Počítače. Maturitní ples. Rozhovory: Informatika. Petr Matzig. Téma: časopis pro studenty Gymnázia Mladá B oleslav NEPRODEJNÉ. Ročník čtvrtý Číslo III

Ročník čtvrtý

Číslo III

L e d e n - Ún o r 2 0 1 3 NEPRODEJNÉ

časopis pro studenty Gymnázia Mladá B oleslav

skolnik-casopis.8u.cz | g8mb.cz

Téma:

Počítače

6

Rozhovor: Petr Matzig

8

Maturitní ples

10

Apple vs. Google

12

Rozhovory: Informatika

intro

Leden - Únor 2013

Už jsme za půlkou!

P

EDITORIAL

ololetí je pryč a my se přehoupli do druhé půle desetiměsíčního školního maratonu. Aby člověk nezapadl do únavného a vyčerpávajícího stereotypu, ráno do školy a večer zase domů, měl by si čas od času odpočinout a jednoduše vypnout. Lákavá myšlenka, že? Přála bych to nejen nám studentům, nýbrž i všem vyučujícím, kteří na tom nebudou o moc lépe. Každopádně za celou redakci mohu říci, že pokud těch vašich pár minut odpočinku bude chvilka strávená třeba se Školníkem, bude to slušná odměna za další měsíc práce. Doufejme, že s příštím číslem časopisu dorazí i jarní sluníčko s vitamínem D a pořádnou dávkou dobré nálady. Tak, a kde teď jen začít? Začněme tolik diskutovaným tématem, které nenechalo nikoho chladným. Ano, v České republice proběhla počátkem února první přímá volba prezidenta. Jak se s výsledky ztotožňují studenti, si můžete přečíst na „fejsbůkové“ dvojstraně. Stejně tak vám aktuální číslo s tématem Počítače přináší zajímavosti (možná i trochu historie) ze světa elektronických vymožeností, dále dopisy z Číny a USA a mimo jiné i notnou dávku rozhovorů. Novinkou, která by se měla objevit v každém následujícím čísle, je koutek studentské rady. Na této půlstraně se dozvíte co je nového a jaké problémy se na radě řeší. Jinak je mi potěšením uvítat v redakci novou redaktorku Verču Stránskou, která je ovšem takovým (ne)nováčkem. Je nová u nás ve školníkovské redakci, nicméně její články (recenze) si můžete přečíst i na webových stránkách knižního e-shopu fantasya.cz. O tom však více až v příštím čísle, které bude konečně to JARNÍ! Hodně síly do finiše přeje za celou redakci

OBSAH

4 46 8 10 12 14 16 18 19 20 22 ! 23

Události

...anglická olympiáda, lyžák a eko-přednáška

Rozhovor

...Petr Matzig: „Nechť nad vámi hvězdy bdí.“

Maturitní ples

...fotoreportáž z galavečera

Google vs. Apple

...o jablečných válkách

Rozhovor

...profesorky informatiky a jejich pohled na věc

Volby očima studentů

...strana nabitá studentskými názory

Můj koníček

...speciál věnovaný Boleslavskému sportovci roku

Škola pod lupou

...o studentské radě a humanitním semináři

Dopisy z cest

...Martin Rejman a Honza Vlček ze zahraničí

Sloupky

...o Pouovi, závislosti a technice

Rezence

...Portal 2, Delirium a Carmen

Informujeme

...vás o všem důležitém

CITÁT

REDAKCE

„Je otázka, co je pro vědce významnější, zda znalost faktů, či fantazie.“ Albert Einstein

ŠÉFREDAKTORKA

zástupkyně šéfredaktorky Kateřina Kroupová Dominika Rajnohová

KONZULTANTKA

REDAKTOŘI Kristýna Dlasková Tereza Štveráková Kristýna Hroníková Zuzana Hájková Zdeňka Protivánková Verča Stránská Štěpán Rejhon

Alžběta Motlová Mgr. Lenka Vedralová GRAFICKÝ EDITOR

Tomáš D. Doležal FOTOGRAFIE

Jiří Bím Tereza Preislerová

PŘISPĚVATELÉ Martin Rejman Jan Vlček

Školník - časopis G8MB

3

události

Číslo III

Vítězové školního kola.

Výsledky školního kola kategorie I. (1. a 2. ročník) 1. Viktor Suchý 2. Tereza Pospíšilová 3. Viktorie Doležalová kategorie II. (3. a 4. ročník) 1. Anna Doležalová 2. Anna Volfová 3. Kristýna Sobotková kategorie III. (5. - 7.ročník) 1. Libor Ulrich 2. Helena Baštářová 3. Martin Ambrož

Olympiáda v anglickém jazyce První týden v únoru proběhla na naší škole soutěž v anglické konverzaci ve třech kategoriích, jíž se zúčastnilo přes sto studentů. V prvním kole měli studenti za úkol vyřešit písemný test, pak následoval poslech. Druhé kolo probíhalo ústně, tedy ve formě konverzace. Každý soutěžící se musel představit a následně si vylosovat téma, o kterém měl hovořit. Nicméně umění konverzace není jednoduchá záležitost. „Vylosovala jsem si Nový Zéland, ale postupně jsme se s mluvením dostali vlastně až k tomu, co dělají teenageři ve volném čase.“ říká Kateřina Vodičková ze 6. A. O dva týdny později se konalo okresní kolo. Do této fáze soutěže své zástupce poslalo též Pekařovo gymnázium, Gymnázium Mnichovo Hradiště, SPŠ Mladá Boleslav a Střední ekonomická škola Mladá Boleslav. Okresní kolo naprosto ovládli zástupci naší školy, nejvíce se vyznamenal Libor Ulrich ze 7. A, kterému se podařilo zvítězit. Liborovi tedy přejeme mnoho úspěchů v krajském kole, které se koná 26. března v Kladně. Heleně a Martinovi také děkujeme za vzornou reprezentaci školy.

Výsledky okresního kola


Soutěžící „v akci“. Bětka Motlová

FOTO

4

Vítězové okresního kola: Helena Baštářová (5.A), Libor Ulrich (7.A) a Petr Horváth z GJP. TEXT

1. Libor Ulrich (7. A) - osmileté GMB 2. Helena Baštářová (5. A)- osmileté GMB 3. Petr Horváth - Gymnázium Josefa Pekaře MB 4. Martin Ambrož (6.B) - osmileté GMB

G8MB.cz Tereza preislerová

události

Leden - Únor 2013

O

bdobí zimních lyžařských výcviků je v plném proudu. Když si vzpomenu, s jakým nadšením jsem nastupovala ve druháku do autobusu, který mířil na tatáž místa jako letos, musím se usmát. Přijde mi to jako včera, všechny ty zážitky na sněhu, výcvik i soutěže nebo ty večery na pokoji nebo přednáška pána, kterému nebylo rozumět ani slovo. Tentokrát se na svahy Krkonoš, přesněji na sjezdovky a běžecké tratě Benecka, vydaly třídy 2.A a 2.B v termínu 10. - 16. února 2013. Přestože lyžařským nadšencům nepřálo počasí, lyžák si, jak vyplývá z jejich vyprávění, náramně užili, nechyběla samozřejmě ani spousta legrace. Na lyžařský kurz odjeli o čtrnáct dní později i třídy 5.B a 5.A. Alžběta Motlová

Lyžák 2013

Přednáška prof. Marka V FOTO

úterý 29. ledna naši školu navštívil pan Marek, aby nám přiblížil činnost centra CzechGlobe, které se zabývá výzkumem globálních změn. Svou přednášku zahájil přiznáním, že maturitu složil až na druhý pokus. Přesto se později stal doktorem biologických věd. Nyní je ředitelem již zmíněné společnosti a je považován za průkopníka moderních ekofyziologických metod používaných při terénních výzkumech lesních ekosystémů. Většina z nás si díky médiím myslela, že jediným ekologickým problémem je globální oteplování. Pan Marek nás však hned na začátku vyvedl z omylu faktem, že pojem globální změna toho zahrnuje mnohem více. Avšak důsledky oteplování atmosféry pociťujeme nejvíce. Tým profesora Marka se již 20 let podílí na evropských projektech zkoumajících uhlíkový cyklus. Z jejich měření vyplývá, že hladina

Jiří Bím

oxidu uhličitého v atmosféře jednoznačně roste. Důležité je, že kvůli tomu dochází ke změnám nejen na zaledněných územích, jako je Antarktida či Grónsko, ale i u nás! Podle pana Marka nás čeká mimo jiné změna polohy tlakových útvarů nebo nástup období sucha, což citelně změní klimatické podmínky. Cílem celé přednášky bylo uvést naše mylné domněnky, týkající se tohoto celosvětového problému, na pravou míru. Jediným řešením problému globální změny je totiž upozornit svět na nebezpečí, aby začal jednat. Panu Markovi se díky jeho vystupování během hodiny podařilo nejen upoutat naši pozornost, ale i donutit nás k zamyšlení. Přednáška se totiž nesla v přátelském duchu a nikoho z nás neuspala, což je úspěch a ukazatel kvality přednášejícího. Veronika Stránská Tereza Štveráková


5

rozhovor

Číslo III

Petr Matzig Lidé v současné době řeší maličkosti, aby zapomněli na velké problémy. Odkud pocházíte, kde jste působil před tím, než jste začal učit na našem gymnáziu? Jsem z Jablonce nad Nisou. Na střední školu jsem chodil v Liberci a vysokou školu jsem studoval v Ústí nad Labem. Ke konci studií jsem v tomto městě zároveň vyučoval na druhém stupni základní školy. Vždy jste se chtěl stát učitelem? Ne, já jsem šel studovat hlavně kvůli tomu, abych nemusel jít na vojnu. Čím jste tedy chtěl být? Nechtěl jsem být asi ničím. Vůbec jsem nevěděl, jsem hrozně nerozhodný člověk. Měním každý půl rok názory. Proč jste se nakonec rozhodl studovat právě zeměpis? Geografii jsem měl vždycky rád, ta mě bavila. Proto jsem si ji vybral ke studiu. I když jsem se nikam moc nepodíval, jsem spíš teoretik. Procestoval jsem především Evropu. Kam byste se ještě rád podíval? Proč? Těch míst je tolik. Asi tam, kam se dá dojet na kole. Váš způsob života je poměrně ojedinělý (život ve slaměném domě). Vštěpovali vám něco takového už vaši rodiče nebo je to pouze vaše rozhodnutí? K tomuto způsobu života jsem se začal přiklánět před dvěma roky. Nechtěl jsem se zadlužit a nechtěl jsem bydlet někde v paneláku, tak jsem zkusil tohle. Postavil jsem domek vlastníma rukama asi za 70 tisíc a nemusel jsem si na to půjčit ani korunu. Navíc

6


rozhovor

Leden - Únor 2013

si myslím, že je to takové zdravé bydlení. Máte přátele, kteří žijí podobným způsobem života? Ano, je jich málo, ale mám. Ze začátku jsem od nich čerpal hodně zkušeností. Zapojujete se do nějakých akcí na ochranu životního prostředí? Spíše individuálně. Nejsem nikde zaregistrovaný. Nemám rád, když jsem zapsaný pod nějakou společností. Stal jste se profesorem také proto, že jste chtěl mladou generaci upozornit na problémy současnosti? Když jsem dokončoval studia, řekl jsem si, že je to jeden z důvodů, proč chci učit. Občas však cítím beznaděj. Na konec e-mailu pro studenty často připojujete: „Nechť nad vámi hvězdy bdí.“ Odkud to pochází? To je ze ságy Eragon, to si říkají elfové. Přišlo mi to takové dobrosrdečné. Co děláte ve volném čase? Flákám se jako všichni, koukám na seriály, naposledy jsem zkouknul The Big Bang Theory. Jezdím za hezkého počasí na kole, dále mám hodně rád turistiku a plavání. Často v hodinách pouštíte různé dokumenty a krátká videa. Jaký tedy preferujete způsob výuky? Myslím si, že ta obrazová forma a k tomu doprovodný zvukový projev je záživnější, student si z toho zapamatuje víc. Tím, že neučím tak dlouho, prakticky si na vás studentech testuju různé způsoby výuky a zkouším, jaký bude nejlepší.

„To, že se nachladíte od nohou, je fáma.“ Stavba nového profesorova domu.

Není vám zima, když chodíte v zimě jen v pantoflích? Důležité je mít v teple horní polovinu těla, tam jsou všechny orgány. To, že se nachladíte od nohou, je fáma. Maximálně vám umrznou prsty. Hlavní je mít čepici, protože hlavou uniká až 20% tepla. Teď v zimě jím hodně nanuky, i když na mě lidi koukají jak na blázna. Nevystavuji tak tělo takovému šoku. Naopak v létě piju horký čaj. Jaká je vaše oblíbená kniha? Výborná knížka je Tulák po hvězdách. Jde o dobrodružnou knihu od amerického autora Jacka Londona. Četl jsem to už dávno, ale chystám se na to znovu. Jaký je váš pohled na dnešní svět? Lidé v současné době řeší maličkosti, aby zapomněli na velké problémy. My tady v České republice se máme velmi dobře. Vyhazují se zde tuny jídla a miliony lidí na světě trpí hladem a žízní. Každý den zemře 42 000 dětí na hlad a my tady jídlo vyhazujeme. Na závěr se vás ještě zeptáme na poslední dobou hodně probírané téma - prezidentské volby. Byl jste volit? Nebyl jsem. Prezidentské volby mi přijdou jako banální záležitost. Myslím si, že je jedno, kdo bude prezidentem. Prezident má tak málo pravomocí, že skoro nic neovlivní. Měl by to být reprezentativní člověk se znalostí cizích jazyků. Je to můj názor, nechci to nikomu vnucovat.

Dominika Rajnohová Kačka kroupová

FOTO

TEXT

Děkujeme za rozhovor.

Jiří Bím


7

ples

Číslo III

Půnoční překvapení.

Maturitní ples 2013

O

maturitním plesu toho bylo napsáno tolik, že už nemá cenu cokoliv popisovat. Tento ples byl ale jiný, tedy alespoň pro několik desítek maturantů. Pro nás to byl TEN NÁŠ PLES. Až ho zažijete na vlastní kůži, pochopíte, že za tím jedním krásným večerem stojí půl roku organizování, hodiny a hodiny našeho volného času, spousta nervů a v neposlední řadě také několik konfliktů a kompromisů. Ani jsme se nestačili vzpamatovat a byl za námi. Ples jsme si moc užili (jak je ostatně vidět na fotkách) a věříme, že Vy také. Kristýna Dlasková

Autorkami krásných kulis, které vyzdobily celý sál, jsou Karolína Ortcykrová a Kristýna Kubíková.

Gabriela Cirmonová (8.B) a Pepa Hruša (8.A) si jdou pro šerpy. Gábině patří velký dík za vymyšlení a nácvik půlnočního překvapení.

Maturanti si ples užívali plnými doušky. Po půlnoci bavili návštěvníky přímo z pódia.

8


Leden - Únor 2013

ples

8.B

horní řada zleva: Jiří Kurka, Jan Kára, Martin Srbek, Hynek Šturma, Martin Slabý, Michal Čapek, Josef Wudy, Dan Melichar, Libor Bartoš, Radovan Čapek, Václav Budín, Jan Diviš, Michal Banýr dolní řada zleva: Martin Šifta, Petr Školoud, Lucie Pakandlová, Kristýna Kubíková, Monika Bartášková, Eva Binderová, Gabriela Cirmonová, Kateřina Šmídová, třídní profesorka Mgr. Jana Krichebauerová, Veronika Marečková, Karolína Ortcykrová, Šárka Havrdová, Petra Velová, Kateřina Kuželová, Markéta Křováčková, Adéla Žemličková, Aneta Podzimková, Martin Cibulka, Michael Zörkler

FOTO

8.A

horní řada zleva: Jakub Roháček, Lukáš Polášek, Tomáš Cindr, Václav Šelepa, Martin Lehký, Josef Hruša, Lukáš Trhoň, David Šnajdr, Petr Procházka, Michael Kubín, Patrick Eder, Richard Pabišta, Josef Zdobinský, Martin Táborský dolní řada zleva: Jan Koutník, Kristýna Dlasková, Aneta Janitorová, Alice Červená, Petra Volšová, Kamila Bonhardová, Lenka Janusová, Ludmila Mlčochová, třídní profesorka Mgr. Jiřina Rygerová, Zuzana Mazánková, Kateřina Urbanová, Martina Pácaltová, Veronika Macková, Petra Štemproková, Markéta Filipová, Michaela Zdražilová, Kamila Kalabisová, Martin Šupej

Maturanti


9

téma

Číslo III

GOOGLE NEJEN VYHLEDÁVAČ TEXT: TOMÁŠ D. DOLEŽAL

Strýček Google, věrný přítel studenstva na celém světě, bez jehož existence by byl náš život zase o něco složitější. To se nám většinou vybaví, když uslyšíme nebo uvidíme slovo Google. Vedle nejpoužívanějšího vyhledávače planety ale Google Inc. nabízí ještě desítky dalších skvělých služeb. A většinu zcela zdarma. „Ti plesknu takovou, že tě ani Google nenajde!“ Nejznámější služba poskytovaná společností Google je samozřejmě vyhledávač. Ten byl spuštěn v roce 1996 jako služba pro vyhledávání informací v tehdy raně digitalizované knihovně harvardské univerzity. Během několika let se vyhledávač (částečně díky systému PageRank, který poskytoval nové možnosti zpětné vazby tvůrcům webových stránek) stal inovátorem na poli webových vyhledavačů a podařilo se mu v počtu vyhledávání převálcovat i velikány jako Yahoo!. Vyhledávač je již po 10 let nejpoužívanějším vyhledavačem na Internetu a nehodlá se tohoto místa pustit. Důkazem může být i neustálý nárůst procent vyhledávání na internetu, ten se v roce 2013 zastavil na 49,7 % a stále stoupá. Vyhledávač se navíc, na rozdíl od většiny ostatních, stále vyvíjí, rozšířen byl například o kalkulačku, která jednoduše vypočítá jakýkoli zadaný matematický výraz. Zajímavou službou pro uživatele může být i služba Google Trends, která poskytuje statistiky o počtech vyhledávání daného výrazu.

Co si zamaneš Už dávno ale neplatí, že Google je pouze vyhledávač. V posledních 10 letech se mu totiž povedlo spustit desítky projektů, z nichž každý by sám o sobě byl materiálem pro desítky stránek našeho časopisu. Mezi ty nejznámější patří Gmail - služba pro internetovou poštu, Google Chrome - inovativní internetový prohlížeč, Google Docs – balík kancelářských programů dostupných ve vašem prohlížeči, Google Maps – mapy celé planety i s plánovačem trasy, Google+ - sociální síť založená na metodě „kruhů“ a mnoho dalších. Desítky aplikací různého druhu svědčí o tom, že Google neusnul na vavřínech a nestojí na místě. Stále chystá něco nového, proniká do více a více oblastí lidského života a stále více se stává jeho součástí.

Jablečná válka

10


FOTO

„Laboratoře“ firmy Google

Google se nebál zabrousit i do pole mobilních telefonů. Své o tom věděl i Steve Jobs, který v době nástupu Androidu řekl onu legendární větu „Zničím Android, protože je to ukradený produkt. Klidně kvůli tomu rozpoutám termonukleární válku, pokud to bude potřeba.“ (Můžete ji najít např. v jeho životopise.) Android se ale navzdory tomuto výroku stal nejpoužívanějším operačním systémem pro chytré mobilní telefony a tablety. Podle jeho příznivců za tímto úspěchem stojí především šíře možností, kterou poskytuje otevřený zdrojový kód, který dává každému uživateli šanci upravit si systém podle svých představ. Android se tak stal rovnocenným soupeřem pro Apple a bojuje s ním spravedlivý boj již několik let. Součástí takového boje jsou i rozbroje mezi samotnými uživateli, jak o Applu, tak o Androidu kolují po Internetu desítky posměvačných obrázků i vtipů, uživatelé se dnes a denně hádají, co je lepší a co stojí za starou bačkoru. Oba systémy mají stejnou šanci na výhru. Oba systémy mají své mouchy i výhody. Je ale jen na vás, který z nich si vyberete.

google.com

téma

Leden - Únor 2013

TEXT: ŠTĚPÁN REJHON

Apple

Pod tímto slovíčkem si asi většina lidí vybaví jablko. Někteří (jako já) si vybaví světoznámou firmu, která se zabývá elektronikou. Že by mělo ovoce něco společného s počítači? Zakladatelé této značky se inspirovali slavným fyzikem Isaacem Newtonem a jeho zákonem gravitace, na který přišel právě díky padajícímu jablku. V garáži Steva Jobse, jednoho ze zakladatelů Applu, postavili roku 1976 první počítač. Steve Jobs byl největší oporou, za jeho vedení byl Apple nejmocnější firmou na světě, a právě on se nejednou objevil na hlavní stránce časopisu Time. Byl známý svojí tvrdostí a pracovitostí. Stal se i majitelem největší výrobny animovaných filmů na světě jménem Pixar. Hledá se Nemo, Toy Story nebo Auta – všechny tyto pohádky pocházejí z této dílny. Věčný snílek Steve Jobs zemřel roku 2011 na rakovinu slinivky břišní.

Co by ten Windows bez Applu dělal? Firma Apple se zprvu věnovala počítačům, doteď vyrábí jak software, tak hardware. Jako první začala používat „grafické uživatelské rozhraní“, čímž velmi zjednodušila práci na počítači běžným uživatelům. Představte si, že byste místo oken, lišt, ikon a tlačítek museli vše psát v příkazovém řádku. Později začala grafické uživatelské rozhraní používat konkurenční firma Microsoft ve svých Windowsech. Apple předvedl i první počítačovou myš, kterou poté opět konkurence okopírovala. Doteď počítače od Applu vynikají svou krásou, ladností a lehkostí. Apple instaluje na své počítače vlastní operační systém, který krásně koresponduje s hardwarovým vybavením. Proto jsou tyto počítače velmi kvalitní pro střihače hudby, filmů a nejvíce pro designery a grafiky. Jelikož uživatelů produktů Apple je méně, OS se prakticky nestýká s žádnými počítačovými viry, je proto často stabilnější a rychlejší.

iZaříznní Apple nezaspal a zavítal i do světa hudby a telefonů. Svůj první revoluční hudební přehrávač (iPod) představil roku 2001, dodnes je nejprodávanějším na světě. I rok 2007 byl pro Apple podstatný, tehdy představil svůj první dotykový telefon (iPhone), který se stal předchůdcem všech „chytrých telefonů“ dnešní doby. Do svých zařízení zařadil i tablet (iPad) roku 2010, který dal směr všem tabletům. Ani u těchto zařízení Apple nezapomněl na design a kompatibilitu. iPhone a iPad fungují na stejném operačním systému, což jim dává velké rozhraní her a aplikací. Vše funguje velmi rychle, protože OS je přímo stvořen pro své zařízení. Jeho velkým konkurentem je Android, který je podle mě univerzálním operačním systémem pro nespočet mobilů asijských výrobců.

iMráček

FOTO

Apple vždy hodně dbal na propojení všech svých zařízení, proto založil svoji internetovou službu iCloud, která je internetovým úložištěm pro všechna vaše zařízení. Můžete tak napsat část dokumentu na počítači a dopsat ho na svém iPadu. Vše se ukládá na úložiště, ze kterého můžete otevírat a upravovat všechno, co si do něj vložíte. Z vlastních zkušeností vám můžu říct, že kdo si koupil něco od Applu, nikdy nelituje a brzo zakoupí nějaké další zařízení. Podle mého názoru je Apple zárukou kvality, dobře investovaných peněz a výborného propojení HW se SW, navíc v dokonalém designovém kabátku. Sám Steve Jobs řekl: „Buďme měřítkem kvality. Někteří lidé nejsou zvyklí na prostředí, kde se dokonalost očekává.“ wallpapersus.com

Mozaika „Apple World“ Školník - časopis G8MB

11

téma

Číslo III

Rozhovory s profesorkami informatiky JELIKOŽ TÉMATEM ČÍSLA JE TECHNIKA, DO KTERÉ SE BEZESPORU ŘADÍ I INFORMATIKA, ROZHODLY JSME SE VYZPOVÍDAT NAŠE PANÍ PROFESORKY, KTERÉ VYUČUJÍ INFORMATIKU. MEZI NĚ PATŘÍ I PANÍ PROFESORKA MGR. JANA KRICHEBAUEROVÁ, KTERÁ SE ZASLOUŽILA MIMO JINÉ O WIFI PŘIPOJENÍ NA NAŠÍ ŠKOLE. MĚLY JSME SPOUSTU OTÁZEK, A TAKÉ JSME NA NĚ DOSTALY SPOUSTU ODPOVĚDÍ. DO TIŠTĚNÉ VERZE SE VŠAK CELÝ ROZHOVOR NEVEJDE, PROTO SI PLNOU VERZI MŮŽETE PŘEČÍST NA WEBU ŠKOLNÍKA.

Dagmar Juhasová „Vždycky jsem chtěla učit matematiku.“

12


Jak jste spokojena na našem gymnáziu? Co byste vyzdvihla a co naopak změnila k lepšímu? Na naší škole jsem celkem spokojená. Je zde řada výborných studentů, kteří mají o matematiku a počítače zájem, jsou ochotni se jim věnovat nejen ve škole a mají zájem se naučit víc, než co potřebují k získání jedničky. Takoví vymýšlejí novátorská řešení. Když někdy jejich cesta není použitelná, dělá mi radost takové mladé lidi učit a diskutovat s nimi o případných důvodech, kde má jejich řešení

Na jakou látku se těšíte, až ji budete probírat se studenty? Velmi mě baví např. to, co bereme teď v 8. A, tedy kombinatorika. Vlastně mě ale baví učit téměř cokoliv, co se týče matematiky, počítačů a angličtiny. Je pro vás těžké sledovat pokroky, které se např. v informatice dějí? Ve světě počítačů jde vývoj mnohem rychleji než třeba v matematice. Myslím si, že učitel, který nesnese pocit, že některý jeho student ví v určité dílčí oblasti víc než on sám, nemůže v dnešní době vyučovat informatiku. Snažím se sledovat novinky v nabízeném hardwaru, v počítačové grafice, v databázích… Chtělo by to ale víc možností účastnit se praktických školení, kde by si to člověk vyzkoušel. Nechci příliš chybět ve škole, proto si hledám večerní, víkendové nebo prázdninové vzdělávací akce. Jaký je Váš názor na mládež, která tráví mnoho času na sociálních sítích? O tom si se studenty povídám často. Diskutujeme o této věci už v prvním ročníku v hodinách předmětu digitální technologie. Můj názor je, že v jisté míře mohou být sociální sítě užitečné, třeba když student chybí a chce zjistit, co se probíralo ten den ve škole a co si má připravit na zítřek. Nebo když se chce parta kamarádů domluvit na nějaké společné akci, jako je návštěva kina. Ale viděla bych to tak do půl hodiny denně. Většina uživatelů sociálních sítí tam tráví výrazně více času.

Zdeňka Protivánková Tereza Štveráková

FOTO

Mgr.

Co (nebo kdo) Vás k počítačům přivedl/o? Vždycky jsem chtěla učit matematiku a hledala jsem druhý předmět do učitelské dvojkombinace. S češtinou, která mě lákala, se to tehdy bohužel nedalo studovat. Proto jsem se později rozhodla pro informatiku, ke které jsem měla také blízko.

díru. Oceňuji ale i studenty, kteří pro mnou vyučované předměty nemají takové předpoklady, jako pro předměty jiné, ale do hodin se připravují a snaží se učivu porozumět, tedy zjistit nejen jak to je, ale i pochopit, proč to tak je.

TEXT

Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla pro pedagogiku? Už v dětském věku mě bavilo hledat cestu, jak někomu vysvětlit něco, čemu zatím není schopen porozumět, jak mu problém podat tak, aby věci přišel na kloub. V době mé docházky na základní školu měl celý druhý stupeň začátek odpolední výuky ve stejném okamžiku a než tento moment nastal, museli jsme všichni stát za zamčenými „lítačkami“ na chodbě. Mě to tam strašně nebavilo, spolužáci se strkali a pokřikovali na sebe, a protože jsme měli výborného a hodného pana učitele Josefa Marka, který byl naším třídním a učil nás matematiku a výtvarku, vymyslela jsem, že bych po obědě ve zbytku polední pauzy vedla už od šesté třídy doučovací matematický kroužek, a tím nemusela stát za „lítačkami“, ale mohla si sednout v klidu do třídy.

Vlastní

téma

Leden - Únor 2013

Proč jste se stala zrovna učitelkou? Proč zrovna učitelkou? To je možná z dětství, protože já jsem měla sama jednu paní učitelku, kterou jsem měla hrozně ráda a která umřela. Byla mým velkým vzorem. To je nám líto. Kdy jste se rozhodla, že se vydáte cestou pedagoga? Po maturitě jsem se rozhodovala co dál, naskytla se mi možnost pracovat na Středním odborném učilišti sklářském v Kamenickém Šenově jako vychovatelka na domově mládeže. Zároveň jsem zahájila dálkové studium pedagogiky. Po ukončení studia jsem nastoupila na jiném učilišti v Praze a bylo rozhodnuto. Proč jste se rozhodla zrovna pro informatiku? To tak nějak přišlo. Já mám ráda nové věci, mám ráda takové ty „hračky“. Počítače jsou všude kolem nás. Používáte elektroniku i doma v osobním životě? Například tablety? Jasně. První, co jsem nastavila na tabletu, byly recepty. Protože to je úžasné, já si to opřu a navíc si to otočím, jak potřebuji, takže tablet je pro mě součást vaření. Když to tak vezmu, co se týká naší domácnosti, nejvíce času asi strávím v kuchyni, protože ráda vařím, a tam mám hlavní počítač, notebook, tablet, telefon a všechno je v pohotovosti. Je tam příjemně a i bez té techniky v domácnosti se to neobejde. Co ještě ráda děláte ve volném čase? Moc volného času mi nezbývá… Bydlíme na samotě v lese, kde je krásně. Věnuji se trochu myslivosti, pěstuji květiny, ráda vařím a peču, občas něco ušiju… Co Vás v hodině nejvíc rozzlobí nebo naopak potěší? Mě potěší určitě vlastní aktivita studentů. To, že jsou aktivní, že se sami nadchnou pro nějakou práci, jejich kreativita. To, že se mi je podaří získat pro to, co děláme, to mě těší velice. A vadí? Těžko říci, protože každý z nás je individualita. Nemám ráda, když někdo skáče do řeči, to je pravda. Ale jinak si myslím, že toto moc neřeším. A je fakt, že já jsem natolik autoritativní, že vždycky děti vědí, že tam jsem.

Kristýna Hroníková Zuzka Hájková

FOTO

TEXT

Jak jste se dostala na naše gymnázium? Složitou cestou. Když jsem učila naše učitele v projektu MŠMT INDOŠ (základní a pokročilé ovládání počítače) tak jsem dostala nabídku od bývalého pana ředitele učit informatiku na této škole. Ale bylo to v době, kdy jsem měla zranění nohy (při tenise) a nemohla jsem přijít domluvit podmínky, tak jsem tuto nabídku odmítla. Další nabídka přišla myslím o rok později a já nastoupila.

Školník

Kolik času doma přibližně věnujete přípravám na hodiny? Jak kdy. Někdy méně, někdy více. Většinou to dělám tak, že si zpracuji určité penzum úkolů, které si rozčlením podle témat a většinou to mám připravené dopředu a pak jenom doplňuji. Já si většinou přes prázdniny připravím celek, jakou představu mám o výuce v tom roce. Připravím úkoly, ze kterých si vybírám potom podle situace. Takže se stává i to, že učím dvě půlky jedné třídy, ale nemusí řešit stejný úkol. Takže tam je na výběr více úloh. Vyhovuje Vám naše počítačová učebna? Momentálně moc ne, protože tam máme pomalejší internet a musí se vyřešit síťové nedostatky, které se vyskytly. Potřebovala by vylepšit. Co byste navrhovala na vylepšení? Potřebovali bychom software, hlavně na grafiku, a hardware by už také bylo potřeba vyměnit. A moje představa byla, že by každý měl to své pracoviště se sluchátky a dalšími možnostmi. Zatím je zde možnost využívat tiskárnu, na kterou si můžou děti posílat své věci i věci na vyučování. Bylo by dobré, kdyby se tam mohlo i více tisknout barevně, ale je to cenově náročné. Byla bych pro, aby se učebna více otevřela studentům i ve volných hodinách. A ještě více bych jí otevřela profesorům pro ostatní předměty. A je to teď někdy v dohlednu? Nevím, jestli se to podaří. Moje představa je taková, že by tady bylo více takových učeben s PC, aby byly běžně dostupné. Ale bohužel situace je taková, že se nemůžeme spolehnout na nižší ročníky, musí se dbát hlavně na to, aby byla zachována především bezpečnost. Než jsem sem nastoupila, takové věci tady vůbec nebyly možné, to asi vy nevíte. Když jsem nastoupila, děti prakticky nesměly mimo výuku do počítačové učebny vůbec. Byly zavedené věci, o kterých si myslím, že mají své oprávnění, protože je nutná bezpečnost. Je tady určitě riziko, které já podstupuji, když tam studenty pouštím, a bylo by dobré si to uvědomit. Dříve neexistovalo, aby bylo vůbec možno někde ve škole tisknout. Bohužel děti počítače v některých třídách rozebraly, škodí tam. Připojení k internetu vidím tak, že budou stanovené priority. To znamená, že nejvyšší prioritou bude výuka a profesorský sbor, pak budou výukové místnosti (informatika a další učebny s počítači, např. uč. č. 27), pak budou osmáci a sedmáci, pak bude priorita vyšších ročníků a pak teprve bude omezená rychlost pro mladší studenty.

Mgr.

Jana Krichebauerová „Potěší mě vlastní aktivita studentů.“

Přejeme spoustu dalších úspěchů a děkujeme za rozhovor. Školník - časopis G8MB

13

volby

Číslo III

Prezidentské volby očima studentů HISTORICKY PRVNÍ PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY SE USKUTEČNILA NA ZAČÁTKU TOHOTO KALENDÁŘNÍHO ROKU, A PŘESTOŽE SE MĚSÍC LEDEN NESE PRO STUDENTY SPÍŠ VE ZNAMENÍ POLOLETNÍCH TESTŮ A ZKOUŠENÍ, PRO VĚTŠINU Z NICH SE STALA STEJNĚ TAK JAKO PRO ZBYTEK SPOLEČNOSTI NEJHLAVNĚJŠÍM TÉMATEM PRÁVĚ VOLBA HLAVY STÁTU. Z DEVÍTI KANDIDÁTŮ POSTOUPILI DO DRUHÉHO KOLA, ZA ÚČASTI 5 MIL. OPRÁVNĚNÝCH VOLIČŮ, STÁVAJÍCÍ MINISTR ZAHRANIČÍ KAREL SCHWARZENBERG A NĚKDEJŠÍ PREMIÉR ČESKÉ REPUBLIKY MILOŠ ZEMAN. TEN VYŠEL Z DRUHÉHO KOLA VÍTĚZNĚ A BUDE TAK 8. BŘEZNA OFICIÁLNĚ JMENOVÁN PREZIDENTEM ČESKÉ REPUBLIKY. NA VÝSLEDCÍCH VOLEB UŽ NIKDO Z NÁS NIC NEZMĚNÍ, TEĎ UŽ MŮŽEME JENOM HODNOTIT, DO NEKONEČNA ROZEBÍRAT VÝSLEDKY VOLEB A PŘIPRAVOVAT SE NA DALŠÍ PŘÍMOU VOLBU HLAVY STÁTU. A MŮŽEME JEN UPŘÍMNĚ VĚŘIT, ŽE JEDNOU PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ V TOM PRAVÉM SLOVA SMYSLU. Tomáš, 6. ročník Dobojováno jest. Přímá volba rozhodla o naší budoucí hlavě státu, nový prezident pomalu zapadá (mnohdy i před kamerou) do svého nového úřadu a všichni bychom si měli pobrukovat (klidně i falešně) českou hymnu pod fousy a být spokojeni. Jenže – možná překvapivě – spokojeně se nejevíme. Vezměme to ale od začátku. Návrh přímé volby prezidenta rezonoval českou politikou již od poloviny devadesátých let, zrealizován byl ale až v roce 2011 vládou Petra Nečase. Cílem přímé volby měla být především větší podpora prezidenta nepolitickou veřejností a s ní související spokojenost s hlavou státu. Jenže, jak už je u mnohých návrhů zvykem, politici nepočítali s dalšími okolnostmi. Nepočítali s tím, že dvoukolová volba zaručí to, že zhruba polovina voličů bude v druhém kole volit mezi větším a menším zlem, chcete-li mezi „ptačí a prasečí chřipkou“. Nepočítali ani s tím, že ve druhém kole voleb přijde polarizující kampaň, která v naší republice nemá (a doufejme, že už ani nebude mít) obdoby. Kampaň, která byla z velké části založena na lžích a polopravdách, kampaň, která vyzývala ke xenofobii. A možná i tato kampaň, vedle mnoha dalších faktorů, rozdělila naši společnost na dva póly, které může vítěz volby stěží spojit zpět dohromady. Můžeme tedy jen čekat na budoucí kroky našeho budoucího pana prezidenta a netahat na světlo jeho minulost. Doufejme, že s jeho budoucími kroky budeme spokojenější, než s těmi minulými.

Iva, 6. ročník S výsledkem voleb spokojená nejsem, ale protože mi ještě nebylo 18 let, nemohla jsem ho svým hlasem nijak ovlivnit. Kdybych volit mohla, v prvním kole bych hlasovala pro Zuzanu Roithovou. Má pevné morální hodnoty, je vzdělaná a vystupuje proti korupci. Myslím, že jejím plusem je i to, že je žena – do politiky by mohla vnést trochu jiný pohled a na Hradě by byla zajímavou obměnou. Bohužel mi bylo od začátku jasné, že ve srovnání s masivními kampaněmi některých kandidátů moc šancí pro postup do druhého kola nemá. Měla jsem proto radost, že postoupil pro mě druhý nejlepší kandidát, Karel Schwarzenberg. Doufala jsem, že se stane naším dalším prezidentem. Ve srovnání s Milošem Zemanem byl pro mě jasnou volbou. Jeho vystupování není arogantní, není spojen s komunisty a v Evropě je uznávanou osobností. Myslím, že by náš stát dokázal skvěle reprezentovat a mrzí mě, že tento názor se mnou nesdílí většina voličů. K novému prezidentovi mám opravdu velké výhrady, ale chápu, že je třeba ho respektovat, protože i přes své nedostatky dokázal přesvědčit mnoho lidí. A s výsledkem voleb prostě nic neudělám.

Sebastian, 6. ročník Jelikož prezident je představený národa českého, měl by něco vypovídat i o republice České, tak i něco o lidech samých. Naším úkolem je přece zvolit toho kandidáta, který nám je nejbližší, se kterým nejvíce sympatizujeme a za kterého bychom se především neměli stydět. Podle většinové společnosti by měl asi vypadat jako právě teď zvolený Miloš Zeman. Ale je Miloš Zeman opravdu prezident, který se dostal až na samou špičku společnosti morálním způsobem? Právě zvolený prezident už za sebou pár karambolů měl. Miloš Zeman však své dění v minulosti popírá. Při své kampani doufal, že se mu z části podaří přesvědčit voliče nebo v lepším případě, že sami voliči zapomenou. Pravda, schopnost argumentovat má, což byla hlavní zbraň jeho předvolební kampaně. Zatímco si čistil svůj oprýskaný štít, tak paradoxně svými argumenty házel svému konkurentovi Karlu Schwarzenbergovi špínu na hlavu. Vytýkal mu, že není Čechem, že nemá k samotným Čechám správný vztah a že je hlavním škůdcem české politiky. To, co bylo pro stát potřebné, jakožto navýšení rozpočtu státní kasy a kroky, které měly zastavit státní dluh, vyvolávalo u občanů značné emoce. Především u sociálně slabších a důchodců. Na to vše Miloš Zeman ukázal, zmínil, že v tom má prsty i jeho protikandidát, a šikovnými slovy se mu podařilo ubrat Karlu Schwarzenbergovi část volebních hlasů. Karel Schwarzenberg pochopil, že šanci má hlavně u mladých voličů, a tak jeho tým neváhal propagovat volby i na sociálních sítích. Především díky této formě kampaně byla volební účast tak vysoká a vzbudila u mladých zájem o politiku. A samozřejmě to byl i boj mediální, který hýbal davem. Lidé by neměli tupě vnímat okolní dění, a pak hlásat neověřené informace. Já byl rozhodnut už od začátku a během voleb jsem byl pevněji a pevněji přesvědčen, že by měl na hrad jít Karel Schwarzenberg. Uchazeč, který morálně vystupoval poctivě a společensky, z jehož projevu byla patrná upřímnost, uvolněnost, snaha porozumět, ale také zjevné čisté přesvědčení o tom, že by to šlo. A hlavně se dokázal zasmát sám sobě a nezakrýval emoce. To já obdivuji a za jeho snažení si ho udržím nejen na stěně naší třídy, ale i v sobě. Za něho se nestydím. (Ještě před prvním kolem jsem uvažoval o charismatické Zuzaně Roithové, jakožto ženě, která by si na hradě vydobyla určitý respekt a úctu.)

Tomáš, 5. ročník V lednu 2013 byli občané České republiky svědky první přímé volby prezidenta v historii, protože až dosud byl volen nepřímo Parlamentem ČR. Prvního kola volby, které se konalo 11. a 12. ledna, se zúčastnilo 9 kandidátů - Zuzana Roithová, Jan Fischer, Jana Bobošíková, Taťana Fischerová, Přemysl Sobotka, Miloš Zeman, Vladimír Franz, Jiří Dienstbier a jako poslední, s pořadovým číslem 9, Karel Schwarzenberg. Od začátku jsem očekával, že do druhého kola se probojuje Miloš Zeman a Jan Fischer. Před prvním kolem jsem ale nebyl plně rozhodnut, komu bych dal svůj hlas. Přikláněl jsem se spíše k pravicovým kandidátům, ale konkrétního favorita jsem neměl. Poté, co do druhého kola postoupil dle mého očekávání Miloš Zeman s 24,21 % hlasů a trochu nečekaně Karel Schwarzenberg s 23,40 % hlasů, jsem byl rozhodnut ihned. Musí vyhrát slušnost a pravda - tedy pan Schwarzenberg. Bohužel, stal se pravý opak - vyhrál pan Zeman. Při předvolebním boji a obzvláště v debatách mezi těmito dvěma kandidáty pan Zeman odpovídal zavádějícím způsobem a některým otázkám se vyhýbal přímo, například nedokázal obhájit financování své kampaně nebo tvrdil, že se úplně distancoval od pana Šloufa, který vzápětí potvrdil, že mu v kampani pomáhal. U pana Zemana mě znepokojuje hned několik věcí. První z nich je jeho členství v KSČ mezi lety 1968 a 1970. Jako další jsou jeho aféry z minulosti (stavba dálnice D47, aféra Bamberg, kauza „Olovo“ atd.), to mluví samo za sebe. Závěrem snad jen dodat, že následujících 5 let přečkáme stejně, jako jsme přečkali 5 let minulých.

14


volby

Leden - Únor 2013

Lukáš 8. ročník Nejsympatičtější ze všech kandidátů mi byla Táňa Fischerová, ale bohužel jsem si ji nedokázal představit jako prezidentku České republiky. Proto jsem od prvního kola voleb podporoval Karla Schwarzenberga, který na mě udělal dojem svým vystupováním a upřímností. V druhém kole už jsem se rozhodovat nemusel, a i kdybych nějaké pochybnosti měl, veskrze negativní a netransparentní kampaň Miloše Zemana je spolehlivě pohřbila. Miloše Zemana bezesporu považuji za inteligentního muže a skvělého řečníka. Obávám se však, že tím, alespoň pro mě, výčet jeho předností končí. Jeho vítězství je triumfem hulvátství, xenofobie a populismu a důkazem toho, že jsou čeští voliči nepoučitelní. Na druhou stranu zastávám názor, že s prezidentem se člověk nemusí naprosto shodovat ve všech názorech. Prezident je především osobnost a takto by na jeho volbu mělo být nahlíženo. Jeho názory na jednotlivé politické problémy nám mohou při rozhodování pomoci, ale neměly by se stát naším hlavním kritériem. Co mě na volbách zklamalo nejvíce je to, že stále mnoho mladých lidí k volbám nejde. Myslím si, že když nic jiného, vždy je možné vybrat si menší zlo a i tím, že k volbám nejdete, ovlivňujete jejich výsledek. Prostě mi nepřijde správné, aby o naší zemi, ve které většina z nás stráví ještě desítky let života, rozhodovali voliči, kteří už mají ty desítky let za sebou.

Vítek, 5. ročník Hysterie?! Jako asi každý jsem zaregistroval proběhlé prezidentské volby a mediální masáž, která je provázela. Z devíti kandidátů mi byl nejsympatičtější Mgr. Jiří Dienstbier, protože jako právník má patřičné vědomosti, vystupování a argumentaci. Do druhého kola ale nepostoupil, což je podle mne škoda. Z kandidátů ve druhém kole mi veselo nebylo, i když si působení Ing. Zemana nepamatuji a o dřívějším působení pana Schwarzenberga stejně jako většina lidí nic nevím. Přesto bych asi volil pana Zemana, protože mi jeho argumenty v debatách přišli srozumitelné a věcné, zatímco pan Schwarzenberg je představitelem vlády, které v této době věří asi 8 % lidí. Smysl jeho odpovědí mi přišel nejasný a nesrozumitelný. Přímá volba prezidenta mi přijde dobrá, protože lidé mají příležitost zvolit kandidáta, který jim je nejbližší a kterého si sami můžou vybrat. Myslím, že pan Zeman bude podobným prezidentem jako jeho protikandidát, i když mají na určité věci odlišný názor. Rozhodně podle mě nebude úmyslně škodit státu, jak si myslí mnoho studentů. Mám za to, že prezident by měl být člověk s pevnými názory, dobrými argumenty, velkými politickými zkušenostmi, vysokoškolským vzděláním a se znalostí cizích jazyků. Z členství zvoleného prezidenta v KSČ strach nemám, protože byl po dvou letech pro své názory vyloučen a byl mu jako mnohým zakázán výkon zaměstnání. Myslím, že všeobecná hysterie je zbytečná.

FAKTA 1. KOLO Miloš Zeman

24 %

Karel Schwarzenberg

23 %

2 717 415 hlasů

2 241 171 hlasů

17% 16% 7% 5% 4% 2% 2%

Jan Fischer Jiří Dientsbier Vladimír Franz Zuzana Roithová Táňa Fischerová Jana Bobošíková Přemysl Sobotka

2. KOLO

Míša, absolventka Pravda? Ta už nevítězí. Čechům vytýkám jednu věc. Neumíme vzhlížet k lidem, kteří jsou charakterní a morální. Takoví nám totiž ukazují, co vidíme nejmíň rádi. Naše slabiny. Proto dáváme přednost lidem, kteří jsou nám bližší, takoví lidovější. Vezměme si například Miloše Zemana. Říká stejně hloupé vtipy, jako říkáme my, obyčejní lidé (samozřejmě kromě novinářů, ti je nechápou). Sem tam je proloží nějakým tím citátem klasika, aby nám ukázal, že se pod rouškou milovníka přírody skrývá intelektuál. Čas od času se doslova aligátorsky zpije a má problémy s rovnováhou, ale co? Vždyť to my taky. A v neposlední řadě lže jako titulní stránka Blesku, který tak rádi čteme. Jsou tohle vážně hodnoty, které oceňujeme? Taková by měla být hlava našeho státu? Pokud ano, nejsme zemí západního světa, za kterou se považujeme, ale malou postsocialistickou republikou východního bloku, kde pravda a láska už rozhodně nevítězí. Z hlouposti, slepoty a nacionalistické pýchy jsme se vzdali naděje, kterou nám přinesl Karel Schwarzenberg. A my na to jednou budeme zase hezky česky nadávat.

54,8 % Miloš Zeman

45,2 % Karel Schwarzenberg

VÍTĚZ

Libor, 7. ročník Hodně diskutovaným tématem během prezidentských voleb bylo i členství prezidentských kandidátů v KSČ. Podle mého názoru je důležité si uvědomit, že většina nynější politické garnitury je do určité míry s ní spjata nebo s ní přišla do styku, samozřejmě jsou tu výjimky. Podstatné je to, co za dobu členství ve straně dělal, a pak si každý musí udělat svůj vlastní názor. Samozřejmě, že členství v KSČ nejvíce zavrhuje naše mladší generace, jelikož se na tu dobu díváme s odstupem a historickým nadhledem a prostě jsme pochopili, že tato ideologie nic dobrého nepřinesla, jenže jak bychom se zachovali my, to nevíme. Doufejme, že se to nikdy nebudeme muset dozvědět. Narážím však na to, že je rozdíl mezi tím, zda někdo práskal, zda někdo byl řadovým členem nebo členství využil z kariérních důvodů. Každá mince má dvě strany a nahlížet na toto stále ožehavé téma pouze z jednoho úhlu pohledu rozhodně není ku prospěchu věci. To, že se o tomto problému téměř nediskutuje, bohužel dodává komunismu jistou atraktivitu, i když teď už víme, že nijak atraktivní není.

Tereza, 5. ročník

Kačka Kroupová Uvedení autoři Volby.cz

FOTO

TEXT

Prezidentské volby, hlavní téma posledních měsíců a nejspíše i měsíců následujících. Nebudu zastírat, že nejsem na nově zvoleného prezidenta hrdá. Zvláště proto, že o Karlu Schwarzenbergovi naše rodina vždy smýšlela jako o prezidentovi České republiky. Mrzí mě, že lid zvolil jednoho z největších „tunelářů“ v historii naší republiky; člověka, který během své premiérské funkce urazil všechny naše sousední státy a udělal z České republiky kašpara Evropy; kandidáta, který se během své kampaně dopustil nejvíce lží a urážek, a člověka, který nemá ani kousek cti. Proto nejsem s přímou volbou prezidenta spokojená, ale je pravda, že je lepší než volby na parlamentní půdě. Takto lidé mohou vyjádřit svůj názor, i když jsou ovlivněny spoustou lží a polopravd. Na internetu se nyní objevují samé komentáře typu: „Schwarzenbergovci se nedokážou smířit s prohrou“, ale tady nejde o to, že nevyhrál Karel, jde o to, že vyhrál Miloš Zeman. Ale je pravdou, že jsme mohli dopadnout i hůř (mohla být zvolena Jana Bobošíková). Omlouvám se za ostrá slova, ale už mi leze krkem, jak se všichni snaží zamlčovat pravdu. Uznávám Miloše Zemena jako novou hlavu státu, ale mým prezidentem nikdy nebude (především z výše zmíněných důvodů). Vyzývám však všechny, aby se s nově zvoleným prezidentem smířili a respektovali ho. Už s tím nic nenaděláme, nezbývá, než ho pověsit do tříd.

Volby.cz Volbaprezidenta.cz

/SPOZ/

Ing. Miloš Zeman, Csc. *28. září 1944 1963 Zakázáno studium na VŠ. 1968-1970 Členem KSČ, vyloučen. 1969 Promuje s červeným diplomem. 1984 Nastupuje do zemědělského podniku Agrodat. 1989 Je potřetí propuštěn z práce za předchozí článek „Prognostika a přestavba“ publikovaný v Technickém magazínu. 1989 Demonstruje na Národní třídě 1992 Kandiduje za Českou stranu sociálně demokratickou, kam přešel po rozpadu Občanského fóra. 1993 Je zvolen předsedou ČSSD, strana se během 6 let stala nejsilnější stranou v ČR (1992: 7%, 1998: 32%) 1998 Jmenován předsedou vlády. 2007 Vystupuje ze Sociální demokracie pro nesouhlas s politikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. 2009 Zakládá Stranu Práv Občanů. 2013 Stává se prezidentem ČR.


15

můj koníček

Číslo III

Můj koníček aneb Boleslavský sportovec roku VŠICHNI VÍME, ŽE NA ŠKOLE MÁME SPOUSTU TALENTOVANÝCH STUDENTŮ, KTEŘÍ VYNIKAJÍ AŤ UŽ VE SPORTU, ČI V NĚJAKÉ JINÉ MIMOŠKOLNÍ ČINNOSTI. MY BYCHOM VÁM TÍMTO CHTĚLI PŘEDSTAVIT STUDENTY, KTEŘÍ BYLI ZA SVÉ SPORTOVNÍ ÚSPĚCHY NOMINOVÁNI DO JUBILEJNÍHO 20. ROČNÍKU ANKETY BOLESLAVSKÉHO DENÍKU. SOUTĚŽILO SE V KATEGORIÍCH JEDNOTLIVEC, KOLEKTIV, TRENÉR, ADRENALINOVÉ A BOJOVÉ SPORTY, KRAJÁNEK, CIZINEC, VETERÁN, HENDIKEPOVANÝ SPORTOVEC A KATEGORIE DO 18 LET. HLASOVAT JSTE MOHLI POMOCÍ NOVINOVÉHO LÍSTKU NEBO NA INTERNETU. POŘADÍM TAKÉ ZAMÍCHALY OSOBNOSTI MLADOBOLESLAVSKA Z ŘAD POLITIKŮ, NOVINÁŘŮ A SAMOTNÝCH SPORTOVCŮ. GRATULUJEME KE DRUHÉMU MÍSTU KLÁŘE BORKOVCOVÉ V KATEGORII DO 18 LET, KTERÁ SE VĚNUJE STŘELBĚ. NICMÉNĚ PRÁVĚ KLÁRA ŠKOLNÍKU PŘÍSPĚVEK O SVÉM KONÍČKU NEPOSKYTLA. SPORTOVNÍ STŘELBU A SVÉ ÚSPĚCHY NÁM PŘIBLÍŽIL JEJÍ KOLEGA LUKÁŠ POLÁŠEK.

L

etos jsme se opět, již po několikáté v řadě, dostaly do nominace o nejlepší kolektiv v anketě, kterou pořádá Boleslavský deník. Mluvím o MW Gymnastické škole Martiny Wudyové. Do výběru jsme se dostaly díky úspěchům, kterých jsme dosáhly v sezóně 2012. Naši sezónu jsme započaly sestavou Moulin Rouge, s níž jsme také vyhrály MČR 2011 v Aerobik Team Show, tedy v pódiových skladbách. Tím, že se měnil systém soutěží, se konalo ještě jedno Mistrovství republiky v říjnu 2012, které jsme opět ovládly. Naši sezónu ovšem netvoří pouze „pódiovky“, ale také závody ve Fitness Aerobiku. Já byla členkou osmičlenného družstva juniorek, které celkem získalo 4 zlaté a 2 stříbrné medaile. Seniorský tým se dostal do nominace na Mistrovství Evropy a v nabité konkurenci obsadil těsné 4. místo. Do týmu patří nebo patřily Gabriela Cirmonová (8. B), Veronika Cirmonová (5.B), Martina Kerdová (absolventka 2012), Petra Hulčíková (absolventka 2012), Markéta Němcová (absolventka 2012), Klára Lánczová (absolventka 2011). Kačka Doubravová, 6.A

O

basketbalu si mnoho lidí myslí, že je to sport, který je bezkontaktní a můžou ho hrát jen vysocí lidé. V dnešní době již tomu ale tak není, naopak basketbal je daleko důraznější, rychlejší a příležitost dostává spousta menších hráčů. I já stále patřím mezi ty menší hráče na hřišti. S basketbalem jsem se poprvé setkal ve svých osmi letech, kdy jsem začal hrát za Mladou Boleslav pod trenérskou dvojicí Heršálek Chodanič. Postupem času jsem dostal příležitost v týmu Kondorů Liberec. Nyní hraji ligu U17 za Mladou Boleslav a mám možnost podívat se do mužské kategorie, tím že trénuji s boleslavským A týmem, a navíc mohu nastupovat v zápasech za náš B tým. V současné době se mnou v týmu hrají Petr Krejcar a Tomáš Zima, kteří jsou také na naší škole. V minulosti jsem se na hřišti potkal i s Karlem Le Anh a Michalem Nepokojem ze 7. B, oba hrají v současnosti za Brandýs, a s Markem Kerdou z 6. A. Jan Šimůnek, 6.A

M

ým koníčkem je sportovní střelba, což snad není nutné dlouze představovat. V zimě střílím ze vzduchovky a v teplotně příznivějších částech roku i z malorážky. U mě byly úspěchy hlavně v té malorážce, ta mně určitě baví víc. Zmínil bych například první a třetí místo ve družstvech na MČR, dále pak také úspěchy na “menších“ závodech. A co se dá tak na střelbě zažít zajímavého? Toho je! Na posledním soustředění s námi střílela i olympijská medailistka Kateřina Emmons s manželem, což bylo moc hezké ozvláštnění. Ukázali nám svůj střelecký um a popřáli hodně štěstí do závodů a chutě do tréninků. Tomuto sportu se věnuje také Klára Borkovcová z 5. A. Lukáš Polášek, 8. A

16


můj koníček

Leden - Únor 2013

P

ro mě není hokej koníčkem, ale spíše koněm, hokej je pro mě vším, je to náboženství, životní styl…a začalo to, to už je dávno… V lednu 1997, to mně byly „už“ skoro tři roky, mi táta obul brusle a postavil mne na led. Po chvíli se zeptal: „Budeš hrát hokej?“ „Jo“, odpověděl jsem. Byla to moje volba. Školní roky rychle plynuly a náš původní kolektiv se ztenčoval. Ve čtvrté třídě ze mě trenér Vladimír Lejsek udělal obránce, pozice hokejového beka je pro mě to pravé. V šesté třídě jsme vyhráli memoriál Gustava Lachmana, to byl nečekaný úspěch. Mým dalším sportovním úspěchem byla účast na mistrovství republiky krajů v roce 2008. Hrál jsem ve výběru Středočeského kraje a poznal spoustu skvělých stejně starých hokejistů. Největší zásluhu na mém sportovním růstu v tomto období měli trenéři Vladimír Švejda a Tomáš Hyka st. V dalším období jsem hrál extraligu mladšího dorostu a následující rok hned extraligu staršího dorostu. Na jaře 2011 mě svazový trenér Jiří Veber nominoval do reprezentačního výběru České republiky do 17 let. Nyní hraju třetí sezónu extraligu juniorů pod koučem Janem Vidnerem. Je skvělé, že v tomto týmu se mnou hrají i dva spolužáci, a to Libor Bartoš a Petr Školoud. Letos jsem se stal i členem širšího kádru A mužstva. Přitom jsem letos stihnul už i deset zápasů za druholigový Nymburk, dospělý hokej je velká škola. Prostě stále na plný plyn, držte mi palce! Jirka Kurka, 8.B

V

ěnuji se lehké atletice, kterou představují zejména běhy a skoky. Začínal jsem závody, na kterých jsem reprezentoval školu. Jelikož jsem měl dobré výsledky, zaměřil jsem se více na přípravu a začal jsem se zúčastňovat i jiných závodů. Stal jsem se členem boleslavského atletického klubu, se kterým jezdím na soustředění, konzultuji své tréninky atd. Tomuto sportu se věnuji zhruba tři roky. Za své největší úspěchy považuji třetí místo na halovém MČR, výhra MČR v krosu a druhé místo na hlavním MČR v minulém roce. Martin Rejman , 6.B

M

ým koníčkem jsou závody s minikárami. Mezi moje největší úspěchy patří zcela jistě vítězství na Mistrovství Evropy 2008 a 2012 (sjezd). Dalšími úspěchy jsou: vítězství v Evropském poháru 2008 a 2012 (sjezd), vítězství na mezinárodní šestidenní 2010 (slalom)a vítězství na Mistrovství Německa 2011 (sjezd). Minikára je bezmotorové čtyřkolové vozidlo, které jezdí z kopce díky zemské gravitaci. Závody se dělí na 2 disciplíny – slalom a sjezd. První závod jsem jel v osmi letech, trénuji jednou týdně od července do srpna. A proč to dělám? Na závodech se většinou sejde fajn parta, takže určitě kvůli kamarádům a pak také kvůli adrenalinu, kterého není málo. Jan Šimůnek, 4.A

T

Bětka Motlová Uvedení autoři

FOTO

TEXT

éměř pokaždé, když se mě někdo zeptá, co jsem dělala za sport, a já odpovím step aerobik, následuje otázka: „Co znamená to step? To je na těch bedýnkách?“ Ano, je to tak. Step aerobik je týmový sport. Cvičí se na plastových „bednách“ ve tvaru kvádru. Tým sestává obvykle z osmi dívek, které na začátku sezony natrénují zhruba dvouminutovou sestavu a pak se s ní prezentují na závodech od kvalifikačních kol, po mistrovství ČR. Ta nejlepší družstva se mají možnost předvést na evropském či světovém šampionátu. Fitstudio Gábina, jehož zakladatelkou a trenérkou je Gábina Pilařová, patří mezi špičku nejen českého aerobiku. Největším úspěchem bylo v roce 2000 vítězství juniorek (14-16 let) na maďarském MS. Tým, ve kterém jsem cvičila já, se může pro změnu pyšnit bronzovou medailí z MS, které se v roce 2007 konalo v Bělehradu, a my zastupovaly kategorii kadetek (11-13 let). Úspěch pro nás byl vždy odměnou za úsilí, dřinu a čas, které jsme tomu věnovali. Je to sport, který vás naučí vyrovnat se s porážkou, ale i radovat se z úspěchu. To nejkrásnější ale je, že si vším procházíte společně s ostatními v týmu. A právě to jsem na tomto sportu milovala! Tereza Štveráková, 7.A

Autorské


17

škola pod lupou

Číslo III

Studentský parlament

A

je to tady – Studentský parlament opět v provozu. Jsem velmi rád, že právě já jsem byl jmenován předsedou. Věřím, že společně s Vámi dokážeme prosadit co nejvíce nových návrhů a vyřešit spoustu problémů. Už na první radě bylo patrné, že osud naší školy není studentům lhostejný. Jedním z našich nejdůležitějších bodů jednání je určitě školní klub. Ten by mohl vzniknout v prostorách bufetu a být pro nás něčím jako relaxační místností, ale i jakousi čekárnou v době volných hodin. Je tedy jen na nás, jakou podobu mu dáme. Témat máme ale mnohem víc, přes výběr nového skupinového fotografa, úklid tělocvičny, topení v prostorách školy, nové bezpečnější skříňky až po přejmenování naší školy, abychom už nebyli „Ten gympl vedle Pekaře“. Chtěl bych tedy poprosit všechny třídy, aby každý čtvrtek v 9:40 vyslaly alespoň jednoho zástupce do učebny číslo 14. Můj volební slib zní: vrátím automat na kafe! „Zelený na Hrad!“ Martin Zelený, 7.A

HUMANITNÍ SEMINÁŘ: Módní přehlídka

S

18


FOTO

tudenti 4. ročníku v rámci humanitního semináře vytvořili unikátní módní přehlídku, která byla logickým vyústěním práce v semináři s tématem „Estetično kolem nás“. Studentky a studenti se pokusili vytvořit vlastní návrhy a zároveň je proměnili ve skutečné modely, které předvedli v předvánočním čase. Někteří využili jednodušších materiálů jako je papír, noviny, igelit, jiní své modely sami ušili z látky. Vznikly tak leckdy velmi zajímavé kousky, které by mohli studenti předvést na skutečné módní přehlídce. Miroslava Rešlová

Jiří Bím Autorské

dopisy z cest

Leden - Únor 2013

Dopis z Číny Honza Vlček

Dopis z Ameriky Martin Rejman

Zdravím!

Pozdrav Pánbůh! Od mého posledního příspěvku do Školníka se tu změnilo pár skutečností. Okolnosti tomu tak daly, že jsem byl nucen změnit svou hostitelskou rodinu. Z Memphisu jsem se přestěhoval dvě hodiny na východ do Gadsdenu, TN. Rozdíly od Memphisu jsou tu pro mě značné, například to, že oproti Memphisu je to tu větší venkov. Lidé se mnohem více znají, jsou přátelštější a také je tu o dost méně černochů, totiž afroameričanů. Škola, do které docházím, je velice dobře zařízena a akademicky je na dobré úrovni. Dokonce i školní jídelna je (s přimhouřeným očkem) přijatelná. Do školy to mám patnáct minut autem. Po dvou měsících co tu jsem, už vím, jak to tu všechno funguje. Jako exchange student se tu s lidmi seznamujete několikanásobně rychleji než jako běžný Američan. Při prvním setkání totiž nezaujme váš charakter, mluva, vzhled nebo cokoli jiného, spíš to, že jste Evropan a máte akcent. Po úvodní větě „Nice to meet you.“, následuje sdělení, odkud jste a v našem případě objasnění toho, že Československo bylo rozděleno už v roce 1993 na dva samostatné státy. Průměrně z toho je 15-20 minutový rozhovor srovnávající americké „úplně všechno možné“ s tím českým. Neostýchám se zmínit kladené otázky typu, jestli máme elektřinu, jaké jsou domy, ve kterých bydlíme, nebo zdali můžeme být nemocní. Toto jsou však kuriozity. Každou středu a neděli pravidelně chodím do metodistického „kostela“. Nezpochybňuji tímto způsob místních bohoslužeb, spíše chci naznačit, že je to značně rozdílné než u nás. Do kostela tu chodí opravdu každý, tím myslím i 95% lidí ze školy. Nejen nejbližší kamarádi navštěvují ten samý kostel co já, ale dokonce i primátor města a řada kantorů ze školy. Lidé tu rozhodně neztrácejí chuť dělat něco společně, ať je to cokoli. A to co nejčastěji, jak jen to jde. K tomu navíc platí rovnice - čím více lidí, tím více zábavy! Během večera nechybí i společná večeře. Minulý rok tu byla vystavěna tělocvična, kde se obyčejně každou středu po mši hraje basketbal, futsal, volejbal nebo i ping pong. Minulý víkend jsem navštívil, už potřetí, hlavní město, kterým je Nashville. Ze všech tří návštěv to byla však ta nejzajímavější. Jel jsem s tzv. leadership programem, což je celonárodně uznávaný program, kde se studenti učí o vládní struktuře, systému moci a rozdělování financí ve Spojených státech. Program je poměrně drahý. Na konci, poté co složíte zkoušky, dostanete certifikát, který můžete zmínit ve svém resumé. Dost to pak pomůže dostat se na universitu, která to ve vaší přihlášce rozhodně nepřehlídne. Já nejsem členem tohoto programu, ale přesto jsem s nimi mohl jet do Nashvillu, což mi umožnilo prohlídku vládních budov hlavního města, oběd s poslanci a senátory a dokonce i krátký rozhovor typu, jak už jsem zmiňoval, ale tentokrát to bylo s vice-guvernérem státu Tennessee. Na elektriku a nemoci se mě naštěstí neptal. Tento víkend pojedeme lyžovat, za což jsem upřímně rád. Za celou dobu, co jsem tady, napadl sníh akorát dvakrát, ale vydržel jen jeden den. Při prvním nasněžení jsem dokonce posbíral všechen sníh široko daleko a uplácal sněhuláka. Abych neodbočoval… moje hostitelská rodina nikdy předtím nelyžovala. Když jsem jim pověděl, že pro nás je to každoroční samozřejmost, tak přesto, že tady v Tennessee to vůbec běžné není, pojedeme do Missouri, do lyžařského střediska HiddenValley, kde strávíme pět dnů na sjezdovkách (snowboardech). Kromě mě jede i Luka (Exchange student ze Srbska, mnou zmiňovaný v minulém článku) a ještě jedna studentka ze Švédska. Bude to tak trochu mezinárodní výprava. Ještě jsem chtěl mluvit o jídle, ale nestačí mi na to řádky, tak snad příště. Za sebe, co se týče jídla, musím říct: „Čechy chutné, Čechy mé!“ aneb s tím jejich jídlem, co tady musím jíst, mají ještě co dohánět. Jednotvárná smažená strava jako hamburgery už mi leze krkem. Přesněji řečeno neleze, protože už to fakt nejím. No nic, zdravím tak všechny čtenáře Školníka, mějte se, jak nejlépe umíte, a těším se příště!

Začal nám nový kalendářní rok a s ním i nové povinnosti. Pro mě tou největší byly testy, které mě čekaly hned po návratu do školních lavic. Těmto testům zde nikdo neřekne jinak než MOCKs. Psali jsme je ze všech předmětů a délka testů byla různá, od 45 minut až po 2,5 hodiny. V podstatě měly ukázat, na jaké úrovni jsou naše znalosti a kde leží naše nedostatky. Naštěstí to byly testy jen na nečisto, ty opravdové přijdou v květnu a červnu. Myslel jsem, že by mohlo být v celku zajímavé, kdybych stručně popsal největší rozdíly mezi životem zde a v Česku. Pochopitelně největším rozdílem je asi jazyk. Ve škole probíhá výuka v angličtině, mimo školu je to převážně čínština. Prodavači mají základní znalosti angličtiny stejně jako například taxikáři. Z hodin zeměpisu asi víte, že rozlohu Číny můžeme přirovnat k velikosti Evropy, tudíž je zde všechno o něco větší. Školy, silnice, letiště, mrakodrapy, obchody, restaurace. Není to jako vzít si kolo a přejet Boleslav za 20 minut. Cesta do centra trvá přibližně 50min, někdy se ale může protáhnout až na 2 hodiny. Nejvyužívanější dopravní prostředek na cestu mezi městy je vlak. Jak už jsem psal dříve, škola dodržuje evropské zvyky a tradice, proto co se kulturní stránky týče, se toho pro mě moc nezměnilo. Zcela jiné je to na venkově. Lidé zde žijí v malých obydlích, starají se převážně o svá rýžová políčka, a co je nesmírně pozitivní, jsou velmi přátelští. Tím se liší od namyšlených a arogantních měšťanů. Můj sociální život pobytem zde nijak nestrádá. Možností na odreagování je tu opravdu hodně a jsou snadno dostupné. Co my ale trochu chybí je čistý vzduch. V posledních dnech se hladina znečištění vyšplhala až k úrovni označované jako “hazardous”. Je doporučováno zůstat doma, popřípadě ve škole. Občas se mi taky trochu zasteskne po české kuchyni. Tím však nechci říct, že by mi ta asijská nechutnala. Zatím asi nejkurióznější věc, kterou jsem tady zažil, bylo sledovat, jakým způsobem místní řeší bouračku. Poškozený řidič vyběhl z auta, začal hulákat cosi nesrozumitelného a následně vytáhl řidiče zodpovědného za nehodu z auta. Potom se zběsile dohadovali a sem tam přilétla i nějaká ta facka. Lidé zde se ve velkém připravují na nadcházející událost. Chinese New Year. Lampiony a červené vlajky brzo zaplaví všechny ulice. Jelikož je to hlavní čínský svátek, máme týdenní prázdniny. Tyto prázdniny budu trávit s mým fotbalovým týmem na turnaji v Las Vegas. Budeme reprezentovat výběr hráčů z mezinárodních škol v Pekingu do 17 let. Na turnaji se představí týmy z 32 zemí, včetně Polska nebo Německa. Doufám, že tamní vzduch bude lepší než ten pekingský a že se seznámím s novou kulturou a novými lidmi. Zdarec a brzy zase naviděnou! Honza Vlček

FOTO

Martin Rejman

Autorské


19

sloupky

s l o u

Číslo III

S

p k y

Zlo jménem chytrý telefon

V

ánoce jsou za námi a mnohé z nás obohatily o tzv. chytrý telefon, neboli telefon, který je o moc chytřejší, než my. Jako by nestačilo, že díky školní Wi-Fi můžeme být stále „online“ a že ta krabička fotí lépe než průměrný foťák. Jsou tu ještě kvanta silně návykových her - zdarma. Pak to vypadá tak, že uprostřed usínání člověk vyskočí s hrůzou z postele, protože zapomněl nakrmit své mimozemské zvířátko, případně nemůže usnout, protože si zpívá neskutečně chytlavou píseň příšerek z jiné hry. Majitelé takových telefonů se mnou jistě budou souhlasit, že dokopat se k učení nikdy nebylo složitější než s tímto ďábelským přístrojem plným her, kdy si člověk může třeba stokrát říkat „už jenom jednu hru!“, stejně je mrknutím oka půl hodiny pryč a sešit požadovaného předmětu leží stále na tom samém místě jako před onou půlhodinou, netknutý. To by mě tedy zajímalo, proč vůbec někdo takovou věc vymyslel - vždyť už tomu ani nemůžeme říkat telefon, když s ním spíše hrajeme hry, než telefonujeme! Chytré telefony jsou vážně zlo…No, už musím končit, moje mimozemské zvířátko má hlad. Verča Stránská

20


Ach, ta technika…

nad pokaždé, když jdu za mými prarodiči, mi pokládají otázky ohledně techniky. Upřímně - já také nejsem nějak technicky zdatná, ale na otázky typu: „Když to chci uložit, tak co mám zmáčknout?“ nebo „Kam se dává ta fleška?“ a také „Proč mi to najednou píše velká písmena, když chci malá?“ odpovědět umím. Myslím si, že asi každý z nás byl v situaci, kdy musel své babičce nebo dědečkovi pomoci s takovýmto „zapeklitým“ úkolem. Obvykle, když babičce zapojím flešku do počítače a otevřu jí daný soubor, považuje mě za počítačového experta. Naši prarodiče již nejsou ohledně techniky v obraze. My sice dokážeme upravovat své fotky ve Photoshopu, dělat tabulky v Microsoft Excel, také jsme schopni udělat prezentace v PowerPointu a mnoho dalšího. Ale přiznejme si, že kdybychom žili v 19. století, tak bychom byli do slova a do písmene v háji. Kdybychom se v té době ztratili někde na moři a naší jedinou záchranou by byla Morseova abeceda, tak si myslím, že loď většiny z nás by břeh již nikdy více nespatřila. Nebo kdyby nám dali do ruky psací stroj a řekli, ať na něm napíšeme seminární práci. Proto zírám, když můj děda bez rozmýšlení plynule píše v Morseově abecedě, nebo když začne psát na svém psacím stroji. No, myslím si, že za několik desítek let, až z nás budou babičky nebo dědečkové, tak na tom budeme ohledně techniky stejně jako nyní naši prarodiče. Holt technika jde kupředu a nic ji nezastaví. Zdeňka Protivánková

B

Novoroční předsevzetí

ylo prvního ledna, pár minut po půlnoci a hlavou mi proběhla myšlenka, jaké novoroční předsevzetí si asi tak letos dám? Ale ne, napadlo mně jich tolik, že by mi stačily tak na pět let dopředu. No co, není na škodu, když si člověk nastaví vysokou laťku. Ale všeho s mírou, jen to nepřehnat! Fajn, tak čím začít? Já vím, měla bych se zamyslet nad tím, jak se někdy chovám ke svým blízkým. To, že mám občas náladu pod psa a dokáže mě vytočit úplná maličkost, ještě neznamená, že si tu zlost musím vybít právě na nich! Vždyť oni nemůžou za to, že zrovna neřekli něco podle mých představ, a proto si nezaslouží, abych na ně byla nepříjemná. Takže první, a to nejdůležitější předsevzetí bych měla. Co dál? Když si to tak vezmu, ostatní předsevzetí, která si plánuju letos dát, jsou oproti tomu předešlému vysloveně prkotiny, ale přesto je chci dodržet. Jako je například udělat každé ráno pár lehů sedů, neutrácet víc, než si můžu dovolit, začít aspoň přemýšlet o tom, jakou školu si do budoucna vybrat atd. Leden je u konce. A jak to zatím jde? Ale jo, docela dobře. Snažím se myslet na to, co jsem chtěla změnit a dodržet. Jednoduše se musím řídit příslovím „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Vlastně nebylo by výstižnější „Trpělivost přináší růže“?. Tereza Štveráková

sloupky

Leden - Únor 2013

Jsme šťastná generace?

N

ejsme, přestože máme nejmodernější přístroje, mobily, počítače, různé konzole nebo televize, které nás mají pobavit a udělat šťastnými. To vše nás činí spíše nešťastnými. Přestože nás to zabaví na daný okamžik, tak v dlouhodobém horizontu jsme prázdní a nenaplnění. Většina z nás využívá techniku k úniku do smyšleného světa, jelikož se bojí toho opravdového, protože skutečný život nemusí být někdy lehký. Před sto lety běhaly děti v lese, my sedíme u televize. Veškerá ta technika nás odděluje od skutečného života. Místo abychom si tvořivě hrály, tak hrajeme na počítačích hry, které nám ukazují, že násilí je legrace. Není!!! Násilí je vrcholnou hloupostí lidstva. Tyto hry nás vytrhávají ze skutečného života. Dělají z nás hlupáky bez citu, bez lidskosti. Naše společnost je stále více zvrhlá. Místo toho, abychom se jako lidstvo spojili, a že k tomu máme vynálezy, jako je například internet, tak se od sebe vzdalujeme. Už ve školách nás učí, že máme být lepší než ostatní, přitom by nás měli učit, že jedině v týmové práci je možné dosáhnout úspěchu. Kdo vymyslel žárovku? Edison. Ano, dal všechny součásti dohromady, ale před ním byli ti, kteří vymysleli sklo, tenké vlákno, elektrický proud a mohu pokračovat do té chvíle, kdy člověk poprvé použil oheň jako zdroj tepla. Edison nepřišel a neřekl: „Tady je žárovka.“ Vynálezy jsou většinou výsledkem spolupráce několika lidí, mnohdy i generací. Jaká je vlastně ta naše společnost? Je opravdu tak beznadějně zvrhlá? Jeví se tak čím dál více – produkuje všechny ty pedofily, zloděje, podvodníky, zločince všeho druhu. Jak málo ve srovnání s nimi je tu opravdových géniů. Proč? Místo géniů (ne)vychováváme děti, které jsou hloupé, bezcitné a často až agresivní. Umí odříkat velké množství naučených frází, které by se naučil i počítač, a to dokonce mnohem lépe. Kde je však ta ceněná tvořivost, ta trpělivá práce, kde je myšlení? Otázka na závěr:„Jak mohou být děti ve společnosti, kde na ně nemá nikdo čas, která jim ukazuje plno násilí, lží a nepravostí a snaží se z nich udělat šelmy prahnoucí po materiálním bohatství, šťastné?“ Marek Noskovič /5.A/

S

Co s tím ?

čím? Se závislostí na počítačových hrách a herních konzolích. Zakázat toto „virtuální zlo“? Ne, to v dnešní době není možné. Děti se s počítačovými hrami setkávají nejen doma a u svých kamarádů, ale dokonce i ve škole. Tuto činnost považují za skvělou zábavu, těší se na ni, je součástí jejich života. Proč je virtuální hry tak lákají? Dobrodružství, napětí, mystično – vše to, co jim chybí v každodenním životě. Předchozí generace četly pohádky, dobrodružné romány, sci-fi literaturu nebo hrály napínavé hry s kamarády doma, v lese, na ulici nebo na letních táborech. Dnešní děti hledají zábavu a své hrdiny v počítačových hrách. Ale není hra jako hra. Hry, v nichž se neustále střílí a zabíjí, evidentně zvyšují u mnohých dětí agresivitu, jejich citový svět je potlačován a násilí se stává jediným způsobem řešení konfliktů, což je velmi nebezpečné pro jejich další vývoj. Řešením jsou hry kvalitní, které rozšiřují vědomosti dětí, nutí je myslet, dokonce rozvíjejí jejich pohybové dovednosti nebo znalosti cizích jazyků. Takových her je na trhu opravdu dostatek. A to je v moci rodičů – obstarat dětem hodnotné hry. Když už si nemohou na své ratolesti udělat více času, tak by měli mít alespoň přehled o tom, co jejich potomky vychovává. Samozřejmě, ještě lepší je vyhnat dítě ven, umožnit mu sportovat a být v reálném kontaktu s kamarády. Děti se však často brání těmto dobře míněným snahám, svět her je pro ně zábavnější, cítí se v něm bezpečně, nic neriskují a nemusí řešit žádné vztahové problémy. Ovšem tato cesta je cestou do pekel, přesněji řečeno cestou k závislosti. Dítě dává počítači přednost před ostatní zábavou, v hlavě má jen tu aktuální hru, o níž stále a s nadšením hovoří. Má-li se věnovat věcem „užitečným“, je nervózní a hledá možnosti, jak se vyhnout plnění povinností souvisejících jak se školou, tak i s jinými činnostmi. V tomto stádiu zbožňování počítačových her by rodiče neměli váhat a měli by vyhledat odbornou pomoc než bude pozdě. Mohou také vyhledat potřebné informace na www.poradna.adiktologie.cz. Vždyť naše děti by měly být připraveny na reálný život v rodině, v práci, s lidmi, na nichž jim záleží a které mají rády, a ne na život ve virtuálním světě počítačů. PS. Jsem si vědoma, že u mnohých studentů ztratím tímto článkem body, že moje obliba klesne, ale věřte, že mi na vás záleží, takže s čistým svědomím riskuji. Vaše Mgr. Lenka Vedralová


21

intro

Číslo III

recenze

85%

+ jedinečný humor + koncept + nečekaně dobrý příběh + místy skutečně hlavolam - někdy až zbytečně ponuré prostředí - časem stereotyp - zbytečná délka (cca. 2 hodiny kampaně navíc)

hra: PORTAL 2: JEDEN VELKÝ RÉBUS Ve víru her na hrdiny, mlátiček plných krve a válečných stříleček je Portal 2 úplně nenápadná hra. Zdá se být obyčejnou hrou, kterou si zahrajete jednou, možná ji i dohrajete a pak po ní neštěkne pes. Jenže jak už to tak bývá, mate tělem. Ale od začátku. Ptáte se, o čem vlastně ten Portal je? Vaším úkolem bude pomocí zbraně nazvané příhodně „Portal Gun“ vyvolat bránu, jejíž výstup si určíte jen vy sami. Ne na každé stěně ale jde portál vyvolat, a hra tak získává na složitosti. Hra navíc využívá mnoho dalších inovativních prvků, které jsou mnohdy opravdu brilantně vymyšlené a přenášejí tak hru na úplně jinou úroveň. Co se týče příběhu, ten hraje daleko důležitější roli, než se může hráči zdát. Prozradit nemůžu téměř nic, protože bych hráče ochudil o případný moment překvapení. Napovím ale, že hrajete za němou dívku a společnost vám bude dělat trochu bizarní trojice – natvrdlý robůtek Wheatley, sarkastická robotka GlaDOS a v neposlední řadě taky jistý pan Johnson. Pokud vám to zní divně, nebuďte zmatení. Ono to totiž divné je. Je to ale divné tak hezky, že se ta atmosféra zkrátka musí zažít, a věřte, že ji nebudete chtít zažít pouze jednou. Svým originálním pojetím, dokonalým příběhem, který má více rovin, než se zdá, složitostí, ale i smyslem pro humor je Portal 2 naprosto neodolatelnou hrou a neopakovatelným zážitkem. Ale je i skutečnou výzvou pro všechny hráče, kteří nechtějí jen bezhlavě střílet. Přemýšlení bude tentokrát až na tom prvním místě. Tomáš D. Doležal

95% kniha: Delirium

Delirium (knihy-protebe.cz)

Pro všechny milovníky dystopie se ke konci minulého roku na pultech objevila další kniha pojednávající o vymyšleném světě v daleké budoucnosti. Tentokrát jde o svět, v němž je zakázána láska. „Už je to šedesát čtyři let, co prezident a Konsorcium prohlásili lásku za nemoc.“ Tak začíná příběh o Leně, dívce, která vyrostla v přesvědčení, že láska je nemoc. I ona musí v den svých osmnáctých narozenin podstoupit operaci, po které se stane vyléčenou a láska ji už nikdy nebude moci ohrozit. S tím je Lena srozuměná a nijak jí to nevadí, ale… Jak už to tak bývá, zamiluje se. To už samo je průšvih, jejím vyvoleným je ale navíc Nežádoucí, tedy někdo, kdo žije mimo vymezené státy USA a tedy i mimo pravidla státu. Pro Lenu a Alexe tedy nastává nejen boj s časem, ale vlastně s celým jejich světem. Pokud si někdo po přečtení věty, ve které se vyskytuje slovo láska, zaklepal na čelo, neměl by hned házet takříkajíc flintu do žita. Delirium není žádná zamilovaná slátanina. Dva lidé se do sebe zamilují někde v necelé polovině knihy a v té chvíli dostávají události spád. Ovšem Delirium je vcelku objemný kousek a občas si člověk při čtení říká, že by některé pasáže bylo lepší vyškrtat. Nicméně tato kniha člověka chytí, nepustí a po dramatickém konci donutí běžet shánět druhý díl, který u nás vyšel v lednu. Deliriu dávám 95%, protože určitě nejen mě je schopné zaujmout a nadchnout. Verča Stránská

film: Carmen

Lucie Bílá jako Carmen (www.karaoketexty.cz)

22


Carmen – žena opředená tajemstvím, která nikde neměla stání a pomotala hlavu nejednomu muži a vzhledem k tomu, že v dnešní době stále existuje mnoho filmových, divadelních a také tanečních adaptací, její kouzlo patrně neztratilo nic z předešlého lesku. Tu Carmen, o které píšu, jste mohli v lednu a únoru spatřit v našich kinech. Ovšem ta původní Carmen vznikla na jevišti jako inscenace Hudebního divadla Karlín v režii Gabriela Barre (USA) s písněmi Franka Wildhorna. A zde je zakopaný pes. Divák v kině si musí uvědomit, že Carmen je především divadelním představením a promítaný film je jeho záznamem. Totéž si měl rozmyslet i sám režisér (F. A. Brabec). Není mi jasné, zda bylo opravdu záměrem natočit film nebo „jen“ zachytit záznam představení. Film je totiž „vylepšený“ počítačovými efekty, které se ale vzájemně bijí s rukama dirigenta v orchestřišti. Když už jsme u zvuku. Carmen je muzikál. A v okamžik, kdy je hudba plochá, nastává problém. A právě toto se stalo zde. U muzikálů se u nás klade největší důraz na hudbu a zpěv sólistů. V záznamu, nebo filmu chcete-li, je vše zkreslené a celkový dojem je zkrátka nic moc. Taktéž mi občas vadil střih, ze kterého jste poznali, že je film sestříhaný z vícero verzí, což nevadí, dokud to diváka doslova nebije do očí. Dovolím si některé části srovnat s inscenací. Do filmu bylo zjednodušeno snad vše. Scénografie, choreografie, zkrácené písně, vyškrtané dialogy. Zmizela atmosféře, která Carmen dělala Carmen. S čímž naopak souhlasím, je režií umírněný herecký projev Lucie Bílé coby titulní ženské postavy. V dalších rolích jste mohli spatřit Dashu, Jiřího Korna, Václava NOIDA Bártu a další. Co oceňuji, byly nápadité choreografie a výborná práce celé pěvecko-taneční company. Pro toho, kdo muzikál neviděl, bude Carmen příjemnou chvilkou odpočinku s pěknou muzikou. Kdo viděl muzikál naživo, má porovnání. Osobně jsem se na tento počin těšila, protože divadelní verze patří k těm TOP muzikálům, které jsem kdy viděla. Jsem ráda, že jsem viděla i verzi filmovou. Nicméně za celé dvě hodiny jsem nezapomněla na to, že sedím v promítacím sále kina. Tato verze vás k sobě bohužel nepřipoutá natolik, abyste neměli v tu chvíli čas přemýšlet nad něčím jiným a abyste si ještě několik dní po zhlédnutí zpívali jinak velmi chytlavé melodie. Bětka Motlová

intro

Leden - Únor 2013

informujeme Zajímavosti z okolí: Pomník císaře Karla VI.

Zvu vás na výlety po našem okolí. Stačí jen obout boty, sednout na kolo, nastoupit do vlaku nebo se svézt autem a můžete objevovat místa, o nichž jste doposud neměli ani tušení. Slibuji vám, že se na takovém výletě nebudete nudit. A máte-li i vy ve vašem okolí něco zajímavého, neváhejte, pište a foťte. Můj tip č.1 je v poli kousek za Benátkami nad Jizerou. POMNÍK CÍSAŘI KARLU VI. Původně měla neobvyklá barokní socha Karla VI. (1685-1740) - císaře římského a krále českého – stát na Karlově mostě v Praze, nakonec však skončila uprostřed pole na okraji středočeské obce Hlavenec, na hranici mladoboleslavského okresu a okresu Praha-východ. K poctě císaři a jeho účasti na zdařilém parforsním honu ji dal zhotovit hrabě František Antonín Špork v roce 1725. Císař je zpodoben v antickém úboru. Na sloupovém baldachýnu zakrývajícím sochu jsou znázorněny lovecké motivy – smečka loveckých psů, lovecký roh a jelen s křížem na čele symbolizující sv. Huberta – patrona myslivosti. Autory poněkud zapomenutého památníku jsou věhlasní umělci své doby – sochař Matyáš Bernard Braun a architekt František Maxmilián Kaňka. Až někdy pojedete s rodiči do Prahy, udělejte si od motorestu Čtyři kameny jen několikakilometrovou zajížďku do Hlavence a prohlédněte si tuto perličku českého sochařství a architektury. Nebudete určitě litovat.

Studentská rada Jak jsme již informovali, současně se začátkem druhého pololetí se obnovila činnost studentské rady. Rada se schází každý čtvrtek ve studovně o velké přestávce a předsedou je Martin Zelený. Tímto prosíme třídy, aby si ze svých řad zvolily dva zástupce, kteří se budou účastnit čtvrtečních setkání, a jejichž prostřednictvím budou třídy předkládat své návrhy.

Ocenění studentů Dne 12. 12. 2012 proběhlo v divadle Lampión v Kladně ocenění studentů SŠ za reprezentaci Středočeského kraje. Pozváni byli i studenti naší školy, a to Aneta Hušková (2. místo v celostátním kole SOČ), Richard Pabišta (atletika), Sebastian Vošvrda, Jakub Šulc, Jan Vlček, Martin Rejman a Vladimír Jonáš (3. místo přespolní běh, celostátní kolo).

Jazykové olympiády

ZUMBA Fitness Dobrá zpráva pro všechny sportovní nadšence. Těsně před koncem prvního pololetí se na škole rozběhl kroužek ZUMBY. Přijít zatančit si můžete každý čtvrtek od 15:15 do tělocvičny v přízemí školy. Těšit se na vás bude Verča Kaftanová z 6. B. Dotazy můžete směřovat na ni nebo psát na [email protected]

Ve čtvrtek 8. února proběhlo v DDM „Za Májem“ okresní kolo češtinářské olympiády, kde naši školu reprezentovali tři studenti – Kateřina Čapková, Jana Králová a Tomáš D. Doležal. Všichni tři zmínění se umístili v první desítce a Kačce Čapkové můžeme dokonce pogratulovat k prvnímu místu. Zastoupení jsme měli i v nižších kategoriích. K bronzové „medaili“ gratulujeme Anně Doležalové. Ve školním kole olympiády v německém jazyce nejvíce bodů získali a na „medailových“ pozicích jsou: Kateřina Kroupová, Barbara Kerdová a Eva Tajovská. Přejeme mnoho úspěchů v dalších kolech.


23

ČLÁNKY A NÁZORY REDAKTORŮ, ARCHIV ČÍSEL, HISTORII ČASOPISU A INFORMACE O REDAKTORECH NALEZNETE NA ADRESE

skolnik-casopis.8u.cz JSME I NA FACEBOOKU! PŘIDEJTE SE DO SKUPINY ŠKOLNÍK (ČASOPIS PRO STUDENTY G8MB) KRÁTKÁ ADRESA SKUPINY JE

fb.me skolnik.casopis

V příštím čísle Téma: Jeden svět

Rozhovor s mistrem republiky Tipy na prázdniny Rozhovor s dalším pedagogem Další recenze a informace Nové sloupky a mnoho dalšího...

Po přečtení nechte časopis ležet na parapetu na chodbě. Děkujeme! Děkujeme firmě CopyCentrum.com za ochotnou pomoc při tisku tohoto čísla.

Počítače. Maturitní ples. Rozhovory: Informatika. Petr Matzig. Téma: časopis pro studenty Gymnázia Mladá B oleslav NEPRODEJNÉ. Ročník čtvrtý Číslo III

Recommend Documents