Kosmetika
Pohled do historie kosmetiky • První dochované zmínky o kosmetice a zkrášlování již v pravěku (natírání kůže tukem, barevnými linkami, rozličnými rostlinnými výtažky a šťávami). – Původní cíl – ochrana před chladem, hmyzem, vlhkem atd.
• Velký rozmach kosmetiky a zkrášlování a její vysoká úroveň byla dosažena již v Egyptě. – Přisuzován velký význam péči o tělo. – Nejen ženy, ale i muži používali líčidla připravovaná z drcených nerostů (hlavně na oči, méně často na rty a tváře). – Egypťané používali prostředky na odchlupení, preparáty na ošetřování vlasů, velkou pozornost věnovali nehtům na rukou i nohou.
Pohled do historie - pokračování • Řecká zásada - bez harmonie ducha a těla není dokonalé krásy. • Na řeckou tradici navazovali Římané. – v četných římských koupelích se kromě očisty těla poskytovaly i kosmetické služby. • Ve středověku hygieně nebyla věnována přílišná pozornost, vylepšování vzhledu bylo prohlašováno za ďáblovo dílo, make-up se přesunul do nevěstinců a k dívkám se špatnou pověstí. • Později se mezi bohatými šlechtičnami rozmohl nový trend: alabastrově bílá pleť a co nejtmavší rty. • V Evropě v období baroka začali rtěnku používat i muži. Pěkně vykreslené rty se totiž staly znakem váženosti a vznešenosti. • Psychologové tvrdí,že muži považují ženy s nalíčenými rty za schopnější,cílevědomější a rozhodnější
Pohled do historie - pokračování • Užívání voňavek a parfémů sloužilo pro zakrývání tělesných pachů, velký význam měl pudr, který se používal i na paže, ramena, ba dokonce i na paruku, pudrovali se dospělí i děti, přes pudr se hojně nanášela rtěnka, tvářenka, tuš na řasy a tužka na obočí.
• Postupné zlepšování hygieny – v 19.století – u nás Společenstvo mydlářů a majitelů kosmetických laboratořích.
Kosmetika • Kosmetika se zabývá péčí o tělesnou krásu a odstraňováním kosmetických vad. • Cíle používání kosmetických výrobků – čistit,mýt, parfemovat, měnit vzhled, barvit a odbarvovat, chránit a pečovat. • Jeden z významných důvodů používání kosmetiky je oddálení procesu stárnutí pokožky se všemi známkami, které ho provází.
Kosmetické prostředky • definuje Zákon o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.) “jakákoli látka nebo přípravek určený pro uvedení do styku s různými vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty, vnějšími pohlavními orgány) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny, výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu a/nebo úpravy tělesných pachů a/nebo jejich ochrany nebo jejich udržování v dobrém stavu.” • Příloha č. 1 pak vypisuje konkrétní druhy přípravků; jsou to krémy, masky, mýdla, deodoranty, dekorativní kosmetika, samoopalovací i zesvětlovací prostředky, zubní pasty,
Kosmetický prostředek nesmí poškozovat zdraví spotřebitele. U kosmetiky na rozdíl od léčiv odpadá náročné mnohaleté testovaní v rámci preklinických a klinických studií, podrobné statistické vyhodnocování a především mnohamilionové náklady na registrace v jednotlivých zemích spolu s výdaji na reklamní a sponzorskou strategii. Důvod, proč kosmetické přípravky nikdy nemohou konkurovat léčivům, je skrytý v zákonech upravujících výrobu a distribuci léčiv. Jakmile by kosmetický přípravek začal vykazovat potvrzený a měřitelný efekt proti projevům nebo příčině nějakého onemocnění, musel by být automaticky zařazen k léčivům, kde platí jiné regulační mechamismy.
Legislativa • Pro výrobce kosmetiky existují na světě tři hlavní velké trhy: USA, Evropa (EU) a Japonsko. Každý z těchto trhů má trochu jiná pravidla. • Pro země Evropské unie je závazná směrnice 76/768/EEC (to znamená, že i v ČR se touto směrnicí musíme řídit). Vznikla v roce 1976 a od té doby je pravidelně upravována a novelizována. Je poměrně dlouhá a obsahuje různé definice, technické předpisy, seznamy povolených a zakázaných látek atd. • Rok 2009 Zjednodušení evropských právních předpisů v oblasti kosmetických výrobků nahrazením 27 právních předpisů o celkovém rozsahu 3.500 stran jediným nařízením.
Legislativa • Hlavní rozdíl mezi EU a USA je však v zacházení s kosmetickými přípravky před jejich uvedením na trh. • Američtí výrobci nemusejí kosmetiku podrobovat žádným testům bezpečnostni ani účinnosti, to se vztahuje pouze na léčiva. • Unie je daleko přísnější a požaduje od výrobců či dovozců spoustu věcí: přesné složení včetně mikrobiologických specifikací, popis výrobní metody, posudek bezpečnosti přípravku pro lidské zdraví (u výrobků pro děti a intimní hygienu jsou pravidla přísnější), přičemž tento posudek musí vyhotovit farmaceut, lékař, dermatolog nebo jiná povolaná osoba, seznam nežádoucích účinků, údaje o zkoušení na zvířatech a důkaz o účinku výrobku, pokud to jeho povaha odůvodňuje (tj. slibuje-li krém vybělení pigmentových skvrn, musí se o to aspoň trochu snažit).
Databáse látek pro kosmetické účely l. Název INCI Název se vztahuje ke společnému názvosloví pro označování ingrediencí na kosmetických prostředcích, obalech kosmetických prostředků, samolepce nebo příbalovém listu. Název International Nomenclature for Cosmetic Ingredients (INCI) může zahrnovat několik chemickýchsloučenin. Označení kosmetických barviv se uvádí podle Colour Indexu (CI). Číslo CI se stává pro kosmetická barviva názvem INCI. 2. Název INN Tam, kde je to vhodné, se k identifikaci ingredience uvádí název International nonproprietary name (INN), doporučený Světovou zdravotnickou organizací. 3. Název podle Evropského lékopisu Tam, kde je to vhodné, se k identifikaci ingredience uvádí název podle Evropského lékopisu. 4. Číslo CAS Ingredience se idenfitikují, je-li takový údaj k dispozici, číselným kódem z registru Chemical Abstracts Service (CAS), umožňujícím identifikaci chemických látek. .
5. Číslo EINECS/ELINCS Tam, kde je to vhodné se k identifikaci ingredience uvádí číselný kód buď z Evropského seznamu existujících obchodovaných látek (EINECS) v případě existujících chemických látek nebo z Evropského seznamu notifikovaných chemických látek (ELINCS) v případě nových chemických látek. 6. Chemický název nebo název podle IUPAC Identifikace ingrediencí chemickým názvem se stanoví podle International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC); tento název je také názvem ze seznamu EINECS, který je vytvořen podle názvosloví IUPAC, nebo názvem podle CAS. Obě položky jsou sloučeny, aby se neopakovaly Příklad barva na vlasy Název INCI: ACID BLUE 3 Číslo CAS: 3536-49-0 EINECS/ELINCS: 222-573-8 Chemický název nebo název podle IUPAC: kalcium-bis[diethyl(4-{[4-(diethylamino)fenyl](5-hydroxy-2,4-disulfonatofenyl)methylide n}cyklohexa-2,5-dien-1-yliden)amonium] (CI 42051)
Syntetické suroviny pro přípravu vonných látek • Uhlovodíky • Dělíme na alifatické, alicyklické a aromatické. • V oboru vonných látek se uhlovodíky používají poměrně málo jako složky kompozic, ale používají se ve velkém měřítku jako výchozí surovina pro syntézu vonných látek, případně jako rozpouštědla při výrobě syntetických látek. • Největší význam mají terpenické uhlovodíky obecného vzorce (C5H8) , základním kamenem je izopren (2methyl, 1-3 butadien). • Nejznámější jsou cedren z cedrových silic, cymen, kamfen, pinen, limonen, pinen,
Alkoholy • Alkoholy patří k nejvýznamnějším vonným látkám, poměrně stabilní, výchozí surovina pro přípravu esterů, aldehydů, ketonů. Jako vonné látky se používají alkoholy s nejvýše 15 uhlíky. Aldehydy • Aldehydy patří k nejdůležitějším vonným látkám, obvykle mají velmi intenzivní vůni vybraného charakteru, často připomínají příslušný alkohol. • V přírodě jsou zastoupeny především v silicích. Skupina C=O, velmi reaktivní a příčinou malé stability těchto látek. Během skladování se aldehydy snadno oxidují vzdušným kyslíkem a polymerují zvláště za spolupůsobení tepla a světla. Stabilita aldehydů se zlepší uchovávají li se rozpuštěné v alkoholu. • V parfumerii se nejčastěji používají aldehydy C 5 – C18
Nejznámnější příklady alkoholů používaných pro přípravu vonných látek:
Alkohol
Použití
Zastoupení v přírodě
Butanol
Aroma různého ovoce
V jablkách, v peprnomátové silici
dekanol
Citron, narcis jasmín, růže,
V citrusových silicích
heptanol
Jasmín, karafiát,
oktanol
Jasmín, kolínská voda, růže,
nonanol
Do růžových silic
Nejznámnější příklady aldehydů používaných pro přípravu vonných látek: Látka
Chemický název
Výskyt
Druh vůně
Použití
Aldehyd C6
Hexyl aldehyd, karonaldehyd
Eukalyptová silice
Připomíná listovou zeleň, páchne po shnilém ovoci, zkažené máslo
V parfumerii málo
Aldehyd C8
Oktylaldehyd kaprylaldehyd
V silici citronové Lemongrassové
Vůně mastná, neředěná odporná
K zesílení citronového a pomerančového charakteru Kolínské
Aldehyd C9
Nonaldehyd, pelargonaldehyd
Silice lemongrassové, irisové, ceylonské skořicové
Připomíná růži
Pro citronové a růžové vůně
Aldehyd C10
Decylaldehyd, kaprinaldehyd
Silice mandarinková, irisová
Květinová vůně Fialka, jasmín, šeřík, konvalinka
Aldehyd C11 nejpoužívanější
undecylaldehyd
Nemá nepříjemnou mastnou vůni jako ostatní květinové
Pro vůně šeřík konvalinka, orientální vůně
Aldehyd C12 Dva izomery Hodně používaný
Laurinaldehyd,
Květinová vůně, moučnatá
Aldehyd C12
Methyl –nonylacetaaldehyd
Ostřejší a ne tak květinovou Spíše ambrová
Pro orientální květy, orchidej
Pro aldehydické vůně řady Chanel
Aldehyd C13
tridecylaldehyd
Květinová ovocná
Cyklamen, šeřík, jarní bouqet
Asi u Chanelu
Aldehyd C14
Tetra-decyladehyd
Podobný jako C13, jemnější
Nepravý C14 Broskvový aldehyd
undekalakton
Pronikavě po broskvích
Ovocný charakter
Tyčinky na rty Bonbonářství Likernictví
Aldehyd C16
hexadecylaldehyd
Šeříkové silice
Pseudoaldehyd C16
Methylester kys.methylfenyl- glycidové
Jahodová
Květinová vůně akát, cyklamen
Toaletní krémy, rtěnky
Aldehyd C18 Neexistuje, tzv kokosový aldehyd
Kokosový olej,mastný odporný nádech
Mýdla
Přírodní vonné látky • Silice – směsi uhlovodíků, kyselin, esterů, aldehydů, ketonů, alkoholů atd. Vzájemný pomět těchto látek není stálý, závisí na podnebí, složení půdy, vlhkosti vzduchu, množství slunečního záření atd. • Silice dělíme zhruba na tři skupiny: Silice extrahované Silice destilované Silice lisované z kůry plodů
Silice v rostlinách • Silice se v rostlinách nacházejí velice často. Jsou obsaženy v různých částech rostlin ve zvláštních pletivech. Známo je asi 3000 druhů rostlin obsahujících silice. • Typické čeledi, kde výskyt silic: borovicovité (Pinaceae), hluchavkovité (Lamiaceae), hvězdnicovité (Asteraceae), miříkovité (Apiaceae), myrtovité (Myrtaceae), pepřovníkovité (Piperaceae), routovité (Rutaceae), vavřínovité (Lauraceae) a zázvorníkovité (Zingiberaceae).
•
Silice • Silice mohou prostupovat všechna pletiva rostliny (tj. celou rostlinu), jak tomu je v případě jehličnatých stromů (silice konifer), nebo se koncentrují v určitých rostlinných orgánech. Podle toho pak rozlišujeme silice plodů (např. kmín kořenný), květů (např. citroník hořký), kůry (např. skořicovník čínský), listů (např. máta peprná), … Zajímavostí také je, že rostliny, které obsahují alkaloidy, mají málo silic nebo silice vůbec neobsahují, a naopak. Silice mohou mít pro rostlinu různý význam, často je silice rostlinou používána k odpuzování potenciálních predátorů, pro něž je její vůně nesnesitelná, nebo naopak jako lákadlo pro hmyzí opylovače. Jejich skutečný význam pro rostliny však není dodnes zcela objasněn.
Získávání silic 1.Destilací suroviny ve svěžím stavu vodní parou. Touto metodou se získává většina silic. 2.Extrakcí organickými rozpouštědly. Při získávání silice z květů se používá petroléter nebo benzin. Takto získaná silice je označována jako KONKRÉTNÍ neboli KONKRET. „Konkrétní“ silice obsahuje vedle vonných látek ještě látky balastní, zejména vosky. Ty se oddělují jejich rozpuštěním v teplém lihu a vymrazením. Po odstranění balastních látek je silice označována jako ABSOLUTNÍ. Silice extrahované- většinou oleje květinové, nesnáší vyšší teploty proto nelze destilace, ale extrakce za studena či za teploty pod 100C. 3.Jinou možností je extrakce z květů do tuku (tzv. ENFLEURÁŽ). Enfleuráž může být provedena za studena bezpachým tukem, nejčastěji vepřovým sádlem nebo za tepla macerací horkým tukem. Enfleuráž se vyplatí jen u vzácných silic, např. u silice z květů jasmínu (Jasminum, Oleaceae) nebo bělokvětu hlíznatého, známého jako tuberóza (Polyantes tuberosa, Agavaceae). Z tuku se po enfleuráži silice extrahuje organickými rozpouštědly. Vysoce kvalitní silice se získávají extrakcí pomocí oxidu uhličitého. CO2 je udržován pod tlakem v kapalém stavu v uzavřeném systému s rostlinnou drogou, ze které se uvolňuje silice. 4. Lisováním. Uplatňuje se při výrobě silic z kůry citrusových plodů.
• Extrakce studeným tukem (vepřové sádlo či obdoba) • Rámy v kterých skleněné desky potřené tukem ve vrstvách nad sebou Na horní desku se nasypou květy a nechá se několik hodin (24-72hod.) Pak se nasype nová vrstva květin , postup se opakuje 36x až 72x.. Vůn ínasycený tuk tzv. pomádase seškrabe zahřeje a plní. Prodává se jako polotovor do továren na voňavky. • Jiná možnost že se do tuku nalije líh a míchá a prodává se lihový extrakt. Líh se musí před tím vymrazit, aby se zbavil rozpuštěného tuku. • Jiná možnost je extrakce petroletherem, tím se ale vyextrahuje i vosk a proto se nezíská tekutá silice, ale tuhá hmota ( nazývá se esence)
Kvalita silic Vedle čistých přírodních silic se vyrábějí rovněž silice syntetické. Jejich cena je několikanásobně nižší než cena silic přírodních. Jejich bioaktivita je však sporadická nebo žádná. Odpovídající biologickou aktivitu zaručují pouze 100% přírodní rostlinné silice. Ty se získávají většinou z monokulturně pěstovaných rostlin, méně z rostlin divoce rostoucích. Při nákupu rostlinných silic následující údaje: - Povolení hlavního hygienika ČR k prodeji. - Latinský botanický název rostliny, ze které je silice získána. - Místo sběru rostliny, ze které je silice získána (např. silice z rozmarýnu, Rosmarinus officinalis – Tunis nebo Španělsko). - Způsob pěstování drogy pro výrobu rostlinné silice (rostliny divoce rostoucí, monokulturní zemědělská výroba). Na druhovém označení téže rostliny (např. máta kadeřavá, máta peprná) a jejím původu závisí kvalita, vůně a poměrné zastoupení jednotlivých účinných látek silice.
Stálost silic Podle stálosti (těkavosti) se rozdělují takto: 1. Těkavost vysoká – silice vyprchá do prostoru do 24 hod. (např. eukalyptus, máta peprná). 2. Těkavost střední – silice vyprchá do 48 hod. Do této kategorei patří většina silic (např. levandule, fenykl, geránium). 3. Těkavost nízká – silice vyprchá do jednoho týdne (např. jasmín, tůže, nerol, vetiver). Těkavost silic hraje roli zejména při výrobě vonných kompozic do aromaterapeutických preparátů a parfémů. Silice s nízkou těkavostí se označují jako fixátory vůně.
Ambretový mošus
Methylether1,3,5,trinitro2p seudobutylmethakresol
Amylsalicylát Badiánová silice
Animální vůně
Dobře fixuje
Jetel
Mýdla
Anýzově, chutná sladce
Zubní hygiena, likérnictví
Anethol
Para propenyl anisol
Anisacetát
anisylacetát
Anisaldehyd
Para methoxy benzaldehyd
Výskyt v silicích
Jemná sladká, vůně hlohu,jetelu mimosy. Odstínění vůně fialky, šeříku, akátu
Benzaldehyd
Snadno oxiduje ne nevonnou benzoovou
Hořké mandle
Vůně hořkých mandlí
Vermuth, květinové kompozice
Benzofenon
nevýrazná
Benzylacetát
Náhražka jasmínové vůně, příjemná bonbonová,
Dobře fixuje
Benzylaceton
Lilie, se
Bornylacetát
Bromelia
Borneol, silice jehličnatých stromů
Mýdla
Po ovoci, pomerančové květy
Mýdla, levné kolínské
Bromstyrol
Hyacint
Levná šeříková a hyacintová mýdla
Carvon
Kmínová silice
Citral
Lemongrassová silice, citronová
Kosení luk a trávníků ,citronový ton,
Silice geraniové, růžové
Vůně blízká růži,
Citronellol
Methylether betanaftonu
Lesní vůně
Primární alkohol
Difenyloxid
Ethylcinamát
Mýdla, šampony, kolínské
Vůně pelargonie
Ethylester skořicové kyseliny
Balzamicky a ovocně
Květinová, lanilonová mýdla
Živočišné látky • Ambra- šedá látka tvořící se v těle velryby Physeter macrocephalus, jde asi o patologický produkt metabolismu, asi jako kameny v zažívacím ústrojí. Jedna teorie, že vzniká po požití sépií. Velmi vzácné, vůně se objevuje v lihové tinktuře a po delší době.Nahrazuje se labdanovými přípravky nebo silicí ze šalvěje muškátové • Cibet- mazlavý sekret kočky cibetové žijící v Africe a v Indii. Látka se vymačkává ze žláz živých zvířat, vyrábí se synteticky jako cibehton. • Pižmo (mošus)- ze zvířete kabara pižmového, samec má na spodním těle váček ze kterého vylučuje tuto látku a vábí samičku. Po zabití se sáček ořízne a nechá vysušit, váží asi 50g, chemické složení keton musceon
Příklady uměle vytvořených olejů Šeříkový typ: • Terpeniol a hydroxycitronmellal, fenylethylalkohol, skořicový alkohol, dimethylbenzyl karbinol, hydratopaldehyd, anisaldehyd, anisalkohol, anisacetát, heliotropin, fenylacetaldehyd, dimethylacetát Fialkový typ • Jonony, irisové silice, methylheptinkasrbonát, pravý olej z fialkových listá, anisaldehyd, hydroxycitronellal Karafiátový typ: • Isoeugenol, eugenol, fenylethylalkohol, amylsalicylát, růžové alkoholy, ylan ylan silici, některý vhodný mastný aldehyd, fenylacetaldehyd Jabloňový květ - kombinací pomocí prvky konvalinkové, růžové jasmínové, podstatnou složkou je linalool s růžovou silicí
HISTORIE PARFÉMŮ • per fumum – znamená kouřem, skrze kouř • První produkt, který bychom označili za parfém, bylo kadidlo, myrha a jalovcové plody se žvýkali k udržení čistoty úst, zubů, vonného dechu • Znalost a použitelnost kosmetických metod již ve starověku – Čína, Egypt, stará Persie, antický Řím • Arabové – destilace – snadnější převoz vonných látek v podobě extraktů, nalezen aqua vitae (= koncentrovaný alkohol) – surovina nepostradatelná při výrobě parfémů • Po roce 1492 se do Evropy dostaly nové voňavé květy a rafinované parfémy z Ameriky • Renesance – parfémovou velmocí byla Francie • Přelom 17. a 18. století – objev kolínské vody (pojmenována po městě Kolín)
• Nejprve voňavkářství pouze v Itálii, potom i Francie • První stadium lihové roztoky silic a vonných drog, neobsahovaly ještě květinové oleje a látky synthetické (od 60 let) • Eugenol ze silice hřebíčkové • Umělé mošusy nevyskytují se v přírodě. Uměle připravené
• Jedna z prvních uměle připravených vůní terpeniol používaný pro tvorbu šeříkové vůně (ta se nedá z rostliny izolovat, podobně jako např. konvalinka) • 1868 kumarin • 1874 vanilin • 1876 fenylalkohol • Prof. Růžička z curyššské techniky vypracoval pro firmu Firmenich synthesu exaltonu, exaltidolidu a cibethonu jako náhražku přirozeného pižma a cibetu
Chemie parfémů • dle odborníků rozdělení do skupin podle míry jejich ředění rozpouštědly • dle výrobců parfémů se rozlišují voňavky a pachy na přírodní a syntetické, resp. polosyntetické • Přírodní voňavky – získávají se destilací z rostlinných surovin (květů, listů, kůry, dřeva, kořenů atd.) nebo zvířecích sekretů (výměšků žláz) • Polosyntetické voňavky – izolují se z přírodních látek a dále se zpracovávají • Syntetické vonné látky – zcela chemického původu
Koncentrace vonných látek • Parfém – extrakt (výtažek), který obsahuje vonnou esenci rozpuštěnou v rozpouštědle (alkoholu) v nejvyšším poměru • Eau de Toilette (EdT) a Eau de Parfum (EdP) – koncentrát mezi parfémem a kolínskou • Kolínská – koncentrát s nejnižším obsahem vonné látky, který ještě má charakteristickou vůni a je schopen dlouhodobě ji udržet
Výtažek nebo parfém
Míra koncentrace vonné esence v %
Stupeň alkoholu
15 -30 8 – 15
90 – 96 85 - 90
Eau de Toilete
4–8
cca 80
Eau de Cologne
3–5
cca 70
Splash Cologne
1–3
50 - 70
Parfum de Toilete Eau de Parfum
• kromě parfémů s obsahem alkoholu se vyskytují parfémy rozpuštěné v oleji, krémové a kompaktní parfémy • nejnověji se na trhu vyskytují Body Mist nebo Eau de Tonique pour de Corps (tělové opary, tělové tonikové vody), kterými kvůli nízké koncentraci můžeme navonět celé tělo • vysoký počet rozlišovaných vůní – téměř 60 000, téměř 800 parfémových kompozic • Kolínské vody-skutečné jsou jen ty, které obsahují charakteristické látky hlavně silice citrusové tj bergamotovou, citronovou, někdy limetova, mandarionková a pomerančová
Parfém parfém – je směsí látek s různou prchavostí • snadno prchavé látky jsou svěží povahy, tuto složku cítíme v prvních chvílích • středně prchavé látky dodávají buket, účinek se rozvíjí několik minut po navonění • velmi pomalu prchající nebo dlouhodobě setrvávající složky – tvoří základ, působí i po několik hodin
3 SLOŽKY VOŇAVKY • Base- tvoří hlavní charakter voňavky • Adjuvance – složky vůně přidávané v malém množství • Fixatéry – látky, které zesilují či vážou vůni, k fixování se používají látky s velkou hustotou ( silice pačulová, santalová, hydroxycitornellal), látky pryskyřičné, dále se používají látky , které sami silně voní a dovedou vázat i jiné vůně, např. umělé mošusy jako ketonový, xylolový, ambrettový atd.
Regulace parfumérského průmyslu • Více než 2000 látek • Většina používána mnoho desetiletí • Pravidelné monitorování všech látek bez ohledu na délku používání • Cíl: zajistit bezpečné používání látek → stanovit kvalitativní a kvantitativní limity látek → zamezit potenciálně nebezpečným účinkům
Regulace parfumérského průmyslu: RIFM, IFRA
RIFM - Research Institute for Fragrance Materials Nezávislá nezisková vědecká organizace Založena v USA v r. 1966 Cíl: systematicky studovat a testovat vonné látky běžně používané v parfumérském průmyslu a zajistit tak jejich nezávadnost a maximální bezpečnost používání do vonných směsí a dále do spotřebitelských výrobků Kritéria: - kvantita použití -expozice - chemická struktura
Regulace parfumérského průmyslu: IFRA • • • •
IFRA - International Fragrance Association Založena v Ženevě v r. 1973 Asociace asociací (AROMA Praha a.s. → DVRH → IFRA) Z výsledků testů RIFM ustanovuje závěry a doporučení ohledně používání vonných látek ve formě tzv. Standardů Možné závěry o použití: → bez omezení → s omezením → zakázáno
ALERGENY Česká republika: Vyhláška č. 444/2004 Sb.: Slovenská republika: Nařízení vlády č. 174/2005 • Od 11. března 2005 povinnost výrobců uvádět na obaly kosmetických prostředků přítomnost tzv. alergenů v závislosti na jejich obsahu
ALERGENY: historie souvislostí • 90. léta: dermatologové ze severní Evropy informují o narůstajícím výskytu alergických reakcí na parfémy • Fragrance Mix I jako „standardní směs“ • Poukazování na neprůkaznost testování: - smíchány látky o velmi nízkém potenciálu alergičnosti (geraniol) s látkami, které ho mají vysoký (hydroxycitronellal) - otázka prostředí
ALERGENY: důsledky pro výrobce • Obavy ze strany producentů silic a parfémových kompozic: možné katastrofické důsledky v případě odmítnutí výrobců kosmetiky uvádět alergeny na obal • 90 % přírodních surovin obsahuje vždy nejméně 1 z 26 alergenů • SCCP nepřipouští zásadní rozdíl mezi přírodní surovinou (= komplexní vonný celek s nezaměnitelnou a jedinečnou identitou) a namíchanou směsí z jednotlivých chemických látek • Důležité stáří produktu!
Hodnocení kosmetických krémů U kosmetických krémů má největší význam vzhled, textura a vůně. U vzhledu si všímáme lesklosti povrchu, jeho hladkosti, bublinek nebo jiných nepravidelností. Důležitá je také barva, zda je čistě bílá, slonovinová, nažloutlá, žlutá, nahnědlá apod. Významným kritériem je textura. Hodnotí se snadnost aplikace na pokožku (nejlépe na několik míst, např. na dlaň, hřbet ruky a na tvář), dále snadnost odstranění papírovou vatou nebo ubrouskem apod. Hodnotí se také pocity při aplikaci, např. chladivý, hladký nebo drsný pocit. Hodnotí se také lesk povrchu po natření na pokožku a rychlost vstřebávání. Při hodnocení vůně se hodnotí její intensita a příjemnost nejen po otevření kelímku, ale i po aplikaci na pokožku (ihned po aplikaci a za delší dobu, např. za 10-15 minut).
Opalovací krémy Dva typy záření. UVB (290 –320 nm) toto áření je energeticky bohatší a způsobuje typické projevy popálení slunečním světlem UVA (320 – 400 nm) proniká hlouběji do pokožky, vyvolává předčasné stárnutí pokožky a je zodpovědné za potlačení imunitní ochrany Jako přípravky se používají krémy, či kosmetická mléka, které obsahují filtry: Filtry na bázi chemické: jednu nebo více organických sloučenin s konjugovanou dvojnou vazbou, vykazující absorbci záření s vlnovými délkami v rozsahu 290 –400 nm fyzikální filtry- na bázi titanové běloby, zinkové běloby Faktory Faktor 15 zadrží 90% Faktor 25 jen o 3% více Pozor rozdíl mezi americkou a evropskou normou americký faktor 20, odpovídá naší 10
Hodnocení pleťových mlék a opalovacích mlék • U těchto výrobků se hodnotí také chování výrobku při vytlačování z obalu a vzhled povrchu před aplikací (přítomnost bublinek, barva atd.). • Dalším úkolem je snadnost a příjemnost aplikace na pokožku doporučuji zkoušet na třech místech, např. na zápěstí, dlani a tváři, u opalovacích krémů i na čele nebo na krku. • Příjemnost vůně se má zkoušet před aplikací i po aplikaci na filmu na pokožce.
Hodnocení rtěnek • U rtěnek je důležité hodnocení vzhledu po otevření obalu, a to nejen barva, ale také lesk a eventuální nehomogenity povrchu (bublinky, praskliny aj.). U barvy je vhodné hodnotit příjemnost nejen za denního světla, ale i při osvětlení wolframovou žárovkou, zářivkou nebo i sodíkovou lampou, protože se barevný tón a jeho příjemnost značně liší podle zdroje osvětlení. • protože se zpravidla po několik hodin neobnovuje. U barvy se hodnotí soulad s barvou pokožky. Velmi důležité je hodnocení textury, tj. snadnost aplikace, kvalita nátěru a snadnost stírání (slíbatelnost) - např. stíráním papírovou vatou. Doporučujeme opakovat aplikaci téže rtěnky na stejné místo po setření předešlého nátěru, protože to odpovídá běžné praxi. U rtěnek je pochopitelně důležité stanovení vůně, ale v tomto případě i chuti, která přichází v úvahu při styku filmu rtěnky na sliznici rtů. Hodnocení maskar je podobné, ale v tomto případě má větší význam trvanlivost aplikace,
Hodnocení výrobků pro osobní hygienu Hodnocení zubních past •
•
• • •
Zubní pasty po zabalení v tubách postupně tuhnou, proto je důležité zkoumat, jak se snadno vytlačují z tuby. Tuba zubní pasty se otevře a proužek dlouhý asi 30 mm se vytlačí třikrát po sobě na skleněnou desku. Vzhledem k možné thixotropii se vytlačování postupně může usnadňovat. Na proužku se pozoruje homogenita, nepravidelnosti, bublinky a tvrdé částečky. Hodnotí se barva a roztékavost, která se může zkoušet i na zubním kartáčku o definovaných vlastnostech. Chuť, vůně a pěnění se zjišťuje při praktické zkoušce, nejlépe po 1 minutě přejíždění zubů s frekvencí asi jednou za sekundu. Zkoumá se také, do jaké míry se zubní pasta dá kompletně vytlačit z tuby a přitom se může zkoumat snadnost vytlačování posledních zbytků pasty.
Hodnocení toaletních mýdel • U toaletních mýdel se zkoumá lesk a homogenita povrchu, dále intensita a kvalita vůně a barva. • Dále se přejíždí vlhká levá dlaň kouskem mýdla uchopeným pravou rukou (asi desetkrát při frekvenci jednoho pohybu za 2-3 sekundy a sleduje se snadnost a hladkost povrchu, dále ve vlažné vodě pěnění a stálost pěny. V tomto stadiu se zkoumá znovu vůně. • Přesný postup bude značně záviset na druhu mýdla a velikosti balení. Podrobný postup je proto nutné předem dohodnout mezi dodavatelem a odběratelem nebo výrobcem a kontrolním orgánem. • Stupeň pěnění závisí rovněž na složení mastných kyselin v mýdle a bude se lišit podle typu výrobku. • Funkční vlastnosti mýdla se zkoumají instrumentálními metodami a proto se nezahrnují do senzorického hodnocení.
Hodnocení šamponů U šamponů se sleduje vytékání po otevření obalu, vůně, barva a viskozita. Další skupinou testů jsou zkoušky po promícháni určitého množství šamponu s desítinásobným množstvím vody; podmínky této zkoušky musejí být přesně dohodnuty všemi zainteresovanými stranami. Sleduje se tvorba pěny a její stabilita, příjemnost stékání po pokožce a snadnost spláchnutí. Zkoušky na čisticí schopnost nepatří do senzorického hodnocení.
Hodnocení zásypů
• U zásypů se sleduje snadnost otevření obalu a sypání. Krabička se otevře a zkoumá se jemnost a stejnoměrnost částic, sypkost a sleduje se přítomnost hrudek. • Dále se hodnotí barva a vůně. • Intensita a kvalita vůně se sleduje také po 5-10 minutách. • Funkční zkoušky se ani zde do senzorického hodnocení nezahrnují.
Hodnocení jednotlivých výrobků bytové chemie • Sortiment výrobků bytové chemie je velmi pestrý a proměnlivý, proto je možno uvést jen několik příkladů. • Do senzorického hodnocení se v žádném případě nezahrnují funkční zkoušky, které jsou předmětem samostatného hodnocení.
Hodnocení pracích prášků •
U pracích prášků se zkoumá po otevření obalu intensita a kvalita vůně, barva, rovnoměrnost velikosti částic, sypkost a sleduje se přítomnost hrudek. • Další postup se určí podle toho, pro jaký typ praček je výrobek určen. V každém případě je možno zkoumat čirost roztoku, tvorbu a stabilitu pěny, pokud je to požadováno. Pokud to výrobce deklaruje, zkoumá se také vůně vypraného prádla po usušení a vyžehlení. • Podle potřeby se zkoumají také další vlastnosti povrchu vypraného a vyžehleného prádla, zvláště měkkost a hebkost. • Vlastní prací schopnost a stupeň odstranění špíny není předmětem senzorické analýzy, ale může se zkoumat i vizuálně, pokud je to požadováno. V tom případě se klade důraz na nažloutlý nebo namodralý tón vypraného prádla.
