Školní časopis pro žáky SŠ prof. Zdeňka Matějčka, říjen 2009, číslo plné poezie
Z odbornějších vod citátů a poezie…
Načikétas Je cesta moudrosti a cesta nevědomosti. Jsou od sebe odděleny a vedou k různým cílům... Setrvávajíce v nevědomosti a považující se za moudré a učené, hlupáci bloudí sem a tam jako slepci vedení slepcem.
William Shakespeare Jak najít klid, to věru nevím, když klidný spánek byl mi odepřen, od denních útrap noc mi neuleví, den vraždí noc a noc zas vraždí den. Dojemně však si padnou do noty, když na skřipec mne začnou napínat: za tebou štvu se ve dne - a co ty? jsi pořád dál - a pak mám v noci spát! Podívej, říkám dni, jak krásou září, ten rozjasní i nejchmurnější nebe, a noci ptám se, proč se černě tváří, když místo zlatých hvězd má přece tebe. Den každý den mě čím dál víc jen kruší, noc každou noc chce utýrat mou duši.
Noc Martina Loudová Nejkrásnější část dne je noc, kdy nad námi nemá nikdo moc. Sníme si jen svoje sny, nikdo s námi nehraje laciné hry. Ulehnout do teplého pelíšku, poslouchat oblíbenou písničku. Pomalu se vám oči klíží, sny se k vám pomalu blíží. Jen upustit trochu fantazie a přidat trochu poezie. Sen muže být prapodivný, ale každému se zdá jiný. Někdo se v noci pořád překuluje, jiný se zase tajemně uculuje. Někdy je to jen zlý sen, jindy nechceme, aby přišel den. Slunce začne vycházet, klid v duši pomalu odcházet. Otevřeme jedno oko a pak druhé, nikdo neví, jaký ten den vlastně bude. Necháme sny na polštáři ležet, do práce, školy musíme běžet. Zas až večer ulehneme, do kouzel snů se propadneme.
2
Když... Martina Harasimová Když se do tvých očí podívám, radostí a štěstím si zazpívám. Když zadívám se do nebe, vzpomenu si na tebe. Když podívám se na noční oblohu, vynachválit si jí nemohu. Když přičichnu si k tvojí kůži, jako kdybych přičichla si k růži. Když daleko jsem od tebe, nedívám se na sebe. Tlukot svého srdce poslouchám, dobrý pocit z toho mám. Když slunce na mou tvář zasvítí, štěstí, radost moje srdce cítí.
3
Procházka v dešti Zrovna se mi zhroutil svět uzavřel se i divoký květ. Mraky černé, bouřka přijde, snad ví, že ráda ho mám. Prší venku i v mém srdci. Srdce mé pro tebe jen buší. Procházka v dešti všechno smyje. Mé srdce umírat nechce. Snad mi všechno promine,
neboť má duše uhyne. Prosím o odpuštění, né však o vyhoštění. Díky Bohu, vidím tě v dáli, po čase se vzali. Teď vzpomínám na procházku v dešti, když on přišel za mnou v tmavém plášti. A přiblížil se k mé tváři doufám, že můj polibek opětuje. Přesto políbím ho na jeho chladná ústa, slíbil mi, že budeme žít do konce světa.
4
Variace na renesanční téma Připomeňme si báseň, se kterou byla většina z nás seznámena již na základní škole, známého básníka Václava Hraběte. Jedná se o notoricky známou báseň, která byla i zhudebněna a to Vladimírem Mišíkem a jeho skupinou ETC. "Variace" patří do rozsáhlé skupiny Hrabětových milostných básní, hlavním motivem je láska a její proměny.
VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA Václav Hrabě Láska je jako večernice, plující černou oblohou. Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána, námořníkům se třesou ruce a bojí se co bude zrána. Láska je bolest z probuzení a horké ruce hvězd, které ti sypou oknem do vězení, květiny ze svatebních cest Láska je jako večernice, plující černou oblohou. Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou.
5
Léto Měsíček na nebi krásně svítí, v máji kvetlo pestré kvítí. Letní dny jsou v tahu, s nimi i pocit slunce žáru. Ještě jednou, naposledy, slunce paprsky tvou tvář pohladí. Teplý den láká na koupaliště, kde dítě usedne na pískoviště.
Podzim Je listopad, máš tento měsíc rád? „Proč?“ se ptáš. Je to čas plískanic, kdy je některým lidem na nic. Má to ale i své stránky světlé, těch pár dnů co jsou ještě teplé a my můžeme vzpomínat a z tepla se radovat. Padá listí, malé, velké, žluté i hnědé.
6
Bolest Martina Loudová Tápu ve tmě kolem sebe a přitom myslím jen na tebe. Kladu jednu nohu před druhou, ani jedna neví kam půjdou. Myslím na tvé oči, křivky těla, tak strašně moc bych je mít chtěla. Toužím dotýkat se tvé hebké kůže, toužím cítit mezi námi plátky růže. Tvůj úsměv letmý, sladký jako med, stačí k tomu, abych roztála jako led. Ale ty necítíš to,co já, nevíš,co to pro mě znamená. Musím sedět vedle tebe celý den a myslet na to, že to není sen. Sen, ve kterém mi lásku oplácíš, sen, ve kterém, to, že miluji tě, víš. Nemám jinou možnost než snít dál, své sny, kde jsi můj král. Však zbývá jen měsíc, a potom už neuvidím, neucítím tě víc. Nevím, nechápu tvé chování, do rozpaků mě jen uvádí. Nejradši bych stále s tebou byla, proč nemůžou splynout naše těla?
7
Citáty o 21. století Neznámý: Jídlo je motor života... Maroš Petrík: Narodíš sa iba raz, zomrieš iba raz, ale žiješ celý život. MishaV: Potkalo mě štěstí...řeklo UHNI a šlo dál! Paul Arden: To, co se učíte ve škole, jsou fakta, známá fakta. Vaším úkolem je si tyto fakta osvojit a zapamatovat. Čím víc si zapamatujete, tím úspěšnější jste. Ti, kterým se ve škole nedaří, se nezajímají o fakta nebo se k nim fakta nedostávají takovou formou, která jim přijde zajímavá. Někteří jednoduše nemají tak dobrou paměť. Paměť, ale stejně není to, co rozhoduje o tom, zda v dnešním světě uspějete. Paul Arden: Všimli jste si, že ti nejchytřejší žáci ve škole nejsou těmi, kterým se daří v životě. Jonas Ridderstrale: Lidé, kteří se něčím odlišovali, to v historii neměli nikdy snadné. Nyní je odchylka od normy receptem na přežití. Jonas Ridderstrale: Zapomeňte na pyramidální strukturu s generálním ředitelem na špici. Kdo by chtěl pracovat v pyramidách, největších hrobkách, jaké kdy člověk stvořil? Nahraďte pyramidy hřišti! Jonas Ridderstrale: Heslem naší doby je BSS – buďte sami sebou! Ludwig Witthgenstein: Kdyby lidé nedělali bláhové věci, nic inteligentního by se nikdy nestalo. David Vice: V budoucnu budou existovat pouze dva druhy společností – rychlé a mrtvé. Buď budete rychlí nebo upadnete v zapomnění. Jonas Ridderstrale: Abychom uspěli v dnešním světě potřebujeme správnou kvalifikaci, správné školy a správné přátele na správných místech. Jonas Ridderstrale: Dnes je možné úplně všechno a je třeba se bát pouze vlastního strachu. Dalajlama: Naučte se pravidlům, abyste je mohli správně porušovat. Jonas Ridderstrale: Smysl života se změnil ve smysl žít snadno. Jonas Ridderstrale: Lidé tonou v oceánech nejistoty, způsobené nekonečnými možnostmi volby ve světě nadbytku a hojnosti.
8
Zlomené srdce Martina Loudová Nemůžu tě milovat, asi miluješ jinou. Nemůžeme být kamarádi a to jen mojí vinou. Nemůžu tě nesnášet, dokud mé city nepominou. Když si vzpomenu, jak tvůj krk voní, ani se nedivím, že mé oči slzy roní. Vzpomínám, jak jsi došel ke mně, mluvil a přitom dotkl se mě jemně. Já koukala zamilovaně na tebe, nezapomenu na tvé oči, modré jako nebe. Tvůj usměv, vždy tak milý, prostě jsi mi připadal roztomilý. Na diskotéce jsi mi na rameno poklepal, celou jsi mě vzrušením rozklepal. Pak přivinuli jsme se k sobě, já vážně myslela, že líbím se tobě. Píseň začala pomalu doznívat, zrovna, když jsem si to začala užívat. Nechtělo se mi tě opouštět, mé krásné sny o tobě se začaly rozpouštět. Já myslela si, že to půjde dál, jenže ty sis asi jenom hrál. Já myslela na tebe den co den, tvojí odpovědí byl můj sen odmrštěn. Tvá odpověď: Mám tě rád jako kamarád, musíš se s tím prostě vyrovnat. Nám dvěma by to neklapalo, kdybys to aspoň zkusil, co by se stalo? Slzy začaly mi po tváři stékat, nevěděla jsem, jestli být smutná nebo se vztekat. Spíš smutek zaplnil mi hlavu, ale nejsi to jen ty, kdo mě dostal to tohohle stavu. Neměla jsem proč ráno vstávat, proč jít večer spát, je mi souzeno si nechat o lásce jen zdát. Celý den jen sedět a koukat, jen ty nejsmutnější písničky si broukat. Sice je mi teď trochu lépe, ale mé srdce po tobě pořád tápe. Doufám ale dál, že láska jednou přijde, a s někým mi to konečně vyjde. 9
Říkanky Je tu jaro, slunce svítí. Zimy je málo, a kvete kvítí.
Sněženky vyrostly, na trávu čekáme. Stromy se rozrostly, karabáče děláme. Velikonoce máme tady, holky umírají strachy. Malují kraslice a těší se velice. Hvězdy vyšly zářivé, ozářily louky zelené. Jeleni se pasou ve svitu luny, tráva je nadýchaná jako písečné duny.
Vesna už přišla, na teplo se blýská. Mizerná zima pošla, sněžná alej je úzká. Skořápky praskají, mláďata se rodí. Kuřátka pípají a koťátka mňoukají.
10
Marie Dolistová Další osoba, se kterým by jsme vás chtěli seznámit, je Marie Dolistován která je česká básnířka. Poezii se věnuje od roku 1985. Od roku 1961 žije v severočeských Teplicích. Autorku oslovují duchovní tradice nejen v české poezii, ale i v poezii jiných národů, příroda a pobyt v ní, je naplněna pohybem a kontemplací. Autorka si všímá nejen vnějších jevů v přírodě a v lidském jednání, ale chce též postihnout i to „něco“ pod a za vším, vnímá podivuhodnost bytí a celého vesmíru. V nakladetelství Alfa - Omega vyšla její sbírka básní - S příchutí země a níže si můžete přečíst i ukázku dvou jejich děl.
Rozjímání Marie Dolistová Pobřežní skály pevně vzdorují vlnám ke ztišení. Zachycují vzkaz hvězd, měsíce, slunce i píseň moře. Kamenní nehybně sedící mniši v meditaci. Ve vířící plazmě života zachytit signály nekonečna. V tichu zurčení praménků milosti. Ty, který jsi utajen, otevři svá skrytá dvířka, odhrň temný závěs a zaplav vše svým světlem, po stéblech trav tak letí. Jako kočka za oknem domku v zimním ránu, tak my za skly mrazivého vesmíru. Ty, který jsi utajen.
Větrný les Marie Dolistová Vítr rozehrává klávesy korun, přidávají se k letu mračných vln, jiná je píseň smrku, jiná je píseň břízy, neviditelný dirigent sevřel ruku, taktovkou splétá, kouzelnou přízi.
11
Přátelství Přátelství je víc než láska, v té někdy hraje roli sázka. Přátelství je nejsilnější pouto na světě, s přáteli můžeme žít na své vlastní planetě. Mít svoji řeč, tajemství a styl, každý kdo má to štěstí mít přátele to pochopil. I já jsem to poznala a jsem hrozně ráda, největší štěstí na světě je mít alespoň jednoho pravého kamaráda. Pravý přítel nás vyslechne, poradí a utěší, a drobných prohřešků, kterých se dopustíme neřeší. Přítel nás rozesměje i když ti do smíchu není, přítel ti rozumí a pro všechno má pochopení. Přítel nám setře slzy i když už nemůže dál, Přítel při nás i v těch nejtěžších chvílích stál.
Duha Martina Loudová I když bouře zuří a kapky vzduch víří, může nastat chvíle krásná, nikomu není dodnes jasná. Slunce vykoukne zpoza mraků, a k nebi se upře mnoho zraků. Z bouře velmi ošklivé, jsou vidět barvy zářivé. Táhnou se od jednoho konce Země k druhému, vytváří oblouk k pohledu hezkému Všemi barvami ona hraje, je jako z pravého ráje. Jmenuje se Duha, je na nebi jako krásná stuha. Co se to ale stalo? Z Duhy už zbylo jen málo. A náhle mizí i se sluncem zářivým…
12
Vydejte se také na cestu...
Redakční rada: R. Kypastová, M. Loudová, M. Harasimová
13
