PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
Březen 2016
Právní novinky
Strategické uvažování | Individuální přístup | Špičkový právní tým | Dlouhodobé par tnerství
Obsah
Úvodem
Soudní řízení, nebo arbitráž?
3
Nový zákon o zadávání veřejných zakázek
6
Zachovejte klid, sledují Vás!
7
Nová možnost mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice
9
Novela stavebního zákona a její zásadní rozpory
11
Rizika využívání virtuálních kanceláří a sídel 13 Írán: Příští velká rána?
14
K zániku odpovědnosti za porušení soutěžního práva
15
Zmeny ve vnútroskupinových transakciách
17
Vážení klienti a obchodní přátelé, i v roce 2016 pokračujeme ve vydávání Právních novinek. Oproti loňskému roku jsme provedli několik redakčních změn, které – jak pevně věříme – oceníte. Všechna letošní vydání budou akcentovat vždy jedno téma. Spolu s ním Vám chceme nabídnout i související manažerský přesah, který Vám umožní lépe se zorientovat nejenom v dané právní problematice, ale i v našich právních službách. V prvním čísle letošních Právních novinek, jež máte právě před sebou, jsme za hlavní téma zvolili rozhodčí řízení. Tzv. arbitráž patří mezi vyhledávaný prostředek pro řešení obchodních sporů a v článku se mj. dozvíte, jaké jsou její výhody, či naopak nevýhody oproti soudnímu řízení. Do tohoto čísla jsme také dále zařadili velmi aktuální článek na téma nový zákon o zadávání veřejných zakázek, text zabývající se novou úpravou mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v nedávné novele zákona o ochraně spotřebitele, komentář k dopadům rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva k možnosti zaměstnavatele sledovat a číst soukromou poštu zaměstnanců nebo nástin problematiky využívání virtuálních kanceláří a sídel. Připojili jsme také několik novinek týkajících se naší kanceláře a advokátního trhu. V letošním roce slavíme již 15. rok od založení naší kanceláře a zároveň 15. rok nepřetržitého úspěchu a růstu. Postupně jsme se stali největší nezávislou advokátní kanceláří ve střední Evropě, nicméně bez spolupráce s Vámi bychom toho nikdy nedosáhli, což si plně uvědomujeme. Doufáme, že nám zachováte svoji přízeň i do budoucna, a těšíme se na další spolupráci. Dušan Sedláček | Partner
Nejúspěšnější kancelář v ČR a na Slovensku dle počtu nominací a titulů dosavadních ročníků soutěže
Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice (2010, 2013, 2015)
Právnická firma roku v České republice (2011, 2012, 2014, 2015)
Nejlepší právnická firma pro fúze a akvizice v ČR a na Slovensku (2016)
1. místo v celkovém počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice (2009–2013, 2015)
Tým kanceláře pro zastupování v soudních a rozhodčích řízeních P oskytujeme komplexní právní služby v rámci vnitrostátní i mezinárodní arbitráže a civilního a správního řízení, včetně daňových sporů. Naše praxe sporné agendy zahrnuje všechny aspekty od počátečního stádia sporu včetně možnosti mimosoudního vyrovnání a přípravy jeho struktury, přes plánování vedení sporu a procesní taktiky, po skutečné zastupování před rozhodčími či soudními orgány. N áš tým specialistů zahrnuje tři společníky a dalších sedm zkušených právníků. Pravidelně zastupujeme klienty u soudů v České republice, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky, a v řízeních u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a dalších rozhodčích orgánů i mimo území České republiky. N aši právníci byli jmenováni rozhodci v rozhodčích řízeních a někteří z partnerů jsou rovněž stálými rozhodci u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a dalších renomovaných rozhodčích soudů. K romě zastupování v občanskoprávních a obchodních sporech máme zkušenosti také s řadou řízení před finančními úřady a regulatorními orgány v oblastech bankovnictví a kapitálových trhů, hospodářské soutěže, telekomunikací, energetiky a duševního vlastnictví. Nad rámec běžných obchodních sporů se zaměřujeme zejména na následující specifické oblasti. OBCHODOVÁNÍ S CENNÝMI PAPÍRY Zastupování ve sporech ohledně obchodování s cennými papíry a ve směnečných sporech.
SPORY NA OCHRANU OSOBNOSTI Ochrana proti neoprávněnému zasahování do soukromí a zastupování v případných řízeních.
HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ Zastupování klientů čelících obvinění z nekalosoutěžního jednání.
PRACOVNĚPRÁVNÍ SPORY Zastupování v pracovněprávních sporech včetně právního poradenství v souvislosti s ukončováním pracovních poměrů s manažery.
INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ Zastupování věřitelů, dlužníků a insolvenčních správců. SPORY O NEMOVITOSTI Zastupování ve všech typech řízení v souvislosti s nemovitostmi.
Dušan Sedláček | Partner
[email protected]
2
Marek Vojáček | Partner
[email protected]
ODPOVĚDNOST ČLENŮ MANAGEMENTU SPOLEČNOSTI Poradenství manažerům i obchodním společnostem ve sporech o odpovědnost a z toho plynoucí nároky.
Jan Šturm | Partner
[email protected]
Jiří Kmec | Counsel
[email protected]
Právní novinky 3/2016
Soudní řízení, nebo arbitráž?
Rozhodčí řízení neboli arbitráž nadále zůstává velmi oblíbeným prostředkem pro řešení sporů mezi podnikateli. Zvlášť populární je pak při řešení obchodních sporů s mezinárodním prvkem. Abyste se ale mohli správně rozhodnout, jestli dáte při řešení sporu této alternativě přednost před soudem, je třeba zvážit všechna pro a proti. Cesta, jak se dobrat svých práv v obchodních sporech, bývá často dlouhá a trnitá. V běžném soudním řízení může trvat několik let, než případ rozhodne soud prvního stupně. Pak navíc často následuje odvolání či další opravné prostředky a řízení se dále protahuje. To platí dvojnásob, když je kauza technicky či právně komplikovaná, nebo se například řeší složitější otázky cizího práva. Soudní rozhodnutí proto mnohdy přichází z praktického hlediska příliš pozdě, popřípadě jeho kvalita neodpovídá potřebám praxe či obchodní realitě.
Jedním z alternativních způsobů řešení sporů, který uvedená rizika omezuje, je právě rozhodčí řízení neboli arbitráž. Rozhoduje v ní jeden nebo více rozhodců – arbitrů, kterými mohou být právníci, ale i lidé z praxe mající potřebné odborné znalosti. Řízení v arbitráži se částečně podobá soudnímu řízení; strany předkládají písemná vyjádření, důkazy, poté obvykle proběhne i jedno nebo více ústních jednání. Po důkladném posouzení kauzy rozhodci vydají rozhodnutí ve věci, tzv. rozhodčí nález.Ten je zásadně konečný a vykonatelný, a to i v zahraničí, a lze ho soudně přezkoumat jen za zcela výjimečných okolností, což může být ve výsledku jeho největší nevýhoda, proto je třeba s tímto „efektem“ dopředu počítat. Rozhodčí řízení může mít řadu podob: od rychlého a levného řízení vedeného před jedním rozhodcem až po nákladné a komplexní kauzy před mezinárodními institucemi.
3
Právní novinky 3/2016 Rychlost, cena a řízení „na míru“ Naše praxe i statistiky se shodují: arbitráž postupně nabírá na popularitě. Například podle statistiky sporů Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR je počet sporů řešených tímto rozhodčím soudem v posledních letech oproti roku 2000 mnohonásobně vyšší.
Na druhé straně vedení řízení u renomované arbitrážní instituce je do jisté míry zárukou jak kvality rozhodčího nálezu po obsahové stránce, tak i jeho formální bezvadnosti a vykonatelnosti. Arbitráž může, ale nemusí být levnější než soudní řízení. Například soudní poplatek za podání žaloby u českého soudu činí pro spory typicky 5 % z žalované částky. U Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR jsou to pak 4 %. K tomu navíc můžeme přičíst fakt, že rozhodčí řízení je rychlejší, takže strany získají rozhodnutí ve věci dříve a i od toho se odvíjí řada ekonomických dopadů. Naopak náklady na vedení arbitráže před mezinárodními arbitrážními institucemi mohou být extrémně vysoké, nicméně v takových případech se typicky jedná o vysoce komplexní spory o velké částky, kde se zkrátka platí za kvalitu a odbornost jednotlivých arbitrů. Kdy má smysl uvažovat o rozhodčím řízení
V čem vlastně tkví obliba tohoto řešení obchodních pří? Jak jsme již v našem článku naznačili, rozhodčí řízení může být v první řadě výrazně rychlejší než to u soudu. Například Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR nabízí možnost zrychleného rozhodčího řízení, v rámci kterého lze věc rozhodnout během pouhých několika měsíců. Stejně tak je možné sjednat zrychlené rozhodčí řízení s jedním rozhodcem. Arbitráž navíc bývá méně formální, než na co jsme zvyklí u soudu, a strany si mohou přizpůsobit její formu a vedení svým potřebám. Zejména pro jednodušší či menší kauzy lze sjednat arbitrážní řízení u jednoho jmenovitě určeného
Ovšem ne každý právní spor se dá řešit arbitráží. V rozhodčím řízení lze typicky řešit obchodněprávní spory, naopak arbitráž je výrazně omezena či zcela vyloučena v pracovněprávních či insolvenčních věcech. Na řešení sporu arbitráží se navíc strany sporu musí předem dohodnout. Dohoda může mít formu tzv. rozhodčí doložky, tedy vedlejšího ustanovení již předem obsaženého v související obchodní smlouvě, případně dohody o řešení sporu v rozhodčím řízení, která se uzavírá až poté, co spor vznikl. Jinými slovy, rozhodčí řízení je vhodné k řešení sporů, kde je potřeba věc rozhodnout zejména rychle, neformálně a kde jsou strany případně ochotny akceptovat i jisté
Právní úprava Rozhodčí řízení je v českém právním řádu zásadně upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Některá ustanovení týkající se mezinárodního rozhodčího řízení lze nalézt i v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. V podstatném rozsahu je postup v rozhodčím řízení upraven tzv. rozhodčími řády, které vydávají jednotlivé rozhodčí soudy či arbitrážní instituce.
rozhodce, který vede řízení zcela neformálně a může věc rozhodnout nejen rychle, ale i relativně levně. Pro velké a komplikované kauzy je naopak vhodnější vést arbitráž před větším počtem rozhodců u renomované arbitrážní instituce. Mezi takové instituce u nás patří již zmíněný Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, v zahraničí pak například Rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži, Rozhodčí soud při Stockholmské obchodní komoře či Londýnský soud pro mezinárodní rozhodčí řízení. Takové řízení je typicky výrazně formálnější a také nákladnější a pomalejší než arbitráž u jediného a pro daný případ určeného rozhodce.
4
kompromisní řešení, které vedle formálněprávní stránky zohledňuje i obchodní realitu věci. Často se k němu také přikloní strany ve věcech, které podléhají obchodnímu tajemství, protože je to řízení zásadně neveřejné. A nakonec, arbitráž je vhodná i při řešení komplikovaných mezinárodních obchodních sporů. To platí zejména ve věcech, kde je kombinovaný požadavek jak na neutralitu rozhodčího senátu, tak na profesní, právní a technickou odbornost jednotlivých rozhodců. V takových kauzách typicky rozhodují mezinárodní špičky v oboru a zaručují vysoce kvalitní výsledek sporu.
Právní novinky 3/2016 Kvalita rozhodčí doložky Pokud se rozhodnete pro řešení sporu cestou rozhodčího řízení, doporučujeme věnovat maximální péči textaci rozhodčí doložky či rozhodčí smlouvy. Takovou smlouvu či doložku lze uzavřít souběžně s obchodní smlouvou, anebo i později, poté, co již došlo ke sporu a strany se jej snaží řešit.
místa arbitráže, jazyka řízení a rozhodného práva pro řešení sporu. Stejně tak je zde důležitá i formální stránka arbitráže, tedy kolik rozhodců bude povoláno věc projednat a zda věc zastřeší arbitrážní instituce anebo proběhne jako samostatné řízení před rozhodci jmenovanými jen pro tento případ. Kvalitně připravená rozhodčí doložka je zárukou dalšího bezproblémového postupu v řízení. Při sjednávání rozhodčí doložky tak doporučujeme obrátit se na zkušené odborníky.
Při přípravě rozhodčí doložky je třeba zohlednit řadu okolností včetně vhodnosti sporu k řešení v rozhodčím řízení,
Autoři článku: Dušan Sedláček | Partner Juraj Dubovský | Advokát
Úspěšné zastupování Fotbalové asociace České republiky ve dvou sporech před Mezinárodní sportovní arbitráží v Lausanne Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners na začátku letošního roku zaznamenala významný úspěch na poli sportovního práva. Před mezinárodním Rozhodčím soudem pro sport (Court of Arbitration for Sport – CAS) ve švýcarském Lausanne úspěšně zastupovala Fotbalovou asociaci České republiky (FAČR) ve dvou sporech s klubem FK Bohemians Praha a fotbalistou Martinem Susem. V případě prvního sporu šlo o nesouhlas střížkovského klubu se sestupem z Fotbalové národní ligy (druhá liga) do České fotbalové ligy (třetí liga) pro sezonu 2014/15 a s tím souvisejícím nárokem na několikamilionové odškodné. V případě sporu s fotbalistou Martinem Susem se jednalo o vymáhání pokuty přes deset milionů korun údajně přiznané nizozemským soudem za to, že mu FAČR před lety nevydala mezinárodní přestupní kartu pro jeho přestup z 1. FC Brno do nizozemského klubu Twente Ensechede. CAS návrhy FK Bohemians Praha i Martina Suse v plném rozsahu zamítl. Proti rozhodnutím CAS již nelze podat další opravné prostředky, tj. rozhodnutí jsou konečná. Na uvedených kauzách se podílel náš arbitrážní tým, jmenovitě partner kanceláře Dušan Sedláček, counsel Jiří Kmec a advokátní koncipient René Cienciala.
5
Právní novinky 3/2016
Nový zákon o zadávání veřejných zakázek Dne 9. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna ČR návrh nového zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ) a postoupila jej Senátu ČR. Lhůta pro projednání Senátem uplyne dne 13. dubna 2016 a zákon samotný zřejmě, oproti původnímu očekávání, nabude účinnosti nejdříve dne 1. července 2016.
Zákon transponuje tři nové zadávací směrnice přijaté na úrovni Evropské unie a stane se základním kodexem české právní úpravy veřejného investování. Jedná se o největší legislativní změnu v oblasti veřejného zadávání za posledních 10 let. Nová právní úprava přinese mnoho pozitiv, nicméně obsahuje i větší počet zcela nových právních institutů a otevírá řadu otázek, na které je třeba se dostatečně a včas připravit. Jedním ze základních cílů ZZVZ je snížení administrativní náročnosti zadávání veřejných zakázek a s tím spojená úspora nákladů. Návrh ZZVZ si klade za úkol zefektivnit celý proces zadávání a zvýšit jeho flexibilitu. Zásadním a přitom logickým přínosem ZZVZ je možnost posuzování nabídky pouze u vybraného dodavatele. Zadavatel tak nebude muset procházet nabídky ostatních účastníků zadávacího řízení, s nimiž nebude uzavřena smlouva. Zadavatel bude mít větší možnosti upravit si průběh a podmínky zadávacího řízení vlastními pravidly; dodavatelé tak budou muset věnovat zvýšenou pozornost zadávací dokumentaci. Dalším nástrojem ke zvýšení flexibility zadávacího procesu je zavedení tzv. zjednodušeného (light) režimu. Ve zjednodušeném a méně formalizovaném režimu budou zadávány veřejné zakázky bez zásadního přeshraničního přesahu, např. kulturní, zdravotní a sociální, ale i právní služby. ZZVZ přináší výslovná pravidla pro tzv. předběžné tržní konzultace. Účelem tohoto institutu je získání informací o předmětu veřejné zakázky a možných způsobech jeho
Autoři článku: Jan Lašmanský | Senior advokát Adéla Havlová | Partnerka
6
splnění tak, aby byl zadavatel schopen co nejotevřeněji a nejpřesněji definovat podmínky účasti v řízení. Tržní konzultace může zadavatel vést i s dodavateli, kteří se následně budou ucházet o zakázku, která s nimi byla předem konzultována. ZZVZ v souladu se zadávacími směrnicemi rozšiřuje důvody, pro které může být účastník vyloučen ze zadávacího řízení. Jedná se o důvody vztahující se k osobě účastníka, např. k jeho předchozím profesním pochybením či závažným porušením smlouvy, případně pokud účastník bude ve střetu zájmu či se pokusí ovlivnit rozhodnutí zadavatele nebo získat neveřejné informace, které by mu mohly zajistit neoprávněné výhody Vybraný uchazeč zároveň bude povinen prokázat majetkovou strukturu, a pokud je akciovou společností, pak musí mít zaknihované akcie. V souvislosti s rozšířením důvodů pro vyloučení účastníka zadávacího řízení je nezbytné upozornit, že ZZVZ zároveň umožní účastníkům bránit se jejich vyloučení tím, že prokáží tzv. obnovení způsobilosti (self cleaning). Vhodnými nápravnými opatřeními mohou být zejména úplná náhrada újmy způsobené (profesním) pochybením, uhrazení dlužných částek přijetí preventivních opatření, nebo aktivní spolupráce s příslušnými, dozorovými orgány. Návrh ZZVZ již neobsahuje úpravu správních deliktů dodavatele ani sankcí za jejich spáchání, a to včetně tzv. black listu (rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek). Důvodem je skutečnost, že se v praxi správní delikty a sankce neukázaly jako efektivní nástroj ochrany zadavatele, naopak docházelo spíše k jejich zneužívání v rámci konkurenčního boje dodavatelů. ZZVZ výslovně deklaruje příklon k hodnocení nabídek podle kvalitativních kritérií, nikoliv pouze dle nabídkové ceny, která se v mnohých případech ukázala být jako nedostatečná pro výběr skutečně nejvhodnější nabídky. ZZVZ mimo jiné umožňuje stanovení fixní ceny a hodnocení nabídek pouze podle kvalitativních kritérií (např. kvality odborného týmu). Nově a komplexně budou upraveny změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku. ZZVZ výslovně stanoví, že nepředstavuje-li změna smlouvy tzv. podstatnou změnu, lze ji provést bez provedení nového zadávacího řízení. Nově se zavádí kategorie „de minimis“ změn, která umožňuje provedení změny závazku, pokud taková změna nedosahuje 10 % (resp. 15 % v případě stavebních prací) původní hodnoty veřejné zakázky ani finančních limitů nadlimitních zakázek.
Právní novinky 3/2016
Zachovejte klid, sledují Vás! Evropskému soudu pro lidská práva se ze začátku nového roku podařilo rozvířit relativně klidné vody pracovního práva tím, že vydal pro veřejnost zajímavé a poměrně nečekané rozhodnutí týkající se možnosti zaměstnavatele sledovat a číst soukromou poštu zaměstnanců. Je ovšem toto rozhodnutí skutečně tak průlomové, nebo můžeme v klidu dopsat a poslat e-mail kamarádovi? Skutková podstata stížnosti V případu, který rozhodovaly nejdříve národní soudy a který vyústil v podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva („ESLP“), se jednalo o spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem týkající se jeho propuštění z pracovního poměru z důvodu zneužití pracovních pomůcek v pracovní době a zanedbání pracovních povinností. Zaměstnavatel totiž v časovém období sledoval zprávy posílané prostřednictvím pracovního webového chatu (Yahoo Messenger), který měl sloužit výhradně ke komunikaci se zákazníky, a zjistil, že značná část těchto zpráv s pracovními povinnostmi nesouvisí (zaměstnanec prostřednictvím chatu komunikoval se svou přítelkyní a bratrem), přičemž zaměstnanec sám výslovně tvrdil zaměstnavateli, že tento chat používá pouze k pracovním účelům. Zaměstnavatel měl nadto zákaz užívání pracovních prostředků upravený ve vnitřním předpisu a zaměstnanec byl i výslovně na možnost sledování upozorněn. Národní soudy se postavily na stranu zaměstnavatele a zhodnotily, že zásah do osobních práv zaměstnance měl legitimní cíl a byla dodržena rovnováha mezi ochranou práva na soukromí a právem zaměstnavatele na ochranu svého majetku. Tento závěr na začátku ledna potvrdil i ESLP a postavil se tak na stranu zaměstnavatele. Uvedl, že takovýmto způsobem sledování nedošlo k zásahu do lidských práv. Právní úprava v České republice Po vydání rozhodnutí nabyla značná část veřejnosti dojmu, že by se mohlo jednat o rozhodnutí, které způsobí hromadné sledování soukromé pošty zaměstnanců a zavádění sledovacích mechanismů. V této souvislosti je ovšem nutné zmínit, že již v současné době český zákoník práce umožňuje určité způsoby kontroly a o žádnou přelomovou změnu se tak nejedná. Prvním důležitým opatřením, které se v právním předpisu objevuje, je zákaz zaměstnancům užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky včetně výpočetní techniky a telekomunikačního zařízení bez souhlasu zaměstnavatele. Dodržování tohoto zákazu
je zaměstnavatel oprávněn přiměřených způsobem kontrolovat. Povinnost průběžně kontrolovat práci podřízených rovněž patří mezi základní povinnosti vedoucích zaměstnanců. Dalším opatřením je možnost zaměstnavatele, ze závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze své činnosti a po předchozím informování o rozsahu a způsobu této kontroly, sledovat poštu zaměstnanců, provádět odposlech nebo záznam jejich telefonických hovorů a podobně. Zákoník práce ovšem podmínky blíže nerozvádí, a proto je nutné hledat odpověď i v zákoně o ochraně osobních údajů, ve stanoviscích Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Úřadu pro ochranu osobních údajů, a právě v rozhodovací praxi ESLP.
Z těchto zdrojů se dovozuje několik zásad, které musí být dodrženy, má-li se jednat o zásah provedený v souladu se zákonem. Hlavním principem je zachování rovnováhy a úměrnosti mezi právem zaměstnance na ochranu soukromí a oprávněním zaměstnavatele na ochranu majetku a práva vyžadovat od zaměstnance řádné plnění pracovních povinností. To znamená, že zaměstnavatel nemůže sledovat každý pohyb zaměstnance nebo každou jeho činnost, ale může např. provádět kontrolu, která bezprostředně souvisí s plněním pracovních úkolů a která má bezprostřední význam pro svůj obhajitelný cíl.Tím může být například ochrana zdraví, ochrana pracovních prostředků a know-how, sledování výkonnosti zaměstnance a podobně. Sledování zaměstnanců v šatnách nebo na sociálních zařízeních tak princip proporcionality pravděpodobně nikdy nesplní. Dále je nutné dodržet i princip přiměřenosti, kdy zásahy do soukromí musí být přiměřené svému účelu a musí být provedeny pouze v nezbytném rozsahu. Pracuje-li tedy pracovník pouze manuálně, nebude pravděpodobně přiměřený způsob kontroly nahrávání telefonických hovorů nebo sledování pošty a naopak pracuje-li zaměstnanec s výpočetní technikou nebo jako telefonní operátor, nahrávání
7
Právní novinky 3/2016 hovorů nebo sledování emailů přiměřenost může za dodržení určitých parametrů splnit. V neposlední řadě je nutné upozornit, že zaměstnavatel musí, než se sledováním začne, informovat zaměstnance o rozsahu a způsobu jeho provádění. Podle rozhodnutí ESLP byly všechny ze shora zmíněných zásad v námi sledovaném případu dodrženy, a z tohoto důvodu se příslušné soudy postavily na stranu zaměstnavatele. Vedle shora uvedeného můžeme jen doporučit, aby přesná pravidla sledování a kontroly byla upravena, například, ve vnitřním předpise nebo jiným vhodným způsobem a aby s nimi byl zaměstnanec prokazatelně seznámen. Pouze
tak se zaměstnavatel vyhne potenciálních nepříjemností a zaměstnanec nepříjemného překvapení, že si o jeho obědové schůzce se snoubenkou přečte zaměstnavatel. Závěr Každý zaměstnanec by měl dbát svých povinností plnit řádně a včas zadané úkoly. Na druhou stranu by zase zaměstnavatel měl pečlivě zvažovat, jakým způsobem a proč bude kontrolovat činnost svých zaměstnanců, a má-li vůbec ke sledování oprávněný důvod. Obě strany pracovněprávních vztahů si musí být uvědomit, že se navzájem potřebují a že k efektivnímu fungování spolupráce musí být nalezena určitá míra tolerance a respektu.
Autoři článku: Petra Sochorová | Counsel Pavla Kaufmannová | Advokátní koncipientka
Personální posílení kanceláře Havel, Holásek & Partners Naše kancelář získala do svých řad další významnou posilu. Od ledna 2016 se stal dalším partnerem Ondřej Majer, který před nástupem do Havel, Holásek & Partners působil 14 let v advokátní kanceláři Peterka & Partners, z toho posledních 5 let jako její partner. V advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners se věnuje zejména fúzím a akvizicím, právu obchodních společností či odběratelsko-dodavatelským smlouvám, zároveň se zapojil do části managementu, jež má na starosti rozvoj bratislavské kanceláře. Naší novou bratislavskou posilou je Petra Čorba Stark, která byla jmenovaná do pozice counsel. Petra se specializuje zejména na akvizice a prodeje společností, právo obchodních společností a kapitálové trhy. Před nástupem do advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners pracovala Petra Čorba Stark 5 let v největší slovenské advokátní kanceláři Ružička Csekes, jež je součástí mezinárodní aliance právnických firem CMS, kde se věnovala především transakčnímu poradenství. Předtím působila jako interní právnička v největší petrochemické společnosti na Slovensku. Havel, Holásek & Partners rozšířila svůj tým o Jakuba Kocmánka, specialistu na právo hospodářské soutěže a správní právo s devítiletou zkušeností z renomovaných mezinárodních advokátních kanceláří. Začínal v roce 2006 v Linklaters, následně pokračoval v pražské kanceláři sítě Kinstellar, kterou vytvořily některé středoevropské pobočky Linklaters. V roce 2010 pak nastoupil do Weil Gotshal & Manges, kde se stal advokátem. Ve své praxi se Jakub Kocmánek věnoval především právu hospodářské soutěže, správnímu právu, veřejným zakázkám a sporům.
8
Právní novinky 3/2016
Nová možnost mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice V posledních týdnech je v právních i podnikatelských kruzích v České republice velmi živě diskutována novela zákona o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.), která vedle zvýšení ochrany spotřebitelů vůči nekalým obchodním praktikám, zejména v rámci prodejních akcí, přináší i novou a pro spotřebitele nenákladnou možnost řešení velké části jejich sporů s podnikateli. Pojďme se podívat na její provedení do českého práva a mějme na paměti, že tato nová právní úprava musela být v určité podobě přijata i ve všech ostatních zemích EU (díky směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2013/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 524/2013, o řešení spotřebitelských sporů on-line).
Novela by měla českým spotřebitelům již od 1. 2. 2016 zajistit oproti ekonomicky i časově náročné soudní ochraně rychlejší a efektivnější vymahatelnost jejich práv prostřednictvím zvláštního mimosoudního řízení. Na rozdíl od spotřebitelů se však z novely příliš neradují podnikatelé, neboť budou muset podstoupit v tuto chvíli těžko odhadnutelnou administrativní zátěž a pod hrozbou vysokých sankcí plnit nové povinnosti, jejichž plnění bude kontrolovat a případně sankcionovat Česká obchodní inspekce. Velkou obavou podnikatelů vzbuzuje také ta skutečnost, že mimosoudní spotřebitelské spory budou řešeny před orgánem, který je současně orgánem kontrolujícím plnění veškerých povinností podnikatele vůči spotřebitelům; mnozí podnikatelé se tak obávají případné zneužitelnosti informací získaných ČOI v rámci mimosoudního řízení pro případné správní řízení. Zda je tato obava oprávněná, ukáže až praxe. Povinnosti podnikatele Dle novely by měl podnikatel nově informovat spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem (včetně svých webových stránek) o příslušném orgánu
mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Tuto obecnou informační povinnost bude podnikatel povinen splnit již od 1. 2. 2016, neboť od tohoto data by měl být rovněž spuštěn systém řešení sporů u České obchodní inspekce (ČOI). Novela dává od tohoto data další tři měsíce pro přizpůsobení obchodních podmínek (které budou po úpravě rovněž plnit uvedenou informační povinnost). Podnikatel musí spotřebitele opakovaně informovat i v případě hrozícího sporu, který se nepodaří urovnat napřímo – to navíc již v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Neochota respektovat znění novely neplněním jakékoli uvedené povinnosti může podnikatele přijít až na 1.000.000 Kč. Orgány mimosoudního řešení sporů Kromě současných orgánů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (finanční arbitr, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad) s kompetencemi upravenými ve zvláštních zákonech, by měla nově získat působnost ve všech ostatních spotřebitelských sporech ČOI, která za tímto účelem zaměstnala desítky nových pracovníků. Vedle ČOI připouští novela i jiné subjekty pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, jde o subjekty pověřené Ministerstvem průmyslu a obchodu, což budou v praxi zejména profesní organizace jako např. od 5. 2. 2016 Česká advokátní komora (pro spory advokátů se spotřebiteli; „ČAK“). Pro zajímavost – ČAK přiměřeně použije již existující advokátní smírčí řád a výkonem řešení sporů pověřila stávající Smírčí komisi. Průběh řešení spotřebitelských sporů Zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu před ČOI nebo pověřeným subjektem bude možné pouze na základě návrhu spotřebitele, který může být samozřejmě podán i elektronickou cestou, a to do jednoho roku od prvního uplatnění předmětného práva vůči podnikateli. Ten bude mít povinnost do 15 pracovních dnů od vyrozumění poskytnout ČOI nebo jinému pověřenému subjektu své vyjádření k návrhu spotřebitele a dále úzce spolupracovat a poskytovat součinnost k efektivnímu průběhu řešení sporu. Za nedodržení těchto povinností hrozí opět pokuta až 1.000.000 Kč. Změnou oproti stávající úpravě ADR řešení má být zejména časové omezení doby trvání sporu na 90 dnů od jeho zahájení (u zvláště složitých sporů bude možné dobu prodloužit o dalších 90 dnů) a také to, že mimosoudní řešení spotřebitelských sporů nebude zpoplatněno. V ideálním případě bude výsledkem mimosoudního řízení dohoda podnikatele se spotřebitelem, ČOI nebude mít pravomoc spory rozhodovat (podobně jako například
9
Právní novinky 3/2016 soudy), ale pouze vést strany sporu k dohodě formou konciliace. K dohodě by měli strany sporu vést odborně zdatní, nezávislí a nestranní pracovníci ČOI nebo pověřeného subjektu s vysokoškolským vzděláním v oboru právo. ČOI nebo pověřený subjekt budou mít ze zákona pravomoc stanovit podrobný postup pro mimosoudní řešení sporů a povinnost o něm spolu se základními body poskytovaného mimosoudního řešení sporů jasně a srozumitelně informovat veřejnost (zejm. prostřednictvím aktualizovaných internetových stránek). Postupy ČOI či jiného pověřeného subjektu by tedy neměly nahrazovat soudní řízení a nesmí zbavovat spotřebitele nebo obchodníky jejich práva obrátit se pro zjednávání nápravy na soudy. Takové právo náleží oběma stranám kdykoli v průběhu trvání popisovaného mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, bez ohledu na jeho průběh. Pokud se však spotřebitel obrátí se svým návrhem na ČOI nebo pověřený subjekt
až po zahájení soudního řízení o konkrétním sporu, příslušný orgán jeho návrh odmítne. Důsledky pro podnikatele a spotřebitele Každý svědomitý podnikatel, který v jakékoli míře uzavírá smlouvy se spotřebiteli, by se měl připravit na účinnost části novely upravující spotřebitelské spory od 1. 2. 2016, větší podnikatelé i na možnost nárůstu této sporné agendy do budoucna. Spotřebitelé by stejně jako doposud měli pečlivě vybírat, od jakého subjektu budou zboží a služby odebírat, přičemž možností, jak se dobrat k prověřeným podnikatelům existuje nepřeberné množství. Nikdo si v tuto chvíli netroufá kvalifikovaně odhadnout, kolik sporů budou spotřebitelé přes ČOI ročně řešit a zda bude možné nové řešení sporů hodnotit jako úspěšné. Jisté je, že novela dává spotřebitelům nově do rukou poměrně mocný nástroj k uplatňování svých práv.
Autoři článku: Robert Nešpůrek | Partner Ivan Rámeš | Senior advokát Dalibor Kovář | Advokát
Potřetí v řadě jsme získali prestižní ocenění Czech Business Superbrands udělované nejlepším značkám na trhu Havel, Holásek & Partners získala jako jediná domácí advokátní kancelář v České republice titul Czech Business Superbrands 2016. Prestižní ocenění, na které každý rok dosáhnou pouze značky s vynikající pověstí, s nimiž si zákazníci spojují významné hodnoty a mají k nim osobní vztah, obdržela kancelář také v roce 2015 a 2014. Titul uděluje na základě sjednocených kritérií a metod organizace Supebrands v téměř 90 státech na pěti kontinentech. V České republice provádí výběr nejlepších značek od roku 2013.
Podporujeme manažerské vzdělávání Havel, Holásek & Partners i v letošním roce v souvislosti s 15. výročím založení kanceláře pokračuje ve své kampani podporující vydávání nejlepších prakticky orientovaných světových publikací v oblasti managementu. „Vybíráme to nejlepší z manažerské literatury napříč různými vydavatelstvími, ze které při vedení naší kanceláře také sami dlouhodobě čerpáme a inspirujeme se. Věříme, že touto aktivitou pomáháme kultivovat podnikatelského prostředí v České republice i na Slovensku,“ říká Jaroslav Havel. Z podporovaných knih již vyšlo Vedení procesu změny od Johna Kottera, Kodex lídrů autorské trojice Dave Ulrich, Norm Smallwood a Kate Sweetman nebo Jak z dobré firmy udělat skvělou od Jima Collinse. Letos na jaře vyjde vůbec první české vydání bestselleru Built to Last (Jak vybudovat trvale úspěšnou firmu) od autorské dvojice Jim Collins a Jerry I. Porras a kniha Lekce z Private Equity pro každou firmu autorů Orit Gadieshové a Hugha MacArthura.
10
Právní novinky 3/2016
Novela stavebního zákona a její zásadní rozpory Vláda České republiky se ve svém programovém prohlášení z února 2014 zavázala připravit novelu zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), která by přinesla zjednodušení a zrychlení povolovacího řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj rozeslalo v červnu loňského roku do meziresortního připomínkového řízení návrh novely stavebního zákona a souvisejících zákonů. Na sklonku ledna tohoto roku pak s Ministerstvem životního prostředí jakožto spolupředkladatelem po více než půlročním vypořádávání uplatněných připomínek předložilo návrh novely stavebního zákona a dalších 34 souvisejících zákonů („Novela stavebního zákona“) vládě.
stavebních úřadů. Příslušnost k vedení koordinovaného řízení pro takový soubor staveb se pak bude odvíjet od příslušnosti k povolení stavby hlavní (přičemž stavební úřady příslušné k povolení staveb vedlejších budou mít v koordinovaném řízení postavení dotčených orgánů a pro potřeby vydání koordinovaného povolení budou vydávat závazná stanoviska). Podstatnou výjimku z možnosti vést koordinované řízení však budou představovat takové soubory staveb, v nichž jednou z vedlejších staveb bude vodní dílo vyžadující povolení nakládání s vodami. Tato výjimka se ostatně stala jedním z nejvýraznějších a nejdůležitějších rozporů, jimiž se bude ještě zabývat vláda. Podstatné koncepční nedostatky Novely stavebního zákona nicméně nespočívají v tom, co je v ní obsaženo, nýbrž naopak v tom, co v ní chybí. Jedná se především o lepší provázání se zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, které by pokud možno mělo celý proces EIA zjednodušit. Chybí také úprava navrhovaná věcným záměrem zákona o dopravních liniových stavbách, jehož příprava přitom byla pozastavena výslovně s odkazem na chystanou novelizaci stavebního zákona.
Jakkoli lze očekávat, že v rámci jednání vlády i následujícího legislativního procesu dozná navrhovaná Novela stavebního zákona ještě určitých změn (návrh byl ostatně vládě předložen s 36 přetrvávajícími rozpory, z nichž ty nejvýznamnější rozebíráme níže), již nyní lze zhodnotit, které její prvky mají šanci přispět ke kýženému cíli zjednodušit a zrychlit povolovací řízení, a jak lze její přínos případně ještě zvýšit. Jednoznačně pozitivně můžeme vnímat jednu z nejdůležitějších koncepčních změn Novely stavebního zákona, a to zavedení koordinovaného řízení a integraci posuzování vlivů záměrů na životní prostředí do povolovacího řízení. Konečný efekt této koncepční změny je ovšem ve finále podstatně snížen několika nedostatky. Tak například koordinované řízení bude sice dle návrhu Novely stavebního zákona možné vést pro všechny typy staveb spadajících do působnosti speciálních stavebních úřadů (s výjimkou staveb leteckých), pokud však jde o stavby spadající do působnosti vojenských a jiných stavebních úřadů, koordinované řízení bude možné vést pouze u „energetických staveb“. Podobně ambivalentní pocit vzbuzuje řešení, které bylo zvoleno v případě úpravy koordinovaného řízení pro soubory staveb. To bude obecně přípustné, a to i pro soubory staveb, které budou v působnosti různých
Ačkoli v nápravu zmíněných dvou koncepčních nedostatků v rámci zbývajících fází legislativního procesu spíše nedoufáme, dílčí problémy se ještě mohou vyřešit, a to tím spíše, že některé z nich jsou předmětem rozporů, o nichž bude muset vláda rozhodnout ještě před předložením návrhu Poslanecké sněmovně. Nevyřešeny zůstávají rozpory u celkem 36 připomínek. Zatímco některé ze zbylých rozporů přetrvávají v důsledku neústupnosti Ministerstva pro místní rozvoj, další jsou důsledkem sveřepého trvání některých resortů na svém i po účasti na sérii celodenních konferenčních vypořádávání. Zmínit lze například důsledné trvání Ministerstva zemědělství na výše probírané výjimce z možnosti vést koordinované řízení pro soubor staveb v případech, kdy bude vedlejší stavbou souboru staveb vodní dílo vyžadující povolení nakládání s vodami. Vzhledem k tomu, že i k relativně „marginálním“ vodním dílům, která jsou typickými součástmi souborné stavby, je třeba povolení k nakládání s vodami, požadavek Ministerstva zemědělství fakticky zásadním způsobem limituje využitelnost koordinovaného řízení. Dalším nezanedbatelným rozporem je Ministerstvem pro místní rozvoj navrhované vypuštění ustanovení, které zakotvuje zmocnění hlavního města Prahy stanovit nařízením obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v Praze způsobem odlišným od zbytku
11
Právní novinky 3/2016 republiky (čili zmocnění hlavního města Prahy vydávat tzv. pražské stavební předpisy). Důrazný nesouhlas s takovým řešením nadále vyjadřují kromě Magistrátu hlavního města Prahy také Ministerstvo obrany, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Legislativní rada vlády či Kabinet vedoucího úřady vlády. Opomenout nelze přetrvávající nesouhlas některých připomínkových míst se záměrem Ministerstva pro místní rozvoj vyloučit v případě koordinovaného řízení, resp. územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí, použití ustanovení zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, dle kterého může odvolání proti rozhodnutí povolujícímu umístění nebo provedení záměru posuzovaného podle uvedeného zákona podat tzv. etablovaná environmentální organizace i v případě, že nebyla účastníkem řízení v prvním stupni.
předmětem je opatření obecné povahy podle stavebního zákona, resp. pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle stavebního zákona ke správnímu soudu. Původně navrhované šestiměsíční lhůty byly po vlně silného odporu ze strany mnohých připomínkových míst prodlouženy na 1 rok ode dne nabytí účinnosti opatření obecné povahy. Ministerstvo průmyslu a obchodu nicméně nadále trvá na zkrácení obou obecných lhůt na původních šest měsíců. Dle našeho názoru je především důležité, aby předmětné lhůty byly zákonem nastaveny tak, aby na rozdíl od dosavadní právní úpravy, kdy dané lhůty jsou v délce 3 let, neumožňovaly zneužívání daného práva. Další legislativní vývoj této důležité Novely stavebního zákona budeme se zájmem sledovat, obzvláště v případě některých jejích zásadních aspektů, které jsme zde nastínili.
V neposlední řadě pak zůstává rozpor také v otázce zkrácení lhůt pro zahájení přezkumného řízení, jehož
Autoři článku: Josef Hlavička | Partner Kateřina Staňková | Advokátka
Podle mezinárodní společnosti Corporate INTL je Havel, Holásek & Partners nejlepší právnickou firmou pro fúze a akvizice v České republice a na Slovensku Největší česko-slovenská advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výročních cen společnosti Corporate INTL (2016 Corporate Intl Magazine Global Award) nejlepší právnickou firmou v České a Slovenské republice, která se zabývá právním poradenstvím v oblasti fúzí a akvizic. Ceny M&A Law Firm of the Year in the Czech Republic a M&A Law Firm of the Year in Slovakia získala kancelář na základě hlasování klientů. „Ocenění pro nás představuje důležitou zpětnou vazbu a doklad toho, že naši práci děláme zodpovědně a s maximálním nasazením ve prospěch klientů. Na fúze a akvizice se specializujeme od založení kanceláře, tedy již od roku 2001. V našich kancelářích v České republice a na Slovensku jsme pro tento typ poradenství postupně vytvořili největší právní tým v obou zemích. Díky našemu profesnímu know-how a personálnímu zajištění jsme proto schopni již několik let konkurovat předním mezinárodním právním konsorciím,“ komentuje další úspěch Jaroslav Havel. Fúzím a akvizicím se v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners věnuje více než 60 elitních právníků, z toho 13 partnerů. Od roku 2006 kancelář realizovala více než 400 transakcí v oblasti fúzí, akvizic, prodejů a restrukturalizací podniků uskutečněných na českém a slovenském trhu zejména zahraničními investory. Celková hodnota těchto transakcí přesáhla 450 miliard Kč.
12
Právní novinky 3/2016
Rizika využívání virtuálních kanceláří a sídel V podnikatelské praxi se často rozlišuje mezi virtuální kanceláří a virtuálním sídlem. Za virtuální sídlo se zpravidla považuje úplatné formální poskytnutí sídla pro účely zápisu do obchodního rejstříku včetně poštovní schránky s možností vybírat si doručenou poštu. Virtuální kancelář by měla nad rámec toho zahrnovat například možnost pronájmu zasedací místnosti, přeposílání doručené pošty e-mailem, popřípadě vlastní telefonní linku a asistentku. Poskytovatel by měl označit virtuální kancelář či sídlo obchodní firmou a identifikačním číslem společnosti, jinak společnosti hrozí pokuta do výše 100.000,– Kč. Je-li společnost plátcem DPH, má povinnost ohlásit správci daně své skutečné sídlo, v opačném případě jí může správce daně uložit pokutu až do výše 500.000,– Kč, rozhodnout, že společnost je nespolehlivým plátcem nebo rovnou zrušit registraci společnosti k DPH. Občas se objevují názory, že společnosti využívají virtuálních sídel či kanceláří proto, aby nemusely plnit své povinnosti vůči úřadům a jiným třetím osobám. Současná právní úprava však těmto nepoctivým
podnikatelům nenahrává. Podle občanského zákoníku se každý (tedy i soukromý subjekt) může dovolat skutečného sídla společnosti. Také daňová správa na některých místech v poslední době intenzivně kontroluje, zda jsou uvedené údaje o skutečném sídle pravdivé, a v této souvislosti od společností vyžaduje dokumenty prokazující faktické provádění podnikatelské činnosti v daném místě. Je nutné zdůraznit, že naprostá většina podnikatelů využívá virtuálních sídel s dobrými a zcela legálními úmysly. Tyto služby jsou vhodné zejména pro ty, kteří svou vlastní kamennou kancelář ke své činnosti z nejrůznějších důvodů nepotřebují a využití virtuálních prostor jim nabízí snížení nákladů a možnost použít ušetřené peníze k realizaci svého podnikatelského zaměření. Klasickým příkladem uživatelů virtuálních kanceláří jsou také holdingové společnosti, které nerealizují podnikatelskou činnost a slouží výhradně pro účely držby a správy majetkových účastí v dceřiných společnostech, jak je tomu stále častěji zvykem v případě tzv. rodinných nebo privátních holdingů.
Autoři článku: Michaela Riedlová | Senior advokátka Jiří Nečas | Advokátní koncipient
Podle agentury Who´s Who Legal má Havel, Holásek & Partners nejvíc špičkových odborníků v oblasti telekomunikace, médií a technologií v České republice Prestižní britská ratingová agentura Who’s Who Legal zveřejnila celosvětový přehled nejlepších právníků pro oblast telekomunikace, médií a technologií. Publikace Who´s Who Legal: Telecommunications Media & Technology 2016 uvádí ve svém výčtu celkem šest nejlépe hodnocených právníků v této oblasti pro Českou republiku, z nichž tři působí v Havel, Holásek & Partners. Tři další advokátní kanceláře mají po jednom zástupci. Konkrétně publikace uvádí řídícího partnera kanceláře Jaroslava Havla, partnera kanceláře a vedoucího specializovaného týmu pro oblast telekomunikací, médií a informačních technologií Roberta Nešpůrka a senior advokáta Richarda Otevřela, který se věnuje zejména problematice ochrany osobních údajů, právním aspektům digitalizace, e-commerce a informačních technologií. Specializovaná skupina advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners pro telekomunikace, média a informační technologie je s více než 10 právníky jednou z největších v České republice a na Slovensku.
13
Právní novinky 3/2016
Írán: Příští velká rána? Írán je středem pozornosti. Dohoda o jaderném programu z července loňského roku pootevřela pomyslné dveře pro exportéry, které byly roky zablokované kvůli mezinárodním sankcím. A k jejich úplnému otevření došlo 16. ledna 2016, kdy nabyly účinnosti právní předpisy Evropské unie upravující závazným způsobem odstranění sankcí. Nejlepším důkazem, jakou důležitost této změně politiky zástupci EU přikládali, je, že se příslušné oficiální kroky včetně publikace v Úředním věstníku stihly odehrát v jediný den – a to ještě v sobotu. V brzké době tak dojde k obnovení SWIFT bankovního styku, padnou nejvýznamnější restrikce na financování a pojištění exportu, a ovšem, k obchodu s řadou technologií přestalo být nutné povolení. Co však na exportéry čeká za právní prostředí na místě samém, to je relativně málo známé. Až totalitní právní uzavřenost Íránu, navazující jednak na jeho politiku revoluční vlády, jednak zostřená v důsledku mezinárodních sankcí (jejichž intenzifikace začala v roce 2005), se projeví téměř okamžitě v případě sporu. V Íránu je totiž velice obtížná, zdlouhavá a nepravděpodobná možnost výkonu jakéhokoliv zahraničního soudního rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu. Domácí justice je pak nevýkonná a pro zahraniční subjekty obecně nevhodná. Jinými slovy, v případě sporu s íránským partnerem nelze čekat efektivní ochranu Vašich práv. Teoreticky lepší možnosti výkonu rozhodnutí skýtá jen „domácí“ íránská arbitráž (Arbitration Center of Iran Chamber (ACIC), Tehran Regional Arbitration Centre (TRAC)). Trpí však citelným nedostatkem zkušeností potenciálních rozhodců. Arbitráže s vládou či státními podniky jsou v každém případě téměř vyloučeny – podléhají souhlasu vlády a parlamentu, kterých se samozřejmě nadít nelze. Je tedy při uzavírání smlouvy s íránským subjektem možné dát jinou radu než hraběcí „nesuďte se“? Ale ano – důležité bude kvalitní zajištění, případě pojištění. Tamní podniky jsou v důsledku sankcí zvyklé na až 100 % platby předem, nicméně příliš dlouho to zřejmě nevydrží. V důsledku podfinancování ekonomiky, „hladu“ po investicích, nízkých cen
Autoři článku: Martin Ráž | Senior advokát
14
ropy, ale i vysokého entuziasmu západních finančních institucí je pravděpodobné, že velmi brzy bude většina obchodů financována úvěrem či jištěna bankovní zárukou. Místní zvyklosti nejsou v tomto ohledu ideální, L/C mívají dlouhou dobu splatnosti (až 24 měsíců!) a bývají nepotvrzené. Nicméně, tato poslední komplikace je jedním z důsledků politiky sankcí, tudíž se snad brzy změní. Služby potvrzování akreditivů, trade finance produkty, apod., by měly ze strany evropských bank začít být poskytovány v brzké době. Určitým tipem pro nedočkavé může být, že Švýcarsko již veškeré sankce zrušilo dříve. Fungují i tradiční platební kanály přes Turecko a SAE. Na konec sankcí bylo obecně vázáno mnoho obchodních příležitostí – a nejde jen o cenu ropy. Zůstávají určitá omezení týkající se zbraní, raketových technologií, technologií dvojího užití, vybraných osob a určitých ICT, např. pro sledování telekomunikačního provozu. Zejména ohledně raket ještě velmocenská přetahovaná bude zřejmě pokračovat, nicméně z hlediska exportérů běžného spotřebního a dalšího nevojenského zboží by mělo jít spíše o „místní kolorit.“ Co se také zřejmě hned tak nezmění, je ochranářská politika na íránské straně. Spíše dojde ke zpřísnění. Írán sice povoluje zahraničním investorům až 100 % podíly v místních společnostech, nicméně v praxi existují pro pohyb kapitálu zásadní omezení, především v devizové oblasti, stejně jako byrokratické překážky. Možná ještě zásadnější je však byrokracie v oblasti klasického dovozu. Dle statistik Světové banky trvá import kontejneru zboží do Íránu průměrně 37 dní, je potřeba 11 různých dokumentů a náklady ve výši zhruba USD 1555. To je nestandardně mnoho i na Blízký východ. Zůstanou i některé strukturální nedostatky íránského právního řádu, např. nefunkční ochrana duševního vlastnictví. Na otázku naznačenou v titulku článku, zda bude Írán tou příští velkou ranou, tak je nejpravděpodobnější odpovědí: „jak pro koho.“
Právní novinky 3/2016
K zániku odpovědnosti za porušení soutěžního práva Nejvyšší správní soud („NSS“) ve svém nedávném rozhodnutí č. j. 2 As 204/2014 – 71 o kasační stížnosti společnosti O2 Czech Republic, a.s. („O2“) rozhodl, že způsob počítání subjektivní lhůty pro uložení pokuty ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) za porušení pravidel hospodářské soutěže může být za jistých okolností jiný, než se dosud všeobecně předpokládalo, a to významně příznivější pro účastníka řízení.
V případě tzv. trvajících deliktů (deliktů, kdy pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje) se totiž dosud vycházelo z doktríny, dle které pokaždé, když se správní orgán dozví, že delikvent i nadále udržuje protiprávní stav (např. i po zahájení správního řízení), tj. že stále nedošlo k ukončení trvajícího deliktu, začíná běžet nová subjektivní prekluzivní lhůta pro uložení pokuty. NSS v uvedeném rozsudku O2 nicméně uvedl, že takový přístup může za určitých okolností představovat nepřípustné omezení práv účastníka řízení. V daném případě se jednalo o posuzování možného zneužití dominantního postavení tím, že O2 (dříve ČESKÝ TELECOM, a.s.) vytvářelo bariéry pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí. Podle ÚOHS totiž O2 se svými zákazníky uzavíralo smlouvy, které jim de facto dlouhodobě znemožňovaly využívat služeb konkurence. Posuzované jednání mělo tedy charakter trvajícího deliktu, tj. deliktu, kterým pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje. Specifické
bylo, že jednání O2 (pokračování smluv) trvalo i po zahájení správního řízení, a ÚOHS proto jako nejzazší okamžik, kdy začala subjektivní lhůta plynout, určil okamžik vydání prvoinstančního rozhodnutí. Krajský soud v Brně („krajský soud“) jako soud prvního stupně postup ÚOHS aproboval. Vycházel přitom ze stávající judikatury NSS, dle které je nutné počátek běhu subjektivní lhůty vázat na úplné dozvědění se o „spáchání“ správního deliktu, nikoli pouze o jeho počátku či části deliktního jednání. NSS, přestože sám ve svém rozsudku uvedl, že se nehodlá odchýlit od své dřívější judikatury, shledal závěry ÚOHS i krajského soudu ohledně plynutí subjektivní lhůty nesprávnými. Poukázal na specifičnost konkrétního případu a skutečnost, že jak ÚOHS tak i krajský soud použil z přechozí judikatury pouze právní věty vytržené z jejich kontextu. S odkazem na zvláštní okolnosti posuzovaného případu pak dovodil, že v daném případě subjektivní lhůta počíná běžet již od okamžiku, kdy ÚOHS získá prvotní relevantní indicie o deliktním jednání a o osobě pachatele, přičemž tento okamžik může předcházet počátku běhu objektivní lhůty pro uložení pokuty, která je vázána na dokonání trvajícího jednání. Podle NSS tak pro účely určení počátku běhu subjektivní prekluzivní lhůty pro uložení pokuty za dané situace není rozdíl mezi deliktem trvajícím a deliktem jednorázovým. Přestože NSS argumentoval specifickými okolnostmi daného případu (zejména tím, že delikt trval i po zahájení správního řízení), domníváme se, že principy, které NSS nastavil, mají v konečném důsledku univerzální povahu, a tedy i přesah přes hranice této konkrétní kauzy. Aplikace těchto nových závěrů NSS však bude užitečná spíše u starších (stále probíhajících) kauz, které se již budou nejspíše nacházet v soudním stádiu. Od 1. 9. 2009 platí nová právní úprava běhu prekluzivních lhůt, dle které už není ÚOHS limitován dobou pro uložení pokuty, ale dobou pro samotné zahájení řízení.
Autoři článku: Robert Neruda | Partner Ivo Šimeček | Senior advokát
15
Advokátní trh v České republice Na konci loňského roku se uskutečnil již osmý ročník české soutěže Právnická firma roku. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners v ní získala hlavní cenu za nejlepší domácí kancelář a zároveň ocenění za nejlepší klientské služby. Obdržela také prvenství v kategorii Právo hospodářské soutěže a ve všech ostatních oborových kategoriích se umístila mezi nejlépe hodnocenými kancelářemi. Podle historických výsledků všech dosavadních ročníků soutěže je Havel, Holásek & Partners dle součtu všech nominací a titulů nejúspěšnější a nejkomplexnější advokátní kanceláří v České republice i na Slovensku. Pořadatel soutěže, společnost EPRAVO.CZ, v souvislosti s tím zveřejnil některá reportovaná data. Z nich je sestavená tabulka velikosti kanceláří dle počtu právníků a dále informace o celkovém objemu tržeb TOP 10 reportujících kanceláří a jejich meziroční srovnání.
Pořadí největších kanceláří podle počtu právníků Pořadí
Název kanceláře
Počet právníků
1
Havel, Holásek & Partners
166
2
PRK PARTNERS
73
3
Rödl & Partner
68
4
WEIL, GOTSHAL & MANGES
66
5
Kocián Šolc Balaštík
61
6
Dentons
58
7
White & Case
46
8
BBH
45
9
CMS Cameron McKenna
43
10
CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ
41
Objem reportovaných tržeb – TOP 10 kanceláří (v mld. Kč) Položka
2013
2014
Meziroční srovnání
Souhrnné tržby
2,724
2,753
0,029 (1,1 %)
0,539 (19,8 %)
0,588 (21,4 %)
0,049 (9,1 %)
Z toho Havel, Holásek & Partners
Havel, Holásek & Partners zůstává nejžádanějším zaměstnavatelem mezi advokátními kancelářemi Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners obhájila loňské prvenství v žebříčku TOP zaměstnavatelé a i v roce 2016 se stala nejžádanějším zaměstnavatelem v ČR mezi advokátními kancelářemi. Výsledky studie zveřejnila v lednu Asociace studentů a absolventů. „Studenti právnickým fakult mohou vybírat svého preferovaného zaměstnavatele ze skutečně velkého množství menších či větších advokátních kanceláří, včetně poboček předních mezinárodních právnických firem. Velice si vážíme, že jsme jejich první volbou a chceme za to poděkovat. Nábor schopných a motivovaných mladých právníků zůstává i pro letošní rok naší prioritou,“ říká k zisku dalšího ocenění Jaroslav Havel.
16
Slovensko
Zmeny vo vnútroskupinových transakciách Novela Obchodného zákonníka priniesla niekoľko zmien, ktoré ovplyvnili realizáciu reorganizácií prepojených spoločností. Znalecký posudok a uloženie do Zbierky listín pri spoločnosti s ručením obmedzeným skončil Dobrou správou je, že od 1. 1. 2016 sa na spoločnosti s ručením obmedzeným neuplatňuje §59a Obchodného zákonníka. Ustanovenia §59a Obchodného zákonníka stanovuje, že u spoločnosti, ktorá nadobúda majetok na základe zmluvy uzatvorenej s jej zakladateľom alebo spoločníkom (osobou blízkou zakladateľom alebo spoločníkom spoločnosti alebo ktoré sú ovládajúcimi osobami alebo ovládanými osobami zakladateľov alebo spoločníkov spoločnosti) za protihodnotu vo výške najmenej 10 % hodnoty základného imania, musí byť hodnota predmetu zmluvy určená znaleckým posudkom. Táto zmluva nemôže nadobudnúť účinnosť skôr, ako bude uložená spolu so znaleckým posudkom v Zbierke listín. Ak je na účinnosť zmluvy potrebný zápis do osobitnej evidencie napr. katastra nehnuteľností, musí byť zmluva spolu so znaleckým posudkom uložená do Zbierky listín pred zápisom do osobitnej evidencie. Od nového roka nie je spoločnosť s ručením obmedzeným povinná pri kúpe majetku od spriaznených osôb zabezpečiť jeho ocenenie znalcom ani ukladať znalecký posudok spolu s kúpnou zmluvou do Zbierky listín na Obchodnom registri. Zmena priniesla zníženie nákladov spojených s prevodmi majetku. Podnikatelia zrejme takisto ocenia, že niektoré citlivé obchodné informácie nie sú verejne dostupné. Povinnosť ostáva zachovaná pre akciovú spoločnosť. Zákaz vrátenia vkladov Uvoľnenie formálnych požiadaviek na nadobúdaní majetku spoločnosťou s ručením obmedzeným však neznamená, že sa otvára priestor na „tunelovanie“ firiem. Novela Obchodného zákonníka totiž zaviedla, či lepšie
povedané, upresňuje a zdôrazňuje pravidlo o zákaze vrátenia vkladov spoločníkom resp. akcionárom. Zákaz vrátenia vkladov spoločníkom vyplýva z predpokladu, že spoločníci vkladajú do spoločnosti kapitál, aby ho spoločnosť mohla využívať na svoje obchodné aktivity. Spoločník benefituje z obmedzenej zodpovednosti za záväzky spoločnosti a dividend rozdeľovaných spoločnosťou. Spoločnosť má v prvom rade povinnosť splácať dlhy voči veriteľom spoločnosti. Neznamená to, že spoločník spoločnosti sa nemôže ocitnúť v postavení veriteľa spoločnosti, ale nie je dôvod, aby jeho postavenie bolo výhodnejšie ako je postavenie iných veriteľov spoločnosti. Práve preto Obchodný zákonník zaviedol, že za vrátenie vkladu sa považuje aj plnenie bez primeraného protiplnenia, poskytnuté spoločnosťou na základe právneho úkonu dojednaného so spoločníkom alebo v jeho prospech, bez ohľadu na formu dojednania alebo platnosť. To platí rovnako pre plnenie spoločnosti poskytnuté z dôvodu ručenia, pristúpenia k záväzku, záložného práva, či inej zábezpeky poskytnutej spoločnosťou na zabezpečenie záväzkov spoločníka alebo v jeho prospech. Zároveň zákon definuje znaky primeraného protiplnenia. Je preto pravdepodobné, že napriek tomu, že spoločnosti s ručením obmedzeným nemajú povinnosť vyhotoviť znalecký posudok (ako sme uviedli vyššie), budú konatelia spoločností, s cieľom preukázať primeranosť plnení spoločnosťou, siahať k rôznym formám odborných nezávislých posudkov. Zlúčenia, splynutia, rozdelenia Ešte jedno upozornenie na záver. Od 1. 1. 2016, v prípade zlúčenia, splynutia alebo rozdelenia spoločnosti, ktorej pomer vlastného imania k jej záväzkom je menej ako 4:100 (následne 6:100 v roku 2017, a 8:100 od roku 2018) je potrebné vyhotoviť správu nezávislého experta. V takejto správe nezávislý expert uvedie najmä stanovisko k primeranosti výmenného pomeru akcií alebo obchodných podielov a prípadne doplatkov poskytnutých akcionárom resp. spoločníkom.
Autoři článku: Matej Firický | Partner Petra Čorba Stark | Counsel
17
Vzdělávání v oblasti práva na nejvyšší úrovni Semináře | Školení na míru | Expertní posudky | Konzultace
Přehled seminářů Akademie Havel, Holásek & Partners – letní semestr 2016 1. dubna
Nový zákon o zadávání veřejných zakázek
8. dubna
Dawn raids podle energetického zákona
15. dubna Problematická přechodná ustanovení rekodifikace soukromého práva 22. dubna
Budování úspěšného brandu
29. dubna
Cenová ujednání ve spotřebitelských smlouvách
6. května
Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů
13. května
Nový zákon o spotřebitelském úvěru
20. května Nový zákon o registru smluv 27. května
Vybrané problémy zástavního práva a věcných práv k věci cizí
3. června
Revoluce v ochraně osobních údajů
10 června
Provozní odpovědnost v detailu
17. června
Obrana proti krácení dotace, nezákonná veřejná podpora
24. června Vývojové tendence občanského zákoníku, nová civilní judikatura
Nejvyššího soudu
Semináře probíhají v moderních prostorách pražského Florentina, vždy v pátek od 9.00 do 12.30 hodin. Lektory jsou špičkoví odborníci, akademici a zároveň spoluautoři nového občanského zákoníku i velkých komentářů k němu – Milan Hulmák, František Korbel, Filip Melzer a Petr Tégl.
Více informací naleznete na: www.havelholasek.cz/akademie
Hlavní lektoři Akademie Havel, Holásek & Partners se budou na Slovensku podílet na vzniku nového občanského zákoníku Filip Melzer, Petr Tégl a Milan Hulmák, tři of counsel právníci advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, hlavní lektoři její vzdělávací Akademie a přední čeští akademici, byli na sklonku loňského roku jmenováni slovenským ministrem spravedlnosti Tomášem Borecem do komise pro rekodifikaci soukromého práva. Slovensku tak pomohou především s přípravou nového občanského zákoníku, na jehož tvorbě se významně podíleli i v České republice. Filip Melzer také obhájil na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci svoji habilitační práci a byl k 1. 12. 2015 jmenován docentem.
18
Náš tým 180 právníků | 500 spolupracovníků
Naši klienti 1000 klientů | 70 největších světových společností z Fortune 500 50 společností z Czech Top 100 | 7 společností z Czech Top 10
Mezinárodní spolupráce Právní poradenství ve více než 60 zemích světa ve 12 světových jazycích až 70 % případů zahrnuje mezinárodní prvek
PRAHA
BRNO
OSTRAVA
BRATISLAVA
Florentinum, recepce A
Titanium Business Complex
Poděbradova 2738/16
Apollo Business Center II, blok H
Na Florenci 2116/15
Nové sady 996/25
702 00 Ostrava
Mlynské Nivy 49
110 00 Praha 1 – Nové Město
602 00 Brno
Česká republika
821 09 Bratislava
Česká republika
Česká republika
Tel.: + 420 596 110 300
Slovenská republika
Tel.: + 420 255 000 111
Tel.: + 420 545 423 420
Fax: + 420 596 110 420
Tel.: + 421 232 113 900
Fax: + 420 255 000 110
Fax: + 420 545 423 421
www.havelholasek.cz
Fax: + 421 232 113 901