WŠetečka
č. 9 - duben 2008
SLOVO ÚVODEM
POHLED ZPĚT
Milí čtenáři, s prvním jarním teplem k vám míří také nové vydání školního časopisu Wšetečka. Kromě již ustálených obsahů si dovoluji upozornit na kapitolu věnovanou školnímu stravování, která může být pro mnohé nejen okénkem do této často diskutované součásti školního dění, ale zároveň i příležitostí vyjádřit svůj pohled na tuto problematiku. Současně dáváme na vědomí, že nadešel čas posledního školního čtvrtletí. To pro nás nepředstavuje ani tak potřebu nějakého hodnocení výkonů, jak bývá zvykem v některých školách, ale právě naopak. Na našich stránkách totiž už přinášíme první nabídky na letní prázdninové vyžití. Pokud by jste pro naše čtenáře měli také nějaké zajímavé letní zprávy, rádi je zveřejníme v příštím čísle za dva měsíce. Za redakci se těší na vaše ohlasy a zdraví Mojmír Poláček
Koblihový výlet 7. třída měla jet na lyžařský výcvik, nebyl však sníh, a tak během toho týdne sedmáci pořádali nejrůznější akce jako byl výlet do Zoologické zahrady v Liberci nebo výlet Riegrovou stezkou. A protože měla tehdy většina dětí k svačině koblihu, tak Martin Krsek výlet nazval Koblihový a napsal o něm: Během koblihové stezky jsme se při soutěži pana Hakena schovali za kamennou zídku na svahu. Připravili jsme si munici (smrkové šišky). Číhali jsme na pana Veselého, když byl pod námi, zahájili jsme palbu. Ani jednou jsme se netrefili. Jako prvního odhalil pan Veselý Vítka a pak mě, já byl strategicky schován za Vítkem, ten je z nás nejmenší. Cestou zpět se holky loudaly, a tak se rychlejší schovali. Holky pak vůbec nevěděly kudy kam. Byly úplně hysterický. Když měly dost, tak jsme se všichni vynořili z úkrytu, načež začala spoušť nadávek. Dle mého názoru se výlet vydařil, to tvrdím i přesto, že mne do teď bolí nohy.
Smaltování u paní Makáskové 2. třída moc děkuje paní Makáskové, mamince jedno z našich žáků Mikeše Staška, která pro nás připravila tvořivou dílnu u ní doma. Autobusem jsme dojeli 1
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
do jejich krásného domu a tam již byly připraveny nejrůznější tvary plíšků a lahvičky barev. Každý si vymyslel svůj návrh na smaltování a namaloval si jej Také si všichni zkusili řezat a brousit malé plíšky. Když přišel na děti hlad, paní Makásková ohřála její výtečnou bramborovou polévku a všichni si na ni pochutnali. Plíšky se vypálily v peci a vznikly nádherné přívěšky. Každé dítě věnovalo jedno ze svých děl na velikonoční trh, kde jistě udělaly radost spoustě lidem.
dešti stále silnější a ledovější vítr. Na ostrově staví do cesty rozsáhlá chodníková jezera - kolik radosti pro děti i maminky… Na ostrohu už je zasazena jarní kytička a teď nashledanou, milá Mořeno, dým už z Tebe jde a teď po řece odpluj. Z šedavé oblohy zahřmělo. Jen jednou, ani předtím ani potom už ne. Vítr se obrací, i děšť sílí. Deštník je nanic. Mokré obecensvo spěchá kaluž nekaluž zpět do školy, čajovny i jídelna jsou hned plné. Krásně se nám to letos vydařilo! Jitka Šleisová, paní učitelka němčiny
Velikonoční trh očima 7.třídy O velikonočním jarmarku tu byly spousty: spousta lidí, spousta stánků se spoustou různých věcí a lidé tu utratili několik tisíc. A pokud vím, tak nikdo nikomu nic neukradl. Občerstvení bylo jak v jídelně tak na dvorku, 8.třída měla Arabskou čajovnu a byla i tradiční Anglická čajovna. Dále koncert orchestru WŠ a divadelní představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký v podání divadla Minotaurus. A spousty dalších věcí. Jakub Flekna Letošní Velikonoční jarmark byl docela povedený až na to, že byl veliký vítr a pršelo. V našem stánku toho moc nebylo, a asi proto jsme skoro všechno prodali. U tradičního vynášení Mořeny se kvůli větru a dešti Mořenu nepovedlo dobře zapálit a proto jí jen šel velký šedý kouř ze zadní části nad nohama (ze zadku). Ve škole proběhly hudební koncerty žáků Waldorfské školy i Orchestru. Dá se říct, že je to pořád to samé. Vítek Bažant Trh začal vynášením Mořeny. Na trhu neprodávali jen dospělí, ale i žáci WZŠ a prodávali výrobky, které varobili v průběhu roku. I přes nepřízeň počasí byl trh celkem zdařilý a měl nemalou účast. Na trhu bylo spousta stánků, osmá třída měla svou Arabskou čajovnu, kde byla možnost lecos zakousnout. Jako každý rok bylo v jídelně pohoštění. Krom jídla zde byla možnost koupit různé věci typu pomlázky, broušené kameny a různé výrobky ze dřeva. Waldorfský trh měl velký úspěch a ještě větší tržbu. A-a-a vo-vo-votom to je! Martin Krsek
KALENDÁRIUM Duben – srpen 2008 7. a 14. 4. - vždy v pondělí se v Základní waldorfské škole promítají filmy, které vyvracejí oficiální mýtus o teroristickém útoku na Spojené státy 11. září 2001 a odhalují krutou tvář mocenské hry, která je v pozadí současné globalizace. Po promítání Vás zveme na diskusi o filmovém sdělení a jeho souvislostech. 7. 4. se 7., 8. a 9. třída zúčastní promítání v rámci hodin zeměpisu v KC Golf na téma Brazílie – Amazonka v rytmu samby. 21. 4. se konají přijímací zkoušky na Střední waldorfskou školu. 25. – 26. 4. se v budově střední školy pořádá kurz kaligrafie vedený Beate Langer. 29.4. několik žáků z 8. třídy pojede s paní učitelkou Jindřiškou Kocvárovou do Norimberku v rámci Unesca projektu. 2. a 9. 5. – tedy v oba pátky - si všichni užijeme ředitelského volna. Vznikají tak dva prodloužené víkendy jako stvořené pro jarní výlety. 16. a 17. 5. se také naše pátá třída účastní Olympiády na Waldorfské škole na Dědině. Od 26. do 30. 5. bude mít devátá třída týden řemesel, na kterém se budou věnovat kovářství, kovotepectví a možná práci s vlnou. Na 9. 6. se již pilně připravují všechny třídy i všichni učitelé. V KC Golf totiž bude mít naše škola závěrečnou slavnost. Zveme všechny rodiče. 6. – 15. 8. bude v naší škole probíhat Letní akademie s tématem Učíme se od dětí.
Vynášení Mořeny Vynášení Mořeny pro mne začíná sháněním deštníku. Pak už pan učitel Slavík z pod deštníku svého předzpívává. Mořeny nosičky Katka se Štěpánkou, symbolizující účast deváté třídy, vycházejí v lehkých sukýnkách jako první do počínajícího deště. Kráčíme vesele, abychom se rozloučili se Zimou, kterou jsme skoro ani neměli letos příležitost pořádně přivítat. To si ale Mořena moc dobře uvědomuje a přidává nám k 2
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
odnese se zpět k dalšímu použití v miskách k okýnku. Jednotlivé třídy mají příležitost si před jídlem zazpívat nebo říci nějakou průpověď, která vyjadřuje poděkování a zároveň je i přáním dobré chuti. Po skončení jídla, úklidu a přípravě čistého nádobí na stoly se žáci loučí s asistujícím učitelem a odcházejí domů nebo do družiny. V naší malé anketě jsme se dětí dotazovali na tři základní otázky: 1. Jak vám chutná v naší jídelně?
NAŠE ŠKOLNÍ JÍDELNA Jídelna naší školy je, jak by se mohlo zdát obyčejnému návštěvníkovi, standardním prostorem typickým pro každé podobné zařízení. Od všech ostatních prostor ve škole se však liší důležitou věcí – každý den tam tráví alespoň čtvrthodinku převážná část našich dětí školou povinných a také podstatná část učitelského sboru. A to při jídle, které se může stát příjemným zastavením spojeným s možností chuťového prožitku a často i neformálního setkání, na které zpravidla není během vyučování příliš času. Ze zdánlivě banálního „přijímání potravy“ se tak může stát malá každodenní slavnostní chvíle, kdy na nedlouhý okamžik spočineme nad plným talířem. Můžeme v tom okamžiku s vděkem poděkovat za tento dar, který vždy nebyl, a pro mnoho lidí stále ještě není, takovou samozřejmostí, jako pro nás. A nebo se útrpně rozčilovat nad tím, „co zase hnusného“ nám to pořád dávají. Obě tyto nálady a nebo řada dalších stojících mezi těmito krajními póly se totiž v naší jídelně dají snadno vystopovat. Proto se naše redakce rozhodla zeptat se všech, kteří mají se společným jídlem v naší škole něco společného na jejich vlastní zkušenost. Než se začtete do odpovědí na anketní otázky, ještě připomeňme pro úplnost jak to vlastně v té naší škole s jídlem chodí. Jídelnu, která je v přízemí školy, tvoří dvě příjemné, vzájemně propojené místnosti opatřené dřevěnými stoly a židlemi, vyzdobené květinami a obrázky. Sousedí s výdejnou – tedy ne kuchyní - to proto, že se u nás z prostorových důvodů nevaří. Jídlo se vozí z velké kuchyně, která sídlí v Základní škole v Řekách. Od letošního roku máme výběr z jednoho masitého a jednoho bezmasého menu. Naše dvě paní kuchařky se tedy starají o jeho uchování v teple a servírování. A pak také o nádobí. Kromě příjemného prostředí, které není tak úplnou samozřejmostí v jiných školách, platí v naší jídelně ještě další speciální pravidla. Každá třída stoluje pohromadě u jednoho či dvou sousedících stolů. Čtveřice sedící u každého ze stolů má určenou službu, která se stará o obsluhu ostatních tří spolužáků. Přináší společně jídlo v miskách a pití ve džbánech pro celý svůj stůl. Zároveň dbá na to, aby po skončení jídla byly nachystány na čistém stole talíře, příbory i skleničky pro další strávníky. Tato péče přináší, kromě zvýšené kultury stolování a omezení pohybu s plnými talíři, i možnost nabrat si tolik, kolik kdo sní. Zbylé nevyužité jídlo z obslužných misek se nemusí vyhazovat, ale
2. Co by jste rádi vynechali z jídelníčku? 3. Co by jste si objednali v restauraci, kde mají úplně všechno, na co si vzpomenete? ků:
A tady jsou odpovědi jednotlivých malých strávníHana Fialová, 5. třída
1. Někdy je jídlo dobré a chutná mi, jindy je to špatné. Nejvíc mi chutná bramborová kaše s řízkem. 2. Zrovna moc nemusím čočku nebo hrachovou kaši. 3. V restauraci bych si vybrala smažený sýr třebas s kroketami. Kristýna Žigová, 5. třída 1. Jídlo se mi zdá nic moc. Doma máma dělá lepší rýži nebo čínu, ale miluji také bramborovou kaši a řízek. 2. Pokud si mám vybrat, tak bych nemusela knedlíky, ovesnou kaši, polívky, ty mi moc nechutnají. 3. V restauraci bych si s chutí vybrala pizzu. Patrik Stocki, 5. třída 1. Jídlo ve školní jídelně mi chutná, myslím, že je dobré. Nejraději mám řízek 2. Nemám rád houbovou polévku. 3. Mamka dobře vaří doma kuře, to mi moc chutná. Honza Gorol, 5. třída 1. Jídlo ve školní jídelně mi chutná. 2. Nesmí ale zrovna být třebas houbová polévka nebo ovesná kaše. Z jídel miluji smažený sýr, mamka dobře umí špagety. 3. V restauraci bych si vybral sýrovou pizzu. Iveta Adamčíková, 10. třída 1. V naší jídelně mi moc nechutná. Já většinou závidím Denise Kocvárové, která má bezmasé jídlo. Ale to je pro mě zas takové trochu divné. 2. To maso ani moc nemusím, ale zase nejím všechnu zeleninu. Co se týče organizace výdeje, tak mě ne3
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
baví tady zbytečně čekat, než přijde nějaký učitel, který by šel s naší třídou. Když není zrovna nával, tak je to docela dobré, pěkné je uspořádání stolů a tak. 3. Moje vysněné jídlo v dobré restauraci je svíčková s množstvím knedlíků a potom zmrzlina. Další malí strávníci odpovídali společně takto: Na plné čáře v nejoblíbenějším jídle vyhrávají špagety, bramborová a krupicová kaše a buchtičky se šodó. Také je oblíbená svíčková s knedlíkem a rajská omáčka s kolínky, bramborová polévka. Polévku si dávají tak dvě třetiny dětí ze třídy a mnozí jen občas. Častěji by děti uvítaly řízek, špagety, bramboráky, kuře, šišky s mákem a palačinky. 6. třída by si častěji přála „normální jídlo“. Nejčastěji nosí děti ke svačině chleba, rohlík či housku se sýrem, dále koláče (častá je švýcarka), jogurt a jablko. Také se objevuje müsli tyčinka. Bezmasých jídel má tak okolo 5 dětí ze třídy a většinou jim jídlo chutná. Speciální přání od 6. třídy: Přáli bychom si denně větší výběr jídel bez přehlašování a méně masa. Velmi zajímavá jídla jmenovali čtvrťáci. Jako oblíbené uvedli „buchty s krémem, pycu, bobky s mákem, hřibovou polévku a cukerná jídla“. Člověk by se divil, co všechno se nedá jíst.
2. Naše jídelna byla doposud dostačující, s nárůstem o střední stupeň a příchodem mladých lidí, kteří nejsou zvyklí na společné školní stolování zažíváme menší organizační potíže s frontami u výdeje. Děti do osmé třídy celkem bez potíží respektují dohodnutý řád, snaží se jídlo zahájit průpovědí a drží služby. Myslím, že to prostředí je důstojné. Jejich poznámky ke studeným polévkám nebo chutím k některým jídlům jsou do určité míry jistě oprávněné. Horkým tématem zůstává otázka, zda nutit děti do polévek, které téměř výhradně odmítají, přestože jim je rodiče platí a děti je nejsou často ochotny ani ochutnat. Snažíme se principiálně o to, aby třídy stolovaly společně, aby měly možnost zažít i tuto kvalitu společného sdílení jídla. Všímáme si, že děti se stále více vzdalují z tohoto společného stravování a raději jdou do některého z blízkých bufetů nebo do Plusu a tam si koupí něco s výraznou chutí pro ně – přestože také studeného. Jedná se snad také o rys doby – než by se podvolily té náladě ve své třídě, že tohle je fuj – to si jdou raději koupit koblížek s kolou. Zároveň je to také jedno z hodně frekventovaných témat na rodičovských schůzkách. Tam se snažíme vysvětlit rodičům, že to jídlo – byť je takové, jaké je – zdá se být rozhodně lepší variantou. Děti mohou zažít pestřejší škálu chutí i nejrůznějších látek důležitých pro jejich růst, než aby měly stále „válcováno“ to svoje chuťové vnímání unifikovanými fastfoodovými stálicemi. Paní učitelka Petra Hoffmannová
A jak vnímají naše společné obědy dospělí zaměstnanci školy? Ti odpovídali také na tři otázky: 1. Jak vnímáte kvalitu jídla v naší jídelně?
1. Já se tu stravuji teprve druhý rok a musím říct, že si toho vážím především proto, že uvaří někdo jiný a já nemusím. Takže k tomu mám docela pozitivní přístup a navíc jsem docela všejedlík. Někdy si objednám nemasovou stravu, někdy s masem. Někdy se stane, že jídla nejsou dobrá, sním toho méně a nedivím se tedy, že to děti nejedí. Zdá se mi, že také vzhled není často příliš lákavý. Dospělí často snesou více, ale zvláště dospívající se na to dívají trochu i z toho estetického hlediska. 2. Vnímám také ten velký vliv rodinného prostředí, děti jsou dnes už často zvyklé na něco jiného a skutečně jim zdejší strava díky tomu nechutná. Přesto si vážím prostředí, ve kterém tu děti mohou jíst, protože ne všechny školy mají možnost takového docela pěkného a komorního zázemí pro každodenní stolování. Paní učitelka Petra Musilová
2. Jaký je postoj dětí ke stravování, jak se vám jeví kultura našeho společného stravování. 3. Co by jste si objednali v restauraci, kde mají úplně všechno, na co si vzpomenete? Paní učitelka Jindřiška Kocvárová 1. Kvalita je dle mého názoru dost neuspokojivá. Z tohoto důvodu se já sama zde nestravuji. Zdá se mi, že výživná hodnota té stravy je sotva z poloviny naplněna. Co se týče chutnosti – to je s tím patrně i spojeno – myslím, že to pro děti není ani chutné. Jídla jsou přesolená nebo přeslazená. Navýsost do očí bijící je nevhodná kombinace pití k jídlu – například vepřo – knedlo – zelo a k tomu oranžový džus či fazolový guláš a k tomu mléko. To jsou ale spíše kuriózní a komické případy. Obdivuji ty děti, že to snědí a nedivím se, že k tomu mají často nelichotivé komentáře.
1. Nemám k tomu mnoho co dodat, snad jen to, že pro větší děti – pokud by jim to chutnalo – tak je toho jídla málo. Přispívá k tomu i způsob podávání. Snahy o proměnu se datují do doby snad před pěti lety, 4
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
kdy dokonce některé maminky z mé někdejší třídy nosily kuchařkám recepty ve snaze přispět ke zkvalitnění a přiblížení zkušeností z jiných zařízení, kde se snaží o nějaký alternativní přístup. Ale nebylo to nijak úspěšné, je to pořád stejné. 2. Já myslím, že jsou děti v tomto okamžiku trošku rozmazlené. Že než by absolvovaly oběd, tak se radši „vyžívají“ v těchto chutích. Myslím, že by hodně pomohlo navázání vztahu k nabízenému jídlu, kdyby se mohly nějakým způsobem podílet na vydávání a nebo částečné přípravě těch pokrmů. Vymyslet nějaké služby, které by jim umožnily získat k tomu nějaký jiný vztah. Aby věděly, co to dá za práci to jídlo připravit, ať se jdou do té vývařovny přinejmenším podívat. Aby věděly, že to pro ně několik lidí musí skutečné s vynaložením velké dávky práce a snažení připravit. Na druhé straně vím, jako vystudovaný potravinový chemik, že složení té stravy není z hlediska zdraví zcela ideální, přesto si myslím, že by mělo význam je přinejmenším seznámit s procesem přípravy každého jídla. Potom je přirozené, že pokud jsou ochotni rodiče dítěti dát denně padesátku a nechat to na jeho volbě, tak že si jde raději pro toho hamburgera. Nutno dodat, že si ovšem tyto stravovací návyky přinášejí do značné míry z rodin a naše možnost nějak se s tím vypořádat je omezená. Pan učitel Milan Fric, třídní v 1. třídě
Paní hospodářka Žaneta Feknová 1. Kvalita obědů by určitě mohla být lepší a to jídlo by mohlo být pestřejší. Přivítala bych více zeleninových salátů a podobně. 2. Já chodím dříve, než všechny třídy, takže mám k tomu jídlu klid. Když musím ale jít z nějakého důvodu později, tak musím říct, že je to pro mne trochu o zdraví a o vředy. Je tam hrozný hluk. 3. V restauraci, kde si mohu dát cokoliv bych si vybrala určitě kus nějakého dobrého masa a spousty zeleniny. Paní učitelka Ivana Šimková, třídní 5. třídy 1. Za těch pět let, co se zde ve škole stravuji, se zde jídlo velmi výrazně zlepšilo. Mám pocit, že v těch bezmasých obědech, které já jsem si vybrala je hodně sladkých jídel. Takže já bych uvítala sladkostí méně a o to více ovoce a zeleniny. Některá jídla mi chutnají více, některá méně. 2. Kultura stolování je ve srovnání s jídelnami v jiných školách, kam jsem mohla nahlédnout pěkná, jídelna se mi zdá upravená, čistá. Vnímám ale velký rozdíl mezi jednotlivými dětmi, jak se u stolu dokážou chovat. Tady je vidět velký vliv rodiny, protože tyto postoje může škola ovlivnit jen málo. Učitelé je žádají o pěkný přístup ke stolování, některým dětem je to vlastní a přijímají to, jiným naopak ne, s těmi je trochu potíž. 3. Mé vysněné jídlo je grilovaný pstruh na bylinkách s dobrým bramborem. Paní družinářka Dáša Kocourová
1. Leckteré jídlo se podaří a pak mi chutná. Někdy se ovšem stane, že si děti i dospělí trochu stěžují na kvalitu. Přestože jím všechno, tak jsem dokonce jednou všechno vrátil. 2. Kultura stravování – myslím, že je na docela vysoké úrovni. Změnil bych nějaké organizační záležitosti – třebas v doplňování nádobí, aby to bylo dokonale hygienické. 3. V restauraci, kde mají úplně všechno a nemusím to platit bych si dal asi pizzu nebo palačinky. Pan učitel Anthony Thun, třídní v 9. třídě
1. Myslím, že se tu dobře vaří, zvláště když to nemusím dělat já. 2. S prostředím jídelny jsem spokojená, líbí se mi. Paní kuchařky Marcela Picková a Anita Kostelecká z naší jídelny 1. My se na společné jídlo díváme trochu jinak, jako mamky od plotny. Jsme vděčné, že nemusíme každý den vařit. Takže jsme tak trochu nenáročné a pokud se nestane, že se výjimečně něco nepovede nebo se zkouší nová receptura, tak jsme spokojené. Dokonce nás mrzí, že naše vlastní děti, které chodí jíst nahoru (míněno kuchyni na ZŠ I. Olbrachta) musí jíst třikrát do týdne maggi polévky, Novaco s mraženými polotovary je tam zaparkováno snad trvale, jídlo je prostě umělé, skoro vše instantní nebo velkou měrou z polotovarů. Porce pro deváťáky tam dávají jako tady u nás pro třeťáky. Když to tedy můžeme srovnat, tak si velice vážíme té naší tradiční kuchyně z Řek, kde se všechno dělá poctivě ze základních surovin doslova „růčo“ nic
1. Jídlo v naší jídelně, mi zpravidla docela chutná, hlavně vegetariánská jídla, ale někdy musím říct, že na ten oběd nejdu, protože je tam příliš mnoho brambor a nebo omastku. Většinou se dá ale říci, že určitě tři z pěti obědů jsou skutečně chutné. Nejvíce mi chutná tofu, pečené nebo i jinak či zapékané těstoviny se zeleninou z vegetariánské nabídky. Naopak mi nechutnají třebas ty fazolové kaše, ty moc nemusím mít. Nebo kaše s vejcem a omastkem. 3. V restauraci s neomezeným výběrem bych si dal – to je složitá otázka - italské ňoky s omáčkou z modrého holandského sýra. 5
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
mraženého. Ta kvalita je skutečně jiná a my to oceníme. Děti už tolik ne, protože nemají často srovnání. Děti jsou velmi kritické, platí v naší jídelně velká „davová psychóza“ jeden ze třídy prohlásí, že „je to hnusný“ a většina ostatních to nese téměř hned vyhodit, aniž to pořádně ochutná. Mrzí nás, že se spousta jídla vrací a to i toho na miskách neupotřebeného. Snad kromě masa si každý může přidat na co má chuť – pokud dokonce nevrátí i to, pak mohou mít i ten řízek třebas dvakrát. Poslední dobou nám moc přibylo jídla, které dětí z talířů vyhazují. Musíme vést evidenci a některé dny se vyhazuje třebas až 30 litrů zbytků. 2. Kultura stolování je tu od počátku dobře zavedená a myslíme, že je skutečně pěkná. V přístupu dětí se nám někdy zdá, že děti nejedí už vůbec nic. Může být ryba, kuře, řízek, může být cokoliv, a všechno je špatně. Pokud není sladké jídlo, to je u dětí nejoblíbenější a chtěly by jej stále. V tomhle ohledu vidíme určitou potíž ve dvou paralelních chodech, kdy si děti to sladké jídlo závidí. A na to druhé často pak, když vidí u souseda třebas sladké knedlíky, už nemají chuť. To dělá hodně zlé krve. 3. V dobré restauraci si dá paní Picková dobrý salát s olivami a nějaké mořské plody – chobotnice či sepie. Paní Kostelecká by si vybrala nějakou kuřecí míchanici s rýží – má ráda kuřecí maso na všechny způsoby. Pan učitel Petr Veselý, třídní v 7. třídě
ano, si teď můžete přečíst rozhovor s maminkami, které tyto pohádky hrají. Je-li vaše odpověď ne, pak si rozhovor přečtěte a možná zjistíte, že "To musíte vidět". Jsem velkou obdivovatelkou divadýlek a těchto maminek vůbec. I proto jsem třem z nich, Lence Břenkové (LB), Kamile Slavíkové (KS) a Marii Van de Lo (MV), položila několik otázek Sandry Redlichové i svých vlastních. Odpovědi se trochu hůře zaznamenávaly a hledaly uchem v salvách smíchu, kterými byl tento rozhovor, a vlastně jsou i samotné zkoušky divadýlek, velice často přerušovány. Tak ať se vám líbí alespoň tak, jako mně. Jak by podle vás mělo vypadat pěkné divadlo pro děti? Proč děláte takové divadlo jaké děláte? V čem spatřujete výhody toho, že používáte velice neobvyklé rekvizity? LB: Na poslední otázku odpoví Majka, která velmi často překvapí originálním kostýmem. Ona má totiž "úžasnou" šatovku (kostým v pohádce O třech kůzlátkách) a poví vám, odkud ji má. MV: Ta je teda z Tuzexu (velký smích všech). Z Tuzexu, z jižní Moravy, dovezená z Rakouska. Fakt. PH: (se smíchem) Teď musíme půl stránky vysvětlovat, co je to Tuzex. LB: Tak teď to všichni víte. Kdo nás totiž trošku zná, tak ví, že jsme takové "královny hrabáků" (smích všech). Máme rády věci. které již někdo nějak používal a přesto jsou ještě funkční. Všechno se vlastně odvíjí od toho, a teď odpovím na první a druhou otázku, což s tím hodně souvisí, že máme pocit, proč by dítě nemohlo vidět, že se dá hrát třeba i s velkým věšákem (zahrál si jelena v pohádce O Smolíčkovi, pozn.). Rozvíjí to fantazii a je docela fajn, že když se potom děti koukají kolem sebe tak v těch vlastně neživých věcech najednou můžou objevit něco živého, něco zajímavého. Můžou tu věc najednou uchopit úplně jinak, než jak ji do té doby znaly a tak, jak jim sloužila. Právě proto děláme takovéhle divadlo. A podle mě by právě takovéhle mělo divadlo pro děti být. Nepodceňovat dítě, nemyslet si, že je malé a tím pádem takové "hloupoučké", naopak ho brát jako rovnocenného partnera. A tam by nemělo chybět takovéto "jiné oko" na danou věc, postavu, a to je podle mě pro děti důležité. Rekvizity nám sponzoruje rodina Jelínkových (rodiče KS, pozn.), všude to říkám, protože je to moc pěkné. KS: On si to ale potom musí člověk doma ustát. Když si to dítě vychová právě k tomuhle tomu a pak
1. Jídlo je dostatečné a jsem spokojen s kvalitou 2. Kultura stolování je v rámci možností – když tam jde celá třída – docela přijatelná. Jsem rád, že tam můžeme být společně. Zdá se mi, že třída, která má vlastní průpověď je spokojenější a i ochotnější ji společně sdílet, než když je utilitární průpověď stejná s jinými třídami. 3. V restauraci s absolutním výběrem bych preferoval moji oblíbenou čínskou restauraci, kde je buffet. Tady jsou teplá jídla připravena a z nich si mohu z mnoha druhů namíchat co vlastně chci. Taková nejbližší restaurace je v třeba Dortmundu na hlavní ulici. Připravili S. Redlichová a M. Poláček
ROZHOVOR To musíte vidět. Viděli jste pohádku? Tu O Smolíčkovi? Nebo O třech kůzlátkách? Mariina oslíka? Vy, kteří odpovíte 6
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
si třeba má vzít nějakou čepici, tak to pak v tu chvíli nemusí být čepice, ale je to prostě nějaká postava z pohádky a teď člověk musí vyvážit, jestli v tu chvíli, kdy pospíchá, tak hrát pohádku, nebo utíkat . Ale to je právě pěkný. Jak vznikala pohádka O Smolíčkovi? Tak, že jste viděli věšák a představily si jelena a napadla vás pohádka? Nebo jste vybraly pohádku a pak hledaly rekvizity, z čeho by třeba jelen mohl být?
LB: Technicky je nejlepší . když je nás míň, dvě. tři. Ale zase jsou hry, kdy je škoda nevyužít toho, že lidi chtějí zkoušet, chtějí se toho zúčastnit, takže taková vánoční hra Mariin oslík, tam nás bylo 5 herců a 6 muzikantů. I to má svoje výhody. Ale z technického hlediska ten menší počet je lepší. Třeba domluvit zkoušky, přesunout se někam ve větším počtu je trochu problém. Ale sama absolutně nepreferuji jen menší počet. Jak často se setkáváte?
LB: Asi ta druhá verze byla pravdou. Tu pohádku vlastně... KS: Ale Lenku vtipně, stejně jako pana Skoumala, napadlo, že by se tam mohla hodila právě Šrutova básnička a aniž věděla, že pan Skoumal ji už zhudebnil, chtěla se o to pokusit. Ale to už jsme právě nemusely. LB: To je pravda, ale tu pohádku jsme si vybraly jako první a to se vlastně dostáváme k otázce: Proč si často vybíráme jako námět Hrubínova pohádky? Já jsem taková "vykradačka". Já texty našich pohádek sice píšu. ale vždycky je to takový "pel-mel" jakoby na motivy a vždycky se snažím tam dostat nějaké verše od pana Hrubína, nebo někoho jiného, to se mi líbí. My jsme totiž v naší tvorbě trošku omezení věkovou kategorií. To ale říkám v dobrém. protože jsme si to my vymyslely, protože máme takhle staré děti. My děláme divadlo pro mateřské školky, pro předškolní děti plus první, maximálně druhá třída. S tím se vezou i nemluvící malé děti, miminka. Proto jsou témata volená tak, aby to takovéhle děti unesly, proto čerpáme z Hrubína. Jeho věci se mi nesmírně líbí, já jsem z něho úplně unešená a proto ho tak jako "vykrádám", s oblibou. Ty jednoduché dětské pohádky známe všichni, na nich jsme vyrůstali a všichni si je pamatujeme. A to kouzlo je neuvěřitelné. Když tak přemýšlím, co na těch pohádkách je, tak je to to tajemství, to kouzlo. Mě to vlastně pořád hodně udivuje, jak jsou jednoduché a přitom strašně dobře vymyšlené. Je při zkouškách někdo režisér?
KS: No, jak nám naše nemocné děti dovolí, jak nám naši stýskaví manželé dovolí, jak nám dovolí třeba neuvařený oběd a neumyté nádobí. Neměli jste někdy ambice hrát nejen v domácím prostředí? Vyjet třeba někam do světa? LB: No samozřejmě (smích), to jsme měli velké ambice a máme je stále. KS: (se smíchem) Řecko je krásné, Kréta se nám moc líbí... LB: Když jsem si přečetla tuhle otázku, tak mě docela napadlo, proč ne. Tak určitě, jednou, až ty děti jednou "setřesem", tak uděláme představení, a to myslím teďka vážně (Majka se směje), uděláme představení, kde bude pár mezinárodních slov a s tím někam vyrazíme. KS: Me-e-e (smích - zrovna se nacvičuje pohádka o kůzlátkách) LB: I když bych se nedivila, kdyby mečely kozy i jinde jinak. Ambice tedy máme (s nadsázkou). KS: V Německu dělají kozy mek-mek. A psi tam štěkají taky jinak, že? MV: Vau-vau. (Marie studovala a žila několik let v Německu) Součástí vašich představení je vždy zpěv a, nejlépe, živá hudba. Proč? LB: No samozřejmě, jak jinak. My jsme prostě omezené těmi technickými prostředky. Prostě nemáme žádné stroje na reprodukovanou hudbu, tak holt tedy "dujeme" a "hudláme" sami. A kdyby jste měly takové technické vymoženosti?
KS: Prvotní impuls přichází od Lenky. LB: Režisér oficiálně žádný není. Je pravda, že ten, kdo přinese námět, ten pak takzvaně "fouká tu kaši". Ale myslím si, že tady panuje taková dobrá souhra v tom, že každý přidá svůj nápad, svou trošku do mlýna a vždycky se snažíme domluvit. Funguje to naprosto bezchybně, jak se mi zdá. KS: Je to ideální režisérský přístup, který si užíváme ze strany naší režisérky Lenky. V jakém počtu lidí vám vyhovuje hrát?
LB: To by jsme je neuměly zmáčknout (smích všech). MV: Ono se to strašně špatně mačká. KS: Vždycky to znamená dalšího člověka, který by s námi musel na to představení, ty čudlíky mačkat. Jinak by stál v zákulisí, jenom mačkal čudlíky, a to je škoda. Ale vám je přeci o hodně bližší právě ta hudba živá. Od dětí vyloženě, nebo vámi tvořená... 7
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
LB: Muzika, to je zase takové další tajemství, že? My, absolutní neználci, diletanti, tak stojíme s otevřenou pusou a koukáme a snažíme se velmi, jakoby "nehtíčkem hrabat", abychom se k tomu připojily. Teda mluvím za sebe. Kamila umí... (Kamila totiž hraje na kytaru, výborně zpívá), Majka to samé, a když se nám podaří někoho, třeba Mojmíra Poláčka, nebo pana Ochmana, kterým takto dodatečně děkujeme, přesvědčit, aby nám napsali muziku, tak jsme moc rádi, že to tak je. Takže jo, rády zpíváme a rády hrajeme. Zvláště já (Lenka hraje na akordeon), a když se mi to jednou podaří zahrát dobře, tak z toho mám velikou radost. A myslím to vážně. Jaké předchozí zkušenosti vám dnes pomáhají?
rými si nějakým způsobem, a ne nějakým, ale velkým způsobem, rozumím, se kterými je mi dobře. Jinak by mě to nebavilo a ani bych to nedělala. To jsou moje zkušenosti. A co vaše dětičky? jak to všechno berou? LB: Tak takový postřeh. Teď jsme hrály poslední představení a měla jsem připravenou medaili pro nejvěrnějšího diváka, divačku. Dostala by ji Barunka Slavíková (na inscenaci nemohla přijít), protože ta viděla všechna naše představení. Kdybych to spočítala, tak Smolíčka viděla opravdu snad 10x a vždycky se tvářila, jako by to viděla poprvé. Lehce pootevřená pusa a úplně vtažená do pohádky. A kdyby tam nikdo jiný neseděl, jenom ona a zase takhle koukala, tak by to vlastně stačilo, pro toho člověka, který to hraje. No a některé děti zase strašně zlobí, chtějí během představení rozbalit bonbon ... Jaké jsou vaše plány do budoucna?
KS: Já jsem jednou hrála paní učitelovou ve hře "Lakomá Barka". Na vysoké škole. MV: Já jsem ještě nikdy nehrála. LB: To není pravda, už hrála. MV: No, na táboře jsem hrála. Slepici. (před rokem, a výborně, pozn.) Kamilo, to jsi hrála v nějakém divadelní souboru?
KS: (hodně přemýšlí) Plány do budoucna. Já se nejspíš znovu a znovu nechám opíjet tím pocitem, že, po návratu na malé město z té velké "Prahy" (žila 10 let v Praze), mě tady potkalo to, co jsem si vůbec a ani mě to nikdy nenapadlo si, představovat, že se tady stane. A to je to, že tady můžu hrát divadlo pro děti a že je to moc příjemné a legrace a naplňující. Takže to je ten plán do minulosti i do budoucnosti. Prostě pořád RADOST. Majko, jaké jsou tvé plány do budoucnosti?
KS: To jsme hráli na vánoční besídce. (smích). V tělocvičně. A pak ses dostala k dalšímu hraní až s Lenkou? (Břenkovou) KS: Ano. Až s Lenkou. A jak tě objevila? Nebo jste se jen tak nějak potkaly?
MV: Já bych chtěla hrát vílu. (výbuch smíchu všech). LB: Tak to jí musíme něco napsat, třeba Amálku. Nebude ti, Majko, vadit Amálka? Já budu dělat hromburáce. MV: Hrompac se jmenuje, Hrompac! LB: Protože jsou na cestě nové děti, tak jsou plány jasné. Pokud budou děti a tím pádem budou diváci a pokud hlavně budou ty rodiče a prarodiče, kteří budou ochotni děti na divadlo přivést, hlídat je a dívat se na nás, tak by bylo příjemné v tom nějak pokračovat. A pokud nevyschne ta studna pana Hrubína... No a když, tak uděláme tu vílu Amálku. Václav Čtvrtek je taky dobrý. Tu atmosféru, ve které probíhal rozhovor, bych vám moc přála prožít. Moc děkuji za čas věnovaný tomuto rozhovoru, za váš čas, milí čtenáři, za čas maminek, které odpovídaly. A dovolte mi poděkovat i vaším jménem všem maminkám, které jsou ochotné věnovat svůj čas, náležející jim a jejich rodinám, i nám a našim dětem. Děkuji. (Rozmlouvala Petra Hoffmannnová(
KS: Já jsem zaskakovala. Iva Slavíková (další z hrajících maminek, pozn.) měla zápal plic. Před kolika lety? (kdo jste Kamilu viděli hrát, jistě chápete, proč se tak ptám, hraje jako zasloužilý ochotník) KS: Od loňska. LB: Já mám nějaké zkušenosti s divadlem (smích - vystudovala JAMU), ale tohle je hodně nezaměnitelný. Amatérské se od profesionálního divadla liší hlavně tím, že vás to baví vlastně vždycky. Ty lidi to chtějí dělat a proto je to baví. Alespoň já to tak mám, bavilo mě to, ikdyž jsem byla třeba unavená. Ne tak v tom druhém, profesionálním divadle. V roli, kterou vám někdo vybral, někdo vás režíruje, někdo vám to jakoby všechno určuje. I když tam dáváte ty svoje věci, tak ne vždy vás to baví. To naše divadlo je taková srdeční záležitost, a co je pro mě hrozně důležité? Dělat divadlo s lidmi, se kte8
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
CO SE DĚJE EPOCHÁCH?
POZVÁNKA
2. třídě nedávno skončila epocha kreslení forem. Děti v ní pokračovaly v složitějších symetrických formách. V hodinách panovala vždy velká soustředěnost a klid. Teď probíhá epocha českého jazyka, kdy se učíme psát psací formy písmen. Již pastelkami píšeme psací slova a věty. Dále čteme z čítanky Jak javor nechtěl dát své lístky. Děti si vyrobily „čtenářský strom“ a pokud přečtou doma nějakou knihu, přinesou ji do školy a krátce ji představí ostatním spolužákům. Za každou knihu dostanou na svůj strom jedno ovoce. Některé stromy se již pod tou tíhou prohýbají. 3. třída v českém jazyce rozšiřuje slovní druhy - ze tří základních – podstatných a přídavných jmen a sloves na všech zbylých 10. Jako básničku se učí všechny vyjmenovaná slova. Dále si osvětlují spodobu B-P, S-Z F-V na konci slov (např. led-let atd.). A nakonec pozor! Třeťáci už píší krásně psacím perem! 4. třída se v epoše matematiky zaměřila na zlomky. Od lámání sirek, krájení jablíček a stříhání papírů se dostali k rozšiřování a krácení zlomků, k sčítání a odčítání s různými jmenovateli a zakončili násobením a dělením. Další epocha bude český jazyk, kde budou procvičovat diktáty a některé slohové útvary. V 7. třídě od konce března probíhá epocha Biologie. Od okolního světa rostlin, zvířat a minerálů, kterými se žáci zabývali v předcházejících rocích, přechází náš pohled pozvolna k člověku. Předcházející říše se teď objevují ve formě lidské potravy a vchází tím do člověka, kterého budují a dávají mu teplo a sílu. Zabýváme se tajemstvím toho, jak se celá okolní příroda proměňuje v člověku na něco zcela jiného. Jak probíhají procesy trávení, dýchání anebo vylučování. Jak vypadá celá trávící soustava, anebo vylučovací, krevní oběh, plíce, krev. Točí se to hlavně kolem otázek výživy a zdraví člověka. Předvedli a vyzkoušeli jsme si už i vodní dýmku jednoho našeho žáka. 6. třída má paní učitelku Ďurechovou a spolu procvičují základní větné členy a dělají rozbory vět. 9. třída se v epoše matematiky orientuje v pozičních soustavách - tedy v dvojkové, čtyřkové aj.. 10. třída má také matematiku a to analytickou geometrii, tvoří elipsy, paraboly, kuželosečky aj. obrazce.
Dovolujeme si vás pozvat na dva umělecké semináře vedené shodou okolností stejnou lektorkou.
Modelování s Janou Koen Zážitek z poznání tvořivé síly ve světě forem a soch Termín konání: čtvrtek 22. až neděle 25. května 2008 Místo konání: Waldorfská škola v Semilech Zahájení: čtvrtek v 18:00 (prezence, ubytování ve škole od 17:00) Zakončení: neděle 13:00 hod. Víkendový seminář pro učitele výtvarné výchovy a řemesel, ale i pro ostatní učitele a terapeuty, středoškolské studenty a další zájemce jako vnitřní cesta poznání a vlastního školení. Umělecké vlohy bývají od přírody dány každému člověku. Často jen čekají, aby byly probuzeny a rozvinuty. Na to potřebují vhodné podmínky. O tomto víkendu máme možnost v sobě odhalit za pomoci modelovací hlíny skrytý vnitřní smysl pro plasticitu a živou formu, pod trpělivým odborným vedením. Po celou dobu našeho společného poznávání světa forem nás budou provázet čtyři základní principy modelování: plná koule, dutá koule, plocha a dvojitě prohnutá plocha. Během procesu se hlína pod našima tvořícíma rukama bude postupně proměňovat v jasnou, organicky pohyblivou hmotu. Budeme mít možnost prožít nejen tvořivou a dynamickou sílu hlíny, ale také její vzácnou proměnu umělcovou vůlí. Ta musí být patrná v celém sochařském díle. Právě modelováním oživí člověk svoji vnitřní pulzující sílu. Jeho život je obohacen a osvěžen rozhodností vůle k činům. Výsledkem této osobní vnitřní proměny je ušlechtilé umělecké dílo. Kurz poskytne základy pro další tvorbu a to i se dřevem nebo kamenem. Sebou: kávová lžička a příborový nůž. Seminář je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR v rámci projektu Prohlubující vzdělávání učitelů v oblasti alternativní pedagogiky. Cena: kurzovné se neplatí, pouze poplatek na společné občerstvení (cca 200 Kč) Ubytování: Na lehátkách či žíněnkách v učebnách 9
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
ZŠ a SŠ waldorfské v Tyršově ulici; v ubytovně Sportovního centra Semily (nutno samostatně objednat na tel.: 481 622 996); v hotelu Centrum (nutno samostatně objednat na tel.: 481 624 551). Počet účastníků: maximálně 16 osob Informace a přihlášky: nejpozději do pondělí 19. 5. na adrese
[email protected] nebo na tel. 731 815 961 (Iveta Sadecká), příp. 481 624 168 (Žaneta Fleknová).
CO BY JSTE MĚLI VĚDĚT Hip hop Po přečtení těchto dvou slov si asi každý představí tance mladých. To je však omyl. Hip hop tančí všechny věkové generace od našich dětí až po naše seniory. Bohužel v ČR není tento styl tance tak rozšířen. Hip hop se ještě rozlišuje na několik jiných stylů – house dance, break dance, street dance, atd. Hip hop přišel z Ameriky, tančily ho a tančí pouliční děti a povětšinou tmavé pleti. V překladu „street dance“ znamená „pouliční tanec“. Nedávno jsem uviděla v TV pořadu Koření reportáž o partě Tokijských babiček, které pekelně dobře bez ohledu na jejich věk tančily street dance. Fakt mazec. Jeden z mnoha důkazů, že hip hop je i pro staré generace. Myslím si, že každý má v sobě tanečního ducha, stačí ho jen objevit, kromě toho tanec léčí. Jestli vám tento styl tance nic neříká a chcete ho víc poznat, můžete skouknout nějaký film. Doporučuji Honey, Let´s dance 1, Let´s dance 2! Impozantní částí HIP-HOPu je uvolněná nálada a snaha být v pohodě. Ale především (pro některé to bude možná znít jako trapná fráze) dát jako do každého tance srdce, poněvadž tanec bez srdce není tancem. -xy- ze 7. třídy
Sochařský kurz s Janou Koen Letní setkání věnované uměleckému opracování mramoru. Termín: 9. – 16. srpna 2008 Místo: areál historické fary v Heřmánkovicích na Broumovsku nebo v Ostružně u Jičína. Cena: (kurzovné a pobyt včetně stravy) 4100 Kč Kurz je určen všem, kteří chtějí objevovat tajemství zakleté ve spícím kameni a měřit s ním svoji sílu. Nebude to jen fyzická síla, které je sice také zapotřebí. Ale jako opravdoví umělci budeme postupně kámen proměňovat nasazením celé své bytosti. Budeme se snažit porozumět jeho vnitřnímu proudění a pohybům, pochopit jeho vnitřní formu, která se skrývá pod povrchem tvrdé skořápky a je lidským očím neviditelná. Postupným odstraňováním jednotlivých vrstev se vyloupne vzácné dílo, které by na věky spalo svůj spánek, pokud by jej umělec svou vůlí a jemnou tvořivou dovedností nezviditelnil. Nebudeme jen majzlíkem a kladivem probouzet syrový kámen z jeho věčného snu a proměňovat ho v krásnou sochu, ale zároveň tímto tvořivým procesem dojde k naší vnitřní proměně. Nejen, že budeme upevňovat svou vůli, podporovat soustředěnou cílevědomost, ale také vědomě, spíše citlivě a zdrženlivě budeme používat svou fyzickou sílu. Oba kurzy vede Jana Koen – malířka, sochařka, učitelka umění, umělecká terapeutka, předsedkyně sdružení Antroposofických uměleckých terapeutů OEVAOK v Rakousku. Pochází ze Vsetína na Valašsku, žije a pracuje již 3O let ve Vídni, kde také vystudovala goetheanské umění a arteterapii. Pracuje jako umělecká terapeutka v sociálně terapeutické dílně pro duševně a tělesně handicapované lidi v Breitenfurtu u Vídně. Působila jako docentka waldorfského pedagogického semináře pro učitele v Brně a Olomouci a také na jiných místech v Čechách. Informace a přihlášky: Dáša Zbořilová,
[email protected], tel: 724 764 418 nebo www. collegium.cz.
MALÁ KNIŽNÍ RECENZE Domácnost Monique Wortelboer V dnešní době se domácnost stává spíše přítěží. Je to něco, co by mělo fungovat nejlépe rychle a jaksi mimochodem. Na ženu v domácnosti se často pohlíží s politováním ne-li opovržením. Avšak kniha paní Wortelboer mne přivedla k zcela jinému pohledu na domácnost. Uvádí mnoho zajímavých postřehů, jak vedení domácnosti působí na děti v prvním a druhém sedmiletí. Zmiňuje jak rytmus domácích prací může dodávat životní sílu celé rodině. Například prát v úterý, žehlit v pátek večer atd.. Podrobně se zabývá fenoménem spotřebičů, díky nimž mizí momenty setkávání při pomoci v domácích pracích. Dále děláme díky technice vše stejným způsobem a tím se vytrácí individuální pojetí. Dítě tak nemůže vnímat řeč gest, držení těla. Sama 10
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
jsem si s autorkou zavzpomínala na babičku, která mne fascinovala, když hnětla velkou měchačkou těsto. S technikou máme jen iluzi svobody, že máme více času atd. Spíše se přizpůsobujeme návodům k použití a ztrácíme schopnost si věci dělat sami. Dítě tak poznává, že se vše děje díky zmáčknutí tlačítka. Méně se již divím mladým lidem, kteří ztrácí vztah k výrobkům a odpovědnost za své činy, hůře navazují kontakt s okolím a necítí se být zodpovědní za své okolí či za druhého člověka. Podle autorky totiž stroje víc a víc oddělují člověka od činnosti. „Vezmete-li hotový pokrm ze supermarketu, který projde mrazícím boxem a mikrovlnnou troubou, než přistane na talíři, už to není naše odpovědnost. Kniha je však laděna optimisticky, nenabádá nás se vrátit o 100 let nazpět, spíše inspiruje k vědomému a láskyplnému přístupu k domácnosti. Knihu lze objednat na
[email protected] nebo na 581603498, 737623045
Důležité kontakty Ředitel školy: Ing. Petr Šimek - 481 624 168, 732 736 862 Sborovna: 481 624 580 Výchovný poradce: Dušan Pleštil - 723 588 995 Kancelář školy: Žaneta Fleknová - 481 624 168 Školská rada: Martin Smutný: 602 427 827 Obědy: Kuchyně ZŠ Jizerská, p. Tomášová - 481 623 736, 737 212 721 Mateřská škola waldorfská: 481 625 464 Sdružení přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann - 777 866 324,
[email protected] Centrum pro rodinu M.E.D.: Iva Hluštíková - 724 840 945 Intern. odkazy: www.zelenacek.wz.cz - 2. třída www.ws.restaurovani-koudelkova.cz - 3. třída
POTĚŠENÍ NA ZÁVĚR Jak sněženky zachránily sluníčko
Jak pravidelně dostávat Wšetečku Poštou do schránky: cena čísla 22 korun /číslo (za školní rok 5 čísel 110 korun) svoji doručovací adresu odevzdejte spolu s předplatným paní učitelce 2. třídy Sandře Redlichové Emailovou poštou: bezplatná služba, formát PDF, svoji doručovací emailovou adresu sdělte prosím na adresu pethoffmannova@ seznam.cz. Osobně si jej vyzvedávat: zapište se do seznamu odběratelů a zaplaťte předplatné ve výši 60 korun u paní učitelky Sandry Redlichové
Sluníčko po dlouhé zimě spalo. A sluníčko spalo dál a dál, a tak úplně zapomnělo, že má vstávat. A lidi na sluníčko volali: „Sluníčko, už nám trochu zasviť, máme tu hodně sněhu!“ A hned druhý den se stala divná věc. Všichni vylezli z domů a vykřikli. „To je nádhera!“ A hádejte, kdo zavolal sluníčko? Byly to sněženky a bledulky. Tereza Tomišková, 4. třída
Krtek
Impressum
Dnes 25. 3. 2008 jsem poprvé v životě viděla krtka. Ulovila ho kočka a já jsem toho krtka zachránila. Byl černý a měl růžový čumáček a přední packy, které vypadaly jako dva rýče. Měl obrovskou sílu. Dala jsem ho na krtičiny a on se zahrabal. Marcela Janatová, 10 let
Školní časopis WŠetečka vydává Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech Redakční rada: Petra Hoffmannová, Mirka Kůželová, Mojmír Poláček, Sandra Redlichová, Jitka Šleisová. Editor: Mojmír Poláček Redakční uzávěrka pro příspěvky: vždy 15. v lichém měsíci, příspěvky můžete zasílat na adresu
[email protected] nebo předat některému z redaktorů. Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků. www.casopis.waldorf-semily.cz Toto číslo vyšlo 9. dubna 2008 11
WŠetečka
č. 9 - duben 2008
12
