WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
POHLED ZPĚT
SLOVO ÚVODEM
Úvodní týden na kolech na Branžeži Tak kolem 14. hodiny nedělní se všichni budoucí středoškoláci sešli před budovou lycea v Semilech. Ten kdo zrovna nechodil do Základní waldorfské školy, vyplašeně postával opodál, bojíce se všeho, co ho očekává. Situace se zlepšila po odjezdu tak okolo půl třetí: První zastávka, která byla na parkovišti nedaleké Slané se totiž stala představovacím místečkem. Všichni zahodili svůj ostych a začali si s někým povídat. Prvním tématem k rozhovoru byla 35 kilometrů dlouhá trasa, kterou jsme měli téměř celou před sebou. Po ujetí prvních kilometrů a rovněž zdolání prvních kopců si většina z nás začala uvědomovat, že dojet na Branžež nebude taková legrace, jak si mysleli …. Cestou jsme se zastavili na pár místech k odpočinku či posilnění. Když zbývalo jen několik málo stovek metrů, mohli si všichni upřímně oddechnout. Celá třída se po příjezdu do chatové osady v Srbsku rozdělila do pěti menších skupinek, ve kterých jsme měli obydlovat chatky. U
Milí čtenáři Wšetečníci, do vašich rukou doputovalo druhé číslo Wšetečky v tomto školním roce. Členové redakční rady se snažili ze všech sil naplnit jej pro vás zajímavým obsahem, přestože to nebývá zcela jednoduché. Spolehlivých dopisovatelů skutečně není tolik, kolik bychom si si přáli. Proto se i následující číslo poměrně úzce váže na aktivity školy. Ale nezoufáme a utěšujeme se známým konejšivým: začátek je vždy obtížný. A tak pokud náhodou váš spisovatelský talent zůstává přece jen nevyužit nebo dokonce nečinně zahálel, tak rozhodně neváhejte, pište a posílejte. Často se z doslechu dovídáme o řadě zajímavostí, aktivit či o mnohých poutavých lidech v bližším i vzdálenějším okolí, ale chybí nám ti, kteří by referovali. Vaše spolupráce by nás prostě potěšila. Za redakci zdraví Mojmír Poláček
1
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
né z posledních svíček stál pan učitel Haken a říkal: Pojte si najít svoji vycházející hvězdu. Někdo ji našel a někdo ne …. V pátek nás probudilo opětovné klepání. Tak odjezd, vzdychali všichni. Vyklizení chatek, společné místnosti – tak tohle byla naše práce na páteční odpoledne. Pak nastal oběd a odjezd. Můj názor? Našla jsem spoustu kamarádů, kteří jsou pro mě velice důležití. Rozhodně to byl ten nejpodařenější seznamovací kurz, jaký jsem kdy zažila. Hlavně jsme spojili naše přátelství v přírodě. Klára Pospíšilová
večeře jsme byli všichni tak unavení, že se představování přesunulo na další den ráno. Všichni kolem půl jedenácté ulehli do svých postýlek, které měli na pět dní za ty své. Hned ráno nás probudilo hlasité klepání na dveře, což mělo oznamovat budíček. Vstávání a oblékání na rozcvičku v promrzlé chatce nebylo nic příjemného pro nikoho z nás! Bohužel se nedalo nic dělat a tak se vyrazilo na rozcvičku. V 8,15 začalo ranní vyučování, které se týkalo počasí a barometru, který se po té vyráběl. Po odpoledním odpočinku jsme vyrazili na výlet do Příhrazských skal. Všichni jsme cestou obdivovali krásy přírody a někteří jedinci propadli mineralogické vášni (třebas náš pan učitel). Večer byla zpívanda, takže i prodloužená večerka - což se všem určitě líbilo. Druhý den se vyučovala kartografie (práce s mapou a buzolou). Taky jsme si zkusili zaběhnout orienák a azimuák. Odpoledne pak přišel výlet do Drábských světniček. Šli jsme nádhernou přírodou až ke krásné vyhlídce …. Po návratu do našeho současného domova jsme si zahráli pár her a pak šli do hajan. Ve středu se vyučovala astronomie, hvězdy a vlastně vše, co k tomu patří. Měli jsme si vyrobit hvězdnou mapku se souhvězdími. A odpoledne? Odpoledne se konal „velký orientační závod“. Večer se pak vyhlašovali vítězové. Naším vítězem byl Jakub Flanderka. Čtvrtek byl dnem geologie. Byl současně dnem, kdy se měl konat závěrečný oheň a kdy jsme se zároveň měli pomalu loučit s chatkou, kde jsme strávili nádherných pět dní s kamarády. Abychom si tento poslední den co nejvíce užili, vydali jsme se do nedalekého lesa zahrát si“Čelenky“. Pak přišla hodina, kdy jsme měli uskutečnit závěrečný oheň. Všichni jsme se sešli u ohně, abychom věděli, co se dál bude dít. Páni učitelé nám řekli: Každý jdete za svou vycházející hvězdou. Musíte jít 500 metrů na západ a pak po svíčkách … U jedné svíčky musíte jít po provázku, který je zde natažený. Kousek od jed-
Branžež 1. září začal pro mnoho školáků po celé zemi nový život: Dostali se na střední či vysokou školu, což bylo pro některé z nich dosud něco dalekého a neznámého. Ti, kteří stejně jako já udělali přijímací zkoušky na Waldorfské lyceum v Semilech, se v neděli 2, září sešli právě v Semilech před budovou Lycea, aby spolu s třídním učitelem Dušanem Pleštilem a tělocvikářem Janem Hakenem odjeli do kempu na Bražeži. Tady měl totiž proběhnout seznamovací týden. Jelikož ani jeden z učitelů většinu žáků neznali a tudíž ani neznali jejich fyzickou kondici, zavazadla nám vzala auta a my jeli tou nejjednodušší cestou. To se ale vzápětí ukázalo jako prozíravé, nebo už v prvním táhlém kopci spousta žáků svá kola spíše tlačila.Tím pádem jsme byli nuceni na tyto jedince neustále a dlouze čekat. Trasa byla dlouhá asi 40 km. Urazili jsme ji po více než pěti hodinách. Když jsme tedy konečně dorazili, čekalo ty, kteří Bražež neznají, příjemné překvapení. Ubytovali jsme se v malém odlehlém kempu na kraji lesa kousek od Komárovského rybníka. Byli jsme rozděleni do šesti chatek tak, aby v každé chatce byli ti, kdo se znali z waldorfské základní školy i z klasických základek. Bohužel nám nepřálo počasí a proto jsme v hlavní chatě hráli ty klasické seznamovací hry, jaké se hrají na táborech. 2
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
autobusem do Loktuše a odtud už se všichni vydali na tajemnou pou na místo zvané Červenice. Děti šly rázně, plny sil a odhodlání. Věděly, že tento den je jako stvořený pro odvážné... Když dorazily do tajemného kamenného lomu, čekal je tam již jejich průvodce.Očima i ušima hltaly vše, co jim vyprávěl. „Čeká vás úkol nelehký. Projít temným lesem, každý sám a v tichosti.Vydržet mít pusinky zamčené, nebude jednoduché, ale je součástí vaší odvážné cesty. Vystoupat na velikou a strmou horu, na jejímž vrcholu je velká jeskyně, kde Michael svádí svůj boj s drakem.Přispěchejte mu na pomoc, zachraňte svou odvahou a odhodláním světlo a pravdu na zemi.“ Na posilu si každý nabral hrstku kouzelného písku do kapsy a potom děti po jednom vyrazily. Ó jak se bály. Ale všechny svůj velký strach překonaly a v jeskyni je čekalo překvapení. Tolik světla a záře svíček. V něm se leskl veliký Michaelův meč a na zlatém oltáři ležel dar. Pro každého zde byla připravena nádherná dřevěná flétna. Všichni se postupně vydávali cestičkou z fáborků k chaloupce Laky Kněbortové. Následovalo běhání, smích a radost. Někdo hned zkoušel hrát, jiný zas válel sudy. Přišla řada i na prázdná bříška a koláče od maminek v nich mizely velmi rychle. Čas plynul a nastal čas přestěhovat se opět do jeskyně, tentokrát se spacáky, mísou zeleniny, čerstvým chlebem a buřtíky. Přítomní tatínkové zapálili oheň, svíčky se opět rozhořely a všichni si hledali místo na spaní. Hrála kytara, zpívalo se, všechno se s velkou chutí snědlo a nastal čas zklidnění. Paní učitelka převyprávěla krásnou michaelskou legendu a všichni pomalu usínali. Noc byla klidná, překvapivě teplá, nejen od udržovaného ohně. A ráno krásné, jak rána umí být. Sbalit, pošvitořit s ostatními, sdlábnout snídani a už se chystáme na cestu na vlak na Malou Skálu. Ještě sváču do batůžku! A co říkaly děti ?
Jak se waldorfská škola liší od ostatních se ukázalo už na ranní rozcvičce. Většina holek z klasické základky přišla namalovaná a upravená tak, jako kdyby šly třeba do kina. Bylo na nich vidět, že něco na způsob ranní rozcvičky dělají – nebo dokonce i o ní jen slyší – vůbec poprvé. Po rozcvičce následovala snídaně a 2 hodiny učení. Pak přišly na řadu opět hry v chatě. Po obědě jsme se šli projít na Drábské světničky – skalní útvar s vyhlídkou na Mnichovo Hradiště a Ještěd. Z toho nebyl nikdo moc nadšen, protože stále pršelo. Další den už nás učitelé začali připravovat na středu, kdy se měl běžet velký orientační běh. Učili jsme se co nejpřesněji orientovat se v mapě, zacházet s buzolou a podobně. Po obědě následoval opět deštivý výlet. Ve středu hned po vyučování běžela většina lidí svůj první orienák. Nejprve po dvojicích, po té samostatně. Opět se zde projevila jak fyzická kondice každého jedince, tak jeho psychika. Některá z děvčat se totiž ani nesnažila běžet. Prostě si řekly, že není třeba se namáhat. Tomu odpovídaly i konečné výsledky. Na trati dlouhé asi pět kilometrů byl rozdíl mezi vítězem a posledním v tabulce přes půl hodiny. Následující den jsme se pod zkušeným dozorem učili slaňovat a lézt po skalách. To byla pro většinu lidí zábava. Mohli jsme si zde vyzkoušet své hranice strachu a překonat je. Mnohým z nás se to zdárně povedlo. No a v pátek jsme se jen sbalili a odjeli opět na kolech zpátky do Semil. Myslím si, že tyto seznamovací výlety jsou výborné, protože ve škole se poznáme za celý dlouhý školní rok stejně, jako za týden mimo školu. Jakub Flanderka
Michaelské putování 2 .třídy „Ó přemocný archanděli Michaeli, ó , přij a ve nás v čele ty…“ 1. října byl krásný slunný podzimní den a druháčkům toho dne započalo michaelské putování. Nebylo to putování ledajaké, ale plné očekávání, odvahy, tajemných míst a překvapení. Nejprve čekala celou třídu i s paní učitelkou Sandrou Redlichovou cesta 3
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
„Každý musí mít strach, jinak by nebyl odvážný.“ „Když jsem viděla ten krásný meč, hned jsem věděla, že tu byl Michael.“ „Nejvíc se mi líbilo spaní v jeskyni a jak jsme tam zpívali a tancovali.“ „V písku jsem viděla draka.“ Sepsala Jarmila Polakovičová
jemné. Dokonce jsme se i zasmály, věc sice naprosto samozřejmá, ale v angličtině to dává jiný rozměr! Příští ráno jedeme všichni autem do školy, následují dlouhé hodiny naší školní docházky a navečer opět jedeme autem domů. Tentokrát vezeme další návštěvnice. To totiž přijeli žáci 8. třídy z norimberské školy, jako dárek naše škola dostala představení: Ghosts at the Castle. Opět společný program a mnoho sil mě stojí anglická konverzace, která k mému malému znechucení jim jde lépe než mě. Byly to dva hektické dny, nejen pro mě, ale pro celou rodinu, každopádně zkušenost k nezaplacení, postavit před vás člověka mluvícího jinou řečí než vy a zabavte ho. Panečku, to je škola! Gábina Vrablíková
Kamarád z Německa Když do naší školy přijeli k pohostinskému vystoupení Němci ze školy v Kottbusu, našli jsme se s kamarádem pomocí učitele a jiných žáků z Německa. Pokoušeli jsme se dorozumívat pomocí našich znalostí angličtiny a také pomocí prstů, nohou, rukama atd.. Šli jsme pěšky k nám domů cestou jsme se snažili zeptat na pár věcí mezi sebou například: kolik je ti let, máš nějaké zvíře, podle toho jak jsme si vzpomněli. Když jsme přišli domů navečeřeli jsme se a pak jsme šli hrát různé hry a povídat si a občas jsme se i přitom zasmáli. Ráno jsme si předali dárky a normálně jsme šli do školy, kde jsme se pak rozešli a čekali na otevření školy. Odpoledne jel na výlet, kdo chtěl. Po rozloučení odjeli kamarádi z Německa zpět do Německa. David Flekna, 7. třída.
Martinská slavnost Letos k nám opravdu přijel Martin na bílém koni. V neděli 11. listopadu mohutně zasněžilo, až jsme měli obavy, zda se bělouš ze stáje pana Kicherera ze Mříčné na naši martinskou slavnost vůbec příští den dostane. Ale dostal. To bylo radosti. Žáci prvních tří tříd naší školy se shromáždili v pondělí 12. prosince v 16 hodin na dvorku školy se svými lucerničkami, které si sami vyrobili. Zde si vyslechli legendu o sv. Martinovi, vysloužilém vojákovi, později biskupovi a světci, jenž jel na svém bělouši mrazivou krajinou přikryt vlněným červeným pláštěm. O pláš se poté ochotně rozdělil s žebrákem zimomřivě se choulícím v příkopu. Žáci pak s rozsvícenými lucerničkami putovali za Martinem. Tentokrát až na dvůr podmoklické školy. Jaké bylo jejich překvapení, když uviděli u ohýnku „statečného žebráka“ obklopeného chórem andělů- žáků 4. třídy, kteří hráli na flétny a zpívali písně o Martinovi. A tu hle, přijíždí sám Martin. Sedí zpříma na bělouši a zvolna přijíždí k žebrákovi. Ten se mu klaní a Martin mu podává něco červe-
Návštěva z Německa aneb jak se naučit anglicky Nadešel týden oslav 15. narozenin naší školy. Samozřejmě se to nemohlo nechat jen tak. Pogratulovat nám přijely i partnerské školy z Německa. Cottbuský pěvecký sbor se představil se svým programem, v němž nechyběla ani píseň s česky zpívaným textem (…). Naši žáci z vyšších ročníků si zpěváky po přestavení „rozebrali“ domů. Vymyslet pro ně program po jejich dlouhé cestě a náročném koncertě byl pro nás těžký úkol a ještě náročnější bylo vše vysvětlit v angličtině. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli pro večeři v Pizzerii a brzkou večerku. Tři Němky, které jsme doma hostili, byly všecky moc fajn a pří4
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
o kus dál, rozhodla jsem se tuto nabídku přijmout. Zdálo se mi i zajímavé poznat „domácí“ životní podmínky člověka, který působí na naší škole, a pokusit se pochopit věci z jeho stanoviska. Po celou dobu mého pobytu v Cottbusu byla Beate mým strážným andělem a starala se o to, abych neměla čas se nudit. Budovu školy by jste poznali na první pohled. Ač se jedná o „krabicovitou“ stavbu, její obloukovitě prohnutá střecha dává celému objektu výjimečný ráz a odlišuje ji od ostatních staveb. Za školou je velké prostranství, kde se nachází budova pro dílny, tělocvičnu a prostory pro pěstitelské praxe. Pět minut chůze od školy je též zvláštní budova pro družinu se čtyřmi odděleními. První osoba, kterou jsem při příchodu potkala, byl kuchař, který mě nasměroval do sborovny a jehož chutnou bezmasou kuchyni jsem měla možnost také poznat. Ač bylo mým hlavním přáním zažít hodiny eurytmie, díky vstřícnosti ostatních kolegů jsem se nakonec mohla účastnit i některých epoch v
ného - část pláště, ve kterém jsou skryty dobroty - perníčky, koláčky, které napekli rodiče. Žebrák je pak rozdává dětem. Martin na koni odjíždí a bělouš se rozloučí veselým zaržáním. Zůstaly tu po něm však ve sněhu opravdové koňské podkovičky se zlatou mašličkou. Ty si pak prvňáci, druháci a třeáci najdou a odnesou si je domů jako památku na letošního Martina. V srdci je pak hřeje obdivuhodný čin Martinův a žebrákův. I o to, co měli, se dokázali rozdělit. Mirka Kůželová
Návštěva v Kottbussu Paní Beate Langer, naši občasnou kolegyni z Německa a lektorku kaligrafických kursů, jistě nemusím představovat. Byla to právě ona, kdo mi nabídl možnost hospitovat na Waldorfské škole v Cottbusu, která je jejím německým působištěm a kde vyučuje angličtinu a hudební výchovu. Protože jakákoli nová zkušenost, nový úhel pohledu, setkání a výměna zkušeností posouvají člověka vždy 5
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
různých třídách. S interiérem tříd si v Cottbusu také poradili vynalézavě. Rozličným způsobem dřevem obložené čelní stěny dávají jinak jednotvárným prostorům každé třídy svůj vlastní charakter. A nyní k vlastnímu životu školy. Hlavním rysem je disciplína, ke které jsou žáci vedeni nenásilným způsobem, postaveným na vzájemné důvěře a přátelství. Snad je to německou důkladností, která je učitelům školy vlastní, že má chod školy jasný a všem srozumitelný řád, který se osvědčuje. Škola nemá uklízečky, pouze domovníka. O pořádek ve všech prostorách školy se stará kolegium. Z nepochopitelných důvodů přesto někteří vyučující nevyžadovali na žácích, aby se přezouvali. Škola velmi žije hudbou, působí zde také dětský pěvecký sbor. Každý ze žáků 6. třídy se učí na některý z dechových nástrojů, takže dají dohromady dechový orchestr. Paralelně probíhá ve třídách výuka na různé hudební nástroje (housle, flétny, lyry…). Středoškoláci dostali možnost uskutečnit projekt a vystoupit s vlastní beatovou kapelou. Ke konci pobytu na škole jsem poznala, že zde vládne jiný vztah k prostředí a vybavení školy, než je tomu u nás. Mou otázkou je, zda škola musí být nutně soukromou, jako je tomu v Cottbusu, aby se toho dalo docílit. Uvědomila jsem si, jaká tíže je u nás naložena na bedra řediteli školy, která je v Cottbusu rozdělená mezi celé kolegium. Zjistila jsem, že za týden hospitace se nedá poznat chod obrovského organismu do takové hloubky. Získala jsem spíš hrubý dojem, o který jsem se ráda s vámi podělila. Musím říci, že jsem se těšila zase zpátky do Semil na všechno, o co se mohu dál pokoušet a na čem pracovat. Zdenka Nesvadbová
rých byly proneseny. Přesto mě však napadla jejich obsahová spojitost - k tomu později. Oba přednášející mě zaujali svým hlubokým vhledem do oblastí, které se v každodenním životě stávají obsahem rozhovorů mezi lidmi jen zřídkakdy. Posute sami. První přednášku pořádala semilská antroposofická společnost. Jejich pozvání do Semil přijal Karel Dolista, jeden z předních znalců Karlštejna. Téma přednášky bych parafrázoval asi takto: „Karlštejn a vztahy jeho tří kaplí.“ Tuto velkolepou stavbu jsem před přednáškou vnímal pouze jako pevnost, která byla postavena Karlem IV. za účelem úschovy korunovačních klenotů. Karel Dolista nám však svými bystrými úsudky představil hrad především v duchovním rozměru. Svá slova ilustroval promítáním diapozitivů. Po jeho přednášce vnímám Karlštejn, chcete-li Karlův Týn, jako obraz nejvyššího lidského vědění doby, ve které vznikl. Uvítal jsem, že antroposofická společnost organizovala i návštěvu hradu. Přednáška pro mě tedy skončila až po samotné návštěvě Karlštejna. Druhá přednáška byla pojmenována slovy: „Voda - učíme se jí rozumět“ a přednášejícím byl Němec Jacob Maier, který se výzkumem vody v současnosti zabývá. Zkoumá zejména léčivé účinky vody na člověka. S obtížným tlumočením jeho slov do češtiny se vypořádal Dušan Pleštil. Pan Maier nás bleskově provedl z jeho pohledu nejzajímavějšími a pravděpodobně i nejmodernějšími objevy současné vědy za doprovodu slajdů z dataprojektoru. Čtenáři musím prozradit, že tyto poznatky se vody týkaly jen okrajově a na první pohled vůbec. Přednášející se i přes to pokusil řečené pospojovat a právě na proměnách vody nakonec ukázat, že dnešní poznání člověka zůstává i přes svou specializovanost v některých věcech jen velmi povrchní. Spojitost obou přednášek se týká právě lidského vědění. Ve 14. století bylo snad i možné, aby člověk zobrazil veškeré „své“ poznání do jedné stavby. Samozřejmé bylo i to, že lidské poznání bylo prostoupeno duchovním rozměrem. A dnes? Jak nakládáme se
Přednášky ve waldorfské škole V poslední době jsem navštívil dvě zajímavé přednášky, které se konaly v eurytmickém sálku semilské waldorfské školy. Přednášky byly od sebe na první pohled odlišné. Dokonce byly úplně odlišné i jazyky, ve kte6
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
svým věděním, které již zahrnuje poznání celého lidstva? Poznání, které je pro člověka rozumem neuchopitelné, a už kvůli přílišnému soustředění na detail, a nebo kvůli nepřítomnosti duchovního rozměru. Oba přednášející své poznání používají podle mého názoru právě k ucelenějšímu a tak i smysluplnějšímu vnímání světa. Karel Redlich
POHLED VPŘED Večerní prohlídka ZOO Vážení a milí rodiče, je tomu rok, co jsme se rozhodli, že vánoční přípravy lze s klidným srdcem a chladnou hlavou přerušit a vyrazit …. zkrátka někam. Dojeli jsme vlakem do Kryštofova Údolí a prohlédli si zde místní muzeum betlémů a také venkovní Jírův Betlém. Myslím, že se výlet všem líbil a proto jsme již tenkrát tak trochu plánovali, že si vyrazíme opět. Takže Vás a vaše ratolesti zveme na večerní prohlídku ZOO ve Dvoře Králové Zvolili jsme dopravu autokarem. Tento dopravní prostředek má však omezený počet míst a proto neváhejte a pište, pište, pište, kdož máte zájem jet s námi. Jedná se o sobotu 15. 12. 2007. Předpokládáme, že ze Semil pojedeme v 15:02 hod. od prodejny Plus, návrat plánujeme tamtéž cca ve 20:13 hod. Cenu jízdenky rozpočítáme podle počtu účastníků, náklady na vstupné do ZOO bereme na sebe (to budete mít od nás k vánocům). Ozvěte se nejlépe obratem, připravte s sebou krabičky na cukroví a hlavně štrůdl!! a těšme se na výlet. Přihlášky a počet míst, prosím, nejlépe ihned na e-mail
[email protected]., případně v kanceláři školy, kde necháte kontakt na sebe. Nejdéle však na vánočním trhu, kde budu já případně někdo jiný ze SPWŠ v dosahu. Děkuji a těším se Tonda Hoffmann, Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech
KALENDÁRIUM Prosinec 2007 Neděle 2. 12. Vítání adventu V tento den k nám přijde a osloví nás adventní doba. V sálku provede anděl spirálou žáky 1., 2. a 3. třídy až na místo, kde si mohou zapálit a přinést domů světýlko na svícnu z jablíček, který bude jistě krásně nazdobený. Společně s nimi si můžeme zazpívat adventní písně a tak se svátečně naladit pro nadcházející tajemný čas. Středa 5. 12. Mikuláš 5. prosince obvykle chodívají čerti s Mikulášem a andělem, kdo ví zda se přijdou podívat do školy i na naše nezbedy. Uvidíme. Sobota 8.12. Vánoční trh Přijte se k nám podívat a vybrat si drobné dárečky k Vánocům. Můžete si zkusit ozdobit perníčky nebo si jen tak dát čaj v čajovně či v hospůdce, kterou pro Vás nachystají rodiče. V programu vystoupí s Vánoční hrou děti z kroužku paní učitelky S. Bezpalcové, koledy a adventní písničky zazpívá a zahraje nový učitelský pěvecký sboreček a samozřejmě se můžete těšit na koncert pana doktora Krauka a jeho orchestr. Pátek 21.12. Vánoční hra Na 17 hodinu si pro Vás učitelé a přátelé waldorfské školy již tradičně připravili Vánoční hru o narození páně. Můžete se přijít podívat do divadelního sálku na radnici v Semilech. 7
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
příští rok do školy. Jak vnímají bydlení na vesnici? Děti si mohou hrát volně v přírodě, bez neustálého dozoru, napomínání a obav o jejich bezpečí, což je k nezaplacení. Lidé v Praze si často neuvědomují důležitost kontaktu dětí určitého věku s přírodou. Toto nelze nahradit penězi, počítači ani herními konzolemi. Včera jsme postavili dvoumetrové pravé eskymácké igloo ze sněhových cihel. Naše děti jsou v Roškopově velmi spokojené. Vaše žena má zajímavou profesi? Jakou? Moje žena Daniela pracuje jako fyzioterapeut. V rámci své práce používá i metody celostní medicíny, snaží se přijít na podstatu vzniku zdravotního problému, tedy neléčit jen symptom, ale i jeho příčinu. Plánuje soukromou praxi? Pokud to časově bude možné, tak souběžně s prací v Semilské nemocnici a po dokončení plánované rekonstrukce terapeutického centra, bude Daniela pracovat také jako fyzioterapeut právě zde v Roškopově. Co vás přitahuje k waldorfské pedagogice? K Waldorfské pedagogice mne přitahuje to, že pokud je provozována dobře, je to ideální prostředek pro všestranné vzdělávání a výchovu dítěte a mladého člověka. Na naší škole jste převzal třídnictví v 9. třídě po panu učiteli Zdražilovi. Je to vaše první třídnictví? Ne není. Učil jsem už jako třídní učitel čtyři roky v Camphillské škole ve Velké Británii. Co Vás na vedení třídy překvapilo či zaujalo? Třídnictví v sobě obsahuje jistou míru administrativy. Přiznávám, že administrace není moje silná stránka. Zaujalo mě, kolik silných osobností je v 9. třídě, do jaké míry jsou schopni použít svůj intelekt i svou kreativitu, jak přesně formulují své postřehy a názory a také jejich osobitý, často nekompromisně tvr-
ROZHOVOR Anthony Tun je nově příchozí třídní učitel 9. třídy. Je to kolega velmi zdvořilý a milý, málokdy zapomene, když Vás potká, se zeptat: „A jak se dnes máte, milá kolegyně?“ Jsme moc rádi za takovou posilu v našem kolektivu. Antony, vím, že jste se přistěhoval s rodinou z Prahy do Roškopova u Staré Paky. Co vás sem z velkoměsta zavedlo. A proč právě do Roškopova? Po třech dosti intenzivních letech v Praze jsme měli silný pocit, že potřebujeme změnu, zejména kvůli kvalitě života ve velkém městě. Právě tehdy nám zakladatelka Svobodné školy Jana Amose Komenského v Praze na Opatově paní Jana Vášová nabídla spoluúčast na projektu občanského sdružení TYMYJÁn v Roškopově. Tuto nabídku jsme přijali, našli práci a školku pro děti v Semilech, a tak jsme tady. Jste na novém místě zatím spokojeni? V Roškopově jsme spokojeni, i když to znamená každodenní dojíždění a mnoho práce - zejména pro mou ženu na rekonstrukci terapeutického centra TYMYJÁn. Trochu nás děsí závislost na automobilu, ale to je, myslím, otázka zvyku. Jaké jsou nejdůležitější momenty ve Vaší minulosti na vaší cestě až sem? Jaké osoby tam hrály významnou roli? Kde jsou vaše kořeny? Já měl vždy veliké štěstí, že jsem jako dobrovolník v camphillských školách a později za dob mých studií potkal mnoho silných a inspirativních osobností, učitelů i kolegů, kteří měli zásadní vliv na můj další život. Dá se tedy říct že mé kořeny jsou právě v Camphillském pedagogickém hnutí které vychází stejně jako waldorfská pedagogika z práce Rudolfa Steinera. Máte dvě děti, které chodí do Waldorfské školky, kluka a holčičku, která půjde 8
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
Dá se vybrat několik postřehů v pohledu na studenty na naší škole? Studenti na zdejší škole jsou většinou kreativní mladí lidé disponující solidními znalostmi, kteří nemají strach otevřeně a věcně komunikovat s učiteli za předpokladu, že ve vztahu vládne oboustranný respekt. V porovnání s velkoměstskými studenty jsou méně dotčeni negativními aspekty soudobé civilizace jako je cynizmus, nekonstruktivní kritické myšlení, snížená schopnost soucitu s ostatními atd. V Praze jste učil na Waldorfské škole na Dědině. Sice jste na škole v Semilech jen chvíli, ale můžete již říci nějaké podobnosti a odlišnosti těchto škol? Ve srovnání s Waldorfskou školou v Praze na Dědině je semilská škola téměř o polovinu starší, což je znát v úrovni zázemí pro pedagogy, vybavení dílen, knihovny a kabinetů. V Semilech je v kolegiu učitelů také více mužů. Jinak jsou ale učitelé stejným způsobem zapáleni pro Waldorfskou pedagogiku, tvůrčí atmosféra a pocit odpovědnosti vůči dětem je stejný, jste-li ve waldorfské škole v New Yorku, Curychu, Helsinkách nebo v Pardubicích. Rozdíl je tedy hlavně ve vnějším vybavení škol, nikoliv v jejich pedagogické práci. Učíte také dospělé v odpoledních hodinách. Máte čas ještě na nějaké Vaše koníčky? Odpoledne učím dospělé studenty jen v úterý. Snažím se nabídnout více hodin angličtiny těm studentům, kteří to potřebují, nebo o to mají zájem. Jinak se snažím trávit co nejvíce času doma s rodinou anebo vykonávat nějakou smysluplnou, fyzickou práci kolem domu. Děkuji za odpovědi. Ptala se Sandra Redlichová.
dý, ale i trefný smysl pro humor. Pak učíte anglický jazyk. V jakých třídách? Anglický jazyk učím v páté a v deváté třídě na základní škole a v desáté a jedenácté třídě na Lyceu. Co je podle vás základem výuky angličtiny a jazyků vůbec na waldorfské škole? Výuka cizích jazyků na waldorfské škole není limitována cílem dát dítěti užitečný nástroj pro komunikaci, ale snaží se také zprostředkovat dětem osobitosti a specifika daného jazyka a jeho lidí, jeho krásu a poezii, melodičnost a sílu autentických výrazových prostředků. Metodika i témata jsou přizpůsobena věku dítěte, jeho schopnosti a připravenosti absorbovat různé aspekty cizího jazyka specifickým způsobem v různých stadiích jeho vývoje. Jaké jsou konkrétně Vaše oblíbené činnosti v hodinách? Nejraději mám interaktivní diskuse se studenty na dané téma, a už je to na téma naše štěně, anglická romantická poezie nebo životopis Nelsona Mandely. Tyto diskuse jsou často intenzivní až provokativní ve smyslu silných individuálních prožitků, o které se studenti dělí s ostatními. Napadá Vás, jak by se mohla výuka na naší škole dále vyvíjet, co zlepšit, co začít, co přidat? Výuka na Semilské Waldorfské škole je na velmi vysoké úrovni, co se týče akademických i tvořivých dovedností. Je škoda, že v Semilech a okolí má mnoho lidí zkreslenou představu o tom, co waldorfská škola ve skutečnosti je. Bohužel, silně zakořeněnou vlastností nás lidí je, když něčemu či někomu nerozumíme, namísto snahy danou věc pochopit anebo se o ní informovat, tak máme tendenci přijmout za svůj názor, který je silně negativní až nekonstruktivně kritický. Snad by škola sama mohla více komunikovat s okolím, tak aby se předešlo podobným nedorozuměním. 9
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
odpověděla: „My se tě ale bojíme.“ Tadeáš Šéfr (upravil pan učitel Slavík)
ZE ŠKOLNÍCH LAVIC
Jak jsme seli naše obilí
O vlku
Chodím do 3.třídy. Máme epochu „Ze zrna chléb“.V úterý 9. října jsme seli u Říčařových. Tahali jsme ruchadlo a brány a vyndávali jsme kameny a šovík. Na konec jsme seli pšenici. Lukáš Koudelka
Byl jeden vlk a ten neměl rád zvířátka. Ta se ho bála a byla smutná. Jednou se vlk probudil a vyšel si na výlet. V dálce uviděl bíločerné zebry a pocítil neznámý smutek. Výlet ho přeci jen trochu rozveselil. Druhý den si šel opět prohlédnout okolí a povšiml si něčeho vysokého. Byla to žirafa. Ta, jak vlka spatřila, ihned se dala na útěk. Vlka to nějak rozesmutnilo. Žirafa zatím potkala divoké prase a řekla: „Viděla jsem vlka.“ Prase se uleklo, rozhlédlo se a vykřiklo: „Pozor, běží sem k nám!“ „Pomoc!“ vyjekla žirafa. Oba se dali do běhu. Vlk žirafu dohnal a zaburácel: „Stůj!“ Žirafa zastavila, vlk jí celý zadýchaný řekl:“Chci si s vámi hrát!“ A žirafa
V úterý 9. října. ráno jsme za téměř mrazivého počasí odvezli spolu s paní učitelkou Kůželovou své děti pod Kozákov k Říčařovým, aby se vžily do života sedláka. Nejprve si jedno po druhém zkusily zrýt půdu rýčem. Pak přišlo na řadu ruchadlo tažené nejprve chlapci a poté dívkami. I maminky si vyzkoušely, jaká je to práce a není to
10
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
Starší děti si vyzkoušely voskovou batiku, vyrobily si loutku, malovaly suchými pastely na soutěž a skládaly krabičky. Také jsme začali vyrábět předměty na vánoční trh. V dětských rukou se tak postupně rodily zvonečky z květináčků, slaměnné věnečky nebo přáníčka z voskové batiky. 12.listopadu mezi nás do kroužku zavítala vzácná návštěva pěti babiček a dvou dědečků z domu s pečovatelskou službou. Doprovázela je ergoterapeutka Drahuška Štosová. Společně jsme vyráběli svícínky z ořechových skořápek a suchých květů. Děti babičkám pomáhaly při tvoření a sdělovaly při tom zážitky ze sněhové kalamity.Vyhrazený čas nám však rychle utekl a my se museli rozloučit. Ale ne na dlouho, už plánujeme další tvořivou dílničku v prosinci. Děkuji všem, kteří mě podporují. Děkuji dětem za jejich zájem a přeji všem nádherný adventní čas, s přibývajícím světlem. Svatava Bezpalcová
jen tak. Proto přišla na řadu technika (traktor). Děti ještě ručně vynosily kameny, vytahaly plevel a zkusily si tahat brány. Nakonec přišlo na řadu vytoužené setí pšenice. Velký dík patří Říčařovým, kteří to pro děti opravdu pěkně připravili i s rozsáhlým výkladem. Fotografie si můžete prohlédnout na webu 3.třídy http://ws.restaurovani-koudelkova.cz odkaz fotogalerie. Helena Koudelková
Podzimní tvoření v kroužcích Barvy a teplo letošního podzimu jsme s dětmi, které navštěvují výtvarné řezbářské kroužky, využívali k procházkám do přírody a ke hrám v ní a s ní. Nejčastěji naše kroky směřovaly na Ostrov, kde jsme na lavičkách s první třídou vyřezávali první vlastní „michaelský meč“. Děti pracovaly soustředěně a se zaujetím. Velmi rychle pochopily zásady bezpečné práce s řezbářským nožíkem. Druháci svými meči vytvořili bránu na Michaelské slavnosti. V říjnu si děti v řezbářských kroužcích mohly vyzkoušet vyrobit vlastní pastelku, přívěšek z kůry, knoflík, lodičku, svícen a také náročnější postavičku Marie s děátkem, nebo pastýře. Tímto chci také moc poděkovat rodině Bredlerových, Balcarových a též paní Fricové za lipové větve a špalíčky. Díky nim je můžeme přetvářet ve svícínky, pastelky a postavičky. Ve výtvarných kroužcích nám příroda propůjčila své listy k otiskům na látkové pytlíky, nebo prostírání. Navlékání přírodnin pod barevným javorem na koberci z jeho listů, nám všem bylo nezapomenutelným zážitkem. Také jsme si vytvořili přímo na Ostrově koláž z darů přírody. Když se nedalo vyrábět venku, tvořili jsme s dětmi ve třídě. Vznikly tak například rybka na kolíčku, pohlednice na dřevě, panenka z vlny, tisknutí bramborovými razítky na látkové prostírání, obrázky z koření. Prvňáky nejvíce zaujala technika lepení barevných písků.
Cizí jazyky na naší waldorfské škole Nejdůležitější je při výuce cizího jazyka dostat do třídy fenomén jazyka, jeho celkový obraz. Podíváme se nejdříve stručně na to, co je v jednotlivých ročnících důležité pak na průběh jednotlivých vyučovacích hodin a nakonec uvedu co právě probírám v 6., 7. a 8. třídě při hodinách angličtiny. Vcítění se do jazyka bez překladu je hlavní náplní v 1. – 5. třídě. Nasloucháním a intuitivním spojováním v celek se dětí učí obstát i před situacemi, kterým v jednotlivostech nerozumí. Vycházíme z toho, že vývoj jazyka (jako je to u mateřského jazyka) začíná poslechem. Důležitá je i slovní zásoba. Levá strana má slovíčka a pravá strana má příběh s obrazy. V 5. – 6. třídě pěstujeme cit pro rétoriku. Cvičíme krásu řeči jazykolamem, řečovým cvičením, užíváme krásné a působivé části básní a vět. Což je provázáno s epochou Řecka v 5. třídě. Děti chtějí komunikovat, chtějí touto řečí, jejíž kráse začínají rozumět, též 11
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
práví příběh a když je potřeba uvedou se souvislosti. Z příběhu dýchá vždy atmosféra národa a země. Je to malý příspěvek k porozumění mezi národy. Děti berou příběhy v cizím jazyce daleko lépe a opravdověji, s vnitřním respektem- máme možnost i ve vyšších třídách vyprávět naivnější příběhy, ale vyprávíme je opravdově a motivačně. Příběhy čerpáme z hlavní epochy a vybíráme podle věku. Pak přimějeme děti k převyprávění příběhu. Angličtina v 6. třídě Při dočítání knihy Dick Whittington“ si šesáci opakovali v rozhovorech znalosti o svém blízkém okolí, o svém bydlišti, rodině i škole, o svých zájmech. Nyní je na řadě nová kniha Ghost at the castle a také nová mluvnická pravidla. Přídavná jména a jejich stupňování, tzv. krátké odpovědi a dále si upevníme pravidla při tvoření základní časů. V rámci reálií si přiblížíme v legendách patrony jednotlivých zemí anglického království a s tím i jejich historii. Angličtina v 7. třídě Sedmáci si nyní opakují časy- hlavně čas jednoduchý přítomný. V otázkách typu „Jak často nějakou činnost konáme?“ se obohatí i příslovce času. Hlavním tématem posledních hodin jsou elektrické spotřebiče a jejich způsob užívání, popřípadě co dělat, nefungují-li. Též se seznamují s modálními slovesy. Zde jsme vyšli z činností, které se mohou, nesmí, musí či měly dělat ve škole nebo doma. Angličtina 8. třídy V osmé třídě se učíme pracovat s novou knihou angličtiny Hotline. Učebnice jsou školní, pracovní sešity mají osmáci ve svém vlastnictví. Odtud též čerpáme hlavní opakovací témata a děti si je odtud přepracovávají do jasných a jednoduchých pravidel do svých mluvnických sešitů. Staronovým tématem je dopisování si s kamarádem (tzv. penfriending) a sestavování takového dopisu v angličtině již podle určitých daných pravidel. Jindra Kocvárová
něco dokázat - dojít cíle. Nyní zavádíme veršovaná gramatická pravidla a slovníček, kdy dodržování přehledných a přesných poznámek je důsledně kontrolováno. Od praktických ukázek se odvodí pravidlo, jež vysvětlíme při formulaci v mateřském jazyce. V 7. – 8. třídě klademe důraz na četbu a zabýváním se charakterem jazyka na základě jednotlivých vět. Cvičíme schopnost vyjadřování se v cizím jazyce na základě převyprávění dramatických textů, osvojení si věcí, které se vyskytují v konání a životě lidí mluvících daným jazykem. Probereme též stručně dějiny literatury příslušného jazyka. V 9. třídě zvýšíme důraz na recitaci. Žáci se recitací mohou přiučit, jak více ovládat jazyk. S humorem opakujeme gramatiku (anekdoty). Paralelně probíhá podnětná četba, seznámení s kulturou (památky) a zvyky (svátky) v hlubší formě a také poznávání významných osobností, které se mohou stát vzory pro žáky. Vyučovací hodina cizího jazyka je členěna do podobných částí jako epocha. První část slouží k přeorientování dětí z jiné předcházející hodiny. Začíná vždy stejně- tím je dětem dána jakási „skluzavka“ a návyk. Po pozdravu (nacvičená formulace) následuje vlastní průpově hodící se ke třídě, věku a hlavní látce epochy. Po ní píseň také přizpůsobená např. ročnímu období či věku. Druhá část je vyhrazena pro báseň, text s krásným přednesem. Zde pracujeme se správnou výslovností, přednesem, pilujeme jazyk. Uplatníme rozčlenění pěkného textu a znovu jej skládáme do celku. Vyvíjíme tím vůli dítěte. Učitel recituje s láskou a radostí přísloví, rčení, řečnická cvičení, básně k ročním obdobím a k věku dítěte, tím se radost za jazyka přenáší na děti. Třetí část je pracovní. Zde pracujeme na textu a gramatice. Rychle zopakujeme věci probrané minulou hodinu (např. rytmicky a v rýmech některá pravidla, hrajeme hry na gramatiku). Čím jsou děti starší, tím je tato část delší. Ve čtvrté vyprávěcí části se stručně převy12
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
5. třída právě začala vůbec první epocha dějepisu. Děti se na nový předmět moc těšily. Seznamují se te s dějepisnými pojmy a časovými osami. Starověká Indie se nám představila slavnou Mahabhbárátou, vyprávěli jsme si legendu o Budhovi. Zpíváme písně a poznáváme život lidí kolem posvátného Indu a Gangy jež pramení v majestátném Himálaji. První mapy, které děti kreslily do svých sešitů, se povedly. V Persii se budeme zabývat změnou společenského řádu, ochočováním zvířat, chovem dobytka, pěstitelstvím a prvními řemesly. Legenda o „Zarathustrovi“ nám přiblíží náboženské kořeny mohutné civilizace. V Mezopotámii a Babylonu se budeme zabývat vznikem měst, stavbou kanálů, dělbou práce chrámovým životem. Tématem vyprávění bude Gilgameš. Poslední úlohou této epochy bude Egypt s úrodným Nilem, bujnou vegetací a bohatou zvířenou. Zajímat nás budou pracovní činnosti lidí, zemědělství, chov dobytka, organizace státní zprávy, umění a samozřejmě mohutné a slavné pyramidy. 6. třída má epochu zeměpisu s panem učitelem Pleštilem. Z pohledu na Zemi jako organismu- tvary kontinentů, oceánů, vegetační pásy, klima se podívali do hlubin naší země a to na její geologické základy. Te si právě povídají o žule a jejích drahokamových formách. Plánují také společnou exkurzi na naleziště drahokamů nejspíš do okolí Železnice a na Kozákov. 7. třída: V naši třídě se uskutečnila dlouho očekávaná epocha chemie. Začali jsme velikým ohněm, který jsme založili přímo ve třídě a ještě několik dnů poté to bylo cítit ve třídě, ve škole i na žácích. Pozorovali jsme jak hoří líh, vosk, síra, uhlík. Hořelo na podlaze, na tabuli a došlo i k nečekaným explozím. Byli jsme se pak pro jistotu podívat i k místním hasičům a vyzkoušeli si hasící přístroje pro případ požáru. Sledovali jsme zdlouhavý proces pálení a hašení vápna, aby jsme trochu porozuměli stavební chemii. Dále jsme si povídali jak chemické procesy ve světě souvisejí s procesy, které se odehrávají v nás samotných a jak je okolní svět s námi
Co se děje epochách? 1. třída prošla v říjnu epochou českého jazyka. Prvňáčci se naučili psát samohlásky A, E, I, O, U a souhlásky H, B, M. Poslouchali, zkoušeli vyprávět a hrát pohádky O bílé laňce, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dvojčata. Nyní se věnují matematice, kde se seznámily s čísly 1 – 7 a naučily se je zapisovat číslicemi. Vyprávěné a hrané příběhy byly O Všudybylovi, Hrnečku vař a Včelí královna. Při pracovním vyučování si děti vyrobily vlněného skřítka v kabátku a připravily lampiony na Martinskou slavnost. V prosinci se budou děti v epoše zabývat českým jazykem. (Milan Fric) 2. třída skončila epochu českého jazyka, kde si vytvořila podzimní knihu s krásnými texty. Mnohé z dětí mají knihu nejen napsanou, ale i přečtenou. Dále dostali druháci od sv. Michaela novou sopránovou flétnu, na kterou se hbitě učí písně o Martinovi. Te probíhá epocha matematiky, kde jsme přidali k 2, 3, 5, 10 řadě, také čtyřkovou. Druháci se však těžších příkladů početních bratrů nezalekli a s radostí je řeší. Mnoho dětí doplétá obal na flétnu a háčkuje si ho již dohromady. (Sandra Redlichová) Ve 3. třídě žáci v epoše matematiky odříkávali všechny násobkové řady od 2 do 12. Násobky 2, 3, 5 10 a 11 znali již ze druhé třídy, nově si osvojili násobky 6, 7, 8, 9, a 12. Procvičovali násobilku, sčítání a odčítání větších čísel do 1000, zařazovali čísla k jednotkám, desítkám, stovkám a tisícům. V prosinci je čeká český jazyka a gramatika. V odborných vyučovacích hodinách se např. zdokonalují v angličtině a němčině. Háčkují taštičky a čepice. Malovali hezké akvarely, v nichž se učili míchat barvy do tónů hnědé a barev podzimu. Při hudebních činnostech hrají na flétnu a zpívají již první dvojhlasy a kánony. (Mirka Kůželová) 4. třída v epoše českého jazyka probírá druhy slov a stále opakuje slova vyjmenovaná. S cyklem martinských písní a říkadel vystoupí v domově pro seniory. (Jan Slavík)
13
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
dentům předkládány složité vazby mezi hospodářstvím a životním prostředím. Výuka je provázána rozvíjením znalostí místopisu. Kreslí slepé mapy, kde zaznamenávají oblasti, o kterých se během hodin dozvídají. K předmětu geografie patří rovněž celoroční předmět nazvaný geografické praktikum. V rámci toho 2. listopadu. proběhl orientační běh 11. ročníku. Cílem bylo ověřit si základní dovednosti v práci s kompasem a s podrobnou topografickou mapou. Běhalo se v oblasti Jirkova. Akce byla zakončena závěrečným sprintem k ujíždějícímu vlaku. A také v polovině září šli studenti na Riegrovu stezku a oslovil je zaměstnanec ČOV Semily, kam zavítali na krátkou exkurzi. Cesta pokračovala Riegrovou stezkou, kde teoretická výuka získala podklad také v praxi. Cesta vyvrcholila náročným výstupem prudkým svahem na Myší skálu, kdy navíc během cesty studenti odklidili část černé skládky.
úzce svázán. Během epochy nás provázela i myšlenka: Chceš-li poznat svět, pohle do vlastního nitra, chceš-li prohlédnout sám sebe, hle do světa. (pan učitel Peter Veselý) 8. třída se věnovala v epoše českého jazyka s paní učitelkou Zdražilovou pravopisu velkých písmen. Žáci tvoří rozbory vět, kde určují větné členy a procvičují pravopis. 9. třída měla také epochu českého jazyka s paní učitelkou Zdražilovou a pilně se připravovali na přijímací zkoušky opakováním pravopisu, dále určovali vedlejší věty v souvětí podřadném a hlavní věty v souvětí souřadném. Te však mají geometrii s panem učitelem Jiřím Šimkem, kde se propočítávají skrze funkce (sin, cos atd.) až k rýsování podle Thaletových vět např. kružnic vepsaných, tečen atd. Pokračují pak fyzikou, kde budou mít mechaniku a termiku, kde se prý budou … smát nad výpočty ?. 10. třída má pana učitele Zdražila, který k nám zavítal ze Stuttgartu, kde učí na Semináři pro waldorfskou pedagogiku, připravující budoucí učitele. Se studenty Lycea mluví o dějepise a konkrétně o pravěkém a starověkém vývoji lidstva, poznávají nejvýznamnější vývojové mezníky té doby jako vznik zemědělství, řemesel, států a měst. Dostali se přes Mezopotámii, Egypt až do antického Řecka. Jejich úkolem k závěru epochy bude výtvarně ztvárnit plakát na určité místo, o kterém si povídali, např. Sakkara, Delfy atd. 11. třída má také pana učitele Zdražila na epochu dějepisu, ale odpoledne. Jak je vidět pan učitel je „na roztrhání“. Ještě, že ho tu máme. Zde probíhá epocha středověku, tedy kořeny v antickém Římě, počátky křesanství, ukazují si různé podoby života v té době- v klášterech, městech, vesnicích. Zmiňují dále reformní pokusy např. v karolínské renesanci. Dopoledne má 11. třída geografii s panem učitelem Janem Hakenem. Cílem výuky je pochopení vztahů mezi člověkem a přírodním prostředím. Na pozadí atraktivního a aktuálního tématu záchrany přírody jsou stu-
BAZAR Milí rodiče, budeme rádi, když nám darujete do řezbářského kroužku kůru z borovice, lipové dřevo nebo nějaké překližky a desky. Děkuji Svatava Bezpalcová Waldorfská škola v Semilech hledá dobrovolníka pro vedení školní knihovny. Práce obsahuje půjčování knih učitelům, zapisováním nových knih do jednoduchého programu v počítači a zařazování do knihovny. Pracovní doba záleží na domluvě. Nabízíme k přečtení mnoho zajímavých knih, které nikde jinde nenajdete ?. Nabídky směřujte na telefon 481 624 168.
14
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
Intern. odkazy: www.zelenacek.wz.cz - 2. třída www.ws.restaurovani-koudelkova.cz - 3. třída
POTĚŠENÍ NA ZÁVĚR Recept na vánoční perníčky
Jak pravidelně dostávat Wšetečku
20 dkg medu 3 celá vejce 40 dkg cukru 70 dkg hladké mouky perníkové koření 1 dkg jedlé sody (lžíce) Vše smícháme, propracujeme a necháme do druhého dne v lednici odpočinout. Potom vykrajujeme různé tvary a pečeme do zlatova. Zdobíme cukrovou polevou, tenkou linií. PS Tento recept mi i s chutnými perníčky předala před 10 lety paní cukrářka Boženka. Velmi se nám osvědčil a žádné Vánoce se u nás bez nich neobejdou. Dobrou chu přeje Svatava Bezpalcová
Poštou do schránky: cena čísla 22 korun / číslo (za školní rok 5 čísel 110 korun) svoji doručovací adresu odevzdejte spolu s předplatným paní učitelce 2. třídy Sandře Redlichové Emailovou poštou: bezplatná služba, formát PDF, svoji doručovací emailovou adresu sdělte prosím na adresu pethoffmannova@ seznam.cz. Osobně si jej vyzvedávat: zapište se do seznamu odběratelů a zaplate předplatné ve výši 60 korun u paní učitelky Sandry Redlichové
Impressum Důležité kontakty
Školní časopis WŠetečka vydává Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech Redakční rada: Petra Hoffmannová, Mirka Kůželová, Mojmír Poláček, Sandra Redlichová, Jitka Šleisová. Editor: Mojmír Poláček Redakční uzávěrka pro příspěvky: vždy 15. v lichém měsíci, příspěvky můžete zasílat na adresu
[email protected] nebo předat některému z redaktorů. Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků. www.wsetecka.wz.cz Toto číslo vyšlo 3. prosince 2007
Ředitel školy: Ing. Petr Šimek - 481 624 168, 732 736 862 Sborovna: 481 624 580 Výchovný poradce: Dušan Pleštil - 723 588 995 Kancelář školy: Žaneta Fleknová - 481 624 168 Školská rada: Martin Smutný: 602 427 827 Obědy: jídelna ZŠ Jizerská, p. Tomášová - 481 623 736, 737 212 721 Mateřská škola waldorfská: 481 625 464 Sdružení přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann - 777 866 324,
[email protected] Centrum pro rodinu M.E.D.: Iva Hluštíková - 724 840 945
15
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
16
