163
Pohled do onoho světa. (I. část) od Augusta Manze.
Se vzrůstajícím vývojem dění, které vyvolává Boží Vůle a která přišla na zemi v Imanueli, se množí počet lidí stávající se jasnovidnými, takže jsou schopni pohlížet na děje odehrávající se mimo sféru těžké hrubohmotnosti, tedy ve sférách, jež lidé nazývají „oním světem“. Proto je důležité a nutné, abychom si udělali zcela jasno o všem, co nám Poselství zjevilo o tomto vnikání pozemského člověka do nějaké jiné sféry, ležící na onom světě. Nejen, abychom sami kráčeli kupředu v našem poznání vědění o stvoření, nýbrž především také, abychom byli schopni správně dát informaci tázajícím – a nejen takovým, co jsou součástí těchto darů, ale nedovedou si je sami vysvětlit, ale i takovým, co o tom slyší a bez správného základu o tom usuzují, z čehož může vzejít jen škoda. Neboť kdo chce posuzovat nebo dokonce odsuzovat jasnovidné, ten musí sám znát celé stvoření, skutečně znát. A to může jen, když zná Poselství. Většina lidí nynější doby posuzují však pouze ze svého vědění spojeného se zemí a proto musejí dojít k chybným závěrům, protože toto vědění souvislostí ležících na onom světě prostě nemohou pochopit svými pozemskými pomůckami. Z toho důvodu přece varuje důrazně i Imanuel:1 Dokud se skutečně nezná celé stvoření, mělo by se mlčet i o jasnovidném. „Právě tak málo však i když horliví zastánci skutečností jasnovidnosti vyslovují tvrzení, která se bez přesné znalosti stvoření nedaří zdůvodnit. Takové neblahé omyly jsou 1
„Druhy jasnovidectví“, V.S.P, strana 474.
1
rozšiřovány o všech dějích mimo hrubohmotnost, že je čas konečně jednou vnést pořádek a zákonitost.“ Je jasné, že při posuzování jasnovidectví a těchto podobných dějů musí vzniknout škoda a zmatek, když se tento úsudek nezakládá na vědění o skutečném působení zákonů stvoření. Z nesprávného nebo i jen z nedostatečného vědění může logicky vzejít jen nesprávné a nedostatečné. Tak nás nemůže překvapit to, že lidé, kteří vidí děje na onom světě a mohou vidět fantómy a myšlenkové formy, jsou považováni za „duševně choré“, protože se jejich vidění pokládají za útvary fantazie pomateného rozumu. Nejsou-li pak takoví lidé silného ducha, může to lehce dojít k tomu, že nakonec budou skutečně pomateni, protože přece nejsou schopni sami pochopit souvislost svého vidění a přes nepochopení, se kterým se všude setkávají, začínají sami pochybovat o správnosti svého vidění, až potom nakonec nastane skutečný zmatek jejich pozemského rozumu, který ztrácí rozlišovací schopnost mezi skutečností a útvary fantazie. Vinou na tomto smutném konečném výsledku je jen neznalost božských zákonů a jejich působení. Pozemský konec takového ubohého, nevědomostí svých bližních pronásledovaného je potom často v příjmu do blázince, který se nyní přikrášleně nazývá léčebný ústav! Dříve byli takoví lidé podrobeni dokonce i trýznivým zkoušením v čarodějnických procesech, mučeni až k vynucenému doznání nikdy nespáchaného zločinu a ke spolupráci s ďáblem a potom vydáni na hranici ke smrti ohněm, a to snad jen když vyprávěli o tom, že viděli působení bytostných duchů. Ne jinak se to přeci dělalo s posedlými nějakým cizím lidským duchem, kteří se dokonce i dnes ještě zavírají v neznalosti skutečného děje do blázinců a proti jehož působení se stojí bezmocně. Již tyto stručné náznaky následků neznalosti o takových dějích, chybějícího poznání souvislostí, které by mohly objasnit pohled do onoho světa, nás upozorňuje dost zřetelně na povinnost, abychom my, jimž se vědění o stvoření a o všech dějích ve stvoření skrze Imanuelovo Poselství stalo součástí a nás samotné ze zjeveních Poselství přesně informuje o těchto souvislostech, ať v našem okruhu působnosti činíme všechno, abychom se příslušným vysvětlením vyvarovali takových zlých následků. V Poselství jsou otázky spojené s jasnovidectvím a s pohledem do onoho světa velmi podrobně projednány v různých 2
přednáškách – jak to přece odpovídá i důležitosti a rozsahu dosavadní neznalosti lidí. V rámci dnešní přednášky se ale může jednat jen o to, vybrat ze všeho nejdůležitější poznatky z hojnosti zjevení. Víme z Poselství, že člověk na počátku dějin lidstva nežil na zemi podle současných pojmů (představ), nýbrž byl člověkem cítění. Jako takový následkem harmonického spolupracování přijímací části svého mozku s předním rozumovým mozkem, přepracovávající to přijímané k použití pro hrubohmotnost, byl v nejužším styku s jemnohmotným světem a měl dokonce i spojení se sférou duchovní říše samotné. A přece mohl žít a působit uprostřed pozemského, hrubohmotného. Tuto schopnost zachycovat spojení s oním světem a hledíce postupovat kupředu až k duchovnímu – pohled do onoho světa – má v dnešní době jen málo lidí a označují se za mediální, jako jasnovidní, jasnoslyšní nebo jasnocitní. Poselství nám objasňuje důkladně děje, které přitom probíhají ve střední a jemné hrubohmotnosti, v jemnohmotnosti a v duchovním. Nechává nám poznat, jak se toto spojení uskutečňuje, jak se tvoří most, který vede z pozemského bytí ještě během jeho průběhu do sfér na onom světě. Ukazuje nám ale i současně, jak toto vnikání do jiné sféry účinkuje na pronikajícího lidského ducha. Abychom hned vyřídili přednostně tento bod, který je právě velmi důležitý pro jasnovidného hledajícího poučení: Kdo působící zákony přesně nezná, musí být bezpodmínečně varován před nebezpečím tohoto pronikání do sféry na onom světě. Vyslovně je zdůrazněno, že okultní školení, ke kterému ve všeobecném náleží cvičení k dosažení jasnovidění, jasnoslyšení atd., je překážkou k vnitřnímu svobodnému vývoji a ke skutečnému duchovnímu rozvoji (vzestupu). Nesmí proto být prováděny za žádných okolností. Tím by bylo nanejvýš dosaženo jednostranného tápání od zdola nahoru, přičemž však pozemské pouto nemůže být nikdy překročeno. Lidský duch pronikající vpřed až k jemnohmotné sféře by se vydával všanc jen nebezpečím. Může také skrze toto školení násilně vynuceného vnikání vidět a prožívat jen věci a události nižšího a nejnižšího druhu, které dotyčného lidského ducha nejsou sami sebou schopny vnitřně přivést výše, ale mohou ho dobře vést špatným směrem. Tak také přichází nanejvýš ve spojení se světy na druhé 3
straně, které jsou často nevědomější než pozemský člověk sám; ano může se stát obětí škodlivých vlivů. Tímto varováním není však nyní zase míněno a chtěno, že oblast sféry na onom světě má zůstat během pozemského života nedotčena a nepřístupná. Vnitřně zralým se dostane pohled do onoho světa vždy v pravou hodinu, takže se cítí doma tam, kde se pro jiné skrývají nebezpečí. Smějí vidět Pravdu a předávat ji dále. Avšak přitom přehlédnou jasně i nebezpečí, které hrozí těm, co chtějí násilně jednostranně dosáhnout dovnitř okultním školením a tím do nížin jejich neznámé země. Prožívá-li tedy vidění nějaký pozemský člověk, který poznal světlo Pravdy v Poselství a obdržel-li pohled do onoho světa, pak pro něho neexistuje žádné nebezpečí při jeho pronikání vpřed do jiné sféry. Neboť jeho vidění vyrůstá z půdy čistoty, z vnitřní pravé morálky v neustálém vzhlížení k čistotě Světla, které nalezl a poznal skrze Poselství. Ale i takový musí pěstovat jistou obezřetnost, nechce-li sejít z cesty (zbloudit) ve svém dalším vývoji. Nesmí nikdy chtít si vymoci vidění onoho světa, nesmí se nikdy pokusit přivodit to pomocí násilí. Jinak se přeci nakonec dostane na scestí fantazie a sebeklamu. Kdo je nebo bude v současném dění jasnovidný, ten takovým bude za určitým účelem. Nejdříve jako následek svého čistého chtění a úsilí po Světle. To je předpoklad. Pohledem do onoho světa má být on sám veden dále v poznání; především ale má potom vést dále ostatní. Nedostává tento pohled však k uspokojení své zvědavosti nebo svého ega a samolibosti. Kdo by používal tento pohled k tomu, aby tím hrál nějakou roli, aby byl úžasný a obdivován či dokonce, aby z toho vytáhl pozemský zisk a prospěch, a který by dokazoval být nehodný této milosti, tomu by byl pohled opět vzat. Pohled do onoho světa je dán jen ke službě pro Svatý Grál v jakékoli podobě. Pak je ale i zcela čistý, správný a nikdy zavádějící; a potom je i bez nebezpečí a nemůže žádného člověka dostat do zmatku. Neboť tito lidé, kteří jsou od začátku určeni k tomu obdržet a vykonávat tento vysoký dar, mají ve svém vlastním přirozeném vývoji úplně jinou a pečlivě každý stupeň hlídající ochranu, která se nedostává ostatním, co se školí násilně. Tato ochrana působí však také jen při přirozeném vlastním dalším vývoji, bez jakéhokoliv umělého přispění, protože právě ve všem přirozeném spočívá 4
samo sebou ochrana. Proto se nesmí také nikdo, v němž se rozvíjí jasnovidění, nutit k tomu, zvyšovat své vidění a přivodit ho nyní násilně. Tím by se choval jen křečovitě a nakonec by svoji schopnost opět ztratil. Upozorníme-li hledající a tázající, jimž se dostane pohled do onoho světa na tyto okolnosti, potom jim skutečně pomáháme v jejich vývoji a uchráníme je před každým ublížením si, duchovně i tělesně. A nyní pozorujme, jak se odehrává děj jasnovidění. Jako základ pro naše pochopení musíme vycházet z toho, že se stvoření skládá z různých sfér, které se nemohou smíchat, ale zasahují do sebe zvláštním (osobitým) způsobem. Hlavními druhy jsou duchovní, bytostné a hmotné. To se skládá z jemnohmotnosti a hrubohmotnosti a ty se každá znovu rozpadají do mnoho stupňů. Pozemský člověk žije v těžké hrubohmotnosti; jeho astrální tělo náleží střední hrubohmotnosti. V jemné hrubohmotnosti a v jemnohmotnosti putují odloučené duše, než mohou stoupat výše. Tyto již nemají žádné astrální tělo. Na každém tomto různém stupni se projevuje život jiného druhu. Od každého stupně, který člověk projde, nese záhal (obal, schránku). Člověk na zemi nese záhaly všech druhů stvoření současně. Každý záhal, tedy každé tělo různých druhů má také zcela pro sebe svoje smyslové orgány. Hrubohmotné orgány např. mohou být činné pouze ve stejném druhu, tedy v hrubohmotném druhu. Může tedy být hrubohmotnost pochopena (zachycena) jen pomocí hrubohmotnosti, jemnohmotnost jen pomocí jemnohmotnosti, bytostné jen pomocí bytostného a duchovní jen pomocí duchovního. Existuje nyní ale jedno: Pozemský člověk může tu a tam vidět s hrubohmotným okem a během svého pozemského bytí otevřít také už své jemnohmotné oko, alespoň občas - má pohled do onoho světa. Dívá-li se jemnohmotným okem, zůstává hrubohmotné oko buď zcela nebo částečně vyloučeno (uzavřeno) a naopak. Pod jasnovidným máme vidění jemné hrubohmotnosti, vidění jemnohmotnosti a vidění bytostnosti. Všechno pokaždé pomocí stejnorodého oka. Duchovního vidění je málo a je vyhrazeno zvlášť povolaným.1 1
Přednáška „Druhy jasnovidectví“ – V.S.P., strana 468.
5
Již z tohoto hlediska poznání se může mnohé jasnovidným a jiným lidem objasnit, což jim musí dát o ději správný pojem. Mnozí jasnovidní vidí nyní pozemské děje. Jedná-li se přitom o uplynulé události, tak se děj vysvětluje následovně.2 Jasnovidný se dívá svým jemnohmotným okem, nemůže tudíž vidět původně proběhnutý hrubohmotný děj. Každý hrubohmotný děj má však současně své jemnohmotné průvodní jevy, které jsou často stejného druhu s hrubohmotným dějem nebo jen alespoň podobné. Jasnovidný spatří tedy při nějakém dění přitom současně konající se jemnohmotnou příhodu, nikoliv to skutečně hrubohmotné. Tím mohou vyvstat rozdíly v mnohých jednotlivostech – to viděné je však naprosto správně viděno. Jedná-li se o vidění budoucích událostí, tak je děj v podstatě zcela stejný. Jasnovidný vidí nejdříve k zemi se blížící jemnohmotně působící dění. Přitom se ale musí respektovat, že v jemnohmotnosti stojí proti sobě protiklady ostřeji, hojněji a podle toho se také projevují. Popisuje-li nyní jasnovidný jemnohmotnost tak jak on ji vidí, může takto i zde vyvstat rozdíl oproti dění, jaké se potom přihodí hrubohmotně. Proto ale jasnovidný neviděl nesprávně. Při činnosti každého jasnovidného se právě musí především také uvážit, že spolupracování obou mozků - části, která přijímá duchovně a části, která přepracovává a předává to přijaté k použití pro hrubohmotnost – se již neděje úplně harmonicky. U jasnovidného je spolupráce lepší než u jiných lidí, ale také ne zcela správná – jak to ještě bylo u prvních lidí. A proto vyvstávají odlišnosti v pozemském předávání toho jemnohmotně ještě zcela správně viděného. A především proto vyvstávají i odlišnosti ve viděních stejných událostí u různých jasnovidných, protože spolupracování obou mozků u jednotlivých jasnovidných je také opět odlišná - vždy podle stupně jejich vývoje a zralosti. Proto chci na závěr ještě jako obzvlášť důležité zdůraznit pro poučení o jasnovidných, že člověk ve svém nejvyšším nadání vždy může spatřovat jen tak dalece jak dovolí jeho vnitřní zralost. Na této zralosti tedy záleží (závisí) i opět zde. Z toho musí být vyvozeno, že jasnovidný musí využít svůj pozemský čas ke svému vlastnímu vývoji a tento čas nesmí zanedbat, aby již v pozemském bytí pronikal (postupoval) vždy vpřed do jiných sfér. 2
"
"
č.9 „Zkřivený nástroj“.
6
Vždy zůstane zachován jako první požadavek pro každého lidského ducha: Žij přítomností, chceš-li stoupat ke Světlu!
Amen.
7
