VIVAT ITALIA
Obsah Vivat Italia ............................... 1 Akce Praha ............................... 3 Veterináři v Praze .................... 3 Čtvrťáci na exkurzi .................. 4
Ve dnech 7. – 11. 10. 2013 se pro žáky naší školy uskutečnil poznávací zájezd do Říma a Neapole. Měli jsme štěstí a byli jsme účastníky zájezdu. Předpokládaný odjezd v 11 hodin dopoledne se trochu posunul, chvíli totiž trvalo, než řidiči poskládali naše přeplněné kufry do jednoho velkého - autobusového. Plni očekávání jsme nasedli do autobusu a s nadšením poslouchali instrukce paní učitelky Reitschmiedové a pana učitele Šafránka. Po vyplnění formulářů (někteří s sebou neměli ani propisku) jsme se rozjeli. Páni řidiči se nejmenovali Karel a Karel, jak jsme očekávali, a ani po nás nechtěli vracet hnědé podšálky. Upozorňovali nás na dodržování pořádku a včasnost návratu k autobusu. Také jsme si u nich mohli objednat kafe, čokoládu nebo čaj, k zakousnutí párky s hořčicí.
Přednáška o obchodování s lidskými bytostmi .................. 4 Koncert .................................... 5 Nedej drogám šanci ................. 5 100 lidí, 100 chutí .................... 6 Psi ve škole .............................. 6 KC 2 na exkurzi ....................... 7 Hoří! ......................................... 8 Rozhovor s adeptkou učitelského povolání ................ 8 Sloh, sloh, sloh......................... 9
V Brně nastoupil pan průvodce Horák, rozdal nám mapy, abychom se neztratili, a v kostce popsal následující 3 dny naší exkurze po italských památkách. Co se týče našeho poznávacího znamení, byli jsme velmi originální. Místo vlajky, kterou měly ostatní cizí skupiny, jsme měli kytičku. Proto náš průvodce dostal roztomilou přezdívku Pan Kytička.
1
První malá zastávka byla v Mikulově, zde jsme se ještě normálně mohli domluvit česky. Následovala dlouhá cesta k našim rakouským sousedům. Mnoho z nás již bylo unavených a sem tam bylo slyšet mírné pochrupování. V Rakousku byly ještě další dvě zastávky na toalety a doplnění zásob jídla a pití. V 5 hodin ráno jsme dorazili do Itálie a o dvě hodiny později už jsme si prohlíželi Vatikán (Vatikánské muzeum, bazilika Sv. Petra, Andělský hrad, Piazza Navona, Španělské schody). Po zajímavé prohlídce Vatikánu jsme se konečně vydali směrem k Neapoli, kde jsme se měli ubytovat v našem kampu. Těsně před příjezdem do kempu nám učitelé rozdali klíče od pokojů. Nejprve jsme se zalekli nepohodlného vybavení, pak nás ale čekalo příjemné překvapení. V každém pokoji byla koupelna a 4 nebo 5 lůžek. Topení nebylo nutné, bylo takové teplo, že někteří jedinci spali nazí. Změna teploty některé docela zaskočila, a tak brzo ulehli. Jiní nemohli usnout, protože nedaleko od kempu vedla železniční trať a při každém projetí vlaků se kemp otřásl tak, že jsme zažili znovu výbuch sopky Vesuv. Snídaně byla v 8 hodin a všem doplnila energii na další chození. Místo cesty autobusem jsme se nejprve vydali k Pompejím po vlastních nohou. Cesta byla velmi únavná, ale neztráceli jsme dobrou náladu a vtipkování. Čekali jsme pouze hromadu písku a kousek kamene, ale byli jsme uchváceni tím, v jakém stavu památky byly. Ke každému zajímavému místu jsme měli odborný výklad s kouskem historie. Navíc nám počasí bylo příznivě nakloněno, slunce svítilo po celé dopoledne, až nás to dovedlo k šílenství a vyhledávali jsme stín snad na každém rohu. Po prohlídce Pompejí jsme se vydali vstříc dobrodružstvím, tentokrát až k vulkanickému obru tyčícímu se na vrcholu samotné Itálie - Vesuvu. Řidiči autobusu nás přivezli pod kráter sopky, kde jsme měli možnost zakoupit si suvenýry a nějaké italské víno. K samotnému vrcholu nám ale ještě scházelo „pár kroků“. Každý z nás si šel vlastním tempem, někdo rychleji, jiní pomaleji a některé jsme potkávali, jak si v půli cesty dali pauzu a vychutnávali si nápoje, aby dostali potřebnou energii k výstupu na vrchol. Postupem času jsme se nahoru dostali všichni a byli jsme omámeni pohledem na moře a okolní krajinu. Každý si odnesl domů kousek sopky - v podobě malého kamene. Po výstupu byla cesta dolů jednodušší. Na sopečném prachu to docela klouzalo a byli jsme okamžitě zpátky u autobusu. Poslední ráno se neslo ve znamení balení kufrů a nalodění do autobusu. Před sebou jsme měli procházku Římem (Forum Romanum, Posvátná cesta, Kapitol, Pantheon) a návštěvu Kolosea. Asi každý si myslel, že Koloseum nebude tak velké, než se nakonec ukázalo. Obrovská aréna měla několik pater a spoustu nádherných výhledů. Avšak najít východ bylo těžší než se dostat ke kráteru sopky. V okolí Kolosea se na nás vrhlo několik otravných pouličních prodejců. Někteří z nás využívali toho, že neuměli česky, a šikovně je odpálkovali. Hladoví jsme se vyrazili najíst. Vyhlášené lasagne byly opravdu velmi chutné a určitě spousta z nás by si ráda přidala. Italská zmrzlina byla opravdu italská, s kousky ovoce. Jen coca-cola je všude stejná. S plnými břichy jsme šli směrem k metru. Ještě jednou jsme procházeli kolem Kolosea. Protože už byla celkem tma, bylo nádherně osvíceno a naskytl se nám úžasný pohled. U stanice metra na nás čekal autobus. Po nádherných třech dnech v prosluněné Itálii jsme se vraceli domů, do chladnějšího počasí. Ale doma je doma. Nikola Chlupová,OA2 a Patrik Psota, OA3 2
AKCE PRAHA Den „D“ 1. říjen 2013 znamenal pro mnohé z nás odjezd do matičky stověžaté. Na místo činu jsme se dostali asi po tříhodinové cestě rychlíkem. Společně s třídou EP3, EP2 a paní učitelkou Šmerdovou, Karáskovou a Sedláčkovou právě začíná cesta za poznáním. Po příjezdu jsme obhlédli Václavské náměstí se sochou sv. Václava a Národním muzeem, prošli jsme Prašnou bránu a vyrazili ke Stavovskému divadlu. Po cestě tam jsme se ještě zastavili na Karlově univerzitě, kde si mnozí z nás zamluvili místa ke studiu v budoucnu (Berte nás s humorem!). Naším dalším cílem byl hostel Kolbenka, kde jsme odložili věci a pokračovali zpět do centra. Vydali jsme se na Pražský hrad, prohlídku katedrály sv. Víta, královské hrobky, Starého královského paláce a Zlaté uličky. Po celé prohlídce jsme se odjeli zkrášlit na ubytování, protože nás večer čekalo divadelní představení v malém divadle Gong, které se jmenovalo „Hledám milence, zn. spěchá“. V hlavních rolích zde hrála např. Míša Kuklová či Miroslav Šimůnek. Po divadle jsme tramvají odjeli na Kolbenku a pomalu se uložili k spánku, abychom načerpali nové síly. Druhý den ráno jsme totiž vyrazili do České televize na Kavčí hory, kde jsme viděli mnoho zajímavého. Komu se poštěstí vidět třeba Ondřeje Brzobohatého na vlastní oči či natáčení různých pořadů? Věřte, že při dobré organizaci a štěstí to jde. Poté nás ještě čekala prohlídka Národního divadla, které jsme prošli doslova od sklepa až na střechu. Odpoledne jsme šli na Staroměstské náměstí zhlédnout orloj a přes známou Pařížskou ulici jsme šli projít Židovské Město. Nabiti novými poznatky jsme odjeli na hostel a čerpali jsme energii na poslední den. Ten už byl ve znamení nákupů a pohody. Okolo oběda jsme z rychlíku zamávali Praze a odjeli domů. Přijeli jsme plní zážitků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Tímto děkujeme paním učitelkám za skvělou organizaci a těšíme se na další společné cesty. Takovýchto akcí víc, všem vřele doporučujeme! Pavlína Bezděková EP3
VETERINÁŘI V PRAZE Ve dnech 12. a 13. 9.2013 jsme se s učitelkami Hédlovou, Plavcovou, Kuběnovou a Lepkovou zúčastnili odborné exkurze v Praze. Po příjezdu do Prahy naše kroky směřovaly přes Václavské náměstí, kolem Národního divadla na Rašínovo nábřeží. Zde začala naše plavba parníkem, na které jsme měli možnost sledovat historickou část Prahy, projížděli jsme také pod Karlovým mostem a naše plavba byla završena Zoologickou zahradou v Troji. I přes letošní povodně, které zoologickou zahradu postihly, jsme měli možnost v opravené a zmodernizované ZOO zhlédnout jednotlivé druhy zvířat, která zde žijí v podmínkách, které co nejvíce připomínají jejich přirozené prostředí. Nejvíce nás zaujaly gorily, které jsme pozorovali při jejich odpolední
3
siestě. Klidná hroší rodinka se nenechala vyrušit naším okukováním a lední medvědi nám předvedli vodní radovánky. Zoo Praha se podílí na záchraně mnoha živočišných druhů, u některých si dokonce vede plemenné knihy (nejznámější je na ochranu koně Převalského). Po prohlídce Zoo jsme byli ubytování v hotelu Brilliant v pražské čtvrti Prosek. Druhý den jsme se nechali lanovkou vyvézt na Petřín, kde jsme si mohli Prahu prohlédnout z Petřínské rozhledny nebo si projít zrcadlové bludiště. Z Petřína jsme pomalu sestoupili k Pražskému hradu, kde jsme se stali svědky výměny hradní stráže. Dále jsme navštívili světově známou katedrálu sv. Víta. Odtud jsme směřovali přes Karlův most a Staroměstské náměstí na Wilsonovo vlakové nádraží, kde jsme se s Prahou rozloučili. Andrea Dočekalová VP2, Renata Jarošová VP3
ČTVRŤÁCI NA EXKURZI Jednoho krásného pátečního dne nás – čtvrťáky agroše – vzala paní učitelka Sedláčková na exkurzi do Vísek (a to chce vzhledem k naší třídní bandě pořádnou dávku odvahy :-D). Ráno jsme se sešli na nádraží a jelo se. Když jsme dojeli do Podolí, shodli jsme se, vzhledem k tomu, že bylo krásné podzimní ráno, na tom, že to do Vísek dojdeme pěšky. Nejdříve jsme se šli podívat k paní učitelce na koně. Tady nám pan prof. Ing. Bořivoj Groda řekl spoustu zajímavých věcí ohledně kladrubských koní a lipicánů. Viděli jsme krásná hříbata a překrásné plemenné hřebce. Když jsme se dosyta nabažili nádhery těchto ušlechtilých koní, vyrazili jsme do agrocentra Ohrada. Nejprve jsme se byli podívat v pivovaru, tedy nejen podívat, také jsme ochutnali místní pivní speciality. A myslím, že nám všem docela chutnaly. Po degustaci nás pan Josef Kamba provedl po areálu agrocentra. Také jsme se jeli podívat na „krávy“ (Skotský náhorní skot neboli highland cattle), které pan Kamba chová. Po prohlídce jsme zašli na oběd do krásné místní restaurace. A tenhle vydatný oběd ukončil naši, myslím krásnou návštěvu Vísek. Kamila Kovářová AT4
PŘEDNÁŠKA O OBCHODOVÁNÍ S LIDSKÝMI BYTOSTMI Každý člověk vnímá věci po svém. Možnost rozhodovat o vlastním životě a nést za tato rozhodnutí odpovědnost je výrazem svobody. Každý člověk dokáže o podstatných otázkách svého života rozhodnout sám za sebe, když k tomu má přiměřené podmínky a informace. Tato přednáška byla o situaci, když někdo svoji svobodu ztratí a je nucen k činnostem, které dělat nechce. Na úvod této přednášky byl zařazen film, který se snažil co nejblíže upřesnit, o čem tato přednáška bude. Ve filmu bylo nastíněno, jakým způsobem se tyto obchody provádějí. Vlastní matka v domnění, že svoji dceru posílá na baletní školu a zajišťuje jí tím tak lepší budoucnost, ji prodá do „otroctví“. Tato dívka poté musí snášet sexuální ponižování a týrání. Na závěr filmu se dívka předávkuje drogami a umírá.
4
Po tomto filmu následovala prezentace, kde bylo vysvětleno, jakými způsoby jsou dívky lákány a přesvědčovány. Jedna z technik tzv. „Lover Boys“ mě nejvíce překvapila. Dívka se zamiluje do chlapce a ten jí následně odveze např. do jiného státu a tam jí někomu prodá. Dívka samozřejmě celou dobu nic netuší a svému příteli věří, proto s ním dobrovolně jede, kam on chce. V prezentaci také bylo ukázáno, jaké státy jsou na tom v tomhle ohledu nejhůře a kolik žen a dívek už bylo takto uneseno. Na závěr nám bylo ukázáno pár fotek s již zachráněnými ženami a dívkami. Touto problematikou se zabývá nezisková organizace La Strada. Ta je jedinou specializovanou organizací, která se v rámci ČR výhradně věnuje poskytování pomoci obchodovaným a vykořisťovaným osobám. Kamila Becková AT 4
KONCERT V úterý 15. 10. 2013 se v sále sokolovny v Boskovicích uskutečnil pro žáky 1. – 3. ročníků koncert Zítřek začíná již dnes. Před zaplněným hledištěm vystoupili dva hudebníci, kteří nám zahráli a zazpívali písničky od známých zpěváků, jako je například Lenny Kravitz, až po neméně známou skupinu Kabát. Během vystoupení se snažili zapojit jak učitele, tak i žáky naší školy. Při jedné písničce mezi sebou soutěžila v tanečních kreacích skupina dívek v čele s paní učitelkou Orlitovou a naproti nim stála druhá skupina chlapců vedená panem učitelem Reitschmiedem. Souboj však skončil nerozhodně, jelikož nešlo o výhru, ale spíš o pobavení se. Na koncertě jsem však nebyla spokojená se vším, nelíbilo se mi například to, že hlavním aktérům občas nebylo příliš rozumět, tudíž mi některé informace utekly. I přes nedostatky se mi vystoupení celkem líbilo a myslím si, že by každý z nás uvítal, kdyby se podobné akce konaly častěji. Andrea Tomanová OA2
NEDEJ DROGÁM ŠANCI Dne 24. října 2013 se v kině Panorama Boskovice konala akce pod názvem "Řekni drogám ne!", kterou připravila Policie ČR v regionu Blansko-Vyškov. Mluvčí policie Mgr. Šebková žáky i pedagogy seznámila s dopoledním programem, úvodní slovo k dané problematice přednesl starosta města Boskovice Ing. Jaroslav Dohnálek. Žáci byli seznámeni v rámci prevence s následky na zdraví a důsledky, které souvisejí s porušením státem stanovených norem chování a jednání, které i s praktickými ukázkami přednesl Ing. Michal Hanuška. Psychiatr MUDr. Jiří Dolák seznámil mládež s nezvratnými změnami na zdraví včetně poškození životně důležitých orgánů v případě užívání návykových látek, jakými jsou alkohol, cigarety, drogy. Další negativa, která souvisí s požíváním omamných a psychotropních látek zdůraznil Mgr. Jaroslav Horák ze Státního zastupitelství v Blansku, o dopravní problematice žáky informoval npor. ing. Marek Švec. V případě potřeby rozebrat svoje problémy v době mimo vyučování nám organizace " Podané ruce "z Blanska nabídla svoji pomoc i telefonní kontakt. Tato organizace řeší i aktivní využití volného času v odpoledních hodinách
5
a preventivně působí v boji proti požívání drog. Celá akce byla zakončena výpovědí Bety, která promluvila o své šestileté drogové závisloti, otevřeně odpovídala na dotazy a varovala před následky drog. Akce byla zakončena soutěží, kde 2 ceny získali za svoji pozornost a správné odpovědi žáci KC3 Miroslav Šafář a Radim Španěl. Mgr. Alena Plavcová
100 LIDÍ, 100 CHUTÍ Dne 27. 9. 2013 a 10. 10. 2013 proběhla na naší škole pilotáž environmentálního vzdělávacího program pod názvem ,,100 lidí, 100 chutí“. Tento program byl realizován ve spolupráci se vzdělávacím ekologickým centrem Lipka a Mgr. Gabrielou Hájkovou. Pilotáže se zúčastnily třídy HT2 a KC3.Cílem gastronomického projektu bylo seznámit se souvislostmi, které si při prvním zamyšlení s potravinami nespojujeme – soustředit se na environmentální a globální aspekty, které propojují každodenní život s gastronomickou praxí. V praktických ukázkách a ve skupinové práci jsme se seznámili s problematikou: Flexiteriánství. Nejím maso, protože mi záleží na podobě krajiny. Jsem paleodietik, maso prospívá mému zdraví. Díky tomuto program jsme se seznámili se specifickými stravovacími návyky a především s motivací lidí k nim. Ve skupinové práci jsme odhalili, jak souvisí náš jídelníček s environmentálními, etickými a globálně - sociálními aspekty našeho žití. Seznámili jsme se s příklady environmentálně příznivého stravování a v debatě jsme zhodnotili, zda a jak je můžeme zahrnout do svého života nebo budoucí praxe. HT 2, KC 3
PSI VE ŠKOLE Ve čtvrtek 10. října se na naší škole pohybovali psi. Nic nového pod sluncem hlavně v C části školy, kde sídlí obory veterinární prevence. Tentokrát to ale nebyli mazlíčci veterinářů, ale psi speciálně vycvičení. Proběhlo totiž taktické cvičení služebních psů Policie ČR specializovaných na vyhledávání omamných a psychotropních látek. Cílem bylo ověřit si reakce a chování personálu a žáků v neobvyklé situaci. Psi se ocitli v naší třídě. A jak jsme tuto situaci vnímali? Naše dojmy z návštěvy policistů z protidrogového útvaru byly velmi smíšené. Nejdříve jsme si mysleli, že jde o školní inspekci, soudě podle MUŽE V OBLEKU. Ale poté, co jsme opustili třídu, bylo jasné, že to inspekce není. Za dveřmi čekali asi 4 policisté se psem. Pes postupně prohledával čichem naše školní aktovky. Najednou si policie zavolala jednoho nejmenovaného z nás. Nejmenovaný postupně vyndával učebnice z aktovky. Když nakonec vyndal i svačinu, pes začal okamžitě štěkat. Policisté se jen zasmáli (jeden se držel za hlavu). Později jsme se dozvěděli, že policie prohledávala za pomoci psa i šatny a také kromě nás navštívila ještě obor kuchař číšník. Důvod návštěvy naší třídy a oboru KC byl podle nás prostý. Na základě problémů žáků těchto tříd v loňském roce se tady dal hledat potenciální problém. Namátková kontrola dopadla dobře. Policie odešla s nepořízenou a my doufáme, že to tak i zůstane. Abychom měli zcela jasno, oslovili jsme školního psychologa pana Šamalíka, který byl s celou akcí obeznámen. Po rozhovoru s ním jsme zjistili, že šlo pouze o cvičení a zacvičení policejního psa. Třídy k prohlídce byly také vybrány pouze náhodně, nešlo tedy o kontrolu bývalých „průšvihářů“. Dále nám psycholog řekl, že se takovéto cvičení může kdykoli náhodně opakovat, opět s náhodně zvolenými třídami. Filip Kočvara, Lukáš Janíček IT3
6
Akce pokračovala na budově Komenského. A jak ji vnímali zde? Policie u nás ve škole Čtvrtek 10.října 2013 byl pro celou naši školu zvláštní den. Když jsem na chodbě uviděla policii se psem, ze začátku jsem vůbec nevěděla, co se děje. Šli rovnou k nám do třídy OA1 a nás ze třídy vyhnali. Pes ihned začal očichávat všechny batohy, jestli nenajde nějaké drogy. I když jsem věděla, že u mě nic nenajdou, měla jsem strach. Když víte, že u vás ve třídě je policie se psem a klidně může nějaké drogy najít, není to dobrý pocit. Během chvilky se před třídou shromáždili studenti z celé naší budovy a všechny zajímalo, co se děje. Nakonec policie prohlédla i šatnu. Naštěstí nic nenašli, ale i tak jsme všichni o této události dlouho mluvili, protože nás tato nečekaná návštěva zaskočila. Aneta Kalasová OA1
KC 2 NA EXKURZI 22. 10. 2013 podnikli žáci KC2 exkurzi do nově otevřené boskovické restaurace Repete. Na fotce stručně vyjádřili své dojmy.
7
HOŘÍ! Nedotknutelní. Tento francouzský film nás všechny (žáky 1. ročníku) ohromil v pondělí 4. listopadu v kině Boskovice. Byli jsme rádi, když nám bylo oznámeno, že místo výuky půjdeme na filmové představení. Čekali jsme nudnou komedii, která bude sloužit jen jako „výuková pomůcka“, ale byli jsme mile překvapeni, že nás tento film dokázal zaujmout i pobavit. Tato dramatická komedie se sympatickými hlavními hrdiny, která sem tam zaperlí nějakým vtipem, byla příjemným zpestřením dne. Ale nebudu tu mluvit jenom o tom, jak byl film úžasný. Na konci tohoto představení nás čekalo ještě jedno překvapení. Hořelo! No, doopravdy nehořelo … jednalo se o hasičské cvičení, což byla třešnička na dortu. Na „požár“ jsme byli upozorněni před začátkem filmu. Jakmile se objevily titulky, ze dveří se začal valit dým, nezvykle páchnoucí po žvýkačkách (nejvíc se mi líbila věta pracovníka kina: „Ještě chvíli počkejte, než se kino zaplní kouřem.“) Poté jsme se evakuovali. Únikovým východem jsme šli v klidu na ulici před kino, kde už stáli hasiči. Všem z nich nebylo oznámeno, že je to jen cvičení (taky sranda …). Poté jsme asi deset minut stáli před vchodem do kina, všem (skoro) byla zima, bolely nohy (teda aspoň mně) a šli jsme zpátky do školy. Učit se, hurá!… Vladimír Pospíšil IT1
ROZHOVOR S ADEPTKOU UČITELSKÉHO POVOLÁNÍ – ANEB DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ
Možná si někteří z vás všimli, že se v naší škole (hlavně po boku p. učitelky Bušinové) pohybovala neznámá mladá dáma. Jednalo se o Martinu Chloupkovou, studentku 5. ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Po dobu čtyř týdnů si vyzkoušela, jaké to je být v roli učitelky českého jazyka a občanské nauky. Protože mnohokrát učila v naší třídě, položily jsme jí několik otázek. Kde jste studovala/studujete a co? Studovala jsem na této škole obor Obchodní akademie. Po střední škole jsem se dostala na Pedagogickou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, kde stále studuji český jazyk a základy společenských věd. Proč zrovna tyto obory? Protože mám ráda český jazyk, hodně se o něj zajímám a velice ráda čtu. Nejvíce mě zajímají například fantasy a detektivky. Líbila se mi trilogie Milénium, zaujaly mě knihy od Jo Nesba, ale přečtu si i Harryho Pottera. V jakých třídách na naší škole učíte? Český jazyk učím v IT1, OA2 a IT3, občanskou nauku v OA2, IT2 a ve VP2. Proč jste si vybrala praxi na téhle škole? Kvůli tomu, že jsem zde studovala. Líbí se mi styl paní učitelky Bušinové a beru jí jako svůj vzor. Mám aprobaci na střední školy i na základní, ale raději spolupracuji se staršími žáky. Váš první dojem, když jste znovu vstoupila do naší školy?
8
Je to jiné, než když jsem sem chodila já, modernější, pestřejší. Taky trocha nostalgie, vzpomínám, jak jsem seděla v páté lavici u okna. Jsem ráda, že jsem se sem mohla vrátit. Líbilo by se Vám učit na této škole? Asi ano, vyhovuje mi to. Je zde známé prostředí, ale kvůli tomu by to bylo i těžší. Jak se Vám s paní učitelkou Bušinovou spolupracovalo? Moc dobrá spolupráce, paní učitelka vše zajistí, je velmi ochotná a se vším mi pomáhá. Je teď pro mě ve funkci kontrolujícího učitele a věnuje se mi na 100%. Proč jste přešla z Obchodní akademie studovat český jazyk? Nikdy jsem nechtěla dělat ekonomiku, vždy mě to táhlo k češtině. Po střední škole jsem byla rok na jazykové škole, kde jsem se naučila mluvit plynule anglicky a poté jsem se dostala do Olomouce. Máte už nějaký titul? Ano, už jsem bakalář a v květnu by měl přibýt i titul Mgr. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Děkujeme za rozhovor a přejme hodně štěstí u státnic. Sabina Bělehrádková a Natálie Kubíková OA2
SLOH, SLOH, SLOH Už v jednom z loňských čísel Občasníku jsme uveřejnili slohové práce, které vznikly v rámci hodin češtiny. Sloh – hrůza, nuda, ……….. a mnoho podobného napadá mnoho žáků (ale i učitelů). Ale světe div se, najdou se i slohovky, které jsou povedené, co povedené, zajímavé, zábavné, vtipné. Do tohoto čísla jsme zvolili práce ajťáků z 2. ročníku. Jedná se o líčení na téma Místo, kam se rád vracím. Je až nečekané, kam se autoři rádi vrací. Chodíval jsem tam už jako malý kluk, potom na základní škole a nyní i na střední škole. Cesta tam je velice tajuplná, tmavá a studená. Na této tajuplné cestě to voní po spáleném benzínu a po obroušených železničních kolejích od brzd zdejšího motorového vlaku. Kolem cesty se tyčí spousta listnatých stromů, které hučí jako jeden velký stříbrný sáček od bonbónů. Ptáčci si zde pískají jako rozhodčí na důležitém hokejovém zápase. Když vejdu dovnitř samootevíracími elektrickými skleněnými dveřmi, je to jako bych přišel po týdnu na poušti bez vody a pití k velké, krásně rozkvetlé zelené oáze. Lesklá a kluzká podlaha, jako právě přejetá rolbou, která žehlí ledový povrch na kluzišti mezi první a druhou třetinou. Ten pohled na tu spoustu regálů zdobených žlutými akčními cenovkami, to je jako se dívat na krásný srpnový západ slunce s tou nejmilejší, nejmilovanější a nejpřekrásnější osobou. Když procházím po čisťounké a krásně vyleštěné podlaze mezi regály a vybírám si zboží, které mi maminka napsala na malinkatý bílý papírek, nebo které si prostě chci jen tak koupit, to je milí přátelé a kamarádi, pocit, jako byste se po vydatném, sytém a dobrém jídle pořádně vyprázdnili. Ale jeden z nejlepších pocitů je ten, když vybírám z chlaďáku, který hučí jako kontrabas ve Smetanově opeře, ledově vychlazené ice café, které je orošeno studenými kapkami jako dvanáctka vytažená po půl hodině z mražáku. A nakonec bych se s vámi chtěl podělit o pocit, když z pomalu jedoucího pásu, který je černý jako výfuk od trabanta, prodavačka uchopí a „opípá“ zboží a pak se vás ladným tónem opatrně, jako když našlapuje laňka, zeptá: „Všechno v pořádku?" Tak tenhle pocit se nedá ani trochu popsat. Kaufland v Boskovicích je prostě místo, kam se rád vracím. Vít Procházka
9
Ze všech možných míst, kam se rád vracím, je těžké vybrat pouze jedno, ale když se nad tím řádně zamyslím, opravdu jedno výjimečné místo existuje. Asi to bude znít docela zvláště, ale mé oblíbené místo je škola. Škola je místo, kde trávím poměrně velkou část dne. Ne že by mě učení bavilo každý den stejně, ale občas se rád dozvím něco pro mě dosud neznámého, jako jsou aktuální novinky a témata z oboru informatiky. Ovšem hlavním důvodem, proč se do školy rád vracím je skutečnost, že tu mám kamarády a přátele. Trávíme spolu v průměru šest hodin denně, během kterých můžeme probrat vše „důležité“, co se v našich životech děje. Někdy se bavíme o absolutně nedůležitých a v normální společnosti nepochopitelných věcech. Tato témata a debaty bývají často, řekl bych, že ve všech případech završeny smíchem, který je naprosto osvěžující a zábavný zároveň. Je to nezaměnitelný druh pocitu, bez kterého bych určitě nemohl žít. Těch pár vteřin společného smíchu je naprostá agónie. Prostě, ač máte školu a učení méně rádi než všechno ostatní, tak je i tak škola jedno z mála míst, kde denně trávíte čas se svými přáteli a skvěle se bavíte. Již druhým rokem chodím na střední školu, která se nachází v Boskovicích. Naše škola je rozsáhlý komplex budov s velkou, na jaře po květinách vonící zahradou. Díky ní jsem poznal nové lidi a přátele, proto do ní rád chodím a je to asi mé nejoblíbenější místo, kam se rád vracím. Viktor Sedlák Introvert. Ano, jsem introvert. Občas se rád uzavřu do sebe a jen tak v klidu relaxuju. Proto by každý řekl, že moje oblíbené místo, kam se rád vracím, bude například nějaký kámen v lese, kde si sednu a poslouchám okolní přírodu, jak tiše šumí. Kupodivu tomu tak však není. Paradoxně mám rád místo, kde se křičí, jásá či tleská, kde se každou neděli sejde celá vesnice a zakončí tam celý uplynulý týden. Nebudu vás dlouho napínat, je to místní fotbalové hřiště. A proč zrovna hřiště? Již odmala se toto místo stalo středem mého života. Už v pěti letech jsem zahájil svou fotbalovou kariéru. K fotbalu mě přivedl bratranec, který, jako aktivně hrající hráč a trenér v jedné osobě, dohlíží na to, abych se neustále zlepšoval a s fotbalem prožil život až do jeho konce. Za to mu patří velký dík, protože nebýt jeho, možná bych se musel zabavit cigaretou či jinou drogou. Ptáte se, jak vypadá cesta na tu optimisticky zelenou hrací plochu? Nijak výjimečně, je to dlouhá asfaltová cesta lemovaná obrubníky, za kterými roste silně prořídlá tráva. To jsme však u vzhledu. Když jdu po této cestě, v mém nitru propuká vášeň, radost ze hry a moje nohy se těší, až budou moci kopnout do toho kulatého nesmyslu. Přátelé, to je něco neuvěřitelného. Přál bych všem lidem zažít tento pocit. Když vybíhám na travnatou plochu, zapomínám na veškeré problémy a pozoruji každý metr hřiště, přičemž si užívám zeleň, která čeká, až po ní poběžím. Závěrem bych snad napsal, že jsem rád za to, jakým stylem se můj život ubírá, a chtěl bych, pokud Pán Bůh dá, takto vychovávat i své budoucí potomky. Myslím si, že je dobré, když děti mají nějaké místo, kde tráví svůj volný čas, kde poznají lidi, kteří se těší, stejně jako oni, až vyběhnou do prostoru bílých lajn, kde budou moci „vypnout“ a soustředit se jen na míč a přitom čichat čerstvě posekanou trávu a spálený benzín ze sekačky. David Bednář Každý se rád vrací někam jinam, v mém případě to je prostě domů. Někdo se rád vrací do lesa kvůli tichu a přírodě, někdo na pole, aby si mohl lehnout a dívat se do azurového nebe. Ano, tyto věci jsou krásné, ale mně jde spíš o klid na duši. Lidé rádi chodí do lesa a na pole sami, aby mohli přemýšlet, já se rád vracím domů, protože vím, že tam na mě čeká milující matka, milující bratři a milující otec. Vždy když přijdu domů, cítím lehký zápach cigarety prolínající se s vůní oběda. Doma je vždy příjemně chladno, ale mně to nevadí, protože jsem otužilý. 10
Když vejdu do bytu, vlevo vidím dveře a přímo naproti mně dlouhou chodbu. Dveře vedou do bíle malované a vždy čisté kuchyně. Chodba naproti směřuje do bílo-šedo a černo-aranžovaného obýváku. Na chodbě jsou dále dveře do koupelny, která je oranžová, do stylu dřeva, a proto působí velice teple. Hned za koupelnou je záchod, k tomu není co dodat, prostě obyčejný panelákový záchod. Naproti záchodu je bratrův pokoj, protože je bratr malíř, vyzdobil si ho k obrazu svému. Má tam hodně fotografických plakátů. Z našeho obýváku vedou dveře do mého pokoje. Je modře vylíčen. Na stropě je žlutomodrá mořská panna. Vždy když se ráno probudím a vidím tuto panu, mám úsměv na tváři. Z mého pokoje vedou dveře už jenom na balkon. Oranžový balkon je moje nejoblíbenější místo u nás doma. V létě si rád udělám nějaký drink, sednu si tam a užívám si života. Já se prostě rád vracím domů k mé rodině a přátelům. Jak se říká: “Všude dobře, doma nejlíp.“ Alan Kůra
11
