WŠetečka
č. 10 - červen 2008
Pohled zpět
Slovo úvodem Milí čtenáři, školního roku je již na mále a tak přicházíme před prázdninami s posledním pohledem do dění kolem naší waldorfské školy. S příchodem téměř letního tepla, bouřek a výletního období už také děti zažívají neklid. Soustředění i ochota k práci jsou ve školních lavicích čím dál větší vzácností. Těšení na prázdniny je prostě ve vzduchu a sebevětší snaha a pedagogický um už s tím nemůže mnoho nadělat. Však už také ve sborovně přibývají první odstavečky do formulářů vysvědčení a pravidelná finální atmosféra desetiměsíčního učitelského maratónu začíná zvolna, ale o to vytrvaleji, houstnout. Proto i redakce přeje všem svým čtenářům pěkné a zasloužené chvíle oddechu a sbírání nových sil do podzimního pokračování školního lopocení. Léto budiž pochváleno, kéž tvé plody budou nám oporou v čase již brzy opět se dloužících stínů. Pěkné počtení přeje Mojmír Poláček
Jaro ve výtvarných kroužcích Paprsky jarního sluníčka spolu s probouzející se přírodou nás te v kroužcích lákají ke tvoření a hraní si v přírodě. Nejraději naše kroky míří na Ostrov, kde ve stínu stromů vyrábíme papírové růže pro maminky k svátku, naušnice z měděného drátku, korálky z modelovací hmoty nebo kreslíme uhlem přírodu kolem nás. Prvňáčci budují velkolepé sídlo pro „skřítky“. V řezbářském kroužku ještě chtějí vybavit skřítčí domácnost nábytkem, který postupně vyřezávají. (Musím říci, že na dětech je vidět pokrok v jistotě, se kterou pracují s nožíky. Také se dokáží mnohem déle soustředit a své dílko pečlivě dokončit.) Společně s dětmi se těším, že nás ve výtvarném kroužku opět navštíví Drahuška s babičkami a dědečky z Domova pro seniory a budeme opět vyrábět. Podobně jako na jaře, kdy jsme společně malovali na vajíčka. Celé setkání se tenkrát neslo v přátelské a milé atmosféře. Děti starším vnímavým posluchačům zahrály krátkou divadelní scénku a byly odměněny vřelým potleskem a úsměvy. V období, kdy se ještě nedalo s dětmi chodit ven, jsme v našich kroužcích vyrobili mnoho zajímavých a krásných věcí. Tímto chci dětem moc po1
WŠetečka
č. 10 - červen 2008
děkovat za jejich zájem a tvořivé nápady při výrobě loutek z kašírovací hmoty, které si samy pomalovaly a ušily pro ně oblečení. Lucka Flanderková je dokonce tak nadšená pro hru divadla, že si vytvořila doma vlastní kulisy a s Eliškou Matějkovou zahrály několik improvizovaných scének. Přitom jsem si uvědomila, jak moc ráda bych s dětmi nacvičila divadlo, ale na to bych potřebovala samostatný dramatický kroužek. Budu o tom uvažovat v příštím školním roce... Z dalších krásných výrobků stojí za to jmenovat alespoň dřevěné kytky, náramky z kašírovací hmoty, malovaný obrázek na sklo (děkuji moc Flanderkovým za dar pěkných kulatých sklíček), kraslice, malbu vypalovacími barvami na hrneček, kytičky z drátků, vařečky ze dřeva, malbu suchými pastely, přáníčka maminkám k svátku, keramické hrnečky, zvířátka a šperky z keramické hlíny, ubrouskovou techniku na květináče, obrázky z linorytu a mnoho dalších zajímavých věcí. Chci také moc pochválit Vaška Martínka, Tadeáše Šefra a Daniela Totha, ze 4. třídy, kteří v řezbářském kroužku pracují s velkým zaujetím a vytrvalostí. Jsem stále mile překvapována jejich tvořivostí a zručností. Těším se , že ještě uspořádáme - s pomocí těch starších - pro menší děti každoroční cestu za pokladem a užijeme si v posledních měsících školního roku sluníčka a přírody. Nakonec chci všem dětem z výtvarných a řezbářských kroužků ještě jednou poděkovat za zájem tvořit a rodičům za milou podporu. Přeji všem krásné prázdniny, načerpání nových sil a hlavně co nejvíce nevšedních zážitků s dětmi. Všechny srdečně zdraví Svatava Bezpalcová
vé a takové zvláštní. Pak jsme dostali rozchod na 45 minut. Domů jsme dorazili v 17:15. Zaznamenal Michal Holan
Orientační běh Dne 10.dubna konalo sdružení Žlutá ponorka meziškolní závod v orientačním běhu. Naše škola se zúčastnila v doprovodu pana Veselého a pana učitele Hakena. 7. třída se zúčastnila celá kromě osmi žáků. Z naší školy nás tam bylo asi 24. Celkem tam bylo asi 150 dětí. Startovalo se po jedné minutě po jednom až čtyřech lidech. V naší kategorii bylo 12 kontrol. Z naší školy se umístila Anežka Smutná a všichni „desááci“, co tam byli. Jestli jsem někoho zapomněla, tak promiňte. Konec byl ve 13:00. Zpět se jelo opět vlakem přes Železný Brod do Semil. Klidně bych si to zopakovala. Místo školy (skoro) cokoli. Anežka Šimková Na startu nám dali mapku okolí, kde byla vyznačena jednotlivá stanoviště i cesta, kam se má právě běžet. Ještě před tím, než jsme vybíhali, tak nám dal pan Haken kartičky s časem, kdy máme vybíhat. Pak už se mohlo vyběhnout. Cesta byla pořád z kopce do kopce, takže jsme pořád běhali nahoru, dolů. Všichni doběhli tak za půl hodiny až za hodinu. No, byla to dobrá zábava až na to, že pořád foukalo a pak zase svítilo sluníčko. No prostě aprílové počasí. Eliška Machačná
Kalendárium 9. června od 16 hodin v Kulturním centru Golf proběhne závěrečná slavnost Waldorfské školy v Semilech. Je určena široké veřejnosti, především pak rodičům a přátelům školy. S krátkým vystoupením se Vám představí žáci a studenti všech nynějších jedenácti tříd. Můžete se těšit nejen na hudbu, tance, divadlo i recitaci v jazycích domácích i cizokrajných, ale jistě i na mnohá překvapení, nejen na to ohlášené od 9.třídy. Každá třída tu zpravidla předvede něco ze své práce během roku. 27. června se blíží dlouho očekávaný poslední školní den, kdy se rozdává vysvědčení. Od 6. do 15. července proběhne ve Waldorfské škole v Semilech tradiční Letní akademie. Program je skutečně velmi lákavý. Podrobné informace můžete nalézt na adrese http://home.tiscali.cz/ fousek/index.htm nebo získat na emailové adrese
[email protected] či na tel. číslech 481 625
Liberecká ZOO V březnu byla 7. třída na výletě v Liberecké zoologické zahradě. Do ZOO od vlakového nádraží to bylo show přes půl města, když jsme došli do ZOO, tak si každý koupil vstupenku. V prvním výběhu byly lišky. V ZOO se nám všem moc líbilo a viděli jsme tu hodně zvířat, například: lvy, gepardy, pakoně, lamy, opice, ptáky, tuleně, leopardy, buvoly, slony, zebry, žirafy, hady, krokodýly, antilopy, vlky, chameleóny, ryby a hlavně bílé tygry. Ti právě proslavili Liberec a po bílých tygrech se jmenuje hokejový tým, protože když se narodil v liberecké ZOO malý bílý tygřík, tak mu hokejový tým šel za kmotra. Po prohlídce zahrady nás pozval pan učitel do pizzerie, kde jsme se najedli a šli na výstavu vynálezů a obrazů. Vynálezy byly dost zajíma-
2
WŠetečka
č. 10 - červen 2008
464, 605 712 867, 608 825 189. 20. – 25. července se koná již tradiční Letní kurz waldorfské pedagogiky v Pardubicích. Kdo má zájem o podrobný program, napište si prosím na e-mailovou adresu:
[email protected], předmět: INFO KURZ 2008. Od 17. do 22. srpna probíhá kurz „Jak probudit umělce v sobě“ pod vedením Jany Stránské, kde se bude pracovat s barvou podle Goethova barevného kruhu a mluvit o dějinách umění. Kurz se uskuteční podle počtu přihlášených bu v Pardubicích nebo Chrudimi. Info:
[email protected] 24. – 25. 10. bude probíhat na lyceu již po několikáté kurz Kaligrafie s Beatou Langer. Je otevřen pro veřejnost i začátečníky.
bem budoucnosti…. K tomu všemu se přidává humor, společenství, živá krajina v okolí městečka Křtiny. Pořádá W-alternativa Brno. Podrobné informace, nezávazné dotazy a závazné přihlášky: Hana Dynková, tel. 548 535 160,
[email protected]
Rozhovor Představení Jana Hakena Pan učitel Jan Haken přišel do semilské Waldorfské školy v září 2007. Vyučuje tu zeměpis a tělocvik. Je nepřehlédnutelný pro svoji štíhlou sportovní postavu, též pro své dredy na hlavě a přímé jednání. Přestože se školní rok už chýlí do svého závěru, nedalo nám to a položili jsme mu několik wšetečných otázek. Odkud vlastně pocházíte?
Pohled vpřed Pojte si (s námi) hrát V týdnu od 5. do12. června 2008 Vás zveme na 10. ročník tradičního, ale přesto vždy nového letního semináře s Danielem Wirzem v Bukovině u Brna. Hlavním obsahem setkání je „goetheanistické“ („waldorfské“,- na podstatu, na prožitek zaměřené) pozorování živočichů. Lektor Daniel Wirz (CH) je waldorfský pedagog, mentor w-tříd v Brně, básník, autor několika knih o výchově a vzdělávání dětí. Pozorování přírody s D. Wirzem, to se (řečeno slovy Járy Zimmermanna) „neochodí“. Pokaždé lze vidět nově, každý člověk vidí jinak a každý pozorovaný „objekt“ nám má co říci. Obohacen je každý, kdo se účastní. Příroda mluví k nám všem a promlouvá i o nás. Jen jí naslouchat. Hra a pohádka – cesta k dítěti v nás, tuto část semináře vedou Maria Luisa Nüesch (CH) a Irmgard Beckert (D). Obě mají dlouholetou praxi v práci s dětmi, zabývají se též významem hry v životě člověka. Ukazují dospělým lidem, jak v dnešní době zachovat dětem jejich dětský svět, v němž jedině mohou zdravě dospívat. Ptáte se, kdo je „dítě v nás“? Připomeňme si, kolik je obrazů madon s dítětem… Poodhrneme maličko roušku tajemství? Může „dítě“ přinést něco nového do našeho všedního života? Radost, lásku? Schopnost vidět svět, sebe, druhé lidi dětskýma očima? V tomto smyslu je „dítě v nás“ přísli-
Narodil jsem se v roce 1975 v Liberci. Část dětství – asi 2 roky jsme bydleli v Kryštofově údolí, pár let potom v Liberci. Tady se asi zakládá moje spříznění s okolím Liberce, mám rád oblasti se žulovými kameny, ty mají na mne silný vliv. Pokud je chladnější, deštivé počasí, cítím se jako ryba ve vodě. Ale brzy jsme se odstěhovali do Prahy na Jižní město. Tady v Hájích jsem vlastně vyrůstal a žil prakticky 18 let. Doma jsem byl na školním hřišti, kolem byl rybník, les, pole louky. Bylo to v době populační exploze, takže tam byla spousta kamarádů a spoluhráčů, proto bylo tohle dětství optimální. Horší to bylo se školou, chodili jsme na směny v první třídě, bylo to trochu jako drůbežárny. Později jsem dojížděl do školy na Pankráci. To byla výběrová základní škola s výukou jazyků. Díky tomu jsem už za komunistů dostal jazykové vzdělání. Potom jsem chodil na slabší gymnázium Nad Štolou na Praze 7, kde studium bylo takové hodně povrchní. Dívám-li se na to s dnešními znalostmi o pedagogice, tak výuka zde byla velmi slabá. Po skončení jsem studoval na univerzitě obor dějepis a zeměpis. Brzy jsem ale zjistil, že na latinská slovíčka nemám nějak povahu, takže jsem po třech letech takového lehkého studentského života přestoupil na Fakultu tělesné výchovy a sportu , kde jsem pokračoval oborem Tělesná výchova – zeměpis. To byla dobrá škola, studovalo se mi tam vý-
3
WŠetečka
č. 10 - červen 2008 Kam jste zavítal ještě – kromě Izraele?
borně. Nyní s odstupem času to hodnotím velice pozitivně. Přestože o intelektové úrovni této školy panují obecně pochybnosti, zjistil jsem, že jsem byl nucen v těch sportovních disciplínách neustále překonávat svoje limity, stále se něco učit s jasným výsledkem. Získal jsem tam vytrvalost nejen fyzickou, ale dlouhodobě na něčem pracovat. Kromě běžné výuky – přednášek a seminářů, tam byla velká spousta nejrůznějších kurzů, které měly pozitivní dopad v mezilidské – sociální oblasti. Jak jste se dostal k zeměpisu?
Jedno léto jsem také pracoval ve Švýcarsku, kde jsou - dokonce – to jsem do té doby nevěděl – tabákové plantáže. Ty vznikly trochu kuriózně za druhé světové války, kdy se zásluhou námořní blokády nemohl dovážet do Evropy tabák z Ameriky. To byla taky docela tvrdá zkušenost. Jako před tím v Izraeli, tak i tady mi to přineslo nějakých 40 – 50 tisíc korun, čímž jsem si přivodil určitou svobodu ve zbytku školního roku. To ale znamenalo i velmi cenné seznámení se skutečnou prací – nebo doslova dřinou. Tady v Čechách jsem si všiml, že to ještě málokdo pochopil. Totiž když se skutečně maká, tak ty pohyby musí být maximálně efektivní. Když třeba jdete mezi těmi stonky tabáku, musíte mít téměř automatický hmat a během trhání stihnout současně řadit listy tak, aby se daly na konci řady už poskládané odložit. S takto zvládnutou technikou jste pak schopni téměř strojově sklízet za stálé pomalé chůze. Podobně tomu bylo v Izraeli, kde člověk musel mít velice efektivně promyšlené a naučené pohyby i rozvržení práce, aby stihl v hodinovém limitu po odchodu hostů perfektně vycídit docela vybydlený hotelový apartmán 3 + 1 a připravit jej v dokonalém lesku pro další náročné návštěvníky. Při takové práci nebyl vlastně čas ani na nějaké zdlouhavější pohyby. Všechno muselo mít přesný a zákonitý postup. To byla velká škola. Od té doby vlastně nemám žádné obavy, že bych se nedovedl uživit nebo nenašel práci. Přesvědčil jsem se, že se lze vlastně naučit čemukoliv, pokud člověk není nějak tělesně handicapován. Při pobytu v Norsku jsem zase stavěl střechu, na Novém Zélandu jsem pro změnu pomáhal stavět a dokončovat dřevěný dům převezený v dílech z jiné lokality. Tak jsem získal mnoho zkušeností zase ve stavebnictví. Když jste byl ve světě, čeho si lidé obecně, společně a v různých místech světa hodně váží, co je vlastně spojuje?
Zeměpis byl můj koníček už od útlého dětství. Dokonce už někdy ve čtyřech letech jsem se zajímal o mapy. Doma mám schovaný atlas, který jsem namaloval, když mi bylo šest let. Písmenka jsou tam ještě velmi neumělá, často jsem zaměňoval tvary podobných písmen. Na mapách mne fascinovala jejich grafická podoba a především všechna čísla. Takže jsem si v sedmi letech pamatoval, kolik má třebas New York obyvatel s aglomerací a bez aglomerace, podobně Kingshasa a řada dalších hlavních měst, jakou mají státy rozlohu. To jsem byl trochu jako encyklopedie. Dodneška mi připadá toto zaujetí čísly zvláštní. S tím určitě souvisí i vaše cestovatelská vášeň. Třídy, ve kterých vyučujete, jsou vždy vyzdobeny vašimi vlastními snímky z různých kontinentů a zajímavých míst. Po dokončení kolem roku 2001 - a vlastně už předtím za studií každé prázdniny - jsem začal intenzivně cestovat a začal tak rozvíjet svoje dávné nebo podvědomé sny o světě. Chyběly mi v tomto ohledu jakékoli zábrany. Zpravidla jsem současně hleděl, abych vydělal i nějaké peníze. Tak jsem třebas uklízel hotel v Izraeli. Na břehu Rudého moře, ve stálé červencové a srpnové teplotě kolem 45 stupňů ve stínu, jsem nejprve uklízel v poněkud těžkých polovojenských podmínkách s dominantními Rusy co supervizory v zádech v největším hotelu na Blízkém východě. Posléze jsem povýšil na svážeče a rozvážeče potřeb do pokojů. Nakonec jsem svážel a lisoval odpadky. To byla oproti uklízení daleko jednušší práce, přestože v těch vedrech nikterak voňavá – převážnou měrou totiž tvořily obsah toho smetí potraviny. Tady jsem měl také dobrou příležitost seznámit se s opravdově konzumním způsobem života takového amerického střihu. O tom zde doma nemáme většinou ještě ani ponětí. Zažil jsem ohromné plýtvání často velmi neskutečných rozměrů. Doma jsme oproti tomu ještě velice střídmí a šetřiví.
Pokud jsem měl možnost to pozorovat, tak samozřejmě nejvíce materiální výdobytky. Přestože kolikrát tvrdí něco jiného, tak ty hodnotové žebříčky jsou ve světě, který jsem navštívil, kupodivu v tomto směru velice podobné. Pokud jsem měl možnost dlouhodoběji nahlédnout do vztahové roviny mezi lidmi – například na Novém Zélandu, tak to na první pohled vypadá velmi idylicky. Lidé jsou velice otevření, uvolnění, atmosféra je přátelská. Na druhou stranu i tam jsem viděl, jak se sousedé srdečně vítají, když přichází nový usedlík, nicméně v soukromí už ta srdečnost vůči okolí nebyla už tak neproblematická. K určitému společenskému čle4
WŠetečka
č. 10 - červen 2008
nění a odtažitosti zvolna dochází i zde. Jistě je to ještě veliký rozdíl mezi tím, jak jsem například byl já přijat v naší vsi, ale radost ze shledání a společenská aktivita byla na Novém Zélandu dána také poměrně velikou fyzickou vzdáleností mezi jednotlivými farmami a tak setkání byla vždy větší událost, než zde. Myslím, že také já jsem byl v cizině i jinak naladěn – nějak vstřícněji a pozitivněji. Cítím to sám na sobě po letech zde v Čechách, že to není u mne úplně stejné, jako kdysi. Jak se ve vás zrodil zájem o pedagogiku?
ze či nutnosti odpočinout si jsem po vyšlapání kopce z údolí Kamenice do Horské Kamenice doslova odpadl u prvního domku kousek od cesty pod velký strom s lavičkou. Když jsem se dal trochu dohromady, měl jsem se k další cestě a všiml jsem si pozorněji sousedícího domu – poněkud nevzhledné chalupy, ale na pěkném místě. Zrovna kolem šla nějaká paní, tak jsem hned získal nějaké základní informace. Vstoupil jsem do jednání s majiteli, kteří bydleli v Trutnově a do domu jezdili z povinnosti a jen zřídka. Zájem o jejich chaloupku je víceméně potěšil, takže jsme si rychle plácli. Potom jsem tam vlastně více než dva roky poustevničil a věnoval se rekonstrukci, dům už to hodně potřeboval. Stavební úpravy jsem kombinoval se čtením a studiem. Mezitím jsem si ještě na chvíli odskočil do Indie. Co vás tedy přimělo přece jen dělat „pana učitele“?
S dětmi jsem přišel pracovně do styku někdy v patnácti letech, kdy jsem dělal pravidelně praktikanta na takových těch masových letních táborech, kde bývalo na 200 dětí v jednotlivých oddílech. Nejprve jsem je zažíval jako dítě, později tedy jako vedoucí. To mě docela bavilo, byl jsem vždy hravý a tak nám to společně dobře klapalo, aniž bych musel vynakládat nějakou zásadní námahu. Takže k učitelování už nebylo příliš daleko?
K vyučování ve Waldorfské škole jsem se vlastně dostal pře svoje snažení vytvářet cestopisné audiovizuální sekvence. Netěšilo mne příliš doprovázet klasické cestopisné prožitky obrázky, ale spíše mi šlo o obrazové propojení s například ambientní hudbou. Toto spojení už se dostávalo často až na hranici abstrakce, ta vlastní popisná stránka snímků byla až v pozadí mého snažení. Ale pro tyhle snahy jsem vlastně nenašel žádné odbytiště, skutečně, lidé se zajímají právě o tu věcnou a praktickou stránku cestování a moje obrazové vidění je příliš nezajímalo. Takže to skončilo tak, že na promítání, které jsem často připravoval i více než měsíc, přišli nakonec sotva dva lidé. Současně jsem vlastně na takových projektech zase pracoval sám. V této době se stalo, že jsem se třebas týden nesetkal s žádným člověkem. Zpočátku jsem si to pochvaloval, ale posléze mi docházelo, že to asi není úplně smysl mého snažení a že bych potřeboval, aby mne setkávání s lidmi posouvalo trochu dál. Z toho pohledu mi připadalo učitelství jako zajímavá možnost. Věděl jsem, že je v Semilech waldorfská škola, tak jsem se zkusil zeptat, zda by neměli zájem o moji kombinaci. Tak se to sešlo. A jak jste po roce spokojen?
Upřímně řečeno – do povolání učitele mne to při studiu vysoké školy moc netáhlo. Tehdy jsem si říkal, že tuto práci nikdy dělat nebudu a už vůbec ne za těch nesmyslných podmínek, kdy jsou učitelé podhodnocení. Nechtěl jsem být za blázna a podporovat tenhle systém, který lidi ve školství nedocení. Chtěl jsem se živit jiným způsobem. Ale když jsem se vrátil z posledních cest po severní Africe, už jsem byl hodně unavený z neustálého cestování. Zdálo se mi, že to takto nejde dělat celý život. Jako z udělání jsem narazil na domek v Horské Kamenici a to nakonec rozhodlo usadit se na nějaký čas v tomto kraji. Dálky vás přestaly lákat? Kromě cestovatelské únavy jsem pocítil potřebu dělat nějakou koncepčnější práci. Současně jsem pocioval deficit nějakých dlouhodobějších vztahů. Ve světě jsem se setkal s řadou lidí, se kterými jsem si velice dobře porozuměl, ale zpravidla to vyústilo v poznání, že se spíše míjíme. Přes nějaké společné věci bylo brzy znát, že každý míříme někam jinam a to bránilo vytvoření hlubších a dlouhodobějších vztahů. A jak jste se dostal na Semilsko?
Musím říct že docela ano. Objevil jsem, že mi vyhovuje pravidelný režim. Příští rok bych chtěl určitě ještě setrvat a mít vyrovnanější denní i týdenní pracovní penzum. Cítím, že rytmus mne posiluje. Vlastně samotné vyučování není pro mne úplně nejdůležitější, ale vnitřně se cítím velice spokojeně a myslím, že jsem, zjednodušeně řečeno, na správném místě ve správný čas.
Hned první den, když jsem se rozhodl, že se podívám po nějakém seriozním zázemí pro život, jsem na vypůjčeném kole od kamaráda vyrazil do oblasti mezi Železným Brodem a Jabloncem. Vypůjčené kolo nebylo zrovna přizpůsobeno mé postavě, takže jsem se dost znavil a v podstatě z nou-
5
WŠetečka
č. 10 - červen 2008
Jak se dostanete každý den z Horské Kamenice do Semil?
vývoj. Vždy malý zárodek a pozdější plod je s matkou vlastně „jeden organismus“. Všechno, co matka během těhotenství dělá, jak se chová, má přímý či nepřímý vliv na vývoj jejího potomstva. Dále bych zmínil například výchovu, jakožto podle mě nejdůležitější vliv na člověka, který ho zásadním způsobem poznamená na celý jeho další život. Větší vliv bych tedy spíše než genům připisoval možnostem rozvíjení svých schopností v mládí. Třeba různé hry, při kterých má dítě možnost si věci ohmatat, jsou obrovsky důležité. Když se potom během života setkáváme s něčím podobným, naše zkušenost z mládí nám určitě pomůže. A v právě této chvíli může někdo říci: „Ten to má v genech.“ Rozhodně však nechci vliv genů zcela opomenout. Určitý dědičný vliv musí také mít. Někdo říká, že je to 20% z celkového předpokladu, někdo jiný jim připisuje procent více. Na tuto otázku by odpověděl pokus, při kterém by se vyvíjeli dva jedinci s identickým DNA. Každý v těle jiné matky, v úplně jiném prostředí, s jinou výchovou, s jiným vzděláním. Jaké by pak byly jejich výsledky IQ testu? Jestli na IQ test nemá vliv vzdělání, měly by být úplně stejné. A jak by vypadaly jiné vlastnosti? Podle mne by měli stejný pouze vzhled, každý by pak měl rozvinutou nějakou jinou vlastnost či schopnost. Na tento problém by se dalo nahlížet jistě z jiného úhlu pohledu. Ve svém těle přece musíme mít geny pro všechno. Něco nám však jde lépe, něco hůře. Je možné, abychom proto, co nám jde, geny měli a pro to, co nám nejde, geny neměli? Takto se přece nedá uvažovat. Zkušení hudebníci však oponují, že se dá hudební sluch naučit. Není to třeba tím, že děti hudebníků odmala zpívají vánoční koledy a už od raného věku hrají na hudební nástroj? To by znamenalo, že máme genetický předpoklad pro všechno a to, co nám jde, je záležitostí cviku. Na svém názoru však netrvám, protože přírodní věci jsou jeden veliký zázrak a zázraky se těžko objasňují. Petr Matoušek
Vstávám brzy ráno, kolem páté, seběhnu do Podspálova a potom Riegrovou stezkou do Semil. Tento běh mi velmi vyhovuje, cítím se potom velice dobře. Také vnímám, že i děti to pozorují se zaujetím, každé ráno míjím skupinky školáků mířící do naší školy nebo jiné pokuřující za školou v Řekách. Myslím, že tu mohu působit i jako nějaký pozitivní vzor, to mi připadá skoro nejdůležitější při setkání s mladými lidmi moci se k něčemu zajímavému či dobrému vztahovat. S Janem Hakenem rozmlouval Mojmír Poláček
Ze školních lavic Mám to v genech? (závěrečná práce epochy genetiky v 11.třídě Waldorfského Lycea) Zvláštní fráze „Ten to má v genech“ je užívána v případě, když je někdo talentovaný, když mu jde určitá věc (mimochodem, dříve se říkalo „Ten to má od Boha“). Nedávno tuto větu řekla moje mamka, bylo to v době, kdy už jsme probírali složení buněčného jádra. Trochu jsem se nad tímto konstatováním pozastavil. Je to opravdu tak, že talent vychází z toho, že k tomu má ten dotyčný genetický předpoklad? Otázka je, co je vrozené, a co si jedinec osvojí až vlivem prostředí. Vědci toto zkoumali různými pokusy, při kterých dávali zvířata stranou jejich přirozeného prostředí. Přitom se snažili zjistit, zda se u nich vyvinou stejné schopnosti jako u jedinců žijících jako obvykle. Přišlo se na to, že se obě věci vzájemně doplňují. K tomu, abychom mohli dělat to, co děláme, musíme mít určitý svůj genotyp. Některé věci máme opravdu vrozené a dějí se u nás naprosto přirozeně (hlavně v ranném věku). Postupem času se ale spoustu věcí naučíme a právě k tomu, abychom se něco naučili, musíme mít genetický předpoklad. Proč ale jde někomu něco lépe a někomu jinému jde lépe zase něco jiného? Podle mého názoru je toto ovlivňováno už od úplného počátku, tedy od splynutí dvou gamet v zygotu. Od této chvíle se totiž začíná vyvíjet zcela identický jedinec a to vlivem prostředí. I kdyby se nějakému jinému organismu dostalo naprosto stejného genotypu, vliv okolního světa bude vždy jiný. Jako počátek vlivu prostředí bych započítal samozřejmě embryonální 6
WŠetečka
č. 10 - červen 2008 pomícháni s dětmi z různých waldorfských škol. To se jim moc líbilo, protože „to bylo pro ně poučení“, jak tvrdí Romana z 5. třídy. Velký úspěch měla Lucka Vitáková z naší školy, která získala 6 medailí a vyhrála ještě nejtěžší disciplínu maratón. Gratulujeme. 6. třída žije v současnosti epochou dějin Římského impéria. Prožívají zdrcující porážky i triumfální vítězství v bitvách společně s udatnými vojevůdci, dozvídají se o pokořujícím jednání s římskými rolníky a otroky. Vykládají si o životě v Kartágu za Římské republiky a císařství. Kreslí mapy Středomoří a učí se orientovat na časové ose. Poznávají římskou kulturu nejen teoreticky ale i prakticky: např. recitací veršů Martialise. 7. třída má za sebou biologii, ale ta zanechala mnoho čichových i chuových stop. Po krátkém intermezzu se vstupem do světa trojrozměrných těles v geometrii, čekala sedmáky epocha zeměpisu s panem učitelem Janem Hakenem. Je to světaznalý cestovatel, který svá putování po odlehlých místech naší Země zachycuje i na pěkných fotografiích. S ním mohli te žáci 7.třídy poznávat i nejvzdálenější kouty Asie, Afriky, Austrálie. Popis krajin a kontinentů doprovázely osobní příběhy cestovatele jakož i ochutnávka některých typických nápojů a jídel. Závěrečnou epochou sedmé třídy bude dlouho očekávaná epocha fyziky. Peter Veselý 9. třída ukončila epochu řemesel, kde během dne procházeli žáci třemi dílnami. V jedné s kovářem panem Terynglem kovají nože a vůně rozpálené kovářské výhně se line celou školou. Ve druhé s panem Pospíšilem je velmi tichá a klidná atmosféra, pletou tu totiž nejrůznější tvary košíků a váz z pedigu. V třetí dílně se ozývají rány kladivem a mladí lidé tu s paní Sadeckou tepají dvě měděné misky k vahám. Kdo měl ještě čas tvoří měděné růže. 10. třída skončila epochu šesti romantických básníků Anglie - Byron, Wordsworth atd. V epoše si básníka vždy představí, zjistí zajímavá fakta z jeho života a kreslí velmi vydařené portréty. Pak rozebírají jejich básně a tvoří umělecký překlad. Anthony Thun Momentálně však ve třídě začíná epocha chemie, kde studenti poznávají soli, zásady a kyseliny. Dušan Pleštil 11. třída skončila epochu fyziky a začala epochu historie anglického jazyka a literatury- od Beowulf (starověký epos) přes anglosaskou kroniku
Co se děje v epochách? 1. třída v květnu byla často na „škole v přírodě“, kde se učila psát malá tiskací písmena i slova křídou po chodníku na kraji Semil. Prvňáci si také vyrobili míček a naplnili vlnou. Nadšeně rozdávali vlastní obrázky s napsanými pozdravy do ostatních tříd školy. Chystá se také na výlet na Branžež od 2.do 4. června. Milan Fric 2. třída prožila pěkný týden na horách, kde se každý den děti věnovaly jednomu zvířeti. Dopoledne o něm vymýšlely příběhy, písně, bajky, malovaly je a vyprávěly si o jejich životě. Odpoledne pak všechny hrály hry připomínající jejich způsob života. Potom také malí žáčci počítali jejich mláata či vejce, protože tihle prvňáci mají zrovna jako z udělání epochu matematiky. V pletení již mnozí šikulové dokončují panenku. Většina dětí začala toto pololetí hrát také v Základní umělecké škole na vlastní hudební nástroj. Tak ve třídě máme již houslisty, flétnisty, pianisty, violončelisty a kytaristy. Sandra Redlichová 3. třída staví dům u rodiny Myslivců - tímto děkujeme rodičům za tuto možnost a za pomoc. Paní učitelka si chválí perfektní připravenost práce i materiálu. Domeček bude sloužit k uschování tříděného odpadu. Zároveň třída měří a počítá podle plánu, kolik budou potřebovat materiálu. Takže vlastně mají epochu matematiky a používají v praxi již získané dovednosti. 4. třída má v tomto čase nauku o člověku a zvířatech. Právě se věnují zvířatům a postupují od mořských živočichů (hvězdice a chobotnice), přes sladkovodní (kapr) a obojživelníky (rosnička), až k labuti a koni. O zvířatech píší krátké texty a malují nádherné obrázky. Také každý ze třídy plnil svůj první projekt. Znamenalo to vytvořit malou „knihu“ o jednom domácím zvířeti. V Okresním archívu v Semilech také zrovna probíhá výstava domečků 4. třídy, tak honem, a ji stihnete. Jan Slavík, Petra Musilová 5. třída je ponořena do epochy dějin starověkého Řecka. Děti si tu povídaly o Trojské válce, o které také nacvičovaly divadlo. Te se dostávají k Alexandru Velikém. Pááci se samozřejmě zúčastnili také olympiády všech waldorfských škol. Tu letos organizovali kolegové z waldorfských tříd v Praze na Dědině. Závodníci tam byli rozděleni do řeckých měst, a to ne po jednotlivých školách, ale byli
7
WŠetečka
č. 10 - červen 2008
krále Alfréda II. se studenti dostávají k Geoffrey Chaucerovi a jeho Canterburským povídkám. Anthony Thun
Důležité kontakty Ředitel školy: Ing. Petr Šimek - 481 624 168, 732 736 862 Sborovna: 481 624 580 Výchovný poradce: Dušan Pleštil - 723 588 995 Kancelář školy: Žaneta Fleknová - 481 624 168 Školská rada: Martin Smutný: 602 427 827 Obědy: jídelna ZŠ Jizerská, p. Tomášová - 481 623 736, 737 212 721 Mateřská škola waldorfská: 481 625 464 Sdružení přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann - 777 866 324,
[email protected] Centrum pro rodinu M.E.D.: Iva Hluštíková - 724 840 945 Intern. odkazy: www.zelenacek.wz.cz - 2. třída www.ws.restaurovani-koudelkova.cz - 3. třída
Potěšení na závěr Dolce vita - Sladký život Dita Landovská a Marie Krauková Naskytla se mi překrásná možnost podívat se na svět očima Dity Landovské a Marie Kraukové, studentek lycea, prostřednictvím jejich společné básnicko-prozaické sbírky Dolce vita. Prožívala jsem při tom dobrodružství plné zvratů a překvapivých rozuzlení, kde nechybí humor ani hloubka, hravost ani vážnost. Radovala jsem se z osobitého pojetí tvorby a z citlivého zacházení s jazykem. Dozvíte se mnoho o lásce, skloňované ve všech pádech, o přírodě i o sobě. Víc neprozradím. Ochutnejte sami: Nech na sebe padat déš a stůj tam dlouho, dokud z tebe nesmeje všechen smutek, naděje A nechá lásku pouhou…
Jak pravidelně dostávat Wšetečku Poštou do schránky: cena čísla 22 korun /číslo (za školní rok 5 čísel 110 korun) svoji doručovací adresu odevzdejte spolu s předplatným paní učitelce 2. třídy Sandře Redlichové Emailovou poštou: bezplatná služba, formát PDF, svoji doručovací emailovou adresu sdělte prosím na adresu pethoffmannova@ seznam.cz. Osobně si jej vyzvedávat: zapište se do seznamu odběratelů a zaplate předplatné ve výši 60 korun u paní učitelky Sandry Redlichové
Věnováno životu, jen a jen jemu, neb on všechno způsobil, i to, že dosud sladký byl. Své zážitky popsala Zdenka Nesvadbová
Impressum Školní časopis WŠetečka vydává Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech Redakční rada: Petra Hoffmannová, Mirka Kůželová, Mojmír Poláček, Sandra Redlichová, Jitka Šleisová. Editor: Mojmír Poláček Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků. www.waldorf-semily.cz Toto číslo vyšlo 9. června 2008 8
