Slovo úvodem. Pohled zpět. Do třetice všeho dobrého! Vánoční trh

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

tou oblast dění okolo školy. Obracíme se též na všechny žáky - zvláště druhého a středoškolského stupně - kteří rádi píší, aby se k nám přidali. Vítáme také kresby, vtipy, postřehy. Časopis by měl být pestrý a plný života. Těšíme se na vaše nápady a podněty! Redakce Wšetečky

Slovo úvodem Do třetice všeho dobrého! V ruce držíte třetí číslo našeho školního časopisu Wšetečka. Školních časopisů vychází na waldorfských školách mnoho. Většina je zdrojem informací pro rodiče, žáky, učitele a okolí, některé jsou tribunou pro eseje, odbornější články a nebo úvahy nad proměnami vyučovacích obsahů a přístupů. Živá waldorfská komunita může mít něco úžasného a duchaplného v sobě. Jak to ale v životě bývá, není nic zadarmo a očekávání jakéhokoliv vývoje bez neustálého úsilí je zpravidla iluzí. Proto je na nás, abychom se rozhodli, a potom z tohoto rozhodnutí dokázali dostatečně energicky vytvořit kolem školy skutečně společenství a vdechli mu život. To je hlavní důvod, přoč jsme se rozhodli uvést do života tento časopis. Máme obecný pevný základ: waldorfskou pedagogiku a děti, které by se měly v jejím duchu vzdělávat. Rádi rozšíříme řady redaktorů a přispěvatelů, kteří by pravidelně či jen jednorázově přispěchali se články nebo sledovali urči-

Pohled zpět Vánoční trh Když se ohlédnu zpět za Vánočním trhem, který pro mě nastartoval veškeré přípravy a těšení se na Vánoce, mám vcelku hřejivé pocity. Přestože za přípravami stojí spousta vydaného úsilí. Všechny tyto přípravy začínají již během října, kdy oslovuji trhovce, domlouvám s nimi, kolik budou potřebovat místa na své výrobky a zboží. Občas se ale bohužel ozve do sluchátka, že tento termín mají již zamluvený na jiném jarmarku. Sháníme nové zdroje a kontakty od známých, z internetu a z okolí. Také se stává, a to mě vždy potěší, že se ozvou prodejci sami, protože o našem trhu zaslechli 1

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

Letos nám paní Maruška Tumová ukázala, jak se tká na stavu, který vlastními silami opravila a uvedla do funkčního stavu. Nad jejími koberci se rozjasnilo nejedno oko. Samozřejmě, že nemohu vyjmenovat všechny, kteří nám přijeli ukázat svá dílka a nabídnout dárky pro naše nejbližší. Po skončení vlastního programu a prodejního trhu nás všechny čekal jako vždy nepopulární úklid. Každý byl unavený a již se viděl v teple domova. Třídy, chodby i jídelnu bylo potřeba uvést do původního stavu, protože v pondělí se zase běžně vyučuje. Na úklid nás, bohužel, zůstává velmi málo. Je to škoda, protože víc sil by rychleji dokázalo školu uklidit. Na dobrovolném vstupném, pronájmu míst prodejcům, zdobení perníčků jsme utržili 5.071,- Kč. Na dobrovolném vstupném na Vánoční koncert školního orchestru pak 2.600,Kč. Třídy se rozhodly věnovat část výtěžku z prodeje ve svých stáncích na vybavení podmoklické budovy. Konkrétní výše příspěvku se ještě upřesní na rodičovských schůzkách. Další připravovanou akcí je Velikonoční jarmark, který se bude konat 31. března. Chtěla bych požádat všechny rodiče o pomoc při jeho zařizování. Každý může pomoci s novými nápady, výzdobou tříd a podobně. Spolu tak můžeme dát jarmarku novou tvář. Žaneta Fleknová Prosíme rodiče, kterým není život ve škole lhostejný a kteří mají chu a čas, ozvěte se paní Fleknové, můžeme společně vytvořit „pracovní rodičovskou partu“, která by mohla s velikonočním jarmarkem škole pomoci. Pomůže každý nápad, každá volná ruka. Iva Hluštíková

od svých kolegů a mají zájem k nám přijet. Při samotných přípravách školy teprve vzniká ten správný ruch. Žáci společně s třídními učiteli po obědě znovu pospíchají do tříd, uklízejí, rovnají lavice a snaží se třídu vyzdobit. Potom jdou společně nachystat své třídní stánky, kde vyloží vlastní zboží, co nejlépe jej nazdobí a následně označí cenovkami. Snaží se, aby právě jejich stánek upoutal pozornost nakupujících. Letos hodně pomohli rodiče, kteří skvěle nahradili nemocné učitele, za což jim patří velký dík. V den trhu jsou všichni tak trochu napjatí a nervózní. Prodejci mají spoustu práce s výzdobou svých stolů a přípravou zboží. Třída, která zahajuje trh, ještě na poslední chvilku ladí své flétny a hlasy. Jejich paní učitelka se snaží děti uklidnit a sehnat třídu do posledního žáčka. Vždy na koledy se přece všichni těší. Uvítání se dětem vždy zdaří. Potom otevřeme školu pro rodiče a všechny přátele, aby nasáli atmosféru Vánoc. Tento rok nás velmi potěšil pan učitel Jan Slavík se svou třetí třídou. Jejich divadlo bylo kouzelné. Děti se moc snažily a jejich hra dopadla výborně. Letos jsme měli spoustu občerstvení. Rodiče nám jako vždy pod vedením Tondy Hoffmanna nachystali spousty dobrého jídla, mohli jsme si pochutnat na skvělé polévce a grilovaných rybách. Je velká škoda, že se v kuchyni při obsluze neobjevují nové tváře maminek mladších žáčků. Stávající maminky to samozřejmě dělají dobře, ale určitě by přivítaly pomocnou ruku a získaly tak možnost vidět trh také z pohledu návštěvníků. Zatímco se rodiče mohli občerstvit, děti zdobily perníčky, které jim připravila školní družina s paní Kocourovou. Letos kromě anglické čajovny oživila trh i čajovna japonská. Osmáci zabodovali. Jako každý rok nás paní Králová z Weledy zásobila kosmetikou i vitamíny, paní Šilarová z Ignisu přivezla krásné svíčky a ozdoby z včelího vosku, pan Hamáček nás potěšil vlnou, ovečkami a pletenými ponožkami. Maminky z Centra pro rodinu M.E.D. jsou vítány se svojí hernou pro nejmenší. Za to jim velmi děkujeme. Vždy, když jejich třídu navštívíme, vidíme nejmenší, jak se kutálejí na míčích a hrají si na žíněnkách.

Vánoční trh podruhé Na vánoční trh letošního školního roku jsme si my, osmá třída, místo prodejního stánku připravili „japonskou“ čajovnu. Na přípravě se podílela skoro celá třída. Hlavní činností bylo kreslení upoutávek, sháněli jsme knihy do antikvariátu, který byl součástí knihovny a který jsme si již vyzkoušeli v minulosti. Naše dámská čtyřka ve složení Nikola, Tereza, Evelka Zdena si při pracovním vyučování ušila kimona, kluci měli na hlavách čelenku s japonským motivem. 2

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

Vymysleli jsme velice bohaté menu – k pití čaj, kávu, vodu, džus, kakao, k jídlu potom toasty, polévku, zmrzlinový pohár. K dobré pohodě nám hrála stará japonská hudba. Navštívilo nás docela dost lidí, kteří seděli u nízkých stolků a kdo chtěl, mohl sedět na zemi u několika suknem potažených krabic. Přestože jsme měli konkurenci v anglické čajovně deváté třídy a v jídelně dospělců, byli jsme spokojeni s naším výdělkem. Pro příští rok uvažujeme o čajovně havajské. Vojta Hoffmann

se podíleli na službách v kuchyni nebo na přípravě občerstvení. Takže DÍKY za výborné zákusky Zdeničce Tomešové, za voňavé kyselo od Martiny Hradecké, za báječnou polévku od Tondy Hoffmanna, za pomoc Ivetě Klémové, Lence Chlupáčové, Hance Tomášové, Vlace Kurfiřtové a Evě Matějkové. Na úžasně sehraný tým ukazuje i výše sumy, která bude použita pro úlevu našim peněženkám při placení třídních akcí. Školní bufet vydělal celkem 6333,50 Kč. Děkujeme! Iveta Janusová

Zpráva o výpravě za betlémy v Kryštofově Údolí.

Vánoční trh potřetí Skvělá tradiční akce Waldorfské školy v Semilech - tedy Vánoční trh - byla letos poprvé uskutečněna v sobotu. Znamenalo to pro nás rodiče velkou úlevu v přípravě jídel do školního bufetu. Ráda bych poděkovala všem rodičům, kteří

Jak jsem Vás informoval prostřednictvím moderních masmédií, tj. Wšetečky a sítě e-mailových adres ([email protected]), v neděli 17. prosince jsme v počtu 5 dospělců a 10 pulců vyrazili. Opustili jsme pohodu bytečků dávno připravených na vánoční svátky, odešli

Čajovníci z osmé třídy na adventním jarmarku

3

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

ku. Co vy na to? Přidáte se? Tonda Hoffmann

jsme od krabic již upečeného cukroví, od vypraných záclon – zkrátka vyměnili jsme předvánoční pohodu za nepohodlí přetopených železničních vagónů. (Železnice díky jaru pokračujícímu do hluboké zimy ušetřila a peníze do státního rozpočtu vraceti znamená menší rozpočet příští rok míti, a proto se topilo o sto deset a možná i více.) Vlekli jsme taktéž krosny obtížené proviantem, záložními textiliemi, smaženými řízky, krabicemi již zmíněného cukroví, termoskami s čajem a tak podobně. Tma tmoucí obklopovala celou adventní krajinu i náš vlak. V Kryštofově Údolí se nám podařilo přemluvit slečnu průvodčí, aby i proti původnímu úmyslu nechala vláček zastavit, a my jsme tudíž mohli pohodlně vystoupit beze ztrát na vážnosti i počtu. Po náročném sestupu do hlubokého údolí, masáži znavených údů a osušení čel dorazili jsme do malebné vesničky. V samém centru naši zvědové objevili místo pro zmožené pocestné vybavené dřevěnými atrakcemi typu kůň na pružině, houpačka s pneumatickými dorazy a pod. Mladší část naší výpravy hned atrakce obsadila a my o něco málo starší, resp. o něco méně mladší, jsme věnovali v klidu hodinku svačině, učeným debatám, prohlídce exteriérového betlému Mistra Jíry a čekání na otevření muzea. Zde nás provázěla zasvěcená paní správcová, která mne uvedla v úžas tím, že rozluštila zkratku SPWŠ Semily naprosto správně a bez zaváhání. A ještě nás v úžas uvedl jeden moment (samozřejmě kromě betlémů hýbacích, papírových, cikorkových a pod.) – byl to fakt, že v expozici dávných hraček jsme objevili některé, které velmi dobře známe z vlastního dětství a se kterými jsme si nedávno hráli. Tedy řeknu Vám, že takhle mladé hračky nemají v muzeu co dělat! Cestu zpět jsme zahájili v místním Saloonu čajem, hazardní hrou v karty o to, zda prší nebo teprve pršet bude a polévkou. Posíleni jsme vyrazili na vysokohorskou zastávku dráhy pozorujíce v okolí cesty rozkvetlé fialky a růže. No vážně! Nelžu. Fialky a růže. Domů jsme dorazili dobře, bolavé nohy vykoupali, vánoce oslavili a především jsme se dohodli, že se nám výprava líbila a že za pár týdnů pojedeme zase. tentokrát třeba na parní-

Jaké to bylo v kroužcích před Vánocemi Adventní a vánoční čas je již neodvratně za námi a nám nezbývá, než si připomenout některé zážitky a činnosti, které provázely děti v kroužcích v tomto období. Kromě drobných her děti především vyráběly přáníčka a drobné dárečky (technikami lepení, kapání vosku, ubrouskovou technikou apod.). Některé děti si mohly na vlastní přání vyrobit z keramické hlíny hrnečky a aromalampy. (V brzké době je budeme vypalovat a glazovat). Starší děti velice pěkně zvládly techniku malování na sklo při výrobě svícínků a obrázků. Také na vánoční trh ve škole jsme stihli vyrobit svícínky ze dřeva a na něj vlastnoručně vyrobenou svíčku ze včelího vosku. (Materiál na výrobu jsme dostali darem od Centra pro rodinu M.E.D. v Semilech, za který jim mnohokrát děkujeme). Také jsme na trhu ve škole prodali vánoční přáníčka, ozdůbky na krk i stromeček, filcované obrázky z ovčí vlny a další výrobky. Společně jsme za kroužky utržili 785 Kč. (Děkuji Vojtovi, Elišce a Natálce ze 4.třídy za pomoc při prodeji). Za část utržených peněz jsem dětem zakoupila materiál na ubrouskovou techniku (za 98 Kč) a také malé občerstvení na předvánoční besídku s dětmi (150 Kč). Za zbylých 537 Kč plánujeme nakoupit další materiál do kroužku. Poslední setkání před Vánocemi jsme si s dětmi udělali vánoční besídku s malým občerstvením, různými hrami a zpěvem při kytaře.

Nakonec se chci s Vámi podělit o milý zážitek s dětmi z kroužku druhé třídy: Několik týdnů jsem s těmito dětmi, kromě drobného vyrábění, nacvičovala malé adventní divadelní představení o Josefovi s Marií. Poprvé jsme jej hráli na dětské mši v kapli na faře v Semilech. Pro děti to byl nezapomenutelný zážitek. Před mší jsem děti vzala do cukrárny na malé občerstvení. Na faře se děti oblékly do kostýmů a po krátké zkoušce napjatě očekávaly začátek. Sešla se plná kaple dětí s maminkami. Všem se krátké představení líbilo a odměnili děti potleskem. Prožili jsme tím všichni neopakovatelnou atmosféru Mariina přijetí Božího dítěte Ježíše. Po mši jsme si nahoře ve vytopené 4

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

stůl s občerstvením – Ivě Hluštíkové, Lence Hřibové a paní Šlechtové. Bufetové palubě s přehledem velel osvědčený Vláa Bažant. Dražba ve prospěch školy byla mistrně vedena hlasem i kladivem Dušana Pleštila. Je nutno zde podotknout, že jakmile začal dražit, nebyl k zastavení a nebýt včasného zásahu pořadatelů, vydražil by snad i mikrofon a taktovku šéfa kapely Allegro Michala Hrdého. Ale to by pak již neměl kdo hrát... Je tedy dobře, že se pět děl v hlavní aukční produkci prodalo za 35 tisíc korun a další díla vystavená v předsálí se ještě ve škole prodávají a kapele zůstalo, co její jest. Ti, kteří se plesu nemohli zúčastnit, měli možnost nás v úsilí symbolicky podpořit zakoupením tzv. sponzorské poukázky. Učinilo tak 40 z Vás, a to z 1., 2., 6. a 10. třídy. Děkujeme. Z pohledu organizátorů si myslím, že se ples povedl, ohlasy lidu zúčastněného jsou ostatně tomuto hodnocení nakloněny. Nezbývá než pozvat Vás na další akce pořádané Sdružením přátel waldorfské školy v Semilech, jako například na také již tradiční Country bál, tentokrát pořádaný v sokolovně v Líšném dne 17. března 2007. Nakonec vám všem do nového roku přeji především to, co sami nejvíc potřebujete, a a toho máte vždy tolik, kolik potřebujete. A máte nekonečnou zásobu energie, elánu, nadšení, chuti do práce, snahy měnit zdánlivě neměnné, snahy porazit větrné mlýny, síly odvalit balvan starého Sysifa...... A k tomu mějte fůru úsměvů vlastních i Vám jinými věnovaných, pohodu těla i ducha, hodně přátel, málo zloby, mraky slunečných dnů a když už zaprší, čerstvý vítr k rychlému vysušení kaluží.... Tonda Hoffmann, předseda SPWŠ Semily

klubovně na faře s dětmi vyrobili andílka a dali si čaj a buchty, co přinesly mamky. Chci dětem moc poděkovat nejen za to, že si v řezbářském kroužku vyřezaly hole pro pastýře, ale hlavně za to, s jakým nadšením a kázní se příprav a hraní účastnily. Děkuji také mamince od Terezky Van De Loo za zapůjčení a ušití kostýmu pro anděla. Podruhé jsme adventní představení zahráli na společné besídce 1., 2., a 3. třídy ve škole. Věřím, že jste o vánočních svátcích nalezli hodně síly a světla a do nového roku 2007 vkročili s důvěrou. Přeji všem hlavně lásku a porozumění. Svatava Bezpalcová

II. reprezentační ples waldorfské školy v Semilech V sobotu 20. ledna 2007 se navzdory živlům a vrtochům Matky Země uskutečnil v semilském Kulturním centru Golf druhý, a proto již „tradiční“ ples Základní školy a střední školy waldorfské v Semilech. Program jsme se snažili připravit bohatý, aby si i netančící přišli na své. Takže, kdo přišel, neprohloupil (jak alespoň doufáme...). Ze skupiny Irské sestry se nakonec vyklubal Celtic Dance Club Sedmihorky, jehož členy jsou i irští bratři, aby sestrám nebylo na štacích a parketu smutno. Ze slibované módní přehlídky nočních úborů se stala nádherná přehlídka ročních období prostřednictvím skvělých modelek s dokonalými účesy kadeřnice Olgy Pavlatové z Huntířova u Železného Brodu a vizáží vyklíčenou pod rukama Anny Nápravníkové ze Železného Brodu. Rekvizity v podobě vazby ze suchých květů pro jednotlivá období roku připravila ve studiu Fiore v Železném Brodě Ladislava Recová. Pohybové kreace a choreografii vystoupení vymyslela Lenka Kováříková na půdě (možná i v jiných patrech) Základní umělecké školy v Semilech. Sama pak předvedla strhující zimní královnu! Na závěr je třeba vyzdvihnout i organizační příspěvky z „našich“ vlastních zdrojů – úvodní taneční vstup večera 10. třídy školy, tedy lyceánů, pod vedením Daniely Janatové byl skvělý a velmi nápaditý. Poděkovat je nutno i rodičům a přátelům, kteří svým dílem pomohli obohatit

Za ty, kteří byli, i nebyli Ani živelná pohroma síly orkánu nezabránila druhému waldorfskému plesu. Ač plesajících nebylo zase tak mnoho, jeho úroveň odpovídala údajům na plakátech. Ples byl totiž opravdu reprezentační. Ne snad leskem lustrů, briliantů v náhrdelnících dam a v manžetových knoflíčcích pánů, ale nasazením malé skupinky rodičů, která tento podařený večer zorganizovala. 5

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

Atmosféra byla vynikající, nejspíše také proto, že netonula v mračnech cigaretového kouře. I jičínská kapela Allegro, která hraje na mnoha plesech a bálech v celém okolí, nešetřila chválou v momentě, kdy na parketu pod vedením keltské taneční skupiny podupávala snad polovina sálu. Půjde-li to takhle dál a rozkřikne se to (a ono se to rozkřikne), nebude v následujících letech na parketu místo. Všem rodičům, kteří se na přípravě plesu podíleli, patří proto náš dík! Dík patří také těm rodičům a přátelům školy, kteří si koupili obrázek v dobročinné aukci ve prospěch vybavení a zútulnění prostor lycea. Díky jejich štědrosti byl výsledek dražby dokonce lepší než v minulém roce. Přinesla celkem 25 350 Kč. Za kolegium školy Dušan Pleštil

ském trhu. Škola byla zasvěcená do potíží při sestavování kalendáře, ale od žádného učitele jsme nedostaly obrázky, které by byly určeny pro kalendář. Musely jsme tedy oslovit děti, které jsme znaly, a poprosit je o výkresy. Získaly jsme tak tři skupiny výkresů: formy, akvarely a dětské kresby. Ani jedno výtvarné dílo nebylo podepsané a ráda bych tímto zdůraznila, že kriteriem výběru byla pouze volba motivů, výtvarné provedení, barevnost a vhodnost použití na určitý měsíc v roce. Podařilo se nám tak sestavit ve velkém časovém tlaku kalendář, který znáte, s jediným cílem: vydat pro waldorfskou školu v Semilech školní kalendář na rok 2007. Ráda bych ještě na tomto místě zdůraznila, že vedení školy dostalo kalendář k náhledu před vytištěním. Proč vlastně tak podrobně vysvětlujeme vznik kalendáře? Protože během listopadu 06 se začal kalendář ve škole kritizovat. Velice nás to překvapilo, protože nikdo neřekl nic otevřeně a ani se nezeptal. Domluvila se tedy schůzka na 1.skupině – vedení školy, která se schází každé pondělí. Zde se však nic nevyřešilo. Umění komunikace není snadné, je ale nutné jednat otevřeně a na rovinu. Věci přecházet a šířit nepodložené domněnky je zhoubné. Zajisté jsem poznamenaná zkušenostmi z waldorfských škol v cizině a sázím na úspěšnou spolupráci pedagogů, dětí a rodičů. Bohužel v komunitě naší školy jsme na míle vzdáleni spolupráci a úctě k jednotlivci, jeho právům a svobodám. Již několik let žijeme ve svobodné, demokratické zemi a možnost vyjádřit veřejně svůj názor patří neodmyslitelně ke každodennímu životu. Michaela Vaníčková

Kalendář 2007 V letošním roce vydalo Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech druhý školní kalendář. Na počátku vznikl nápad, že by se touto cestou mohlo podařit získat prostředky pro školu a i když se ozývalo mnoho odrazujících hlasů, kalendář jsme s nasazením všech sil vydali a i s úspěchem prodali. Děkujeme všem sponzorům za důvěru a finanční prostředky, díky kterým bylo možné kalendář povolat do života! Získalo se tak přes 35000 Kč pro školu, které se věnovaly Nadačnímu fondu waldorfské školy na vznik lycea. O tom, že by měl po loňské první zkušenosti následovat další kalendář, nebylo pochyb. Ve skupině pracující na vzniku kalendáře byly: Michaela Vaníčková, Lenka Hřibová, Svatka Bezpalcová, Iva Hluštíková, Petra Hoffmannová a dvě grafičky. Po dohodě se školou jsme se rozhodly pro kalendář forem, protože jsou zajímavé a typické pro waldorfskou pedagogiku. S jistým časovým zpožděním jsme získaly na konci září 06 od školy vybrané výkresy forem. Ke zklamání všech jsme musely konstatovat, že obrázky nejsou použitelné pro tisk. Ve škole se malují formy na zažloutlý, tenký papír, který se jako podklad pro tisk nehodí. Stály jsme tedy před otázkou, jaký kalendář bude tedy nakonec bude? Do konce října 06 se musel sestavit, aby se stihl tisk. V polovině listopadu 06 jsme totiž plánovaly jeho prodej v Cottbusu na Martin-

Kalendárium Kalendárium únor - březen 2007 7. února, 9 - 17 hodin Zápis do 1. třídy Waldorfská škola uvítá při zápisu budoucí prvňáčky, se kterými hodné paní učitelky i páni učitelé budou plnit nejrůznější úkoly a také povedou rozhovory s rodiči. S těmi si posléze

6

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

řena a vhozena za zpěvu do Jizery. Tak se děti i rodiče s láskou rozloučíme s paní Zimou. Tím také současně započne Velikonoční jarmark. Ve škole se otevře mnoho nejrůznějších stánků, bude vystaveno líto, na jarním koncertě vám zazpívá každá třída jednu píseň, možná bude i divadlo, bubnování atd.. Organizátoři prosí rodiče o pomoc s přípravou jídla, výrobků do třídních stánků, celé výzdoby školy. Kdo by měl ještě další nápady do programu, bude vítán. Nabídky shromažuje a předem za ně děkuje Žaneta Fleknová.

popovídá i paní doktorka Krauková o jejich dětech z lékařské stránky. Výborné bývá, když přijdou s dítětem oba rodiče. 18. února, 15:30 hodin, sál Radnice Kreslené pohádky Maminky z Centra pro rodinu M.E.D. si dovolují pozvat všechny děti i jejich rodiče či prarodiče na další divadelní představení. Po skončení čeká hosty ještě masopustní rej. Proto masky a převleky s sebou! 27. února Masopustní veselí Tento den ve waldorfské škole zakončíme Masopustním rejem období veselí a hodování. Tím současně otvíráme čtyřicetidenní postní období před Velikonocemi. Program si vzala na starosti 8. třída. Nebude chybět pro děti rej masek v eurytmickém sálku a o hudbu se postará nejspíš 3. třída a paní učitelka Bezpalcová.

Pohled vpřed Olympijské hry v Semilech 18. – 19. května 2007 Semilská waldorfská škola bude opět po čase hostitelkou a organizátorkou Olympijských her dětí z 5. tříd ze všech waldorfských škol v naší zemi. Uvedené páteční odpoledne a sobota budou věnovány - budou-li bohové na vzdáleném Olympu patřičně nápomocni – úpornému klání městských států v řadě tradičních disciplin. A jak antická tradice velí – nebude se soupeření týkat pouze našich těl, ale také ducha. Proto ve všech školách už začíná důkladná příprava budoucích olympioniků. Společně s dětmi začíná nelehká úloha pro naši školu být dobrými hostiteli a s invencí i radostí vytvořit dobrý organizační rámec slavnostnímu a, kromě divadelního festivalu v Písku, ojedinělému setkání dětí, které navštěvují tuzemské stánky waldorfské pedagogiky. V určené páteční odpoledne očekáváme příjezd téměř dvou stovek dětí s učiteli a doprovodem, které je zapotřebí přivítat, provést všemi ceremoniály a disciplínami, samozřejmě nechat přespat, nasytit nejen zážitky a se získanými poctami i medailemi v sobotu k večeru opět odeslat zpět do jejich domovů. Děti budou k soutěžím rozděleny do jednotlivých městských států, pod jejichž zástavami budou bojovat o vavřínový věnec a další pocty. Zásluhou dobré organizační přípravy brněnské waldorfské školy, která byla hostitelkou her před dvěma lety, jsme zís-

5. - 9. března Jarní prázdniny V tento čas je na Semilsku a tak i ve waldorfské škole týdenní volno. Učitelé i děti mají příležitost si od sebe trochu odpočinout, ti první mohou načerpat něco nových sil, ti druzí unavit těla – třebas při sportování na sněhu, pokud se nějakého skutečně dočkáme. 17. března, 20 hodin, Líšný Country bál Sdružení přátel waldorfské školy si všechny svoje příznivce dovoluje pozvat na oblíbený Country bál, který bude tentokrát v Líšným. Už začněte cvičit originální tance. Podrobnější informace přinesou pozvánky a plakáty. 29. března Společná třídní schůzka V tento den se ve waldorfské škole setkají rodiče a učitelé na Společné třídní schůzce. Že jste ještě nepoznali všechny učitele, co vaše „robátko“ učí? Máte jedinečnou příležitost si s nimi promluvit. 31. března Vynášení Morany – Velikonoční jarmark Ráno bude vynesena z waldorfské školy Mo7

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

kali podrobný návod a řadu doporučení k zdárnému a zároveň poutavému prožití společných chvil s dětmi. Nyní stojí škola a její učitelé před několika možnostmi, jak setkání pojmout. Obřadný průběh olympijského klání máme totiž možnost upravit podle sil a chuti na základě vlastních originálních nápadů či lokálních možností a vlastním tvořivým vkladem „přivodit“ sobě a především dětem skutečně silný zážitek, který zanechá trvalou stopu v jejich i našich duších. Podobně můžeme jít cestou minimalizace. Obě krajní varianty i množství mezistupňů samozřejmě předpokládají dobrou souhru a shodu vyžadující řádnou porci entusiasmu a sil. Proto si dovoluji jménem třídní učitelky 5. třídy paní učitelky Aleny Zdražilové, jako formálního garanta olympijských her, požádat jak rodiče dětí z páté třídy, tak především širokou obec ostatních rodičů a příznivců školy o praktickou pomoc pro řadu rolí přímo na místě a nebo při „týlovém“ zabezpečení. Předběžně navržené schéma předpokládá trvalou účast 8 dospělých prétorů (vedoucích) městských států, kteří se po celou dobu nepřetržitě starají o blaho občanů svého městského státu a jejich vynikající výsledky v olympijském klání. Dále soutěže potřebují nejméně stejný počet časoměřičů, sudích a „technického personálu“ pro zpracování výsledků či hladký průběh ceremonií. Vytvoření příjemného hostitelského rámce předpokládá zajištění občerstvení i pořádného jídla pro pobyt dětí a doprovodu, výrobu odměn či medailí a řadu dalších drobných úloh. A samozřejmě, že žádné setkání podobného významu se nemůže obejít bez fandícího obecenstva, které dokáže z favoritů vyždímat maximum a i méně úspěšným dodat pocit důležitosti a mimořádnosti. Proto prosím všechny, kteří by byli ochotni věnovat půldruhého dne svého volna či jinou porci času, aby si rozmysleli míru svého možného angažmá a přihlásili se do jednotlivých rolí u paní učitelky Zdražilové nebo na adrese [email protected]. Pomocí chůzek organizátorů, stránek tohoto časopisu, školních vývěsek i třídních učitelů a emailové pošty vás budeme průběžně informovat o volných či již obsazených rolích a přesném rámci celé akce. Na spolupráci s vámi a především na zdar celých olympijských her v Semilech se těší Mojmír Poláček

Kurzy kaligrafie V příštím školním roce bude probíhat Kurs kaligrafie dvakrát, předběžně jeden na podzim a jeden na jaře. Těší se na vás Beate Langer

Letní kurzy waldorfské pedagogiky v Pardubicích 15. 7. - 20. 7. 2007

Od roku 1991 se pravidelně konají v Pardubicích letní kurzy waldorfské pedagogiky. Na samém začátku přijelo 11 učitelů z holandského Eindhovenu, aby nás uvedli do tehdy neznámé, pro nás úplně nové pedagogiky, plné neuvěřitelných zajímavých zákonitostí. Po každém takovém týdnu odjížděli lidé domů plni síly okamžitě jít učit nebo jít intenzivně studovat waldorfskou pedagogiku. Brzy se stalo součástí Letních kurzů intenzivní vzdělávání učitelů. Nyní již vyučují na Letních kurzech nejen holandští a němečtí, ale také čeští lektoři. Vzdělávání se stalo součástí Asociace waldorfských škol v ČR. A tak se zde setkávají dnes již zkušení třídní učitelé s úplně novými zájemci, studenty i rodiči. Tím se v Letních kurzech mísí odborná úroveň s nadšením a svěžestí. Snad právě proto se do Pardubic účastníci i lektoři opakovaně vracejí a těší se na radostný týden. Letošní, v pořadí již 17. kurz připravujeme od 15. 7. - do 20. 7. 2007. Jeho hlavní téma nese název „Dítě jako hádanka“ ( Mezníky a rytmy v životě individuality. Individuální anamnéza. Rozhovory o dětech v praxi waldorfských škol). Svou účast přislíbila paní Mena Kiene - školní lékařka z Eindhovenu (NL), Francis van Maris, Uwe Buermann a další. Podrobnější informace si vyžádejte na adrese: [email protected], předmět: KURZ INFO Srdečně zveme nejen učitele, ale i rodiče a studenty Ludmila Mildeová

8

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

me na obou stranách získávat. To vidím jako velmi důležitou věc.

Rozhovor

Co tě v tvé práci obohacuje, naplňuje a co naopak vysiluje?

Tentokrát vám představuji paní ředitelku waldorfské mateřské školy Helenu Jiroutovou. Nebudu zastírat, že se s Helenkou známe již léta (a proto si budeme v rozhovoru tykat) – vždy mé nejstarší dítě jsem jí a kolegyním svěřila již téměř před 10 lety! Blíže jsme se poznaly také v průběhu každoročních letních akademií pro učitelky waldorfských mateřských škol a také pro rodiče, které bývají v létě v Semilech. Letošní 15. ročník nebude pouze celorepublikové setkání, ale tak jako vloni se rozroste do „středoevropského“. Přednášky pana Dr. Schneidera vloni přilákaly účastníky z Ukrajiny, Slovenska, Maarska, Švýcarska, Slovenska a celé České republiky. Máte-li zájem o účast na letošní letní akademii (10. – 19. 7. 2007), napište na adresu: [email protected]. Musím přiznat, že si nenechám tuto jedinečnou akci setkat se s kolegiem lektorů vedených Dr. Sassmannhausenem ujít (zvláš když ji mám „u nosu“ v Semilech). Pochopila jsem, kde jsou kořeny rodičovské důvěry v semilskou waldorfskou školku – je to v osobnostech učitelek, které se neškolí pouze v tom, co a jak s dětmi dělat, ale hlavně poctivě a otevřeně řeší, co a jak se sebou samými.

No, co jiného než děti. Tedy myslím obohacuje. Je to velké štěstí být s dětmi. Ony nám úplně bez obalu ukazují, jací jsme. A když to bereme vážně, tak máme jedinečnou šanci se sebou něco dělat. Ale je to často hodně těžké určité věci u sebe přehodnotit, překonat a vytrvat. A co mě vysiluje? Asi „papírování“. Myslím, že je často zbytečné a leží jen někde založené. Kde čerpáš sílu, energii, jak „odpočíváš“? Pro mě jsou důležitá setkání s lidmi na seminářích waldorfské pedagogiky. Tam vždy hodně načerpám. Také pravidelné cvičení eurytmie ve škole je pro mě dárek, který si „vychutnávám“. Odpočívám úplně normálně. Nejraději čtu, pracuji na zahradě, setkávám se s novými lidmi. Jak vidíš 3 - 6 leté dítě na prahu 21. století? Jsou děti jiné než před 15 lety? A co rodiče, mění se také? Dnešní děti si vybraly tuto dobu a před 15 lety vše bylo jiné (i my), tak i děti byly jiné. Osobně si myslím, že děti mají docela jasno. Jen my dospělí často dětem předkládáme nepatřičné věci - naše chování, naše priority v životě,... Děti netouží, abychom byli dokonalí, ale abychom se sebou něco dělali a nevystupovali jako ti, co všechno vědí a určují. Tady je ale tenká hranice. To by bylo na delší povídání Dnešní rodiče chtějí být součástí dění a vidět, co se s dětmi dělá a proč. A to si myslím, je dobře. Z obou stran (učitelé, rodiče) je potřebná důvěra a respekt. To je dlouhodobá záležitost, která se neustále vyvíjí.

Jak vnímáš reálnou spolupráci ZWŠ a MŠW a jaká by byla tvá představa? Spolupráce se neustále vyvíjí podle podmínek a potřeb obou škol a také podle lidských a „učitelských“ možností. Vždy učitelé ze školy i školky jsou tak vytíženi (mohu říci často i přetíženi), že toho času a sil, které zbývají, není mnoho. Začali jsme pravidelně docházet na kolegia do školy, společně připravujeme setkání učitelů ze školy a rodičů naší školky. Více informací o tom píše kolegyně Eva. Uvítali bychom pomoc na zahradě a při opravách hraček - starší děti. Pro děti ze školky je velkým zážitkem se potkat na vystoupeních školy se svými staršími kamarády. O tom všem jsme již hovořili na kolegiu ve škole. Jak se to bude naplňovat, záleží na nás všech. Je tady důležitá důvěra, kterou si musí-

Jaké byly cesty osudu k tvé současné „roli“ ředitelky WMŠ? Když jsem byla malá, chtěla jsem být dětskou sestrou v nemocnici. Na zdravotní školu mě tatínek nepustil, tak jsem poslušně vystudovala ekonomku. Po roce práce v kanceláři lokomotivního depa jsem nastoupila do MŠ v Lest9

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

kově jako nekvalifikovaná učitelka. Dálkově jsem vystudovala pedagogickou školu a pracovala v různých školkách v Semilech a okolí. V roce 1989 jsem byla na první přednášce pana Dr. Josefa Bartoše. Když jsme na jaře roku 1990 navštívili WMŠ v Německu, bylo mi jasné, že to je „má cesta“. Byly jsme dvě, které chtěly takovou školku u nás. Role ředitelky „zbyla“ na mně. Te už jsem věděla, proč jsem studovala ekonomku. Rozmlouvala a za rozhovor děkuje Lenka Hřibová

Ze školních lavic Jak to vlastně začalo… Ještě za totality jsem se svým synem navštěvovala tajné přednášky pana J. Bartoše a byla jsem jimi nadšená. V pedagogice jsem cítila, že je to přesně to, o čem jsem ještě na vysoké škole snila. Po revoluci se tajné přednášky staly veřejnými a učitelé i semilská nepedagogická veřejnost měli možnost seznámit se s principy waldorfské pedagogiky a se základy antroposofie. Na přednášky začala chodit i má kamarádka a pozdější kolegyně Libuše Lhotová a ta přivedla svou přítelkyni a pozdější kolegyni Miroslavu Kůželovou. V té době nikdo ještě netušil, že by právě v Semilech mohla vzniknout waldorfská škola. Nečekaně se totiž uvolnila budova tehdejšího okresního výboru KSČ a byla předávána odboru školství. Panu J. Bartošovi bylo okamžitě jasné, že nastala vhodná situace pro vznik waldorfské školy. Nyní zbýval malý „detail“ a sice najít lidi, kteří by byli ochotni toto dílo začít. Každý cítil velkou zodpovědnost a uvědomoval si, že jde o nový způsob výuky, že nejsou všechny materiály přeloženy, že chybí informace i pomůcky. Někteří kolegové varovali, že není ještě vše připraveno. Nakonec pomohlo nadšení. Hrozilo totiž, že nám budova, nebudeli obsazena, bude odňata. Ředitelování na svá bedra vložila paní Miroslava Kůželová a já jsem se rozhodla být první třídní učitelkou. Rozhodnutí nebylo jednoduché, protože jsem vždy učila na II. stupni a první ročníky jsem nikdy neabsolvovala. Nyní jsme my tři ženy začaly vybavovat budovu nábytkem, lavicemi a vším potřebným, zároveň jsme s obavami sledovaly rekonstrukci budovy, která pokračovala pomalu. Chyběl úklid, a tak jsme se spolu s rodiči budoucích prvňáčků dali do práce. Ozývaly se rady: „Odložte začátek školy o týden či čtrnáct dní, to se nedá stihnout.“ To jsme nechtěli. Tak jsme ještě den před 1. zářím 1992 do půlnoci uklízeli vnitřní prostory školy, aby se neuvěřitelné stalo skutkem. Ze 40 přihlášených dětí jich 27 slavnostně zasedlo do lavic první třídy, a tak mohla začít historie naší školy Alena Zdražilová, třídní učitelka 5. třídy

Jaká je spolupráce semilské waldorfské školy a školky? Samozřejmě, jako většina věcí v našem snažení, i spolupráce školky a školy se ještě stále teprve zdálky blíží k ideálu, jaký bychom si představovali. Spolupráce podle našich představ by znamenala ještě větší nároky na už beztak přetížené učitelstvo. Není však pochyb o tom, že skutečně spolupracujeme a snažíme se. Učitelky WMŠ navštěvují školu na konferencích v určených termínech a probírají zde téma týkající se koordinace slavností (aby se slavnosti ve školce a škole nekonaly ve stejný den a hodinu). Hovoří se zde například o dětech z 1. třídy, které nastoupily z naší školky, o různých problémech s nimi atd…. Učitelky waldorfské mateřské školy též docházejí do základní školy na anthroposofické čtení, kde se opět setkávají a diskutují s učiteli. Dále plánujeme návštěvu některého učitele ze školy v naší školce v období před zápisem do základní školy, který se letos koná 7. února. Hostující učitel zde bude informovat rodiče předškoláků o metodách vyučování ve waldorfské škole, zodpoví dotazy, vysvětlí, co je to školní zralost apod. V zájmu školy i školky je, aby co nejvíce dětí od nás pokračovalo ve waldorfské základní škole. Eva Vondráčková, učitelka ve waldorfské mateřské škole v Semilech

10

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

ovali kolmice, dělili úhly, rýsovali kružnice atd… 7. třída má také matematiku, kde kromě výpočtů úroků a procent řeší jednoduché rovnice. 8. třída měla téma vývoj techniky a průmyslu v 18. a 19. století (parní stroj, první továrny, telegraf, telefon, automobil) a vznik „sociální otázky“. 9. třída má epochu chemie plnou kyselin, hydroxidů a ukazují si elektrolýzu.

Zážitky třeáků z jejich výuky M. A. Kesová: 9. prosince jsme hráli vánoční hru. Já jsem hrála anděla. Hrála jsem na lyru. M. Hradecká: Dnes jsme psali vyjmenovaná slova po Z. Učila jsem se psát kaligrafickým perem. L. Flanderková: Psali jsme husím perem a učili jsme se vyjmenovaná slova po F. A. Šubertová: V červnu jsme jeli na hory. Ta chata se jmenovala Bosna. V lednu jsem se podepisovala kaligrafickým perem. O. Horák: Podepisoval jsem se "hosím" brkem. Moc jsem to neuměl. V andělské hře jsem byl andělem. Moc nám tleskali. Měli jsme dobré cukroví. Pavla: V září jsme "zasadili" obilí. V prosinci jsme hráli divadlo.

Jak se noty stěhovaly Po necelých dvou měsících se osmá a devátá třída vrátily zpět z Podmoklic do “staré” budovy. Nastalo opět stěhování, se kterým zdatně pomohly dítky obou tříd. Zůstala jen zdánlivě nepatrná potřeba přemístit hudební skříň, která obsahuje téměř 800 archivních notových položek. Vyjádřeno v jiných jednotkách – jednalo se o bezmála 200 kilogramů “velmi cenného” a “dokonale uspořádaného” papíru. Při představě opětovného přenášení po dlouhých školních chodbách do staronového úložiště jsem znovu propadal zoufalství ze své nešastné střadatelské vášně a bojoval celý víkend s odhodláním zajistit pro část obsahu skříně “definitivní řešení” uložením těchto pokladů na hromady sběrového papíru do sklepa. V pondělí odpoledně se však seběhlo něco nečekaného. Kolem páté hodiny odpolední jsem ukončil pravidelnou zkoušku flétnového souboru Falutissimo amabile s omluvou a povzdechem, že nemohu dále společný hudební čas nastavovat, protože na mne čeká ještě stěhování not. A tu se to stalo: “Pane učiteli, a nemůžeme vám s tím jako pomoct?” zaznělo z úst dvou drobných flétnistek. Trochu jsem znejistěl porovnávaje útlé postavy s náloží ve skříni. Ale dívky se nenechaly odbýt první nejistotou. Tak jsme si “to” šli společně prohlédnout. Před otevřenou almarou zaznělo opět omračující: “Ty jo, todleto zvládneme jako nic!” a já musel kapitulovat. Skutečně, po necelé hodince, ve které holčičí nohy kmitaly tam a zpět s náručemi plnými “mých pokladů”, a pak pomohly s rozebráním, opětovným složením skříně a navrch i narovnáním not, bylo všechno hotovo. Nezbylo mi, než smeknout před takovou ochotou, rych-

Co se děje v epochách? 1. třída má epochu Kreslení písmen, už skoro zvládáme všechna velká tiskací písmena, dokonce složíme i slovo. Povídáme si o měsících v roce. A začali jsme (se) plést. 2. třída už končí psaní písmen, ale ti už píšou krásné texty, začali matematiku a v ní násobkové řady. Pletou obaly na flétny. 3. třída skončila epochu Měření času, kde zkoumali a konstruovali různé hodiny. Te už začínají epochu českého jazyka a s tím i první vyjmenovaná slova po z. Také zkouší psát kaligrafickým perem- svůj umělecký podpis. 4. třída Nauka o člověku a zvířatech se vydařila. Svět přírody děti velmi zajímá. Namalované sépie hrají všemi barvami. Děti nespokojeně mručely, že čas vypršel, ale ke zvířatům se vrátíme ještě v jiné epoše. 5. třída se zabývvala rostlinami (zejména těmi jednoletými), jejich životním cyklem, zkoumají různé formy rostlinného života. Nově pak začala zkoumat Zemi v zeměpise. 6. třída má epochu matematiky, při které měly děti spoustu úkolů z geometrie - bod, přímka, vzájemná poloha přímek atp.. Konstru-

11

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

zdraví všech. Měli bychom s tím něco dělat. Snad to ještě nebude příliš pozdě. Člověk je jediný, kdo dokázal vyvinout řeč. Naše pamě si zapamatuje tisíce slovíček a my se tak můžeme dorozumívat v několika různých jazycích. Můžeme vyprávět pohádky, zapisovat příběhy, říct někomu, co si o něm myslíme. Řeč má spousty výhod. Můžeme skrze ní předávat zkušenosti. Můžeme se ale i vyjadřovat hudbou, pohyby, činy. Naše tvář také hodně řekne. I zvířata se dorozumívají. Nejlépe to umí ta, co žijí ve smečkách, stádech, rojích… Lidé žili v tlupách. Te nejde způsob našeho života řádně vysvětlit. Žijeme ve městech nebo na vesnicích. Komunikace je pro nás jen způsob přenosu informací. Kdysi řeč bývala něčím okouzlujícím a spousta básníků jí věnovala život. Učit se její pravidla se snažíme už od narození. Velký význam mají i písně (dobré písně). Jak se ale dorozumíváme s těmi, co o hlas přišli? Většinou pomocí rukou, nohou a činů. Vynikajícím příkladem dorozumívání jsou:

lostí a zručností. Proto myslím, že si ty dvě hudební víly zaslouží mimořádné a veřejné poděkování i na stránkách Wšetečky, nepotkávám totiž takové každý den. A kdyby jste náhodou chtěli také zkusit jejich mimořádnou ochotu – jmenují se Eliška Matějková a Míša Tomášková. Kromě stěhování hrají výborně na flétny – právě těžké noty z toho archivu! Mojmír Poláček

Komunikace člověka a zvířat Někteří lidé mají jako přednostní smysl sluch, jiní zrak nebo chu či hmat. Když o nějaký smysl přijdeme, dokáží nám ho do jisté míry nahradit zbystřené ostatní smysly. Přijdeme-li o zrak, zdokonalí se sluch. Vypoví-li nám službu proprio-recepce, může ji zaskočit zrak a naše vědomí. Někteří lidé můžou mít zbystřenou většinu smyslů například pomocí jógy, rozjímání nebo něčeho podobného. A nebo také z čistě praktických důvodů. Je jasné, že lidé z Afriky nebudou chodit v kožichu a na Antarktidě lovit pomocí sítí. Jsme přizpůsobeni podmínkám, ve kterých žijeme, a náročnosti shánění dostatku potravy. Kočka: vynikající zrak přizpůsobený pro lov v noci, dokonalý sluch a čich, fousky jako orgány hmatu. Sova pálená: její černé bulvy jsou důkazem adaptace na noční lov, tichý let, takže kořist nemá o nebezpečí nejmenší tušení. Orel: jeho oko má zabudovaný jakýsi hřebínek, díky němuž vidí pohyb z velké výšky. Takovýchto zrakových adaptací je spousta, ale jsou i jiné, jako jsou odlišné i podmínky, ve kterých zvířata žijí. Zvířata jsou také přizpůsobena lovu a shánění potravy. Každé zvíře je jiné. Některá jsou velká a chlupatá, jiná barevná, malá a křehká. Jen člověk ve vývoji zůstal nerozhodnutě všestranný. To nám přináší spoustu výhod. Umíme plavat, lézt, běhat, plazit se, skákat… Je jen málo věcí, které naše tělo nesvede, jako třeba létat. Máme ruce, volné „horní“ končetiny. Těmi můžeme vyrobit pomocí naší vynalézavosti stroje, kterými předstihneme všechny dokonalosti zvířat. To bohužel nese i spoustu zodpovědnosti, kterou, jak se zdá, neuneseme. Civilizace se rozrůstá a žijeme v blahobytu na úkor

Vlci – vytrvalí běžci, žijící ve smečkách, vedených arogantními vůdci. Pozorovat jejich život je vážně fascinující. Své pocity dokáží vyjádřit vrčením, vytím, štěkotem, vrtěním či stažením chvostu, ušima…. City vyjadřují celým tělem. Jde-li ale o kořist, veškeré zdvořilosti jsou stranou.

Lidé – všestranní savci, chodí vzpřímení, jsou hloupí a neuvědomují si, že na zemi nejsou sami. Je to nejrozšířenější savec na světě. Je jich okolo 6 miliard. Jejich komunikace zamrzla v 21. století, kdy se začali věnovat technice a na společnost zanevřeli. Všechny své komunikační dary zahodili a omezili se pouze na ukání do klávesnice. Závěrečná práce Alžběty Hejdukové z 9. třídy vypracovaná v rámci epochy Biologie člověka vedené Dušanem Pleštilem

Smysly - brána do světa Naše smysly nám umožňují vnímat nejen svět kolem nás, ale i naše tělo. Zrak, sluch, čich a chu jsou smysly, které by se daly z velké části vysvětlit fyzikou. Nejvíce zrak a sluch. Dokonalé zrakové a sluchové zařízení, tak jemné a geniální, že by nikdo nedokázal vyrobit lepší ani přibližně stejné. Ovšem poté, co se vjemy světa přenesou a projdou skrz fyzikální část a podráždí nervy vedoucí do mozku, tehdy končí 12

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

veškerá fyzika a přichází zatím nevyřešená hádanka. Jak je možné, že vnímáme celistvý obraz, když nervy ho přijímají převrácený, rozdvojuje se a v mozku ho nikde nenacházíme kompletní? Těžko říct. Zatím jsou jen dohady a teorie. Svět ovšem nevnímáme jen těmito smysly. Jsou i další, díky nimž víme, že sklo je studené, hladké, křehké, jeho střepy zraňují. Víme, že je ho třeba postavit tak, aby nespadlo, že ho určitým způsobem musíme nést a zacházet s ním, a kdyby padalo, tak ho zachytit. Tím narážím na hmat, rovnováhu, pohyb, smyl pro teplo a pud sebezáchovy (reflex, životní smysl). Tyto smysly fungují automaticky. Ve dne, v noci i se sluchem (který ovšem můžeme ignorovat). Co se ovšem stane, když o některý ze všech smyslů přijdeme? K životu přece potřebujeme smysly všechny. Je-li poškození nenávratné, musí ho nahradit smysly ostatní. Ztráta jakéhokoli smyslu musí mít vliv na psychiku. Osleplý člověk se ocitne ve tmě a musí si najít cestu ke světlu a ne se uzavírat do sebe. Barvoslepý najít barvy v hudbě… Nebát se skutečnosti a reality. Je to těžké a já bych to asi nedokázala. Radit může každý, ale okusit tvrdou pravdu, že už nikdy neuslyšíte zurčet vodu, neuvidíte západ slunce, neucítíte vůni jara, hebkost mechu, teplo slunečních paprsků… nemoci říci rodičům, jak je máte rádi, nezazpívat si, z radosti nepovyskočit… Nedokáži si představit, že bych přišla o jakýkoli z těchto smyslů. Ne, nešlo by to. Raději bych zlepšila ty smysly, co mám. „Vybroušenost“ smyslů se může lišit od člověka k člověku, od generace ke generaci, rasa od rasy. Asi nejdokonalejší jsou zvířata. Orel - bystrý zrak Fenek - dokonalý sluch Žába - geniální postřeh Pes - výborný čich A když nad tím tak přemýšlím, co když je ještě nějaký smysl, o kterém nevíme, a ani netušíme, že může být? Samostatná domácí práce Alžběty Hejdukové, 9. třída

Waldorfské myšlenky a svět kolem Camphill Camphill byl založen na sklonku 2. světové války rakouským lékařem Karlem Königem a skupinou jeho přátel ve Skotsku jako reakce na potřebu vytvořit důstojné a smysluplné prostředí pro děti (a později i dospělé) s postižením, které ve válečných letech, ale i dlouho potom, byly odsunuty na okraj společnosti. Karl König se při zakládání camphillského hnutí inspiroval přednáškami R. Steinera o sociálních otázkách a jeho praktickými návrhy v této oblasti. Další inspirací byli pro Königa 3 osobnosti z historie usilující o ideál lidského soužití: J. A. Komenský, N. L. Zinzendorf, R. Owen. Když Carl König v roce 1966 umíral, přál si, aby camphill „přežil“ alespoň do konce století. Dnes je camphillské hnutí rozšířeno do 20 zemí světa a čítá přibližně 100 camphillů. Jeden z nich se nachází i v České republice – Camphill České Kopisty. Camphilly jsou určené bu pro děti a dospívající mládež (do 18 let), kde je důraz dáván na práci speciálních pedagogů a dochází k formování osobnosti, nebo pro mládež od 18 do 21 let – zde si mládež vybere řemeslo, které se chce naučit a jejich 3-letá činnost se pod vedením mistrů zaměřuje hlavně tímto směrem. Jedná se tradiční řemesla, tj. tkalcovství, řezbářství, pekařství, košíkářství, ale též zahradnictví, farmářství aj.. Třetí skupinou camphillů jsou camphilly pro lidi starší 21 let. Proces učení zde skončil a život se přibližuje životu dospělého kdekoliv jinde. Každý člověk má svoji práci, existuje tu řada dílen tradičních řemesel, kde každý může uplatnit své dovednosti. Velmi důležité jsou v camphillech práce s půdou a s hospodářskými zvířaty. Rytmus dne a roku je ve všech camphillech velmi podobný. Lidé s postižením i bez postižení žijí pospolu, sdílejí společnou domácnost, společně stolují, pracují. Model camphillské domácnosti se podobá modelu rodiny. Můžeme si představit, že tento model rodiny je určitým ideálem budoucího vývoje celého lidstva, kdy přes všechny rozdíly budou lidé spojeni citem, 13

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

přičemž každý bude mít své soukromí a právo na vlastní názor. Ivana Slavíková Více na www.camphill.cz

Kdo nám daruje kousky měkkého dřeva nebo kůru z topolů a borovic na vyřezávání pro děti 1., 2. a 3. třídy řezbářského kroužku? Budeme moc rádi a děkujeme Svatka Bezpalcová, 776 188 877

Důležité kontakty

Darujeme chemický záchod za odvoz. Tel. 776 123 146, Sandra Tischlerová

Ředitel školy: Ing. Petr Šimek: 481 624 168, 732 736 862 Sborovna: 481 624 580 Výchovný poradce: Dušan Pleštil, 723 588 995 Kancelář školy: Žaneta Fleknová, 481 624 168 Školská rada: Michaela Vaníčková 728 645 365, Martin Smutný: 602 427 827 Obědy: jídelna ZŠ Jizerská, p. Tomášová 481 623 736, 737 212 721 Mateřská škola waldorfská: 481 625 464 Sdružení přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann - 777 866 324, [email protected] Centrum pro rodinu M.E.D.: Iva Hluštíková - 724 840 945 Internetové odkazy: www.zelenacek.wz.cz – 1. třída http://ws.restaurovani-koudelkova.cz – 2. třída

Slabozraká dívka shání zbytky barevné vlny. Kdo má a dá, přineste ji, prosím, do první třídy.

Waldorfský Špek Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole, a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli „Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!“ a postavil ji na kraj pole. Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, ze žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: „'Ted jsou ty melouny dva!“ Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká: „Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí." Student se zvedl s odpovědí: „Tak já letím.“ Čímž samozřejmě pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku: „Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?“ Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně: „No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem.“ Student neváhá: „Vždy jo, každý si vybere to, co mu chybí.“ Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč. Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí s otázkou: „Pane profesore, vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku...“

Omluva: redakce se omlouvá Žanetě Fleknové za nepatřičné zkomolení jejího jména v minulém čísle Wšetečky.

Bazar Darujeme dětskou dřevěnou postýlku. Tel. 724 840 945, Iva Hluštíková Rodinka s jednou malou Zdislavou by ráda přesídlila do Semil a hledá k tomu sídlobydlo o velikosti asi tak 2+1, ke koupi či pronájmu. Za zprávu na tel. 776 043 743 děkujeme (Leoš a Žofie Převrátilovi).

14

WŠetečka

č. 3 - únor 2007

Potěšení na závěr

Jak pravidelně dostávat Wšetečku Poštou do schránky: cena čísla 22 korun / číslo (za školní rok 5 čísel 110 korun) svoji doručovací adresu odevzdejte spolu s předplatným paní učitelce 1. třídy Sandře Tischlerové.

Kantorova záplata na smutnou duši Tak jako kapka vody skálu dlouhodobě leptá, Školní havě Vaše nervy neúprosně deptá. Co naděláš, slovutný kantore! Čas je spravedlivý, srpen pomine, přijde září, školník dveře rozhrne a klid Váš i školní budovy na měsíc ustrne. Držím Vám palce, fandím všemu úsilí, přeji Vašim čelům, a vrásky nikdo nevidí. A křída je vždy bílá, sešit správný okraj má, tabule čistá, děti řádně umyté, inspektor mírný, zlomky podtržené, ý přiměřeně tvrdé, vědomosti snadno nabyté. Je to konec, anebo ještě ne? Kdepak!, jak myslet mohli jste, že souhlas moh bych nedat?!! Proto opakuji pro Vás pro všechny, slovem Vladimíra „Vojtu řezat, řezat, řezat!“

Emailovou poštou: bezplatná služba, formát PDF, svoji doručovací emailovou adresu sdělte prosím na [email protected] Osobně si jej vyzvedávat: zapište se do seznamu odběratelů a zaplate předplatné ve výši 60 korun u paní učitelky 1. třídy Sandry Tischlerové. Impressum: Školní časopis WŠetečka vydává Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech Redakční rada: Iva Hluštíková, Lenka Hřibová, Mojmír Poláček, Sandra Tischlerová, Michaela Vaníčková. Odpovědným redaktorem tohoto čísla je Míša Vaníčková

4. září 2006 motto: smutný čas nastal všem, je nevděčné být učitelem, žákem i rodičem… Těšit nás všechny může jen, Že jednou přijde ten den, Kdy naposled půjdem do školy, kdy nebudou nás trápit úkoly, Kdy spát budeme do oběda, Kdy jedno je, zda pátek je nebo středa, Kdy zvonek školníka nám nevynadá. Prázdniny přijdou, věřte mi, Zatím jsou daleko před námi, zatím je jenom tušíme, nu což, zatneme zuby a počkáme. Odečítat budeme korálek po korálku Až jednou už další nebude. Oloupeme čas, jak slupky cibule A zbude jen, ten krásný den Poslední školní červen.

Editoři: Iva Hluštíková, Michaela Vaníčková Vychází 5x za školní rok. Redakční uzávěrka pro příspěvky: vždy 20. v lichém měsíci. Příspěvky můžete zasílat na adresu [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků.

Tonda Hoffman - tatínek, člen SPWŠ 15