Bordeaux
✣
Toulouse
✣
Olomouc
AMICULUM OBčASNíK STUDENTů čESKé DOMINIKáNSKé PROVINCIE ✣ 06/2013 ✣ číSLO 10
Milí čtenáři Amicula, ve vašich rukou třímáte jubilejní desáté číslo našeho občasníku. A tak bychom vám dnes rádi nabídli menší cestu časem. Jednak bychom se s vámi rádi ohlédli do minulosti daleké i blízké v článku o našem bývalém klášteře v Toulouse, kde se nachází ostatky svatého Tomáše Akvinského. Zároveň vám nabízíme několik žhavých novinek: představení našeho apoštolátu v Maison Marie v Bordeaux; a velkého francouzského hnutí „Manif pour tous“ na podporu rodiny. Bratr Kliment nás pak pozve na oázu, jednu z našich letních apoštolských aktivit. A celé toto číslo je korunováno rozhovorem s naším bratrem Augustinem Laffayem o minulosti, přítomnosti a budoucnosti našeho řádu!
Vaši bratři klerici
vodem... Obsah: Rozhovor s fr. Augustinem����� 2 Les Jacobins............6 Manifestace na obranu rodiny...8 Pozvánka na oázu..................... 10 Veery v dom Mariin........................12
Slavnost sv. Tomáše Akvinského Foto Philippe Lafontan 28. 1. 2011
2
Rozhovor s fr. Augustinem promotorem pro historii dominikánského ádu
Magistr Řádu tě jmenoval promotorem pro historii Řádu. Co je tvým úkolem? Už od třináctého století považoval náš řád za důležité znát svoji historii. Aby byly první dominikánské generace uchovány v paměti a pro poskytnutí dobrých příkladů těm, kdo je měli v Řádu následovat, byly redigovány Životy bratří. V sedmnáctém a poté ve dvacátém století učinili někteří magistři Řádu konkrétní kroky pro povzbuzení práce profesionálních historiků v řádových provinciích. Poslání, které mi bratr Bruno Cadoré svěřuje, se řadí do této politiky: žádá mě, abych s prostředky jednadvacátého století (internetové stránky, snadnost cestování…) pomohl šířeji uvést ve známost dominikánskou historii a povzbuzoval bratry, kteří se na úrovni věnují historické práci.
Před přijetím své současné funkce jsi byl převorem toulouského konventu. Jaké to je, nechat se vytáhnout ze zaprášených archivů, abys vedl komunitu padesáti bratří? Archivy uchovávají stopy aktivity bratří, kteří byli nanejvýš živí! V řeholním životě nikdo neunikne archivářům, přinejmenším ne po své smrti. Zajímám se o historii, z povahy věci minulou, kvůli mužům a ženám, kteří jsou velice živí – ať už jde o ty, kteří žijí v nebi, či o ty, kteří žijí na zemi, tvoříme jednu jedinou rodinu! Znalost těch v nebi obohacuje naši znalost celé rodiny.
3 K čemu je dominikánovi dobré studovat historii? Není užitečnější věnovat se teologii? Historii lze dělat tak, že se při tom nezříkáme teologického pohledu. Čas byl stvořen Bohem. Když zkoumáme události které byly chtěny či dopuštěny Bohem, vstupujeme do určitého porozumění Božímu úradku. Tím, co je v ní pozitivního, umožňují dějiny křesťanství kontemplaci rozvoje mystéria církve v čase. Například každý svatý svědčí dokonale originálním způsobem o nevyčerpatelném bohatství Božího milosrdenství. Tím, co je v nich negativního, umožňují dějiny vidět překážky, které lidé kladou do cesty příchodu Božího království. Dobré semeno roste v průběhu věků spolu s plevelem, neoddělitelně promíchány jedno s druhým.
Brzy se bude slavit osmisté výročí založení Řádu. Je tvoje práce nějak spjata s tímto výročím? Řekněme, že toto výročí je pro Řád příležitostí, aby si kladl otázky ohledně svých dějin. Osm století je hodně dlouhá doba, hlavně pro naši epochu, kdy rychle vyhazujeme to, co se zdá staré a obnošené. Moje práce není přímo spjata s oslavami, ale nějaké se zcela jistě konat budou: shromáždění dominikánské rodiny v Toulouse, v Říme, v Boloni. V letech 2015 a 2016 se budou konat konference, výstavy, bude se publikovat – například teď zrovna dáváme dohromady jednu knihu o svatém Dominikovi v ikonografii.
4 Ostatně, proč slavit osmisté výročí založení řádu? Pamětníkům z řad našich čtenářů slovo ‚výročí‘ může evokovat komunistický režim, který oslavoval různá „slavná výročí“ tím horlivěji, že neměl lidem co nabídnout pokud šlo o přítomnost… Rizikem takovéto oslavy je pochopitelně sebeoslava: prohlížíme se v zrcadle a shledáváme, že nevypadáme zas tak špatně, že jsme slušně zachovalí. Anebo naopak, dospějeme k tomu, že se nemůžeme ani vidět, protože nesneseme pohled na vrásky a šediny! Ten správný smysl jubilejních oslav řádu je na prvním místě díkůvzdání: můžeme oprávněně poděkovat Hospodinu za dar, který dal církvi ve svatém Dominikovi a za zástup těch, kteří ho s větším či menším úspěchem následovali, aby osvobodili lidi z hříchu, omylu a smrti prostřednictvím evangelijního kázání. Musíme také využít této příležitosti, abychom si ověřili, zda je naše kázání ve shodě s potřebami naší doby. Máme-li zůstat věrní našemu poslání kázat, máme v každé době zapotřebí napsat otazník za to, čím jsme.
V Toulouse máme to štěstí žít v místě založení řádu. Jaký to má význam pro toulouské dominikány? Jak toho využít? V Toulouse, stejně jako v Calerueze, Římě nebo Boloni, je Dominik „geograficky“ blízko. Dominikáni, kteří obývají tato místa, se mohou a musejí opírat o tuto „blízkost“, aby žili svoje poslání s horlivostí. Mají též bratrskou povinnost zpřístupnit toto bohatství druhým.
5 K čemu jsou dobrá místa, spojená se životem svatého Dominika (dům Pierra Seilhana, Fanjeaux…) když už tam bratři dávno nežijí a když už tam z doby našeho zakladatele nezůstalo téměř nic? Skromnost míst, jež jsou v Toulouse a okolí spjata se svatým Dominikem, nám říká cosi o způsobu, jak pojímal svoje kázání. Ustoupil do pozadí před evangelijní zvěstí, již chtěl komunikovat lidem celého světa, a to do té míry, že je jeho postava jen málo rozeznatelná. Malíř Matisse jej v minulém století znázornil s prázdným obličejem, obličejem, který si může každý sám představit. Není důležitá osoba svatého Dominika, nýbrž Kristus, jehož se stal služebníkem; tím, kdo přináší jeho Slovo. Když se vydáme na dominikánská posvátná místa a díky jejich chudobě samotné, odkryjeme zásadní dimenzi dominikánské kontemplace a dotkneme se prstem toho, v čem spočívaly pro svatého Dominika život modlitby, cestování a kázání. Panorama, jež se nabízí při pohledu z Fanjeaux je nádherné, má neuvěřitelnou šíři. Když se Dominik modlil na tomto místě, byl do jeho modlitby zahrnut celý svět. Ale aby bylo možné oznámit lidem pravdu rozjímanou tam nahoře, je třeba sestoupit dolů na pláň a přijmout debatu, kontroverzi a rány…
Existuje v souvislosti s osmistým výročím nějaký projekt pro náš starý konvent v Toulouse? Toulousští „Jacobins“ jsou staveništěm: objekt je v rekonstrukci a jeho správa nás žádá o odbornou spolupráci. Práce budou skončeny v roce 2014. Doufáme, že v roce 2015 budeme moci slavit v tomto překrásném kostele slavnostně mši Seslání Ducha svatého na památku usazení první komunity kazatelů v Toulouse na jaře roku 2015.
fr. Augustin Laffay
6
Les Jacobins historický kláter dominikán v centru Toulouse
Náš řád bratří kazatelů byl založen sv. Dominikem v samotném městě Toulouse. Jak je tedy možné, že dnes bratři žijí v betonovém konventu daleko od historického centra města? Úplně na počátku našeho řádu stojí dům Pierra Seilhana, který byl na jaře roku 1215 darován sv. Dominikovi a jeho bratřím. Ale dům byl brzy pro bratry příliš malý a tak o rok později získávají svoji vlastní kapli sv. Romaina. Růst komunity se ani poté nezastavil a tak se začíná rýsovat plán nového kostela a klášterního komplexu, který byl později přezdíván „les Jacobins“ – Jakobíni – jak se ve Francii dříve říkalo dominikánům podle našeho pařížského kláštera u sv. Jakuba. V roce 1229 dominikáni získali pozemek na severu města u bývalých římských hradeb. Hned následujícího roku se začalo se stavbou obdélníkového kostela z cihel, který měl již tehdy dvě lodě: severní pro řeholníky a jižní pro věřící, kteří se účastnili bohoslužeb. Celá stavba pak byla zakončena dřevěným stropem. Druhá fáze stavby kostela proběhla v letech 1245-1252, kdy byl kostel prodloužen směrem k východu a vybudovány pohřební kaple. Centrální kaple pak vytváří apsidu, jejíž klenba je tvořena 22metrovým sloupem, z nějž vybíhá kol kolem jedenáct žebroví. A proto není divu, že se mu říká Palmier des Jacobins – jakobínský palmovník. Ke kostelu pak byla následně přistavena osmiboká věž ve výšce 45 metrů. Poslední fáze stavby kostela spadá do čtrnáctého století, kdy byl dřevěný strop stržen a celá loď byla zaklenuta
7 podle vzoru apsidy. V tom samém století, roku 1369, papež Urban V. věnoval toulouskému konventu ostatky svatého Tomáše Akvinského, jemuž je také celý kostel při svém dokončení roku 1385 zasvěcen. Při Velké francouzské revoluci byl náš řád ve Francii zrušen, bratři byli vyhnáni a celý klášterní komplex byl znárodněn. Ostatky svatého Tomáše byly přeneseny do baziliky Saint-Sernin a zpátky se vrátily až roku 1974 při sedmistém výročí jeho narození pro nebe. Od revoluce sloužil konvent jako kasárna a kostel jako konírna. Velká část rajského dvoru byla zničena právě pro snazší přístup koní do stájí a věž kostela byla poničena. Až roku 1865 byl celý objekt získán toulouskou radnicí, která začala s restaurací těchto míst a umístila zde gymnázium. Rekonstrukce kostela pak byla završena až roku 1972. To všechno vysvětluje, proč se bratři do tohoto nádherného kláštera už nikdy nevrátili. Přesto se každoročně na svátek sv. Tomáše Akvinského kostel a kvadratura znovu hemží bratry a věřícími. Slavnostní mše svatá u ostatků sv. Tomáše je tradičně sloužena místním arcibiskupem a kázání je svěřeno některému vzácnému hostu. Letos to byl nový biskup z Fribourgu a Lausanne, Mons. Charles Morerod OP. Po mši svaté se pak celé shromáždění vydá na průvod kvadraturou s ostatky svatého Tomáše. Během průvodu se zpívají zvláštní latinské litanie složené z titulů, které sám svatý Tomáš dal Pánu Bohu. Poté jsou ostatky ponechány na oltáři k tiché modlitbě. Na závěr ještě několik slov o samotném konventu. Rajský dvůr byl znovu obnoven a na jeho východní straně můžeme vstoupit do nádherného kapitulního sálu, jehož klenbu podpírají dva mramorové sloupy. Vedle něj pak můžeme obdivovat kapli sv. Antonína, biskupa z nedalekého Pamiers, kde jsou nádherné fresky ze Zjevení svatého Jana. V prodloužení tohoto křídla rajského dvora se nachází refektář, který se se svými 17 metry výšky řadí mezi jeden z největších gotických refektářů na světě.
fr. Hyacint
8
La Manif pour tous Manifestace na obranu rodiny
Již od podzimu minulého roku Francií hýbe nedávno schválený zákon o tzv. „manželství pro všechny“, který za manželství prohlašuje i homosexuální svazky a umožňuje jim adopci. Proti návrhu tohoto zákona se zvedl nečekaně silný odpor veřejnosti. Manifestace na obranu manželství a rodiny pod názvem „Manif pour tous“ měly nečekaně silný ohlas – v Paříži proběhly tři milionové demonstrace, řada dalších se konala v jiných městech. Zúčastnila se jich řada bratří, včetně těch českých. Organizátorům se podařilo vytvořit otevřenou a pozitivní atmosféru: nedemonstrujeme proti nikomu, ale pro rodinu. Ačkoli většina demonstrujících byli katolíci, podařilo se oslovit a zapojit i řadu lidí jiného přesvědčení. Vláda byla evidentně zaskočena a rozhodla se svůj záměr protlačit silou. Odpůrci zákona byli ignorováni, jakákoli věcná diskuse odmítnuta a zákon byl ve zrychleném režimu protlačen parlamentem. Přes schválení zákona však protestní hnutí neochabuje: prezident či ministři neudělají krok, aby na ně nečekal „uvítací výbor“ s vlaječkami a transparenty hnutí. Konflikt také provází stále četnější projevy policejní zvůle: užívání slzného plynu proti pokojným demonstrantům, svévolné zjišťování totožnosti a zadržování nevinných lidí. Stovky lidí byly v Paříži zatčeny za pouhé nošení mikiny s logem rodiny – což bylo kvalifikováno jako pořádání nepovolené manifestace – a dostaly za to pokutu či strávily noc v cele předběžného zadržení.
9 Vrcholem všeho je případ 23letého studenta Nicolase Bernarda-Busse, který byl bezdůvodně zadržen 16. června. Za to, že při výslechu udal rodné příjmení své matky a že se odmítl podrobit odběru vzorků DNA byl odsouzen ke čtyřem měsícům vězení, z toho dvěma nepodmíněně a okamžitě uvězněn. Považovat jej za politického vězně rozhodně není přehnané. Pokojnou reakcí na policejní násilí je i hnutí „bdících matek“ (mères veilleuses) – malé skupinky matek či mladých lidí, kteří se po večerech v malé skupince usadí někde v centru města, čtou texty různých básníků či filosofů, zpívají, rozdávají letáky a diskutují s kolemjdoucími. Zatímco v Paříži jsou „veilleurs“ vždy neprodyšně obklíčeni policejními těžkooděnci, v menších městech je to dobrý způsob jak oslovit lidi mimo katolické kruhy a vysvětlovat jim, o co hnutí jde, jakou má pro nás rodina hodnotu a proč ji hájíme. A co bude dál? Schválení zákona se tak zabránit nepodařilo, ale diskusi není konec: dalším záměrem vlády je zpřístupnit umělé oplodnění lesbickým párům a legalizovat tzv. náhradní mateřství. Další oblastí je boj proti indoktrinaci dětí ve školách ideologií genderu. Z dlouhodobého hlediska je toto naprosto nečekané hnutí významnou událostí pro francouzské katolíky, kteří se jinak na veřejnosti přílišným sebevědomím neoplývali. Díky „Manif pour tous“ si vyzkoušeli, že jich není zas tak málo a že je třeba se ozvat, protože i dlouhodobá pasivita křesťanů se podílí na tom, že jsou dnes zpochybňovány základy lidské společnosti. Účast na manifestacích silně poznamenala malé děti (spousta z nich si doma hraje „na demonstraci“) a v mladých snad vzbudila vědomí, že je potřeba se angažovat ve společenském a politickém životě.
fr. Filip
10
Pozvánka na oázu na umav letos se temi dominikány 12. – 28. července 2013 Čachrov (okr. Klatovy)
Oč půjde (ve zkratce)? Strávíme 15 prázdninových dní ve společenství mladých lidí a tří dominikánů, budeme krok po kroku na stopě Ježíši Kristu. Zvěstování, Vánoce, půst, Velikonoce, letnice, a to zdaleka není všechno, tyto velké události církevního roku budou za sebou následovat ráz na ráz, takže poznáš dynamiku života s Kristem, radost uprostřed malé místní církve i hloubku křesťanského přátelství.
Podrobněji k programu Program oázy je v podstatě velmi jednoduchý, jde o to, abychom si každý našli ticho a koutek pro setkání s Bohem. V prvé řadě se naučíme lectio divina, neboli božské čtení. Jedná se o velmi starobylou modlitbu církve, jíž se duchovně živily stovky pokolení našich předků a kterou dal církvi znovuobjevit papež Benedikt XVI. Každý den oázy bude věnován jednomu z ústředních událostí života Ježíše Krista. V podstatě se dá říci, že 15 dní oázy bude odpovídat 15 růžencovým tajemstvím. Tato tajemství budou výchozími body pro témata skupinek. Budeme se snažit pomocí biblických veršů a společného uvažování porozumět tomu, kdo to je Ježíš, co pro nás udělal a co to pro nás znamená. Společné slavení mše svaté podtrhne, že tajemství, o němž celý den budeme hovořit a přemýšlet, nás v posledku přesahuje a že jediný postoj, jímž plně obsáhneme události Kristova života, je postoj víry a liturgického slavení. Nedílnou součástí oázování je společný stůl a výlet do lesa, abychom obdivovali krásy přírody a učili se v ní hledat stopy Stvořitele. V druhém týdnu se vypravíme mezi lidi, abychom se podělili o tom, co zažijeme na oáze. Zkusíme lidem ve zkratce říci, kdo to je Pán Ježíš, povzbudit je, pomodlit se za ně. Pokaždé tato aktivita scelí celé oázové společenství, dá mu zvláštní radost a jistotu, že Ježíš žije, že přebývá uprostřed církve a působí i v dnešním světě.
11 A co potom? Patnáctidenní letní oáza je začátkem velmi krásného období, kterému se říká deuterokatechumenát. Co to znamená? Katechumenát je období, kdy se dospělý nepokřtěný člověk seznamuje s křesťanstvím, ohmatává si jeho realitu a vrůstá do ní. Po uplynutí tohoto období přijímá křest, biřmování a eucharistii. Předložka deutero- znamená znova, podruhé, tedy jakési zopakování katechumenátu. V dnešní církvi je stále většina lidí křtěna v útlém dětství a proto je potřeba, abychom přijatou víru rodičů opravdu přijali za svou, svobodně, s pochopením a radostí, abychom v Ježíši Kristu rozpoznali svého osobního přítele a spasitele, abychom prošli svým katechumenátem. Po Druhém vatikánském koncilu, který se zabýval otázkou, jak má církev přiblížit Kristovu radostnou zvěst modernímu člověku, vznikla myšlenka zopakování celého uvedení do křesťanského života pro každého věřícího. Jedním z takových hnutí je i Hnutí Světlo–život, které se zrodilo v Polsku a jímž prošlo několik miliónů mladých. Bylo ve své době silnější než komunistický Pionýr. Snad můžeme říci, že oáza sehrává důležitou roli v tom, že Polsko je jednou z nejkatoličtějších zemí Evropy. Do českých zemí se toto hnutí rozšířilo již za komunismu a působilo mezi mladými v utajení.
Svědectví autora tohoto článku Já jsem se díky oáze setkal s církví, která povstala z popela a rozkvetla. V roce 2006 jsem vyrazil poprvé s otcem Janem OP na oázu na Šumavu. Potkal jsem zde své nejlepší přátele, můj duchovní život se nesmírně prohloubil, uvědomil jsem si svou přináležitost k církvi a objevil jsem radost z šíření evangelia. A toto nadšení nabralo u každého jinou podobu v závislosti na darech a povolání každého jednotlivce. Mnozí se oženili, mnohé se vdaly, jiné to ještě čeká. Na mě si počíhalo řeholní povolání v řádu, který mi zvěstoval, že Ježíš Kristus je Pravda. Nebýt oázy, asi bych dneska neměl takovou radost.
Fr. Kliment
12
Veery v dom Mariin
Naše formace v Bordeaux zahrnuje i rozličné apoštolské aktivity. Některé se odehrávají přímo v klášteře, jiné vedou bratry do různých částí Bordeaux a okolí. Sem patří i působení bratří v jednom domě svěřenému Panně Marii. „La maison de Marie” poskytuje útočiště a naději nového života asi čtrnácti lidem, kteří se dostali do obtížné sociální situace, ale chtějí svůj život změnit. Mezi pravidla domu tak patří například zákaz konzumace alkoholu, či účast při společných jídlech. Pravidelně v pátek spolu s fr. Josephem-Marie vyrážíme k pochodu městem, z části provázenému modlitbou růžence, abychom navštívili členy této domácnosti i dobrovolníky, kteří přispívají k jejímu chodu. Hovoříme a jíme s nimi, míváme krátkou promluvu, či katechezi a s těmi, kteří chtějí, se modlíme ve zdejší kapli. Ta je srdcem domu, místem, kde zvláštním způsobem přebývá Král králů. Mimochodem není tomu dávno, co paní Luce, zakladatelka díla, vzpomínala na zlepšení, které právě uložení Nejsvětější svátosti domu přineslo. Toto dílo milosrdenství nese dobré ovoce. Za poslední dva roky například přijali křest tři místní obyvatelé a také sousedka, která kdysi protestovala proti umístění takové komunity ve čtvrti. Dnes spolu s jejími členy jezdí na mši svatou.
Fr. Metoděj
AMICULUM Slovenská 14, 772 00 Olomouc http://amiculum.op.cz ✣
[email protected] Pro vnitřní potřebu České dominikánské provincie vydávají bratři klerici téže provincie
