POEZIE BABÍHO LÉTA ZÁŘÍ

POEZIE BABÍHO LÉTA

ZÁŘÍ

Můj bratr dooral a vypřáh koně A jak se stmívá, věrnému druhu hlavu do hřívy položil tiše, pohladil mu šíji a zaposlouchal se, co mluví kraj. Zní zvony z dálky tichým svatvečerem; modlitba vesnic stoupá tichým šerem. Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest v jediný chorál slily se a letí k věčnému nebi. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím.



PODZIM



Večery kouzelné! V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh a mlýny hrají pod stráněmi.



Dumavá práce zelenavých kol si zpívá šerem! Proč ten stesk a bol Mou duši chyt a tlačí k zemi?



I na mých polích praskal zlatý klas a za polední slunce svit se třás a tančil po vlnách mých polí.



A pro mé zrno mlýny nehrají. Strništěm iluzí si hvízdají výsměšné větry… a to bolí. Karel Toman, Básně

Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, přicházíme za vámi s  další dávkou poklidného čtení pro neklidnou dobu. Léto máme, nic naplat, nevratně za zády, stejně tak dovolené a  prázdniny – konec poezie. A  tak nezbývá než doufat, že nadcházející měsíce budou k  nám milosrdné aspoň pokud jde o katastrofy přírodní a jiné. Když se ohlédneme, co nám uplynulé dva měsíce přinesly a odnesly, spatříme spoustu událostí všeho druhu, leckteré docela kuriózní až bizarní. Jen jejich výčet by zabral celý rozsah úvodníku, a tak o nich, a to i v zájmu zachování duševního zdraví našeho i  čtenářů, prostě pomlčíme. Staly se pravda i  radostné věci, jen si teď na žádnou nevzpomenu. Snad jen, že se nám vyhnuly bouřky s přívalovými dešti a kroupami. Tedy se raději budeme věnovat obsahu listu. Ani o  prázdninách jsme nelenošili, na „okurky“ se nedostalo, jak ve velkém tisku, tak i u nás, a tak nepřijdete o nic, na co jste si možná už zvykli, a co možná máte i rádi. První strana nás tradičně oslovuje ve verších. Ty tentokrát předznamenávají podobu dnů, týdnů a měsíců, které jsou před námi, čas podzimní. Zní nám ta slova dnes už trochu starosvětsky, až archaicky. Kdo nás čte pravidelně, ví, že náš výběr veršů pro tuto stránku bývá takový – jinak to prostě neumíme. Upřednostňujeme české klasiky, avantgardní poezie se tu objeví jen stěží. Nemusí tato naše volba vyhovovat každému, ale takový už je svět. Chceme zde jen lehce připomínat, že v době, kdy slovo poezie, stejně jako pravda a láska stává se málem neslušným pojmem, existují ještě hodnoty, které přetrvávají. A  taky: že v naši knihovně je plný regál knih básní, o které žel nikdo nezavadí ani pohledem. A tak ten, koho slova básníkova minula, otočí, spolu s námi ostatními, list – a jsme ve všední realitě. Co nám vzkazuje starosta a jaké jsou novinky z radnice, to netřeba předjímat, a vlastně to teď ani nevím. Ale jisté je, že to jsou informace potřebné, důležité a praktické. Že k  nám připlují nějaké informace o  činnosti zastupitelstva obce, to jsem ani nečekal. A měl jsem pravdu, nepřipluly. Asi je nízký stav vody.. Když tento blok praktický a užitečný opustíme, můžeme se vydat na výlet, třeba podle našeho „Tipu“. V září a mnohdy ještě i v říjnu může počasí návštěvě přírodních krás ještě přát, tak proč váhat a nevyužít toho. Vydejme se na příjemnou cestu po nejhezčích místech severního okraje Prahy. A komu se nebude chtít opustit pohodlí domova, tak se tu aspoň dozví něco zajímavého, co zatím třeba nevěděl, k použití pro příště. Nabízíme ještě jeden výlet, a  to virtuální, proti proudu času. V  dalším díle „Toulek měšickou minulostí“, věřte – nevěřte, už čtyřicátém osmém, se sejdeme nad osudy a událostmi konce let sedmdesátých minulého století. Nedávno, a přece tak daleko… Další rubriku můžeme nazvat „Názory, diskuse, komentáře, polemika“ i všelijak jinak. Vešly se sem příspěvky zatím nejméně dva. Jednak je to „Poznámka k volbám“. Většinou se v našem listě úvahami kolem voleb moc nezabýváme, už proto, že pro volební strany jsme tak málo významným periodikem, že jim nestojíme za pár řádek jejich prezentace. Výjimku činíme leda v případě komunálních voleb. A říjnové krajské volby komunálními Měšický zpravodaj - 2

jsou (do Senátu tentokrát u nás volit nebudeme). Tak proto ten malý komentář. K  němu zde přidáme malý dodatek, který se objevil až po naší uzávěrce. Pro ty, kterým je líto, že nebudou moci volit pana doktora Ratha kvůli jeho dočasné změně pobytu, malá útěcha. Vynořila se nová politická formace Rathových pohrobků, zvaná „středočeši“. Vytvořena byla starostou Rathovy sídelní obce, v čele s bývalou tiskovou mluvčí paní Berill, a je tam i Rathova manželka. Pan starosta obce, která za Rathova panování získala 75 miliónů na dotacích (my a okolní obce nic) řekl, že Rath i nadále do politiky patří, a lídr středočeské ČSSD Řehák zase, že Berill Mascheková byla šikovná. Ochraňuj nás Pánbůh. Pak ať se naši politici (i ti co jsou bez viny) nediví, že lidé jimi pohrdají. A  ještě k  tomu malá perlička z  dnešního dne (psáno 13. 8.): Současná dočasná paní hejtmanka nutně potřebuje dvě drahé služební limuzíny – jednu do práce s řidičem, jednu pro doma s řidičem manželem. Komentáře snad netřeba. Ten druhý příspěvek v rubrice je z jiného soudku. Je volným pokračováním několika dřívějších varování před podvodníky a šejdíři všeho kalibru. Bohužel je doba taková, že jsme obklopeni lotry, gaunery a darebáky všeho druhu. Je jich menšina, ale jsou nebezpeční tím, jak se zaměřují na lidi poctivé, důvěřivé, jakými jsou zejména senioři. A nám nezbývá nic jiného, než na ně ukazovat, upozorňovat, varovat před nimi. A takový je i příspěvek „Obtížňáci“. Na některá významná výročí upozorňujeme i v článku stejného názvu. Vybíráme taková, která by neměla upadnout v zapomenutí. Obsah listu jsme obohatili dvěma novými rubrikami, byť skromnými, jednostránkovými. S  tou první jsme už přišli dvakrát, je to obrázková dokumentární stránka, kde minulost některých míst a staveb v obci konfrontujeme s jejich současným vzhledem, jek to zachytilo oko kamery. I váš dům, vaše ulice, zahrada může na takové stránce být, poskytnete-li staré snímky. Až těchto stránek s  dvojicemi či trojicemi „kdysi a  dnes“ bude hodně, může to vyjít jako zajímavá publikace (Měšice včera a dnes). To ale předbíháme. Druhá, zcela nová strana má rovněž dokumentační charakter, zejména textový. Jmenuje se „Psalo se před xx… lety“ a autenticky zde přetiskujeme články z tehdejšího regionálního tisku o Měšicích. Je to hezký obraz doby před zhruba 50 lety. Člověk by málem záviděl, jak tehdy, v 50. letech, bylo všechno radostné, krásné a jednoznačné. A dostáváme se k bloku zpráv a pozvánek v druhé polovině sešitu, ze společenského, kulturního a  sportovního života. Nedělo se toho mnoho, ale význačným počinem byla tradiční srpnová „Prakyáda“, jejíž věhlas už dávno přesáhl hranice obce. Předpokládáme, že koncem září se půjde rovněž tradiční, líbeznický pochod „Vejšlap“, o něm budou informace později. A pozor, začíná se cvičit v tělocvičně na zámku, zprávičku nepřehlédněte. Další stálé rubriky si jen vyjmenujme: „Rady zahrádkářům“ a  po delší době si opět přečteme pár slov pana profesora Andryska. A na závěr ještě bonus, jak jsem slíbil zkraje. Sice se to trochu vymyká našemu zaměření, ale nedá mi to, abych nepřipomněl zprávu, která pod příkrovem jiných mohutných afér a skandálů málem zanikla, a ona by byla asi ráda zanikla, ale já ji považuji pro nás, občany tohoto státu za tak varovnou a  závažnou – možná víc než všechny miliardové krádeže. Pokud někomu ušla, rád se o ni podělím. Situace: Tlupa opilců přepadne v noci skautský tábor. Obtěžují nezletilé dívky, vyhrožují, jsou agresivní, házejí kameny. Vedoucí volají policii, ta nemá čas (?!), - jednou, dvakrát, třikrát – nemají čas. Tak se vedoucí pochlapí, jako správní skauti, vezmou spravedlnost do Měšický zpravodaj - 3

vlastních rukou, dva opilce přemohou, svážou, pohodí do kopřiv. Ostatní utekli. Ráno, když už bylo bezpečno, policie si pro ně přijela, dala jim směšnou pokutu. Tím to mohlo skončit. Ale neskončilo, žijeme v Česku. Finále: Asi teď čekáte, že vedoucí dostali vyznamenání za statečnost nebo aspoň pochvalu za obranu svěřených dětí. A že někdo vyšetřoval policii, cože v noci měla tolik závažného na práci, že neměla čas ochránit zdraví a  životy dětí. A  když, tak proč tam neposlala jinou hlídku? Ale kdepak, kde žijete, bylo to jinak. Lotr podal žalobu pro ublížení na zdraví (těžké popálení kopřivami (!), takže neviděl na oko a  nemohl se dívat na televizi). A  uspěl. Vedoucí byl obviněn, obžalován, souzen, potrestán, dostal podmíněný trest. Naštěstí vyšší soud (po dvou letech) rozsudek zrušil. Ale: soudkyně dál soudí, prokurátorka dál vyšetřuje, A gauneráci, ti chodí po vsi a posmívají se: To jste nám toho udělali!... A policie: POMÁHAT A CHRÁNIT, na to nemáme čas… A tak se ptám: Kde to žijeme? K čemu je nám stát, když nás neochrání před zločinem, a když se bráníme sami, ztrestá nás za to? Tak na toto bohužel v našem Zpravodaji odpověď nenajdete. Ale teď už těch pár neradostných vět pusťme z  hlavy. Přeji vám ničím nerušené inspirativní čtení ve dnech babího léta, a hodně zdraví a pohody. To vše jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny Vladimír Novák

SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané, často se obracíte na zástupce obce se stížnostmi na nepřiměřené chování sousedů, kteří obtěžují své okolí porušováním §126, odst.1, Občanského zákoníku, který mimo jiné říká, že vlastník nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousední pozemek. Ustanovení §4 uvedeného Zákona pak říká, že proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u  orgánu, který je k  tomu povolán. Pro naši obec je to Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud. Další ochranou je §5 uvedeného Zákona. Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy, pro nás je to Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Ten může předběžně zásah do pokojného stavu zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. Řešení problémů cestou zákona je zdlouhavé a nepříjemné. Je lepší věc řešit dohodou a selským rozumem. Vzájemná tolerance pomůže zlepšit sousedské vztahy. Zamyslete se proto nad důsledky svého konání a držte se rčení: „Nečiň jinému to, co nechceš aby jiní činili tobě“. Než zapálíte oheň, podívejte se jestli sousedka nesuší prádlo! V neděli, den Měšický zpravodaj - 4

pro odpočinek, nesekejte a  dřevo nařežte jindy! A  pokud máte co oslavovat dlouho do noci, kdy ostatní už spí, mějte ohledy. Pokud máte potřebu oslavu zakončit ohňostrojem, nebuďte hulváti, neodpalujte ho sousedům za zdí, najděte vhodné místo a seznamte se svým záměrem své okolí. Podle obecní Vyhlášky o veřejném pořádku máte za povinnost požádat Zastupitelstvo obce Měšice o  souhlas s  pořádáním akcí rodinného charakteru. Souhlas zastupitelstva však nemůže být nadřazen zákonu, který jasně určuje pravidla při dodržování nočního klidu. Doporučuji i  požádat OP a  OÚ o  strpění parkování případných návštěv. Vyhnete se tak případným sankcím. Školákům přeji hezký konec prázdnin a všem krásný konec léta. Petr Lanc.

INFORMACE Z RADNICE Plná integrace vlaků nově až do Všetat Víte, že se s platností již od 1. června 2012 rozšířila plná integrace na železniční trati 070 (linky S3 a R3) o úsek Praha-Čakovice-Všetaty? Plná integrace znamená, že ve vlaku platí nejen předplatní jízdní doklady PID, ale i jízdenky PID pro jednotlivou jízdu. Železniční stanice a  zastávky v  tomto úseku budou vybaveny označovacími strojky PID. Cestující je povinen před nástupem do vlaku označit jízdenku v  tomto strojku. Ve vlacích lze používat jízdenky označené v prostředcích městské dopravy nebo integrovaných autobusových linkách PID v  rámci jejich časové a  pásmové platnosti. Tyto jízdenky se znovu neoznačují. Jízdenky PID pro jednotlivou jízdu lze v  daném úseku používat ve všech vlacích (osobních, spěšných i rychlících). Kromě jízdenek PID pro jednotlivou jízdu platí na trati 070 v úseku Praha – Všetaty veškeré předplatní jízdní doklady PID (tramvajenky, doplňkové kupony) a krátkodobé časové jízdenky PID (24 hod., 3 dny). Uvedené jízdní doklady PID platí vždy jen v rozsahu své časové a pásové platnosti. red. Víte, že ... Od 28.6.2012 je u nové prodejny TESKO v Líbeznicích v provozu nový Era bankomat, který je neomezeně přístupný 24 hodin denně? -redPíchnutí do vosího hnízda. Po několika letech, kdy se v zastupitelstvu stále jen diskutovalo o potřebě provést kontrolu legální likvidace splaškových vod z každé nemovitosti v obci, která dosud není připojena na veřejnou kanalizaci, k tomu konečně došlo. Všichni vlastníci těchto nemovitostí (asi 70) byli vyzváni dopisem, který sestavil právní zástupce obce, k předložení dokladů (do konce srpna 2012) prokazujících legální likvidaci splaškových vod dle platných zákonů. A začala mela. „My máme všechno v  pořádku, nám žumpu vyváží fekálista“. Když jsme tyto rozhořčené občany požádali o předložení dokladu o četnosti vyvážení, o prokázání počtu odvezených m3 (zde je třeba doložit počet osob žijících v  nemovitosti), málokterý mohl tento doklad předložit. Nejčastější výmluvy byly: „On nám žádný doklad nedává, a když ho Měšický zpravodaj - 5

chceme, tak bude vyvážení jednou tak drahé“. A o tom to právě je. Pokud vám ten dotyčný odmítá vystavit doklad, tak buď nevlastní potřebné oprávnění na likvidaci splaškových vod dle platného zákona a nemá smlouvu s firmou, kde může může tyto odpadní vody legálně zlikvidovat nebo příjem z takto od vás získaných finančních prostředků nepřiznává ve svém daňovém přiznání. Potom se také může stát, že obsah vaší žumpy skončí třeba na poli, v horším případě v potoce. Dnes však má již každé pole, potok i rybník svého vlastníka a ti se hlásí o svá práva. Možná jste zaznamenali, že se podařilo po dlouhých jednáních a nemalých nákladech vyčistit koryto líbeznického potoka. Koryto se čistilo od prostoru pod Sběrným odpadovým dvorem, až k můstku přes ulici Hlavní. Sám pracovník Povodí Labe, který čištění prováděl nám říkal, že během jeho asi měsíční práce několikrát potokem tekly fekálie, jindy zase plavaly kolínka a brambory od oběda, nebo do již vyčištěného úseku někdo nasypal shnilá jablka a posekanou trávu. Však ono to někam odteče. I  proto zastupitelstvo rozhodlo, že se konečně provede důsledná kontrola likvidace splaškových vod. Obec sice má zájem aby se postupně odkanalizovaly všechny nemovitosti, nemůže však žádného vlastníka nutit. Pokud vlastník je schopen předložit a dokázat likvidaci splaškových vod v  souladu se zákonem, může i  nadále používat svou jímku, která však musí být vodotěsná a musí být vyvážena s takovou frekvencí (dle počtu osob, nemovitost užívající), aby bylo možné z těchto údajů spočítat, že se obsah jímky třeba neodčerpává na zahradu, do dešťové kanalizace nebo nelikviduje jiným nezákonným způsobem. Obec má v  současné době asi 600 čísel popisných. Jak bylo již výše uvedeno bylo dopisem vyzváno asi 70 vlastníků nemovitostí, které dosud nejsou připojeny. Pro všechny, kteří na obecní úřad telefonovali a  rozhořčeně si stěžovali, že číslo popisné, na které jsme požadovali prokázat likvidaci splaškových vod vlastně užívají jako garáž a  nemají tak co prokazovat, chci ujistit, že jsme vycházeli z podkladů evidence nemovitostí na OÚ a z údajů uvedených v katastru, kde jsou tyto objekty vedeny jako objekty k bydlení. Pokud je skutečnost jiná, nám to není známo a je třeba tuto změnu na úřadě ohlásit, popř. provézt změnu údajů na katastru. Pro naši kontrolu stačí i čestné prohlášení, jakým způsobem je v současné době takováto nemovitost užívána. Bylo by dobré, kdyby všichni vlastníci, kteří naši výzvu obdrželi, ji nebrali jako nějaké vyhrožování sankcemi a pokutami. Ti co mají vše v pořádku se nemusí žádného postihu obávat a ti co opravdu zákon porušují, tak mají poslední možnost vše napravit a likvidaci splaškových vod řešit. Je to férové a spravedlivé i vůči drtivé většině občanů Měšic, kteří jsou již ke kanalizaci připojeni a poctivě platí stočné a tak přispívají i k ochraně životního prostředí v obci. Jiří Bejlek-místostarosta obce Tak máme hotovo a zkolaudováno! Ano, koncem srpna jsme úspěšně zkolaudovali Centrum volného času. V  krásném nerezovém bazénu je již napuštěna voda. Počítačová učebna se dovybavuje počítači, rozestavuje se nábytek a musí se ještě provést konečný úklid. Potom zastupitelstvo plánuje uskutečnit „Den otevřených dveří“, abyste se všichni měli možnost osobně podívat, jak se dá přestavit stará polorozbořená stodola na moderní volnočasové centrum. A  co bude dál...? Měšický zpravodaj - 6

Zastupitelé rozhodli, že bude vypsáno výběrové řízení na nájemce, který by celé Centrum provozoval. Nájemce bude muset dodržet podmínky, stanovené v Rozhodnutí o přidělení dotace, které určují způsoby využití Centra. Jde hlavně o provozování volnočasových aktivit, školení, setkávání spolků, cvičení, a využívání bazénu na plavání kojenců a předškoláků. Další využití již bude na zvážení budoucího nájemce. O termínu konání Dne otevřených dveří a dalších informací týkajících se Centra budete včas informováni. J.B.-místostarosta Co s ní? Jedná se o naší Sokolovnu. Je to docela čerstvá informace, která v době psaní tohoto článku, ještě není vyřešena a je ve stadiu jednání. Co se tedy stalo? Současný nájemce firma GOLF-Servis s.r.o. dala obci k 31.10.2012 výpověď smlouvy o  nájmu Sokolovny, kterou měla pronajatou, za přislíbení velkých investic do její rekonstrukce, až do roku 2042. Bohužel se firmě nepodařilo získat peníze z dotací na které spoléhala, a ani se nesplnilo očekávání firmy získat provozem tolik finančních prostředků, které by do náročné rekonstrukce mohla investovat. Jak již uvádím výše, situace se ještě řeší a  o  dalším vývoji vás budeme informovat v příštím vydání. Obec bude ale zřejmě nucena hledat nového nájemce. J.B.-místostarosta Po uzávěrce: Obec zveřejní inzeráty v tisku a na Internetových stránkách (texty obou jsou již v tomto vydání Zpravodaje) na pronájem Sokolovny a Výzvu na přihlášení se do Výběrového řízení na provozování Centra volného času Měšice. J.B.

NÁZORY – KOMENTÁŘE – POLEMIKA Obtížňáci (aneb o umění jak po telefonu manipulovat lidmi) Stalo se, že zatelefonoval hlavní financiér hlavnímu policejnímu šerifovi. O  čem si povídali nevíme, zato každému bylo hned jasné, že to bylo nějaké ovlivňování něčeho, nějaký nátlak. A hned rozruch, všude o tom čteme a slyšíme, i sněmovna kvůli tomu přesčas zasedala. Budiž, v pořádku, ať se to projedná. Ale už méně je v  pořádku, že v  mírnější podobě a  nenápadněji je nátlaku a ovlivňování pomocí telefonu vystaven skoro každý, kdo má telefon, a to je dnes asi úplně každý. Jsou i šťastlivci, kteří nikdy nenapsali nikomu v dobré víře své číslo a nejsou v žádném seznamu. Ostatním se ale skoro denně v různé podobě děje asi toto: „Crrr…crrr…- Dobrý den, tady Dobruška Pěvušková, firma Hemenex, a  provádíme průzkum trhu, můžete mi věnovat chvilku času?“ Právě obědvám, tak stručně. „Jen pár minut, položím vám pár jednoduchých otázek. Mohu?“ Ano. „Jak často nakupujete slipy“? Měšický zpravodaj - 7

Nikdy, jsem žena. „Výborně, tedy manželovi. Jakou barvu preferujete?“ Přece žádnou, když nenakupuju. „Skvělé, a  jakou velikost?“ Grrr.. žádnou! „Výborně, v  tom případě mám pro vás skvělou nabídku: pošleme vám skoro zdarma uvítací balíček 46 slipů za 999 korun, a k tomu jako bonus samopečící kastrol s mnohovrstevnatým dnem z drahých kovů. Co tomu říkáte?“ NECHCI, NEPOTŘEBUJU! „To je ale velká škoda takovou nabídku s  takovou slevou, to už se nikdy nebude opakovat….“ a  následuje proud výhod a  výčet škod, které utrpíte, když nabídku odmítnete. Po 15 minutách respondent resignuje (oběd vychládá, pivo zteplává):. Tak mi to pošlete… První hrubá chyba. Příští den: „Crrr…crrr… hemenex: Vybrali jsme vás jako nejlepšího zákazníka a  obdržíte exkluzivní bonus, celou sadu kastrólů a  pánví, jen si pro ně musíte dojít tam a  tam, kde bude slavnostní večeře s předáním dárků.“ Respondent tam jede – další chyba. Operátorka zapomněla sdělit, že jde o předváděcí akci, odkud si nejspíš odvezete něco drahého, co jste nechtěli a nepotřebujete to. A taky zapomněla říci, že balíčky slipů teď budete dostávat každé dva týdny, teď už bez slevy. A nezarazíte to, protože jste kdesi podepsali, že s tím souhlasíte. Tak to byl modelový příklad, s trochou nadsázky. Ale takovýchto telefonů je dost husto. Jednou nabízejí hrnce, jindy zázračné tabletky na hubnutí, na srdce, na žaludek, na klouby, na erekci, nebo žiletky, co holí samy, levnou elektřinu, plyn, levné volání, nejrychlejší internet, mapy, deky, matrace, boty, sady nářadí, a zázračné utěrky, a další vše možné a nemožné, ale všechno levné, výhodné a špičkové. Chybí už jen sudy, biče, petrolej a okurky v láku. Roztrhl se s  těmi voláními pytel, zaměřují se zejména na seniory. Leze vám to do soukromí jako obtížný hmyz, vyrušuje to. Uvažte, že vám volá někdo, koho vůbec neznáte, on nezná vás, a  ptá se vás na věci, do kterých mu evidentně nic není. To zprvu hlasem medovým, posléze někdy nevlídným až agresivním. Jak to je vůbec možné? Jednoduše. Firmy si předprodávají za 7,- Kč vaše číslo, které jste v dobré víře někam napsali, třeba aby vás nějaká firma o něčem mohla informovat. Když toto kdysi začínalo, tak měl člověk naivní představu, že opravdu jde o  nějaký seriózní průzkum v zájmu občanů zákazníků. Od toho se časem oprostíte a každý reaguje podle své nátury. Nejlépe je odpovědět stručně, že nebudeme ztrácet čas, a zavěsit. Je také možné se zeptat volajícího, zdali i on využil té skvělé nabídky a vyhrál ten milion. Pravda je, že ti lidé se tím živí, je to jejich práce, ale to nás zase tak dalece nemusí zajímat. Protože, co to je, když mi někdo neznámý volá, ve svůj prospěch, třeba zrovna ve chvíli, kdy se mi to nehodí, nemám na to náladu, ruší mne to v práci, a on je neodbytný jako veš? Kdysi, ve společnosti kultivovanější než je ta dnešní, říkalo se tomu neslušnost, nevychovanost, ba i hulvátství. Nakonec, jako perličku, si dáme exemplární příklad volání, na které je třeba dát zvlášť pozor. Volající se zajímá o váš zdravotní stav, o kterém předpokládá, že, jako to u seniorů většinou je, nemusí být dobrý. Už to, že někdo neznámý chce, abyste po telefonu vyprávěl své diagnosy, je nehoráznost. A  to z  něj ještě vyleze, že za vámi do bytu (!) přijde paní kolegyně, ona je lékařka, a posoudí, které přípravky by na váš zdravotní stav byly nejlepší, a hned si je u ní objednáte. Snad netřeba dodávat, že takové lidi domů – ani na krok. A ještě jedna dobrá rada k nezaplacení: nikdy nevolat zpět na linku začínající devítkou. To se může neskutečně prodražit. Promiňte, musím už končit, zvoní mi telefon. Jindřich Vlnka Měšický zpravodaj - 8

Poznámka k volbám Trochu se předbíháme v  čase, krajské volby budou až v  říjnu, ale to se nedá nic dělat, říjnové číslo Zpravodaje vyjde až už bude po volbách. Bude se jednat o  volby do zastupitelstva kraje, v našem případě Středočeského. Kdy volby proběhnou, kdy a jak se bude volit, čili technické náležitosti, se jistě včas dozvíte. Tím by věc mohla pro nás skončit a nebylo by už třeba o ničem psát, předvolební kampaň už je věcí volebních stran a jejich kandidátů. Jenže události, které se děly a stále ještě dějí kolem dnes už bývalého hejtmana a konec konců celého středočeského vedení, které dělá, jako když se jich to vůbec netýká (o ničem nevěděli ?!), nutí k  poznání, jak není dobré brát tyto volby na lehkou váhu. Ono totiž rozhodování krajské samosprávy má velmi bezprostřední dopad na život obcí a  měst. Nejblíž nám občanům jsou sice obce, ale jejich pravomoci nejsou neomezené. A parlament a státní správa jsou příliš vysoko a daleko, než dosahuje jejich zájem o život nás občanů. A taky mají jiné starosti. Jak sestrojit co nejnesrozumitelnější a nejnepoužitelnější zákon, jak si zvýšit platy, jak si nezrušit imunitu, jaký je náš poměr k Tajvanu… A ty běžné starosti leží na krajském zastupitelstvu a úřadě. Nechcete mít děravou silnici, chcete mít dobrou dopravu, chcete mít blízko do dobré nemocnice, na lékařskou pohotovost...? To vše je na rozhodování kraje. Čili není jedno, kdo tam bude sedět. A teď se mi špatně píše o tom, že jsme zvolili špatného hejtmana, špatnou stranu. My ne, naše obec byla „modrá“, ale to není podstatné, ostatní okresy nás „oranžovou barvou“ překryly. Jak se to stalo? Jednoduše, ohlédněme se zpět. Pan doktor nám velkoryse zrušil poplatky za návštěvu lékaře. Zrušit se je nepovedlo, tak je platil za nás. Kde na to vzal? Dal nám do jedné kapsy a z druhé nám to vytáhl. Za 30 stříbrných (pardon, korun) si pan doktor koupil přízeň voličů. A dál: školáci budou jezdit autobusy zadarmo. Kde na to vzal? Zrušil některé autobusy. Tak to byla dobročinná tvář pana krajského hejtmana. Ale on nepáchal jen dobro. Zkusme stručný výčet jiných jeho skutků. Málem nám zrušil všechny autobusové spoje. Jste modří, tak pykejte. Nepodpořil náš odpor proti vodochodskému letišti, programově a cíleně. Vystěhoval seniory z místa, kde byli zvyklí a bylo jim tam dobře, a my už se asi nedozvíme, jaký byl jeho skutečný záměr s tím břežanským zámečkem. Že jako první krok bude předražená rekonstrukce, to jistě. A dál: zmenšil dotace obcím na Centra volného času, ve prospěch nemocnic. To zní ušlechtile. Ale, jak se ukázalo, bylo to proto, aby z většího koláče si pro sebe a své blízké víc odkrojil. A přitom střihal pásky, klepal na kameny, otvíral ono, zahajoval tamto. V  jednom čísle jeho Středočeského magazínu byl vyobrazen 18x (slovy osmnáctkrát). A teď někoho jiného volte. Jsem dalek toho, abych tady dělal propagaci nějaké nejlepší straně, ostatně o ni ani nevím, ani odsuzoval tu špatnou. My bohužel nevolíme hejtmana, osobnost, ale volební strany, z  nichž vzejde zastupitelstvo. Ale i  při evidentně těžkém rozhodování, které nás čeká, je potřeba myslet hlavou. První dilema je: jít vůbec k  volbám? Tady zní odpověď jednoznačně „ano“, protože jinak budou ti ostatní za vás volit někoho, koho vy nechcete. Složitější otázkou je, koho tedy volit. Celá naše bída tkví v tom, že nemáme osobnosti, nebo nevíme o nich. Zkusíme si tedy utvořit nějaké zásady, koho volit a koho ne. Především by si každý měl ujasnit, chce-li volit levicově nebo pravicově nebo něco mezi tím, když už tedy volíme strany a ne osoby. Tu osobnost si vyberu pak. Neměl by to být někdo, koho vůbec neznám. Ať ten člověk, který by chtěl být s podporou své strany Měšický zpravodaj - 9

v zastupitelstvu, nebo rovnou hejtmanem, když je ten „lídr“, přijde tedy mezi nás, ať se představí a ať řekne. Ať řekne hlavně to, na co se ho konkrétně zeptáme, ne aby nás zaplavil bezobsažnými frázemi. A  pozor i  na sliby. Těžko bude někdo moci rozdávat, nebude-li z čeho. Zeptejme se ho, nebo jich, přímo: podpoříte nás v odporu proti letišti? Podpoříte naše žádosti o dotace na školku, na údržbu památek? Podpoříte naší snahu o záchranu lesní zeleně a  najde se toho ještě mnohem víc. A  když se nenajde nikdo takový, kdo nebude ochotný naslouchat a odpovídat, pak je každá rada drahá. A dostáváme se k jádru věci, ke smyslu této poznámky. Zjednodušme si věc na zásadu, koho nevolit. A odpověď se nabízí: nevolit ty, kteří tam doteď byli. A kteří se teď tváří, že oni nic, oni o  ničem nevěděli, že nic nemohli dělat. Věděli, mohli. Těch signálů, že s hospodařením kraje není něco v pořádku, měli víc než dost. Středočeský kraj se teď pro zbytek republiky stal jakýmsi symbolem korupce, lží a  podvodů v  koncentrované podobě všech neduhů naší vysoké politiky. Až je člověku stydno, že v takovém divném kraji bydlí. A teď se ozve jeden silný hlas: A je to jinde lepší? Není, úspěšně se k nám přidává kraj Ústecký. Zatím. A další hlas: A my to nezměníme. Ano, nezměníme to možná. Ale když se o to aspoň nepokusíme, tak to nezměníme určitě. A kdy jindy to zkusit, než o volbách. A teď na závěr ještě perlu, něco, čemu už se rozum vzpírá pochopit: středočeští sociální demokraté si zvolili do čela kandidátky někoho, kdo je podle vyjádření členů strany „stejný jako David Rath“. Pro budoucnost kraje docela nepěkný příslib. Přejme si šťastnou ruku ve volbách, ať už levou či pravou, hlavně už žádného Davida, kolibříka či jiné mazánky, a tím i víru v lepší příští. - nk -

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XLVIII. Úvod: Putováním proti proudu času jsme dospěli až do 2. poloviny 70. let 20. století. Tím jsme se už dost přiblížili k cíli, což je doba, ve které žijeme nebo jsme žili ještě poměrně nedávno. Teď ale budeme zkoumat děje, ke kterým došlo před 35 lety. Co to je v  dějinách, 35 let. Pouhá slabá polovina lidského života. Přesto stojí za to do těch časů nahlédnout, protože se od té doby mnohé změnilo zcela zásadně. Ono se vlastně změnilo – kromě lidských povah a myšlení lidí – skoro všechno. Společenský systém, politický režim, podoba státu. Před těmi pouhými 35 roky jsme skoro nic nevěděli o osobních počítačích, internetu, barevná televize byla v počátcích a ne každý ji měl, natož že by byly mobily, videa, CD, ale pro většinu lidí byla nedostupná a dnes opovrhovaná pevná telefonní linka. Tak toto vše a mnoho jiného tehdy nebylo. A co tady bylo, to byl reálný nebo také rozvinutý socialismus, a jeho specifická podoba zvaná normalizace, jejíž charakteristické rysy v těchto úvodních řádcích zkoušíme připomenout. Učiníme tak i dnes. Minule byla řeč o  stavu zásobování zbožím, o  nakupování. Zmínili jsme „lepší“ obchody Tuzex pro valutově vybavené občany, ale je třeba doplnit, že tu byly ještě jiné obchody s nedostatkovým a luxusním zbožím. Ty byly neveřejné, neoznačené a sloužily jen prominentům, vyšším komunistickým funkcionářům – dejme tomu že od okresního tajemníka strany výše. Ano, i v tomto jsme si byli všichni rovni... Měšický zpravodaj - 10

Připomeneme si taky, jak to bylo s cestováním do ciziny. Na toto téma už v našem listě kdysi vyšel samostatný článek. Takže jen souhrnně. Jakž takž volně se dalo cestovat do spřátelených zemí – NDR, Polska, Bulharska a Rumunska, ale už do země nejbratrštější – SSSR – to nebylo jen tak, tam se mohlo jen na pozvání, nebo oficiálně se zájezdem Čedoku apod. Také do Jugoslávie to nešlo jen tak snadno, stejně jako do všech jiných zemí světa. Bylo třeba mít k pasu výjezdní doložku. A tu dostal jen ten, kdo měl od banky příslib deviz, a ten dostal málokdo. Mimochodem to bylo tak málo peněz, že to nestačilo ani na skromné přežití. Kdo v cizině neměl známé, nebo si valuty nepřevezl „načerno“, musel žít v cizině životem bezdomovce, natož že by si tam něco koupil domů. Shrnuto a podtrženo, na „Západ“ turisticky necestoval skoro nikdo. Stále více se utahující řemeny režimu ovšem vyvolávaly čím dál větší snahu lidí dostat se ven, do svobodného světa, ať už byla motivace jakákoliv. Jenže hranice byla uzavřena neprodyšně a  StB nekompromisně vracela, trestala a  zabíjela lidi, kteří se přes hranici pokoušeli dostat do západního světa. To se dělo nejrůznějšími, až neuvěřitelnými způsoby a vedlo to až k tragédiím a ztrátám životů nevinných lidí, jako ve známém případě únosu letadla. A to vše ve jménu výroku páně Husákova z r. 1969, že „štátná hranice něni dajaké korzo“. Pojem „železná opona“ dostal tehdy doslovnou nelidsky hmatatelnou podobu. Lidí, kterým normalizace nezlomila páteř a přesto neodešli, bylo málo. Ale byli, a přibývalo jich. Přece jen už ten silný tlak působil opačnou reakci, odpor. Jsme v  r. 1977, a  ta číslovka automaticky navozuje pojem „Charta 77“. To byla deklarace skupiny lidí, signatářů, která režim nesmírně podráždila. Přitom formulace Charty byly velice mírné, až opatrné. Ale stejně jako v  případě „2000 slov“ z  r. 1968, i  to stačilo k  neskutečné perzekuci všech, kdo podepsali. Charta, to nebyl jen ten dokument, to byla občanská iniciativa skupiny lidí s daným programem, představitelem byl vždy mluvčí – ti se střídali. Jako reakce režimu se objevila tak zvaná „Anticharta“ k  jejímuž podpisu byla (i vydíráním) přinucena řada i význačných lidí různých oblastí života společnosti. A rozjela se veliká kampaň, kdy pracující hromadně podepisovali protesty proti Chartě, jejíž znění ovšem nikdo neznal, protože text nebyl nikde zveřejněn (!). Kde to odmítli (zkušenost autora), stejně to za ně podepsali a podali činitelé ZO KSČ a ZV ROH. Komunisté tak ve své hlouposti udělali Chartě ohromnou reklamu, protože kdyby o věci pomlčeli, dozvěděla by se to jen malá část obyvatelstva. Takto jsme se to, že tu je nějaká snaha o změnu, dozvěděli všichni. I ten kdo ani nechtěl. Tak, další útržek obrazu doby máme za sebou, a  přidáme si k  tomu co v  těch letech hlavně hýbalo děním ve světě a doma. 1977: 6. ledna: v Praze bylo vydáno „Prohlášení Charty 77“. - 28. ledna: v Národním divadle v Praze umělci a kulturní pracovníci podpořili politiku KSČ a odmítli požadavky Charty 77. - 31. ledna: Jiří Hájek a Jan Patočka, mluvčí Charty, byli v té věci vyslýcháni. - 4. března: zemětřesení v Rumunsku si vyžádalo 1500 obětí. - 13. března: zemřel filozof Jan Patočka na následky policejních výslechů. - 27. března: na letišti ostrova Tenerife došlo ke srážce dvou Boeingů 747. Nehodu nepřežilo 575 lidí. - 18. března: ČSSR dosáhla 15 miliónů obyvatel. - 8. května: na MS a ME v ledním hokeji ve Vídni obhájilo mužstvo ČSSR mistrovský titul. 14. července: v New Yorku nešel proud 24 hodin v celém městě. - 30. srpna: návštěvu ČSSR ukončil íránský šáh Réza Páhlaví s manželkami. - 16. srpna: zemřel zpěvák Elvis Presley. - 30. září: Čs. motocyklisté vyhráli Šestidenní soutěž, jela se v  okolí Baňské Bystrice. Měšický zpravodaj - 11

18. října: Za podvracení republiky byli odsouzeni O. Ornest a J. Lederer. K podmíněnému trestu byl odsouzen i Václav Havel. - 9. prosince: v Praze skončil ustavující sjezd Svazu čs. spisovatelů. Předsedou byl zvolen Jan Kozák. 1978: 10. ledna: jmenoval papež Pavel VI. kardinála Tomáška pražským arcibiskupem. 28. února: v Praze byl zatčen Václav Havel. - 2. března: do kosmu vyletěl v lodi Sojuz 28 čs. kosmonaut Vladimír Remek. - 22. dubna: byl vytvořen Výbor pro ochranu nespravedlivě stíhaných. - 14. května: na mistrovství světa v  Praze čs. hokejisté vybojovali stříbro. 28. května: švýcarští občané se v referendu vyslovili pro zákaz jízdy automobilů o nedělích. - 1. až 25. června: na MS v fotbale v Argentině zvítězilo mužstvo Argentiny. - 21. června: parlamentem byl schválen zákon o  reformě školství (např. desetiletá školní docházka). 6. srpna: zemřel papež Pavel VI. - 12. srpna: v Praze byl zahájen provoz linky A metra. 16. října: polský kardinál Karol Wojtyla byl zvolen papežem. - 31. prosince: v ČSSR nastala prudká změna počasí. Po teplém počasí o  Vánocích přišla vichřice se sněhem a  prudké ochlazení. Z +120 Celsia až na -250 C v noci ze Silvestra na Nový rok. Přineslo to těžké problémy v dopravě a energetice. Tak to byl výběr některých událostí doma i v cizině. Teď už sestoupíme k nám do vsi a to hlavní co se událo propátráme. Jdeme na to. Část čtyřicátá osmá: 1977/78 – první dva roky s novou sestavou v čele obce. V minulém díle nám chyběl údaj o výsledku voleb. Tak teď už ho máme, a nový národní výbor tedy vypadal následovně: Předsedou MNV se stal pan Bohumil Kyndr, tajemníkem Milan Šindlauer. Členem rady se stal: Bohumil Kyndr, Václav Anderle, Eva Fabiánová, Václav Bartůněk, Josef Halama, František Horák, Jiří Hron, Milan Šindlauer. Zbývající poslanci (už bez křestních jmen): Macek, Píša, Penc, Linhartová, Svobodová, Navrátilová, Konrádová, Kratochvíl, Dalík, ing. Kmoch, Smažil, Abík, Murin, Čadek, Švehla, Vágner. Členů bylo voleno 25, takže se nám jedno jméno vytratilo. Rovněž chybí záznam o  příslušných komisích Bohumil Kyndr předseda MNV 1976 - 1981 a jejich složení, to se jistě objeví až někdy později. U obecních správních záležitostí jsme začali, tak u nich ještě chvíli zůstaneme. Byl ustaven „Sbor pro občanské záležitosti“. Předsedkyní byla Eva Fabiánová, členkami se staly paní Šárová, Půlpánová, Carvová, Mašková a Fárová. Dále byla jmenována „Pomocná stráž VB“ ve složení Hrabánek, Bartůněk, Šíla, Palička, Flinta. Navržen byl ještě B. Kulhánek. Tady je potřeba pro mladší ročníky pár vysvětlivek: VB (Veřejná bezpečnost) byla veřejná policie, policista byl „příslušník“ nebo „orgán“. PS (pomocná stráž) byli civilní dobrovolníci, spolupracující s policií. Abychom zůstali u  tématu, nahlédneme do hospodaření obce. Jak to bylo s  příjmy z poplatků a daní: daň domovní byla zvýšena z 0,80 Kčs na 1,00 Kčs. (nepíše se za jakou dobu, předpokládejme že měsíčně). Zvýšení se týkalo ale jen budov s  ústředním nebo etážovým topením, nebo patrových. Příjem z  domovní daně byl 17  431,- Kčs (což s  tou 1,- Kčs nějak nesedí). Příjem z daně ze zemědělské výroby byl 21 187,- Kčs, ze psů 3 525,- Kčs a ze správních poplatků 3 510,- Kčs. To vše ročně. Měšický zpravodaj - 12

A některé mandatorní výdaje: odměna předsedovi MNV 850,- Kčs, tajemník dostával 700,- Kč , členové rady a komisí po 400,- Kčs měsíčně. Na vybavení obřadní síně bylo uvolněno 5 000,- Kčs. Zachoval se i podrobný rozpis příjmů a výdajů, z něj si opíšeme jen celkové sumy. Příjmy v r. 1977 byly 359 000,- Kčs, v  roce 1978 to bylo 364  000,- Kčs. Výdaje v  obou letech byly plánovány stejné jako příjmy. K činnosti správy obce se ještě posléze vrátíme z jiného pohledu, ale teď se naskýtá možnost přiblížit si pár slovy výsledky zemědělců. Jediným subjektem v obci provozujícím zemědělské hospodaření je už delší dobu Státní statek, tentokrát s hlavním sídlem v Klíčanech. Archiv vydal podrobnou zprávu právě pro dobu, ve které se pohybujeme. Čísel je to hodně, tak jen stručný výběr. Žně, to je období kdy celoroční práce vrcholí, a tak se podívejme, jaké třeba byly výnosy v roce 1977. U žita 44,06 q/ha, pšenice 50,07 q/ha a ječmen 50,2 q/ha. Do polí vyjelo šest kombajnů vlastních a osm ze Slovenska. V nepřetržitém provozu jely dvě sušičky – v Měšicích a v Poleradech, kapacitu měly 12 vagonů obilí denně. Přidáme si ještě chov dobytka. Dojnic bylo 451 (oproti plánu 500 dojnic). Skotu celkem bylo 1 052 ks. Mléka statek dodal přes 931 000 l. Prasat bylo 661, a dodalo se 83 495 q vepřového masa. To vše v r. 1977. Nejen prací živ je člověk. Ale o  společenském a  kulturním životě obce je tentokrát v záznamech psáno velice málo, což jistě neodpovídá skutečnosti. Slavil se jako obvykle 1. a 9. květen. V roce 1977 1. máj v Líbeznicích s průvodem, 9. květen u pomníků, také s průvodem. 1978: tentýž scénář, účast lidí byla velká – 1. květen 160, 9. květen u pomníků a průvod 240 lidí. Jinak čteme za rok 1978 jen o  dvou společenských večerech zahrádkářů a  čtyřech odborných přednáškách. Jinak už nic, pokud nepočítáme veřejné schůze. Slavnostní schůze k  60. výročí republiky byla 26. října (50 účastníků). 23. března 1977 proběhla veřejná schůze MV NF (přítomno bylo 54 osob). Nekonalo se plenární zasedání MNV 28. 7. 1977 (účast jen 42%). Ale konala se veřejná schůze 10. 11., 23. února 1978 se sešla slavnostní schůze k výročí Února, bylo to plenární zasedání. A to je o veřejných akcích všechno, co se zdařilo dohledat. Přejdeme ke školství. Základní škola byla kvůli rekonstrukcím stále uzavřena, měla by zahájit v roce 1979. Mateřská škola má stále nedostatek míst. Je stále v  plánu výstavba nové školky – připravovala se dokumentace a  hledal pozemek. Mělo se stavět na pozemku staré školky, systémem Velox, se záborem části komunikace a sousední soukromé zahrady. Do budoucna ale zůstalo jen u  záměru. V  té souvislosti – že opravdu bylo potřeba nové školky (měla být pro 60 dětí) - je případné podívat se, jak se vskutku rodilo dost TJ Sokol - fotbalové mužstvo „A“, podzim 1977 dětí. V  letech 1969 až 1975 to bylo celkem 80 dětí, z toho v roce 1969 jich bylo 5, v roce 1970 a 1972 po devíti, v roce 1971, 1973 po dvanácti, 1975 21 dětí. Měšický zpravodaj - 13

Kino se stěhovalo ze sokolovny do kulturní místnosti, knihovna se přemísťovala do obnovených místností ve škole. To vše negativně ovlivnilo provoz obojího. Po řadě let se opět začal hrát v obci fotbal pod hlavičkou TJ Sokol. Hned po zimní části soutěže se mužstvo A probojovalo do III. třídy. A dostáváme se k rozvoji a výstavbě obce. Mezinárodní telegrafní a telefonní ústředna (MTTÚ) podala žádost o umožnění stavby skladu na pozemku MNV (ulice Nová), v hodnotě 1,5 milionu korun, s tím, že po 5 letech bude převedena do majetku obce. Víme, že se tak stalo, a budova zvaná TESKO nám slouží dodnes. Schválen byl projektový úkol na umístění kina v kulturní místnosti, včetně sociálního zařízení a prostory pro občerstvení. Bez výsledku se jednalo o vystěhování pošty z rodinného domu čp. 54. Práce v základní škole měly být skončeny do listopadu 1978. Na školnické místo byli přijati manželé Juskovi. Bez výsledku bylo jednání s podnikem EZ o výstavbě biologické čističky odpadních vod pro jejich 40 bytů, s  budoucím využitím i  pro obec. Nedošlo k  dohodě o  umístění. Nedošlo ke stavbě protipožární nádrže v  malé bažantnici, kvůli nevyřešeným majetkoprávním vztahům. V Sokolovně byla opravena elektroinstalace a provedena generální oprava ústředního topení, a  přemístění kina. Postavena byla autobusová čekárna na Hlavní ulici u hospody. A  blíží se závěr naší virtuální procházky a  zbývá už jen pár faktů a  událostí, co se nevešly do žádné Bytové domy pro zaměstnance nemocnice - 1978 přihrádky pro střípky nalezeného zašlého času. To už jen telegraficky, pár větami. Nebyla ještě řeč o žádném závazku, a to je špatně. Byla to přece doba závazky přímo kypící. Vypluly z  nitra archivu dva. Jeden celoobecní na rok 1978, v  něm jsou prakticky všechny body, o  kterých už zde byla řeč. Další uzavřeli myslivci, že totiž vysází lesní stromy na tělese zrušené vlečky do Mratína. V rybníce uhynuly ryby, zásluhou vypouštění fenolů a podobných kresolů do potoka podnikem Plastimat. Nastal posun v odpadovém hospodaření. Od 1. 9. 1977 odváží popelnice provozovna MNV Odolena Voda. To zní hezky, kdyby to ovšem vozili na zřízenou legální skládku. Vozili to ovšem hned za humna – na lokalitu „Na Horně“, kde vznikla velká černá skládka a zmizelo kus přírody. Od 20. 6. 1977 byla vedoucí naší pošty paní Milada Brichtová z Líbeznic. Sběr železného šrotu skončil v r. 1978 výsledkem 200 kg. To snad ani nestálo za zmínku. V roce 1977 to bylo lepší (1 260 kg papíru, 3 350 kg železného šrotu). Stále ještě se nepodařilo najít kronikáře. Dostal to i jeden z členů rady MNV za úkol. Ono vést kroniku je velká práce, tehdy nebyla placena ani symbolicky, a taky se to musí umět. Měšický zpravodaj - 14

A na úplný konec jsem nechal něco, do čeho se mi vůbec nechtělo. Černou kroniku. Tragické události se obci nevyhnuly, za 2 roky byly tři. Jeden smrtelný úraz a dvě sebevraždy. S odstupem času nebudeme podrobnosti otevírat. Příště už se rázem ocitneme v 80. letech, a bude to poslední desetiletí našeho putování. Pokračování příště Vladimír Novák

PŘIPOMÍNKA NĚKTERÝCH VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (srpen – říjen) Před námi je září a říjen a dva státní svátky. Obecná známost těchto výročí je tak velká, že postačí připomenout je jen stručně. Před 74 lety, v září 1938, došlo k neblahým událostem, které předznamenaly německou okupaci a druhou světovou válku jen o pár měsíců později. Mnichovská dohoda a odstoupení velkých pohraničních území Německu – tím to všechno začalo. Svátek 28. září jsme si nazvali Dnem české státnosti. Je to ovšem především vzpomínka na sv. Václava, knížete a patrona země České. 28. října před 94 lety vznikl samostatný stát Čechů a Slováků. O trochu více řádků však věnujeme třem výročím opomíjeným a méně známým, a tudíž vhodným k připomenutí. Jedno sice už bylo v srpnu, druhé bude zase až v listopadu, i když hned v  první jeho den, ale to snad nevadí. nebuďme malicherní, na důležitosti jim to neubere. 21. srpna 1969 nastalo první výročí vpádu sovětských okupačních vojsk do Československa. Když už si tak různé významné dny pojmenováváme, tak tento jsme už tehdy nazvali Dnem hanby. Srpnové události 1968 byly tehdy ještě velmi živé, vzpomínky bolestivé a  nevyhasla ještě vůle k  projevení odporu. Formy protestů byly různé, od těch tichých – třeba bojkot obchodů a  veřejné dopravy, rozsvícená světla aut (to se tehdy ve dne nesmělo), lidé ve smutečních oblecích a s černými páskami, až po hlasité demonstrace v ulicích. Nový režim byl ale připraven. Potlačování demonstrací v  ulicích záhy přešlo v  tvrdé násilné bitky. Slzný plyn byl cítit všude, pro jistotu i tam, kde se nic nedělo. Protože policie situaci záhy nezvládala, byla povolána armáda s tanky. NAŠE „lidová“ armáda zasahovala proti vlastním lidem. Nikoliv Jeden z letáků, jaké se po Praze šířily opisováním. Srpen 1969. ruské tanky. Ty s nastartovanými Měšický zpravodaj - 15

motory vyčkávaly za vraty kasáren. Bojovali ale Češi proti Čechům. A to bylo na celé věci to nejotřesnější. A tak bychom si i toto výročí měli připomínat jako stejně smutné jako byl sám srpen 68. Další výročí, které si chceme připomenout, je radostnější, i  když trochu nezvyklé a málem už nikomu nic neříkající. Před 231 lety bylo totiž zrušeno nevolnictví. Stalo se tak 1. 11. 1781 patentem císaře Josefa II. Často se to zaměňuje se zrušením roboty, ale k  tomu došlo až o  řádku desítek let později. Nevolnictví a  robota jsou dvě různé věci, i když spolu úzce související. Robota, to byla pracovní povinnost. Nevolnictví byl souhrn pravidel, upravujících vztah mezi poddanými a  vrchností. Nevolník nemohl svobodně měnit bydliště, povolání, a jiné stránky osobního života, a to i u svých bližních. To vše, včetně uzavírání sňatků nesměli poddaní učinit bez svolení majitele – feudála. Týkalo se to především venkovského rolnictva. Oficiálním zrušením se závislost poddaných na feudálech rozvolnila, ale nepříliš a šlo to ztuha. Ten vztah ale, a to se ví méně, nebyl tak úplně jednostranný. Feudál měl kromě práva řídit život svých lidí vůči nim i povinnosti. Zejména postarat se o ně v nouzi. Do jaké míry to dodržovali a v jaké kvalitě, to je věc jiná. Taková povinnost pak historickým vývojem se zánikem feudalismu přešla na obce, na stát. Jenže ten historický vývoj provází i neustálá snaha státu přisvojit si vůči občanům i to právo, tj. řídit jejich životy. Neustále má nutkání sešněrovávat nás příkazy, zákazy – toto nesmíš, tamto musíš… Neplést prosím s přikázáními Božími, bez těch to opravdu nejde. Dalo by se mnoho napsat o moderních formách nevolnictví. Stále mějme na mysli, že opravdu bylo zrušeno. Přinejmenším tedy v  našich zemích. V  uherské části monarchie se tak stalo o  něco později. A  třeba v  Rusku… Tam přetrvalo až málem do konce 19. století, a různé jeho prvky se tam zachovaly až do dob bájného CCCP. Není to tak dávno, co obyvatelé Ruska nemohli z  města do města cestovat bez povolení. Výročí třetí, na které si dnes posvítíme, nemá teď ještě definoA tak psalo Rudé právo (31.8. 1969) vané své datum, to Měšický zpravodaj - 16

bude až v první den Nového roku. Ve dnech současných je tomu právě 20 let od doby, kdy se začala drolit naše poněkud nepřirozeně stvořená federace a začala povolovat nerozborná pouta mezi národy Čechů a  Slováků. Objektivně je nepochybné, že se tak stalo z  vůle Slováků a bez větších protestů Čechů a Moravanů. Slovensko se osamostatnilo, a v roce 1993 jsme se probudili v novém státě, České republice. V dnešní době bývá zvykem přidávati nějakou prémii jako odměnu za cosi. Takže za to, že jste dočetli až sem, obdržíte milí čtenáři bonus. Přidáme ještě jedno výročí, jehož dějinný význam se nedá srovnávat s těmi výše vzpomenutými. Ale utkvělo pevně v paměti mnohých, hlavně těch postižených. Před 10 lety postihla Prahu a jiná místa katastrofální povodeň, zvaná tisíciletá. Pro Prahu byla šokující svou nečekaností, rozsahem a následky. Ne že by se pár dní předem nedala čekat, spočítat, namodelovat. Jenže náš národní zvyk velí nechat vše až na poslední chvíli, až jak to dopadne. A dopadlo. Máme v živé paměti, jak primátor Prahy hlásal, jak je vše v pořádku, metro že je bezpečným místem – ve chvíli, když už mu voda omývala kotníky. Máme ještě kousíček místa, tak si přidáme malou úvahu. Zdalipak jste si všimli, jak nám z kalendáře vymizely všelijaké ty Dny něčeho? Byl Den horníků železničářů, armády, lesů, knihy, bezpečnosti v dopravě, učitelů… a jsou pryč. Zachoval se snad jen Den žen a Den dětí. Jinak jsou tam opět křestní jména, skoro každý z nás tam má svůj den – svátek neboli jmeniny. Možná to je jen česká specialita, v  cizích kalendářích to neuvidíte. Ale všeho do času, vážení. Možná nám to Unie zatrhne, a  každý den bude Den něčeho, možného i nemožného. Občas už to v rádiu zaslechneme, jaký že je dnes zrovna Světový den. - dalimil Zdroj: Encyklopedie Universum Kronika 20. století Kronika českých zemí Zvláštní poděkování patří paní Marcele Drdové z Měšic za poskytnutí dokumentů

Proměna či zánik naší vesnice Život na českých vesnicích se postupně formoval v několika posledních stoletích. Jeho základem byly selské rody s  početnými příbuzenskými vztahy, které jim zabezpečovaly hmotné statky. Selské rodiny byly svázány společnými morálními zásadami. Společenství vesničanů se postupně lišilo od městské populace, stalo se samostatné a  soběstačné. Neodcizilo se okolní krajině, žilo v souladu s přírodou, s ročními obdobími, žilo v souladu s ní. Vesnice byly obroubeny udržovanými sady a loukami, vedly z nich heřmánkové cesty do polí. Protkávaly pečlivě obdělávaná pole, místy ohraničené kamennými zídkami z dob roboty. Rámec tvořily lesy s mechem a jehličím bez trní a hloží. Česká krajina, budovaná po řadu generací, je vyjímečná, patří do kulturního evropského bohatství. Ještě žijí její pamětníci, ale většina dnešní populace ji zná takto jen z vyprávění. Stačilo čtyřicet let komunistického panství na její devastaci. Došlo ke zničení nejen materiálních hodnot na vesnici, ale i k pokřivení duchovních hodnot jejich obyvatel. Předobrazem této zkázy se staly změny v českém pohraničí, ke kterým došlo po poslední válce. Podobaly se stavu po třicetileté válce v sedmnáctém století. Vysídlené vesnice zarostly Měšický zpravodaj - 17

kopřivami, které vytlučenými okny a vyvrácenými dveřmi vnikly do stavení a stodol, které se začaly pomalu rozpadat. Místo slepic a dalších domácích zvířat se na dvorku zahnízdili bažanti, usadili se zde i zajíci a srnčí zkoumala opuštěné prostory. Návsi osiřely, zahrady zpustly, opuštěné cesty hájily zmije, stočené do obranného postavení. Pole nikdo nesklízel, v lesích nikdo netěžil, neodstraňoval polomy, nečistil les. Podobný osud čekal vnitrozemí po zahájení kolektivizace zemědělství. Nejprve došlo k likvidaci selských usedlostí, k násilnému přestěhování potomků starých selských rodů do měst. Následoval nucený zábor zemědělské půdy všem jejich vlastníkům. Byla převedena do kolektivního vlastnictví v zemědělských družstvech. Dřívější vlastníci byli nahnáni do kolchozů, ze sedláků se stali „zemedělci“. Přímý vztah k obdělávání půdy zanikl, zmizela společenství vesnických obyvatel budovaná po stoletích. Lidé již nepracovali „na vlastním“ bez odpovídajících výdělků podobně jako za roboty. Začali si hledat práci ve městech. Vesnice se pomalu vylidňovala, nakonec v ní zůstali jen staří. Zmizely meze a cesty, zbyly jen rozryté výjezdy po traktorech do zcelených polí lemované trním a  kopřivami. Kopřivy ovládly zanedbaná zákoutí, kde se již krávy a kozy nepasou. Většina obyvatel, která zde zůstala bydlet, pracovala mimo vesnici. Starala se jen o své zahrádky, stavěla si honosné garáže a přistavovala k původnímu obydlí patra a přístavky s velkými okny, které obkládala dlaždicemi. Po listopadu 89 čekaly vesnice zásadní změny. Upadající hospodaření jednotných zemědělských družstev se mělo změnit. Hospodařit začala jen hrstka bývalých sedláků. Objevili se různí podnikavci bez vztahu k půdě, zamýšlející jen rychle zbohatnout. Většina půdy zůstala družstevníkům, kteří se rovněž musí chovat tržně. Zákon trhu však není vždy v souladu s dlouhodobým rozvojem zemědělské výroby. Dochází opakovaně k přechodné likvidaci skotu, prasat, drůbeže a dopadem na pěstování obilí. Z polí zmizelo žito a oves, jejich místa zaujala řepka a kukuřice. Zmizela řepa a částečně i brambory. Dvacet let po pádu komunismu přetrvává mnoho z  jeho neblahého dědictví. Vesnice jsou jakoby bez života. Nikdo nestojí před vrátky a nerozpráví se sousedy. Na vratech jsou naopak závory, domy se ježí televizními anténami a  satelitními disky. Ke každému domu patří nejméně dvě auta, cesty ke garážím jsou vyasfaltované. Místo vesnického rybníčku se samočistící schopností je vybetonovaná jáma s hnijící páchnoucí vodou. Tam, kde není asfalt, rostou kopřivy. Nikde slepička, kachna či husa, jen hafani za plotem cvičení na obranáře. Za vesnicí se tísní v ohradách stáda ovcí, vyhnaná z nečistých chlévů, kde přebývají na vysoké vrstvě hnoje. Kulhají pro zanícená kopýtka a  záněty končetinových kloubů, srst mají slepenou a znečistěnou mrvou. V polích skřivan nevrzne ani nepije z koleje. Nehnízdí zde drobní ptáci ani bažanti, nepanáčkují zde zajíci. Z polí zmizely chrpy mezi obilím, v řepce ani kukuřici polní kvítí neroste. Hučí a páchnou zde obludné zemědělské velkostroje. Na podzim nikdo nezbaví nalomené větve ovocných stromů jejich úrody, jižní ovoce je sladší a je bez práce. V zimě zůstává bílá přikrývka polí nepopsaná drápky a tlapkami jejich obyvatel. Poničené materiální statky lze napravit, pokud lidé na vesnici naleznou znovu cit k rodné hroudě. Pokud nebude domov končit u vrátek. Až se smaže rozdíl mezi pěstěnými růžemi a rhododendronem na zahradě a rumiště za plotem. K domovu patří i veřejné obecní prostory, kde nebude bujet jen plevel, stromy budou zbaveny uschlých větví a  přerostlé křoviny zmizí. Cit k prostředí, ve kterém žijeme, vychováváme děti, láska ke krajině dává pravý pocit domova. K  bezpečím domova patří sousedské vztahy, které dříve patřily do života na vesnici a které byly přervány. Snad ještě není pozdě vzkřísit českou vesnici. Se svolením autora, MUDr. Zdeňka Pinty, redakčně zpracoval Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 18

TIP NA VÝLET Šárecké údolí (Jenerálka – Tichá Šárka / sv. Matěj, Dolní Šárka) Místem dnešní vycházky je zase jednou po čase město Praha. Ale s  městem se turista potká jen když pojede na výchozí místo a zpět. Jinak se budeme pohybovat jen v přírodě. Šárecké údolí jsme při jednom z minulých výletů už navštívili, a to jeho známější část, Divokou Šárku. Na tuto procházku dnes navážeme, budeme se tak moci seznámit, alespoň zčásti s jeho méně známým zbytkem – od Tiché Šárky přes Jenerálku a Dolní Šárku až k Podbabě. Budou to vlastně výlety dva. Cestu si pro zjednodušení rozdělíme na dvě samostatné alternativní verze, označíme si je „A“ a „B“. Šlo by sice celou délku absolvovat v jednom zátahu, není to víc než 7 km po pohodlných cestách, ale z praktických důvodů – kvůli dostupnosti výchozího bodu, a abychom nemuseli spěchat – je lepší si vybrat jen jednu z možností, a tu druhou si nechat na příště. Pro oba směry vycházky, „A“ i „B“, je výchozím místem osada Jenerálka. Leží na Šáreckém potoce, asi v  polovině délky údolí. Jak se tam dostaneme: Kdo zvolí veřejnou dopravu, pojede městskými autobusy, od stanice metra „A“ Dejvická, linkami 161 nebo 254, Evropskou a  Horoměřickou, a vystoupí už na druhé zastávce, u restaurace na Jenerálce. Zvolit lze i autobus č. 116, ten jede taky z  Vítězného náměstí, ale z  jiné zastávky. Jede přes Pobabu Šáreckým údolím, což je cesta sice delší, s řadou zastávek, ale je mnohem hezčí, vyhlídková. Autobus není nikdy plný, a jízda už je hezkou součásti výletu, mohu ji doporučit. Však si o tom ještě v dalším popise povíme. Kdo pojede autem, odbočí z Evropské třídy do Horoměřické a serpentinami lesem dolů dojede tamtéž, kde nechá auto na parkovišti. Pro cyklisty jsou sice obě varianty cesty též vhodné, ale výchozí bod je dost daleko a jede se k němu přes město, čili lépe bez kola, nebo kolo na auto. Na Jenerálce u  zastávky autobusů najdeme turistickou orientaci, a  podle jejich šipek vyjdeme na cestu, kterou jsme zvolili. Varianta „A“ (směr Tichá Šárka, U Aritmy, Vokovice): Jdeme po červené značce kousek zpět po silnici, před potokem odbočíme vpravo do ulice U Vizerky. Přejdeme na pravý břeh potoka, jdeme kolem přírodní památky Jenerálka, což je masivní skalní výtvor, kolem něho jdeme k  jihu, kde se k  nám připojí cesta od Horoměřické silnice, a pak už pokračujeme proti proudu potoka k bývalé osadě Vizerka. Stráň nad ní je též přírodní památkou. Pokračujeme dál, změníme spolu s potokem směr cesty k jihu, pak se už od něho odchýlíme a dojdeme k rozcestí zvanému „U Aritmy“. Tady Měšický zpravodaj - 19

už začíná území zvané Divoká Šárka. Tam nejdeme, opustíme značku a dojdeme k městské zástavbě Vokovic. Ulicemi Půlkruhovou, Nad Lávkou a Ke Dvoru dojdeme k Evropské třídě na zastávku tramvaje „Nádraží Veleslavín“. Odtud se dostaneme k  metru „A“ Dejvická. Kdo nechal auto na Jenerálce, dojede na Horoměřickou a odtud autobusem na Jenerálku. Varianta „B“ (směr Zlatnice, sv. Matěj, Dolní Šárka): Od turistické orientace jdeme po značce ve směru Zlatnice. Kdo by si chtěl prohlédnout obec Jenerálku (je tam zámeček a  kaple), musí jít vpravo k  potoku, a  pak se na značku zase vrátit. Jdeme pěšinou po kraji lesa, pak kolem rybníka, přijdeme k  Dubovému mlýnu (místo je známé jako „Korek“). Zde se narodil roku 1737 slavný hudební skladatel Josef Mysliveček. Ulicí U  Dubového mlýna dojdeme na silnici, kde PP Zlatnice - skalní ostroh jsou zastávky zmíněného již autobusu 116. Jdeme vlevo a nedaleko odbočuje vpravo cesta lesem do stráně na „Zlatnici“. Tam je i další přírodní památka, Zlatnice, se zbytky přirozených lesostepních a vřesových společenstev. Tady už začíná i  městská zástavba Dejvic, ulicí Zlatnice dojdeme do Krocínovské k městskému autobusu, případně dál čtvrtí Hanspaulka k Evropské třídě k zastávce tramvaje Hadovka. My ale pokračujeme dál východním směrem – ulicí Soborskou a Nad Šárkou k dominantě Šáreckého údolí, ke kostelíku sv. Matěje se hřbitovem. V okolních ulicích (Na Pískách, Na Fišerce) se původně odehrávala slavná matějská pouť. Tady taky najdeme stanici městských autobusů, nebo můžeme sejít po modré značce do ulice V Šáreckém údolí, kudy jezdí již zmíněný autobus č. 116. Kdo nechal na Jenerálce auto, může se tam odtud vrátit. Kdo ale ještě není unaven a  má chuť, může v  chůzi pokračovat ulicí Nad Paťankou ke známému funkcionalistickému sídlišti prvorepublikových vil Na Babě. Je to dílo řady tehdejších věhlasných architektů. Stejnou ulicí můžeme pokračovat dál, k okraji přírodní památky Baba, což jsou strmé skalní útesy spadající k  železniční trati a  k  Vltavě. Tam můžeme objevit i zbytky zříceniny Baba. Máme-li už těch „bab“ dost, můžeme sejít ulicí Paťanka dolů do Podbabské ulice k Hydrologickému ústavu, kde staví autobus jedoucí přes Podbabu k metru „A“ Dejvická. Nebo můžeme sídliště Na Babě obejít z opačné strany, nad údolím, a na vhodném místě sejít do údolí potoka, čímž se ocitneme v území Dolní Šárka. Stejně se jmenuje i zdejší přírodní památka, což jsou též skalnaté svahy. Tím končí i  tato část výletu z  Dolní Šárky můžeme odjet autobusem k  metru, nebo opačně , na Jenerálku, máme-li tam auto. Na závěr si teď povíme podrobněji o  zajímavých místech, která jsme cestou mohli vidět. Měšický zpravodaj - 20

Jenerálka (obec) leží na Horoměřické silnici a  Šáreckém potoce. Zdejší památkou je zámeček, původně dvůr, roku 1828 klasicistně upravený, majitelem byl pražský pekař Ignác Komm. Roku 1928 byl novobarokně přestavěn a sloužil jako domov čs. legionářů. Za války ho využívali Němci jako domov pro děti – sirotky po obětech heydrichiády. Po válce zde sídlil výzkumný ústav, po roce 1990 objekt koupila a opravila baptistická církev. Na Jenerálce najdeme ještě kostelík sv. Jana. Jenerálka (přírodní památka) je výrazný skalnatý hřbet tvořený břidlicemi, na soutoku dvou potoků. Je zde řada vzácných druhů vegetace a teplomilné fauny. Do nitra vede 8 m dlouhá štola. Vizerka – přírodní památka (3 ha) je strmé úbočí na levém břehu Šáreckého potoka, v  místě původní usedlosti se sadem a  pastvinou. Jsou zde společenstva skalních stepí. Ze vzácnějších ptáků tu sídlí třeba ťuhýk. z  brouků vzácný střevlíček, z motýlů žluťásek. Zlatnice je přírodní památkou, s  lesostepními a  vřesovitými společenstvy. Žijí tu třeba i dnes už vzácní motýli otakárek PP Nad Mlýnem - pohled na kostel sv Matěje ovocný a fenyklový. Dolní Šárka: Stará osada s bohatou minulostí a historicky cennými usedlostmi a mlýny, roztroušenými v údolí podél potoka a silničky V Šáreckém údolí. Jmenujme třeba dosud existující hostinec „Na Břetislavce“, na konci ulice, už v Podbabě. Krásných staveb, vil, opravených i  na opravu čekajících tady najdeme hodně. Třeba klasicistní Purkrábku, Žežulku, Dubový mlýn. Mlýnů na potoce bývalo dost, zachovala se pojmenování. Při jízdě autobusem č. 116 je stále na co koukat, nelze všechno ani vyjmenovat. Najdete tu i malé přírodní koupaliště. Dolní Šárka, to je také přírodní památka (6,1 ha). Tvoří ji tři malá skalnatá území. Jsou odlesněna, a  najdete tu teplomilná skalní společenstva. Žije tu teplomilná fauna bezobratlých. Jsou tu motýli modrásci, z ptáků střízlík, pěvuška a červenka. Na Babě je krásná vilová kolonie z  let 1926 – 1933. Stavěli zde význační architekti ve funkcionalistickém stylu. Najdou se tu i stavby z pozdější doby. Autorem koncepce je architekt Pavel Janák, stojí tu i jeho vila. Baba je chráněnou přírodní památkou (7 ha). Strmé skalnaté srázy spadají k  Vltavě a  železniční trati. Na místě bývalého letohrádku jsou už jen zbytky zříceniny. Je odtud pěkný výhled na Prahu. Kostel sv. Matěje je patrně starý víc než 1000 let, současnou barokní podobu má od roku 1771. Na přilehlém hřbitově jsou pohřbeny i některé významné osobnosti, jako architekt Janák. V okolí bývaly slavné matějské poutě. A to celé území, v němž jsme se pohybovali, má přes 1000 ha, a jmenuje se Přírodní park Šárka – Lysolaje. Měšický zpravodaj - 21

Dnešní tip na výlet je u konce. Přidáme ještě pár praktických rad na cestu. Jako vždy, není třeba se přesně držet popsané cesty, tu si můžete prodlužovat, krátit, kombinovat podle situace. Turistické značení se může aktuálně změnit, to je třeba ověřit si na místě na rozcestnících. Je dobré si na cestu vzít dobrý, tj. podrobný a aktuální plán Prahy, pro případ, že ztratíte značku nebo pro orientaci na neznačených cestách. Občerstvení po cestě najdete třeba na Jenerálce v restauraci Mlýn, nebo v Dolní Šárce Na Břetislavce. Příjemnou a ničím nerušenou cestu a vlídné počasí přeje autor Vladimír Novák Prameny: Atlas města Prahy Turistická encyklopedie, Praha Informační materiály města Prahy

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři v minulém čísle zpravodaje jsme si řekli něco o letních odrůdách jabloní. Dnes budeme pokračovat v popisu podzimních a raně zimních odrůd. Jelikož je odrůd velké množství zmíním se jen o některých vhodných odrůdách do oblasti Polabí, kde se Měšice nacházejí. DELÉN je určena do teplých a středních oblastí. Zraje začátkem září, konzumní zralost od října do listopadu. Odolnost proti houbovým chorobám je spíše nízká. Odrůda s  atraktivním plodem a Spur-typovým charakterem růstu. Strom se dobře tvaruje. Plod je středně velký až velký, základní barva slupky je zelenožlutá, krycí červená ve formě rozmyté. Dužnina krémové barvy, navinule sladké chuti. Konzistence dužniny středně tuhá, jemná, středně šťavnatá. DIADÉM je určena do teplých, středních i chráněných vyšších poloh s dostatkem vláhy. Sklizňová zralost začíná v polovině září, konzumní od října se skladovatelností do prosince. Je středně odolná proti napadení strupovitostí i padlím jabloňovým. Odrůda s atraktivním plodem. Strom je snadno tvarovatelný. Plod je středně velký až velký, kuželovitého tvaru. Základní barva zelenožlutá, krycí barva červená v rozmyté formě, překrývá plod ze 2/3. Dužnina je krémové barvy, navinule sladké chuti, měkké a  jemné konzistence, středně šťavnatá a aromatická. DOLORES je určena do všech pěstitelských oblastí. Sklizňová zralost začíná na přelomu srpna a září, konzumní koncem září se skladovatelností do ledna. Rezistentní proti napadení strupovitostí, středně odolná proti napadení padlím jabloňovým. Plod středně velký až velký, kulovitého tvaru se svalci nad kališní jamkou. Základní barva zelenožlutá, krycí barva hnědočervená v rozmyté formě. Dužnina krémové barvy, navinule sladké chuti, středně tuhé konzistence je středně šťavnatá. FLORIJAM určena do všech pěstitelských oblastí při dostatku vláhy. Sklizňová zralost začíná koncem srpna, konzumní od poloviny září, skladovatelnost do listopadu. Odolnost proti napadení strupovitostí je nízká, odolnost proti padlí jabloňovému je střední. Odrůda Měšický zpravodaj - 22

s atraktivním plodem. Strom je snadno tvarovatelný. Pěstuje se s letním průklestem před sklizní. Plod středně velký, tvar kulovitý, bez žebrování. Základní barva plodu žlutozelená, krycí barva purpurově červená, typu celoplošná s nevýrazným žíháním. Dužnina krémové barvy, středně pevná, šťavnatá, navinule sladká. VITAN se spíše hodí k pěstování v teplejších oblastech a chráněných středních oblastech. Sklizňová zralost od poloviny září, konzumní v  říjnu se skladovatelností do prosince. Odolnost proti napadení strupovitostí a padlím jabloňovým je střední. Plod středně velký až velký, kulovitého tvaru, základní barva zelenožlutá, krycí červená, forma žíhaná až mramorovaná. Dužnina krémové barvy, nasládlé chuti, konzistence je středně tuhá, řídká a velmi šťavnatá. ANETA je určena pro pěstování ve všech oblastech. Zraje v polovině září, konzumní v říjnu se skladovatelností do ledna. Rezistentní proti napadení strupovitostí, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je střední. Plod středně velký až velký, kulovitého tvaru, základní barva zelenožlutá, krycí světle červená, forma rozmytá. Dužnina je krémové barvy, slabě navinulé chuti, řídké a jemné konzistence, velmi šťavnatá, aromatická. BOHEMIA vhodná do všech pěstitelských oblastí. Zraje koncem září, konzumní od poloviny října, skladovatelnost do února. Odrůda je středně odolná proti napadení houbovými chorobami. Pěstuje se s  minimálním řezem, plodí na dlouhém dřevě, není vhodná pro tvarování. Plod je velký, kulovitého tvaru, bez žeber. Slupka tenká, hladká a  lesklá, v  době zralosti slabě ojíněná. Základní barva zelenožlutá, krycí červená, forma rozmytá. Dužnina je oranžové barvy, sladké chuti, jemné konzistence, aromatická, voňavá a středně šťavnatá. Při degustování se umisťuje na předních místech. DANTES odrůda vhodná do všech oblastí. Sklizňová zralost začíná začátkem září, konzumní od října, skladovatelnost do ledna. Rezistentní proti napadení strupovitostí, středně odolná proti napadení padlím jabloňovým. Plod středně velký, kulovitého tvaru, základní barva slupky zelenožlutá, krycí tmavě červená, forma rozmytá. Dužnina krémové barvy, sladce navinulé chuti, konzistence jemná, měkká až středně tuhá, průměrně šťavnatá. DENÁR je určena pro pěstování ve všech oblastech. Sklízí se od poloviny září, konzumní zralost začíná v říjnu, skladovatelnost do prosince. Plod středně velký až velký, kulovitého tvaru s nevýrazným žebrováním. Slupka je velmi tenká, hladká suchá. Základní barva zelenožlutá, v době zralosti žlutá, bez krycího zabarvení. Dužnina nažloutlé barvy, navinule sladké chuti, aromatická, více šťavnatá a  voňavá. Konzistence dužniny středně tuhá a jemná křehká. DIONE určena do teplých a středních oblastí. Sklízí se začátkem září, konzumní v říjnu, skladovatelnost do ledna. Odolnost proti houbovým chorobám je střední. Plod středně velký elipsovitého tvaru. Slupka tenká, hladká, suchá a lesklá. Základní barva žlutá, krycí červená, forma žíhaná. Dužnina nažloutlé barvy, navinule sladké chuti, jemné a křehké konzistence, středně šťavnatá, aromatická. GOLD BOHEMIA hodí se do všech pěstitelských oblastí. Středně odolná proti napadení houbovými chorobami. Sklizňová zralost nastupuje koncem září, konzumní od poloviny října, skladovatelnost do února. Strom se nesnadno tvaruje. Upravuje se však minimálním řezem v  době květu. Plod je velký kulovitého tvaru, bez žeber, se slabými svalci nad kališní jamkou. Slupka tenká, hladká a  lesklá v  době zralosti slabě ojíněná. Základní barva zelenožlutá, ve zralosti žlutá, bez krycího zabarvení. Dužnina je žluté barvy, Měšický zpravodaj - 23

sladké chuti, jemné konzistence, aromatická, voňavá a středně šťavnatá. Při degustování se umisťuje na předních místech. MOONNLIGHT vhodná do teplých a středních pěstitelských oblastí. Sklízet se začíná v  polovině října, konzumní v  prosinci, skladovatelnost do ledna. Je náročná na půdní prostředí a dostatek vláhy. Rezistentní proti napadení strupovitostí, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je střední. Plody velmi pozdě dozrávají. ROZELA určena do všech pěstitelských oblastí s  dostatkem vláhy v  půdě. Strom se snadno tvaruje, v  červnu je třeba provést probírku plodů. Rezistentní proti napadení strupovitosti. Odolnost proti napadení padlím jabloňovým je rovněž vysoká. Sklizňová zralost koncem září, konzumní od listopadu, skladovatelnost do února. Plod atraktivní, středně velký, kulovitého tvaru. Slupka tenká, hladká, suchá, bez rzivosti. Základní barva slupky světle zelená, krycí barva červená, forma celoplošně rozmytá. Dužnina krémové barvy, navinule sladké chuti, středně šťavnatá, aromatická, konzistence jemná středně tuhá. RUBÍN vhodný do všech pěstitelských oblastí s  atraktivním plodem. Odolnost proti napadení strupovitostí i proti napadení padlím jabloňovým je střední. Sklízí se koncem září, konzumní v říjnu, skladovatelnost do ledna. Plod je velký až velmi velký, kulovitého tvaru. Slupka tenká, hladká, lesklá, bez ojínění. Základní barva žlutá, krycí červená, v  žíhané formě. Dužnina žlutavé barvy, sladké chuti, středně šťavnatá, aromatická, konzistence hrubší, řídká, měkká. ŠAMPION je určena pro teplé a  střední pěstitelské oblasti. Odolnost proti napadení strupovitostí je nízká, proti napadení padlím jabloňovým střední. Sklizeň začíná začátkem října, konzumní v  listopadu, skladovatelnost do března. Plod středně velký, kulovitého tvaru. Slupka tenká, hladká a  ojíněná. Základní barva slupky světle zelená, krycí barva tmavě růžová, forma žíhaná. Dužnina bílé barvy, sladce navinulé chuti, středně šťavnatá, aromatická. Konzistence dužniny jemná, křehká, středně tuhá. V dalším čísle si popíšeme odrůdy zimní a pozdně zimní. Za pomoci pomologie jádrovin vypracoval Miroslav Šmoranc

KLUB ŽEN Chci poděkovat všem, kteří podpořili naší sbírku pro opuštěné pejsky. Sdružení TEREZA, kam věci odešly, založila mladá dívka Tereza Felklová na památku svého pejska, kterého měla z útulku a ten jí později zemřel. Z naší sbírky byla nadšená, blíží se zima a tak deky, kterých bylo hodně, jsou pro pejsky životně důležité. Přikoupily jsme piškoty a různé pamlsky a bylo mi docela smutno z toho, že někteří pejsci pamlsky nikdy neměli. Slíbila jsem, že ve sbírce budeme pokračovat a  proto vás všechny prosím o  pomoc. Vždyť opuštěných pejsků je víc než dost a pomoc nutně potřebují. Jestliže máte zájem, můžete se s  činností Sdružení TEREZA seznámit na www. sdruzenitereza.estranky.cz. Za pomoc děkuje Lála Měšický zpravodaj - 24

ZE SPORTU A KULTURY

Měšice – vesnice s vyhaslou vazbou na zámek a Nosticovu rodinu nebo rozkvétající středisko kultury? Osud mne zahnal jako náplav do této obce. Nic jsem tu neočekával, náplav Pražáků je v současnosti módou a postihuje mnoho obcí v okolí Prahy. Můj přerod na vesničana nebyl ale diktován snobskou tendencí bydlet v okolí Prahy na venkově, jehož charakter se pomalu ztrácí přibýváním novostaveb nazývaných Šmoulovými domky a  ubýváním zemědělské půdy ruku v ruce s klesajícím počtem zajíců a další lovné zvěře. Můj přerod na měšického vesničana souvisí s  mou prací ve zdejší nemocnici a  také s laskavým pochopením představitelů obce na mou osobní situaci a vztah k zámku a jeho současné náplni. Že se ale v této obci setkám s koncerty klasické hudby, provozované kvartetem muzikantů okolo klavíristy a vlastně i dirigenta MUDr. Lumíra Pocka, to by mne ani ve snu nenapadlo. Účastnil jsem se prvého hudebního večera na podzim minulého roku a jen moje lenost mi zabránila v napsání reportáže do našeho Zpravodaje už tenkrát. Druhý koncert byl s týmiž muzikanty uspořádán …..? a bohužel jsem se nemohl účastnit. Konečně třetí, ve stejné kvalitě jako ten prvý, proběhl letos večer ve čtvrtek dne 12. července a  o  jeho náplni si lze učinit představu výpisem skladeb, které tito amatérští muzikanti produkovali. Na pořadu byl Antonio Vivaldi s koncertem D-mol, potom Triová sonáta C-dur od J.S. Bacha následovaná Sonátou h-mol pro housle a  cembalo téhož skladatele. Po přestávce ještě ve vrcholné úrovni přednesla Jana Klinderová sonátu Appasionátu od. L.v. Bethovena a  tato skladba představovala virtuózní vyvrcholení tohoto krásného hudebního večera. Nejsem sice hudební kritik, ale hudba patří celý můj život k  nejmilejší náplni mého volného času ať poslechem, nebo pokusem o  aktivní reprodukci a  proto jsem si dovolil posoudit tuto muzikantskou aktivitu amatérů, pokračujících v tradicích Čechů – muzikantů. Samozřejmě je cítit, že účastníci nemají mnoho času na nácvik souhry, ale jejich snaha o  skupinovou produkci zaslouží uznání jako přínos ke kulturní aktivitě našich Měšic. A  nedosti na tom, při psaní této informace mne napadlo pozvat je do hudebního salonu našeho zámku, aby svým amatérským uměním potěšili taky naše nemocné. MUDr. Oskar Andrysek, DrSc. Zase začínáme cvičit! Milé cvičenky, pravidelné úterní cvičení začíná opět 11.9.2012 v 19:00 hodin v tělocvičně na zámku. Ráda mezi námi přivítáme nové cvičenky. Cvičíme při hudbě protahovací a  posilovací cviky. Anna Raková Měšický zpravodaj - 25

XVI. ročník Prakyády 2012 Zahájení letošního ročníku nezačalo moc dobře. Půl hodiny před zahájením, kdy již přicházeli první závodníci, nám poryv větru pobořil konstrukci střelnice. Celých předcházejících čtrnáct dnů byla tropická vedra a zrovna v den závodů přecházela studená fronta. Naštěstí nepršelo, jen fouknul občas vítr. Museli jsme proto do pet lahví, na které se střílí, nalít více vody kvůli jejich stabilitě. Všechny tyto problémy však byly organizátory vyřešeny a  mohlo se s  malým zpožděním začít závodit. Závodníků potěšitelně přibývalo a postupně i po zahájení chodili další a další, až se jich zaregistrovalo celkem 98. Přišli i početní fandové a kibicové a akce se pěkně rozběhla. Po odstřílení základních dvou kol, měl letos premiéru nultý ročník „Přetahování lanem přes rybník Kruh“. Nastoupila proti sobě čtyřčlenná družstva na každé straně rybníka, která se snažila soupeře po dobu 20 vteřin přetáhnout mimo vymezený prostor. Protože tato akce byla úplně nová, a závodníci nevěděli do čeho jdou, přihlásilo se do soutěže jen osm čtyřčlenných družstev. Již po začátku prvního měření sil bylo vidět, že se soutěž zalíbila a všichni přihlížející začali fandit a možná i litovat, že se také nepřihlásili. Po skončení oficiální soutěže přihlášených závodníků si to hned mezi sebou rozdávali i ti nepřihlášení a velice si to užívali. Všichni se shodli na tom, že to byl od rodiny Říhových, kteří vše vymysleli a obstarali, bezvadný nápad. Určitě ho zopakujeme příští rok nejen na Prakyádě, ale i na Dětském dnu. A nyní opět k vlastní soutěži ve střílení z praku. Atmosféra byla tradičně dobrá, závodníci vyhecovaní, někteří vystresovaní z  množství diváků. Někteří se proti předcházejícím ročníkům zlepšili a  někteří zase zhoršili. Zavzpomínali jsme i  na ty, kteří se pravidelně účastnili, ale nyní ze zdravotních důvodů nebo stáří již nemohou, nebo již mezi námi nejsou. Potěšitelné však je, že už začíná chodit nová generace a tak je předpoklad, že tradice Prakyád bude pokračovat, a že trička s vyšitým logem Prakyády, budou uplynulé ročníky připomínat nejen všem letošním 38 semifinalistům. Velkou radost jsme měli letos i z účasti žen, protože se jich do soutěže přihlásila rovná dvacítka. Polovina z nich se dostala do ženského finále. V mužské kategorii postoupilo do finále dvanáct nejlepších. Finalisté obou kategorií dostali pěkné ceny a  medailisté ještě poháry. Vítězkou ženské části se stala Ivanka Hřebačková, na druhém místě skončila Tereza Kortanová a  jako třetí se umístila Radka Nováková. V  mužích loňské vítězství obhájil František Jahelka, druhý byl Václav Hrabík a třetí Milan Huml. Nakonec se umoudřilo počasí, přestalo foukalo, občas vykouklo sluníčko a  bylo příjemné teplo. Občerstvení bylo výborné a v dostatečném množství, nálada perfektní, lidé rozjuchaní, rozjaření a hlavně pobavení. A o to organizátorům šlo především. Závěrem chci poděkovat všem sponzorům a především již zmíněným organizátorům, kteří přípravě a průběhu celé akce věnovali velice mnoho sil a času. Příští rok 2013, třetí sobotu v měsíci srpnu, se na viděnou těší Jiří Bejlek

Mladá žena v knihovně: „Kde najdu knihu o manželském štěstí?“ „Zkuste oddělení pohádek...“ Měšický zpravodaj - 26

Nechcete si sednout, dědečku? „Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici.“ „Jen si sedněte, dědečku, nejste totiž v autobuse, ale v parku.“ Přijde Skot k policajtovi a říká „Tak Vy jste ten policajt, co zachránil mého syna?“ „Ano“, říká hrdě policajt. „A kde má čepičku?! Malý hubený chlapík sedí u baru a asi hodinu zírá do svojí skleničky. Najednou k němu přijde řidič kamiónu, vezme mu jeho drink a vypije ho. Chlapík se hned rozbrečí. Ale jdi kámo, to byl jen vtip, koupím ti jiný, utěšuje ho řidič. Ne, v tom to není. Tohle byl nejhorší den mého života. Přišel jsem pozdě do práce a tak mě vyhodili. Chtěl jsem jet domů, ale ukradli mi auto. Chtěl jsem si zavolat taxíka, ale zjistil jsem, že mi někdo ukradl peněženku. Tak jsem šel deset kilometrů domů pěšky a tam jsem našel svoji ženu s jiným mužem. Tak jsem přišel sem. A právě, když jsem se rozhodl se vším skoncovat, tak se tady objevíš ty a vypiješ mi můj jed. Jde babička s dědečkem a koukají na mladé lidi a babička praví: Dědo podívej jak jsou ti mladí kluci dneska skromní, pět jich kouři jednu cigaretu a ještě se u toho smějou... Přijde muž do hospody a vidí mladou servírku, žádá ji o pivo. Slečna odpoví: „Nemáme.“ Chce vodku. Slečna odpoví: „Také nemáme.“ Muž se naštve a řekne: „A máte večer čas?“ Sličná servírka odpoví: „Ano.“ Muž na to: „Tak si večer sedněte a všechno objednejte!“

Přijďte se k nám po dívat!

Co nabízíme?

Dětské oblečení v různých velikostech • NOVÉ OBLEČENÍ • SECOND HAND

Pracovní doba:

Po–Pá 1000–1800 SO - možnost tel. dohody

Místo:

V prostorech bývalé Večerky v ulici 5. května 276 směr Mratín

Eva Bejlková ás! Prodej moravských e na V s tel.: 777 319 797 e m í š sudových vín nepřerušen Tě 777 626 327 Měšický zpravodaj - 27

Psalo se před 58 lety...

Jsme v 50. letech 20. století. V článcích regionálního tisku odráží se tehdejší doba, její duch a myšlení, jako v zrcadle. Některé z článků si budeme otiskovat jako přílohu seriálu „Toulky“ a měšické kroniky.

Měšický zpravodaj - 28

Staré obrázky Měšické a jejich nová podoba Dům čp. 55, Hlavní ulice

Sídlo MNV (1953) Mezistav - neodborná oprava MNV v roce 1986. V popředí soudobá telefonní budka.

Obecní úřad (2005) Měšický zpravodaj - 29

Obec Měšice u Prahy

nabízí k dlouhodobému pronájmu nemovitosti nacházející se v historickém centru obce Měšice.

Nemovitosti zahrnují budovu bývalé sokolovny, která dnes slouží jako restaurace a  jejíž součástí jsou prostory určené jako sály a dále prostory, které by po stavebních úpravách mohly sloužit jako byty. Součástí pronájmu jsou i pozemky o celkové výměře cca 19 500 m2, které byly do dnešního využívány k hraní minigolfu a  golfového odpaliště. Obec Měšice si tímto dovoluje vyzvat případné zájemce, kteří by se chtěli zúčastnit výběrového řízení na pronájem těchto nemovitostí, aby se obrátili na níže uvedenou kontaktní osobu pro získání dalších informací. Kontaktní osoba: Petr Lanc – starosta obce Měšice, mob.: 725 021 852

Obec Měšice u Prahy

nabízí k dlouhodobému pronájmu nově postavené Centrum volného času,

které se nachází v  historickém centru obce s  výbornou dostupností do hlavního města Prahy a  okolních měst a  obcí (Kostelec nad Labem, Brandýs nad Labem, Mratín, Neratovice, Líbeznice). Centrum volného času díky svým prostorům umožňuje pořádání konferencí, přednášek, školení, kurzů a jiných obdobných aktivit, což je umožněno také vytvořenou počítačovou učebnou. V centru volného času je také vybudován bazén určený primárně pro plavání dětí a výuku dětského plavání. Obec Měšice si tímto dovoluje vyzvat případné zájemce (pouze plátci DPH), kteří by se chtěli zúčastnit výběrového řízení na pronájem Centra volného času, aby se obrátili na níže uvedenou kontaktní osobu pro získání dalších informací. Kontaktní osoba: Petr Lanc – starosta obce Měšice, mob.: 725 021 852. Měšický zpravodaj - 30

- tisk a reklama Potřebujete nové vizitky, letáky, plakáty, brožury nebo reklamní cedule? Obraťte se na nás! Ušetříme Vám čas i peníze. Zhotovíme Vám grafický návrh, sazbu, logo, tisk až po konečné knihařské zpracování. A to vše za velice příjemné ceny! Hlavní 21, Klíčany Volejte na 284 890 646 - 7 nebo 602 305 205

[email protected] www.tigras.cz

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - srpen 2012. Ročník 9, číslo 4. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 31. srpna 2012, příští číslo vyjde v říjnu 2012. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 31

Připojení k Internetu Hledáte ve Vaší lokalitě vhodné připojení k Internetu? Jste nespokojeni s kvalitou či cenou Vašeho připojení? Chcete být smluvně nezávislí na určitém poskytovateli?

Pokud jste na libovolnou z otázek odpověděli ANO, zvažte možnost připojení pomocí sítě VES-NET a její následující výhody: • žádné závazky • kapacita až 100Mbps již od 55,- CZK měsíčně • garance ceny a zvyšující se kapacity připojení • nízká latence spojení (zpoždění dat) • doprovodné služby (e-mail, VoIP, P2P a další) • připojení celé sítě na optické kabely v obci Měšice • široký výběr typu připojení • Internet druhé generace - veřejné IPv4 a IPv6 • technická podpora v obci Měšice • provozovatelem je Obec Měšice (IČO 00240451)

Síť VES-NET provozovaná obecním úřadem Měšice poskytuje své služby již od roku 2003. OÚ Měšice zajišťuje neustálé technické zdokonalování sítě a tím i zlepšování služeb. Centrální přípojka pomocí optických kabelů zajišťuje výbornou centrální konektivitu pro celou síť. Provozovatel Vás neomezuje přivýběru zařízení pro připojení ani Vás k sobě neuvazuje smlouvou na dobu určitou. Díky rozvoji technologií a stálému trendu zlevňování konektivity do sítě Internet je připojení v síti neustále zlepšováno a za stálé ceny je poskytována s postupem času lepší služba a vyšší přípojná kapacita pro jednotlivé přípojky. Koncové přípojky jsou realizovány pomocí následujících standardů: • bezdrátová síť PtMP 802.11a/b/g/n v pásmech 2,4 a 5GHz - až 300Mbps • vyhrazené PtP spoje v pásmu 10GHz (zejména pro firmy) - až 300Mbps • metalické a optické kabely s převodníky ethernet - až 1000Mbps FD Jste-li již k síti VES-NET připojeni, zažádejte si o výměnu zastaralého zařízení za nové, umožňující připojení až 100Mbps ještě dnes! Měšický zpravodaj - 32