Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra správní vědy a správního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE Alkohol a jiné návykové látky v dopravě Bc. Barbora Slánská
2014/2015
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Alkohol a jiné návykové látky v dopravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
………………………………
2
Poděkování – touto cestou bych ráda poděkovala JUDr. Aleně Klikové, Ph.D., za cenné rady, ochotu, připomínky a odborné vedení v průběhu psaní této diplomové práce. Dále bych chtěla vyjádřit svůj dík plk. Ing. Jindřichu Rybkovi BA. za náměty a odborné konzultace, jimiž mi při zpracování práce také pomohl. Poděkování patří rovněž mé rodině, jež pokorně snášela úskalí mého studia.
3
Anotace Tato práce se zaměřuje na problematiku přestupků páchaných v dopravě ve spojitosti s alkoholem a jinými návykovými látkami. Nejdříve čtenáři nabízí menší exkurz do problematiky přestupků podle zákona o přestupcích a řízení o nich ve spojitosti s úpravou zákona o provozu na pozemních komunikacích. Zároveň práce poukazuje na provázanost hned několika vědních disciplín při procesu
řešení
značného
množství
úkonů
souvisejících
se
samotným
přestupkovým řízením, před a po něm. Závěrem zhodnocuje několik problematických bodů stávající úpravy. Klíčová slova Alkohol, jiné návykové látky, řízení pod vlivem, odmítnutí vyšetření, dopravní přestupek, pozemní komunikace.
Abstract This thesis contains problems of transport offences, which are committed under the influence of alcohol and other addictive substances. At first, thesis offers the reader a small excursion into the issue of traffic offenses under the act on offences and related proceedings in connection with the adjustment of the law on road traffic. The work demonstrates simultaneously connections of several disciplines in the process of solving a considerable amount of work associated with the actual misdeed proceedings. The paper evaluates several problematic issues of existing arrangements finally. Key words Alcohol, other addictive substances, driving under the influence, rejection of testing, traffic offences, road.
4
Obsah 1. Úvod .......................................................................................................................... 6 2. Správní trestání a správní právo trestní ..................................................................... 8 3. Pojem přestupek – hmotněprávní úprava ................................................................ 10 3.1.
Skutková podstata přestupku .................................................................. 12
3.1.1.
Objekt .............................................................................................. 12
3.1.2.
Objektivní stránka ........................................................................... 12
3.1.3.
Subjekt ............................................................................................ 13
3.1.4.
Subjektivní stránka .......................................................................... 15
4. Jednotlivé přestupky ............................................................................................... 16 4.1.
Řízení pod vlivem................................................................................... 19
4.1.1.
Řízení pod vlivem alkoholu ............................................................ 20
4.1.2.
Řízení pod vlivem jiné návykové látky........................................... 22
4.2.
Odmítnutí vyšetření ................................................................................ 24
5. Procesně-právní úprava ........................................................................................... 27 5.1.
Úkony před zahájením řízení.................................................................. 27
5.1.1.
Řízení pod vlivem alkoholu ............................................................ 27
5.1.2.
Řízení pod vlivem jiné návykové látky........................................... 29
5.1.3.
Součinnost policejních orgánů ........................................................ 31
5.2.
Zahájení řízení ........................................................................................ 32
5.3.
Dokazování ............................................................................................. 34
5.4.
Rozhodnutí ............................................................................................. 35
5.5.
Vrácení řidičského oprávnění ................................................................. 37
6. De lege ferenda........................................................................................................ 39 6.1.
Úvahy nad snížením věkové hranice správní odpovědnosti................... 39
6.2.
Prekluze přestupků ................................................................................. 41
6.3.
Zákaz řízení a jeho efektivnost ............................................................... 44
6.4.
Odpovědnost cyklistů ............................................................................. 49
7. Závěr ....................................................................................................................... 52 8. Seznam použitých pramenů .................................................................................... 54
5
1. Úvod Tato práce se zabývá problematikou alkoholu a jiných návykových látek v dopravě z pohledu přestupkového práva. Každý jednotlivec často vystupuje jako účastník provozu na pozemních komunikacích a musí se podle toho náležitě chovat dle určitých pravidel. Značná část populace danou právní úpravu mnohdy nedodržuje a nerespektuje, a tak dochází k jejímu porušování. Velmi dlouhodobě a plošně rozšířeným je bezesporu přestupek páchaný v souvislosti s alkoholem a jinými návykovými látkami. Tento přestupek na úseku ochrany bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích patří bezesporu mezi nejnebezpečnější přestupky páchané v dopravě. Následkem takového jednání mohou vzniknout situace způsobující škody na majetku či ohrožující zdraví osob. Daná problematika je již po dlouhou dobu stále velmi aktuálním tématem rozebíraným v mnoha publikacích a hlavně komentářích. Bohužel žádná z nich se nezabývá souvisejícími otázkami podrobněji, dokonce se ani nesnaží poukázat a navrhnout řešení problematických bodů právní úpravy, byť se jedná o téma dotýkající se převážné části veřejnosti. Nedostačující rozsah knižních titulů je však doplněn a blíže rozebrán zejména častou judikaturou, což svědčí o aktuálnosti tématu. Nutno podotknout, že problematika alkoholu a jiných návykových látek v dopravě je velmi širokým tématem zahrnujícím nepřeberné množství právních předpisů. Jen samotná problematika předmětných skutkových podstat přestupků a teoretických otázek souvisejících se správním řízením svou rozsáhlostí a bezesporu zajímavostí vybízí ke komplexnímu zpracování zejména v knižní podobě. Takto rozsáhlé dílo je však nevhodným tématem pro účely diplomové práce. Proto cílem této práce je přehledně zpracovat danou problematiku právní úpravy průřezově, a tak nabídnout čtenáři ucelený základ znalostí v přestupkovém právu. Dalším neméně důležitým cílem práce je vytvořit menší exkurz, který čtenáři umožní nahlédnout z několika úhlů pohledu do problémů aplikace právní
6
úpravy v praxi. Celá práce je na několika místech doplněna osobními úsudky a poznatky autorky. Práce je rozdělena do dvou částí. První část se zabývá teoretickými základy právní úpravy, které jsou dále systematicky rozčleněny do několika kapitol. První kapitola vymezuje problematiku správního trestání a správního práva trestního jakožto obecný úvod do problematiky. Druhá kapitola se zabývá samotným přestupkem a zejména znaky skutkové podstaty přestupků obecně a předmětných přestupků. Následující kapitola spočívá v rozboru jednotlivých přestupků dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Pátá kapitola se snaží přiblížit otázky související s přestupkovým řízením podle časové posloupnosti. Druhá část práce rozebírá hned několik aktuálních problémů vycházejících z aplikace práva v praxi a snaží se na ně reagovat. Úkolem této části není dané otázky vyřešit, nýbrž pouze upozornit a blíže se nad nimi zamyslet z více hledisek a souvislostí. Vybrána byla hlavně problematika týkající se řidičů, kteří i přes časté a opakující se sankcionování stále nerespektují autoritativní rozhodnutí správních či soudních orgánů. Z tohoto důvodu jsou neustále vytvářeny či měněny právní prostředky za účelem lepší vymahatelnosti dodržování právních předpisů, s cílem plošně působit na celou veřejnost v respektování právního systému obecně, a tak posílit autoritativní činnosti správních a soudních orgánů. Vybrány byly právní prostředky, jako jsou zejména prekluzivní lhůta přestupku a možnost uložení vyšší sankce při recidivě či vyšší naměřené hodnotě látky v těle. V této práci byla použita metoda popisná, v některých částech práce pak byla doplněna o analýzu a dedukci.
7
2. Správní trestání a správní právo trestní Na začátek pro pochopení celé problematiky je nutno zaměřit pohled na vysvětlení pojmů správního trestání či správního práva trestního. Správa veřejných záležitostí představuje rozsáhlou oblast známou svým výkonným, mocenským, jednostranným, nařizovacím charakterem, který je reprezentován mj. kompetencí správního trestání. Tedy trestat mohou nejen soudy, ale i příslušné správní orgány, jejichž ústavní zmocnění dovozujeme prostřednictvím analogie a soudní praxe především z trestního práva.1 Orgány veřejné správy byly ustaveny k aplikaci obsahu práva vytvářeného zákonodárcem, jež díky svým pravomocím „navazujícího zákonodárce“ mohou dotvářet a doplňovat o další akty. Zmíněná činnost je ruku v ruce s oprávněním veřejné správy vymáhat dodržování práva a případné porušení trestat a udělovat za něj sankce. Tímto se správa veřejných záležitostí liší od jiných odvětví, jimž právo nepřiznává oprávnění zároveň sankcionovat a vydávat platná pravidla chování. I často srovnávané trestání podle trestních předpisů 2 neumožňuje orgánům vydávat právní předpisy, smí jen sankcionovat porušení norem.3 Správní právo trestní představuje základní právní pilíř pro správní trestání. Správní právo trestní jako odvětví stanovuje úpravu správně právní odpovědnosti, též zvané odpovědnosti za správní delikty. Odpovědnost vzniká protiprávním jednáním subjektu, jako důsledek porušení společenských vztahů chráněných správním právem. Správně-právní odpovědnost je spojena s existencí nepříznivého následku za porušení právní povinnost ve formě uložení sankce.4
1
HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo obecná část. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 441. Zejména zákon č. 40/2009 Sb. a zákon č. 141/1961 Sb. 3 BOHADLO, David, Lukáš POTĚŠIL a Jan POTMĚŠIL. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xiv, s. 1. 4 PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, s. 387. 2
8
Správní delikty nepředstavují jednotnou kategorii na rozdíl od trestních deliktů. Rozdělují se podle odlišných znaků, jako jsou zejména rozdílné subjekty, rozdílná protiprávní jednání, rozdílné možnosti podmínek odpovědnosti a nespočet možností ukládání sankcí za spáchaný správní delikt. Trestní delikty ukládané podle trestního práva jsou sice členěny, ale jedná se o vnitřní členění založené na závažnosti konkrétního trestného činu, tedy na přečiny a zločiny.5 Správní delikty teorie správního práva kategorizuje hned několika způsoby. P. Průcha rozlišuje přestupky a jiné správní delikty, které se dále člení na disciplinární delikty, pořádkové delikty, jiné správní delikty fyzických osob a delikty právnických osob.6 Podle V. Sládečka rozeznáváme přestupky, jiné správní delikty, správní disciplinární delikty a správní pořádkové delikty. Jiné správní delikty jsou dále členěny na správní delikty fyzických osob postihované na základě subjektivní odpovědnosti s ohledem na zavinění a správní delikty fyzických osob a právnických osob na základě objektivní odpovědnosti bez ohledu na zavinění.7 I přes mnohé možnosti kategorizace správních deliktů je pro tuto práci směrodatná pouze oblast přestupkových deliktů a o zbývajících dále nebude v této práci pojednáváno.
5
PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xxvi, s. 141. 6 PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, s. 392 a 393. 7 SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 3., aktualiz. a upr. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 191.
9
3. Pojem přestupek – hmotněprávní úprava Přestupek jako jediný ze všech správních deliktů je v podstatné míře kodifikován, a to v zákoně o přestupcích. Tím celý výčet právní úpravy přestupků nekončí, další skutkové podstaty přestupků lze najít ve speciálních předpisech. Přestupkový zákon se použije i na skutkové podstaty obsažené v dalších předpisech tam, kde zvláštní zákon nestanoví jinou speciální právní úpravu pro konkrétní přestupek. Tato vzájemná vazba přestupkového zákona a jiných zvláštních předpisů bude pro potřeby této práce dále rozebrána. Přestupek je definován v ustanovení § 2 dost. 1 zákona o přestupcích jako „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“ 8 Přestupek je definován kombinací pozitivního i negativního vymezení. Díky tomu ustanovení dává možnost určit vzájemný vztah přestupku a jiných protiprávních jednání, které jsou postižitelné trestáním. Přestupek je ve vztahu subsidiarity k trestným činům a jiným správním deliktům dle zvláštních předpisů, to znamená, že se jednotlivé protiprávní jednání bude nejdříve posuzovat podle trestního zákoníku, případně podle zvláštních předpisů a až poté se bude zjišťovat naplnění jednotlivé skutkové podstaty přestupku podle přestupkového zákona nebo speciálních předpisů. Pojem přestupku lze dále definovat znaky formálními a materiálním. Formálními znaky se rozumí obecné zákonné znaky společné pro všechny přestupky, zejména věk, příčetnost a zavinění pachatele, a znaky skutkové podstaty, tzv. typové znaky, které od sebe odlišují konkrétní přestupky a zároveň je charakterizují. Obecné znaky jsou společné pro všechny přestupky, znamenají znaky vymezující odpovědnou osobu. Typové znaky, tj. objekt, objektivní stránka,
8
§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.
10
subjekt, subjektivní stránka jsou pro potřeby této práce detailněji popsány a rozebrány v následující kapitole. Obecné a typové znaky se navzájem prolínají a musejí být všechny naplněny pro konkrétní přestupek tak, jak stanovuje konkrétní skutková podstata formulovaná v zákoně. Materiální znak, tj. společenská škodlivost je představována tím, že jednání porušuje nebo ohrožuje veřejný zájem, je tedy protiprávní. Záleží na posouzení všech okolností konkrétního případu, jaký stupeň společenské škodlivosti je dán. Stupeň společenské škodlivosti má vliv na vymezení rozdílu přestupku a trestného činu.9 Obvykle je rozdíl mezi přestupkem či správním deliktem a trestným činem spatřován v míře škodlivosti. Jednání s vyšší mírou škodlivosti obvykle spadá pod skutkovou podstatu dle trestních předpisů, zatímco správní trestání spadá do režimu nižší míry ohrožení společenského zájmu. V praxi nastává často problém určit byť i přibližnou rozdělující hranici mezi přestupkem a trestným činem. Dalším problémem je různorodost praxe jednotlivých orgánů. Zatímco konkrétní protiprávní čin se projednává v trestním řízení dle norem trestního práva, druhý jemu podobný jako přestupek dle norem správního práva. Jako příklad lze zmínit přípravné řízení dle trestního řádu, kdy orgány činné v trestním řízení, tj. policejní orgán nebo státní zástupce, posuzují, zda vzniklý protiprávní následek lze kvalifikovat jako trestný čin, či zda bude v souladu s § 159a trestního řádu 10 postoupen příslušnému správnímu orgánu k přestupkovému řízení. Stejná situace nastává z pohledu § 71 přestupkového zákona. Zjištěný skutek oznámí policejní orgány správnímu orgánu, který v pochybnosti správné kvalifikace skutku jako přestupek postoupí orgánům činným v trestním řízení věc k novému posouzení v rozsahu trestních předpisů.
9
MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008. s. 52 a 53. 10 Zákon č. 141/1961 Sb.
11
3.1.
Skutková podstata přestupku
Typové znaky, jimiž jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka, tvoří skutkovou podstatu přestupku a odlišují od sebe navzájem jednotlivé přestupky. Skutková podstata je zákonný popis konkrétního jednání, které je sankcionováno jako přestupek. Skutkové podstaty přestupků na daném úseku definuje zákon o provozu na pozemních komunikacích. 3.1.1. Objekt Objektem jako zákonným znakem skutkové podstaty přestupku jsou společenské vztahy, zájmy, právní hodnoty, plnící účel veřejné správy, jež jsou chráněny zákonem a proti kterým směřuje jednání, které je nežádoucí, tj. protiprávní a společensky nepřípustné. Přestupkový zákon a další zákony chrání před jednáním, které porušuje nebo by mohlo ohrozit zájmy celé společnosti, tj. veřejné zájmy.11 Obvykle podle podobného nebo stejného chráněného zájmu jsou přestupky dávány do společných skupin. Objektem přestupku v případě tématu této diplomové práce na úseku provozu na pozemních komunikacích pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek je chráněný veřejný zájem společnosti, jímž je ochrana bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Realizace této ochrany způsobem zákazu řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek má za cíl zajistit bezproblémový chod silniční dopravy a preventivními opatřeními minimalizovat riziko ohrožení zdraví osob a škod na majetku.12 3.1.2. Objektivní stránka Objektivní stránka jako jeden ze znaků skutkové podstaty přestupku spočívá v jednání, následku a jimi navzájem spojenou příčinnou souvislostí. Odlišovat od
11
PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xxvi, s. 233. 12 KOČÍ, Roman a Helena KUČEROVÁ. Silniční právo. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, s. 61.
12
sebe jednotlivé přestupky lze také na základě fakultativních znaků, kterými jsou zejména místo, čas, způsob jednání či účinek přestupku.13 Jednáním, zejména protiprávním, dochází k následku, který je porušením nebo ohrožením povinnosti stanovené zákonem. Povinnost bývá stanovena právním aktem, tedy nejen právním předpisem, ale i zejména individuálním právním aktem.
14
Předmětné přestupky na úseku provozu na pozemních
komunikacích nemohou být spáchány nečinností, jelikož ke vzniku následku je potřeba přičinění řidiče a to buď řízením vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, nebo odmítnutím podrobit se vyšetření za účelem prokázání přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky. Objektivní stránka je jednání řidiče, kterým porušuje povinnosti stanovené zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Osoba se dopouští přestupku řízení pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a přestupku odmítnutí vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky porušením povinnosti, která stanovuje zákaz požít alkohol nebo užít jinou návykovou látku během jízdy nebo zákaz řízení vozidla bezprostředně po požití alkoholu nebo užití jiné návykové látky nebo v době, kdy je ještě pod jejím vlivem a dále odmítnutí podrobit se vyšetření podle zvláštního předpisu ke zjištění ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou.15 3.1.3. Subjekt Subjekt je vždy u přestupků stejný, a to pachatel přestupku. Odpovědná osoba, tzv. přestupce může být pouze fyzická osoba, jejímž jednáním vzniklé skutečnosti naplnily znaky skutkové podstaty přestupku. Odpovědnost osoby za přestupek je
13
MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008. s. 63 – 65. 14 KUČEROVÁ, Helena; HORZINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou: a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 2. vyd. podle právního stavu účinného k 1. 11. 2011. Praha: Leges, 2011, s. 42. 15 § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb.
13
založena na osobní a individuální odpovědnosti pachatele, proto právnická osoba nemůže být pachatelem přestupku, jelikož její odpovědnost je založena objektivně a na základě přičitatelnosti. V případě přestupků na úseku provozu na pozemních komunikacích v souvislosti s vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek v dopravě může být subjektem jedině fyzická osoba ve věku od 15 let. Některých přestupků se však fyzické osoby, obvykle osoby mladší 18 let, nemohou dopustit. Příkladem předmětným k tématu práce může být učitel autoškoly pod vlivem alkoholu při výkonu dohledu nad řidičem osobního automobilu, čímž se dopouští přestupku dle § 125c odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu. Aby mohla fyzická osoba vykonávat činnost učitele autoškoly, musí získat profesní osvědčení učitele autoškoly, k jehož vydání musí zájemce splnit zákonem dané podmínky, mezi něž patří zejména dovršení věku 24 let a řidičské oprávnění příslušné skupiny po dobu minimálně tří let. 16 Příčetnou je osoba, která je způsobilá z pohledu duševního stavu. Příčetnost je ze zákona předpokládána, neodpovědnost za přestupek musí být prokázána. Stav nepříčetnosti a neodpovědnosti za přestupek vzniká u osoby, která nebyla schopna rozeznat porušení nebo ohrožení skrze svou duševní poruchu, nebo nemohla ovládat své jednání. Alkohol nebo jiná návyková látka by zpravidla mohly takovou skutečnost přivodit, proto by v daném případě byla osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky posouzena za nepříčetnou za spáchaný přestupek. Avšak takové posouzení osoby za její vlastní chování, které si přivodila sama, by vedlo k nepostihnutelnosti a veškeré přestupky týkající se alkoholu a jiných návykových látek by ztratily význam. Proto se osoba, která se sama uvede do stavu nepříčetnosti požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky byť i z nedbalosti, nezbavuje odpovědnosti.17 Z toho vyplývá, že posuzování příčetnosti
16 17
§ 21 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb. § 5 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb.
14
nebo nepříčetnosti osoby, která požila alkohol nebo užila jinou návykovou látku, postrádá smysl a osoba bude posuzována jako odpovědná. 3.1.4. Subjektivní stránka Subjektivní stránkou jako jednou ze zákonných znaků správních deliktů je zavinění. Subjektivní stránka představuje vlastní vnitřní vztah subjektu k určitým skutečnostem vytvořenými pachatelem nebo bez přičinění pachatele, které tak následné zakládají odpovědnost subjektu. Zavinění je fakultativním znakem většiny správních deliktů, váže se jen k správním deliktům, jejichž pachateli jsou fyzické osoby. U přestupků tím pádem rozeznáváme vždy zaviněné jednání úmyslné nebo z nedbalosti, běžně postačí zavinění z nedbalosti, zatímco u některých skutkových podstat přestupků zákon výslovně stanoví, kdy je vyžadováno přímo úmyslné zavinění. 18 Zákon o přestupcích v § 4 vymezuje rozdíly mezi zaviněním z nedbalosti a úmyslným zaviněním. Stejně jako trestně právní nauka rozeznává správní právo trestní dvě složky zavinění – složku vědění a složku vůle. Podle chybějící určitě složky rozeznávání se pak jedná o zavinění z nedbalosti a zavinění úmyslné. U předmětných přestupků pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky postačí zavinění z nedbalosti, úmyslné zavinění je také možné, avšak úmysl se bude těžce prokazovat. Speciální skutkovou podstatu přestupku představuje objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, kdy se zavinění nevyžaduje ani nedokazuje, zákon však připouští liberační důvody.
18
§ 3 zákona č. 200/1990 Sb.
15
4. Jednotlivé přestupky Přestupky páchané pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek patří k nejzávažnějším správním deliktům páchaným při provozu na pozemních komunikacích. Zatímco přestupky páchané pod vlivem alkoholu patří mezi velmi časté, jiné návykové látky jsou naopak stále věcí minoritní, i když v posledních letech zaznamenáváme velký nárůst. Původně byly přestupky na úseku provozu na pozemních komunikacích pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek do poloviny roku 2006 zakotveny v § 30 zákona o přestupcích, poté od počátku července 2006 až do konce července 2011 začleňuje do § 22 přestupkového zákona přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, jež následně poté byly zákonem č. 133/2011 zrušeny a přeneseny do § 125c zákona o provozu na pozemních komunikacích, kde jsou upraveny doposud. Smyslem této změny bylo promítnutí nových principů správního trestání a záměr plynule navázat na přijatou vládní koncepci reformy správního trestání19 tím, že byly skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu přesunuty ze zákona o přestupcích do zákona o silničním provozu a zaveden tak nový systém správního trestání.20 Zákon o silničním provozu v ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a g) a odst. 2 písm. a) a b) upravuje povinnosti řidiče, které mají být dodržovány. Protiprávním jednáním se subjekt dopouští přestupku, jenž upravuje § 125c odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o silničním provozu, předmětné ustanovení je zároveň doplněno o výše sazeb za dané přestupky. Tedy majoritní část hmotněprávní úpravy je kodifikována v zákonu o silničním provozu. Samotné řízení ve věci přestupku, tedy procesní řízení, upravují procesní ustanovení zákona o přestupcích, jež jsou současně doplněny specifickými procesními otázkami s aplikační předností, které
19 20
Usnesení vlády č. 162 ze dne 20. února 2002. Důvodová zpráva k zákonu č. 133/2011 Sb.
16
zakotvuje
přímo
samotný
zákon
o
silničním provozu.
Subsidiárně
k
přestupkovému zákonu lze použit zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Přestupky týkající se alkoholu a jiných návykových látek podle zákona o silničním provozu lze rozdělit do dvou skupin podle subjektu pachatele na řidiče a učitele autoškoly. Přestupky spáchané řidičem spojené s požitím alkoholu nebo návykové látky lze rozdělit do dvou skupin podle zjištění přítomnosti látky v těle. Za prvé, řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky a za druhé, odmítnutí podrobit se odbornému vyšetření, zda řidič při řízení nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Tyto přestupky budou v další kapitole blíže rozebrány Učitel autoškoly se může dopustit přestupku požití alkoholu nebo užití jiných návykových látek během jízdy, dále bezprostředně po požití alkoholu nebo užití jiné návykové látky nebo v době, kdy je ještě pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky a vykonává dohled a také odmítne-li se podrobit vyšetření, zda je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. 21 Nezbytnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty těchto přestupků je výkon dohledu učitele autoškoly nad řidičem motorového vozidla dle § 3 odst. 3 písm. b) nebo c), který by mohl ovlivnit případně neovlivnit žáka a ten tak ohrozit bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Zvláštní kategorií je učitel v zácviku, což je učitel autoškoly, který musí před započetím samostatné výuky absolvovat zácvik v rozsahu nejméně týdenní pracovní doby pod vedením jiného zkušeného kolegy. Na něj nelze pohlížet jako na pachatele přestupku učitele autoškoly. Dále nesmí řidič dle § 5 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu předat řízení vozidla osobě, která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Řidiči nevzniká ze zákona povinnost vyzvat a podrobit osobu, které předává řízení vozidla, provedení orientačního vyšetření na prokázání přítomnosti alkoholu nebo
21
§ 125c odst. 3 písm. a), b) a d) zákona č. 361/2000 Sb.
17
jiné návykové látky. To neplatí pro zaměstnavatele, který toto oprávnění má.22 Jediná možnost řidiče, jak poznat, zda je osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, je jen možnost osobního subjektivního posouzení. Často nastává diskutabilní situace hlavně v případě nižší hladiny, zda je osoba pod vlivem. Osoba v takovém případě většinou nejeví známky ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Otázka dokazování porušení povinnosti předání řízení vozidla osobě pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky úzce souvisí se skutečností, zda bylo v řízení prokázáno, že osoba řídila vozidlo pod vlivem. Pokud byla spáchána dopravní nehoda, zjišťuje se příčinná souvislost mezi řízením osoby pod vlivem a vznikem škody a dále existence příčinné souvislosti mezi předáním vozidla osobě pod vlivem alkoholu a vznikem škody.23 Dokazování výše uvedených skutečností tak, aby naplnily skutkovou podstatu přestupku, musí v praxi činit velké problémy. Dle mého mínění bude řidič za předání vozidla trestán jen v opravdu zřejmých případech. Správní orgán by měl přihlížet k tomu, zda v souvislosti s mírou opatrnosti při předání vozidla se řidič pokusil rozpoznat ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou všemi dostupnými, běžnými prostředky, zejména dotazem, pozorováním koordinačních a vyjadřovacích schopností, popřípadě kontrolou zápachu alkoholu a některých návykových látek z úst. Je na správním orgánu, aby podezřelé osobě prokázal spáchání přestupku. Dokazování porušení této povinnosti bude ale vždy v praxi velmi náročné, a proto budou často postihována jen ta naplnění skutkové podstaty přestupku, která na první pohled nevyvolávají pochybnosti. Zásadnější zájem na řešení těchto přestupků mají pojišťovny z důvodu náhrady za plnění, více než správní orgány z pohledu správního trestání.24
22
§ 106 odst. 4 písm. i) zákona č. 262/2006 Sb. Rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 2863/2006. 24 § 10 zákona č. 168/1999 Sb. 23
18
4.1.
Řízení pod vlivem
Zákon o silničním provozu stanovuje zákaz dle § 5 odst. 2 písm. a) a b) „požít alkoholický nápoj nebo užít jinou návykovou látku během jízdy,“ nebo dále „řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.“ Porušením této povinnosti páchá osoba přestupek upravený v § 125c odst. 1 písm. b) nebo c) předmětného zákona, za nějž se mu uloží sankce dle § 125c odst. 4 písm. a) případně c) a dále také dle odst. 5. Řidičem je definován dle § 2 d) zákona o silničním provozu jako „účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti.“ Znalost tohoto ustanovení je často mimo právní povědomí cyklistů na jízdních kolech, kteří jsou také účastníky provozu a řídí nemotorové vozidlo. Za jízdní kolo je dle ustanovení § 57 zmíněného zákona považována také koloběžka, což si uvědomuje ještě menší počet osob, a tak se mohou velice lehce stát pachateli přestupku z titulu zákonného postavení řidiče. Zákon č. 379/2005 Sb. v ust. § 2 písm. k) definuje pojem alkoholický nápoj jako „lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí též nápoj, který není uveden ve větě první, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu“. Pod pojmem jiná návyková látka se dle § 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. rozumí „omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách nařízení vlády o seznamu návykových látek“ Trestní zákoník definuje v ust. § 130 jen návykové látky, mezi něž řadí i alkohol. Přestupky proti bezpečnosti a
19
plynulosti provozu na pozemních komunikacích páchané pod vlivem můžeme tak rozdělit do dvou skupin – páchané pod vlivem alkoholu a pod vlivem jiné návykové látky. 4.1.1. Řízení pod vlivem alkoholu V souladu s ust. § 125c odst. 1 písm. b) se řidič může dopustit naplnění skutkové podstaty ze dvou částí. První část postihuje řidiče, kteří řídí vozidlo bezprostředně po požití alkoholu. V takovém případě se prokazuje ona bezprostřednost a ne hladina naměřeného alkoholu. V praxi velmi náročné a naprosto nepoužitelné, jelikož je výlučně nemožné prokázat řidiči bezprostřednost.25 Druhá část skutkové podstaty postihuje jednání, při kterém řidič řídil vozidlo v takové době po požití alkoholu, po kterou je ještě pod jeho vlivem. V praxi se prokazuje naměřením hladiny alkoholu dechovým analyzátorem, který odečítá hodnotu 0,24 ‰26 jako maximální chybu měření přístroje, jež je určena hodnotou 0,04 ‰ a tzv. biologickou hladinou 0,2 ‰. Pokud po odečtení odchylky je stále naměřená hodnota kladná, výsledek je vyhodnocen jako pozitivní, a tudíž je řidič pod vlivem alkoholu.27 Z toho vyplývá, že platná právní úprava na území České republiky je nastavena na tzv. nulovou toleranci alkoholu.28 Pachateli za naplnění skutkové podstaty jednotlivých přestupků bude dle § 125c odst. 1 písm. b) v souladu s § 125c odst. 4 písm. c) a odst. 5 uložena pokuta ve výši od 2 500 Kč do 20 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel od šesti
25
LEITNER, Milan; VRANÁ, Jana. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a přepisy prováděcí a souvisící, s komentářem. 4. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2012. s. 437. PERŠL, Jan. Pracovní postup č. 114 ‐ MP ‐ C008 ‐ 08 metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu [online]. Praha: Český metrologický institut, 2008, s. 15 [cit. 22. 02. 2015]. 27 LEITNER, Milan; VRANÁ, Jana. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a přepisy prováděcí a souvisící, s komentářem. 4. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2012. s. 438. 28 Rozsudek KS v Hradci Králové č. j. 51 A 14/2013 – 36. 26
20
měsíců do jednoho roku. Koncentrace alkoholu vyšší než 0,3 ‰ je zároveň sankcionována udělením 7 bodů. Problematickou v praxi je naměřená koncentrace nižší než 0,3 ‰. Správní orgány často nerady rozhodují přestupky spáchané pod vlivem takto nízké hladiny. Důvodem je, že podezřelý z přestupku mohl těsně před zkouškou požít ústní vodu, lék či jinou látku s obsahem alkoholu. Případné vyšetření zjistí jen přirozenou hladinu alkoholu v krvi. Všechny tyto možnosti a mnohé další totiž vyvolávají pochybnosti, zda řidič požil alkohol a byl při řízení pod jeho vlivem. Takto nízká hladina alkoholu v krvi může být po velmi krátké době při lékařském odborném vyšetření neprůkazná. Dokazování spáchání těchto přestupků pachateli je tak mnohem náročnější než u přestupků s naměřenou hladinou vyšší než 0,3 ‰.29 V obou případech, jak podle ustanovení správních předpisů, tak ustanovení trestních předpisů je obecně uznávanou hladinou hodnota vyšší než 1 ‰. Tato hodnota však není hraniční (koncentrace rovna 1 ‰ je jen lékařskou metodikou30 stanovená hranice), může se měnit v závislosti na dispozičních subjektivních předpokladech pachatele.31 To znamená, že i nižší hodnota, může být posuzována jako trestný čin, vyšší hodnota zase může být stíhána jako přestupek. Lékařská praxe se shoduje na tom, že už i při koncentraci alkoholu 0,8 ‰ řidič ztrácí schopnost bezpečně řídit vozidlo.32 O tom co je nebo není trestný čin, přísluší rozhodovat orgánům činným v trestním řízení, a to státnímu zastupitelství, které ve spolupráci s policejními orgány zahájí trestní stíhání, případně postoupí věc příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku. 33 Ti si pro posouzení
29
Viz k tomu rozsudek KS v Plzni, č. j. 17 A 42/2010 – 102 a rozsudek KS v Brně č. j. 22 A 83/2013-59.
PERŠL, Jan. Pracovní postup č. 114 ‐ MP ‐ C008 ‐ 08 metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu [online]. Praha: Český metrologický institut, 2008 [cit. 22. 02. 2015]. 31 Usnesení NSS ČR, sp. zn. 6 Tdo 1430/2014. 32 HIRT, Miroslav. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 97. 33 § 159a odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb. 30
21
ovlivnění nechávají stále vypracovávat znalecké posudky z toxikologie či psychiatrie.34 Dále je potřebné se zmínit o kategorii, kterou tvoří přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. c) předmětného zákona, kterého se dopouští osoba řídící vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím alkoholu. Tento přestupek je duplicitní k trestnému činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle ustanovení § 274 trestního zákoníku.35 Pachateli přestupku jsou často osoby závislé na alkoholu, jehož konzumace u těchto osob vyvolává či již způsobila trvalé následky, které mají vliv na schopnost řídit vozidlo. Stav ovlivnění alkoholem nad 1 ‰ je stavem vylučujícím způsobilost36, řidič tedy páchá přestupek v souladu s § 125c odst. 1 písm. c), § 125c odst. 4 písm. a) a § 125c odst. 5, za který mu bude udělena pokuta ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu od jednoho roku do dvou let a 7 bodů do bodového hodnocení. Nutno podotknout, že v praxi se tento přestupek týká více řidičů nemotorových vozidel než motorových, které jsou častěji řešeny dle trestních norem. 4.1.2. Řízení pod vlivem jiné návykové látky Jedná se o velké množství zákonem stanovených látek, který se postupně obohacuje o další návykové látky. Skutková podstata přestupků páchaných pod vlivem jiné návykové látky je stejná jako u přestupků pod vlivem alkoholu. Rozdíl nastává v dokazování jednotlivých návykových látek, jelikož nelze použít jednotný postup zjištění přítomnosti jako u alkoholu. Správní trestání ve věci jiné
34
PAVLÍKOVÁ, Jarmila. Problematika prokazování ovlivnění řidiče alkoholem nebo jinou návykovou látkou v rámci správního řízení o dopravních přestupcích [online]. Olomouc, 2014 [cit. 20. 3. 2015]. 35 LEITNER, Milan; VRANÁ, Jana. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a přepisy prováděcí a souvisící, s komentářem. 4. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2012. s. 438. 36 Usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. 454/98.
22
návykové látky je záležitostí poměrně mladou, která ještě není úplně sjednocená a stále se flexibilně vyvíjí. Předně i judikatura soudů není v této věci zcela ustálená a je v celku ojedinělá. Dále je dobré se zmínit o hranici mezi trestným činem a přestupkem, která stejně jako u alkoholu bývá nastavena subjektivně. Zda se jedná o trestný čin nebo přestupek záleží na míře ovlivnění konkrétní osoby návykovou látkou. Tu stanovuje ze zákona pouze lékař, který vypracovává znalecký posudek, na jehož základě orgán činný v trestním řízení teprve poté konstatuje, zda osoba svým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu, přestupku, případně není její jednání shledáno jako protiprávní. Výhodou stávající úpravy je skutečnost, že zákonodárce stanovil37 limitní hodnoty některých návykových látek, při jejichž překročení v krevním vzorku je osoba považována za ovlivněnou. Z toho vyplývá, že ovlivnění návykovou látkou je stanoveno objektivně na rozdíl od alkoholu, kdy se jedná o ryze subjektivní stav dané osoby. Díky tomu odpadá povinnost vypracovávat posudek z oboru psychiatrie, který by stanovil závěry o ovlivnění osoby danou návykovou látkou. Skutková podstata předmětných přestupků je shodná s přestupky páchanými pod vlivem alkoholu. Problém však vyvolává otázka, jak bude v daném případě posuzována hranice mezi osobou ve stavu způsobilém a ve stavu vylučujícím způsobilost řídit vozidlo, tu bude potřeba prokázat jiným způsobem. Do budoucna by mohla judikatura stanovit demonstrativní výčet možných důkazních prostředků, kterými by mohly být zejména výpověď policistů, lékařů, případně znalecký posudek znalce v oboru soudního inženýrství. Jsem toho názoru, že by stále zohledňován subjektivní stav ovlivnění konkrétní osoby. Každý člověk reaguje na danou látku jinak, rozdíl lze také
37
Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou.
23
spatřovat mezi ovlivněním u dlouhodobého uživatele a jednorázovým užitím. Jelikož praxe ve správním soudnictví ještě nevytvořila jednotné stanovisko, lze inspiraci hledat v praxi trestních řízení, a to zejména v trestném činu dle § 274 ohrožení pod vlivem návykové látky. Trestání ve věci přestupků pod vlivem jiné návykové látky je shodné s trestními sankcemi pod vlivem alkoholu.
4.2.
Odmítnutí vyšetření
Povinnost podrobit se vyšetření za účelem zjištění přítomnosti alkoholu stanovuje § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Tuto povinnost uplatňuje také ke zjištění ovlivnění jinou návykovou látkou dle ust. § 5 odst. 1 písm. g). Jediná možnost, jak lze provést vyšetření, spočívá v součinnosti s kontrolovanou osobou. Celá oblast vyšetření bude blíže rozebrána v následující kapitole procesně právní úpravy. Přestupku v souladu s ust. § 125c odst. 1 písm. d) se dopouští osoba, která se odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou, na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie. Objektivními znaky přestupku jsou spáchání přestupku při provozu na pozemních komunikacích, řidič byl vyzván zákonem oprávněnou osobou k zjištění vyšetření, zda nebyl při řízení ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou a on se odmítl podrobit tomuto vyšetření. Zákon nestanovuje restriktivní podmínky pro možnost uplatnění výzvy policistou vůči řidiči ve věcech jiných návykových látek, na rozdíl od alkoholu, kde odbornému lékařskému vyšetření předchází pozitivní výsledek dechové zkoušky. Pojem „v provozu na pozemních komunikacích“ by mohl svádět k zavádějícímu výkladu, že vyzvat řidiče k vyšetření je možné jen v momentě,
24
kdy řídí vozidlo. Prakticky však není rozhodující, kdy bude uskutečněna výzva k provedení vyšetření. Osoba může být vyzvána těsně po zastavení, případně v přiměřené době po ukončení řízení vozidla. Mezi provozem na pozemních komunikacích a výzvou musí existovat spojitost, proto je pojem vykládán v souvislosti
s provozem
na
pozemních
komunikacích.
Vyzvat
řidiče
k orientačnímu vyšetření je policejní orgán oprávněn preventivně i bez existence podezření, že je pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. 38 Jednotlivé výsledky orientační zkoušky a odborné lékařské zkoušky je nutno brát jen jako dílčí výsledky, které dohromady tvoří celek. Pokud osoba neposkytne součinnost se podrobit byť jen části vyšetření, je toto odmítnutí považováno za nesplnění řádně provedené celé zkoušky.39 Řidič se nedopouští přestupku řízení pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, nýbrž porušuje povinnost součinnosti a tak následně neumožňuje zjistit, zda byl pod vlivem. Z toho důvodu, se na řidiče pohlíží, jako by byl pod vlivem, a proto byla sankce nastavena velmi přísně na stejné úrovni, jako při řízení ve stavu vylučujícím způsobilost. Pachateli tak bude v souladu s § 125c odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o silničním provozu udělena pokuta ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku až dvou let a 7 bodů do bodového hodnocení. Jsem toho názoru, že výše trestu je nastavena správně, případně by mohla být stanovena ještě přísněji. Nižší sankce by vedla řidiče k pravidelnému odmítání vyšetření z důvodu menšího hrozícího postihu, než jaký by jim reálně hrozil za danou koncentraci látky v těle. Ještě větší riziko této úpravy dále spatřuji v situaci, kdy odmítnutí vyšetření může vést k nemožnosti stíhat danou osobu za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 trestního zákoníku. Povinností
38
Rozsudek NSS ČR, sp. zn. 6 As 276/2014. KUČEROVÁ, Helena. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Leges, 2011. s. 613. 39
25
orgánů - hlavně policejních - je podílet se na odstraňování páchání správních deliktů a trestných činů, proto jsem toho názoru, že by pro takové případy měla být rozšířena pravomoc orgánů provádějících vyšetření a tak zajištěno, aby za použití přiměřených prostředků byla osoba donucena podrobit se vyšetření.
26
5. Procesně-právní úprava Správní řízení ve věci přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích se obecně řídí ustanoveními zákona o přestupcích, zároveň správní orgán používá dílčí otázky upravené ve speciálních zákonech, které mají aplikační přednost před ustanoveními přestupkového zákona. Jedná se zejména o ust. § 125e zákona o silničním provozu a § 16 zákona č. 379/2005 Sb. K přestupkovému zákonu se subsidiárně použije správní řád. 5.1.
Úkony před zahájením řízení 5.1.1. Řízení pod vlivem alkoholu
Spáchání přestupku obvykle zjistí policejní orgán při vyšetřování dopravní nehody nebo při silniční kontrole. Rozlišují se dva zákonem stanovené způsoby zjištění přítomnosti ovlivnění alkoholem u řidiče, a to orientačním vyšetřením a odborným lékařským vyšetřením. Policie ČR, útvar Vojenské policie, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie mohou vyzvat řidiče k provedení orientačního vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Řidič se tak musí ze zákona podrobit vyšetření přítomnosti alkoholu dechovou zkouškou, odběrem slin, stěrem z kůže nebo sliznic nebo jiným vhodným způsobem.40 Nejčastěji se zkouška uskutečňuje formou dechové zkoušky provedené dechovým analyzátorem. Problémem této metody je fakt, že přístroj nedovede odlišit páry alkoholu vypouštěné z úst, které se do vzduchu mohly dostat z krve nebo z dutiny ústní. Příčinou naměřeného pozitivního výsledku může totiž být i použití ústní vody a sprejů a jiných látek obsahujících alkohol těsně před zkouškou. Odlišit je lze opakovanou zkouškou vykonanou po několika následujících minutách. Pokud i poté vychází výsledná hodnota pozitivní, znamená to, že vydechovaný alkohol pochází ze vzduchu z plic, kam se dostal
40
KOČÍ, Roman a Helena KUČEROVÁ. Silniční právo. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, s. 63.
27
přes krevní oběh. 41 Ke každému přístroji je vydáván ověřovací list, který se obvykle zakládá do spisu předmětného přestupku. Otázkou je, zda je tato listina vhodná jako důkazní prostředek. Jsem přesvědčena o tom, že se jedná o důkaz nadbytečný, jelikož v dalším řízení se předmětné prokazování považuje za provedené v souladu s právní úpravou a o jeho správnosti není pochyb. Úsudek správních orgánů se na tuto otázku liší 42 , nicméně jeden důkaz navíc ničemu neuškodí. Správní orgán je oprávněn provést dokazování jakýmikoliv důkazními prostředky, které stanoví jako relevantní. Pokud se orientační vyšetření provede analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem, není potřeba provádět odborné lékařské vyšetření. Naměřený výsledek je pozitivní, pokud je větší nebo roven hodnotě 0,25 ‰.43 Odborné lékařské vyšetření se provede v případě, že řidič odmítne vykonat orientační vyšetření, nebo je orientační vyšetření provedeno dechovým analyzátorem, který nesplňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem, případně kontrolovaná osoba požádá o jeho provedení nebo orgán provádějící vyšetření má pochybnosti o zjištěných nebo uváděných hodnotách alkoholu.44 To provádí v souladu s ust. § 2 písm. p) zákona č. 379/2005 Sb. lékař, který rozhodne o provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu. Spolehlivým způsobem zjištění přesné koncentrace alkoholu je laboratorní vyšetření krve metodou plynové chromatografie nebo Widmarkovou metodou.45
41 HIRT, Miroslav a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání. Nakladatelství Masarykova univerzita, 2011. s. 14. 42 Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., č. j. 285/2009‐160‐OST. Osbid.cz [online]. Ministerstvo dopravy, s. 4 [cit. 23. 2. 2015]. 43 Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., č. j. 285/2009‐160‐OST. Osbid.cz [online]. Ministerstvo dopravy, s. 3 [cit. 23. 2. 2015]. 44 VETEŠNÍK, Pavel a Luboš JEMELKA. Ochrana před škodlivými vlivy tabáku, alkoholu a návykových látek: komentář. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2011, xvi, s. 65. 45 HIRT, Miroslav a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání.
28
Pokud kontrolu provádí policejní orgán, je jeho povinností uskutečnit krevní odběr, požádá-li o to osoba podezřelá z přestupku. 46 Dále je povinností orgánu policie zajistit odběr krve pro účely dalších úkonů přestupkového řízení. 47 Provozovatel zdravotních služeb je povinen sdělit výsledky vyšetření na žádost orgánům oprávněným provádět orientační vyšetření, tuto povinnost nemá vůči správnímu orgánu činnému v přestupkovém řízení. Určující je zjištění hmotnosti koncentrace alkoholu v krvi v době spáchání přestupku, nejen určení stupně ovlivnění řidiče v době odběru. Obě měření určují hmotnostní koncentraci etanolu v krvi řidiče v mg/l nebo v jednotkách promile při měření z dechu, koncentraci alkoholu v krvi v g/kg nebo v jednotkách promile. V případě, že je naměřená hodnota pozitivní, předá příslušný orgán oznámení příslušnému správnímu orgánu.
48
Samotné orientační vyšetření poskytuje
výsledek srovnatelný s odborným lékařským vyšetřením. Pokud ve věci nevznikají rozpory, může správní orgán rozhodnout jen na základě výsledku orientačního vyšetření, což je hospodárnější a nevede k nutnosti provádět další dokazování hlavně znaleckými posudky. Jsou-li obě vyšetření provedeny v souladu s právními předpisy, stávají se významným důkazním prostředkem pro řízení ve věci přestupku. Odmítne-li osoba provést měření, platí vyvratitelná domněnka, že je pod vlivem alkoholu.49 5.1.2. Řízení pod vlivem jiné návykové látky Jak již bylo výše zmíněno, nelze u jiných návykových látek stanovit jednotný postup zjišťování a ovlivnění. Nejdříve se osoba vyzývá k provedení orientačního vyšetření. Důvody pro vyšetření osoby kontrolované osoby jsou stejné jako u
Nakladatelství Masarykova univerzita, 2011. s. 14 a 16. 46 § 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb. 47 § 58 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb. 48 § 16 odst. 2 a 5 zákona č. 379/2005 Sb. 49 § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb.
29
alkoholu.50 Osoba je dle § 16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb. povinna se podrobit vyšetření, je-li u ní důvod se domnívat, že řídí vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než je alkohol, a dále pokud se jedná o osobu, u níž je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky. Orientační vyšetření je jen podkladem pro kontrolující orgán, na jehož základě stanoví další postup. V případě pozitivního výsledku orientačního vyšetření, na rozdíl od alkoholu, vždy následuje výzva k odbornému lékařskému vyšetření. Stejně jako u alkoholu, provádí orientační vyšetření v souladu s § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb. „útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie.“ Odborné lékařské vyšetření smí provést jedině poskytovatel zdravotních služeb (obvykle lékař). To však jen potvrdí přítomnost určité látky v těle, ale nemá žádnou vypovídající hodnotu o ovlivnění řidiče. Proto je nezbytné podrobit další vzorek krve rozboru například metodou chromatografie pro přesné zjištění množství dané látky v těle. 51 Odebrané vzorky biologického materiálu se poté zasílají na zpracování do specializovaných toxikologických laboratoří, jelikož jejich zpracování je mnohem náročnější než u laboratorních vyšetření alkoholu.52 Provozovatel zdravotních služeb je povinen sdělit výsledky vyšetření na žádost orgánům oprávněným provádět orientační vyšetření, tuto povinnost nemá vůči správnímu orgánu činnému v přestupkovém řízení.
50
Viz § 16 odst. 2 a 3 zákona č. 379/2005 Sb. HIRT, Miroslav. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 101. 52 HIRT, Miroslav. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 100. 51
30
5.1.3. Součinnost policejních orgánů Policejní orgán má v přestupkovém řízení nezastupitelnou úlohu. Jeho povinností je dle § 58 odst. 2 přestupkového zákona zajištění důkazních prostředků, tedy zejména zajištění odběru krve, moči, slin nebo potu k dalšímu zpracování na zjištění hodnoty alkoholu nebo jiné návykové látky, které jsou nezbytné pro další dokazování před správním orgánem. 53 Dále policejní orgán sepíše všechny zjištěné skutečnosti do záznamu, který přiloží k oznámení. K tomu mu slouží nespočet oprávnění stanovených v zákoně o Policii ČR.54 Policejní orgán je vázán povinností oznámit, tj. podat podnět o spáchání přestupku, který obsahuje zjištěný přestupek, důkazní prostředky mu známé (zejména výsledek orientačního vyšetření a lékařského odborného vyšetření) a prokazující, že jde o přestupek spáchaný konkrétní osobou.55 S přestupkem pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky také současně souvisí zadržení řidičského průkazu policistou. Policejní orgán zadržení řidičského průkazu bez zbytečného odkladu oznámí registru řidičů, zároveň řidiči vydá potvrzení o zadržení řidičského průkazu. Oznámení spolu s řidičským průkazem odešle příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se stal přestupek.56 V praxi při hraniční hodnotě alkoholu do 0,3 ‰ naměřené dechovou zkouškou, po níž následuje lékařské odborné vyšetření, policejní orgány často řidičský průkaz nezadržují a vyčkají až výsledku krevní zkoušky. Jednoduše by se totiž mohlo stát, že po krevní zkoušce bude naměřená
53
Čl. 61 a 62 závazného pokynu policejního prezidenta č. 160/2009. JEMELKA, Luboš; VETEŠNÍK, Pavel. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011. s. 336. 55 KUČEROVÁ, Helena; HORZINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou: a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 2. vyd. podle právního stavu účinného k 1. 11. 2011. Praha: Leges, 2011, s. 305. 56 § 118b zákona č. 361/2000 Sb. 54
31
hladina nižší než 0,3 ‰ a policejní orgán se tak dostává do problémů, které poté bývají rozhodnuty ve prospěch podezřelého z přestupku.57 5.2.
Zahájení řízení
Správní orgán aniž zahájí přestupkové řízení, může věc odložit, pokud by sankce udělená za přestupek byla bezvýznamná vedle trestu v trestním řízení, který byl nebo podle očekávání bude uložen podezřelému z přestupku. 58 V praxi může snadno nastat situace, kdy osoba protiprávním jednáním spáchá jak přestupek, tak trestný čin, které spolu nemusí souviset. Tehdy může být řízení ve věci přestupku odloženo v případě, kdy dané osobě podezřelé z přestupku hrozí bezvýznamná sankce vedle uložené nebo očekávané sankce za jiný čin v trestním řízení. Odložení věci je výrazem principu subsidiarity v přestupkovém řízení. Řidič motorového vozidla těsně před jízdou požil menší množství alkoholu, které ale nenaplňuje zákonem stanovenou skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 trestního zákoníku, ale dopustil se tím přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Při řízení vozidla nešťastnou náhodou srazil chodce na přechodu a způsobil mu tak těžká zranění. Řidič tak spáchal dle § 147 trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Pachatel bude stíhán za přestupek a trestný čin. Za tento přestupek hrozí pokuta ve výši 2 500 Kč až 20 000 Kč, zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku, za trestný čin odnětí svobody až na dva roky nebo zákaz činnosti. Trestný čin nepochybně ukládá rozsáhlejší sankci a tím způsobuje pachateli větší újmu. Řidič bude pravděpodobně sankcionován zákazem činnosti ve formě zákazu řízení motorového vozidla (správní orgán odebere řidičský průkaz), spolu s odnětím svobody maximálně do výše dvou let. Poškozený má možnost vymáhat svou újmu v civilním řízení. Sankcionovat přestupek je v tomto případě bezvýznamné. Jak je ukázáno na praktickém příkladu, v daném případě trestání dle norem
57 58
Rozsudek NSS ČR, č. j. 9 As 120/2011 – 172. § 66 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb.
32
správního práva nemá význam, protože výsledku potrestání protiprávního jednání bylo dosaženo rozsáhlejším způsobem, postihem podle norem trestního práva. K tomu, aby mohlo být ve věci zahájeno přestupkové řízení, musí být nejdříve podáno oznámení o spáchání přestupku, které informuje příslušný správní orgán, jímž je v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu byl přestupek spáchán.59 Oznámení může podat státní orgán, orgán Policie ČR, obce, právnické nebo fyzické osoby. Dále může být podkladem pro zahájení řízení poznatek z vlastní činnosti správního orgánu nebo postoupení věci orgánem činným v trestním řízení.60 Řízení je zahajováno z moci úřední. Za přestupky páchané pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky lze rozhodnutím uložit zákaz činnosti (zákaz řízení motorových vozidel) a proto je nelze projednat v blokovém řízení.61 Zákaz řízení motorových vozidel může být udělen jen na vozidla, k jejichž řízení je potřeba získat řidičské oprávnění, tj. řidičský průkaz a to i bez ohledu na to, do jaké kategorie předmětné vozidlo, s nímž byl spáchán přestupek, spadá. Projednání přestupku v příkazním řízení nepřipadá v úvahu. Obvykle bývá přestupkové řízení zahájeno doručením písemného oznámení o zahájení řízení a sdělením o obvinění z přestupku, v němž je zároveň účastník řízení předvolán. Ústní jednání je obligatorní částí přestupkového řízení, bez obviněného lze přestupek projednat v souladu s ust. § 74 odst. 2 zákona o přestupcích jen tehdy, jestliže se odmítne k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.
59
§ 125e odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. KUČEROVÁ, Helena; HORZINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou: a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 2. vyd. podle právního stavu účinného k 1. 11. 2011. Praha: Leges, 2011, s. 305. 61 § 125c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. 60
33
Obecní úřad obce s rozšířenou působností oznámí zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu, na jehož základě zadrží řidičský průkaz do doby vydání pravomocného rozhodnutí. Pokud úřad rozhodl o zadržení řidičského průkazu, bez zbytečného odkladu o tom informuje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož registru řidičů je držitel řidičského oprávnění veden a postoupí mu řidičský průkaz k úschově.62 Podle § 115b odst. 2 „po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo.“ 5.3.
Dokazování
Nejrozsáhlejší a nejspecifičtější částí přestupkového řízení ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích je dokazování. Nejdůležitějším důkazním prostředkem ve věci je bezesporu důkaz veřejnou listinou (orientační vyšetření policistou) a znaleckým posudkem (odborné lékařské vyšetření), které posuzují přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v těle podezřelého z přestupku. Neprokazuje se ovlivnění alkoholickým nápojem, ale alkoholem jako samotnou látkou, který je v nich obsažen. Analyzátory dechu však zjišťují pouze orientační hodnotu, proto je nutno odečíst hodnotu 0,24 ‰ ve prospěch řidiče. Stejně tak naměřené hodnota do 0,2‰ lékařského vyšetření se považuje za neprůkaznou. Hodnota do 0,3 ‰ je pro silniční dopravu nevýznamná, řidiči se dokonce nezaznamenává 7 bodů do bodového hodnocení. Při naměřené hodnotě 0,3 - 1 ‰, bude řidič podezřelý ze spáchání přestupku pod vlivem alkoholu. Pokud je řidiči naměřena nejméně 1 ‰ alkoholu v krvi a daná věc nebude posuzována jako trestný čin dle trestního práva, bude věc posuzována jako přestupek řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost.
62
§ 118b a 118c zákona č. 361/2000 Sb.
34
U jiných návykových látek stanovuje nařízení63 limitní hodnoty, při nichž je řidič považován za ovlivněného. Stávající úprava nebere v potaz subjektivní stránku konkrétního řidiče, která může být odlišná. Díky tomu ale nemusí být vypracovávány drahé znalecké posudky z oboru psychiatrie a zároveň tím nová právní úprava ulehčuje správním orgánům dokazování. Znalecký posudek z oboru toxikologie určí, zda se jedná o podlimitní či nadlimitní hodnotu, což má dále vliv na naplnění konkrétní skutkové podstaty přestupku. Obvykle důkaz naměřené hodnoty alkoholu nebo jiné návykové látky sám o sobě nepostačí. Jako další důkazní prostředky mohou být použity důkaz svědeckou výpovědí zejména policisty64, soukromou listinou či ohledáním.65 Tím možnost dokazování není zdaleka vyčerpána.66 Správní orgán je povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch podezřelého z přestupku. Dále hodnotí důkazy dle své úvahy, přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.67 5.4.
Rozhodnutí
Nejpodstatnější částí rozhodnutí je výrok, který je hlavním „výstupem“ celého přestupkového řízení. Samotný výrok rozhodnutí ve věci přestupku je smíšené povahy, skládá se z části deklaratorní a konstitutivní. V první části výroku je vyslovena vina, že osoba podezřelá svým jednáním naplnila znaky správního deliktu, čím se dopustila přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán uvede popis skutku, z kterého vyplývá, jakého přestupku se dotyčná osoba dopustila a čím naplnila danou skutkovou podstatu, včetně času a místa, kde byl přestupek spáchán.
63
Nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Rozsudek NSS ČR, č. j. 8 As 100/2011-74. 65 § 51 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. 66 Rozsudek KS v Hradci Králové, sp. zn. 28 A 10/2014. 67 § 50 zákona č. 500/2004 Sb. 64
35
Druhá část obsahuje druh a výměru sankce. Všechny sankce přicházející v úvahu již byly výše rozebrány v kapitole s názvem „Jednotlivé přestupky“. Součástí rozhodnutí je i započítání doby od spáchání skutku, do doby uložení zákazu řízení motorových vozidel. 68 Nepostradatelnou částí rozhodnutí je také řádné odůvodnění, bez něhož by bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné. Mnoho předmětných žalob se zakládá na argumentu nedostatečného zabývání se námitkami vzešlými v řízení. Snad každé soudní rozhodnutí tento argument odůvodňuje slovy, že není povinností správního orgánu vypořádat se se všemi námitkami, postačí, když v rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní svoje závěry vzešlé z výsledku dokazování. K stejnému názoru došel i Ústavní soud: „Ústavní soud je podobně jako Evropský soud pro lidská práva přesvědčen, že tuto povinnost nelze chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno. Na druhou stranu, jestliže jsou v projednávané věci vzneseny závažné právní argumenty, je třeba, aby se s nimi soud vypořádal.“69 Další náležitostí je výrok o nákladech řízení a poučení o opravných prostředcích.
Proti
nepravomocnému
rozhodnutí
lze
podat
odvolání
70
k nadřízenému orgánu, kterým je ve věci přestupku páchaným pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky krajský úřad. Platí zákaz změny uložené sankce v neprospěch obviněného z přestupku. 71 Dále lze podat podnět k přezkoumání pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení 72 , případně podat žádost na obnovu řízení a vydání nového rozhodnutí 73 . Po vyčerpání řádného opravného prostředku může být ke krajskému soudu podána správní žaloba proti rozhodnutí správního orgánu.74 Řízení u správního soudu je jednoinstanční, proto lze jako
68
Rozsudek NSS ČR, č. j. 3 As 92/2014 – 35. 69 Nález ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 1534/08. 70 § 81 zákona č. 200/1990 Sb. A § 81 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. 71 Zásada Reformatio in peius 72 § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. 73 § 100 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. 74 § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb.
36
mimořádný opravný prostředek podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.75 5.5.
Vrácení řidičského oprávnění
Osoba může řidičský průkaz získat zpět nejdřív po uplynutí doby, na kterou byl zákaz řízení uložen. Výjimku tvoří možnost zkrácení trestu (sankce), o kterou je možnost žádat po uplynutí poloviny trestu. Ta se vztahuje na řidiče, jimž byl rozhodnutím správního či soudního orgánu uložen zákaz řízení motorových vozidel. Není povinností daného orgánu vyhovět žádosti, pachateli nevzniká nárok na vrácení řidičského průkazu v půlce výkonu trestu. Žádost o vrácení se podává u příslušného orgánu, který vydal rozhodnutí o zákazu řízení. Řidič, kterému správní orgán uložil zákaz řízení na dobu nejméně šesti měsíců, musí prokázat zdravotní způsobilost. 76 Zdravotní způsobilost posuzuje lékař na základě výsledků lékařské prohlídky a jiných odborných vyšetření, jejichž výstupem je vydání posudku o zdravotní způsobilosti.77 Řidič se zákazem delším než jeden rok musí ze zákona absolvovat odborné přezkoušení a prokázat zdravotní způsobilost. Odbornou způsobilost dokazuje řidič složením zkoušky, kterou skládá v autoškole pod dohledem zkušebního komisaře, jenž zkoušku zhodnotí stupněm „prospěl“ nebo „neprospěl“.78 Jedním z podkladů pro posudek o zdravotní způsobilosti je odborné dopravně psychologické vyšetření řidičů (psychotesty), kterému se povinně podrobuje žadatel o vrácení řidičského oprávnění. Psychotesty provádí akreditovaný dopravní psycholog podnikající dle živnostenského zákona, tzn. nezávislá soukromá osoba. Zájemci stačí zaplatit v celku symbolickou částku obvykle
75 § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. 76 § 102 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. 77 § 84 zákona č. 361/2000 Sb. 78 § 39 zákona č. 247/2000 Sb.
37
kolem 1500 Kč79 a bez sebe menších problému získá písemně vyšetření. Nutno tedy poznamenat, že daný prostředek popírá účel efektivního vymáhání ukládaných sankcí a prevence ochrany bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. V sousední Spolkové republice Německo psychotesty představují velké síto, kterým projde jen menší část zájemců. Žadatelé o vrácení řidičského oprávnění, které pozbyli v důsledku protiprávního jednání páchaným pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, získají pozitivní posudek jen v hrstce případů. Toho také v minulosti hojně využívali němečtí řidiči s odňatým řidičským oprávněním a žádali o jeho vrácení hlavně na západě naší republiky. V Německu vydává posudek speciální psycholog, který je státním zaměstnancem se stálým fixním platem.80 Osobně se více ztotožňuji s německým systémem z několika důvodů. Pečlivější a spolehlivější psychologické vyšetření žadatele o vrácení řidičského průkazu je jedním z možných prostředků pro efektivní vymáhání práva, které stávající právní úprava nabízí. Díky tomu vyvstává otázka, jak motivovat tuzemské dopravní psychology k odpovědné činnosti. Odpověď lze opět nalézt v Německu. Zastávám názor, zda by nebylo vhodné převést vydávání psychologických posudků do veřejné sféry, zřídit na krajské úrovni81 akreditované psychology, kteří jakožto státní zaměstnanci ohodnoceni dostatečně honorovaným fixním platem vykonávají svou činnost v souladu s veřejným zájmem. Navrhuji proto zrušit akreditaci soukromým psychologům, jež jsou motivováni finančním ziskem z počtu provedených pozitivních psychotestů.
79
Viz např. BOHÁČOVÁ, Veronika. Psychotesty pro řidiče, dopravně psychologické vyšetření, akreditovaný dopravní psycholog [online]. dopravni-psycholog-ricany.cz [cit. 12. 3. 2015]. 80 Informace získány na konzultaci s odborem dopravy a silničního hospodářství města Valašské Klobouky. 81 Krajskou úroveň navrhuji z toho důvodu, že ji shledávám za dostatečně přístupnou pro jednotlivce, zatímco obecní by byla nevhodná z pohledu plynoucí nepřiměřené finanční zátěže.
38
6. De lege ferenda V roce 2014 bylo podle statistik evidováno 4 637 dopravních nehod spáchaných pod vlivem alkoholu, tj. 6% z celkového počtu nehod, přičemž bylo usmrceno 63 osob, tj. 10,05 % z celkového počtu usmrcených. Přítomnost jiných návykových látek byla zjištěna u 260 případů, z toho 6 osob zemřelo při dopravní nehodě.82 Při porovnání nehodovosti dojdeme k závěru, že rok od roku je nižší v případě alkoholu, zatímco počet nehod zaviněných pod vlivem jiných návykových látek stále více stoupá.83 Nicméně uvedená čísla jsou stále vysoká, a proto by měly být přijímány a měněny nové právní nástroje, které budou tyto statistiky do budoucna pozitivně ovlivňovat. 6.1.
Úvahy nad snížením věkové hranice správní odpovědnosti
Stále ještě lze sledovat ještě celkem aktuální diskuzi o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 let na 14 let. Osobně se s danou diskuzí neztotožňuji z jednoho hlavního důvodu. Systém ukládaných sankcí dle norem trestního práva nabízí široké spektrum prostředků, ze kterých lze při ukládání konkrétního trestu vybírat. Některá opatření mohou být také uložena i osobě mladší 15 let. Uložení nejvhodnějšího opatření v konkrétním případě může vést k úspěšnějšímu potrestání osoby a tak k její nápravě proti páchání další protiprávní činnosti. Proto se spíše přikláním k zachování stávající hranice trestní odpovědnosti. Méně časté je téma o snížení dolní hranice správní odpovědnosti společně s trestní odpovědností, případně jen samostatně. Dále zda plošně snížit hranici správní odpovědnosti, nebo jen případně u vybraných správních deliktů. Argumenty pro zachování stávající hranice 15 let jsou stejné jako pro hranici trestní odpovědnosti, zejména klesající kriminalita osob mladších 15 let 84 ,
82 Statistika nehodovosti. Policie.cz [online]. Policie ČR, © 2015 [cit. 20. 2. 2015]. 83 Statistika nehodovosti, © 2015, op. cit. 84 SVATOŠ, Roman. Vývoj kriminality mládeže v České republice. Prevencekriminality.cz [online]. MK ČR E 6618, 2/2013, s. 139 - 154 [cit. 15. 3. 2015].
39
ustálenost právní úpravy, provázanost právních odvětví. 85 Neméně důležitá je skutečnost, zda osoba mladší 15 let je natolik rozumově vyspělá, že je schopná plně posoudit následky svého chování. Posunutí stávající hranice odpovědnosti by mělo za následek častější znalecké posuzování rozumové a mravní vyspělosti dítěte než je tomu nyní. Osobně zastávám názor pro snížení věkové hranice u vybraných správních deliktů, zejména přestupků. Osoby mladší 15 let neodpovídají za spáchaný přestupek, neexistuje tedy účinný právní prostředek, jak preventivně působit na jedince. Snížení věkové hranice by vedlo k včasnějšímu odhalení páchání deliktní činnosti, což by mohlo více zefektivnit nápravu pachatele. Předmětné přestupky páchané pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky se jeví být dobrými kandidáty. Jako příklad lze uvést cyklistu, který ze zákona je oprávněn řídit kolo již ve věku nižším než 15 let. Zároveň je nutné poukázat na skutečnosti, že se snižuje věk prvních zkušeností osob s alkoholem nebo jinými návykovými látkami a také stále rychlejší dospívání osob mladších 15 let a mladistvých, kteří si uvědomují, čeho se svým jednáním dopouštějí. Stále rostoucí kriminalita osob mladších 15 let je bezesporu spojena také s vědomím o vlastní beztrestnosti. Ministerstvo dopravy ČR a BESIP považují ochranu dětí při silničním provozu jako jednu z priorit, proto pravidelně vytváří nespočet zejména vzdělávacích programů a výukových materiálů.86 Už děti v předškolním věku jsou vychovávány, jak se chovat v silničním provozu. Také žáci základních škol absolvují
dopravní
výchovu,
jejímž
cílem
je
připravit
jedince
jako
potencionálního účastníka silničního provozu. Tato teoretická i praktická výuka si
85 BALHAROVÁ, Markéta. Trestní odpovědnost mladistvých [online]. Brno, 2011 [cit. 15. 3. 2015]. 86 Od roku 2013 je na prvním a druhém stupni základních škol zavedena povinná výuka dopravní výchovy skrze vzdělávací programy. Značně rozšířený je také Ministerstvem dopravy ČR vydaný Tematický plán dopravní výchovy pro žáky 4. tříd základních škol.
40
dává za cíl nejen zvýšit žákovu bezpečnost při silničním provozu, ale zároveň zajistit, aby sám neohrožoval nebo neomezoval ostatní účastníky v silničním provozu. Jako další argument pro snížení věkové hranice odpovědnosti lze v neposlední řadě zmínit snahu o dřívější odhalení páchání deliktní činnosti, což by mohlo vést k nápravě pachatele a zabránění pozdějšímu páchání závaznějších činů. Pachatel mladší 15 let by mohl být sankcionován formou opatření. Snížení stávající hranice je bezesporu velmi citlivé téma. Jsem však toho přesvědčení, že stávající úprava je zásadně benevolentní. Nástrojem, který by dle mého mínění mohl zákonodárce zvážit k přijetí, je zákonná povinnost správního orgánu informovat zákonného zástupce o spáchání přestupku osobou mladší 15 let, případně stanovit povinnost daný přestupek projednat.87 Dalším vhodným, i když krajním prostředkem se dle mého názoru jeví snižování až odebírání sociálních dávek, které zákonný zástupce získává od státu, a tak působit prostřednictvím zákonného zástupce a vyššího nátlaku na výchovu dítěte.88 Tlak na výchovu dítěte skrze dospělou osobu je více než žádaným, jelikož mnoho přestupků páchají mladší 15 let skrze popud vlastních zákonných zástupců. 6.2.
Prekluze přestupků
Řidiči se v praxi rádi vyhýbají následkům, které plynou z nedodržování zákonem stanovených povinností, proto společnost tlačí na správní orgány, aby efektivně ukládaly a vymáhaly ukládané sankce. K tomu zákonodárce vytváří nepřeberné množství prostředků. Jedná se zejména o zpřísnění ukládaných trestů při recidivě, případně zakotvení institutu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla.
87
Česká úprava může inspiraci najít v zákone Slovenskej národnej rady o priestupkoch. Tato myšlenka již byla navrhována poslanci Národné rady Slovenskej republiky ve formě novely zákona o priestupkoch. Viz Maloletí majú prísť o beztrestnosť za priestupky: Rodičom siahnu na dávky. Cas.sk [online]. Azet.sk, a.s., publikováno 5. 9. 2011 [cit. 20. 3. 2015]. 88
41
Dalším takovýmto prostředkem je dlouhou dobu zvažované prodloužení prekluzivní lhůty. V praxi je tato lhůta často označována chybně jako promlčecí,89 i když je z povahy lhůty evidentní, že se jedná o prekluzi.90 Dle § 20 zákona o přestupcích „Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Do běhu lhůty se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení.“ Už nějakou dobu jsou stále aktuální pokusy o prodloužení prekluzivní lhůty přestupku, avšak zatím probíhají neúspěšně. Stávající lhůta způsobuje značné problémy, jelikož mnoho pachatelů přestupku není za své jednání odsouzeno a tak zaniká jejich odpovědnost. Největší problém nastává ve větších městech, kde přestupky nestíhají být pro velké množství projednány. Lhůta na projednání přestupku je reálně velmi krátká. Tento stav způsobují dvě skutečnosti. První spočívá v nedostatečné kapacitě správních orgánů, které všechny přestupky pro svou zahlcenost nestíhají projednávat. Vyvstává tak otázka, zda nevytvořit více úředních míst, které by si agendu mezi sebe rozdělily, či administrativně a právně nezjednodušit stávající projednávání přestupků. Zastávám na věc ten názor, že druhá možnost je o mnoho realizovatelnější a praktičtější než první. Druhá skutečnost je způsobena ze strany podezřelého z přestupku, který se snaží konkrétní řízení co nejdéle protahovat pomocí procesních postupů a vyhnout se vydání rozhodnutí. Obě zmíněné skutečnosti vedou pachatele přestupků ke konání stále více častějším průtahům v řízení, což přispívá k pocitu vlastní beztrestnosti a snížení všeobecné prevence při ochraně bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Dle stávající úpravy § 58 odst. 2 zákona o přestupcích orgány Policie ČR a další orgány mají povinnosti činit nezbytná šetření k zjištění podezřelé osoby a
89
Rozsudek NSS ČR, č. j. 9 As 81/2008 – 56.
90
Rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2012, č. j. 9 As 114/2011 ‐ 60.
42
k zajištění důkazních prostředků pro pozdější přestupkové řízení. O tom sepíší úřední záznam přikládaný k oznámení, které realizují nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozví. Dále následuje v souladu s § 67 předmětného zákona povinnost správního orgánu zahájit přestupkové řízení ve věci bezodkladně, nejpozději do 60 dnů od obdržení oznámení. Tyto lhůty však nejsou propadné, ale pořádkové, proto může být příslušná lhůta i delší. Náležitostí přestupkového řízení je také ústní projednání, na nějž je podezřelý písemně předvolán nejméně pět dnů předem. 91 Nemluvě o lhůtě k vyzvednutí, která dle správního řádu náleží podezřelému. Všechny tyto lhůty a mnohé další mohou řízení prodloužit i do doby, kdy přestupek už ze zákona nelze projednat.92 Výše navrhované prodloužení prekluzivní lhůty však problém nevyřeší, jen ho odsune „na později“. Delší doba na projednání přestupku by dávala správním orgánům pocit, že mohou projednání předmětného přestupku řešit později a s postupným prodlužováním řízení tak dojde i ze strany podezřelého k prekluzi. Dalším problémem je nemožnost správního orgánu shromáždit včas podklady pro správní řízení. Tento problém však není způsoben jen samotným správním orgánem, který je příslušný k projednání konkrétního přestupku, ale také ne příliš včasnou spoluprací zapojených subjektů. Také neschopnost potrestat podezřelého z přestupku bezprostředně po spáchání, snižuje efekt sankce, kterým se snaží právo dosáhnout zabránění další protiprávní činnosti osoby. Velmi zajímavá je poslední navrhovaná novela přestupkového zákona93, která by podle mého názoru danou situaci mohla lépe vyřešit. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti navrhuje doplnit § 20 o odst. 3: „Běh lhůty podle odstavce 1 se přerušuje zahájením řízení o přestupku nebo vydáním rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným; přerušením 91
§ 59 zákona č. 500/2004 Sb. Rozsudek KS v Hradci Králové, č. j. 28 A 10/2014 – 35. 93 Která byla již dříve navrhována v omezenějším rozsahu zejména Poslaneckou sněmovnouSněmovní tisk 1107/0, část č. 1/4 Novela zákona o přestupcích. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. 2013 [cit. 20. 3. 2015]. 92
43
běhu promlčecí lhůty začíná běh nové lhůty.“94 To znamená, že nově by mohl zákon stavit lhůtu v okamžiku zahájení řízení ve věci a zároveň umožňuje vést další řízení o vině v dané věci do roka od vydání rozhodnutí, což usnadňuje i řízení před správními soudy, aniž by mezitím neuběhla prekluzivní lhůta a podezřelý by zůstal nepotrestaný. Zahájí-li správní orgán řízení do jednoho roku od spáchání, začíná běžet nová roční lhůta. Navrhovanou novelou tak může dojít k prodloužení prekluzivní lhůty v obvyklých případech až na dva roky, ve výjimečných případech se může jednat i o dobu delší. Jsem toho názoru, že daná změna situaci s řešením přestupků jistě zlepší, ale včasné řešení přestupku je pro budoucí výchovu pachatele mnohem účinnější než potrestání až po několika měsících. 6.3.
Zákaz řízení a jeho efektivnost
Jak již bylo zmíněno, pachatel přestupku v souvislosti s vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky je potrestán uložením peněžité pokuty, ziskem 7 bodů do bodového hodnocení a zákazem řízení motorových vozidel na určitou dobu. Podobné sankce ukládá i soudní orgán ve věci trestných činů, a to zákaz řízení motorového vozidla. Největší zátěž pro osobu jistě představuje zákaz řízení motorových vozidel, který je značnou překážkou pro potřeby osobní přepravy či mnohá zaměstnání. Většina řidičů se tak ze své chyby poučí a do budoucna se snaží vyvarovat jízdě pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Druhá skupina však opakovaně páchá přestupky a nic jim v další jízdě nebrání. Velký problém nadále v praxi představují řidiči páchající přestupky, za které jsou jim stále dokola ukládány zákazy řízení. 95 Někteří dokonce zákaz uložený správním orgánem nebo soudem ignorují a řídí vozidlo i v době vyslovení
94 65/14 Novela zákona o přestupcích. Komora.cz [online]. Praha: Hospodářská komora ČR, © 2013 [cit. 20. 3. 2015]. 95 HERZÁN, René. Řidiči se zákazem řízení jezdí i na Náchodsku. Nachodske.info [online]. Náchodské.info, © 2011 [cit. 20. 3. 2015].
44
zákazu řízení.96 Jako odstrašující příklad je dobré připomenout řidiče s jedenácti zákazy řízení. 97 Tyto případy pak nutí k zamyšlení, zda jsou ukládané tresty dostatečně autoritativní a efektivní. Na porušení zákazu se obvykle přijde až v momentě, kdy dotyčný spáchá svým jednáním jiný protiprávní čin, většinou dopravní přestupek.98 Nejčastějšími pachateli jsou bohatí a mladí řidiči, pro které zákaz řízení není mnohdy efektivním právním nástrojem.99 Problémy v nynější praxi lze rozdělit do několika bodů. Za prvé v případě naměřené hranice nejméně jedné promile alkoholu se věc předá státnímu zástupci. Dále také může být i při nižší naměřené hodnotě naplněna skutková podstata přečinu dle § 274 ohrožení pod vlivem návykové látky, pokud se prokáže, že schopnost řídit vozidlo byla snížena v rozsahu, v jakém předpokládá trestní zákoník. 100 Poté záleží na osobním posouzení příslušného státního zástupce, zda se konkrétní případ bude posuzovat jako přestupek či trestný čin. Jako zajímavý příklad rozdílné praxe lze uvést usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014. Krajský soud usnesením zrušil rozhodnutí okresního soudu ve věci přečinu dle § 274 ohrožení pod vlivem návykové látky a věc postoupil k projednání správnímu orgánu jako přestupek. Nejvyšší soud však usnesení rozhodnutím zrušil s odůvodněním, že … „dovozování skutkového závěru odvolacího soudu, že byl sice ve stavu podnapilosti, avšak v době jízdy nedosáhla hladina alkoholu v krvi ani na 0,8 promile, ani na vyšší hladinu – 1.00 promile se jeví NSS jako zcela nepřípadné. …lze konstatovat, že vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu
96
MAREK, Lukáš. Kouřil marihuanu, neměl řidičák, vzal cizí auto a pak srazil dvě ženy. Budejovice.IDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. 97 Mladíka, který pod vlivem drog zabil policistku, poslal soud do vazby. PRAHA.IDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. 98 Rozsudek KS v Plzni, sp. zn. 17 A 47/2014. 99 Informace získána na konzultaci s plk. Ing. Jindřichem Rybkou BA. 100 Usnesení ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 2632/10.
45
důkazů, jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle též výsledek dechové zkoušky … Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům.“ 101 Nelze jinak, než souhlasit s úsudkem NSS a posoudit dané jednání jako trestný čin a ne přestupek. Za druhé stejný problém shledávám u recidivy ve věcech jiných návykových látek. Metodika v praxi se jeví v dané věci jako velmi různorodá, neustálená, dokonce lze najít rozdíly i mezi jednotlivými městy či městskými částmi. 102 Řízení pod vlivem jiných návykových látek bylo vždy záležitostí minoritní, která se ale poslední dobou značně narůstá. Jsem toho názoru, že dříve zjištěný nízký počet řidičů řídících pod vlivem jiné návykové látky byl také způsobený nedostatkem DrugWipe testů, které policisté neměli až tolik k dispozici, aby jimi pak prokázali přítomnosti látky v těle. Velká změna v praxi nastala poté, když řidič nedávno pod vlivem návykové látky srazil policistku, která na následky nehody zemřela.103 Od té doby jsou jiné návykové látky častěji projednávány soudem jako trestné činy.104 S touto změnou se osobně ztotožňuji.105 Za třetí, řidič páchá přestupek opakovaně a nic mu nebrání řídit vozidlo dokonce ještě v době uloženého zákazu řízení. Krajský soud v Hradci Králové se v této věci vyjádřil následovně: „Ochrana společnosti před takovým neukázněným řidičem, který dokonce i v době, kdy měl ještě trvat jeho předchozí trest (od výkonu zbytku bylo upuštěno) za stejný přestupek, se naprosto ignorantsky chová k právnímu řádu a porušuje jím chráněné zájmy. … Ne třikrát a dost, ale dvakrát a
101
Usnesení NSS ČR, sp. zn. 6 Tdo 1430/2014. Viz k tomu I. ÚS 2632/10 ze dne 5. 4. 2011 a Usnesení ÚS ze dne 3. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 454/98. 103 Mladíka, který pod vlivem drog zabil policistku, poslal soud do vazby. PRAHA.IDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. 104 Usnesení NS ČR, sp. zn. 3 Tdo 1654/2014. 105 Avšak stále není stoprocentně výchovná. Např. KOZUMPLÍKOVÁ, Monika. Jel bez řidičáku, bez pojištění a pod vlivem drog. Policie.cz [online]. Policie ČR, © 2015 [cit. 30. 3. 2015]. 102
46
dost. … Z tohoto důvodu zde již ani nebylo na místě brát v úvahu takové okolnosti, jako že nikomu nebylo způsobeno zranění, odvozovat sankci od výše alkoholu v krvi, zdravotního stavu žalobce, brát v úvahu míru vnímání žalobce atd.“ 106 S tímto přístupem se také ztotožňuji, navíc se přikláním k dalšímu zvyšování sankcí při dalším protiprávním jednáním ve věci stejného přestupku. Z výše uvedených příkladů a pravidelně zveřejňovaných statistik dopravních nehodovosti lze vyvodit, že situace v silniční dopravě může být díky nebezpečnému řidiči vážně ohrožena. Hlavním cílem sankcionování ve věci páchání předmětných přestupků není získat finance do veřejných rozpočtů, ale eliminovat řidiče ohrožujících bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Tito řidiči totiž nejsou sankcí řádně zastrašeni a pokračují v páchání další protiprávní činnosti, proto dále dochází k agresivnímu porušování zásadních ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, případně škodách na majetku a zdraví osob.107 Z tohoto důvodu shledávám stávající právní úpravu nedostatečnou především z pohledu budoucí eliminace už trestaných řidičů. V praxi se jedná o tak závažná porušení právních předpisů, která by měla být dle mého názoru přísněji postihována, než je tomu doposud. Domnívám se, že stávající cíl právní úpravy není zcela naplněn, zmiňovaným řidičům by mělo být doslova znemožněno páchat další protiprávní činnost. Sankcionování pachatele přestupku řeší prakticky pouze následek, neřeší však jeho agresi. Jedním z hlavních cílů dopravy celkově je zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu, jež má nadále velké mezery jak v právní úpravě, tak v praxi. Je jisté, že stávající situace nerespektování právní úpravy a rozhodnutí orgánů řidiči si zaslouží změnu.
106
Rozsudek KS v Hradci Králové, sp. zn. 51 A 14/2013. BUREŠ, Vítězslav; MEIXNER, Jiří. Zdrogovaná žena přejela řidiči nohu a ujela. Pak se prala s policisty. Praha.idnes.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. 107
47
Nejzásadnější problém však vidím v možnosti upuštění výkonu trestu (sankce) a vrácení řidičského průkazu po polovině výkonu sankce. Jsem si jistá, že pachatelé tuto možnost rádi vítají. Přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu v silniční dopravě, zejména páchané pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, patří mezi ty nejnebezpečnější vůbec. Auto v rukou nenapravitelného řidiče je tak více potencionálním nástrojem původce vzniku škod na majetku, zdraví či životě. Daný právní institut dle mého názoru postrádá smysl účinného trestání a měl by být z právní úpravy předmětných přestupků vypuštěn. V praxi je stále patrnější snaha důsledněji postihovat řidiče a zrušení možnosti vrátit řidičský průkaz se jeví jako vhodný první krok. Dále, jak již bylo výše nastíněno, se přikláním k stanovení novému systému sankcí. Pokud pachatel spáchá přestupek prvně, nevidím důvod, proč by se daná věc nemohla projednat správním orgánem jako přestupek. Zvlášť závažné, výjimečné případy by mohly být posouzeny jako trestný čin dle trestních předpisů. Také se přikláním k tomu, aby druhé protiprávní jednání ve věci bylo posuzováno jako přestupek. Třetí a všechny další „prohřešky“ by spadaly pod normy trestního práva, jelikož je už více než patrné, že se pachatel nepoučil a předchozí sankcionování
nebylo
plně
efektivní.
Navrhovaná
úprava
také
počítá
s podmíněným trestem, který by se při nerespektování přeměnil v nepodmíněný. Nabízí se také další možnost sankcionování, a to zabavení vozidla a jeho následný prodej v aukci, i když pachatel není jeho majitelem. Tato sankce má tu výhodu, že na rozdíl od běžné pokuty jde o částku vysokou, představující jistou újmu pachateli konkrétního činu a nutí ho k zamyšlení nad změnou chování jako účastníka provozu na pozemních komunikacích. Jako další zajímavost praktického problému vyvstávajícího z právní úpravy lze uvést řidiče tramvaje. K činnosti řízení tramvaje ze zákona opravňuje průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla, řidič není tedy povinen získat řidičské oprávnění pro konkrétní skupinu, jak by se mohlo na první pohled zdát.
48
Pokud bude zjištěno, že se řidič tramvaje dopustil přestupku pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, bude mu zadržen průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla, nikoliv řidičský průkaz, což pomíjí účinek pokutování. Pachatel totiž stále může řídit jiná vozidla městské hromadné dopravy, zejména autobus či trolejbus, jakožto držitel řidičského oprávnění skupiny D. 6.4.
Odpovědnost cyklistů
Dle statistik 108 bylo nejvíce nehod v roce 2014 zaviněných právě cyklisty pod vlivem alkoholu. Tento počet je pravděpodobně způsoben neznalostí široké veřejnosti, která se mylně domnívá, že za přestupek řízení pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky odpovídá pouze řidič motorového vozidla, nikoliv však nemotorového. Právní úprava zejména zákon o silničním provozu i praxe jsou však odlišného mínění. Cyklista odpovídá za stejné přestupky a také je povinen se na výzvu policisty podrobit dechové zkoušce, případně lékařskému vyšetření, stejně jako řidič motorového vozidla. Cyklistovi nemůže být udělen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Specifickou výjimku představuje řízení jízdního kola k výkonu povolání.109 Řidiči je v takovém případě uložena nejen pokuta, ale také zákaz řízení jízdního kola jen pro účely výkonu povolání. Tito řidiči jsou častěji trestáni dle trestních norem než běžní cyklisti, kteří při stejně vysoké naměřené hodnotě odpovídají za přestupek řízení ve stavu vylučujícím způsobilost. Typickým příkladem je cyklista, který se v horkých letních dnech se v průběhu výletu na jízdním kole zastaví na jedno či dvě piva, aby doplnil pitný režim. V důsledku požití alkoholu a vysokých teplot cyklista reaguje zpomaleně, nezvládne řízení kola a způsobí dopravní nehodu a škodu. V případě pozitivního zjištění alkoholu či jiné návykové látky hrozí cyklistovi stíhání za přestupek,
108 Statistika nehodovosti. Policie.cz [online]. Policie ČR, © 2015 [cit. 20. 2. 2015]. 109 Např. messenger či vozka.
49
v závažnějších případech pak stíhání za trestný čin podle § 274 ohrožení pod vlivem návykové látky. Další věc, kterou si cyklisté v plném důsledku neuvědomují, je plnění náhrad škod. Škoda způsobená motorovým vozidlem je kryta zákonem, který povinně stanovuje pojištění odpovědnosti, tedy pojišťovna v plném či ujednaném rozsahu hradí vzniklé škody. Zpětně může pojišťovna toto plnění vymáhat u soudu.110 Škoda vzniklá jízdou na cyklistickém kole není kryta výše zmíněným pojištěním. Cyklista nemá ze zákona povinnost uzavírat pojištění odpovědnosti za škodu, jen z vlastní iniciativy může uzavřít různá pojištění 111 , která kryjí způsobené škody. Nutno ale také připomenout, že mnoho zmíněných smluv v souladu se zákonem obsahuje v pojistných podmínkách ustanovení o neposkytnutí plnění v případě způsobení dopravní nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Ve zprávách se před několika měsíci objevila informace 112 v souvislosti s chystanou
novelou,
která
má
výrazně
omezit
odpovědnost
cyklisty.
Odpovědným má být pouze cyklista pod vlivem alkoholu, který je účastníkem dopravní nehody. V této souvislosti vyvstává otázka, proč zavádět neodpovědnost za přestupek pouze v souvislosti s alkoholem a ne společně s jinými návykovými látkami. Nejsem si jista, zda je rozdíl mezi cyklistou, který „ohrožuje sám sebe“ pod vlivem alkoholu nebo cyklistou pod vlivem jiných návykových látek v stejné situaci. Jsem toho smýšlení, že mezi přestupkem pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky by v této věci neměly být v právní úpravě činěny rozdíly. Navrhovanou změnu právní úpravy shledávám celkově za protiprávní a podporující velmi nebezpečnou činnost. Jak již bylo výše několikrát zmíněno, důležitým cílem provozu na pozemních komunikacích je efektivně eliminovat
110
§ 2861 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Například cyklopojištění, pojištění odpovědnosti za škody způsobené v občanském životě atd. 112 Cyklisté by měli být za alkohol zodpovědní jen u nehody, navrhuje Škromach. Domaci.ihned.cz [online]. Economia, a.s., © 1996-2015 [cit. 23. 2. 2015]. 111
50
potencionální narušitele bezpečnosti a plynulosti provozu. Cyklisté jsou nejčastějšími viníky dopravních nehod, podporovat je v jednání, které je v rozporu se zákonem, snižuje cíl bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a vytváří opak efektivního vymáhání trestu pachatele. Naopak jsem toho mínění, zda nevyvstává otázka zavedení přísnějšího systému sankcionování. Stávající právní úprava nenabízí žádný pořádně účinný prostředek, který by řidiče odrazoval od páchání protiprávního jednání. Rovněž z toho důvodu je statistika pachatelů cyklistů ve vysokých číslech. Sankcionování by však nemělo přesáhnout určitou mez, tak jak se tomu stalo v sousední Spolkové republice Německo. Cyklista nadýchal 1,7 ‰, za což dostal pokutu 500 Euro. Celou záležitost ignoroval, načež mu byl rozhodnutím uložen zákaz řízení všech dopravních prostředků, k jejichž řízení je nutno získat oprávnění, po dobu 15 let.113
113
Drakonische strafe für hamburger studenten 15 Jahre Fahrrad-Verbot! Mopo.de [online]. Hamburger Morgenpost, © 2015, publikováno 28. 11. 2009 [cit. 20. 3. 2015].
51
7. Závěr Cílem této práce bylo provést rozbor jednotlivých přestupků a hlavně upozornit na kritická místa stávající úpravy, která v praxi činí problémy. Domnívám se, že jsem oba stanovené cíle práce naplnila za pomoci článků z elektronických pramenů, které odrážejí realitu právní úpravy v praxi, dále na základě soudních rozhodnutí a jiných hlavně odborných pramenů. Největší změna v sankcionování ve věcech jiných návykových látek nastala od května 2014, kdy už několikrát trestaný velmi mladý řidič srazil policistku. Tento převrat v dosavadním mírném systému sankcionování se mi bohužel nepodařilo plně dle mých představ do práce začlenit, jelikož se jedná o záležitost aktuální a relativně čerstvou, během níž ještě orgány činné v trestním řízení nestihly v konkrétních věcech plně rozhodnout. Nemluvě o přestupku, který se před soudní orgány dostane až po velmi dlouhé době od samotného spáchání. Proto do budoucna by bylo vhodné dále práci v tomto směru rozvíjet a zapracovat změny od poloviny roku 2014 zejména ve věcech jiných návykových látek. Také by nebylo od věci zohlednit chystanou úpravu nového zákona o odpovědnosti za přestupky, který by měl nahradit stávající zákon o přestupcích. Nejsem zastáncem radikálních změn v stávajícím právním systému, zejména v plně funkčním. Po nahlédnutí do problematiky se musím přiklonit k názoru, že stávající systém přestupků a přestupkového řízení v rozsahu této práce funguje velmi dobře, což dokazuje po několik let nezměněná právní úprava (převzatá z přestupkového zákona) i ustálená judikatura ve věci alkoholu. Zásah zákonodárce ve formě novely vyžaduje pouze systém sankcí, který by měl být stanoven přísněji, dále prodloužení stávající prekluzivní doby přestupků a určitě také odpovědnější provádění dopravně psychologických vyšetření. Takováto právní úprava jistě zvýší bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.
52
Vyvstává však otázka, zda se jednou podaří vymýtit či minimalizovat páchání přestupků v souvislosti s alkoholem nebo jinými návykovými látkami. Jsem toho mínění, že se bude jednat vždy o problém aktuální a živý. Toto tvrzení lze opřít o zmiňovanou judikaturu a články staré i několik let, které odrážejí stejný stav jako je nyní. Také zákonodárce není schopen přijímáním novel úspěšně vyřešit téma přestupků již mnoho let, úprava je stále nedostatečná. Některé novelizace účelu ochrany bezpečnosti a plynulosti silničního provozu prospěly (nařízení vlády stanovující limitní hodnoty jiných návykových látek), jiné napáchaly více škody (krátká doba na projednání přestupku). Mnohdy totiž nejde o naplnění účelu zákona, nýbrž o naplnění jiných zájmů. Obecně se také ukázalo, že efektivním a důsledným výkonem veřejné správy by se preventivně dalo předejít uniku před dodržováním právních pravidel a mezerám ve správním trestání v případech konkrétních jednání. Jak již bylo zmíněno, práce si nedává za cíl vytipované problematické otázky vyřešit, nýbrž se nad nimi zamyslet a doplnit je o můj vlastní názor, který zajisté není jediným možným úhlem pohledu na věc a hlavně není jediným správným řešením.
53
8. Seznam použitých pramenů PRIMÁRNÍ PRAMENY •
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2015].
•
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2015].
•
Zákon č. 372/1990 Zb., o priestupkoch. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 3. 2015].
•
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2015].
•
Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2015].
•
zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2015].
•
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2015].
•
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2015].
•
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2015].
•
Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými
54
výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2015]. •
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2015].
•
Zákon č. 273/2008 o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2015].
•
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2015].
•
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].
•
Důvodová zpráva k zákonu č. 133/2011 Sb., změna zákona o silničním provozu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2015].
•
Usnesení vlády č. 162 ze dne 20. února 2002. Vláda ČR [online]. Vláda ČR, © 20092012
[cit.
17.
2.
2015].
Dostupný
z:
http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/00160D65B69EDE77C12571B 60070B61A •
Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2015].
SEKUNDÁRNÍ PRAMENY: •
BENEDIKT, Vangeli. Zákon o Policii České republiky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. 458 s. ISBN 978-80-7400-142-0.
•
BOHADLO, David, Lukáš POTĚŠIL a Jan POTMĚŠIL. Správní trestání z hlediska
55
praxe a judikatury. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xiv, 206 s. ISBN 9788074004131. •
BUŠTA, Pavel; KNĚŽÍNEK, Jan; SEIDL Antonín. Zákon o silničním provozu s komentářem. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Lenka Buštová - Venice Music Production, 2011. 284 s. ISBN 978-80-904270-2-0.
•
HIRT, Miroslav a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání. Nakladatelství Masarykova univerzita, 2011. 52 s. ISBN 978-80-210- 5477-6
•
HIRT, Miroslav. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 151 s. ISBN 9788024743080.
•
JEMELKA, Luboš; VETEŠNÍK, Pavel. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011. 555 s. ISBN 978- 807400-355-4.
•
JEMELKA, Luboš. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení: komentář. Vyd. 2. V Praze: C.H.Beck, 2013, xxii, 610 s. ISBN 9788074005015
•
KOČÍ, Roman a Helena KUČEROVÁ. Silniční právo. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 413 s. ISBN 9788087212103.
•
KOVALČÍKOVÁ, Daniela; ŠTANDERA, Jan. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011. 438 s. ISBN 978-80-7400-418-6.
•
KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2006. 432 s. ISBN 80-7201- 613-X.
•
KUČEROVÁ, Helena. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Leges, 2011. 720 s. ISBN 97880-87576-01-4.
•
KUČEROVÁ, Helena; HORZINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou: a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 2. vyd.
56
podle právního stavu účinného k 1. 11. 2011. Praha: Leges, 2011, 480 s. ISBN 9788087212943. •
LEITNER, Milan; VRANÁ, Jana. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a přepisy prováděcí a souvisící, s komentářem. 4. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2012. 608 s. ISBN 978-80-7201-867-3.
•
MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008. 202 s. ISBN 978-80-7179-806-4.
•
PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xxvi, 420 s. ISBN 9788074004568.
•
PRŮCHA, Petr. K pojetí správněprávní odpovědnosti a správního trestání. Správní právo. 2014, roč. XLVII, č. 1-2. ISSN 0139-6005.
•
PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 9788072392810.
•
SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 3., aktualiz. a upr. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 497 s. ISBN 9788074780028.
•
VETEŠNÍK, Pavel a Luboš JEMELKA. Ochrana před škodlivými vlivy tabáku, alkoholu a návykových látek: komentář. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2011, xvi, 332 s. ISBN 9788074003998.
SOUDNÍ ROZHODNUTÍ •
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 19. 10. 2004. Falk vs. Netherlands č. 66273/01.
0.
HUDOC
[online].
[cit.
23.
3.
2015].
Dostupné
z:
http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-67305#{"itemid":["00167305"]} •
Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 454/98. Nalus.usoud.cz [online]. AutoCont CZ, a.s., © 2006 [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z:
57
http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-454-98 •
Nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08. Nalus.usoud.cz [online]. AutoCont CZ, a.s., © 2006 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1534-08_1
•
Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2632/10. Nalus.usoud.cz [online]. AutoCont CZ, a.s., © 2006 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2632-10_1
•
Nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09, [183/2011 USn.] Nalus.usoud.cz [online]. AutoCont CZ, a.s., © 2006 [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-14-09_1
•
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2863/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].
•
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1654/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].
•
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 9 As 81/2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].
•
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 9 As 120/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 3. 2015].
•
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 8 As 100/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].
•
Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1430/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].
•
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 7/2014 – 21. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2014/0007_3As__1400021_20141217
58
142528_prevedeno.pdf •
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 3 As 92/2014. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 21. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2014/0092_3As__1400032_20150219 094628_prevedeno.pdf
•
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 6 As 276/2014. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2014/0276_6As__1400061_20150317 120957_prevedeno.pdf
•
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 22 A 83/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 29. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2013/008322A___1300059_2014122 9095857_prevedeno.pdf
•
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 51 A 14/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2013/51A_14_2013_36_2015010609 4850_prevedeno.pdf
•
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 28 A 10/2014. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 29. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2014/28A_10_2014_35_2014122309 0140_prevedeno.pdf
•
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2014, sp. zn. 17 A 47/2014. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 29. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2014/17_A_47_20141215152822.201 4_rozsudek_anonymizovany_prevedeno.pdf
ZBÝVAJÍCÍ ZDROJE
59
•
65/14 Novela zákona o přestupcích. Komora.cz [online]. Praha: Hospodářská komora ČR, © 2013 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.komora.cz/propodnikani/legislativa-a-normy/pripominkovani-legislativy/nove-materialy-kpripominkam/65-14-novela-zakona-o-prestupcich-t-3-6-2014.aspx
•
BALHAROVÁ, Markéta. Trestní odpovědnost mladistvých [online]. Brno, 2011 [cit. 15. 3. 2015]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/179330/pravf_m/Trestni_odpovednost_mladistvych.pdf
•
BOHÁČOVÁ, Veronika. Psychotesty pro řidiče, dopravně psychologické vyšetření, akreditovaný dopravní psycholog [online]. dopravni-psycholog-ricany.cz [cit. 12. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psychotesty-pro-ridice-praha.cz/
•
BUREŠ, Vítězslav; MEIXNER, Jiří. Zdrogovaná žena přejela řidiči nohu a ujela. Pak se prala s policisty. Praha.idnes.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/nehoda-na-prazskem-andelu-0yc-/prahazpravy.aspx?c=A140922_094642_praha-zpravy_bur
•
Cyklisté by měli být za alkohol zodpovědní jen u nehody, navrhuje Škromach. Domaci.ihned.cz [online]. Economia, a.s., © 1996-2015 [cit. 23. 2. 2015]. ISSN 12137693.
Dostupné
z:
http://domaci.ihned.cz/c1-63165570-cykliste-by-meli-byt-za-
alkohol-zodpovedni-jen-u-nehody-navrhuje-skromach •
Dopravní výchova. IBESIP.cz [online]. BESIP, 2012 [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/dopravni-vychova
•
Drakonische strafe für hamburger studenten 15 Jahre Fahrrad-Verbot! Mopo.de [online]. Hamburger Morgenpost, © 2015, publikováno 28. 11. 2009 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.mopo.de/news/drakonische-strafe-fuer-hamburger-studenten15-jahre-fahrrad-verbot-,5066732,5338120.html
•
HERZÁN, René. Řidiči se zákazem řízení jezdí i na Náchodsku. Nachodske.info [online].
Náchodské.info,
©
2011
[cit.
20.
3.
2015].
Dostupné
http://www.nachodske.info/nachodsko/ridici-se-zakazem-rizeni-jezdi-i-na-
60
z:
nachodsku.html •
CHROMÝ, Jakub. Kriminalita dětí - zamyšlení nad současnou právní úpravou. Juristic.cz
[online].
ISSN
1802-789X
[cit.
20.
3.
2015].
Dostupné
z:
http://trestni.juristic.cz/510461/clanek/trest3.html •
KALICH, Radovan. Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení: marihuana za volantem. Magazin-legalizace.cz [online]. Legal Publishing, s.r.o., © 2015 [cit. 23. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.magazin-legalizace.cz/cs/articles/detail/1018-jakkomunikovat-s-organy-cinnymi-v-trestnim-rizeni-marihuana-za-volantem
•
KOZUMPLÍKOVÁ, Monika. Jel bez řidičáku, bez pojištění a pod vlivem drog. Policie.cz [online]. Policie ČR, © 2015 [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/jel-bez-ridicaku-bez-pojisteni-a-pod-vlivem-drog.aspx
•
Maloletí majú prísť o beztrestnosť za priestupky: Rodičom siahnu na dávky. Cas.sk [online]. Azet.sk, a.s., publikováno 5. 9. 2011 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.cas.sk/clanok/205795/maloleti-maju-prist-o-beztrestnost-za-priestupkyrodicom-siahnu-na-davky.html
•
MAREK, Lukáš. Kouřil marihuanu, neměl řidičák, vzal cizí auto a pak srazil dvě ženy. Budejovice.IDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné
z:
http://budejovice.idnes.cz/ridic-srazil-dve-zeny-0tm-/budejovice-
zpravy.aspx?c=A150107_140542_budejovice-zpravy_mrl •
Metodický návod k postupu státních zástupců ve věcech trestných činů v silniční dopravě SL 69/2005. Portal.justice.cz [online]. Nejvyšší státní zastupitelství, publikováno
8.
10.
2008
[cit.
28.
2.
2015].
Dostupné
z:
http://portal.justice.cz/nsz/soubor.aspx?id=72826 •
Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., č. j. 285/2009‐160‐OST. Osbid.cz [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2015].
61
•
Mladíka, který pod vlivem drog zabil policistku, poslal soud do vazby. PRAHA.IDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., © 1999–2015 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z:
http://praha.idnes.cz/muz-ktery-pod-vlivem-drog-zabil-policistku-jde-do-vazby-
piw-/praha-zpravy.aspx?c=A140505_101813_praha-zpravy_bur •
MRÁZ, Jan; MRÓZEK, Jan. Zastíní objektivní odpovědnost provozovatele vozidla bodový systém řidičů? EPRAVO.CZ [online]. © EPRAVO.cz, publikováno 8. 3. 2013 [cit.
22.
02.
2015].
ISSN
1213-189X.
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/zastini-objektivni-odpovednost-provozovatelevozidla-bodovy-system-ridicu-89737.html?mail •
PAVLÍKOVÁ, Jarmila. Problematika prokazování ovlivnění řidiče alkoholem nebo jinou návykovou látkou v rámci správního řízení o dopravních přestupcích [online]. Olomouc, 2014 [cit. 20. 3. 2015]. Závěrečná práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné z: http://psych.upol.cz/wpcontent/uploads/2014/01/2014_Pavl%C3%ADkov%C3%A1_ProblematikaProkazov%C3%A1n%C3%AD-ovlivn%C4%9Bn%C3%AD-%C5%99idi%C4%8Dealkoholem-nebo-jinou-n%C3%A1vykovou-l%C3%A1tkouv%C2%A0r%C3%A1mci-spr%C3%A1vn%C3%ADho%C5%99%C3%ADzen%C3%AD-o-dopravn%C3%ADchp%C5%99estupc%C3%ADch.pdf
•
PERŠL, Jan. Pracovní postup č. 114‐MP‐C008‐08 metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu [online]. Praha: Český metrologický institut, 2008 [cit. 22. 02. 2015]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/6F99A93D-C3244C85-8EAC-01D66FC5F691/0/Dokumc116pdf.pdf
•
Projednávání přestupků řízení pod vlivem návykové látky se zefektivní. MDCR.cz [online]. Ministerstvo dopravy, © 2006, publikováno 26. 2. 2014 [cit. 25. 02. 2015]. Dostupné
z:
http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/Projednavani_prestupku_rizeni_pod_v
62
livem_navykove_latky_se_zefektivni.htm •
Rodičia možno budú zodpovední za priestupky svojich maloletých detí. Aktuality.sk [online]. Azet.sk, a.s., publikováno 12. 9. 2011 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.aktuality.sk/clanok/193326/rodicia-mozno-budu-zodpovedni-zapriestupky-svojich-maloletych-deti/
•
Sněmovní tisk 1107/0, část č. 1/4 Novela zákona o přestupcích. Poslanecká sněmovna Parlamentu
ČR.
2013
[cit.
20.
3.
2015].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=1107&ct1=0 •
Statistika nehodovosti. Policie.cz [online]. Policie ČR, © 2015 [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné
z:
http://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti-
900835.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d •
SVATOŠ,
Roman.
Vývoj
kriminality
mládeže
v České
republice.
Prevencekriminality.cz [online]. MK ČR E 6618, 2/2013, s. 139 - 154 [cit. 15. 3. 2015].
ISSN
1210-9150.
Dostupné
z:
http://www.prevencekriminality.cz/evt_file.php?file=171 •
Tematický plán dopravní výchovy pro žáky 4. tříd základních škol. IBESIP.cz [online]. Praha: Ministerstvo dopravy – BESIP, 2006 [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/data/web/soubory/dopravni-vychova/hriste/Tematicky-plan.pdf
•
Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009 ze dne 4. prosince 2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Policie ČR [cit. 23. 2. 2015].
63
