Problematika vztahu sociálních pracovníků NZDM k romským klientům

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Martin Šenkýř

Problematika vztahu sociálních pracovníků NZDM k romským klientům

Vedoucí práce:

Ing. Mgr. Jan Dočkal, Csc.

Rok: 2013

1

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci práci (Problematika vztahu sociálních pracovníků NZDM k romským klientům) zpracoval samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole a souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok včetně její elektronické podoby prostřednictvím IS Jabok.

Datum:

25. Dubna 2013

Jméno: Martin Šenkýř

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neuţívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

2

Anotace: Problematika vztahu sociálních pracovníků NZDM k romským klientům se zakládá na historicko – kulturních aspektech souţití majority s romskou minoritou. Výchozí premisy tvořící podklad této problematiky jsou historie, kultura, jazyk a národnost. Sociální statut většiny klientů má úzkou návaznost na výchovné postupy jejich rodin. Formování jejich sociálního fungování ve společnosti v návaznosti na jejich kulturní kořeny klade na pracovníky NZDM určité nároky a kompetence. To jak vnímají sociální pracovníci tyto okolnosti své činnosti, a kam v této problematice nízkoprahové sluţby pro mládeţ směřují, se pokouší osvětlit tato práce.

Klíčová slova: Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ, Romové, sociální pracovník, sociální vyloučení

Abstract: The issue of the relation between social workers NZDM to Roma clients is based on the historical - cultural aspects of coexistence the majority wiht the Roma minority. Assumptions, the founding basis of this issue is the history, culture, language and nationality. Social status of most clients is closely linked to the educational practices of their families. Shaping their social status in the society according to their cultural roots gives to special demands to workers NZDM certain demands and competence. How social workers perceive these circumstances of their activities in this area of youth clubs, where are they going? We try to explane.

Key words: Youth clubs, Roma minority, social worker, social exclusion

3

OBSAH

Úvod…………………………………………………………….………………………….… 5 1. Vznik a účel nízkoprahových sociálních služeb pro děti a mládež.................................6 1.1 Definování kontaktní práce NZDM………………………………………..…..6 1.2 Historie a vznik NZDM v ČR……………………………………….………...10 1.3 NZDM a menšiny……………………………………………………………..13 2. Úvod do romské problematiky..........................................................................................16 2.1 Stručná historie Romů v ČR...........................................................................…16 2.2 Hodnoty a vliv domácího prostředí v konfrontaci se systémem školství.......... .20 2.3 Romové jako etnická skupina či sociální vrstva ?...............................................23 2.4 Sociální vyloučení Romů v systému současného neoliberalismu……………...25 3. Vztah pracovníků NZDM k romským specifikům.........................................................29 3.1 Jaký je romský klient NZDM? ................................................………...…… 29 3.1.2 Moţnosti práce s romským klientem……………………………………….30 3.2 Sociální pracovník NZDM - moţnosti jeho kompetencí a znalostí..................31 3.3 Výzkumná anketa.............................................................................................33 3.3.1 Vyhodnocení otázek v historicko-kulturní části (znalostní)…………… ….34 3.3.2 Vyhodnocení otázek zaměřených na pouţívanou praxi a motivaci……..….34 3.3.3 Závěry z výsledků ankety a jejich shrnutí…………………………………..36 3.4 Příklad konfliktní situace z praxe………………………………………...…..37

Závěr……………………………. …………………………………….…………………… . 41 Použitá literatura…………………………………….……………..…………………… …...43 Seznam zkratek…………………………………………………………………………...…...44

4

Úvod

Tato práce si klade za cíl vytvořit co nejvýstiţnější sondu současného stavu práce NZDM s mladými romskými klienty. Vzhledem k tomu, ţe ve velké části NZDM tvoří Romové většinu návštěvníků, je nutné se zaměřit na specifika která pro práci v těchto klubech tato situace přináší. Na tuto problematiku se budu snaţit nahlíţet z pohledu historicko-kulturně-sociálního kontextu, tak v souvislostech současného stavu společnosti. To jak je mladá romská populace vnímána pracovníky těchto zařízení bude pro mě stěţejní úkol, který se budu snaţit vyřešit ve třetí části. Vycházet budu z dostupné literatury a z vlastních zkušeností praxe a výzkumu v těchto zařízeních. Uvědomuji si, ţe při řešení tématu romské otázky se můţe objevit v mé práci určité zevšeobecňování, či zjednodušování. Na druhou stranu je ale nutné z něčeho vyjít a popsat co nejvýstiţněji problémy, které nás při práci s mladými lidmi v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládeţ obklopují a které jsou často z mnoha různých důvodů přehlíţeny. Práce je rozčleněna do třech hlavních částí. V první části stručně definuji nízkoprahové sluţby pro děti a mládeţ. Ve druhé části se snaţím co nejjednodušeji nastínit historii a s ní související formy výchovy v typické romské rodině v kontrastu s adaptací dětí v průběhu školní docházky, coţ má souvislosti s problematikou NZDM. Dále se zde zabývám pojmem romství a sociálně-politickým směřováním Romů. Po tomto vytyčení základních parametrů definujících sociální sluţbu a historickosociálně-kulturní problematiku romského klienta se ve třetí části, na základě výzkumu formou ankety, pokusím zmapovat u neromských sociálních pracovníků NZDM znalosti historie, kultury a dalších významných faktorů romské problematiky majících vliv na jejich motivaci a formování vztahu ke klientům romského původu.

5

1. Vznik a účel nízkoprahových sociálních služeb pro děti a mládež Nízkoprahové sluţby pro mládeţ patří k čerstvě se rozvíjejícímu trendu sociální práce na bázi streetworku. Jejich krátká časová působnost v naší zemi má ale hlubší kořeny v historii evropské křesťanské civilizace.

1.1 Definování kontaktní práce NZDM Nízkoprahové kluby, odborně nazývané nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ (ve zkratce NZDM), jsou určeny hlavně dětem a mládeţi, která tráví svůj volný čas většinou v neuspokojivých a ohroţujících podmínkách na ulici ve společenství své vrstevnické skupiny. Jednoduše řečeno tráví svůj volný čas neorganizovaně. Cílem NZDM je tedy kontaktovat tyto klienty a dále s nimi pracovat. Podle zákona o 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách patří NZDM do kategorie sluţeb sociální prevence a je poskytována ambulantní formou, kdy jako doplněk k této formě práce s klienty vyuţívá i formu práce v terénu, tzv. terénní práci přímo v přirozeném vnějším prostředí uţivatelů sluţby. Podle znění § 62 poskytují nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ ambulantní, popřípadě terénní sluţby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroţeným společensky neţádoucími jevy. Cílem sluţby je zlepšit kvalitu jejich ţivota předcházením nebo sníţením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich ţivota, umoţnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sluţba můţe být poskytována osobám anonymně. Sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních

6

Z § 78 vyplývá ţe sociální sluţby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních sluţeb, není-li v § 83 a 84 tohoto zákona stanoveno jinak; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci. O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby, popřípadě podle umístění organizační sloţky zahraniční právnické osoby na území České republiky; v případě, ţe zřizovatelem poskytovatele sociálních sluţeb je ministerstvo, rozhoduje o registraci toto ministerstvo. K registraci je tedy potřeba souhlas registrujícího orgánu na základě splnění kritérií a standardů. V § 90 je specifikováno jak vzniká smluvní vztah mezi klientem a zařízením. Obě strany spolu musí uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální sluţby Smlouva obsahuje tyto náleţitosti: a) označení smluvních stran, b) druh sociální sluţby, c) rozsah poskytování sociální sluţby, d) místo a čas poskytování sociální sluţby, e) výši úhrady za sociální sluţby sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v § 73 aţ 77 a způsob jejího placení, f) ujednání o dodrţování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních sluţeb, g) výpovědní důvody a výpovědní lhůty, h) dobu platnosti smlouvy. Po podepsání smlouvy můţe navštěvovat NZDM kdokoliv kdo spadá do cílové skupiny, to znamená je ve věku stanoveném klubem (v praxi se ale smlouva mezi klientem a zařízením podepisuje aţ po několikáté návštěvě nového klienta v klubu a klientovo jméno můţe zůstat anonymní). Jiné omezení pro vstup neexistuje a do klubu můţe přijít jak velmi dobře prospívající jedničkář z bohaté rodiny, tak dítě z problémového sociálního prostředí.

7

Nízkoprahové kluby mladým lidem nabízejí mnoho aktivit a programů. Je zde k dispozici vybavení pro poslech hudby a promítání filmů, stolní fotbal, dále třeba kulečník, stolní tenis, air hockey, lezecká stěna či půjčovna sportovního vybavení na ven, zkušebna s hudebními nástroji, výtvarná dílna a podobně. Pod vedením dobrovolníků či externích instruktorů mohou klienti provozovat umělecké a sportovní aktivity. NZDM jsou v podstatě volnočasovou alternativou k různým zájmovým útvarům krouţkům a jiným organizovaným aktivitám, navíc ale poskytují poradenství a sociální servis a především jsou přístupné zcela zdarma (kromě symbolických příspěvků na výlety, či pobyty mimo klub). Základní význam klubů je v jejich poradenské a preventivní činnosti. Umoţňují dětem a mládeţi si popovídat, nebo se svěřit se svými problémy, které mohou za pomoci pracovníků pojmenovat a rozebrat. Pracovník se tedy snaţí najít určitou zakázku se kterou klient přichází a tuto zakázku během určitého časového období vyřešit. Kluby vytvářejí pro děti svým způsobem chráněný prostor ve kterém jsou během pobytu chráněni před nebezpečími a nevhodnými vlivy jejich sociálního prostředí a současně pod "dozorem" zkušených a pro tento účel školených pracovníků. V kaţdém klubu platí přesná pravidla, vyvěšená na dobře viditelném místě, která zakazují například uţívání alkoholických nápojů, drog, násilí či šikanu. V případě nedodrţování těchto pravidel klientem přichází sankce, většinou zákaz vstupu do klubu. Můţe se jednat o několik minut za malý prohřešek, aţ po několik týdnů, či měsíců za váţný přestupek narušující činnost, bezpečí ostatních uţivatelů a smysl klubu. V nejhorší variantě můţe klub sáhnout i k úplnému zákazu vstupu. Zařízení se také snaţí zpracovat svojí metodiku pracovních postupů, kterými se poté sociální pracovníci klubu řídí v nejrůznějších standardních i nestandardních situacích jenţ mohou nastat. Kaţdý den je formou zápisu popsán průběh a činnosti v klubu během otevírací doby. Dále pokud je to důleţité se zaznamenává i individuální práce s jednotlivými klienty a je pro ně vytvořen individuální plán. Oproti formálnímu výchovném působení jakému se dostává dětem a mládeţi ve škole si při práci s kaţdým klientem NZDM musíme uvědomit, ţe to co probíhá mezi klientem a pracovníkem během jeho návštěvy NZDM je svým způsobem proces volnočasové výchovy navazující na školu a výchovu v rodině.

8

Výchovný proces mimo školu můţeme totiţ rozdělit na tzv. informální (informal education) = výchova rozptýlená a výchovu neinformální (non-formal education). Při výchově informální se jedná se o získávání vědomostí a rozvoj osobnosti bez institucionálního začlenění a jde o učení vyplívající z kaţdodenního kontaktu a zkušeností s rodinou, prací, přáteli, ţivelně vznikajícími vrstevnickými skupinami dětí a mládeţe, médii a vlivy dalších podobných činitelů. Můţe probíhat cíleně, obvykle však tento proces není záměrný a je neorganizovaný, nesystematický a nekoordinovaný. Oproti tomu výchova neinformální (non-formal education) je cílená a strukturovaná aktivita mimo formální výchovný systém. Zpravidla neprobíhá ve škole nebo v odborném vzdělávacím zařízení a nebývá zakončena udělením osvědčení. Hlavním rozdílem mezi výchovou informální a neformální je skutečnost, ţe informální výchova je víceméně dána postavením dítěte a mladého člověka ve společnosti a neuskutečuje se z jeho rozhodnuti. Neformální výchova od dítěte a mladého člověka naopak vychází a realizuje se prostřednictvím jeho dobrovolné činnosti.1 V klubech probíhá informální i neformální proces výchovy a přechody z jednoho do druhého typu závisí na míře motivace a zájmu klienta i na způsobu práce pracovníků. Cílem celého procesu je ovlivnit osobnost klienta tak, aby se do budoucna zlepšilo jeho sociální fungování ve společnosti a byly odstraněny moţné bariéry bránící jeho sociální inkluzi. Kontaktní forma sociální práce s mládeţí je tedy u nás jiţ plně etablovaná a za dvacet let praktického uplatňování je jedním z nejdůleţitějších nástrojů sociální politiky státu v předcházení sociálnímu vylučování mladých lidí ze společnosti.

______________________ 1

HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládeţ a volný čas. Praha 2004, s. 19. ISBN 80-7178-927-5

9

1.2 Historie a vznik NZDM v ČR Nízkoprahové kluby pro mládeţ se vyvinuly na pozadí tzv. sociální práce v ulicích, u nás dnes nazývané streetwork. Předchůdce této formy práce s potřebnými můţeme nalézt v českých zemích například v působení Jana Milíče z Kroměříţe, který se jiţ ve druhé polovině 14. století věnoval pomoci a osvětě mezi padlými dívkami. V severní Itálii 19. století nelze opomenout působení salesiánského kněze Giovanniho Bosca, jenţ svou prací s mládeţí poloţil základy tomuto směru sociální práce. Tradice současné sociální práce s mládeţí formou nízkoprahových klubů má ale své kořeny v západní Evropě sedmdesátých let dvacátého století. K nám se dostávají myšlenky klubové práce zaměřené proti sociálnímu vyloučení ohroţených mladých lidi aţ po roce 1990. Nejdříve začaly vznikat tzv. kluby pro děti a mládeţ v souvislosti s nově se etablující formou sociální práce v terénu - streetwork, která se počátkem devadesátých let u nás pozvolna rozvíjela. Na základě usnesení vlády č. 341/94, k Programu sociální prevence a prevence kriminality, byla od roku 1994 jako experiment zavedena funkce sociálního asistenta. Sociální asistent byl zřízen jako článek sociální prevence, který měl představovat specifikou terénní sociální práci s dětmi staršího školního věku a mládeţí ohroţenou nebo jiţ zasaţenou sociálně patologickými jevy. Sociální asistent byl definován jako specializovaný pracovník okresních (obvodních, magistrátních nebo městských) úřadů, který pracuje s cílovými skupinami v jejich časoprostoru, tj. v místech a časech, kdy a kde se obvykle vyskytují. Paralelně se zavedením sociálních asistentů se streetwork začal rozvíjet na úrovni nestátních organizací. Mezi prvními nestátními organizacemi, které práci na ulici začaly zavádět, byla zařízení pracující s drogově závislými, a teprve později se metoda sociální práce rozšířila i na jiné cílové skupiny, například prostituty a prostitutky, bezdomovce, sociálně vyloučené lokality a podobně. Byla zde snaha navázat kontakty v zahraničí, kde tato práce měla delší tradici. Velkým vzorem byla hlavně Spolkové republika Německo, konkrétně Saská sociální akademie v Chemnitz, která koncipovala pro sociální asistenty ucelené vzdělávání v problematice metodiky streetwork a její supervize.

10

Během druhé poloviny devadesátých let tak obsolvovali začínající sociální asistenti přibliţně 500 výukových hodin a dospěli tak v odborníky v této profesi. Poté jiţ mohli předávat své zkušenosti a načerpané poznatky dalším kolegům u nás.2 Kontakty s německými kolegy se podepsaly na rozvoji streetworku a byly velkou inspirací pro vznik budoucích nízkoprahových zařízení v ČR. Na základě vzdělávání a pod přímou inspirací navštívených center mládeţe v Sasku začali sociální asistenti zhruba právě od roku 1995 budovat svá zázemí, kam se svými klienty přecházeli z ulice, první „nízkoprahová centra pro děti a mládeţ“. Jako první nestátní zařízení pro děti a mládeţ vznikal v této době například Milíčův dům v Jaroměři nebo Krok v Praze – Modřanech. Velkou pomoc znamenal vznik grantových nadačních programů, například program Děti ulice Nadace Open Society Fund Praha (1999 – 2000), program Gabriel Nadace rozvoje občanské společnosti ( 2001 – 2002) nebo program Fond mládeţe firmy Levi Strauss Nadace Via (2003). V rámci těchto programů se dostalo klubům významné finanční podpory, díky níţ řada z nich mohla vůbec udrţet svou existenci a rozvoj – nadační peníze totiţ byly v této době zásadním zdrojem financování rozpočtů nízkoprahových a dalších klubů pro děti a mládeţ, protoţe ostatní zdroje financí (od samospráv i orgánů státní správy) byly pro tento účel značně omezené. Na konci devadesátých let tak přišla další vlna vzniku nových zařízení pro děti a mládeţ. Program Gabriel Nadace Rozvoje občanské společnosti podporoval projekty zaměřené na volný čas neorganizovaných dětí a mládeţe ve věku 6 – 20 let. V jeho rámci bylo podpořeno 42 projektů v prvním kole a 14 projektů v kole druhém, ze současných nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ například Jiţní pól a Krok v Praze, Vrakbar Jihlava, Salesiánské středisko v Praze, Futur v Chrudimi, Klub Zámek Třebíč, Milíčův dům v Jaroměři, centra Farní charity v Rumburku nebo Přelouči a řada dalších.

_________________ 2

BEDNÁŘOVÁ, Zdena. Vývoj terénní práce v ČR a shrnutí šestiletého vzdělávání sociálních asistentů v SRN. In: Bulletin Éthum 30/2001. Praha 2001, s. 21- 22.

11

Fond mládeţe Levi Strauss & Co Nadace Via byl vypsán na podporu projektů inovativních nízkoprahových klubů. Z celkem šestnácti došlých projektů bylo nakonec podpořeno sedm – Ratolest z Brna, Milíčův dům v Jaroměři, Dokořán v Náchodě, Prevcentrum Ulita Blansko, Krok Praha, Unie Kompas Zlín a sdruţení Cesta z Prahy. Nově vzniklé a vznikající kluby ale kromě finančních otázek čelily i nedostatku jasných standardů a profesního ukotvení. Asi nejvýznamnějším mezníkem v tomto ohledu představuje vznik České asociace streetwork (ČAS) v roce 1997, respektive vznik pracovní skupiny nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ v rámci České asociace streetwork roku 2001. Důvodem vzniku pracovní skupiny, která byla formálně zaštítěna ČAS, byla potřeba sebedefinování nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ, vymezení se od ostatních činností s dětmi a mládeţí a stanovení měřítek kvality. Česká asociace streetwork sdruţovala odborníky z praxe i teoretických pracovišť působících v oblasti streetwork a jejím cílem bylo vytvořit platformu pro odborný dialog na všech úrovních, zastřešovat supervizi, rozpracovávat metodiku streetwork, rozvíjet vzdělávání či výměnu informací. Pracovní skupina nízkoprahových zařízení, jejímiţ členy byli v převáţné míře pracovníci NZDM z celé ČR, se ujala práce na standardech nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ. V průběhu roku 2001 pracovní skupina rozdělená na čtyři podskupiny vytvořila pracovní verzi standardů, které v této podobě existují prakticky stále. Je třeba zdůraznit, ţe vytvoření tohoto pracovního materiálu mělo pro rozvoj NZDM zásadní význam. Na základě pracovní verze standardů se rozběhly další kroky a činnosti, počínaje projektem rozvojových auditů NZDM a konče seminářem, na němţ byly definitivně dokončeny standardy NZDM včetně definování „nízkoprahovosti“ a dalších pojmů týkajících se NZDM. Na činnost pracovní skupiny navázal vzdělávací program Gabriel podpořený Nadací rozvoje občanské společnosti, kterým prošlo 80 frekventantů z 50 zařízení.3

___________________________ 3

ČECHLOVSKÝ, Jan. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ (volnočasová aktivita nebo sociální sluţba?). Hradec Králové: PdF UHK, 2005. Diplomová práce, s.14 – 19.

12

V současnosti je členem ČAS 57 nízkoprahových klubů. Ty se řídí etickým kodexem ČAS, uţívají podobné metodiky práce. Klade se zvýšený důraz na rozvoj kvalitní supervize a prohlubování spolupráce mezi kluby. 2.9.2011 vzniká Rada pro etiku a supervizi ČAS. Na Radu se můţe obracet kdokoli: jednotlivec, zařízení, organizace, pracovník, uţivatel sluţby i další instituce.

1.3 NZDM a menšiny Etnické menšiny jsou nedílnou součástí historie kaţdého evropského státu. V českých zemích se v dějinách objevují tři výraznější etnické menšiny, Ţidé, Němci a Romové. Dále se v průběhu 20. století, jenţ je také nazýváno stoletím migrace, objevují další vlny migrantů do současné ČR, zatímco několik staletí trvající přítomnost německé a ţidovské menšiny končí. První velkou vlnou migrantů po roce 1945 je příliv slovenských Romů. Dále je ještě výrazná vlna řeckých komunistických uprchlíků z padesátých let a první vlna přistěhovalců z Vietnamu v osmdesátých letech. Změna ale nastává s pádem ţelezné opony, kdy se ČR stává cílovou zemí pro mnoho ekonomických emigrantů a uprchlíků z válčících zemí. Hlavním problémem, který vţdy příliv imigrantů způsobuje státu je jejich integrace do společnosti. Nejpočetnější národnostní skupinou jsou podle většiny odhadů dnes v ČR Romové (podle oficiálních statistik jsou největší menšinou v ČR Slováci, mnoho slovenských Romů se ale hlásí ke slovenské národnosti, coţ je zavádějící), druhou nejpočetnější národnostní skupinu představují občané ze zemí bývalého Sovětského Svazu (nejvíce je zde Ukrajinců), třetí velmi významnou menšinu představují občané vietnamského původu. V ČR způsobuje určité těţkost integrace početné vietnamské menšiny, dále pak dodnes, tak jako ve většině zemí Evropy, je velmi problematická integrace Romů. Romové, jejichţ počty čítají u nás přes 200 000 osob, jsou také menšinou s největším podílem příslušníků menšiny pod hranicí chudoby (příjem pod 60% mediánu příjmů ve státě) a jsou nejvíce ohroţeni sociálním vyloučením ze společnosti.

13

Vietnamská menšina se oproti tomu vyznačuje velkou progresivností v oblastech podnikání a obchodu, často ale nelegálního či pololegálního. Navzdory zcela odlišné kultuře se integrace ve druhé generaci relativně daří a přítomnost menšiny nevzbuzuje ţádné větší sociálně motivované střety s majoritou. Česká republika je i přes velký počet Romů, Vietnamců a Ukrajinců stále víceméně národnostně homogenní zemí, oproti většině států západní Evropy. Většina starých členských zemí EU má dnes velké těţkosti s integrací početných komunit arabských (Francie), či tureckých přistěhovalců (Německo). Nejdůleţitější věkovou skupinou na které závisí budoucí výsledek integrace je mládeţ. Kromě školských zařízení jsou právě nízkoprahové kluby těmi, kdo mohou mít na zdárný průběh procesů vedoucích ke zlepšování sociální inkluze menšin se společností značný vliv. Návštěvnost NZDM určitou národnostní skupinou se liší podle lokace klubu a souvisí se strukturou obyvatel spádové oblasti klubu. Tak například klub v prostorách praţské vietnamské trţnice SAPA je navštěvován převáţně Vietnamci, kluby v praţské čtvrti Ţiţkov zase převáţně Romy. Dále také záleţí jak se klub navenek definuje, kluby s romskými názvy zřizované romskými občanskými sdruţeními budou navštěvovat v naprosté většině opět Romové. Podle mého subjektivního odhadu je podíl romských klientů NZDM v rámci ČR zhruba 40 %, Vietnamců kolem 5 %, ostatní národnosti kolem 5% a zbylých 50 % tvoří majorita. Kluby tedy můţeme, vzhledem k cílové romské skupině, rozdělit na romské, neromské a smíšené. Nejčastějším typem NZDM je u nás zřejmě typ smíšený. V prostorách českých nízkoprahových zařízení pro mládeţ se tedy můţeme asi nejčastěji setkat s příslušníky romské menšiny, pro které představuje klub velké lákadlo, ať uţ z důvodu internetu, kterého se jim doma často nedostává, či z důvodů cenové nedostupnosti jiné zábavy, obzvlášť v zimních měsících, kdy není moţné trávit odpoledne venku na ulici. Při kontaktu s menšinami můţe docházet ke střetu rozdílných hodnot a vzorců chování. Pro sociální pracovníky je základním fundamentem při práci s menšinami znění etického kodexu sociálních pracovníků kde stojí, ţe sociální pracovník respektuje jedinečnost kaţdého člověka, bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu, či barvu pleti, mateřský jazyk, zdravotní stav, věk, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboţenské a politické přesvědčení a bez ohledu na to jak se podílí na ţivotě celé společnosti.

14

Z pohledu státu je podle vládní koncepce pro romskou integraci nutná podpora a rozvoj sítě nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ. Prioritou v boji proti kriminalitě a vzniku rizikových forem chování je realizace preventivních aktivit. „Specifickou pozornost je pak nutné věnovat obzvláště romským dětem a mládeţi, která tráví neorganizovaně volný čas v prostředí vyloučených lokalit a mají nedostatek příleţitostí se seznámit se způsobem ţivota mimo území lokalit.“ Podle této vládní koncepce je třeba rozvíjet síť nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ, kde jim bude bezplatně nabídnuta moţnost smysluplného trávení volného času, další rozvojové aktivity a sociálně terapeutické činnosti. Tyto činnosti budou stimulovat obyvatele sociálně vyloučených romských lokalit k překonání individuálně podmíněných bariér, které jim brání v sociální inkluzi. 4 Pro zdárné překonání bariér mezi menšinou a většinou je ale také zapotřebí menšinu co nejvíce poznat, pochopit na čem její kultura, postoje a hodnoty stojí.

__________________________________ 4

ÚŘAD VLÁDY ČR. Koncepce romské integrace na období 2010-2013. Praha 2009, s. 67-68.

ISBN 978-80-7440-022-3

15

2. Úvod do romské problematiky

K pochopení specifik romských klientů NZDM je třeba mít základní znalosti z oblasti historie a způsobu ţivota Romů. Dále je zapotřebí vysvětlit samotný pojem romské národnosti a nastínit důvody sociálního vyloučení postihujícího nemalou část romské populace.

2.1 Stručná historie Romů v ČR Podle většiny odhadů a statistik se na území České republiky nachází 200 000 aţ 300 000 příslušníků romského etnika, coţ je téměř 3% celkové populace země. Tato situace početně vůbec nekoresponduje s historickou zkušeností, kdy Romové tradičně tvořili aţ do konce 2. světové války pouze 0,1 % z celého počtu obyvatel českých zemí. Jak tedy k tomuto populačnímu vývoji došlo? Kdo jsou současní čeští a moravští Romové ? Aby se dalo na tyto dvě otázky odpovědět, musíme si nejdříve ujasnit samotnou historii a etnogenezi romského etnika. Romové jako etnikum mají svůj původ zřejmě v oblasti severozápadní Indie zhruba mezi 8-10. stoletím našeho letopočtu. Jejich nejstarší historie je obestřena tajemstvím nedostatku písemných zpráv. Můţeme pouze spekulovat a za pomoci DNA dedukovat přibliţné místo a čas vzniku. Největší podobnost vzorků DNA evropských Romů byla shledána u vzorků ze severozápadní Indie, a to v oblastech obývaných nejniţší kastou dalitů či nedotknutelných, kteří byli v tradičním kastovním systému hinduistické společnosti povaţováni za nečisté. 5

________________________ 5

JAYARAMAN, K. S. European Romanis came from northwest India. Nature India [online]. 201212-1, vol. 6, no. 10, s. - [cit. 2012-12-07]. ISSN 1755-3180. DOI: 10.1038/nindia.2012.179. Dostupné z: http://www.nature.com/doifinder/10.1038/nindia.2012.179

16

Odtud se přes tehdejší Perskou říši dostávaly skupiny Romů přibliţně mezi 11. -12. stoletím do Byzantské říše, která se stala výchozím místem jejich rozptýlení po evropském kontinentu. V průběhu 13. a 14. století postupovali Romové přes Balkánský poloostrov dále na sever, severovýchod i severozápad a vytvořily se početné romské populace v Bulharsku, Rumunsku, Uhrách, či v Srbsku.6 Okolní domorodé obyvatelstvo je začalo označovat jako Cikáni (Cigáni, Cigányi, Athinganoi, Gypsies, Gitanos atd. ) Zatímco Romové pojmenovali všechny příslušníky jiných etnik jako Gádţe. V Českém království se první zprávy o přítomnosti Cikánů objevují v 15. století, jednalo se ale pouze o malé skupinky, přicházející z Uher, nebo kočující po Německé říši. Etnogeneze Romů tedy probíhala na základě kulturního a jazykového odlišení od ostatních neromských obyvatel – Gádţů. Jiţ ze 14.-15. století známe první popis typických osad usedlých skupin a jejich tradičních zaměstnání, včetně výrobních postupů (Modon a další osady na Peloponésu).7 V době, kdy se Romové postupně šířili do jednotlivých zemí Evropy, ţila většina jejího středověkého obyvatelstva v poddanském systému, který je svazoval připoutáním k půdě a k vrchnosti. Romové ovšem nemohli (u nás aţ do reforem Marie Terezie) půdu získat a jejich způsob obţivy je k tomu ani nemotivoval. Tehdejší feudální společnosti však poskytovali řadu specializovaných sluţeb, které se pro domácí obyvatelstvo často stávaly nepostradatelnými (specializované výrobky z kovů, dřeva, proutí, hlíny, různé zábavné a léčitelské aktivity).

_________________ 6

SOULIS, George. Cikáni v Byzantské říši a na Balkáně v pozdním středověku. In: Romové v Byzanci, s. 11, FF UK, Praha 1998. 7

FRASER, ANGUS. Cikáni. Praha 1998, s. 47 – 49. ISBN 80-7106-212-X

17

Vzhledem k tomu, ţe se tedy část Romů začala usazovat v osadách na okrajích měst a vesnic a jiné skupiny kočovali ve víceméně uzavřených okruzích v rámci jednoho území, můţeme zhruba od 16. století rozlišovat Romy podle místa jejich pobytu v důsledku čehoţ začíná také proces kulturní a sociální asimilace. V rámci Německé říše můţeme mluvit o skupině Romů – Sinti, V Uhersku se později začínají odlišovat maďarští Romové od slovenských a velmi svébytnou skupinu tvoří Romové rumunští tzv, Vlaši, Vlachika Roma (Olašští Romové). 8 Kdyţ shrneme situaci romských skupin před vznikem Československa, můţeme tedy mluvit o velmi malém zhruba šesti tisícovém počtu původních českých a moravských Romů a německých Sinti v Českém království. Na Slovensku, v té době Horních Uhrách, byla ale situace jiná. Formovala se zde velká skupina slovensky hovořících tzv. Slovenských Romů prolínající se směrem k jihu s maďarsky hovořícími Maďarskými Romy. V rámci celého Uherska se pak pohybovali kočovní VlašštíOlašští Romové z Rumunska. Po vzniku Československa se situace romské populace výrazně neměnila a nadále sledovala historicko-kulturní kontext rozmístění. Výrazný přelom ale přinesla 2. světová válka jejímţ prvním důsledkem byla nacistická politika zaměřená na eliminaci romské přítomnosti v Třetí říši, tzv. Romský holocaust přeţilo pouze zhruba necelých 600 českých a moravských Romů, obzvláště ti čeští měli kulturně velmi blízko k německým Romům - Sinti. Tato čísla znamenají, ţe se na jaře v roce 1945 na území současné České republiky, v porovnání s dneškem, nenacházel téměř ţádný Rom.9 Poválečné Československo se ale zbavilo většiny ze 3,5 miliónu Němců ţijících přes 700 let v českých zemích a tento krok vytvořil populační vakuum. Zároveň byl nedostatek nekvalifikované pracovní síly v průmyslu, coţ v souvislosti s velkou chudobou na slovenském venkově a novými moţnosti, jeţ nabízel právě se formující komunistický stát, vedlo k přílivu slovenských Romů směrem na západ do českých zemí. Extenzivní těţký průmysl, či nedostatek pracovních sil v zemědělství na území bývalých Sudet přimělo kumunistické vedení k podpoře transferu volných pracovních sil z východu na západ.

________________ 8

HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Šaj pes dovakeras – Můţeme se domluvit. Olomouc 1993, s. 21. ISBN 80-7067-355-9 9 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. Olomouc 1995, s. 45.ISBN 80-7067-559-4

18

Nejdříve se romští námezdní pracovníci ubytovávali v dělnických ubytovnách poblíţ závzuodů, kde pracovali. Posléze se ale začali usazovat i v opuštěných domech různých chatrčích atd.. Problémy začaly ve chvíli, kdy se za muţem přestěhoval i zbytek rodiny, příbuzní a často i různí rodinní známí. Jiţ v roce 1946 byly řešeny problémy ohledně způsobu jakým se někteří slovenští Romové projevovali v novém prostředí.10 V období let 1945-1989 se státní politika pokoušela různými způsoby řešit tzv. Cikánskou otázku a víceméně převáţila snaha o asimilaci Romů do majoritní společnosti. Ačkoliv měli Romové v rámci komunistické společnosti lepší sociální postavení a podmínky, neţ mají dnes a mnozí na toto období rádi vzpomínají díky jistotám jenţ nabízelo, docházelo často k neuváţeným krokům. Typickým příkladem je stavba mosteckého sídliště Chanov, kde došlo k sestěhování integrovaných Romů z centra starého Mostu společně se sociálně nepřizpůsobivými Romy pocházejícími z nejhorších romských sociálních vrstev. Tito problémoví Romové postupně vytlačili ze sídliště ty integrované, kteří s nimi samozřejmě nechtěli bydlet. Výsledek celé akce je dnes znám. Komunistické vedení prosazovalo tzv. politiku rozptylu romského obyvatelstva, kdy rozptýlením tradičně usedlých Romů ze slovenských osad po celé ČSSR mělo dojít k adaptaci těchto občanů na podmínky a úroveň socialistické "pokrokové společnosti". Slovenská kulturní antropoloţka M. Dubayová na toto téma konstatuje „v kultúrnej antropológii je pravidlom, ţe čím uzavretější je typ kultúry, tým silnejšie sú destrukčné účinky nesystémových vstupov, tým menej je ,kultúrny korpus schopný regenerácie a revitalizácie.“ 11 Pod vlivem vynucených, státem či státními podniky řízených migrací, které směřovaly v převáţné míře do anonymního prostředí českých průmyslových center, se kromě vnitřních vztahů romských rodových komunit zpřetrhaly také tradiční vazby na majoritní obyvatelstvo v prostředí původní osady. V ní sice ţili Romové na velmi nízkém stupni sociální hierarchie, byli však závislí na konkrétním lokálním společenství, v němţ kaţdá skupina i jednotlivec plnil svou roli v přehledném, srozumitelném systému budovaném několik předchozích staletí. _______________ 10

PAVELČÍKOVÁ, Nina. Romové v českých zemích v letech 1945-1989. Praha 2004, s. 25-30. ISBN 80-86621-07-3 11

DUBAYOVÁ, M.: Poznávanie kultúry rómskych skupin a problém kultúrnej zmeny. SISb 95, 1997, s. 205. 19

Makrosocieta v českých zemích romské přistěhovalce aţ na výjimky mezi sebe nepřijala, pro většinu z nich byl průnik do vyšších sociálních a společenských struktur téměř nemoţný. Po stránce ekonomické a sociální se všichni Romové stávali zcela závislými na anonymním státu. Ten nenabízel ţádné podněty a ţádnou hlubší motivaci. Důleţitým aspektem, který v době budování komunismu zřejmě nikdo nedomyslel je tedy hlavně vykořenění bývalých slovenských Romů z jejich kulturně historického prostředí. I kdyţ se můţe zdát podobnost mezi Čechami a Slovenskem velká, kulturněhistoricky se jedná o zcela rozdílné celky. Zatímco slovenská kultura jiţ od středověku počítá s Cigány jako s integrální součástí své identity, koexistence a vzájemné ovlivňování má hluboké kořeny v hudbě i ve folkloru, podobně jako v Maďarsku, Rumunsku, či Bulharsku. Česká kultura je naprosto odlišná a nemá s romskými vlivy naprosto nic společného. Stejně tak inklinace Čechů k západnímu hodnotovému systému ještě více rozevírá pomyslné nůţky rozdílnosti mezi oběma etniky, na rozdíl od Slováků, kteří jsou na pomezí východu a západu (obzvlášť Košický kraj ze kterého je velká část Romů u nás), přesněji svým způsobem na pomezí střední Evropy a Balkánu. Romové si v Čechách a na Moravě postupně formují svoje místo ve společnosti a posledních 60 let se tedy vytváří zcela nová skupina českých Romů patřících svými kořeny na jihovýchod střední Evropy. Střet zcela rozdílných kulturně-sociálních modelů přístupu k ţivotu ovšem limituje moţnosti vzájemného souţití. Tato situace zvyšuje jak riziko částečné kulturní amnézie vlastních kořenů, jazyka, zvyků a tradic u Romů, tak s tím související vytvoření typického modelu chudinských oblastí a ghett trpících všemi neduhy koncentrace lidí na sociálním dnu společnosti.

2.2 Hodnoty a vliv domácího prostředí v konfrontaci se státním školstvím Hlavní specifické rysy které můţeme ve větší míře pozorovat na odlišných sociokulturních vzorcích chování u romských klientů všech typů sociálních sluţeb můţeme nalézt jiţ v nejniţším věku věku dětí a souvisí s výchovou uvnitř rodiny. Tato výchova se pak dostává do střetu s většinovou kulturou při plnění školní docházky, coţ má vliv i na chování romských klientů NZDM. Pro pochopení a sociálně – pedagogickou činnost s mládeţí nízkoprahových klubů je třeba znát a pracovat s problematikou vzdělávaní.

20

Jiţ od malička se převáţné části romských dětí dostává jiných podnětů, neţ většině dětí z majoritní společnosti. Často se můţeme setkat s tím, ţe děti vůbec nečtou knihy. Romské děti umí lépe neţ s kníţkou zacházet s počítačovými hrami, videem či televizí. Umí se dobře postarat o své sourozence, k čemuţ jsou od dětství vedeni. Dívky zvládají velmi dobře péči o domácnost. Sourozenci mezi sebou mají celkově pozitivnější vztahy, neţ je tomu u dětí neromských.12 Romové tradičně vychovávají své děti k přeţití v těţkých podmínkách na okraji civilizace. Jejich výchova se vyznačuje značnou emocionalitou a současně neschopností rodičů učit děti čemukoliv jinému, neţ je nezbytně nutné pro základní přeţití. Děti vyrůstají bez jakéhokoliv vzoru k určitým povinnostem a bez jakýhkoliv omezení. „Způsob ţivota v romské rodině vede u jednotlivce ke ztrátě odpovědnosti za svůj ţivot, coţ je v rozporu s pocitem tíhy odpovědnosti za sebe sama, který je základním nosným pilířem celé západní civilizace.“ 13 Jednoduše řečeno, důleţitější neţ lpění na výkonu, kariéře a společenském postupu je zde důraz na city a pocity, není důleţité být první a nejlepší, důleţité je být solidární s rodinou, či komunitou a uţívat radostí všedního dne. Klíčový moment pak nastává pro romské děti vstupem na základní školu. Postoj rodičů ke škole, kde je jejich dítě vzděláváno a vychováváno je často odlišný. Čeští majoritní rodiče jsou zaměřeni především na výkon dítěte ve škole, na jeho výsledky. Například vzdělané matky se nejvíce zaměřují na oblast, kde mohou dítěti pomoci, to znamená na domácí přípravu. Naproti tomu pro romské matky je důleţité, jak se dítě ve škole cítí. Zajímá je, jak učitelé reagují na jejich děti a dále jak se chovají k rodičům samotným, tedy na vztahy ve škole.

__________________________ 12

BALABÁNOVÁ, Helena. Romské děti v systému českého základního školství a jejich následná příprava a uplatnění. In: Romové v České republice 1945-1998. Socioklub, Praha 1999, s. 338. ISBN 80-902260-7-8 13

BALABÁNOVÁ, Helena. Praktické zkušenosti se vzděláváním romských dětí, Praha 1995, s. 10.

21

Rodiče hodnotí školu podle reakcí dětí, výkon dítěte ve škole není pro ně klíčová oblast. Podobně romští klienti NZDM hodnotí zařízení podle vztahů s pracovníky a tyto vztahy jsou pro ně důleţité. Vztahy mají pro Romy větší váhu, neţ pravidla. Škola také není pro většinu romských dětí místem, které by povaţovali za přátelské. Protoţe jsou většinou vychovávány v rodině benevolentní, uvolněnou výchovou, jsou zahrnovány aţ nadměrnou láskou a volností, mají pak problém si ve škole uvědomit postavení učitele. Doma nejsou děti zvyklé na pokárání za jakýkoliv projev svého divokého temperamentu. Chovají se spontánně a přirozeně, bez ohledu na to, co by se mělo. 14 Dalo by se říci, ţe nemají dané ţádné hranice, nebo přesněji mají hranice oproti běţné populaci velmi volné. Postoj majoritních rodičů a učitelů by se dal charakterizovat slovy: ,,Dítě by se mělo přizpůsobit škole“. Naopak postoj romských rodičů je, ţe škola by se měla přizpůsobit dítěti. Postoj dětí k autoritám se odvíjí od zkušeností které získalo dítě doma, kde ale není jeho hodnota určována výkonem který podá, tak jako je tomu ve škole. Stejně tak, ačkoliv v romské rodině existuje přísná hierarchie, má hlas kaţdého i dítěte svou váhu a dítě se nebojí nahlas říct svůj názor, coţ můţe být ve škole vnímáno jako drzost. Škola i NZDM totiţ předpokládá, ţe autorita učitele, či sociálního pracovníka je obdařena určitými pravomocemi a klient, či ţák je v roli podřízené bytosti, která musí respektovat vůli sociálního pracovníka, či učitele. Romské děti nedodrţí pravidla která nerespektují, zatímco děti z majoritní společnosti jsou zvyklé dodrţovat i pravidla která nerespektují. 15 K většímu přiblížení tohoto kulturního rozdílu by se dalo použít přirovnání situace kdy bývalý prezident ČR Václav Havel při personální krizi v České televizi roku 2001 řekl, že litera zákona byla dodržena, ale duch zákona dodržen nebyl, což vzbudilo u nemalé části naší společnosti kritiku jako cosi neakceptovatelného. O správnosti zákona by tak rozhodoval určitý pocit vyššího mravního principu, ne přesně psaná stylizace slov paragrafů. U Romů můžeme pozorovat ještě větší posun vnímání pravidel. Více než v morální rovině se ale projevuje v citové, kdy nesoulad citů a pocitů s pravidly může tato pravidla zneplatnit.

_________________________ 14

NAVRÁTIL, Pavel (a kol.). Příklad aplikace výzkumných zjištění a řešení ve školství. In: Romové v české společnosti. Portál, Praha 2003, s. 126. , ISBN 80-7178-741-8 15

NAVRÁTIL, Pavel (a kol.). Příklad aplikace výzkumných zjištění a řešení ve školství. In: Romové v české společnosti. Portál, Praha 2003, s. 127-128. ISBN 80-7178-741-8

22

Dodržování pravidel se tak stává hlavním kamenem úrazu při práci s romskými klienty NZDM. Například, když romská dívka bude v klubu používat vulgární slova, znamená to porušení pravidel klubu. Na druhou stranu je ale pro Romy typické se tímto způsobem vyjadřovat a pokud bude sociálním pracovníkem vykázána, bude to pro ni z jejího pohledu nespravedlnost, bude se cítit ponížená či krácená na svých právech a své přirozenosti.

Příslušnost k romskému etniku sebou tedy nese v procesu vzdělávání řadu svízelných kulturních rozdílů, které nedokáţe systém většinového pedagogického přístupu plně vstřebat a tyto diference pak vedou k problematické komunikaci mezi oběma zúčastněnými stranami.

2.3 Romové jako etnická skupina či sociální vrstva ? Otázku národní identity a zejména sebeidentifikaci Romů je třeba posuzovat odlišným způsobem neţ u ostatních evropských společenství. V době, kdy se evropské etnické skupiny přetvářely v moderní národy a procházely od konce 18. století několika fázemi národního hnutí, zachovávala většina romských komunit tradiční vnitřní organizaci, v níţ etnická identita nehrála roli. Velmi důleţitým znakem romské kultury, který staví romský proces národního uvědomování do odlišné situace od jiných etnik ţijících v diaspoře (v Evropě například Ţidé) je fakt, ţe Romové nikdy ve své historii nebyli nositeli tzv. vysoké kultury, uceleného náboţenského systému či okruhu vědomostí, pro jejichţ sdílení byla nezbytná znalost písma. Po staletí tvořili sociálně a společensky velmi omezené strukturované společenství, jejich ojediněle se vyskytující reprezentanti často přejímali pravidla a způsob ţivota majority. "Nositeli" písemné kultury byli i v majoritní společnosti po staletí především představitelé společenských a mocenských elit, ostatní obyvatelstvo bylo negramotné.16

____________________ 16

DUBAYOVÁ, Mária.: Rómovia v procesoch kultúrnej zmeny , In: Kultúrnoantropologická štúdia, s. 18., Prešov 2001, ISBN 80-8068-059-0

23

Příslušníci romského etnika si zřejmě uvědomovali svoji fyzickou odlišnost od majority a určité společné rysy se širším společenstvím lidí hovořících stejným či alespoň srozumitelným jazykem a ţijících podobným způsobem ţivota. Své vztahy k ostatním Romům však řešili na základě tradičních kastovních principů, za "své lidi" povaţovali okruh blízkých příbuzných.17 Jako národnostní menšiny či jednotný národní celek nevnímali romské obyvatelstvo ani gádţové - příslušníci majority. Romové byli spíše nejníţe postavenou sloţkou společnosti. Aţ do šedesátých let 20. století se s vyjímkou SSSR (kde se jednalo o ideologicky motivovaný pokus) v Evropě nesetkáme se zákonodárstvím, které by Romy stavělo na úroveň národnostní menšiny. Ačkoliv u Romů můţeme vidět určitou sociální stratifikaci navazující ještě na jejich indické kastovní kořeny. Jedná se zde spíše o podkasty jedné kasty, a to kasty nejniţší. Sami Romové se dnes od sebe vzájemně sociálně odlišují tak, ţe společensky níţe postavené Romy označují jako tzv. degeše. Dříve se Romové také dělili na hudebníky (lavutaris), hrnčíře, kovotepce a tak dále. Jsou tedy Romové sociální, či národnostní skupinou ? Vývoj ve druhé polovině 20.století se spíše příklání k variantě národnosti. V současnosti dochází k jakési obdobě národního obrození Romů jako tomu bylo u Čechů v 19.století. V našich zemích byl významným předělem v dosavadním vývoji romské otázky rok 1950. Komunistický reţim, jehoţ představitelé povaţovali Romy v první řadě za obět' vykořist'ování ze strany předcházejících reţimů, se soustřeďoval na jejich vyrovnání se s majoritou. Z právního hlediska řešil tuto otázku § 155 článku 2 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb., jímţ bylo zrušeno zvláštní zákonodárství pro Romy, zejména zák. č. 1171/1927 Sb. Formálně tím byli Romové zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem, zároveň se ovšem uţ v tomto období zájem o ně redukoval v podstatě na řešení sociálních, ekonomických, příp. vzdělanostních handicapů. Tato politika pak vedla k cíli postupné asimilace do většinové společnosti.

___________________________ 17

PAVELČÍKOVÁ., Nina. Romové v českých zemích v letech 1945-1989, Praha 2004, s. 14.

24

Dalším předělem bylo koncem šedesátých let zaloţení organizace Svazu CikánůRomů (SCR), Dne 30. 5. 1969 ji zaregistrovalo Ministerstvo vnitra Československé socialistické republiky jako dobrovolnou společenskou organizaci, v červnu pak následovalo její přijetí do Národní fronty. V dalších letech normalizace byl ale svaz zrušen. Převáţila snaha asimilovat Romy do majority a činnost SCR byla tím pádem pro reţim kontraproduktivní. Zároveň se ale na mezinárodní úrovni formulovala myšlenka samostatné romské národnosti. Na světovém sjezdu v Londýně v roce 1971 se Romové usnesli, ţe označením příslušníků romského národa je etnonymum Rom(ové) (rom = muţ, manţel; romňi = ţena, manţelka; roma = lidé) a od té doby se datuje romský poţadavek, aby tento fakt byl majoritou respektován. Byla vytvořena romská vlajka a přijata hymna. Problémem ovšem zůstává neochota většiny v ČR ţijících Romů se ke svému novému národnostnímu statutu přihlásit, cítí se spíše jako Češi, nebo Slováci. Dichotomie pojetí Romů jako národnosti a současně sociální vrstvy tak přetrvává dále a jen pozvolna se prosazuje model romské národnosti.

2. 4 Sociální vyloučení Romů v systému současného neoliberalismu S problémem etablování Romů jako národnostní menšiny souvisí i problém jejich sociální exkluze. Většina romské populace ţije hluboce pod hranicí běţné ţivotní úrovně. V ČR je přibliţně přes 300 sociálně vyloučených lokalit umístěných ve 167 obcích. Ţjie v nich odhadem kolem 80 000 lidí a nadále se rozšiřují a přibývají další. V devadesátých letech došlo k výraznému zchudnutí nejniţších sociálních vrstev a k odstátnění bytového fondu.18 Vzhledem k podmínkám nastaveným politicky v současném období tzv. celkové globalizace světa počátku 21. století, kdy převládá jako nejupřednostňovanější systém uspořádání ekonomiky všech států, kromě několika vyjímek (Kuba, Severní Korea apod.) systém neoliberálních teorií. ______________________ 18

NIKOLAI, Tomáš (ed.). Příběhy ze špatné čtvrti, Praha 2007, ISBN 978-80-86961-45-3

25

Romské populace jsou v celé Evropě vystaveny neúprosnému sociálnímu propadu, jen zčásti tlumenému programy podpory ze strany sociální práce, která financovaná z chudnoucích vládních zdrojů a nedostatečnými sponzorskými dary soukromého sektoru nestačí v celé komplexnosti bojovat s velmi náročnými historicky zakořeněnými problémy. Sociálně slabí Romové jsou jako nejslabší článek společnosti pouze nepotřebnou skupinou, která je pro systém bezcennou nákladnou přítěţí, kriminálním nebezpečím a příjemcem sociálních dávek skomírajícího sociálního státu. 19 Neschopnost států konstruktivně a v celé šíři pracovat na pozvolném odstraňování sociálně podmíněných bariér, nákladnost takové práce a mlhavé výsledky, které z pohledu paradigmatu sociální práce jako politické změny ani nemohou za dané situace pohnout řešení dopředu. Toto všechno tvoří rámec neradostné a bezútěšné situace ve vzdělávání, bydlení, výchově a práce s rodinami. Romové stojí mimo většinovou společnost uţ od svého příchodu do Evropy a dokud se nezmění určité sociální vzorce chování v romské výchově, bude velmi těţké dosáhnout pokroku. Jakékoliv snahy etablovat Romy jako národnostní skupinu při současném zachování typických vzorců chování a kultury selhává na protikladu této kultury ke kultuře okolního světa. Sociální vyloučení je tedy podmíněno jak vnitřně, tak z vnějšku, odmítavým přístupem většinového obyvatelstva. Podle vládní koncepce romské problematiky pro rok 2010-2013 jsou tři základní okruhy na kterých závisí integrace Romů do české společnosti. Je to hledisko lidskoprávní, hledisko národnostní a hledisko socioekonomické.20

_______________________________ 19 Více o sociálním propadu marginalizovaných skupin společnosti: KELLER, Jan. Tři sociální světy – Sociální struktura postindustriální společnosti. Praha 2010, s. 145 – 172. ISBN 978-80-86429-001-8 20

ÚŘAD VLÁDY ČR. Koncepce romské integrace na období 2010-2013. Praha 2009, s. 7. ISBN 978-80-7440-022-3

26

Jaké jsou tedy z tohoto úhlu pohledu ve stručnosti reálné moţnosti společnosti v řešení sociální exkluze romského obyvatelstva?

1) Je nutné částečné přiblíţení romských zvyků ve výchově, to znamená nevyhnutelně asimilační tlak na velkou část romských tradičních vzorců chování a hodnot.

2) Je potřebné změnit celkovou povahu současného trţního hospodářství (především trh práce) směrem k sociálně orientované ekonomice.

3) Je nutné podporovat romskou kulturu v oblastech hudby a umění tak, aby tato nepodlehla asimilačním tlakům.

4) Je nutné intenzivně pracovat na vzdělanostním handicapu romských dětí, kdy je zapotřebí pracovat s celou rodinou.

5) Zajistit bezpečnost v oblastech s větším výskytem sociálního vyloučení a důvěru v policii a právní stát.

6) Změnit mravní uvaţování velké části společnosti směrem k pochopení romského problému v dimenzích humanity, lidských práv a důstojnosti člověka.

Jak jiţ vyplývá z výše uvedeného, je základním fundamentem tvořícím rámec bariéry v začleňování sociálně vyloučených Romů do společnosti struktura rodiny, kdy je rodina jedinou sociální a citovou sítí kaţdého jejího příslušníka, jenţ je na rodině zcela závislý a přebírá v ní některé negativní vzorce chování neslučitelné s hodnotami většinové společnosti (velmi názorně se dá tento problém pozorovat při umístění dětí do ústavní výchovy).

27

Dále je zde přítomný stále převládající distanc ostatních sociálních vrstev společnosti ve smyslu udrţování těsnějších sociálních vazeb se sociálně vyloučenou romskou komunitou. Na bázi mikrosociety romské sociálně vyloučené komunity tak dochází k jevu tzv. začarovaného kruhu sociálního vyloučení. Příslušníci komunity se stýkají zejména s těmi, kteří se nacházejí ve stejném postavení jako oni, čímţ se jejich společenská izolace prohlubuje. Zároveň dochází k dalšímu přebírání vzorců chování, které jsou typické pro podmínky sociálního vyloučení. Tyto adaptační vzorce jsou z hlediska daného prostředí sice racionální a účinné, v prostředí majoritní společnosti se však stávají kontraproduktivními. Adaptace jedinců na podmínky sociálního vyloučení vede k vytváření začarovaného kruhu, kdy způsoby, kterými se vyloučené osoby snaţí řešit svoji nepříznivou situaci, tuto situaci dále prohlubují.21 Je nutné posilovat všechny mechanismy, které usilují o přetnutí tohoto kruhu. Komunitní práce, vzdělávání a sociální pedagogika, společenská soudrţnost a otevřená multikulturní společnost jsou jedinou moţností jak z tohoto kruhu vyjít.

_____________________________. 21

ŠIMÍČKOVÁ, Ivana. Konceptualizace výzkumu. In: Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. Brno : Barrister & Principal, 2005, s. 11-23. ISBN 80-7364-009-0

28

3. Vztah pracovníků NZDM k romským specifikům Po shrnutí všech faktorů romské problematiky si musíme poloţit otázku na základě čeho se utváří vztah pracovníka a jeho romského klienta v oblasti nízkoprahových sluţeb pro mládeţ ? Čím je specifický klient a co obnáší v tomto úhlu pohledu role sociálního pracovníka ? Základem všeho je klient.

3. 1 Kdo je romským klientem NZDM ? Nízkoprahové sociální sluţby pro mládeţ navštěvují děti a mladí lidé ve věku 6-26 let. Z pohledu vývojové psychologie se tedy jedná o období mladšího a staršího školního věku, pubertu a adolescenci aţ po fázi mladší dospělosti. Jak tedy popsat vlastnosti, pocity a chování průměrného romského klienta NZDM? Většina autorů působících v sociálně pedagogické oblasti se shoduje na následujících typických znacích romských klientů, viděných z perspektivy většinového etnocentrického pohledu: 22 1) Nízká míra vytrvalosti a trpělivosti. 2) Emotivní řešení problémů. 3) Slabá vůle dosáhnout cíle, nadšení můţe být velké, ale překáţky na cestě k cíli jsou nepřekonatelné. 4) Silná přecitlivělost. 5) Strach a nesamostatnost. 6) Velký komplex méněcennosti v kontrastu s přeceňováním vlastního výkonu a schopností. 7) Ţivý temperament a smysl pro humor. 8) Důraz na city, srdečnost a otevřenost. 9) Lhaní a vymýšlení, vymlouvání. 10) Křesťanská víra kombinovaná s vírou v nadpřirozené jevy – duchy.

________________________ 22

Srovnej ROUS, Jiří. Práce s romskou mládeţí v církvi. In: Práce s romskou mládeţí. Salesiánská provincie Praha 2001, s. 37-43.

29

Tyto vlastnosti by tedy měli v menší či větší míře převládat v různých podobách u většiny romských klientů. Romská kultura, tradice, hodnoty a vzorce chování jsou určujícím pro romskou identitu. Identita většiny sociálních pracovníků je ale zcela odlišná. Co mohou sociální pracovníci (pokud nejsou sami Romové) dělat a co musí znát při profesionální práci s tak specifickou sociální skupinou ?

3.1.2 Možnosti práce s romským klientem Při práci s Romy bývá velmi důleţitý jiţ první kontakt s klientem. Zvykem většiny romských klientů je důkladné otestování si charakteru a reakcí pracovníka. Klienti se snaţí udělat obrázek o jeho vlastnostech směrem k nim. Zkouší různé chytáky a vtipy, vytváří umělé situace při kterých sledují reakce pracovníka. Romští klienti jsou otevření a velmi komunikativní. Jejich motivací pro většinu činností je se pobavit a uţít si maximum zábavy. Nejčastější moţnosti a pouţívané metody, pomocí kterých se dá efektivně pracovat s romským klientem v nízkoprahových klubech, se dají rozdělit na tyto hlavní body: 1. výlety-cestování-záţitková pedagogika 2. debaty-filmy 3. sporty 4. kultura 5. poradenský rozhovor 6. krizová intervence Romští klienti i přes častou nemotivovanost k vlastnímu rozvoji a edukaci velmi rádi provozují sportovní aktivity a vzhledem k větší otevřenosti se s chutí pouští do debat a komentářů různých situací, učinné je i sledování filmů. S mladšími dětmi je vhodné hrát různé zábavné hry. Jistotu zábavy představuje i hudba a tanec. Při poradenském rozhovoru je dobré znát nebo si alespoň uvědomit situaci klienta v jeho sociálním prostředí, není například efektivní vysvětlovat dívce jak vyplňovat ţivotopis o zaměstnání, kdyţ je přesvědčená a tom, ţe ţádnou práci nepotřebuje, není motivovaná pro její reálné hledání a chce pokračovat v tradici jako ţena v domácnosti. Vcítění se a porozumění světu klientů tak představuje hlavní osu práce s romskou mládeţí. 30

3.2 Sociální pracovník NZDM - možnosti jeho kompetencí a znalostí Pracovník NZDM je díky svému vzdělání kompetentní pro práci se společensky ohroţenými menšinami. Vzhledem k tomu, ţe během studia nemá moc moţností své budoucí klienty lépe poznat, nabírá potřebné zkušenosti aţ během práce v sociálních sluţbách. Příprava pro práci s romskou menšinou tak můţe probíhat převáţně studiem dané odborné literatury, eventuálně přímým společenským stykem s menšinou, coţ ale vzhledem její sociální exkluzi nemusí být jednoduché. Sociální pracovníci, kteří přichází do kontaktu s romskými klienty se mohou lišit uţ v základním přístupu, kdy můţe být uplatňováno zřetelné přeceňování, či nedoceňování role romské národnosti a s tím souvisejícími hodnotami a kulturou. Dále se můţe jednat o malou znalost domácího prostředí dětí, způsobu ţivota a myšlení v sociální exkluzi. Stejně tak můţe být rozdíl ve formách verbální i neverbální komunikace, ve vnímání společenských rolí a pravidel. Velkou úlohu v posilování kompetencí a znalostí sociálních pracovníků hraje délka praxe. Vzhledem k velké fluktuaci pracovníků NZDM, kdy často dochází po pár měsících, či letech k odchodu pracovníka za lépe placeným zaměstnáním se můţeme často setkat s tím, ţe pracovníci NZDM jsou mladí a jejich praxe s romskou problematikou můţe být velmi krátká a povrchní. Kromě praxe se znalosti pracovníků v této oblasti dají posílit například účastí na školení s romskou tématikou jako je nabízí například ve formě akreditovaných kurzů MPSV a MŠMT.

Podle Navrátila 23 jsou to následující základní body které by měli sociální pracovníci brát v úvahu při práci s příslušníky romské menšiny: 1. Systematické znalosti o romské menšině 2. Systematické znalosti o člověku a společnosti 3. Sebepoznání vlastní osobnosti 4. Hodnota a důstojnost člověka jako východisko 5. Úprava metod a technik běţně pouţívaných v sociální práci je zde účelná a potřebná 31

6. Pozornost je třeba věnovat jednotlivci i sociálnímu prostředí Nejdůleţitějším bodem pro praktickou stránku práce sociálního pracovníka NZDM je pátý bod. Jak jsem mohl vidět během mých praxí v několika NZDM, romští sociální pracovníci ne zcela přesně dodrţovali standardní metody sociální práce a odlišná byla i komunikační strategie. Romští klienti kupříkladu velmi sloţitě akceptují tzv. profesionální odstup sociálního pracovníka. Velmi těţce rozumí tomu, ţe sociální pracovník je cosi jako jejich starší kamarád, ale vlastně jejich opravdovým kamarádem z důvodů profesionálního uplatňování sociální práce není a být nikdy ani nemůţe. Zde se dá ideálně vysvětlit větší důraz Romů na citovost a neformálnost v konfrontaci s určitými chladnými pravidly. Sociální pracovník by tedy měl mít určité znalosti a zkušenosti kombinované s citem pro specifické vnímání reality u klientů pocházejících z romského prostředí ohroţeného sociální exkluzí.

Tab. 1 Typologie pracovníků

Faktory určující vztah sociálního pracovníka NZDM k romské problematice.

Osobnostní rysy mající vliv na práci s romskými klienty NZDM.

Délka praxe. Dosaţené vzdělání. Míra etnocentrického přístupu. Důraz na roli romské kulturní příslušnosti klienta. Zkušenosti s prostředím romské komunity a romských rodin. Zájem o romistiku.

uzavřenost - otevřenost Emotivnost Citovost Temperament Vnímavost

_________________ 23

NAVRÁTIL, Pavel. Romové v české společnosti, Praha 2003, s. 202-208, ISBN 80-7178-741-8

32

3.3 Výzkumná anketa

Z důvodu zmapování oblasti znalostí romské identity klientů a pohledu sociálních pracovníků nízkoprahových klubů pro mládeţ na práci s Romy jsem se rozhodl vypracovat určitou sondu zacílenou na tyto sociální pracovníky nízkoprahových klubů. Jde v podstatě o anketu zaměřenou především na systematické znalosti o romském etniku a pouţívanou praxi. Cíleně se zaměřuje na pouţití metod práce a zkušenosti s romskou problematikou. Anketa má formu uzavřených a otevřených otázek kvalitativního i kvantitativního charakteru. Průběh mého výzkumu byl takový, ţe respondenti dostali kulturněhistorický test a dotazníkovou část . Dotazník je převáţně zaměřený na praktické uplatňování kompetencí v romské problematice. Ankety se účastnilo celkem 8 pracovníků ze 2 nízkoprahových klubů pro děti a mládeţ působících v Praze (NZDM Husita, NZDM Beztíţe). V obou klubech je drtivá většina klientů romského původu.

_____________________________________________________________________ 1. OTÁZKY TESTU 1)Vyjmenujte romské sub-etnické skupiny na území ČR (před 2.svět. válkou i dnes): 2)Vyjmenujte alespoň jednoho českého vědce-romistu/ku: 3)Odkud a kdy přišli Romové do Evropy ? 4)Jaké bylo postavení Romů v 16-18.století v Uherském království ? 5)Vysvětlete politiku Třetí říše vůči Romům: 6)Vysvětlete politiku ČSSR vůči Romům: _____________________________________________________________________ 2. OTÁZKY DOTAZNÍKU 1)Které tři nejdůleţitější věci brání podle Vás současné integraci Romů do většinové společnosti ? Vysvětlete co nejkonkrétněji: 2)Jaké pouţíváte vlastní metody/postupy práce s romskými klienty ? 33

3)Co Vás motivuje pro práci s romskými klienty? 4)Jakou jste četl/a literaturu s romskou tématikou? Účast na nějákém školení ? 5)Máte osobní zkušenosti s Romy mimo oblast zaměstnání v sociální oblasti ? Pokud ano, jaké ? _____________________________________________________________________

3.3.1 Vyhodnocení otázek v historicko-kulturní části ( znalostní ) Historie, jako učitelka ţivota – magistra vitae, nám můţe ozřejmit mnoho důleţitých faktorů majících vliv na současné problémy romské menšiny. Jak vnímají romskou historii sociální pracovníci českých NZDM ? Většina pracovníků se dokázala vypořádat s otázkou příchodu Romů do Evropy a časově ji zařadit. Poté ale jiţ více neţ polovina z nich nedokázala popsat postavení a sociální vztahy slovenských Romů ve společnosti Uherského státu, ve kterém má kořeny společenský vývoj většiny Romů ţijících v ČR. Nejtěţší otázkou tak byla pro respondenty otázka ţivota Romů v Uherském státě, společenská stratifikace a koexistence s majoritou v tomto období je totiţ stěţejním výchozím bodem pro poznání současné situace romské menšiny. Jen necelá polovina uvedla alespoň tři nejpočetnější romská sub-etnika ţijící na našem území. Odpovědi na témata romské politiky ČSSR a nacistického Německa byly většinou správné, ale velmi stručné. Téměř polovina pracovníků nezná ţádného odborníka-romistu a stejný počet pracovníků si nevzpomene ani na jednu odbornou publikaci z oblasti romistiky. Není bez zajímavosti, ţe nejobsáhlejší znalosti z historie mají vedoucí klubů. Délka praxe s Romy měla také určitý pozitivní dopad na kvalitu a správnost odpovědí. Historicko-kulturní test tedy vypovídá o průměrných znalostech sociálních pracovníků v oblasti romského historického vývoje a romistiky obecně. Záleţí hlavně na individuální motivaci pracovníků, kteří sami ze své iniciativy mají či nemají zájem o poznávání světa a historie romských klientů.

3.3.2 Vyhodnocení otázek zaměřených na používanou praxi a motivaci K optimální práci s romskou mládeţí je zapotřebí určitá vnitřní motivace a sympatie k romské kultuře. Základním problémem, který se dá pozorovat u většiny pracovníků

34

je znatelný syndrom vyhoření a silná psychická náročnost práce s tímto typem mládeţe. Při práci s Romy vidí pracovníci motivaci především ve zlepšení jejich sociálního fungování ve společnosti a vyzdvihují jejich pozitivní vlastnosti jako ţivelnost, otevřenost, humor atd., dále je pro některé motivací i boření stereotypů a předsudků, humanismus, láska k lidem a pomoc ohroţené mládeţi. V jedné odpovědi ale pracovník uvedl, ţe jsou pro něj pouze součástí cílové skupiny sociálně ohroţené mládeţe. Sociální problémy a sociální vyloučení je podle pracovníků u Romů způsobeno především díky jejich nedostatečné motivaci, vzdělávacím systémem, mediálním obrazem romské komunity, objevuje se i názor, ţe tyto problémy ovlivňuje filosofie sociálního darwinismu a neoliberalismu. Zajímavé ale je, ţe ani jeden pracovník neuvedl jako důvod vyloučení tradiční výchovný styl v romských rodinách. To znamená, zaměření pracovníků je spíše na sekundární fenomény, neţ na primární spouštěče stojící na počátku procesu dezintegrace s většinovou společností, to můţe souviset s nedostatečnou znalostí fungování rodinného ţivota a výchovy uvnitř rodin (viz. kapitola 2.2). Obecně je pro sociální pracovníky NZDM, nepracující přímo v domácím prostředí klientů, těţké pochopit určité důsledky jimiţ toto prostředí formuje klienty. Proto se objevují odpovědi typu rasismus, vzdělání, sociální politika a podobně. S touto praktickou stránkou motivace a náhledu na problémy romských komunit souvisí i míra studia odborné literatury a účast na odborných seminářích a školeních. Zhruba polovina dotazovaných si vzpomíná alespoň na jednu přečtenou publikaci z oblasti romistiky, coţ vzhledem k potřebě systematického vzdělávání nemusí být dostačující. Ţádný pracovník se nezúčastnil školení v tématech souvisejících s romskou menšinou. V otázce pouţití specifických metod a forem práce s romskou cílovou skupinou mládeţe se pracovníci diferencují na ty, kteří nedokáţí najít ţádné specifické postupy a na ty kteří uvádějí, ţe je jejich snahou pochopit realitu a chování klientů v souvislostech a respektovat jejich odlišný kulturní vývoj. Snaţí se pracovat na bázi multikulturality a vzájemného pochopení, coţ se ale vţdy nemusí zcela dařit. Osvědčuje se zapojit celou komunitu do dění na klubu, a to především při terénní práci a komunikaci s rodiči a při kulturních nebo sportovních akcích. Většina pracovníků ale neudrţuje těsnější mimopracovní přátelské vztahy s příslušníky romské komunity. To je zřejmě dáno hlavně sociálně-stratifikačními rozdíly, eventuálně rozdíly kulturními.

35

3.3.3 Závěry z výsledků ankety a jejich shrnutí U většiny pracovníků NZDM převládá praktická zkušenost nad teoretickou. Praktické zkušenosti vychází především z přímé práce s klienty, eventuálně z občasného styku s jejich rodinami. Chybí zde ale znalost způsobů výchovy a domácího prostředí klientů. Obdobně je těţké proniknout do historických zkušeností vývoje romského etnika. Motivace pracovníků je různá a závisí na míře akceptace romské kultury. U vedoucích pracovníků a pracovníků s delší praxí se můţeme častěji setkat s hlubším zájmem o romistiku.

Tab. 2 Přehled možných silných a slabých stránek pracovníků v přístupu k romským klientům

SILNÉ STRÁNKY Snaha redukce etnocentrického přístupu, upřednostňování multikulturality. Pochopení práce s Romy jako soudrţnou a vzájemně provázanou komunitou – aplikace komunitní práce. Trpělivost a odolnost vůči stresu. Snaha o hodnotnější kulturní vyţití klientů. Odolnost vůči citovému vydírání. Skloubení formální a neformální role pracovníka směrem ke klientům.

SLABÉ STRÁNKY Podceňování vlivu romské kultury na klienty. Slabá znalost domácího romského prostředí klientů. Malá zkušenost se ţivotem v sociálním vyloučení. Aplikace pravidel neodpovídajících přirozenosti klientů - prosazování vlastní kultury. Nedostatek citové otevřenosti. Nízký počet načtené literatury z oblasti romistiky. Minimální znalost romštiny.

36

3. 4 Příklad konfliktní situace z praxe Během mé školní praxe v několika nízkoprahových klubech v Praze jsem měl moţnost absolvovat měsíční blokovou praxi v NZDM Beztíţe, který se nachází v prostorech DDM Ulita v ulici Na Balkáně, Praha 3. Jeho hlavní spádovou oblastí je městská část Ţiţkov, ale někteří klienti dochází i z jiných částí Prahy. Povolený věk klientů je zde od 11 do 21 let. Kolem 80% klientů tvoří Romové. Poměr chlapců a dívek je zde vyrovnaný. Klub zaujme velmi pěkným interiérem, stavebně odděleným na hlavní a vedlejší část. Tým pracovníků je genderově vyváţený a věkově spíše mladší, pracovníkům je do třiceti let. Přednosti klubu jsou dostupná PC, přehledný programu na vedení zápisů o klientech, vyváţená nabídka víkendových a letních výjezdů mimo Prahu, či nabídka různých akcí přímo v klubu. Klub má stálý týdenní program, kdy v pondělí a ve čtvrtek je den '' bedniček'' to znamená, ţe klienti si mohou pouštět libovolnou vlastní hudbu z počítače do reproduktorů. V úterý a v pátek je ''hřiště'', to znamená moţnost jít na přilehlé hřjiště hrát fotbal, ''basket'', či trampolínu. Ve středu je filmový klub, to znamená projekce filmu, který si klienti vyberou hlasováním přes facebook. Dále je zde i moţnost jiného programu, kdy například v průběhu mé praxe přišel několikrát do klubu raper a freestyler MC Metoděj, který se v pozici dobrovolníka snaţil klientům zprostředkovat moţnosti rapu, jako přínosného trávení volného času. Práce s motivovanými dobrovolníky je tak velmi účinným nástrojem k aktivizaci klientů. I přes veškerou pozitivní náladu ale občas dochází také ke střetům. Většina konfliktů s klienty se obdobně jako v jiných klubech týká nedodrţování pravidel klubu ze strany klientů. Zatímco například vzájemné konflikty klientů mezi sebou se daří ve výsledku většinou vyřešit. Problémy ve vztahu ke klubu a pracovníkům jsou pro klienty mnohem sloţitější. Do hry zde vstupují jiţ výše zmiňované kulturní rozdíly mezi romskou a většinovou populací, kdy například dodrţování určitých pravidel můţe být pro některé klienty přímo útokem na jejich zaţité stereotypy chování a můţe to v nich asociovat nepříjemné pocity, které často zaţívají například ve škole. Pak můţe hrozit i nečekaná negativní reakce ze strany klientů. Pro romské klienty je také obecně důleţité jaký má pracovník ke klientovi vztah, mají problém pochopit dodrţování určitého chladného profesionálního odstupu mezi klientem a pracovníkem, stejně jako z jejich pohledu nelogické trvání na pravidlech a 37

rozvrhu klubu. Kdyţ se třeba jednou zeptal čtrnáctiletý Lukáš jedné z pracovnic klubu, jestli ho má ráda, tak se nejednalo o ţert, kterým děti často provokují pracovníky i kamarády, ale o důleţitou otázku, která ho trápila a kterou myslel zcela váţně. Určité drobné komunikační a kulturní neshody mohou vyvolat napětí a to pak můţe přerůst v otevřený konflikt. Nebezpečná situace se například v klubu udála na konci otevírací doby, kdyţ si klienti po sobě, jak uţ bylo jejich zvykem, poněkolikáté neuklidili odpadky a neurovnali vybavení do původního stavu. Byli zadrţeni jedním pracovníkem klubu na chodbě u východových dveří. Pracovník klienty upozornil, ţe je nepustí ven, dokud si po sobě prostory neuklidí. To se setkalo s nepochopením a situace se dále vyhrocovala. Jeden zhruba sedmnáctitiletý klient, který působil jinak mírným dojmem, přešel do slovního útoku na pracovníka a velmi málo chybělo k přímému fyzickému útoku. Tento nejstarší a evidentně fyzicky nejsilnější z nich se začal s pracovníkem tvrdě hádat, například padla naráţka: „ Jsme snad nějáký zvířata ? “.

Celá konflikt má hned několik zajímavých východisek, proto si musíme k dané situaci poloţit několik otázek: . 1. Proč si romští klienti klubu Beztíţe ve věku 11 – 18 let nejsou jako celek

schopni po sobě uklidit ?

2. Proč zazněla věta: „Jsme snad nějáký zvířata ? “

3. Proč pracovník klienty zamkl, kdyţ se nejednalo o nic zásadně váţného, pouze

o úklid?

Na první otázku se dá hledat odpověď uţ ve výchově v rodině, kdy děti nejsou nijak vedeny k tomu, aby se snaţily udrţet pořádek. Jsou zvyklé, ţe rodiče po nich všechno uklidí a podobné chování uplatňují i mimo domov, kde ovšem dochází ke střetu s jinými pravidly. 38

Druhá otázka poukazuje jiţ na reakci evokující problém kdy jsou Romové označováni většinovou společností jako zvířata, dělající ''bordel'' atd.. Zde je jiţ patrný důraz klienta na to, ţe pracovník je ''gádţo'' a chová se z jeho pohledu jako typický namyšlený ''gádţo'', který nechápe situaci a nemá právo nikoho zamykat. Na agresivitu klienta mohl mít vliv i nějaký podobný negativní záţitek, například ve škole. Odpověď na třetí otázku je sloţitá. Pracovník si jiţ nevěděl rady, protoţe nezabírala ţádná jiná metoda, která by přiměla klienty ke splnění jejich povinností. Jednalo se tedy o krajní řešení, kdyţ nic jiného nepomáhalo. Co ale stojí za pozadím celého tohoto střetu? V současném světě sociální práce se prosazuje pohled na klienta jako svébytnou osobnost, kdy sociální pracovník podle etického kodexu sociálních pracovníků respektuje jedinečnost kaţdého člověka, bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu, či barvu pleti, mateřský jazyk, zdravotní stav, věk, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboţenské a politické přesvědčení a bez ohledu na to jak se podílí na ţivotě celé společnosti. Ve vztahu k romské menšině se pak pracovník snaţí chovat s respektem a povaţuje její příslušníky za ničím se nelišící, protoţe se domnívá, ţe jiný přístup by byl ''rasistický''. Na základě těchto myšlenek můţe pracovník nabýt mylného přesvědčení, ţe je moţné se chovat a komunikovat s Romy stejně jako s kteroukoliv jinou minoritou. Tuto ideu můţeme nazvat jako idea nedělání rozdílu mezi majoritou a romskou menšinou. Romové podle této ideje dokáţí všechno co ostatní a není důvod k nim přistupovat nějakým speciálním způsobem, jako k někomu kdo je od základu jiný. Problémem ale je, ţe pro romské klienty z toho můţe plynout nevýhoda, protoţe ''stejný přístup'' můţe znamenat zvýšený tlak na zvyklosti romských klientů. Platí to obzvlášť v klubech, kde Romové netvoří drtivou většinu uţivatelů sluţby. A právě ve výše zmíněné situaci byla moţná pracovníkem opomenuta jedna důleţitá věc, podstata celého konfliktu. Pracovník bral klienty jako stejné, jako kterékoliv jiné, kteří nedodrţují pravidla a zřejmě neznal poměry při výchově v romských rodinách. Řešení této situace totiţ můţe přijít pouze rozhovorem s klienty o tom proč neuklízí a v tomto rozhovoru by mělo vyjít najevo co je pravou podstatou celého problému. Pracovník se ale zřejmě nechtěl pouštět do debat na téma rozdílu mezi Romy a ostatními z důvodu jiţ zmiňované ideje nedělání rozdílu a nebyl ochotný uvaţovat nad problémem v jiných, neţ většinových měřítkách hodnot a postojů.

39

Pracovníci NZDM si proto musí uvědomit důleţitost znalosti romských specifik v celé jejich hloubce a neuvaţovat v kategoriích stejného přístupu ke všem. Zatímco stát a jeho právní systém, včetně jeho školských institucí, je nucen postupovat v souladu se zákony ke všem občanům stejně. Nízkoprahová zařízení pro mládeţ mají právě tu moţnost, vyjít vstříc odlišnostem a pracovat na jejich vyvaţování a pochopení.

40

Závěr

Stejně jako ve většině oblastech sociální práce se i při práci v NZDM můţeme setkat s romskou problematikou.Obzvlášť v některých místech tvoří Romové drtivou většinu uţivatelů sluţeb NZDM. Ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat, je třeba při práci s romskou mládeţí znát dobře historii a kulturní zvyklosti těchto klientů. Důleţitý je také cit a osobní přístup ke klientům. Nízkoprahové kluby pro děti a mládeţ jsou v některých případech zřizovány i romským občanským sdruţením, díky čemuţ si můţeme reálně porovnat přístupy k těmto klientům. Vztahy romských klientů k NZDM jsou většinou pozitivní, ale klienti zde stejně jako ve škole naráţejí často na nepochopení jejich jednání ze strany sociálních pracovníků, dále můţe přílišná důslednost v dodrţování reţimu a pravidel klubu budit u uţivatelů ambivalentní pocity a můţe je odradit od návštěvy klubu, protoţe se zde necítí dostatečně svobodně a uvolněně. Pokud totiţ chtějí sociální pracovníci co nejefektivněji a nejúčiněji působit na problémovou romskou mládeţ, je zapotřebí vybalancovat pravidla klubu tak, aby se podařilo udrţet co největší procento klientů a zároveň aby tito klienti vycítili z pracovníků, ţe jim na nich opravdu záleţí, ţe klub není jen další chladnou institucí která je má ''vychovávat'' a která není ''jejich''. K účinné sociální práci s romskou mládeţí náleţí kromě ovládání běţných metod a postupů sociální práce i hlubší znalost kontextu formování osobnosti romského klienta. Důvodem vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ byl záměr podchytit problémovou mládeţ pohybující se po skončení školy na ulici, či v nevyhovujícím domácím prostředí a nahradit toto prostředí něčím lepším, bezpečnějším a naplňujícím. Pokud má být systém nízkoprahových klubů maximálně efektivní, musí se postavit k romským specifikům čelem a nesmí se podceňovat vliv romské kultury na chování klientů. Z mé zkušenosti i z výsledků ankety mezi pracovníky je zřejmé, ţe mezi pracovníky NZDM jsou v tomto ohledu určité rozdíly. Rozhoduje délka praxe i vnitřní motivace. Specifickou část pracovníků tvoří i sociální pracovníci z romské komunity, bohuţel těch kteří by měli adekvátní vzdělání je jen velmi málo. Sociální pracovníci tak

41

většinou přichází v kontakt s romskou kulturou a hodnotami aţ v průběhu praxe na pracovišti. Věřím, ţe do dalších let se podaří zvýšit motivaci a podmínky sociálních pracovníků v této oblasti a to bude mít zpětně vliv na lepší výsledky sociální práce v problematice začleňování romské menšiny do společnosti a zabrání i častému syndromu vyhoření sociálních pracovníků. Do budoucna by bylo zajímavé odhalit skryté moţnosti sítě nízkoprahových klubů pro děti a mládeţ v oblasti rozvoje pozitivní romské identity a politického zmocňování dospívajících klientů, jejich lepší orientaci v současném světě při prosazování svých práv a postojů. Srovnání romských a neromských klubů, vztahy romských a neromských klientů. Velmi dobré by bylo vytvořit určitou specifickou koncepci NZDM pro práci s romskou menšinou.

42

Použitá literatura:

BALABÁNOVÁ, Helena. Romské děti v systému českého základního školství a jejich následná příprava a uplatnění. In: Romové v České republice 1945-1998. Socioklub, Praha 1999. ISBN 80-902260-7-8 BALABÁNOVÁ, Helena. Praktické zkušenosti se vzděláváním romských dětí, Praha 1995. BEDNÁŘOVÁ, Zdena. Vývoj terénní práce v ČR a shrnutí šestiletého vzdělávání sociálních asistentů v SRN. In: Bulletin Éthum 30/2001. Praha 2001. ČECHLOVSKÝ, Jan. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ (volnočasová aktivita nebo sociální sluţba?). Hradec Králové: PdF UHK, 2005. Diplomová práce. DUBAYOVÁ, Mária. Poznávanie kultúry rómskych skupin a problém kultúrnej zmeny. SISb 95, 1997. DUBAYOVÁ, Mária. Rómovia v procesoch kultúrnej zmeny , In: Kultúrnoantropologická štúdia, Prešov 2001, ISBN 80-8068-059-0 FRASER, ANGUS. Cikáni. Praha 1998. 80-7106-212-X HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládeţ a volný čas. Praha 2004. ISBN 80-7178927-5 HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Šaj pes dovakeras – Můţeme se domluvit, Olomouc 1993. ISBN 80-7067-355-9 JAYARAMAN, K. S. European Romanis came from northwest India. Nature India [online]. 2012-12-1, vol. 6, no. 10, s. - [cit. 2012-12-07]. ISSN 1755-3180. DOI: 10.1038/nindia.2012.179. Dostupné z: http://www.nature.com/doifinder/10.1038/nindia.2012.179 KELLER, Jan. Tři sociální světy – Sociální struktura postindustriální společnosti. Praha 2010. ISBN 978-80-86429-001-8

43

NAVRÁTIL, Pavel. Romové v české společnosti, Praha 2003. ISBN 80-7178741-8 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. Olomouc 1995. ISBN 80-7067-559-4 NIKOLAI, Tomáš (ed.). Příběhy ze špatné čtvrti. Člověk v tísni o.p.s., Praha 2007. ISBN 978-80-86961-45-3 PAVELČÍKOVÁ, Nina. Romové v českých zemích v letech 1945-1989, Praha 2004. ISBN 80-86621-07-3 ROUS, Jiří. Práce s romskou mládeţí v církvi. In: Práce s romskou mládeţí. Salesiánská provincie Praha 2001. SOULIS, George. Cikáni v Byzantské říši a na Balkáně v pozdním středověku. In: Romové v Byzanci, s. 11. FF UK, Praha 1998. ÚŘAD VLÁDY ČR. Koncepce romské integrace na období 2010-2013. Praha 2009. ISBN 978-80-7440-022-3

44

Seznam zkratek: NZDM: Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ ČAS: Česká asociace streetwork MPSV: Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠMT: Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy NROS: Nadace rozvoje občanské společnosti SCR: Svaz Cikánů - Romů

45

46

47

48

49

50