazovaných firem, protože některé firmy některá data neposkytly a nebylo je ani možné dohledat z veřejně přístupných zdrojů, třeba v případě s.r.o., jejichž povinnost zveřejňovat informace o firmě je menší, než v případě akciových společností. Ale i v případě akciových společností nejsou všechny informace dostupné z výročních zpráv nebo z jiných zveřejňovaných dokumentů. V průzkumu byly celkem rovnoměrné zastoupeny okresy sídla firmy a obory podnikání. Ve zkoumaném vzorku převažovaly domácí firmy nad zahraničními. Graf 28 – Okresy sídla firmy

Graf 29 – Obory podnikání Děčín

20%

20%

Chomutov 4%

14% 18%

Louny

8%

9%

papír, textil strojírenství

Most Ústí n. L.

15%

sklo

Litoměřice

13%

Teplice

9%

chemie

20%

21%

automotive

29%

služby

Přestože byly ve vybraném vzorku firem zastoupeny firmy dle obratu i zaměstnanosti (v roce 2011) vcelku rovnoměrně, ve většině oborů představovalo několik největších firem dominantní složku jak podle zaměstnanosti, tak podle obratu. Graf 30 – Velikostní struktura dle obratu (v Kč)

15%

13% 19%

-

9%

1%

do 19

15%

20 - 49 mil. 12%

16%

-

do 19 mil.

15%

10%

Graf 31 – Velikostní struktura dle zaměstnanosti

50 - 99 mil.

20 - 49 12%

50 - 99 16%

100 - 249 mil. 250 - 499 mil. 500 - 999 mil. 1000 mil. a více

100 - 249 250 - 499

30%

17%

500 - 999 1000 a více

V oboru chemie, kosmetiky a (bio)medicíny – 3 největší firmy tvoří 85 % obratu a 68 % zaměstnanosti. V oboru skla, porcelánu, keramiky a stavebních hmot – 3 největší firmy tvoří 93 % obratu a 83 % zaměstnanosti. V oboru papíru, plastů a textilu – 2 největší firmy tvoří 81 % obratu a 40 % zaměstnanosti.


45


-

V oboru strojírenství, hutnictví a kovovýroby – 3 největší firmy tvoří 39 % obratu a 28 % zaměstnanosti. V oboru automotive – 2 největší firmy tvoří 62 % obratu a 60 % zaměstnanosti. Ve službách – 2 největší firmy tvoří 56 % obratu a 24 % zaměstnanosti.

138%

98%

120% Automotive

Strojírenství , hutnictví, kovovýroba

98%

125% 123%

129% 112% Papír, plasty, textil

Zahraniční firmy

Domácí firmy

90%

Sklo, 92% keramika, 104% stavební… 95%

143% 111%

129%

94%

110%

Chemie, kosmetika, (bio)medic…

130%

118% 115%

150%

118% 110%

136%

170%

154%

2011/2005

Služby

2011/2009

166%

2009/2005

157%

Graf 32 – Vývoj obratu firem dle oborů v klíčových letech

Graf 33 – Roční obrat firem (mil. Kč) na zaměstnance dle oborů v r. 2011

8

5,98

6

2,89

2,40

2,31

Papír, plasty, textil

Sklo, keramika, stavební…

Zahraniční firmy

Domácí firmy

0

Chemie, kosmetika, (bio)medi…

2

1,53 Služby

3,33

Automotive

3,00

Strojírenství , hutnictví, kovovýroba

4

4,62

Původ firmy, způsob vniku, vývoj firmy po roce 1990. Tato informace nepřímo ukazuje míru a způsoby transformace vybraných odvětví ekonomiky Ústeckého kraje. V souboru dotazovaných firem převládají firmy vzniklé po r. 1989, a to převážně jako nové firmy, buď původních českých zakladatelů, nebo zahraničních investorů. Nejsou sice vzácné případy, kdy původní čeští zakladatelé buď prodali firmu novému vlastníku ze zahraničí, nebo do firmy nový zakladatel vstoupil jako spolumajitel a začal její chod výrazně ovlivňovat, avšak dominují firmy, jejichž vlastnictví se v průběhu posledních cca 20 let nezměnilo, ať už se jedná o zahraniční vlastníky, tak o vlastníky domácí. V souboru firem převládají firmy s českým vlastnictvím, cca 2/3 tvoří tento typ firem, protože průzkum byl zacílen na MSP, které jsou typické spíše pro domácí firmy. Více než ¾ dotázaných firem spadalo – dle počtu zaměstnanců – do kategorií MSP, tedy s počtem zaměstnanců menším než 250.


46


Na druhém místě podle četnosti jsou firmy, které vznikly před r. 1945, staré historické a tradiční firmy, které samozřejmě historicky prošly několika transformacemi a zásadní modernizací či změnou výroby, a to i po r. 1989. Ale v souboru převažují firmy (jsou jich cca 2/3), jejichž profil výroby je v zásadě či ve větší míře zachován i po r. 1990, které se vyvíjejí postupně a přizpůsobují se novým požadavkům, avšak k žádné zásadní reorientaci firmy nedošlo ani z hlediska zaměření výroby ani z hlediska know-how. Graf 34 – Vlastnictví firem české

zahraniční

32%

68%

Zahraniční vlastníci jsou nejčastěji z Německa nebo Rakouska (z blízké Evropy), byly ale dotazovány také firmy z Japonska z USA či z jiných zemí. Některé z těchto firem ve svém oboru patří ke světové špičce a přinášejí do České republiky moderní či zcela unikátní technologie3. Zahraniční vlastníci, ať už stavěli provozy na zelené louce nebo kupovali české firmy, představovali ve většině případů důležitý modernizační impuls, obvykle spojený také s možností přístupu k novým zákazníkům a k novým trhům. Míra autonomie firem po vstupu zahraničního vlastníka se vyvíjela různě, nelze říci, že by postavení českých poboček zahraničních firem nebo firem vlastněných částečně či zcela zahraničními vlastníky představovalo určitý opakovaný model. Graf 35 – Vývoj technologického zaměření firmy a využití původního know-how Vstup či posun do zcela nového oboru, nové know-how 2% Vstup či posun do zcela nového oboru, původní know-how 11% Zásadní technologická změna 21%

Jiné 2%

Technologická modernizace a obměna 64%

3

Firma AGC Flat Glass Czech staví v Řetenicích zcela novou linku na výrobu plochého skla využívající technologii, která je toho druhu první mimo území Japonska a kterých i v samotném Japonsku bylo postaveno jen několik.


47


3.2 Důvody lokalizace firmy v regionu Otázka na důvody pro lokalizaci firmy v regionu nepřímo naznačuje rizika, že firma může z regionu odejít, zároveň naznačuje také na kontinuitu hospodářského vývoje. Převaha firem, pro něž důvody lokalizace v kraji jsou historické, ukazuje, že přes rozsáhlou transformaci hospodářství kraje po r. 1989 se základní struktura hospodářství změnila méně, než by se dalo čekat. I mnoho firem, které byly založeny po r. 1989 a které v souboru dotazovaných převažují, je v kraji vázáno historicky – proto, že podobná výroba zde byla, že zde působí její vlastnící či že zde byla původní továrna, na jejíž tradici jsou zakládány i nové firmy, i když často s novým či zásadně inovovaným know-how. Pro malé či střední firmy je lokalizace, vázaná na původ majitelů či původní výrobu pochopitelná, obvyklá a bylo ji možné očekávat. Historické důvody, představované tradicí dané výroby, či přinejmenším daného oboru – např. chemie – však platí i pro řadu zahraničních investorů. V jejich případě se však tyto důvody obvykle spojují s dalšími, téměř nikdy nestojí samostatně. Graf 36 – Důvody pro lokalizaci firem v Ústeckém kraji (v %) Tradice v oboru Suroviny Pracovní síla či trhy Geografické Historické 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

Nejčastějšími dalšími důvody je poloha při hranicích s Německem, které představuje bránu do západní Evropy, která je hlavním trhem mnoha zahraničních firem, nebo kterou využívají pro vstup na další trhy. Mnoho firem vyváží většinu produkce za hranice, poloha blízko hranic a dopravní napojení je tak pro ně klíčové. Podobně také mnohé domácí firmy, které udávají jako významné historické důvody, současně zdůrazňují výhodnou polohu, i když v tomto případě nejen vůči Německému trhu, ale zejména vůči trhům v ČR, přístupným po dobré dopravní síti4. V případě zahraničních firem je významným původním důvodem většiny z nich také hledání levné, ale kvalifikované a technicky zdatné pracovní síly. Tento důvod stále hraje významnou roli, ale obvykle již v době rozhodování byl spojován s důvody dalšími – s geografickou polohou a tradicí výroby. Nelze bezpečně určit váhu jednotlivých důvodů pro lokalizaci zahraničních firem, avšak je zřejmé, že převažujícím počtu případů se jednalo právě o kombinaci důvodů, kdy levná pracovní síla byla důvodem významným, ale nikoliv jediným a mnohdy ani ne hlavním – ve smyslu podmínky nutné, nikoliv postačující.

4

Nedostavěná dálnice však patří mezi velice často opakované a zásadní výhrady a stížnosti domácích i zahraničních firem, jimž nejen komplikuje dopravu zboží k zákazníkům, ale představuje především faktor nejistoty a zvýšených nákladů spojených s dopravou.


48


Firmy v drtivé většině nemají v regionu klíčové subdodavatele a nevyužívají místní suroviny, a to mnohdy ani v případě, kdy jsou vstupy pro jejich výrobu v kraji dostupné. Důvody, proč firmy nejsou svými vstupy vázány na kraj, spočívají jednak v tom, že výroba potřebných vstupů v kraji neodpovídá dostatečně přesně specifikaci a potřebě firmy požadující vstupy, nebo proto, že jinde je možné získat vstupy za výhodnějších podmínek (nejen cenových) a v případě zahraničních firem velmi často proto, že nákup surovin/vstupů pro výrobu se děje jinde v Evropě, společně pro několik závodů koncernu nebo centrálně pro celý koncern (přestože původ vlastních vstupů pak může být velice různorodý, firma lokalizovaná v ČR původ obvykle ani nemusí znát).

3.3 Postavení firmy v hodnotovém řetězci Při analýze regionální ekonomiky na první pohled zaujme vysoký podíl firem, cca 20 %, jejichž výrobky mají charakter surovin nebo velice jednoduchých vstupních produktů pro další výrobu, dodávaných ve velkých objemech: např. cement, různé velkoobjemové chemické produkty (vodní sklo, tenzidy), ploché sklo pro další zpracování, a další. Tyto výrobky charakteru surovin, přestože v některých případech je jejich výroba technologicky velmi náročná a využívá nejmodernějších znalostí či technologických postupů – např. ploché sklo, cement – se zhodnocují až v dalších stupních hodnotového řetězce při svém zpracování. Překvapivě mnohé z těchto cca 20 firem, především v chemickém průmyslu, realizují znalostně vysoce náročnou výrobu. Pro nadpoloviční množství firem v této skupině jsou inovace, vývoj nebo výzkum významnou součástí jejich konkurenční výhody, některé mají svoje výzkumná oddělení nebo alespoň pravidelně a systematicky vyčleňují část pracovního času zaměstnanců jako např. technologů, pro vývojové aktivity či hledání nových řešení nebo úspor ve výrobě. Přestože nízké náklady (zejména na práci) hrají důležitou roli v konkurenční výhodě většiny těchto firem, jen u několika z nich (logicky u těch neinovativních) představují dominantní složku konkurenceschopnosti. Tyto firmy mají také obvykle potřebu externích vstupů do svých inovačních nebo vývojových aktivit, avšak nelze říci, že by zde byl nějaký obecný model spolupráce. Pokud se jedná o pobočky zahraničních firem, hlavní výzkumné a vývojové aktivity se realizují ve specializovaných zařízeních jejich matek, přesto většina zahraničních poboček se snaží svoje inovační aktivity či vývojové aktivity rozvíjet, podporovat a dokonce prosazovat v rámci koncernu. Na druhé straně je v kraji mnoho firem, které jsou blízko konci hodnotového řetězce. Přibližně 1/3 firem produkuje výrobky pro koncový spotřebitelský trh, nebo technologie pro další výrobu, tedy ve všech případech výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Další 1/3 firem vyrábí složité výrobky, které slouží jako přímé vstupy pro výrobu finálních produktů. Nejčastějšími odvětvími, v nichž jsou produkovány výrobky pro koncové trhy nebo vstupy pro výrobu finálních produktů, jsou strojírenství, chemie/farmacie, ale jsou zde i firmy z dalších oborů. Do této kategorie byly zařazeny také firmy, které poskytují služby koncovým spotřebitelům nebo sofistikované služby individualizovaného charakteru, které jsou poskytovány firemním klientům, často, ale ne výlučně, na zakázku. Spadají sem také služby vývoje softwaru či výroba hardwaru pro speciální použití. Z firem, které jsou blízko koncovým trhům, přibližně pro polovinu představují inovace zcela zásadní, nejdůležitější konkurenční výhodu a věnují jim mnoho úsilí i finančních prostředků. Proto je zároveň vysoká shoda v tom, že tyto firmy mají často vlastní VaV oddělení, nebo alespoň menší vývojový tým,


49


který může být pověřován i jinými úkoly, ale vývoj provádí systematicky a řízeným způsobem. Takové firmy představují potenciálně zajímavou cílovou skupinu pro podporu VaV a inovací, protože jejich potřeba inovovat je vysoká a mají pro inovační a vývojový proces vytvořeny struktury. Je však třeba zdůraznit, že v případech zahraničních společností jsou inovace, vývoj a výzkum v této skupině firem zajišťovány jejich mateřskými společnostmi, i když určité inovační aktivity, v zásadě závislé na aktivitě místního vedení firem, jsou v míře větší, než by se dalo očekávat, zajišťovány i českými firmami, které jsou součástí nadnárodních firem. Tabulka 14 – Přehled firem podle pozice v hodnotovém řetězci a podle významu inovací pro konkurenceschopnost (četnost firem podle kombinace kategorií)

Dodavatel finálních výrobků

Tier 1/2 Složitější, náročnější komponenty s větší přidanou hodnotou

Tier 3 Jednoduché výrobky a vstupy pro jinou výrobu

Výrobci surovin, hromadná výroba ve velkých objemech

14

16

3

2

9

11

7

2

Firma zlepšuje produkty pod tlakem konkurence

6

11

8

2

Firma zlepšuje produkty nepravidelně a nesystematicky

3

--

5

1

Inovace jsou pro firmu zásadní podmínkou konkurenceschopnosti Inovace jsou pro firmu důležité, ne však hlavní faktor konkurenceschopnosti

Přibližně pro čtvrtinu firem, které jsou buď výrobci finálních produktů, nebo složitých vstupů pro finální výrobky, jsou inovace důležitou součástí jejich konkurenceschopnosti, realizují je systematicky a ve větším rozsahu, ale přesto jejich pozice na trhu je zatím určována především dalšími faktory, jako je cena pracovní síly, poloha v kombinaci se stávajícím (historickým) know-how, spolehlivost dodávek apod., a inovace hlavně pomáhají tyto hlavní výhody udržovat a posilovat. Patří sem např. firmy, které vyrábějí složitější, znalostně náročné produkty v chemickém průmyslu, které slouží jako významné vstupy pro další výrobu, ale také mnoho strojírenských firem, kombinujících tradiční znalosti, dovednosti a spolehlivost se schopností hledat tvůrčí inovativní řešení pro svoje klienty. Ze souboru dotazovaných firem necelá pětina deklaruje, že usiluje o posun v hodnotovém řetězci výše – tedy o upgrading – nebo tímto procesem prochází či prošla. To je překvapivě vysoký počet. Je však třeba mít na paměti, že pro mnoho firem, které deklarují tuto snahu, nebo v minulosti skutečně doplnily výrobu o hodnotově náročnější produkty, se jedná o využití know-how v blízkých oborech, o snahu o vstup na jiný trh doprovázenou úsilím o lepší postavení na tomto trhu. V případě společností, které jsou vlastněny zahraničními společnostmi, se jedná o postupný vývoj, součást dlouhodobější strategie investora, kdy původní jednoduchou výrobu, jejíž výhodou byla levná pracovní síla, následují po čase další firemní funkce a „kvalitnější“ výroba. Zajímavým příkladem, v českých podmínkách ojedinělým, je případ české firmy, která díky kombinaci technického know-how, obchodních znalostí a zvoleného obchodního modelu byla schopna (v podstatě nucena) změnit se z čistě obchodní firmy ve výrobní podnik a přetáhnout část výroby, která se odehrává v Číně, do svého závodu v Ústeckém kraji.


50


Částečně lze pozorovat tento posun i u služeb, kdy jsou firmy vedeny snahou nabídnout zákazníkovi co nejkomplexnější produkt a proto svoje produkty nejen vyvíjejí a doplňují novými funkcemi, ale snaží se do nich integrovat další produkty a služby. Graf 37 – Snahy firem o změnu postavení na trhu – minulý vývoj nebo v současnosti zahájený (v %)

Obsazení dosud volného místa na blízkých trzích Obsazení dosud volného místa ve zcela jiném oboru, využití know-how na existujícím jiném trhu Vytvoření zcela nového výrobku či služby, který vytvořil i nový trh/zákazníky Inteligentní specializace, využití vlastního know-how v jiném či blízkém oboru Žádný posun, stálé postavení Downgrading, posun v hodnotovém řetězci níže, opuštění dřívějších pozic Upgrading –snaha dostat se v hodnotovém či produkčním řetězci výše 0

10

20

30

40

50

60

Snaha firem o posun v hodnotovém řetězci představuje potenciál pro uplatnění výzkumu a vývoje, protože takové firmy zpravidla musí být velmi aktivní v inovačním procesu a často potřebují výzkum a vývoj kvůli tomu, aby jejich snahy uspěly. Na druhou stranu potřeba využívat výsledků VaV a silně inovovat ještě nemusí být následována potřebou či ochotou spolupracovat s veřejnými výzkumnými či vývojovými organizacemi nebo je hledat v Ústeckém kraji. Trochu překvapivě existuje nemalé množství firem, přibližně 20%, které vyrábějí pro koncové trhy nebo produkují náročné vstupy pro výrobce koncových výrobků, pro které inovace nepředstavují zásadní konkurenční výhodu, resp. jejichž konkurenceschopnost je postavena dominantně buď na nízkých nákladech, nebo na kvalitě a spolehlivosti dodávek za příznivou cenu (byť ne nejnižší), a které sice také mnohdy průběžně inovují, ale převážně s cílem následovat vývoj na trhu, dohánět konkurenci. V tomto případě lze inovace považovat spíše za vynucené trhem/konkurencí, a obvykle jsou realizovány jako součást běžných technologických procesů ve firmách, často ad hoc, nesystematicky ve smyslu vyčleňování speciálních kapacit (lidí, peněz) na jejich realizaci.

3.4 Konkurenční výhoda Představitelé firem hodnotili svou konkurenční výhodu nejčastěji slovy jako „flexibilita = schopnost dodat zákazníkovi přesně specifikovaný produkt v libovolném (i malém) množství“, což bylo často vysvětlováno jako „velké firmy ze západní Evropy jsou orientovány na velké zákazníky a masovou výrobu, nevyplatí se jim předělávat linky pro menší zakázky, zde máme šanci my“.


51


V případě, že firma má vlastní VaV, je pochopitelně její konkurenční výhoda postavena na inovacích a nových produktech, i když i zde jsou nízké náklady nutnou, nikoliv postačující, podmínkou udržení konkurenceschopnosti na evropském či globálním trhu. Mezi dalšími faktory konkurenční výhody se často zmiňuje kvalita výrobků za rozumnou cenu (nikoliv tedy láce výrobků sama o sobě či jen nízké náklady na výrobu či pracovní sílu), produktivita, znalost trhu, případně i geografická poloha. Téměř nikdo nepovažuje za konkurenční výhodu nízkou cenu pracovní síly samu o sobě, i když některé nepřímé informace nasvědčují tomu, že ve skutečnosti tento druh dominantní konkurenční výhody bude hrát ve vybraném vzorku větší roli, než firmy samy uvádějí. Ve vzorku firem jsou i takové, které se jako konkurenční výhody snaží využít akumulovaného knowhow, založeného na tradici a historii firmy a využívat ho v blízkých oborech, v jiných oborech, nebo se ve svém vlastním oboru specializovat na určitý druh zakázek/výrobků, v nichž mají kvůli své malé velikosti v rámci evropského trhu lepší možnost uspět díky své flexibilitě, kvalitě výroby a spolehlivosti, rychlosti dodávek a současně schopnosti v menších sériích či objemech (než mnohem větší konkurenční firmy v Evropě) splňovat speciální přání zákazníků, což s sebou v některých případech nese i vyšší přidanou hodnotu výrobku. Tyto firmy se nacházejí jak v chemickém průmyslu – kde to není ojedinělá strategie – tak v jiných oborech, např. ve strojírenství či plastikářství/gumárenství. Celkový počet tohoto druhu firem, které se snaží hledat místo na trhu právě popsaným způsobem však ve zvoleném vzorku firem ani tak není velký – společně se jedná o cca 20 % firem, jimž se podobné aktivity zdařily, nebo je vážně realizují (skutečně do nich investují). Z hlediska konkurenční výhody se jedná o vzorek firem, které dohromady vytvářejí mnohem lepší obraz krajského hospodářství, než je ve skutečnosti. Je tomu tak proto, že průzkum je zaměřen na firmy, u nichž se inovační aktivity předpokládají nebo byla alespoň naděje, že tyto aktivity budou firmy, třeba jen v malém rozsahu, realizovat. Malý počet firem, které svoji konkurenceschopnost stavějí výhradně či převážně na nízkých nákladech či na nákladech na pracovní sílu, je téměř s jistotou ovlivněn právě výběrem firem, resp. i tím, které firmy byly nakonec ochotny se s námi setkat. Jsme přesvědčeni, že mnohé z firem, které odmítly setkání z důvodů zaneprázdněnosti či nepřítomnosti vedení firmy, či firmy, u nichž jsme se k vedení ani přes veškerou snahu nedostali, bude spadat do kategorie firem, které jsou jen místními výrobními dílnami německých mateřských firem, lokalizované v Česku jen kvůli zatím nízkým nákladům. Firmy s konkurenční výhodou založenou na nízkých nákladech – firmy mimo zkoumaný vzorek. Jak je uvedeno výše, firmy, jejichž hlavní konkurenční výhodou jsou nízké náklady, se ve vybraném vzorku firem vyskytují v malém množství, což ve skutečnosti odpovídá cílům průzkumu. Jelikož tento druh firem je však v české ekonomice jinak významný, je vysoce pravděpodobné, že vzorek dotazovaných firem nepředstavuje relevantní obraz regionální ekonomiky. Proto jsme provedli dodatečnou analýzu ze sekundárních zdrojů, založenou na několika různých kritériích, a pokusili jsme se odhadnout skutečnosti bližší podíl firem, které svou konkurenční výhodu zakládají téměř výhradně na nízkých nákladech. V podstatě šlo o to odhadnout podíl klasických montoven bez dalších funkcí. Dodatečně provedená analýza všech firem zpracovatelského průmyslu v Ústeckém kraji, které přesáhly určitou velikost, a průzkum sekundárních zdrojů (na internetu) o zahraničních společnostech v tomto souboru, který byl výrazně větší, než námi oslovené firmy, ukázala, že v celém kraji působí


52


cca 20 % firem v pravděpodobné pozici výrobního závodu bez vlastní autonomie nebo v podstatě jen detašovaného dílenského provozu, kdy jedinou kompetencí vedení závodu je organizace výroby. Výrobní aktivity firem mají v takovém případě charakter práce ve mzdě (ať už se o ni skutečně jedná nebo nikoliv), kdy většina vstupů jde z mateřského podniku v Německu a většina produkce putuje zpět do mateřského závodu. Pravděpodobný podíl tohoto druhu firem se v jednotlivých okresech liší, pohybuje se v rozmezí cca 10 % v okrese Ústí nad Labem až cca 35 % v okrese Chomutov. V každém případě se však jedná o odhady, provedené ze sekundárních zdrojů, které ve většině případů nebyly ověřeny rozhovory v uvedených firmách, protože průzkum na tyto skutečnosti nebyl zaměřen a tato analýza byla provedena zejména pro dokreslení obrazu regionální ekonomiky Ústeckého kraje a role zahraničních firem v ní. Tento druh závislých firem, jejichž četnost v kraji je vysoká, totiž představuje rizikovou skupinu, protože její vázanost na místní či regionální ekonomiku je velmi malá až žádná (vyjma pracovní síly) a možnost odchodu jinam, ať už z jakýchkoliv důvodů je u této skupiny nejvyšší. Současně tyto firmy nepředstavují žádný potenciál pro spolupráci v oblasti VaV nebo inovací, a ve velmi malé míře mají potenciál pro spolupráci s jinými firmami umístěnými v Ústeckém kraji nebo jinde v ČR.

3.5 Zákazníci a trhy Zákazníci a konkurence. Navštívené firmy mají výrobu v převážně zaměřenou na export, který tvoří skoro 70% obratu firem ve zkoumaném vzorku, přestože se v něm nacházejí jednotlivé firmy, jejichž zákazníci jsou výhradně či převážně domácí, z celé ČR. Firmy, jejichž zákazníci jsou převážně z ústeckého kraje, jsou výjimkou, jedná se hlavně o firmy, které poskytují různé druhy služeb, jichž v samotném vybraném souboru není mnoho. Mezi hlavními cílovými státy exportu nejčastěji najdeme SRN, Slovensko, Rusko. Graf 38 – Teritoriální rozložení přímé konkurence dotazovaných firem (v %) Konkurence jinde v Evropě Konkurence v sousedních zemích – SRN, A, PL, SK Přímá konkurence v ČR Přímá konkurence v regionu Ústeckého kraje 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

Konkurence podniků z Ústeckého kraj je stejně často jinde v ČR jako v sousedních evropských zemích, v souboru je překvapivě mnoho firem (téměř 40%) firem, jejichž hlavní či jediná konkurence je v okolních státech nebo jinde v Evropě a jejichž výroba je v ČR jedinečná a žádnou konkurenci zde nemají.


53


Graf 39 – Teritoriální struktura tržeb ULK

Česko

Sasko

SRN

ZE

SVE

Svět

100%

80%

60%

40%

20%

Služby

Automotive

Strojírenství, hutnictví, kovovýroba


Sklo, keramika, stavební hmoty

Chemie, kosmetika, (bio)medicína

Domácí firmy

Zahraniční firmy

0%

Graf 40 – Vývoj exportu mezi lety 2011 a 2009 dle oborů 140%

134%

130% 121% 120%

123% 119% 115%

117%

121%

115%

110%

Služby

Automotive





Zahraniční firmy

Domácí firmy

100%

Vývoj na trhu, strategie firem v reakci na tento vývoj. Největší část firem očekává v příštím období stabilizaci trhu, případně oscilaci kolem současných hodnot s různě velkými výkyvy, které mohou vývoj podnikání dočasně ohrožovat. Více než 1/3 firem


54


očekává expanzi trhu a jeho dlouhodobý, i když v některých případech ne moc rychlý, růst. Zhruba jedna desetina firem očekává (další) propad trhu a zakázek; zde se jedná nejvíce o podniky dodávající veřejnému sektoru nebo stavebnictví, které pociťují pokles velkých investičních akcí. Tyto poměry, zejména vysoký podíl očekávaného růstu poptávky na trhu, jsou oproti průměru v ČR velmi pozitivní, což je nepřímo důkazem, že pro rozhovor byly vybrány skutečně progresivní firmy.5 Reakcí firem na očekávaný vývoj na trhu bude nejčastěji snaha prosadit se na jiných zahraničních trzích, diverzifikace výrobkového portfolia a zvyšování produktivity a efektivity výroby. Početně vyjádřeno to znamená, že cca 2/3 podniků hodlají maximalizovat tržní podíl na trzích, kde již jsou přítomni a cca polovina hodlá proniknout se stávajícími produkty na trhy, na kterých dosud nejsou etablováni. Zhruba pětina společností chce vytvořit novými výrobky nové trhy stejně jako se prosadit v nových oborech, což je v české ekonomice neobyčejně vysoké číslo. Je však třeba zdůraznit, že odpovědi na otázku o jaké konkrétní výrobky, jaké konkrétní trhy se jedná a jaké aktivity firmy k tomuto záměru začaly realizovat, ukázaly, že se v části případů jedná spíše o záměry či budoucí cíle než o již reálně uskutečňované strategie. V každém případě odpověď firem na otázku po jejich budoucí strategii, která říká „přežít následující rok a stabilizovat firmu“ byla dána jen v přibližně 10 % případů, což ukazuje na vysoký optimismus firem, které byly vybrány pro rozhovory a souhlasily s nimi. Pro srovnání čísla uvádíme čísla z průzkumu v Královéhradeckém kraji, který byl však zaměřen na jiné cíle, přestože se v něm kladly některé stejné otázky. Jako nejčastější strategie pro nejbližší období bylo v tomto průzkumu uvedeno „maximalizovat tržní podíl na trzích, kde jsme již přítomni“ (55 %), následováno 40 % „proniknout se stávajícími produkty na trhy, na kterých dosud nejsme etablováni“ a 38 % firem preferovalo „udržovací strategií - přežít následující rok / dva a stabilizovat firmu“; 23 % dotázaných hodlá vytvořit novými výrobky úplně nové trhy a 13 % vstoupit na existující trhy v jiných oborech, tzn. růst v jiných oborech. Je zřejmé, že zkoumaný vzorek firem v Ústeckém kraji je ve všech ohledech optimističtější, než vzorek firem z kraje Královéhradeckého. Je však třeba zdůraznit, že účel průzkumu byl v obou krajích odlišný a tomu odpovídal i výběr firem. Ten byl v Královéhradeckém kraji více veden napříč všemi druhy firem a zdaleka se nesoustředil jen na firmy s inovačním potenciálem či obecně na kvalitnější firmy.

3.6 Výzkum, vývoj, inovace Víceméně všechny navštívené firmy jsou si vědomy významu inovací pro svůj další rozvoj. Na přímou otázku firmy v nadpoloviční většině odpovídaly, že „Inovace pro nás představují základní zdroj konkurenceschopnosti, jejich řízení patří ke klíčovým procesům naší firmy“ nebo „Pravidelně vylepšujeme naše produkty, modernizujeme technologie, nejedná se však o aktivity zásadní pro naši

5

Například podle zářijového hodnocení podnikatelského klimatu (relativní rozdíl mezi pozitivním a negativním očekáváním budoucího vývoje) European Economic Research Institute dominují v hodnocení nastupující ekonomické systémy, jaké jsou v Brazílii (+0,11), Indii (+0,05) a Turecku (+/- 0,0). Jediné evropské trhy, které se dostaly na špičku žebříčku, jsou Estonsko (+0,03), Norsko (+0,08) a Švýcarsko (+0,02). Česká republika je ve druhé polovině zemí s hodnotou -0,11, sice před Španělskem, Řeckem a Itálií, ale za Francií, Velkou Británií nebo Ruskem.


55


schopnost prosazovat se na trzích“. Téměř žádná firma nepřipustila skutečnost, že by svoje výrobky neinovovala či že by pro ni inovace byly zanedbatelné a nezajímala se o ně. Míra inovací ve firmách. Podrobnější specifikace odpovědí na roli inovací v konkurenceschopnosti firmy ve srovnání s dalšími faktory umožnila rozlišit několik kategorií firem. Při rozlišení jednotlivých kategorií firem byli vzaty v úvahu také faktory jako např. jak je inovační proces ve firmách organizován, kdo se na něm podílí a jakým způsobem, či jakou hrají inovace roli v krátkodobých plánech na růst firmy nebo v jejich středně- a dlouhodobých strategiích. Z hlediska role inovací v konkurenceschopnosti lze tedy rozlišit ve sledovaném souboru firem následující kategorie: -

Inovace jsou pro firmu zásadní podmínkou konkurenceschopnosti, konkurenceschopnost je postavena na neustálém inovování nebo na vyvíjení nových věcí apod. Není založena na nízkých nákladech - cca 1/3 firem.

-

Inovace jsou pro firmu důležité, firmy inovují z vlastní iniciativy a ve větším rozsahu, buď proto, že cítí, že je to nutná cesta k růstu či udržení na trhu, nebo proto, že na tyto aktivity jsou dostupné peníze, často z veřejných zdrojů – cca 1/3 firem.

-

Firma pravidelně zlepšuje svoje produkty, protože je k tomu tlačena konkurencí, musí držet krok, ale nejedná se o nejdůležitější zdroj konkurenceschopnosti, převažují jiné – nízké náklady, kvalita, spolehlivost apod. – cca ¼ firem. Jedná se převážně o inovace vynucené trhem, o dohánění konkurence, nikoliv tedy o pro-aktivní, nýbrž o responsivní reakci.

-

Firma sice občas zlepšuje výrobky, ale víceméně ad hoc, jenom některé, když se to podaří nebo si to zákazník přeje, ale většina výroby je založena na konkurenceschopnosti nízkými náklady – cca 10 %.

Graf 41 – Význam inovací pro konkurenceschopnost firmy, intenzita a motivy inovací (v %)

Firma zlepšuje produkty nepravidelně a nesystematicky Firma zlepšuje produkty pod tlakem konkurence Inovace jsou pro firmu důležité, ne však hlavní faktor konkurenceschopnosti Inovace jsou pro firmu zásadní podmínkou konkurenceschopnosti 0

5

10

15

20

25

30

35

40

Přibližně 15 - 20 % dotázaných podniků využívá v inovačním procesu toho, že se snaží přiblížit vlastnostmi svých výrobků výrobkům konkurence, to znamená, že sleduje vývoj na trhu a poptávku od zákazníků, a když se objeví novinka, snaží se jí svými výrobky přiblížit, dohonit či jinými postupy napodobit její užitnou hodnotu. Do této skupiny patří i firmy, které se snaží zpětnými postupy


56


(reverzní inženýrství) napodobit výrobky konkurence, okopírovat je, aby zůstaly na trhu konkurenceschopné. Nelze říci, že by se tyto činnosti soustřeďovaly do jednoho odvětví či na určitý typ výroby. Rozdělení firem mezi výzkum, vývoj a inovace a spolupráce při těchto činnostech. Konkrétní aktivity realizované ve firmách zahrnují vlastní výzkum (nebo podíl na výzkumu) v cca 10 % případů. V souboru dotazovaných firem je také několik „spin-off“ firem a skupina firem, které buď zadávají výzkumné a náročnější vývojové úkoly jiným organizacím (často VŠ), nebo se na výzkumu, obvykle veřejných výzkumných organizací, přímo podílejí, např. tím, že testují výsledky výzkumu nebo svými speciálními praktickými znalostmi poskytují nezbytné vstupy pro výzkum. Nejčastějšími činnostmi ve firmách jsou různé vývojové aktivity, které mohou být realizovány vlastními silami nebo ve spolupráci s dalšími organizacemi. Nelze jednoznačně uvést nějakou pravidelnost v tom, za jakých podmínek firmy realizují vývoj samy a za jakých na něm spolupracují s dalšími subjekty – zdá se, že se jedná o podmíněnost individuálními okolnostmi firem, nikoliv o zobecnitelné modely. Vlastní vývoj realizují nebo se podílejí na vývoji s jinými subjekty i firmy, které jinak uvádějí, že inovace výrobků realizují jako reakci na tlak trhu a konkurenci a jejich hlavní konkurenční výhoda je tvořena jinými faktory. Množství firem, které realizují vývojové aktivity ve spolupráci s veřejnými výzkumnými organizacemi, není velký. Důvody, které podniky uvádějí pro to, že veřejné výzkumné organizace do svého vývoje nezapojují, jsou následující (jedná se o stylizované příklady odpovědí, obsahově správné): -

„… organizace VaV (především vysoké školy) jsou málo pružné a jejich reakce na naše potřeby je příliš pomalá, není možné se spolehnout, že získáme výsledky v požadované době – zpravidla potřebujeme mít výsledek do několika měsíců, pro vysoké školy jsou reálné termíny v řádu jednoho a více let.“

-

„… náš obor je tak speciální, resp. naše specializace je tak velká, že zpravidla o problému víme více, než odborníci z organizací VaV (alespoň z těch českých), je obtížné pro nás najít partnera, který by uměl naše problémy řešit“, případně také „…příslušný obor se vyučoval, ale tato specializace byla na VŠ zrušena, nejsou noví odborníci, kteří by našim problémům rozuměli…“6

-

„… organizace VaV se více zajímají o vlastní výzkum a jeho cíle než o naše problémy, nejsou ochotny ani schopny spolupracovat mezi sebou navzájem, i když pro řešení našeho problému je to nezbytné nebo vysoce žádoucí, jsou zahleděny do sebe…“ případně jsme také získali odpovědi jako „…vysoké školy by byly nejraději, kdybychom jim platili jejich výzkum, s tím, že když něco vyzkoumají, můžeme to využít, zajímají se více o naše peníze než o naše problémy…“

Některé tyto odpovědi – v různé formě, často mírnější, než uváděné stylizované příklady – uváděly také podniky, které s výzkumnými organizacemi či vysokými školami spolupracují, a to opakovaně a systematicky. Na druhou stranu jsme zaznamenali i odpovědi, které si spolupráci s organizacemi VaV

6

V několika případech výrobci spolupracují na základě individuálních dohod s odborníky, kteří jsou v důchodovém věku, někdy ještě částečně působí ve výzkumných organizacích, nebo jsou již plně v důchodu a firmy je najímají na základě dobré spolupráce z minulosti. Náhrada za tyto odborníky v ČR často není.


57


pochvalovaly či neměly žádné výhrady – nejčastěji se jednalo o velké a silné firmy nebo o firmy, v jejichž případě je obsahem spolupráce především rutinní měření, analýzy apod. Zejména v chemickém průmyslu je častou formou účasti firem na vývoji spolupráce s VaV odděleními dodavatelů či odběratelů. Jedná se o případy, kdy je třeba získat či vyvinou výrobek (vstup, výsledný produkt) s určitými užitnými vlastnostmi, a tyto vlastnosti závisí na vlastnostech vstupních látek, často různých směsí, nebo látek, které do dalších směsí vstupují. Tento způsob vývoje je na hranici prosté průběžné inovace produktů nebo procesů, které firmy realizují samostatně, aniž by k tomu potřebovaly vlastní výzkum nebo spolupráci na výzkumu a vývoji s jinými organizacemi. Inovaci produktů či technologií – i když by to mělo být jen nákupem nového stroje – realizují v nějaké míře všechny firmy, avšak v nejméně třetině případů se jedná spíše o modernizaci než o skutečnou inovaci výroby a v případě produktů pak inovace realizované spíše kvůli tlaku trhu a konkurenčních firem, nebo jako reakci na požadavky zákazníků, kdy inovace není strategií či systematickým řízeným procesem ve firmě, ale „tak nějak se realizují, protože svět se mění a vyvíjí“. V kraji převažují firmy z medium- a low-tech kategorií, skutečně high-tech firem, založených výhradně či převážně na výzkumu či vývoji je jen několik, a několik málo dalších usiluje o realizaci tohoto druhu aktivit jako „vedlejší produkt“ výroby. High-tech firem či o postavení high-tech v nějakém velice úzkém segmentu usilujících není dohromady ani deset v celém souboru sledovaných firem a často jsou velice malé nebo jejich high-tech aktivity (či usilování o ně) představují zanedbatelný podíl v jejich portfoliu. Inovace a VaV v zahraničních společnostech. Velké nadnárodní firmy mají zpravidla velké výzkumné a vývojové centrum společné pro celý koncern nebo pro nějakou jeho část. Tato VaV centra jsou lokalizována v mateřské zemi, nebo v zemích západní Evropy, kde firmy působí desítky let. Hlavním zdrojem inovací pro české pobočky nebo dcery velkých nadnárodních společností jsou tedy koncernová výzkumná a vývojová centra. Přesto i v těchto případech se některé inovace či dokonce vývoj odehrávají ve výrobním podniku, který je umístěný v České republice. V případě, že má firma matku, je členem koncernu nebo mezinárodní skupiny, jsou přibližně stejně zastoupeny odpovědi: -

Inovace přicházejí z centrálního inovačního pracoviště nadnárodní či mezinárodní firmy, firma sama v Česku žádné inovace neprovádí a neočekává se to od ní.

-

Inovace přicházejí převážně z centra, ale v menší míře se dělají i v české pobočce firmy a zpětně se poskytují matce a zavádějí se do celého koncernu, či se zavádět mohou. Některé z těchto firem mají i vlastní (malé) VaV centrum.

-

Inovace přicházejí z centra, místní pobočka pracuje převážně na přizpůsobení produktů místnímu trhu, požadavkům, zvyklostem, legislativě apod., vlastní inovace mimo uvedené téměř nebo vůbec nerealizuje.

I zde (stejně jako v jiných krajích) pozorujeme posun od prvního ke druhému způsobu, což otevírá prostor pro vyhledávání příležitostí ke spolupráci mezi veřejným VaV sektorem a výrobci nebo mezi výrobci a soukromými vývojovými a výzkumnými firmami, nebo pro identifikaci příležitostí k přesunu vývojových aktivit nadnárodních firem do České republiky a pro jejich podporu.


58


Graf 42 – Srovnání původu inovací u zahraničních firem (v % ze všech firem ve vzorku) Inovace přicházejí převážně z centra, místní pobočka pracuje převážně na přizpůsobení produktů místnímu trhu, vlastní inovace nerealizuje Inovace přicházejí převážně z centra, ale v menší míře se dělají i v české pobočce firmy a zpětně se poskytují matce a zavádějí se do celého koncernu Inovace přicházejí z centrálního inovačního pracoviště nadnárodní či mezinárodní firmy, firma sama v česku žádné inovace neprovádí a neočekává se to od ní 9

10

11

12

13

Postupný růst požadavků či alespoň možností účastnit se inovačního procesu v nadnárodní struktuře firmy se dá charakterizovat příkladem z jedné automotive firmy s centrálou v Německu: v Ústí je dnes již zaměstnáno 6 inženýrů ve vývoji, ale náklady jsou přeúčtovávány do SRN, kde sídlí vývojové centrum, takže oficiálně firma žádný vývoj nemá (ani se to neuvádí ve výroční zprávě). Důležitým poznatkem je to, že sice firmy se dezintegrují podle vykonávaných aktivit, stěhují výroby do zemí s levnější pracovní silou, ale nakonec se ukazuje, že je potřeba, aby vývojáři seděli na dosah od výroby, protože tam se nejrychleji poznají všechny problémy a mohou se okamžitě realizovat řešení. Podobných příkladů bylo identifikováno ještě několik. Je tedy pravděpodobné, že i nadále bude stoupat ochota zahraničních „matek“ stěhovat do výrobních závodů v Česku část vývoje – pokud k tomu zde budou vytvořeny podmínky (zejména dostatek kvalitních lidí). VaV činnosti a jejich začlenění ve firmě, spolupráce, uplatnění na trhu a bariéry VaV. Více než 3/4 dotazovaných společností má pracovníky zabývající se inovacemi nebo vývojem, či mají přímo oddělení VaV. Jen přibližně 15 % společností žádné pracovníky pro inovace a vývoj nemá a ani tyto činnosti nerealizuje. Odpovědi firem pokrývaly následující kategorie, přičemž za zkratkou VaV je třeba vidět především vývoj různého druhu a kvality či různé náročnosti, výzkum se ve firmách provádí jen zcela ojediněle, maximálně v jednotkách případů: -

Firma má oddělení či alespoň jednoho zaměstnance, který dělá VaV na plný pracovní úvazek, jedná se o jeho hlavní či jedinou pracovní náplň – sem patřila cca 1/3 firem ze souboru

-

Firma má oddělení nebo zaměstnance, kteří dělají VaV, ale ve velké míře i jiné činnosti – řízení či sledování technologie výroby apod., nebo má firma jiné oddělení (často technické odd. nebo odd. údržby, technologickou laboratoř, apod.), které dělá také VaV a to cíleně a systematicky – sem patří přibližně 1/4 firem ze souboru.

-

Firma má zaměstnance, někde třeba v samostatném technickém či jiném oddělení nebo i ve výrobě, kteří mimo jiné dělají také VaV, ale není to jejich ani hlavní náplň, ani soustavná a řízená činnost, vývoj se realizuje jakoby mimoděk, často ad hoc při řešení dílčích problémů výroby.


59


Nejčastěji se jedná o 1 – 3 zaměstnance v celé firmě, kteří se zabývají vývojem, více než 10 lidí se zabývá VaV v 10 firmách. Zhruba 50 % dotazovaných uvádí, že tyto lidi je obtížné sehnat, zejména do menších obcí (např. v okrese Děčín, Litoměřice, Teplice). Na druhé straně jsou případy, kdy se zájemci sami hlásí, neboť firma má na trhu velmi dobrou pověst, případně spolupracující akademičtí pracovníci doporučují své nejlepší studenty. Graf 43 – Charakter organizace VaV ve firmách (v %) VaV firma sama nedělá, ale nakupuje podobné služby zvenčí Není VaV oddělení ani VaV zaměstnanci,VaV neprobíhá VaV realizovány příležitostně zaměstnanci firmy, není VaV odd. Technologické odd. či údržba pověřeny VaV systematicky a cíleně VaV oddělení či alespoň jeden zaměstnaec VaV na plný úvazek 0

5

10

15

20

25

30

35

40

Někdy je hledání zaměstnanců pro vývojové úkoly ve firmách spojeno s problémem jejich správné kvalifikace/odbornosti, protože požadované specializace se na českých vysokých školách neučí, byly zrušeny apod. V takovém případě firmy přijímají absolventy příbuzných specializací v daném oboru, zaškolují je a za pochodu doučují příslušnou specializaci odbornou i praktiky „řemesla“ v dané firmě. To je spojeno se značnými náklady, nikoliv nutně přímými na výuku nových zaměstnanců, ale s nepřímými náklady, protože těmto lidem se musí věnovat jiní zaměstnanci firmy, jejich užitečnost a přínosy pro samotnou firmu se začnou projevovat až po mnoha měsících, často po více než roce, jejich produktivita či samostatnost při řešení problémů je v prvních letech nízká, často také podniky poukazují na nedostatečnou motivaci takových nových zaměstnanců doučit se dostatečně znalosti a dovednosti požadované v oboru. Spolupráce s akademickým sektorem je mezi navštívenými firmami na slušné úrovni, 20 % firem realizuje společné projekty, podílí se na vývoji či výzkumu s veřejnými výzkumnými institucemi – cílem je prospěch pro firmu – inovace či nový výrobek. Vzhledem ke způsobu výběru respondentů však v žádném případě není možno toto zjištění zobecnit, spíše naopak – mimo vybraný soubor existuje velmi málo stejně spolupracujících firem. Dalších zhruba 20 % pak nakupuje od jiných subjektů rutinní operace či činnosti, využívá toho, že někdo jiný má nějaké technické zařízení a znalosti k jeho využívání – jedná se o vědeckou rutinu – měření, testování, atesty apod. V této skutečnosti můžeme hledat zárodek velkého zájmu o tzv. inovační vouchery (viz dále).


60


Graf 44 – Formy spolupráce firem na VaV s jinými subjekty – výzkumnými či vývojovými organizacemi (v %)

Firma na VaV nespolupracuje s nikým z vnějšku

Firma nakupuje od jiných subjektů rutinní operace měření, testování, atesty Firma si objednává řešení od jiných subjektů – nákup VaV se zadáním ze strany firmy Firma se podílí (finančně) na základním výzkumu jiných institucí nebo jej provozuje sama a na vlastní náklady. Firma realizuje společné projekty s veřejnými výzkumnými institucemi formou spoluúčasti – iniciativa vychází od výzkumné instituce. Firma realizuje společné projekty, podílí se na vývoji či výzkumu s veřejnými výzkumnými institucemi, cílem je přímý prospěch firmy 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

Problémy inovačního procesu a VaV. Pokud jsou inovace uplatněny na trhu, tak jsou méně často chráněny patenty nebo užitnými vzory. Je možno citovat jednu firmu, která se své produkty snaží patentově chránit v EU – je to velmi nákladné, nejen samotné poplatky, ale vyžaduje si to i nutnost zaměstnávat na místě (zde konkrétně v Anglii) svého člověka, který všechny problémy na místě řeší. Většina firem tak ochranu duševního vlastnictví neřeší zejména kvůli vysokým nákladům a z toho vyplývajícímu nízkému přínosu. Druhým často zmiňovaným problémem jsou vysoké náklady na převedení nápadu či ověřené inovace do průmyslové produkce – nákladný proof of concept. Vnitřní bariéry rozvoje VaV ve firmách jsou nejčastěji tyto tři: -

Kvalita, dostupnost pracovní síly odborně zdatné, chování či motivace zejména mladých lidí, jejich znalosti,

-

Náklady na výzkum, riziko utopení nákladů, finanční nejistota při vývoji a výzkumu

-

Postavení vůči mateřské společnosti – není nám to umožněno, nebo je, ale v malé míře, drobnosti, neočekává se to od nás, nedostaneme na to čas a zdroje apod.

Zatímco poslední je mimo kompetence veřejné správy, na odstranění prvních dvou je možno pracovat. Jako vnější bariéra byla nejčastěji zmíněna neochota a přístup akademického sektoru k firemní sféře (ať už faktická nebo vnímaná) následovaná neexistencí příslušného akademického pracoviště


61


v regionu, někdy dokonce i v celé ČR. V některých případech je možné, že jde ze strany firem pouze o malou informovanost o tom, jaké výzkumy na akademických pracovištích probíhají (podrobněji viz výše).

3.7 Zaměstnanci Navštívené firmy zaměstnávaly v době průzkumu přes 17.000 zaměstnanců a reprezentují tak významnou část oboru zpracovatelského průmyslu v kraji. Průměrný počet pracovníků na 1 firmu je výrazně ovlivněn jedním podnikem s více než 3,500 zaměstnanců a 5 v kategorii 500 – 1000. 80 % navštívených podniků patří do kategorie malých a středních firem. Pro příští rok očekává většina podniků stagnaci v počtu zaměstnanců, v rámci celého vzorku by mělo dojít ke zvýšení zaměstnanosti asi o 2 % zejména proto, že 9 firem hodlá přijímat více než 10 % nových pracovníků. Graf 45 – Podíl VŠ zaměstnanců (v %) dle oborů v r. 2012 vážený aritmetický průměr

55 29 10

7

8

13

10

8

10

Služby

10

Automotive

15


16


10


10


14

Zahraniční firmy

13

Domácí firmy

60 50 40 30 20 10 0

medián

Klíčové profese se liší, ale nejčastěji jsou zmiňování technologové, vývojáři, programátoři, obecně „kreativní lidé“, většinou s technickým vysokoškolským vzděláním. Stejně tak existuje silná poptávka po kvalitních absolventech učilišť a středních škol. Nedostatek kvalitní kvalifikované pracovní síly byl v rámci rozhovorů mnohokrát opakován jako velký problém. Současně je potřeba uvést, že existuje i řada podniků, které potřebují spíše jen zaškolenou pracovní sílu a které spatřují pozitivní efekt současné vysoké nezaměstnanosti možnost nacházet dostatečné množství vhodných pracovníků. Jedná se pochopitelně spíše o podniky s jednodušší výrobou a o pracovní pozice, na nichž není postavena konkurenceschopnost zmíněných firem. Existují pozitivní i negativní příklady spolupráce se středními školami (obvykle v blízkém okolí) a vysokými školami (mj. i z Liberce, Pardubic, Prahy). Vzhledem k postavení chemického průmyslu v místní ekonomice se jeví možnost vzdělání v chemii jako značně poddimenzovaná, a to jak ve vysokoškolském, tak ve středoškolském odborném vzdělání. Rozhodně to však neznamená, že by v kraji měla být zřízena nová vysoká škola v chemických oborech, spíše je to impuls pro hledání nových forem spolupráce a podpory (např. formou stipendií) příchodu studentů z vysokých škol odjinud pracovat do Ústeckého kraje.


62


Opakovaně se vyskytovaly stížnosti na nedostatek kvalifikovaných středoškolských odborníků s chemickým vzděláním, které některé firmy z Teplicka, Ústecka a Litoměřicka dávají do souvislosti se zrušením SPŠ chemické v Ústí nad Labem a na nedostatek zájmu o tyto obory. Vyskytovala se i negativní vyjádření na ochotu a schopnost středních odborných škol spolupracovat s podniky a vyučovat předměty či obsah, který je bližší reálné praxi. Pro ilustraci jeden příklad: firma navrhla místní střední škole nové osnovy předmětu podle toho, co se vyžaduje v praxi, ne však ušité na míru dané firmě, zachovávající širší specializaci studentů. Škola tyto návrhy odmítla s tím, že je to příliš obtížné a žáky by to odradilo od studia. Graf 46 – Průměrná mzda ve firmách – vývoj podle let, firmy celkem vážený aritmetický průměr

medián

34 000 30 000

30 535

29 245

28 539

26 000 22 511

24 000

23 000

22 066

22 000 18 675 18 000 2006

2011

2012

2013

37 830

Graf 47 – Průměrná mzda ve firmách podle vlastnictví a podle oborů

22 000

26 213

25 416

25 294

19 883

24 134

26 000

26 167

34 000 30 000

medián

31 897

38 000

vážený aritmetický průměr

Služby

Automotive





Zahraniční firmy

Domácí firmy

18 000

3.8 Nástroje veřejné správy na podporu VaV Dotazovaným byly nabídnuty některé nástroje, kterými by (např. v rámci Regionální inovační strategie) mohla veřejná správa podpořit konkurenceschopnost místních firem založenou na VaV a inovacích. Jednalo se o finanční nástroje, tvrdou infrastrukturu, rozvoj lidských zdrojů i nástroje „měkké“ spočívající ve facilitaci, organizaci a podpoře spolupráce.


63


Nejprve jsme se dotazovali, které nástroje již firmy využily. Dvě třetiny použitých nástrojů se týkaly rozvoje lidských zdrojů, zabývaly se spoluprací se středními školami i přímo se studenty. 18 firem (téměř každá pátá) zmínilo, že problém s nedostatečnou kvalitou pracovní síly se už snažilo řešit přímým kontaktem s příslušnými školami v okolí / v regionu. 14 firem se zaměřuje na přímý kontakt se studenty zejména formou praxí a pracovních stáží, v deseti případech podniky uváděly snahu řešit jiné kvalifikační předpoklady studentů („soft skills“) než technické, přímo využitelné ve výrobě. Co se týče tzv. „tvrdé infrastruktur, velký počet firem v regionu využil pobídky CzechInvestu a obcí na podporu přilákání zahraničních investic, v rámci tohoto průzkumu uvedlo 5 podniků, že přišlo na zainvestovanou „zelenou louku“ a dalších 5, že jim byla výrazně zlepšena dopravní obslužnost. Třikrát potom ještě firmy zmínily pomoc veřejné správy při organizaci mezinárodních konferencí a stejně tak třikrát účast na specializovaných školeních. Co se týče požadovaných nástrojů, zde bylo odpovědí podstatně více (v průměru skoro 4 na firmu). Graf 48 – Podíl respondentů poptávajících konkrétní nástroj veřejné podpory Spolupráce se školami v oblasti přípravy absolventů na míru Inovační vouchery Spolupráce s talentovanými středoškoláky Zlepšení přípravy absolventů Stipendia pro talentované doktorandy Fond pro ověření technologie Patentový fond Dopravní obslužnost Podpora smluvního výzkumu Specializovaná školení Podpora horizontální mobility Komunikační platforma typu Inovační klub Sdílené laboratoře 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

Jednoznačně na prvním místě s 54 % kladných odpovědí skončila nabídka spolupráce se školami v oblasti přípravy absolventů na míru potřeb místních firem – dlouhodobé stáže studentů ve firmách, stáže učitelů ve firmách kvůli seznámení s aktuálními technologiemi a s firemní praxí, výuka odborníků z firem ve školách (SŠ, VŠ), studentské a doktorandské praxe, atd. Tato potřeba dominuje napříč obory a napříč různými druhy firem, nezávisle na jejich postavení v hodnotovém řetězci či velikosti. I pobočky zahraničních společností vyjadřují ochotu spolupracovat se školami, a to i v případech, kdy udávají, že problémy se získáváním či kvalitou pracovní síly nemají, nebo jen malé. Platí současně, že čím větší firma, tím více tuto spolupráci poptává (77 % u firem s více než 250 Berman Group – 2012

64


zaměstnanci). Z jednotlivých oborů vyčnívá automotive, kde takto odpovědělo 100 % dotazovaných, následované strojírenstvím. Naopak nejméně často (kolem jedné třetiny případů) se takto vyjadřují firmy ve službách, výrobě skla, porcelánu, stavebních hmot. Poptávány jsou i další nástroje v oblasti lidských zdrojů, které se celkově umístily na třetím a pátém místě podle počtu kladných odpovědí, jako jsou spolupráce s talentovanými středoškoláky (35 %) zlepšení přípravy absolventů (soft-skills, interdisciplinarita, jazyková zdatnost – 33 %) nebo stipendia pro talentované doktorandy nebo vysokoškoláky od 4. ročníku (25 %) a stejně jako v předchozím případě roste poptávka s velikostí firmy a zaměřením k automotive / strojírenství. Stipendia pro talentované doktorandy pak (logicky) poptávají spíše firmy s vlastním VaV a ty, pro které jsou inovace zásadní podmínkou konkurenceschopnosti, která je postavena na neustálém inovování nebo na vyvíjení nových věcí apod. Tento nástroj se tak řadí do kategorie spíše „pro-inovačních“ opatření, zatímco ty předchozí jsou užitečné pro firmy bez ohledu na jejich vztah k inovacím a vedou obecně ke zlepšení konkurenceschopnosti. Podpora horizontální mobility krátko- až dlouhodobá (0,5 - 3 roky) výměna VaV pracovníků mezi firmou a univerzitou/ústavem AVČR, jinou organizací VaV) je vyžadována obdobným typem firem, i když zde je celkový zájem menší (16 %). Mezi finančními nástroji získaly největší podporu a celkově na druhém místě (36 % kladných odpovědí) se umístily inovační vouchery – tj. podpora spolupráce mezi podnikem a VaV organizacemi (podpora inovační poptávky podniků) cestou spoluhrazení nákladů na výzkum či vývoj ve prospěch firmy z veřejných zdrojů. Jedná se opět o inovační nástroj a typovým žadatelem je firma s vlastním VaV, pro kterou je inovace zásadní podmínkou konkurenceschopnosti, která už buď přímo spolupracuje s akademickou sférou na společných projektech, nebo která si nakupuje služby VaV od jiných subjektů. Zhruba jedna pětina firem (21 %) by uvítala i fond pro ověření technologie (technology accelerator fund, proof of concept fund) – granty pro ověření použitelnosti výzkumného výsledku v komerčním výrobku/technologii, grant na dopracování a praktické ověření funkčnosti technologie, aby se stala zajímavou pro investory, založení nové firmy či ochranu duševního vlastnictví a následný prodej licence, apod. a o něco méně (19 %) i patentový fond na částečné hrazení nákladů na zajištění ochrany duševního vlastnictví na různých trzích. Stejně jako v případě inovačních voucherů i zde mezi potenciální žadatele patří firmy, které mají vlastní VaV a realizují společné projekty a podílejí se na vývoji či výzkumu s veřejnými výzkumnými institucemi a jejichž konkurenceschopnost je na inovacích postavena. 18 % dotazovaných uvedlo zlepšování dopravní obslužnosti (MHD, silnice, letiště, železnice, cyklostezky k firemním objektům), mimo jiné sem patří i ke spolupráci se Saskem se vztahující větší využití labské vodní cesty. Jedná se o nástroj, který spíše požadují méně inovačně zaměřené firmy, spíše výrobci řazení v kategorii tier 1, tier 2. Mezi nejvíce poptávané měkké nástroje patří zprostředkování kontaktů na aplikační sféru (16 %), podpora smluvního výzkumu – pomoc při vyhledávání partnerů z VaV sféry v ČR (i v zahraničí), zprostředkování spolupráce či společných projektů stejně jako komunikační platforma typu inovační klub (13 %) – neformální setkávání zástupců firem, vědců a reprezentantů veřejné sféry s cílem informací o společných zájmech a příležitostech a s cílem ovlivnit regionální podmínky pro inovace i ve veřejné sféře. A zatímco partnery ve VaV sféře hodlají prvořadě vyhledávat inovační firmy s vlastním VaV, pro inovační klub se vyslovují spíše ti, kteří na vývoj a inovace ve firmách nemají


65


pracovníky, pro které by šlo o soustavnou činnost a kteří spíše hledají náměty a podněty než že by měli konkrétní představy o spolupráci. Za zmínku stojí ještě 8 % hlasů pro specializované sdílené laboratoře, které by mohly využívat zejména malé firmy v chemii nebo strojírenství, nejlépe ve spojení s Technologickým parkem a/nebo vysokou školou technického zaměření. V neposlední řadě pak firmy požadují po veřejné správě udržování pořádku a vylepšování image města / regionu. Jako další náměty můžeme uvést: -

Požadována podpora regenerace brownfields. Například firma přišla s projektem na rekonstrukci, ale indikátorem byly nové m2 pro podnikání, což není třeba a lze obtížně docílit - měly by se využít ty plochy, které už jsou, ale je třeba je regenerovat, aby byly vůbec použitelné pro moderní podnikání.

-

Velice často firmy uvádějí stížnosti na dotace, protože křiví trh. Velké množství firem se v nějaké formě s dotačními tituly setkalo, některé se o nějaké dotaci i ucházely, ale velmi často je názor firem na dotace negativní. I pokud firmy dotace získaly, stěžují si na byrokracii a s ní spojené náklady na řízení projektu. Takže i v těchto případech byly názory na způsob využívání dotací často negativní.

-

Firmy rovněž odporují návrhům na podporu průmyslových zón. Jejich obava je vedena zkušeností, že noví investoři často odebírají firmám zaměstnance a zvyšují náklady na pracovní sílu. V tomto smyslu je nutné zdůraznit, že se jedná o způsob obrany firem před konkurencí, který v současném propojeném světě není dlouhodobě udržitelný.

-

Firmy by uvítaly, kdyby o ně veřejný sektor projevil aspoň nějaký pozitivní zájem – např. alespoň jednou za rok návštěva někoho z kraje či z města ve firmě, zájem o problémy firmy a o to, jak pomoci firmě rozvíjet se a tím udržovat zaměstnanost v regionu.

Přestože na téma vztahu podniků a veřejné správy nebyl průzkum zaměřen, opakovaně jsme se setkávali s případy, kdy firmy rostou a investují, rozšiřují se a zaměstnávají nové pracovníky, ale veřejná správa na všech úrovních (města, kraj, státní správa) je v lepším případě ignoruje, v horším případě postupuje způsobem, který by se dal považovat za šikanu či přinejmenším za snahu ztěžovat rozvojové aktivity podniků. Za alarmující považujeme, že v průběhu průzkumu jsme se opakovaně setkávali, a to v míře větší než v ostatních krajích, se stížnostmi podniků na postup orgánů veřejné správy, aniž bychom se na toto téma vůbec tázali. Představitelé podniků pak zpravidla dokládali své zkušenosti konkrétními příklady. Jakkoliv je můžeme považovat za jednostranný pohled, objektivně neověřený, sama skutečnost neobvykle negativního vnímání veřejné zprávy (a to i mezi některými velkými společnostmi, jejichž zdroje a síla jsou značné) pro nás byla zarážející.

3.9 Spolupráce se SRN a Saskem Vzhledem k blízkosti SRN a vzhledem k zaměření projektu tvořily otázky na existenci a způsob spolupráce s německou stranou, a na případný potenciál této spolupráce, důležitou součást dotazování.


66


Převažující formou spolupráce mezi dotazovanými firmami a subjekty v SRN či v přímo v Sasku je buď obchodní spolupráce nebo vlastnictví české firmy německou matkou či matkou, která je nadnárodní společností a přímý majetkový vztah firmy z ČR vede do Německa. Tento druhy vztahu byl případem cca poloviny společností, které byly dotazovány. Pouze výjimečně však mají firmy partnery pro výzkum a vývoj na opačné straně hranice, byl to případ dvou společností, které spolupracují s TU Drážďany a jedné společnosti, která má spolupracovníky – spíše v osobní rovině než institucionální – jinde ve Spolkové republice. Rovněž budoucí zájem o spolupráci v oblasti VaV je velmi vlažný, pouze 3 společnosti uvedly, že by o podobné spolupráci snad uvažovaly a pouze jedna, že tuto formu spolupráce skutečně připravuje. Výrazně větší je zájem o spolupráci obchodní – vstup na tamější trh, nalezení partnerů pro kooperaci či pro obchodování na tamějším trhu. Tento druh zájmu, v různé míře vážnosti, spíše však míněný ne jako cíl, ale formulovaný jako „..kdyby se naskytla příležitost...“, projevilo celkem 12 společností, z nichž některé již proniknout na německý trh zkoušely, bez valného výsledku. Důvody, pro které české firmy nespolupracují s německými firmami nebo dokonce s německými organizacemi VaV jsou různorodé, a i vzhledem k malému zájmu o tuto spolupráci obecně se jedná v podstatě o individuální důvody. Následující důvody nespolupráce či obtíže, na které firmy narazily, pokud spolupráci zkoušely, se vztahují téměř výhradně ke snahám o obchodní spolupráci, případně o spolupráci výrobní, a jen v jednom případě ke snahám o spolupráci ve VaV, protože ta téměř neexistuje a firmy o ni téměř nemají zájem, tudíž se ani nevyjadřují o jejích překážkách: -

Jazyková bariéra, obtíže se dorozumět, jiné právní prostředí – 3 firmy; firmy uvádějí, že přestože je angličtina mezinárodním komunikačním jazykem v obchodě i ve výrobě, němčina má specifické termíny, kterým Češi obtížně rozumí.

-

Subjektivně vnímaná ochrana německého trhu netarifními způsoby, uzavřenost německého trhu, neochota a nedůvěra německých zákazníků k jinému než německému zboží – 4 firmy; v jednom případě firma uvedla, že spolupráce se starými spolkovými zeměmi je lepší, na saské straně cítí předsudek vůči východoevropským zemím.

-

Vzdálenost trhů – 2 firmy.

-

Neznalost partnerů, nedostatek kontaktů, neznalost prostředí a trhu – 5 firem; jedná se o kombinaci faktorů, ne všechny byly uváděny stejně všemi pěti firmami, zpravidla firma uvedla jen jednu či dvě překážky, které ovšem patří do stejné kategorie.

-

Cena služeb VaV či náklady spolupráce obecně – 2 firmy; přitom jedna firma se vyjádřila, že by i vzhledem k nedostatku kvalifikované pracovní síly na českém trhu mohli uvažovat o přijetí pracovníka na vývoj ze Saska či Německa obecně, ale neočekává, že by se spokojili s platem 1000 EUR nebo o málo vyšším, což jsou běžné platy na podobné pozici v České republice. Cena obdobných služeb v SRN je obecně považována za výrazně vyšší, než v ČR, a to nejen v případě platů odborníků, ale i služeb vývojových či konstrukčních apod.

Za pozornost stojí – snad jen napůl vážně míněná – úvaha představitele jedné firmy, že by společnost mohla přesunout výrobu jako celek blízko za hranice do Saska, a to jednak kvůli stabilnějšímu a předpověditelnějšímu právnímu prostředí v Sasku, kvůli očekávané vyšší podpoře podnikatelských


67


snah firmy ze strany německého státu (ne nutně finanční, ale např. v podobě pružnějšího pracovního trhu či lepší středního školství.), ale zejména kvůli férovějšímu a objektivnímu přístupu německých úřadů k podnikatelům, tedy kvůli zamezení opakovaných obtíží, které firma pociťuje ze strany české veřejné správy. Jelikož větší množství firem ve zkoumaném vzorku má matky v Německu či tyto matky odjinud mají další pobočky i v Německu, jsou logicky veškeré aktivity, směřující na německý trh či vztahující se k Německu realizovány cestou mateřských společností. Kompetence zahraničních firem lokalizovaných v Česku jsou v této oblasti malé či žádné a nelze očekávat, že by se situace v budoucnosti mohla změnit.


68


4

Závěry a doporučení 1. Výsledky analytické části: a. Regionální ekonomika je podle výsledků analýzy v ČR poměrně specifická. Ve srovnání s ostatními kraji vykazuje průměrný HDP, ale struktura místní ekonomiky se odlišuje od zbytku ČR nízkým podílem služeb a zpracovatelského průmyslu. Na druhou stranu podíl těžby a energetiky je vysoce nadprůměrný. Díky tomu však pozorujeme pozitivní vývoj HDP a HPH i přes vysokou nezaměstnanost v kraji. b. Krajská ekonomika využívá výhody příchodu přímých zahraničních investic na počátku století díky připraveným průmyslovým zónám, aktivní politice státu i místní správy, proinvestičním pobídkám, geografické poloze (blízkosti Německa) a dopravní dostupnosti a koneckonců i levné pracovní síle. Pro Ústecký kraj však bylo typické, že investice směřovaly častěji do jednodušších typů výrob s nižší přidanou hodnotou. c. Negativním faktorem regionální ekonomiky jsou jednoznačně nedostatečné lidské zdroje, jejich horší kvalifikační struktura a nižší úroveň vzdělanosti, která patří mezi nejnižší v ČR (nejnižším počtem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel). d. Výkon v oblasti inovací (a ještě více VaV) je podprůměrný, což souvisí s velmi nízkým počtem pracovníků ve výzkumu a vývoji, odvětvovou strukturou, v níž dominují tradiční odvětví a všeobecně nízkými výdaji na VaV. 2. Výsledky šetření ve firmách: a. Míra inovativnosti navštívených firem kraje je vyšší, než by bylo možno očekávat, protože v krajské ekonomice převažují tradiční medium- a low-tech odvětví. Průzkum byl ovšem na inovativní firmy zaměřen, proto jejich vysoký podíl ve vybraném vzorku. b. Celková míra inovativnosti ekonomiky je však nízká. Přestože jsme navštívili předem vytipované podniky s nadějí na to, že budou inovativní, cca polovina firem nerealizuje žádný vývoj či dokonce výzkum, a inovace představují klíčovou konkurenční výhodu jen pro cca jednu třetinu z celého souboru dotazovaných firem. V kraji však existuje několik firem, které mají silný výzkum a vývoj. V průzkumu se objevily i zahraniční firmy, u nichž je ambicí i postupně realizovanou skutečností více se podílet na VaV celého koncernu. c. Ve vzorku firem pozorujeme nízkou míru spolupráce s výzkumnými a vývojovými organizacemi (vysokými školami, ústavy Akademie, soukromými VaV organizacemi), částečně způsobenou neexistencí technické VŠ v kraji, což ovšem není hlavním důvodem nízké míry spolupráce. Míra spolupráce především s veřejnými výzkumnými organizacemi, a to i mimo kraj, je silně negativně ovlivňována rozšířenou nedůvěrou v kvalitu, schopnosti a ochotu vysokých škol realizovat výsledky, potřebné pro podniky, v čase a spolehlivosti, které jsou pro podniky nezbytné. d. Velikým problémem firem je nedostatek vhodných odborníků, a to nejen ve sféře VaV či pro vývoj nebo inovativní procesy realizované ve firmách. V některých případech je to dáno oborovou nekompatibilitou firem a vysokých škol (vysokou specializací firem a


69


akumulací jejich know-how za dlouhou dobu). Velmi časté také byly stížnosti na klesající kvalitu absolventů, a to nejen odbornou, ale i osobnostní – s výjimkou několika velkých silných společností, které si mohou a umí vybrat. e. Mnohem větším a bezprostředními negativními důsledky hrozícím problémem je všeobecný nedostatek kvalifikovaného technického personálu firem na všech úrovních výroby a řízení – technologů, odborných pracovníků ve výrobě, včetně obsluhy některých strojů v chemických firmách, ve strojírenství či plastikářství/gumárenství a dalších. Téměř všechny firmy si více či méně stěžovaly na to, že technických středních škol v kraji ubývá, že kvalita jejich absolventů dlouhodobě klesá, a že i střední školy s kdysi velmi dobrou pověstí a vysokou náročností studia ztratily kvalitu, kontakt s praxí a zájem o praxi a kvalita jejich absolventů je nedostatečná. f.

Mezi firmami je proto neobyčejně vysoká poptávka po těsnější spolupráci se školami při přípravě absolventů, a to formami jako jsou stáže, praxe nebo výuka odborníků z firem na školách, apod. Obecně je vyjadřována velmi vysoká potřeba podpory (a zvýšení kvality) technického vzdělávání.

g. Spolupráce se Saskem je malého rozsahu, pokud nepočítáme vztahy českých poboček s německými mateřskými společnostmi. Vzhledem k charakteru hospodářství a blízkosti německého trhu je za nedostatečnou třeba považovat i obchodní spolupráci mezi firmami v Ústeckém kraji a v Sasku/SRN. h. Převažující formou „spolupráce“ jsou dodávky na německý trh, případně snahy na tento trh proniknout. V menší míře pak nákup komponent a vstupů pro výrobu v SRN (spíše než jenom v Sasku). Výrobní spolupráce či snad dokonce spolupráce na vývoji nebo výzkumu je ojedinělá, i když existuje. Budoucí záměry firem spolupracovat se saskými firmami nebo výzkumnými a vývojovými organizacemi jsou rovněž velmi málo četné – jedná se pouze o jednotky případů. 3. Doporučení Důkladně se seznámit s výsledky tohoto průzkumu a reagovat na ně konkrétními opatřeními, a to v několika rovinách: a. Realizovat politiku podpory hospodářského rozvoje, která bude zaměřena na posílení konkurenceschopnosti firem Ústeckého kraje na domácím trhu i na zahraničních trzích. b. Velmi důležitou, ale rozhodně ne jedinou, složkou této politiky musí být podpora inovačního podnikání v nejširším smyslu, nejlépe formou Regionální inovační strategie či strategie inteligentní specializace7. c. Připravit systém nástrojů, které může a bude veřejná správa poskytovat na podporu růstu konkurenceschopnosti podniků. Rozlišit nástroje zaměřené na všeobecné zlepšení

7

Strategie inteligentní specializace je ovšem obvykle založena na regionální inovační strategii nebo strategii rozvoje konkurenceschopnosti


70


prostředí pro podnikání a nástroje speciálně zaměřené na podporu inovací a technologického transferu. Nástroje podpory růstu konkurenceschopnosti, které vyplývají z provedeného průzkumu, by měly pokrývat nejméně tři následující úrovně: d. Do první úrovně, s nejširším záběrem, patří zlepšení všeobecných podmínek pro podnikání v oblastech, které má veřejná správa v kraji (tedy města a kraj a jejich organizace) možnost ovlivnit. Mezi nejdůležitější podmínky pro podnikání, které je potřeba zlepšit (v různých časových horizontech), patří především: i. zlepšení přípravy absolventů středních škol pro potřeby praxe, zvýšení kvality (znalostí a dovedností) absolventů, rozšíření dostupnosti a kvality technicky vzdělané pracovní síly; ii. snížení administrativní náročnosti podnikání, zvýšení vstřícnosti veřejné správy vůči podnikům/podnikatelům a vytváření rovného a předvídatelného podnikatelského prostředí; iii. budování technické infrastruktury a podpora dopravní obslužnosti v místech, která představují pro podnikání „úzká hrdla“8. e. Ve druhé úrovni se jedná o opatření, jejichž cílem je podpořit zájem, schopnosti a snahy podniků inovovat svoje výrobky a výrobní procesy a zvýšit počet podniků, pro které jsou inovace nejdůležitější či velmi významnou složkou konkurenceschopnosti. To zahrnuje i opatření podporující zahájení spolupráce mezi podniky a organizacemi, které jim mohou zprostředkovat znalosti a či napomoci řešit technické problémy. Sem patří například tyto nástroje: i. „měkké nástroje“, zahrnující poradenství při vstupu na nové trhy (nejen teritoriálně, ale i věcně nové trhy), při snaze podniků o specializaci, rozšíření či posun do jiných tržních segmentů, různé komunikační platformy (které ale musejí mít reálné cíle a praktickou náplň), burzy nápadů, setkávání podnikatelů apod.; ii. nástroje podporující zahájení spolupráce mezi firmami, či mezi firmami a výzkumnými pracovišti, např. inovační vouchery, vzájemná setkávání a stáže, zprostředkování informací o možnostech výzkumných pracovišť na straně jedné a o potřebách podniků na straně druhé, apod.; f.

Ve třetí úrovni se jedná o opatření, zaměřená na již inovující podniky (jichž je v kraji menšina), s cílem zvýšit jejich úspěšnost při zavádění inovací a snížit riziko s inovačním podnikáním spojené. Sem patří jak nástroje, které usnadňují spolupráci s akademickým

8

V tomto případě vedle sebe stojí velmi různorodé potřeby, zahrnující všeobecně žádané dostavění dálnice D8, které může veřejná správa v kraji ovlivnit jen v malé míře (ale určité možnosti má), ale také dostavbu chodníku k areálu několika firem, aby zaměstnanci nemuseli z práce chodit několik set metrů po krajnici frekventované silnice.


71


sektorem, vývoj a využití výzkumných výsledků v praktickém podnikání, tak nástroje podporující rutinní aktivity, které jsou v inovačním podnikání nezbytné. Z průzkumu vyplývá, že nejžádanějšími byly finanční nástroje: i. inovační vouchery (opět), fond na ověření technického řešení (proof of concept fund), případně patentový fond; tyto nástroje doporučujeme koncipovat a koordinovat ve spolupráci s německou/saskou stranou; ii. nástroje na zlepšení dostupnosti vysokoškolsky vzdělané pracovní síly – stipendia, praxe v podnicích, dlouhodobé stáže apod. Mezi další možné nástroje, které však nebyly příliš požadovány a jejichž přípravu a realizaci je nutné navázat na úspěšnou komunikaci s podniky, mohou patřit: iii. „měkké nástroje“, usnadňující komunikaci a vzájemnou informovanost a podporující spolupráci mezi firmami a akademickým sektorem – tematická setkávání, zprostředkování kontaktů a dohod o spolupráci, vyhledávání partnerů, apod.; Spolupráce se Saskem rovněž zahrnuje několik různých okruhů. Jsou to především: g. Posílení výuky němčiny a její rozšíření, a spolupráce škol, např. výměny studentů, praxe, stáže (a to i učitelů) z obou stran hranice a přenášení zkušeností z odborného školství (i středního) v Sasku do systému v Ústeckém kraji a do českých podmínek. h. Rozšíření (či vůbec zahájení) informovanosti o možnostech spolupráce podniků na obou stranách hranice, o podmínkách, možnostech, nabídce a existenci výzkumných, vývojových a inovačních kapacit na saské straně. Podmínkou úspěšnosti je pro-aktivní vystupování veřejné správy a saských institucí s cílem překonat nedůvěru českých firem; to může zahrnovat tematická setkání, zprostředkování a facilitaci spolupráce, zatažení více subjektů (např. hospodářských komor, profesních svazů) do spolupráce, apod. i.

V neposlední řadě je třeba realizovat konkrétní akce, které mají význam pro ekonomiku v obou sousedních regionech / zemích, jako je např. podpora rychlejšího a kvalitnějšího dopravního napojení včetně Labské vodní cesty, stejně jako propojení komunikačních sítí.


72

Průzkum trhu výzkumných a vývojových potřeb podnikatelských subjektů v Ústeckém kraji

Recommend Documents