POEZIE PRÁZDNIN A DOVOLENÝCH

POEZIE PRÁZDNIN A DOVOLENÝCH NAŠE LESY





Ó lesy rozvlněné po obzoře, vy hluboké a velké tmavé lesy! Cos láká k vám, cos volá a zas děsí, vás dal nám Bůh, když nedopřál nám moře!







Vy máte stejné víry, strže stejné, ty propasti a vichry, stejné vření, týž slunný klid a stejné burácení, týž plesný jásot, stejné nářky chvějné.







Vy máte vše, co kolébá a těší, čím básník ještě všednost snést může, své mrtvé a kol skrání jejich růže, své taje, které nikdo nerozřeší.







Ó lesy rozvlněné po obzoře, ó tajuplný šume, děsné vlání, z vás vane síla, vznět a odhodlání, ó černé lesy, vy jste naše moře!



Měšický zpravodaj - 1

Jaroslav Vrchlický (Krajem)

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení spoluobčané, milí čtenáři, dnes je slavný den pro školáky a studenty, začínají jim prázdniny a  oceán volného času je před nimi. Pro nás ostatní se rýsuje spíš jen takový rybníček oddechu, navíc voda z  něj ubývá nějak moc rychle. Ale i  tak je před námi období příjemné, čas dovolených, výletů a podobných radostí. Jen je všechno trochu jinak, než bývalo. Vzpomeňme, jak v  těch dvou letních měsících život skoro ustal. Obchody pozavírané, služby nefungující, doprava skromnější, a  všechno ve znamení tabulky „Dovolená“. To už si dnes může dovolit málokdo. A  „okurková sezóna“, tj. že nebylo o čem psát? Tak to už dávno není pravda, stále se něco děje. Než tedy začneme listovat stránkami novotou vonícího čísla, ohlédneme se, cože nám minulý dvouměsíc přinesl. Bylo toho nemálo, zmíníme tedy jen to hlavní. Dění posledních týdnů vévodila událost jasná a  spolehlivá (?!), kterou si dovolíme připomenout parafrází úvodu slavného románu: „Tak nám zavřeli hejtmana“, řekla posluhovačka panu Švejkovi. „Kerýho, paní Müllerová? Hejtmanů znám víc, žádnýho není škoda…“atd. O aféře středočeského hejtmana se už napsalo a namluvilo víc než dost, netřeba to příliš rozmnožovat. Jenže nás se to všechno dotýká jaksi bezprostředněji, protože my sídlíme v  tom zvláštním útvaru, který se jmenuje Středočeský kraj. Proč zvláštním? Třeba proto, že nemá krajské město, a všechny jeho hlavní úřady sídlí v kraji jiném, který leží přesně uprostřed toho našeho, počtem obyvatel stejně velkém, a  je to kraj i  město v jednom, jménem Praha. No není to snad dost zvláštností? To ale byl úkrok stranou, vraťme se ještě na chvilku k Rathovi, nebo spíše k tomu, jaké užitečné ponaučení nám ta celá fraška přinesla. Tak za prvé je třeba všem, kteří pochybují o  užitečnosti toho zákroku připomenout, že nebýt toho, v  tuto chvíli by k  nám nejezdil žádný autobus z  Prahy, ani do Prahy, ani jinam, prostě nikam. Kdyby už nic jiného, tak aspoň tomu se v poslední chvíli zabránilo. A to byla jen jedna z nehorázných taškařic pana doktora. O jeho gubernátorském zacházení s členy rady, zastupiteli a starosty obcí kraje by nejlépe pověděli oni sami. A ještě jeden příjemný, i když možná moc optimistický poznatek se dostavil. Že totiž bohové trestají pomalu, ale jistě. Takže nám svitla jiskřička naděje, že snad dojde i na další Rathy, větší, menší i úplně malé. Značné vlny na hladině veřejného mínění už delší dobu způsobují protesty. Proti vládám, proti stranám, proti reformám, parlamentu, a politikům obecně. Budiž, ono je proč. Jenže křičet je snadné, to nic nestojí. Ale stále tu chybí ta základní odpověď na otázku, co tedy dál. Co zde bude, až „pryč s vládou“? Nejvíc křičí odboráři, ale jsou to vskutku odboráři, kteří za nás mluví? Ne, to jsou odborářští předáci. A ti vědí, co dál. Rádi by se oni dostali do politiky, protože to je velký byznys a je dobré být u toho. Což ostatně platí i pro ostatní zájmové skupiny tak zvaně usilující o očistu české politiky – skupiny miliardářské, policejní, politické. Tak to bylo pár poznámek ke dni jako námět k zamyšlení a polemice, a přejdeme ke druhé složce úvodníku, neboli editorialu, tj. povídání o obsahu dnešního čísla. Měšický zpravodaj - 2

Už tradičně začínáme verši, které jsme vybrali tak, aby navodily prázdninovou pohodu. Když se klasicky školsky zeptáme, co nám chtěl básník říci, je odpověď jasná. Bůh nám při své tvůrčí činnosti zapomněl, nebo nechtěl, udělat moře. Ale nahradil to něčím jiným, krásnými lesy. Jenže my si toho daru pranic nevážíme. Pro příklad netřeba chodit daleko. Nedokázali jsme si ochránit a uhlídat ten jeden z nemnoha kousíčků lesa, které tu máme jako vzácnost široko daleko. A  vypadá to, že neochráníme ani ty zbytky před lidskou hamižností. A můžeme si za to i my všichni, že byť prostřednictvím svých volených zástupců, naše lesíky nebyly už dávno vyhlášeny tím, čím defakto jsou: přírodní památkou. Proč nepíšeme protesty, petice, proč nevyhlásíme referendum? A hlavně prosím zase neříkejme: TO NEJDE. Víme přece, že v  mnoha případech silný tlak veřejnost zabránil podobným nehoráznostem. Což kácení lesa, který nikdy nebyl zamýšlen k těžbě dřeva, ale sloužil jako krajinný okrasný a odpočinkový prvek, nejvýš jako honitba, což bezesporu je. Když teď nic neuděláme, budou se děti příštích generací jezdit dívat, jak vypadá les, někam hodně, hodně daleko… Toto je výzva, udělejme něco! Ale to jsme teprve na první straně čísla, tak honem pojďme dál, ať to stihneme. V bloku informací z radnice najdete kromě vzkazu pana starosty a jiných potřebných informací i stručný přehled toho, co by nás mělo naléhavě zajímat, tj. hospodaření obce za minulý rok, „závěrečný účet“ se tomu říká. Ale opět tady chybí to, co bych zde rád viděl, a  vy ostatní jistě také. Nenajdete tu už víc informací o  činnosti zastupitelstva, neboli o  životě obce. Prostě proto, že nám je nikdo nenapsal. A  abychom si psali sami celý Zpravodaj od první strany do poslední, to prostě nejde. Když to povím zjednodušeně, je málo autorů příspěvků. Píše starosta, místostarosta a  členka redakční rady. A  pokud i další členové zastupitelstva coby předsedové výborů nepochopí, že toto je i jejich časopis, jehož prostřednictvím mohou (a mají) komunikovat se svými voliči, tak o jejich jednáních a usneseních se nedozvíte nic. Ano, je to v zápisech, najdete je na desce a na internetu. Ale to není forma, která by někoho upoutala a něco zajímavého se z ní dozvěděl. Politik, i ten komunální, přece má být slyšet a vidět. Měl jsem dobrou vůli, že jako kronikář a redaktor tohoto listu zajdu jako host na některá zasedání zastupitelstva, a  pak tedy napíšu, co jsem tam slyšel, co jsem se dozvěděl. To jsem ale už vzdal, protože jsem tam nic neuslyšel, nic se nedozvěděl. Z prostého důvodu. Z míst pro hosty není z jednání slyšet skoro nic, jen jakési útržky. A abychom redakčně zpracovávali zápisy z usnesení tak, aby to bylo čtivé, tak do toho jaksi chuť nemáme. Dělat zadarmo něco, za co jsou jiní placeni, k tomu by asi neměl chuť nikdo. Toto ale čtenáře moc zajímat nemusí, je to náš interní problém, který si musíme řešit sami. Jen bych byl nerad, kdyby to řešení spočívalo v zastavení vydávání Zpravodaje, protože neplní svou základní funkci – přenos informací. Od těchto možná málo příjemných, ale nutných úvah se už ale vrátíme k dalšímu obsahu čísla. Na verše o lesích a moje poznámky k jejich ochraně se docela dobře tématicky hodí i naše pozvání na výlet. Zavede nás totiž do klánovických lesů. I ty jsou zčásti ohroženy kácením, a to kvůli golfu. Tak to v tisku sledujme, co tam občané pro svůj les dělají a co se jim podaří. Další kapitola „Toulek měšickou minulostí“ v sobě skrývá zajímavé poznání, že některé dnešní problémy nejsou ničím novým. Nedostatek míst v mateřské školce, záměr výstavby nové školky, nedostatek peněz na ni, to bylo horké téma už před 40 lety. Stejně jako dnes se rodilo víc dětí, než byla kapacita školky, jenže tehdy se to řešilo po bolševicku. Hygienik Měšický zpravodaj - 3

ať si říká co chce, dětí tam nastrkáme kolik se vejde, což by dnes jen tak neprošlo. Tehdy, bylo to v době normalizace v sedmdesátých letech, nastal růst počtu nově narozených dětí, který byl způsoben příznivou sociální politikou Husákova režimu. Proč se hodně dětí rodí dnes, to je složitější, ale výsledek je stejný. Nejsou místa, nejsou peníze, a to nejen u nás, ale i v jiných obcích a městech. Toto stabilní téma otevírá i jedna občanka v dopise, který otiskujeme. V kostce řečeno jde o otázku, proč se obecní peníze nesměrují na stavbu nové školky, místo na věci méně potřebné. Odpověď na to, byť laickou, na to mohu dát i  já. Jednak je na to, co je potřebné míň a co víc má různý pohled každý podle toho, jak to je právě potřebné pro něho. Budiž, ale ani to více potřebné ani to druhé nepostavíme bez dotací (nebo bez nebezpečného zadlužení, a to nechceme). Na ty „méně potřebné“ stavby dotace přišly, na školku zatím ne. A to neovlivníme. A obec nemůže peníze z dotací přesýpat z jedné přihrádky do druhé tam, kde je zrovna víc potřebuje. A mimochodem, naskýtá se otázka: nebylo by nám všem lépe bez dotací, když to stejně jsou peníze, které jsme tam (do EU) sami nasypali? Dotace a přerozdělování, to je takový socialistický výdobytek, který nikdy k ničemu dobrému nevedl, jen ke kolosální korupci. Ale to už je zase krok stranou. Zpět k obsahu. Protože číslo je prázdninové a mělo by být oddechové a pohodové, zařadili jsme i dva příspěvky v tom duchu. Fejetónek o setkávání bývalých spolužáků, a malou úvahu o ničem, přesněji o zbytečnostech a hloupostech, kazících nám život. I přes léto nás čekají dny sváteční a různá výročí. Výběr z nich v listě objevíte. Maličko se ještě vrátíme k Rathově aféře, či spíše k souvislostem s ní a jejím následkům. Hodně se teď přetřásá odhalování předražených veřejných zakázek. Přitom pro podezření na jednu takovou nemusíme chodit daleko. Člověka nemůže nenapadnout, zdali je v pořádku, že silniční můstek na úzké silnici přes půlmetrový potůček stojí 17 milionů a staví se půl roku. Ono to samozřejmě napadlo víc lidí, a bohužel se zrodila fáma mířící špatným směrem, o kolik milionů z toho se podělili obecní činitelé za to, že stavbu povolili (!). Ta cena je vskutku podezřelá, když uvážíme, že mohutný silniční nadjezd u nádraží stál miliony dva (bylo to v šedesátých letech, takže cena krát 10 = 20 milionů, to by měl stát dnes). Pravda, můstek je dimenzovaný na několikanásobek tisícileté vody. A teď prosím pozor: naše obec s tou stavbou nemá nic společného, kromě toho, že získala kousek chybějícího chodníku. Ale nic nepovolovala, nic neplatila, naopak musela ze svého zaplatit provizorní přechod pro chodce a cyklisty, těch dvacet tisíc se už do sedmnáctimilionového rozpočtu nevešlo. V poznámce místostarosty se dozvíte, jakže se tedy se starostou obohatili. Zbytek obsahu projdeme už jen stručně. Je to blok zpráv ze společenského, kulturního a sportovního života. Tady se píše o tom co už bylo (Dětský den, rybářské závody, pouť), a co bude (tam jsou pozvánky na Prakyádu, fotbalový turnaj a další). Že opět nechybí zajímavé čtení pro zahrádkáře a rada, jak připravit něco velmi dobrého pro občerstvení, to už je samozřejmé. Příjemné, inspirativní a ničím nerušené letní čtení, krásné dny léta a radost z toho, že opět další takový sluníčkový den můžeme ve zdraví prožít, přeje za redakční radu, vydavatele a tiskárnu Vladimír Novák

Měšický zpravodaj - 4

SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané, musím reagovat na podnět paní Houštecké, která se zabývá nedostatkem míst v MŠ, jež je příspěvkovou organizací obce. Jedním ze základních kritérií pro přijetí dítěte do MŠ je dovršení tří let věku k datu zápisu. V MŠ musí být ze zákona dána přednost předškolním dětem. S ohledem na to, že školka je vzdělávací institucí a ne hlídacím centrem, mají pochopitelně přednost děti s vyšším věkem. Pokud by v MŠ zůstávala volná místa, je i možné zapsat dítě, které nedovršilo tří let, s podmínkou odkladu docházky k dovršení uvedeného věku. Obec o dotace na výstavbu nové MŠ žádá opakovaně již pět let. Stále neúspěšně a tak přistoupila, po dohodě s  K.  Juskovou, která se přestěhovala ze školky do jiného bytu, k  přestavbě jejího bytu na třídu o  kapacitě 12 dětí v  hodnotě cca. 700 tis. Kč. O  stavbě montované MŠ nelze uvažovat, protože ji obec nemá kam umístit. V Centru volného času budou prostory vhodné pro hlídání dětí. To také většina těchto center nabízí. Nemůže to ale být detašované pracoviště obecní MŠ. Snad se najde někdo, nejlépe z  řad maminek s  nepřijatým dítětem, kdo si tyto prostory pronajme a  uvedenou činností si přivydělá a uspokojí potřeby své i jiných maminek. Je škoda, že možného hlídání dětí doma za úplatu využívá tak málo maminek. I to by pomohlo. Všechno se ale jako vždy točí kolem peněz. V některých obcích se zabývali i otázkou, proč obec dotuje jenom děti v MŠ a ne všechny děti v obci. Bezdětní se pak budou ptát, proč mají být až na konci žebříčku financování v obci. Otázku priorit musí řešit zvolení zastupitelé a  ti nemůžou vyhovět všem. A  to, že zastupitelé neodmítli dotaci 18 mil. Kč a  potvrdili vybudování „Centra“ za cca. 30 mil. Kč je dle mého rozumné. Tato hodnota v obci zůstane a nikdo ji neprojí /slušně řečeno/. Zdravím a přeji všem hodně zdraví Petr Lanc

Školka – horké téma… …nejen v  naší obci, ale i  v  okolí a  městských částech Prahy se na téma školek, po dubnových zápisech do nich, živě diskutuje. Jsme jedna z  mnoha rodin, která má doma tříleté dítě. K  zápisu s  ním jsem šla se smíšenými pocity. Věděla jsem o  tom, že místa v  mateřinkách nejsou, ale přeci jen jsme splňovali kritéria pro přijetí téměř ukázkově. Trvalý pobyt v obci Měšice má naše rodina od roku 2000, což jsme také doložili, do místní školky chodila již naše dcera, oba s manželem jsme v pracovním procesu, jen ten věk dítěte do kritérií nějak nesedí. Už se totiž nehledí na vše ostatní (vyjma TP), ale přednost mají děti s  vyšším věkem. Školka je vzdělávací instituce a  ne hlídací centrum. Do mateřské školy Měšice jsme jako většina jiných nebyli přijati. Podali jsme odvolání a nyní čekáme na výsledek. Dobře tedy… Ráda bych ale tímto apelovala na zastupitelstvo obce, aby se zkusili zamyslet nad tím, zda opravdu potřebujeme Centrum volného času, o  němž jsme si rozsáhle mohli přečíst v dubnu. Měšický zpravodaj - 5

Výstavba v obci čile roste, lidé přicházejí, obci tím přinášejí peníze, děti se rodí, ale co s nimi dál? Na stránkách obce i realitních kanceláří si můžeme přečíst, jakou občanskou vybavenost   zde máme…, ale není to až taková pravda. Se školkou tedy určitě ne!! A argument o tom, že místa ve školkách jsou, i když v těch soukromých, může říct jen ten, kdo na ně má. Píši tento článek za naší rodinu, ale jsem přesvědčena, že problém se netýká jen nás. Dle různých zpráv, článků a ohlasů z okolí vím, že se zastupitelé v jiných obcích alespoň snaží toto řešit – veřejné zasedání, výstavba školky z dřevostavby (rychlá a levná varianta), rekonstrukce nebytových prostor atd. Obec Měšice také rekonstruuje. Třeba by se v novém volnočasovém centru našla místnost pro pár capartů, jako detašované pracoviště místní mateřské školky. Zabývat se volným časem totiž můžeme až poté, kdy bude zajištěno pro občany to, co je základní potřebou života v obci. Situaci s výstavbou možná nyní zkomplikuje aféra pana Ratha a čerpání dotací z Evropského fondu rozvoje ve Středočeském kraji, ale jak již bylo popsáno v dubnovém zpravodaji, část peněz na Centrum volného času bude hrazena z rozpočtu obce Měšice, která i s nemalým přispěním místní Obecní policie a více než 1500 obyvateli jistě finanční prostředky k dispozici má. Snad bude téma školky žhavým kandidátem k  projednávání na některém příštím zastupitelstvu, dojde k nějakému řešení a místa pro naše děti budou… Zuzana Houštecká, Měšice 334

Zprávičky z naší mateřské školičky V úvodu bych se ráda vrátila k zápisům dětí do Mateřské školy, které probíhaly v první polovině dubna. Musím říci, že Váš zájem navštěvovat naší školičku nás velmi těší, bohužel, jsem mohla přijmout jen takový počet dětí, který pokryje počet dětí odcházejících do ZŠ. Pokud budeme hovořit v  konkrétních číslech, počet přihlášených dětí ke vzdělávání byl rekordní tj. 44 dětí, za to přijatých pouze 17 dětí. Budovu a prostředí školy znáte, kapacita školy je z hygienických parametrů naplněna již nad rámec možností. Do budoucna, proto pozitivnější výhled nelze očekávat, jelikož podmínky pro rozvoj MŠ stagnují a na druhé straně rozvoj obce vzrůstá. Jsem si vědoma, že nejste v  jednoduché situaci s  nutností nástupu do zaměstnání a zároveň umístění Vašeho dítěte do kvalitního a cenově dostupného zařízení. Není však v mé kompetenci ovlivnit rozšíření, nebo dokonce výstavbu nové MŠ. Ráda bych se vrátila k přednášce pro rodiče, která proběhla začátkem dubna v naší školce na téma „Respekt a hranice ve výchově“ pod vedením paní Mgr. Martiny Chmelové. Účast rodičů nebyla velká, ale o to příjemnější a vznikl tím i prostor k vzájemné komunikaci na dané téma, která byla pro všechny velmi obohacujícím doplňkem k přednášce. Jarním obdobím nám začaly také sportovně zdravotní a otužovací zájmové aktivity ve formě Solné jeskyně, Tenisové školičky a Plaveckého výcviku. Také paní učitelka Barborová s předškolními dětmi v květnu přivítala občánky milou písničkou a básničkou organizované Obecním úřadem. Naše školka se zapojila do projektu „Nechci kazy“, kde se děti naučily správně pečovat hravou a zábavnou formou o zoubky. Konec května jsme zakončili výletem do středověké vesničky Botanicus u  Lysé nad Labem, kde se děti seznámily nejen jak lidé v dané době žili, ale i s původními řemesly. Měšický zpravodaj - 6

Také jsme se účastnili meziškolkové sportovní olympiády pro tento rok organizované Mateřskou školou Mratín a vyhráli jsme 2. místo :). Čeká nás jako každoročně zahradní slavnost „Rozloučení s předškoláky“, kteří odchází do ZŠ a vystoupení pro seniory v místním zámku. Blíží se konec školního roku, který byl pro mně prvním, ve funkci ředitelky školy. Rozhodně nebyl jednoduchý, ve spoustě věcí bylo mnoho poprvé. Snaha o  myšlenku týmové práce, docílit větší otevřenosti vůči rodičům a naopak rodičů vůči školce se nám dovoluji si říci společnými krůčky daří. Nejsme na začátku, ale ani u konce. Ještě nás čeká dlouhá cesta. Uvědomme si, že prostředí, které je využité jako mateřská škola, nebylo pro tyto účely vybudováno. Je tedy organizačně velmi náročné přizpůsobit se těmto prostorám. Společně hledáme nejschůdnější podmínky pro bezpečnější a  využitelnější možnosti jak vše dětem zpříjemnit a ulehčit. Vězte i pro nás je to nejeden oříšek :) Podařil se nám také vytvořit Školní vzdělávací program s názvem „Jaro, léto, podzim, zima v naší školce je nám prima“, který je školce, dětem a pedagogům vytvořen na míru s mottem „Je cílem naší školičky, mít spokojené dětičky“. Naše školka se dále zapojila do aktivit a  spolupráce s  okolními školkami, nejen za účelem předávání si informací a zkušeností, ale především pro další zkvalitnění výchovného programu. O prázdninách plánujeme kompletní inovaci interiérových prostor - malbou. Tímto bych chtěla poděkovat celému kolektivu Mateřské školy za kvalitní a týmovou práci. A zároveň Vám všem popřeji klidné léto plné radosti a sluníčka. Na shledanou v září :) Magdalena Marečková, ředitelka Mateřské školy Měšice

V Měšicích mohou děti chodit do nové lesní školky Ruce od hlíny a  kapsy plné přírodních pokladů? Nevadí! Často špinavé, ale šťastné, vydováděné – tak se vracívají děti domů po dopoledni stráveném venku. „S  dětmi venku za každého počasí bez zdí a  plotů.“ To je motto lesních školek pro děti, kterých v Česku přibývá jako hub po dešti a v okolí Prahy obzvlášť. I v Měšicích se bude jedna taková „školka“ pro děti od září otevírat. Měšický dětský lesní klub Stromeček, stejně jako jiná již zavedená zařízení v okolí Prahy, zatím však bude fungovat pouze formou dětského klubu, protože formát lesní školky ještě neschválilo Ministerstvo školství. První ministerstvem oficiálně uznanou lesní mateřskou školou je Lesníček z Prahy 10 Hostivaři, jemuž MŠMT schválilo od 1.9.2010 provoz pro pokusné ověřování. Pokud se během provozu neobjeví žádné problémy, mateřské lesní školky by ministerstvo mohlo schválit pro běžné fungování vedle klasických školek a také jim umožnit přístup k dotacím. Lesní školky by se pak mohly rozšířit po celém Česku, stejně jako je tomu již po několik desetiletí v sousedním Německu, Dánsku, Švédsku, atd. Co dětem pobyt v lesní školce přináší? Kromě špinavého oblečení a bláta až na čepici  je to samozřejmě účinné posílení imunitního systému. Rodiče, jejichž děti pravidelně navštěvují lesní školku, si pochvalují, že jim odpadly každoročně od podzimu do jara se opakující vleklé problémy s  rýmou, kašlem, obecně nemocemi horních dýchacích cest. Podstatné je, že dětem se zvyšuje nejen fyzická odolnost, ale i psychická vyrovnanost, je podporován jejich duševní vývoj. Děti se učí samostatnosti, mají dostatek klidu a prostoru Měšický zpravodaj - 7

na pozorování – a  že podnětů poskytuje les a  louka celoročně nepřeberné množství. Komplexnost podnětů v  otevřené přírodě se s  uzavřeným prostorem třídy vůbec nedá srovnat. Prostředí děti inspiruje k tvůrčí činnosti, šikovnosti, rozvíjení fantazie. V přírodě je možné citlivěji prožívat a  to všemi pěti smysly. Řízená práce dětí pedagogem pak na tyto podněty citlivě navazuje: ať výtvarnou nebo hudební či jinou vzdělávací činností. Při běžném počtu 12 dětí na dva pedagogy je umožněn individuální přístup a  také je to přirozená velikost pro dobré fungování skupiny: skupina je dobře provázaná vzájemnými vztahy. Větší počet dětí by vedl k rozpadům na podskupiny. Prvotní motivací zakladatelek měšické lesní školky byla, jak to v podobných případech bývá, starost o jejich vlastní děti, které již dosáhly školkového věku, ale místo ve školce pro ně nezbylo. Aby i jejich děti mohly trávit svůj čas přirozeně hrou se svými vrstevníky, nejlépe venku na vzduchu, rozhodly se konat. Tři maminky na mateřské, navíc každá z  nich obdařená již konkrétní pedagogickou zkušeností i  vzděláním, se rozhodly založit novou lesní školku pro děti, protože myšlenka lesích školek je nadchla svou jednoduchostí a smysluplností. Závěrem je ještě třeba říci, že lesní školka může mnoho dítěti dát, ale rozhodně nemusí vyhovovat každému. Laicky řečeno: není pro padavky. Načinčané šatičky a módní botičky s tenkou podrážkou jsou k ničemu. Jde o děti – aby se cítily komfortně a aby je oblečení v jejich aktivitách neomezovalo, ale poskytovalo jim spolehlivou ochranu. Je třeba nadšení a podpory rodičů, kteří ví, proč to dělají. Ing. Jaroslava Haldová

INFORMACE Z RADNICE Stručná informace ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2011 Skutečné příjmy obce po konsolidaci činily 31 594 651,59 Kč Skutečné výdaje po konsolidaci činily 42 781 264,97 Kč K 31.12.2011 skončilo hospodaření obce po konsolidaci s převahou výdajů nad příjmy ve výši 11 186 613,38 Kč. Tento rozdíl se zafinancoval z úspor z minulých let. Tolik ve zkratce nejdůležitější údaje ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2011. S podrobným Závěrečným účtem se můžete seznámit na Internetových stránkách obce, na Úřední desce nebo je k nahlédnutí na OÚ. Obecní úřad Prázdninové jízdní řády Na webových stránkách obce jsou zveřejněny prázdninové jízdní řády autobusové dopravy.

Měšický zpravodaj - 8

Nová podoba webových stránek obce. Jak jsme vás již informovali v  minulém vydání, zastupitelstvo připravilo anketu na novou podobu a modernizaci webových stránek obce, která byla inzerována na současných stránkách. Hlasování se zúčastnilo poměrně hodně občanů a  zastupitelé i  na základě jejich hlasů, vybrali jeden z návrhů a po drobných úpravách návrh zadali ke konečnému zpracování. OÚ

Jak jsme se starostou k melounům přišli? Nevím jak starosta, ale já jsem udělal určitě chybu tím, že jsem v rozbouřené době okolo aféry našeho exhejtmana, který nesl v krabici od vína „melouny“, také nesl kartón s krabicovým vínem. Já ho sice nesl na dětský den, abychom v  případě nepříznivého počasí mohli rodiče zahřát svařáčkem, to ale jistě ten pozorný občan, který vypouští takové fámy, nemohl vědět. Fáma, že jsme se spolu se starostou na akci při přestavbě můstku přes líbeznický potok směrem na Líbeznice pořádně „nažvejkli“, mě docela pobavila. Vždy jsem si říkal, že se nad nějaké takové fámy povznesu a nebudu na ně reagovat. Potom jsem si ale uvědomil, jaká je v  dnešní době politika špína, jak jsou lidé naštvaní a  jaké jsou i  v  důsledku tohoto naštvání mezi nimi vztahy, že to snad ani tomu dotyčnému nebo dotyčné, kteří si takové aféry s  úplatky přenesou i  na komunální úroveň, nemohu mít za zlé. Je však přinejmenším hloupé, když někdo vypustí zaručenou fámu o něčem, o čem nemá vůbec žádné informace. Obec žádala o  opravu dotyčného můstku již od dob, kdy byl vybudován k  líbeznické škole chodník. Právě v  místě starého a  rozbitého můstku byl chodník pro nedostatečnou šíři můstku přerušen a procházející chodci a zejména děti museli vejít do vozovky. Vlastní můstek i vozovka je v majetku kraje. Když kraj oznámil, že po tolika letech a množství našich žádostí, bude konečně můstek opravovat, obec zajásala. Zde je na místě uvést, že soutěž a výběr firmy pro tuto zakázku, vysoutěžená cena i termín a doba realizace byly plně v režii Středočeského kraje. Obec přišla pouze s  požadavkem, vzhledem ke skoro roční uzávěře komunikace, aby byla po dobu stavby postavena alespoň lávka pro pěší. Ani na to se ale bohužel v celém ohromném rozpočtu (cca 17 mil. Kč) nenašlo mizerných pár tisíc. Obec si proto ze svého rozpočtu musela nechat zpracovat statický posudek a nakoupit materiál na provizorní dřevěnou lávku (cca 20 tis. Kč). Z výše uvedeného každý rozumný člověk musí dovodit, že jsme byli spíše v roli prosebníků a ne někoho komu bude Kraj „cpát“ úplatky. Z  toho pro mě plyne poučení, že až na letošní Lampiónový průvod ponesu víno na tradiční svařáček, tak si ho radši dovezu v  sudu a  ještě zprávu o  tom předem zveřejním v místním rozhlase, aby třeba zase někdo neřekl, že jsem dostal úplatek za to, že pořádám Lampiónovej průvod. Přeji všem hezkou dovolenou a jdu si zakrojit z melouna zakoupeného v Globusu :-). Jiří Bejlek-místostarosta

Měšický zpravodaj - 9

Centrum volného času Měšice Centrum finišuje a v době čtení tohoto článku se už bude pomalu předávat. Kolaudovat se bude během měsíce července. Obec určitě udělá den otevřených dveří nebo nějaké slavnostní otevření, abyste se mohli všichni podívat jaká krásná stavba vznikla z nevzhledné a pobořené původní stodoly. Je to neuvěřitelné. Moderní budova s bazénem a výtahem pro postižené. Krásné místnosti pro zájmovou činnost. Počítačová učebna a ateliér pro výtvarné kroužky. A  co je nejdůležitější, veliký sál po kterém jsme dlouhou dobu volali a  kde se budeme moci po nekonečně dlouhé době v kulturním a novém prostředí všichni sejít. Již se nebudeme muset stydět za to, že nemáme kam pozvat nějakou případnou větší sešlost lidí nebo návštěvu. V  minulém vydání jsme žádali zájemce, kteří by chtěli nějakým způsobem pomoci s provozováním Centra. Tato žádost stále platí. Již máme nějaké první ohlasy a kontakty, ale stále čekáme na ekonomické výpočty nákladů na vlastní provoz, abychom mohli se zájemci konkrétně jednat o podmínkách případného pronájmu. V dnešním vydání zveřejňujeme také malý dotazník, ve kterém si můžete označit, jakou náplň kroužků a aktivit byste v Centru uvítali. Tento dotazník prosím doručte na OÚ, zašlete poštou nebo naskenujte a zašlete na e-mailovou adresu: [email protected] Také stále platí žádost o pomoc při hledání a vymýšlení nějakého hezkého a výstižného názvu pro celé Centrum volného času Měšice (své návrhy případně přiložte k výše uvedeným dotazníkům nebo zašlete stejným způsobem). OÚ

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XLVII. Úvod: Naše dnešní schůzka za účelem poznání dalšího kousku historie obce nás přenese do poloviny 70. let minulého století. Než ale začneme zkoumat podrobněji, čím žila obec v  období reálného socialismu, opět si další charakteristikou přiblížíme obraz doby, ve které se budeme pohybovat. Normalizační proces už zasáhl všechna odvětví politického, hospodářského a kulturního života. Minule jsme si řekli, jak to bylo se zásobováním, s  nakupováním. Dnes si osvěžíme v paměti, jak normalizace zasáhla na pracoviště, do života, jak se tehdy s oblibou říkalo, pracujícího lidu. V  zaměstnání většina lidí trávila převážnou část času, a  od přívalu ideologie nebylo kam utéci. V továrnách, ústavech i úřadech, všude to bylo stejné: nástěnky, hesla, rudé hvězdy. To vše různě nakřivo, omšelé a zaprášené. I z výloh obchodů na nás hleděli klasikové marx-leninismu mezi konzervami a spodním prádlem. Na co se ale dávalo na pracovištích důraz, to byla tak zvaná „socialistická soutěž“. To se realizovalo skrze uzavírání a plnění socialistických závazků. Zlatým hřebem socialistického soutěžení byly „brigády socialistické práce“. Není prostor na bližší popis, o co šlo, snad jen že členové dostali buď bronzový, stříbrný nebo zlatý odznak BSP, podle kvality jejich činnosti, přesněji Měšický zpravodaj - 10

řečeno podle dokonalosti hlášení o této činnosti, sepsaného vedoucím BSP. Tak to ostatně bylo i u závazků, různých hnutí a kampaní – rozhodovalo hlášení. Co se opravdu udělalo, to nebylo podstatné a ani to raději nikdo nekontroloval. Mimochodem, ten zlatý odznak BSP je dnes mezi sbětateli ceněn velmi vysoko, ono se jimi moc neplýtvalo. Máte-li ho náhodou doma, nevyhazovat! Dalším hitem ve výrobním procesu byly zlepšovací návrhy. Za ty se i dávala odměna, takže se jich rodilo dost, ale realizace v praxi byla spíš na obtíž, ne-li přímo škodlivá. Pro úplnost je třeba zmínit různé kampaně, jako třeba „Maximální využití strojů, nástrojů a  energií“. Přispět s  nějakou úsporou musel každý, a  tak se i  stalo, po sečtení uspořených kWh, že úspora převýšila spotřebu(!). (Opravdu se stalo). Tato všechna paráda se děla v režii a pod záštitou stranických a odborových organizací. Odbory na to měly i zvláštní komisi – jmenovala se „pro iniciativu pracujících“. A to vše se dělo pro zvýšení upadající ekonomiky, zlepšení pracovní morálky, zvýšení efektivity výroby a pod. Což samozřejmě byla chiméra, protože výsledky byly, jak už jsme si naznačili, jen na papíře – Potěmkinova vesnice. Ekonomika upadala mimo jiné proto, že z vedoucích míst byla spousta lidí po normalizačních čistkách vyhozena, a na jejich místa nastoupili ti méně schopní, co ale „obstáli v krizovém období“. Navíc emigrovalo po roce 1968 přes 120 000 lidí, zpravidla těch nejschopnějších, kvalifikovaných, zkušených. Situace vyžadovala zásadní reformy, jaké se rýsovaly v polovině 60. let. Ty byly rychle zapomenuty, a  za západní hranicí nám rozjetý vlak moderních špičkových technologií, materiálů a postupů zmizel v nedohlednu. O reformách se začne mluvit (ale jen mluvit) až v 80. letech, ale to už bude na všechno pozdě. Další kamínek do mozaiky „normalizace“ máme za sebou, příště si povíme třeba jak se cestovalo, studovalo – a taky už protestovalo. Ještě je nutno přičinit poznámku, že toto povídání v úvodech má podat přibližný obrázek doby pro lepší pochopení chodu událostí v obci. Není účelem vyzvedávat nešvary té doby, srovnávat a soudit. To historik nemá dělat, protože by srovnával švestky s hruškami, a taky on je v nezasloužené výhodě, on totiž ví, jak to dopadlo. Stává se, že čtenář po čtení o některých nehoráznostech dob minulých namítne, a právem:“... a dneska je to stejné, ne-li horší.“ Ano, je to tak, ale doba to byla jiná a příčiny zla byly jinde než jsou dnes. To jen, abychom soudili objektivně, a z dějinných chyb se zkusili poučit. Teď ještě zbývá obvyklý přehled událostí, které dominovaly rokům 1975 a 1976 doma i ve světě. Ponořme se do nich bez váhání. 1975:: - 28. 1. zemřel Antonín Novotný. - 10. 2. v  Praze byl otevřen obchodní dům Kotva. - 31. 3. zaútočil Irák na Kurdy. - 30. 4. vyhlásil Jižní Vietnam kapitulaci. - 1. dubna bylo poprvé zjištěno ohrožení ozonové vrstvy. - 29. 5. byl zvolen prezidentem ČSSR Gustáv Husák. - 28. 8. začali v  Tatře Kopřivnice vyrábět automobily T 613. - 15. - 17. 8. bylo vrtulníky americké armády uneseno přes hranice 11 čs. občanů. - 10. 12. obdržel Nobelovu cenu míru Andrej Sacharov. 1976: - 29. 1.se vrátil z rádia Svobodná Evropa komunistický špion, terorista, udatný kapitán Pavel Minařík. - 4. 2. byly v  Innsbrucku zahájeny XXII. ZOH. Čs. hokejisté získali 2. místo. - 28. 3. měla Země 4 miliardy obyvatel. - 16. dubna skončil v Praze XV. sjezd KSČ. Měšický zpravodaj - 11

- 21. května byl schválen návrh 6. pětiletého plánu. - 6. 5. proběhlo v Itálii těžké zemětřesení (Udine). - 25. června vypukly v Polsku dělnické stávky. - 20. 6. v Bělehradu se čs. fotbalisté stali mistry Evropy. 28. 7. u  Bratislavy havarovalo čs. letadlo Il-18. Zahynulo 71 lidí. - 17. 7. až 1. 8. v Montrealu proběhly letní OH. Československo získalo 8 medailí (2+2+4). - 9. 9. zemřel Mao-Ce tung. - 2. 11. se stal prezidentem USA James Carter. - V ČSSR bylo od října do prosince propuštěno z vězení několik politických vězňů. (Šabata, Hübl a další). Takto jsme si připomněli vybrané dějinné události a nyní se přesuneme o několik pater níž na lokální úroveň. Část čtyřicátá sedmá: Druhá polovina 70. let – rozvoj obce bez větších změn Pro roky 1975 a 1976 se nepodařilo nají údaje o aktuálním stavu obce čili demografická data. Tolik to nevadí, protože můžeme předpokládat, že oproti minulým dvěma rokům nedošlo k žádné velké změně. Nebyla totiž v té době dokončena žádná výstavba bytů. Něco málo se ale přece objevilo, s čímž se musíme spokojit. Ale i to je zajímavé. V obci bylo 207 důchodců, kterým byl měsíčně vyplácen důchod celkem 180 000,- Kčs. To znamená průměrnou výši důchodu v té době asi 870 korun. I  další zajímavý statistický údaj se týká důchodců seniorů. Koncem roku 1976 žilo v obci ve věku přes 70 let 51 žen a 26 mužů, z toho přes 80 let 12 žen a jen 4 muži. V roce 1975 se narodilo 21 dětí. Po delší době se opět objevil záznam o zemědělské výrobě. Věnujme tedy trochu prostoru údajům o tom, jak státní statek hospodařil v r. 1975. Ke dni 22. května bylo vyjednoceno 75 ha cukrovky, zbývalo 40 ha. Na jednocení pracovalo i 46 brigádníků. Ti jezdili údajně za Slovenska, ale byli hlavně ze Slezska a od Třince. Ke sklizni bylo určeno 46 ha vojtěšky. Pro zajímavost ještě, jak velké plochy byly tehdy osety obilovinami a jaké byly plánované výnosy. Pšenice byla na 260 ha, jarní na 81 ha, ječmen 157 ha, kukuřice na siláž 68 ha. Urodit se mělo (ve stejném pořadí): 42 q, 41 q, 41 q, 331 q, vše na jeden ha. A ještě žňové práce, to byla vždy událost významná. Takže u nás vyjelo 9 kombajnů, z toho 5 vlastních SK 4 a další 4 z okresu Příbram (E 512). To se tehdy tak dělalo, že kombajny putovaly po republice jak zrovna kde dozrávalo obilí. Sklizeň trvala 14 dní, a výnosy byly: 32 q/ha u pšenice, 41 q/ha u ječmene. Další údaj je z r. 1976. Z výměry 590 ha u obilovin byl výnos 30 q/ha, což bylo 70% plánu v důsledku sucha po období vegetace. Na jednocení řepy přijelo 40 brigádníků. Pro změnu ještě něco o  živočišné výrobě. Narodilo se 177 telat, úhyn byl jen 4 ks. Přírůstky byly: u skotu 0,682 kg, u prasat 0,495 kg (za jeden den), což bylo podle plánu. Narodilo se v  průměru 9 selat na jednu prasnici. Po práci zábava, takže přejdeme ke společenskému a kulturnímu životu. A začneme tradičními oslavami. 1. máj se slavil v  Líbeznicích, udává se účast z  Měšic 200 lidí, což je Májové oslavy Měšický zpravodaj - 12

zřejmě mírně nadhodnoceno. 9. květen se v  obou letech slavil u pomníků, následoval pietní akt – delegace jela do Líbeznic na hřbitov klást věnce sovětským vojákům a B. Doležalovi. Tyto údaje nejdou příliš dohromady s  další informací, že totiž byl vyhlášen zákaz jakéhokoliv shromažďování kvůli jakési nemoci dobytka v  okrese Mělník. Buď se tedy zákaz na májové oslavy (1975) Sbor dobrovolných hasičů (1976, Jirny) nevztahoval, nebo nebyly. Ke znemožnění nebo ztížení kulturních akcí přispělo i  zavření školy a  kulturní místnosti kvůli budování ústředního topení. Navíc ještě došlo k  havárii kotle ústředního topení v Sokolovně. I přes tyto obtíže bylo uspořádáno 6 společenských večerů s tancem, a složky NF měly svoje výroční schůze. Byla i slavnostní schůze MNV a NF ke 30. výročí osvobození. V roce 1976 proběhla slavnostní zasedání k různým příležitostem: 12.2., 26.2. a 22.4. Na veřejné schůzi 23.10.1975 byla konstatována nečinnost místní organizace Socialistického svazu mládeže (není místnost ke schůzím). Sportovní činnost: hrál se v Sokolovně stolní tenis. O historii oddílu stolního tenisu bylo už samostatné pojednání v jednom ze starších čísel Zpravodaje. Nyní se podíváme na situaci ve školství. Základní škola byla uzavřena, instalace ústředního topení se stále protahovala. Škola bude opět otevřena v roce 1976, kdy líbeznická škola bude mít vyčerpanou kapacitu. V mateřské škole bylo i přes rozhodnutí hygienika umístěno 25 dětí a 12 bylo odmítnuto. Školu opustila učitelka p. Mervartová.

Ukázka autobusového spojení s Prahou v 70. letech minulého století. Měšický zpravodaj - 13

Ke kultuře patří kino a knihovna. Kino mělo 117 představení s návštěvou 2 738 diváků. A bylo finančně ztrátové. Knihovna byla postižena úpravami ve škole a musela se přestěhovat do kulturní místnosti. A přesto měla dobré výsledky (knihovník Vlastimil Kmoch). V oblasti rozvoje a výstavby obce se toho mnoho nedělo. Byla vypracována a proplacena předprojektová dokumentace na stavbu mateřské školy. Ke stavbě však nikdy nedošlo. Chystala se také stavba protipožární nádrže v  Malé bažantnici, i  na ni byla projektová dokumentace, ale realizace vázla na vypořádání vlastnických vztahů k pozemku. Ke stavbě také posléze nedošlo. V roce 1976 byla zahájena výstavba bytových domů pro zaměstnance nemocnice v ulici Revoluční. U nemocnice byla postavena nová vrátnice. Schválena byla dokumentace a  částka 218  000 Kčs na úpravy místních komunikací. Komise MNV podala návrh na výsadbu stromů na Hlavní ulici místo vykácených. K tomu nedošlo,vysazovalo se teprve až po r. 1990. Na závěr dnešního dílu si projdeme některé události a zajímavosti jak je rok přinesl. Tou nejdůležitější byly volby do všech stupňů zastupitelských orgánů. Proběhly 22. a 23. října 1976, ale bohužel v dokumentaci za r. 1976 nejsou výsledky za naši obec ani jména nových poslanců. Tedy si musíme počkat do dalšího dílu, snad se to ještě někde vynoří. Víme jen, že byla ustavena volební komise a měla 15 členů. Po skončení funkce za dlouholetou práci v MNV dostalo odměnu 800,- Kčs celkem 6  lidí. Za dlouholetou činnost v MNV udělil NV čestná uznání 7 zasloužilým funkcionářům, dalším 4 za práci v  knihovně, udržování zeleně, budování obce a práci v provozovně, a pěti „složkám“ NF. Z doplňkové péče MNV bylo rozděleno 4 000,- Kčs mezi 17 občanů, těch sociálně nejslabších. A  teď už jen pár drobností, Důst. sovět. armády P. F. Suchorukov na návštěvě v Měšicích - 1976 které by mohly mít hlavičku „různé“, tak jak se objevují v různých zápisech za schůzí MNV. Jako třeba: požární sbor obdržel cisternu s vodním dělem. - Obec prodala domek čp. 60 za 18 090,- Kč soukromé osobě. - Čtyřčlenná komise byla jmenována pro stavbu nové mateřské školy. - Byl zaslán pozdravný dopis do SSSR důstojníku sovětské armády P. F. Suchorukovovi, který v r. 1945 přijel s Rudou armádou do Měšic, a L. Fabián si s ním pak dopisoval. - Státní statek poškodil životní prostředí tím, že na poli 100 m od obytné zóny vytvořil rybníček fekálií. - Složky NF nepracují, (přesto dostaly čestné uznání) a také není dosud kronikář. A to je pro dnešek vše, víc už toho nemáme, prameny byly tentokrát dost skoupé. Chybí zpráva o počasí a o rozpočtu obce, snad to příště bude lepší. Sejdeme se na cestě roky 1977 a 1978. Pokračování příště Vladimír Novák Měšický zpravodaj - 14

ČTENÍ KE KÁVĚ / ČAJI/ Moje spolužačka ze střední školy se po vysoké škole dala na uměleckou dráhu a mezi jiným napsala několik knih. Jedna z nich se jmenuje ATLAS MUŽŮ a vtipnou formou zde rozebírá některé vlastnosti pánů tvorstva. Je dobré vědět a denně si připomínat, že když Bůh dělal muže, myslel to jako vtip. A vtipy /muži/ k životu patří, neboť ho činí veselejším /až k zbláznění/. Vybrala jsem vám jednu skoro povídku a doufám, že vás pobaví. Lála Oldřiška Podhorcová – PRŮZKUMNÍK WOLFI Nevím, proč moje dcery měly vždycky mezi kamarády nějaké gaye. Teoreticky je možné, že na počátku jejich náklonnosti stál nevědomý protest proti zaťatosti otčíma, který jako správný katolík-komunista nesnášel vybočování z řady, Učitel němčiny, dcery Katky, gay Wolfi, byl hubený jako nitka, ale přesto nepřehlédnutelný: jeho účes připomínal obrácený mop a džíny nosil tak těsné, že si je snad musel nazouvat lžící na boty. Wolfi však vynikal i  pečlivostí a  na jeho přehledných a  logicky komponovaných hodinách bych se možná naučila německy i já, které se jeho rodný jazyk zdál nezdolatelný jako himalájská osmitisícovka. Němčina mě nebrala, ale když jsem poznala Wolfiho, trošku jsem se zastyděla, protože on se můj jazyk učil s  nadšením. Nespokojil se zvládnutím základní konverzace, šel do hloubky: používal sousloví, ustálená rčení, přísloví a žádal dceru, aby ho učila lidové písně. Nejradši měl: „Šlypanenká zilni cé, zilni cé, zilni cé, podkalá jé mysli fcé, mysli fcé dva. Kámpá nenká kámdé té, kámdé té, kamdé té, kerá mojé budé té, budé tée ma? Bez ohledu na to, že se Wolfimu občas přesmekly předpony, takže „splachoval nádobí“ a „oplachoval záchod“, mluvil stále lépe a postupně se zbavoval německého přízvuku. „Dobrý den, vy jste dneska jako z růže květ, jako fialinka v stínu vonná, jako panenka z cukru, jako smažený koblížek na okně chlazený, až jsem z toho krutihlav,“ zdravil mě, když přišel k dceři na čaj. Češi vnímali jeho obsahově nepovedené věty jako vtipkování, někdo se zasmál, jiný si zaťukal na čelo. Pak přišel den, kdy si Wolfi prakticky vyzkoušel, co to je dostat česky „facku přes celou hubu“. V  prodejně zeleniny si vzpomněl, že k  podstatným jménům sáček a  pytlík našel v synonymickém slovníku ještě další výraz. Bachratého, zpoceného a  načuřeného zelináře proto nejprve pěkně nahlas pozdravil a pak s úsměvem požádal: „Vidím, že tyto švestky jsou jako malované. Mohl byste mi jich prosím dát půl kila do šourku?“

Měšický zpravodaj - 15

TIP NA VÝLET Klánovický les – Xaverovský háj – Dolní Počernice Dnešní výlet je časově situován do letního nebo podzimního období. Jeho trasa je tudíž celá vedena lesní přírodou. Až na krajní body se vyhýbáme městům a kulturním památkám s velkou koncentrací turistů. Je to prostě nenáročná odpočinková procházka, po značených rovných cestách. Výchozím místem putování jsou Klánovice. Dostanete se tam snadno veřejnou dopravou. Buď vlakem z Masarykova nádraží po trati 011 Praha – Kolín, a vystoupíme v zastávce Praha – Klánovice, po asi 20 minutách jízdy, nebo městskými autobusy z Černého Mostu (262). Pro automobilisty je nevýhodné, že trasa není okružní, takže nechají-li auto v Klánovicích, musejí se k němu vrátit, a vraceli by se tak z poloviny cesty. Pro cyklisty je sama trasa příhodná, ale dlouhá je cesta k výchozímu bodu, a zrovna tak od konce trasy zpět. Do Klánovic se na kole dá přijet přes Brázdim, Dřevčice a Jirny. Z toho všeho vyplývá, že nejvýhodnější je naložit kola na auto a cestu kombinovat. Výlet se skládá ze tří navazujících úseků. Lze je projít najednou, nebo absolvovat jen jednu nebo dvě části. Trasa je jen doporučená, orientační. Lze ji podle libosti krátit, nebo jít opačným směrem, podle chuti a časových možností. Území, ve kterém se budeme pohybovat, nese souhrnný název „Přírodní park Klánovice – Čihadla“. Je to dost rozsáhlý lesní komplex, a my půjdeme jen jeho západní částí, zvanou Blatov a Xaverovský háj, a skončíme u Počernického rybníka. Celá cesta nám bude trvat necelé tři hodiny pohodlné chůze.

Orientační mapa celého přírodního parku Měšický zpravodaj - 16

Tak teď už víme vše co je potřeba, a můžeme vyrazit. Východiskem cesty je železniční zastávka Praha – Klánovice. V  její blízkosti vyhledáme tabule s  turistickým značením, zorientujeme se, a vydáme se po modré značce ve směru Nové Dvory. Pokud by si někdo, ještě než vyjdeme, chtěl prohlédnout městečko Klánovice, nebo se tam na cestu občerstvit, má právě teď možnost, pak se zase sem vrátí. O Klánovicích si povíme na konci textu. Jdeme tedy po modré, nejdřív vilami západního okraje obce a vejdeme do lesa. Souběžně s naší cestou je vedena část naučné stezky Klánovický les s informačními panely, která je okružní a začíná i končí u železniční zastávky, odkud jsme vyšli. a celá je dlouhá 12,5 km, a  je značena zelenobílými „psaníčky“. Nemá význam ji zde popisovat, ona se popisuje sama, a její aktuální stav se může měnit. My stezku opustíme v Nových Dvorech. Po levé straně naší cesty je možno vidět původní golfový areál, přesněji jeho zbytky. O tom si ještě povíme v odstavci o Klánovicích. Asi po půlhodině cesty přijdeme k  rozcestí Nové Dvory. Najdeme tu hájovnu a  dva rybníčky na Blatovském potoce. Okolí místa je vyhlášeným houbařským revírem. Z tohoto místa se může ten, kdo zanechal v Klánovicích auto, nebo se mu už nechce jít dál, vrátit po zelené značce přes Blatov do Klánovic. My ale pokračujeme po modré ve směru Xaverov. V  tomto místě přetneme hlavní silnici. Kdybychom po ní šli vpravo, nedaleko bychom došli k bývalé velkodrůbežárně a ke statku s chovem koní. My ale jdeme vlevo, stále po modré, až ke vstupu do Xaverovského háje. Jdeme lesem podélně přímou cestou. Narazíme na křižovatku s  příčnou cestou u  hájovny, a  zde máme další alternativu zkrácení cesty. Půjdeme-li vpravo, vyjdeme zakrátko z lesa, vpravo míjíme přírodní koupaliště, poté jdeme kousek podél dálnice, tu přejdeme a ulicemi Svépravic – to je součást Horních Počernic přijdeme k hlavní silnici, kde je zastávka autobusů do centra k metru. My ale pokračujeme po modré, na okraji lesa narazíme na odbočující žlutou značku, po které dojdeme k Počernickému rybníku a od něj k zámku Dolní Počernice. Tady poslední část našeho výletu končí a můžeme z Počernic vlakem nebo autobusy MHD odcestovat na příslušné místo spojení k domovu. Na závěr si povíme, co jsme mohli zajímavého cestou vidět. Klánovice je obec na východ od Prahy, má 3  100 obyvatel a  je dnes součástí města Prahy. Historii mají velmi mladou. V  roce 1878 zde koupil pozemky obchodník Václav Klán a postupně tu začal stavět. Zástavba se postupně rozrůstala, vesměs to byly honosné vily. Na trati z Prahy nechal Klán zřídit zastávku. Z Klánovic se stalo významné letovisko a vyhledávané sídlo pražské honorace. V roce 1911 tu byla postavena kaple Matky Boží, dnes kostel Nanebevzetí Panny Marie. Chloubou obce byl dokonce i lázeňský komplex, vzniklý za 1. republiky, s kolonádou, restaurací, bazénem, penzionem. Po roce 1948 ovšem komplex čekal smutný osud. V socialistické péči podléhal devastaci, až byl roku 1988 zbořen. Klánovice byly proslavené ovšem ještě také golfovým hřištěm. Od konce 20. let 20. století ho Golf Club Praha budoval, bylo jedním z  nejkrásnějších v  Evropě. Postupně se rozšiřovalo, v  roce 1950 skončilo na 15 jamkách. Jenže opět smutný konec. Golf byl prohlášen „buržoazním sportem“, pozemky byly rozorány a zarostly lesem. A je tu problém. Golf Club Praha by hřiště chtěl obnovit, ale znamenalo by to vykácet les s padesátiletými stromy a zrušit některé vycházkové cesty a cyklostezky. A spor je na světě: obyvatelstvo se rozdělilo na příznivce a zaryté odpůrce. Ti říkají: Hřišť je už pomalu víc než hráčů, ale lesů ubývá… Měšický zpravodaj - 17

Klánovické lesy jsou součástí největšího pražského přírodního parku „Klánovice – Čihadla“ (22,23 km2). Součástí parku je rezervace Klánovický les, ta má rozlohu 225 ha a  několik částí – rezervací: Cyrilov, Blatov, Vidrholec a  další. Vyjmenovat chráněné vzácnost flóry a  fauny zde se nacházející by zabralo příliš mnoho místa, tak aspoň ty hlavní. Najdou se zde mokřady a drobná rašeliniště, a doubravy několika typů. Porosty jsou listnaté doubravy s příměsí buku, habru, břízy, lípy a dalších. Žije tu i mnoho druhů ptactva a nevšedních savců (liška, kuna, myšice lesní). Roste tu i řada vzácných rostlin. Přírodní bohatství rezervace je tak rozsáhlé, že je na tomto malém prostotu nelze ani vyjmenovat. Ale zmínit je nutno ještě velké množství hub, a to i vzácných. Xaverov byla původně osada patřící pod Svépravice, nyní je součástí Horních Počernic. Od r. 1779 byl zde dvůr. Ve 30. letech zde majitel Xaverova Václav Jan Špaček založil chov koní, který je zde dodnes a opět ho vlastní rodina Špačků. Ještě zde byla velká drůbežárna, velkovýroba drůbežího masa, která v nedávných letech zanikla, budovy využívané jinak jsou zde dodnes. Xaverovský háj je přírodní památkou na ploše asi 100 ha. Nejvíce zastoupenými dřevinami jsou dub zimní, bříza, lípa, habr a další. Porosty jsou staré 40 – 140 let. Hnízdí tu mnoho druhů ptáků a 20 druhů savců. Západní cíp háje odřízla dálnice – Pražský okruh. Za plotem jižního okraje lesa se rozkládá rozsáhlý areál původně Výzkumných ústavů Běchovice. Je to pozůstatek megalomanského komunistického projektu z 50. let – tzv. „Vědeckého městečka“ po vzoru SSSR. Mělo to původně být skutečně malé městečko se vším všudy – byty, kino, bazén, stadion, vědecká pracoviště. Nakonec se postavilo jen asi 7 výzkumných ústavů, kotelna, jídelna, železniční vlečka, a zbylo spousta volných prostor. Dnes toho výzkumu tu je již jen málo a sídlí tu různé firmy. U hlavní brány (na Běchovice) a u zadního vchodu (na Xaverov) jsou zastávky autobusů MHD. V dobách největší slávy areálu sem zajíždělo přes 30 smluvních linek z celé Prahy a okolí a kyvadlová doprava k metru. Počernický rybník na potoku Rokytka je přírodní památkou, a je největším rybníkem v  Praze (19 ha). Bylo zde zjištěno ke 150 druhům cévnatých rostlin a  přes 600 druhů živočichů, často i  vzácných a  ohrožených. Je to významné hnízdiště a  stanoviště řady druhů ptactva. Rybník slouží k chovu ryb a také k vodohospodářským i rekreačním účelům. V nedávné době byl vyčištěn a rekultivován. Dolní Počernice, zámek a park jsou poblíž rybníka. Zámek je dvoukřídlá nepravidelná budova, má část Starý a Nový zámek, poslední podoba je barokní. Veřejnosti není přístupný, je v něm dětský domov. U zámku je anglický park, veřejnosti přístupný. Dalšími památkami města jsou kostel Nanebevzetí P. Marie, bývalý pivovar a bývalý mlýn. Všechny bližší informace o  zámku a  Dolních Počernicích získáte v  Infocentru, Stará Obec 6, tel. 281865754. A na úplný závěr: Občerstvení najdete v Klánovicích, Horních a Dolních Počernicích. Příjemnou a bezpečnou cestu za hezkého počasí vám přeje autor Vladimír Novák Prameny: Okolí Prahy (Pohorský) Tur. průvodce Okolí Prahy (1) Velká tur. encyklopedie, díl Praha Informační materiály města Prahy Internet Měšický zpravodaj - 18

SVÁTKY A VÝZNAMNÁ VÝROČÍ 18. června uplynulo 70 let ode dne tragické události, která se odehrála v  podzemí pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, původně sv. Karla Boromejského na Novém Městě pražském. Zde se ukrývali výsadkáři, kteří připravili a provedli atentát na říšského protektora Heydricha. Byli odhaleni a při útoku nacistických ozbrojených složek zahynuli. O atentátu samém se v nedávných dnech mluvilo a psalo natolik dostatečně, že každý může vědět, o co šlo. Ale k osudnému 18. červnu je pro připomenutí třeba pár slov přidat. Stalo se, že sedm statečných mladých mužů padlo v boji. Nevzdali se, mohli to udělat a neudělali, raději ukončili svůj život vlastní rukou. A to vše vinou jednoho zrádce. Jidáš nesl jméno Karel Čurda. Dějiny nám přinášejí poučení, jen je musíme chtít číst. A tak čtěme: hrdinů a lidí statečných, které to často stálo život, jsme v historii zas tak moc neměli. Ale zbabělců s zrádců byly celé zástupy. Za pár dní nás čekají příjemné chvíle v podobě „supervíkendu“. Ano, dva státní svátky před sobotou a nedělí jsou tady. Ale abychom je nedegradovali na pouhé dva dny volna, řekněme si pár slov, proč ty státní svátky vůbec máme. Výše zmiňovaný pražský pravoslavný chrám je zasvěcen svatým Cyrilu a Metodějovi. Jejich svátek připadá na 5. července. To je trochu zvláštní, když katolíci to mají 14. února a ortodoxní církve 11. května. To ale nebudeme řešit. Spíš si připomeneme, kdo to byli tito ctihodní pánové a  o  co se zasloužili, že si to dodnes připomínáme. Byli to apoštolové Slovanů, bratři ze Soluně. Jako misionáře je vyslal byzantský císař Michal III. před Srpen 1968 (Praha) 1149 lety do Velkomoravské říše na žádost tamního knížete Rastislava. Cyril (původně Konstantin) a Metoděj byli zakladateli staroslověnského písemnictví, vymysleli dokonce i písmo, zvané hlaholice. Usilovali tak o prohloubení křesťanství v zemi. Velká Morava byla ovšem západoslovanským státním útvarem, který neměl dlouhého trvání (od 2. pol. 9. století k počátku 10. století). A nakonec ještě kníže Svatopluk Metodějovy žáky ze země vyhnal. Slovanská liturgie se tudíž v našich zemích neujala a rozšířila se k nám západní křesťanská věrouka. To však nijak neubírá na hodnotě záslužného díla a památky obou bratří. V hmotné podobě se stopy jejich působení zachovaly v podobě archeologických nálezů na jižní Moravě. 6. července si připomínáme výročí dne popravy upálením Mistra Jana Husa na církevním koncilu v Kostnici. Vzpomínáme s úctou spíš než že bychom slavili – oslavovat něčí upálení by asi nebylo to pravé. Ale slavíme památku Mistra jako silné osobnosti. On usiloval o reformy církve, nešlo přitom ani o žádnou revoluci. Bohužel chtěl reformovat nereformovatelné, což jednak nejde, jednak se za to trestá. Církev trestala své vlastní lidi. Měšický zpravodaj - 19

A známe to i z nedávných dějin, jak dopadly snahy i jen o malé reformy třeba v 60. letech. Síla Husovy osobnosti se potvrdila v kritické chvíli, když mu šlo o život. Mohl odvolat. Možná by i odvolal, kdyby věděl, jaké hrůzy se budou dít ve jménu jeho učení. Mohl si zachránit život, třeba jen na čas, neudělal to. A to ho staví do řady statečných lidí našeho národa, stejně jako těch sedm statečných zmíněných výše. Řekněte asi, co má společného Jan Hus a atentátníci z 20. století? Zdánlivě nic, ale přitom docela dost. Ano, hájili sice každý jinou pravdu a  spravedlnost a  zaplatili za to životem. Ale jedno mají společné. Bojovali proti zlu. A taky statečnost, čest a vysokou morálku. Neodvolali, nevzdali se, nepřevlékli včas kabát, jako to udělaly a dělají dodnes tisíce jiných. V tom je to dějinné poučení, a proto máme volný celý den na to, abychom měli o čem přemýšlet. Před námi je pak ještě celý srpen, příští Zpravodaj vyjde až v jeho poslední den. Tak si připomeneme i některé ze srpnových výročí, a napadá mne jediné, které se nedá zapomenout, to neslavné. 21. srpna 1968 okupovala naši zemi neuvěřitelným způsobem a ze zdánlivě nepochopitelných důvodů spřátelená vojska pod vedením SSSR. K  té události mnoho slov není třeba. Snad jen čtyři: Statečnost, pohrdání, nenávist, zrada. A zase je tu připomenutí, proč nezapomínat své dějiny. Je opravdu Rusko dnes úplně jiné, než bylo tehdy? - dalimil Srpen 1968 (Praha)

NÁŠ FEJETON Setkání zvláštního druhu Květen, červen – to je právě ta doba, kdy nejčastěji dochází k  zajímavým událostem v  restauracích, hospůdkách a  podobných zařízeních, kde mají oddělený salónek pro oddělenou větší a hlučnější společnost. Dochází zdánlivě k  obyčejným a  přitom pozoruhodným, záviděníhodným a vzácným setkáváním. Občas se tam totiž sejde ve stejnou chvíli skupina lidí, která přišla za stejným účelem. Vlastně spolu na první pohled nemají nic moc společného, ale je to společenství něčím nápadné. Společné mají to, že jsou stejného stáří, a hlavně, že spolu seděli řadu let v jedné školní třídě. Tak teď už je jasné, jaký že to fenomén budeme zkoumat. Jsou to setkání bývalých spolužáků po letech. Název těchto setkávání má svůj vývoj v čase a místní podobu. Od pomaturitního večírku přes sraz či setkání spolužáků, abiturientů či absolventů, školsky zní hlavička „třídní Měšický zpravodaj - 20

schůzka“, a známe i trochu patologický název „slezina“. Název „sešlost“ je dost příhodný v pokročilejším věku účastníků, tak od padesátky výše. Čeština je totiž bohatý jazyk, a sešlostí se rozumí nejen akce, kdy se lidé sejdou, ale i stav (opotřebení až zchátralost). Charakteristiky těchto setkání jsou dvojího druhu. Zcela zákonité a zcela nezákonité. Zcela nezákonitá a  nepředvídatelná může být periodicita a  četnost těchto sněmů (i  to je možný název), jejich pravidelnost a počet příchozích, místo konání, stejně tak spokojenost s prostředím a kvalitou obsluhy. Celkem zákonitý a předpokládaný je pak průběh akce, věk účastníků a  jejich fyzická a  duševní kondice. Výjimečně, najdou-li se schopní a  vytrvalí organizátoři, mohou se stát předvídatelnými i  některé parametry výše uvedené, hlavně pravidelnost. Jak je to vůbec možné, a jak se to stane, že se lidé takto scházejí, a proč vlastně. Přijde to samo. Jednoho dne se stane, že se za námi úplně naposled zavřou vrata školy, a  ani nám hned nedojde, že bychom si časem mohli chybět. Ale najednou se to tak může stát, že nám kdesi v nitru začne hlodat přání, že by bylo dobré toho či tu zase vidět, popovídat si, a vůbec- octnout se zase aspoň na chvíli v tom radostném a bezpečném společenství, ve kterém jsme pobyli nějaký počet let – čtyři, osm, devět – jak kdo a kde. Od přání k nápadu a od nápadu je dlouhá cesta a ta může skončit dřív než začala, nebo se zjistí, kudy nevede. Aby neskončila, musí se stát jedna věc. Pokud byl někdo už ve škole tak osvícený, že si pořídil adresy spolužáků, je napůl vyhráno. Napůl proto, že tento člověk (ještě lépe dva lidé) nesmí být líný, musí mít trochu organizátorských schopností, mít do toho chuť a mít vytrvalost, protože teď je potřeba: předvídat i s pomocí průzkumu, zdali je vůbec vůle se sejít, a pak je hlavně nutno najít vhodný podnik levný a přitom slušný, abychom se tam vešli a aby se nám tam líbilo. Teprve delší zkušenost ukáže, že když nás bude ke třiceti, tak ve vinárničce pro 16 hostů bude holt někdo sedět na zemi. A když se nás sejde patnáct, tak se asi v sále pro dvě stovky lidí nebudeme cítit dobře. Když tohle je vyřešeno, zbývá už jen napsat pozvánky, na správné adresy je rozeslat, vyřešit financování, a pak už jen v den „D“ čekat, jestli někdo vůbec přijde. Horší je, pokud adresy nejsou. Pak je potřeba pomocí mravenčí práce je vyzvědět, a to rychle, pokud se lidé nerozprchnou po celé republice. Toto vše ovšem funguje za předpokladu, že se toho dva nebo tři obětavci vskutku ujmou a nic je neodradí. Když to tak není, může se stát, že některý ročník se nesejde celá léta nebo vůbec nikdy. O tom ale naše úvahy nejsou, my adresy a telefony máme, funguje to, scházíme se. A jak to funguje? Čas jako přívlastek v názvu schůzky (setkání po 20… atd. letech) se počítá od maturity či opuštění školy. Věk účastníků samotných se prezentuje, jen když jde o kulaté jubileum (60, 75…). O tom je pak řeč spíš až na místě. A teď už si můžeme povědět, jak to celé probíhá, a v čem jsou ty zvláštnosti, které naznačil titulek. Charakter průběhu srazů se v  něčem dost mění s  postupujícími léty. Představme si časovou osu, na ní úseky 10 – 20 – 30 – 40 – 50 – 60 – 70… let. Co je stejné u všech časových etap, to je bouřlivé vítání každého nově příchozího, a potřásání rukou všech se všemi. Ale pozor, už tak od bodu (20) se tiše dohadujeme, kdo to vlastně přišel, a od bodu (50) výše se může stát, že přijde někdo, kdo s námi do školy nikdy nechodil, nikdo to nepozná, dotyčný taky ne, a všem je to celkem jedno, v celkově přátelském ovzduší to jaksi zanikne. Ale jinak se průběh schůzek s  časem a  věkem mění. Od bouřlivé oslavy v  bodě (10), k poklidnému klábosení důchodců v bodech (50), (60)… Výrazný posun je znát v konzumaci alkoholu a  jídla. Od velké spotřeby alkoholu všeho druhu, zejména levného vína po 10 Měšický zpravodaj - 21

letech, přes ocenění dobré Plzně v  bodě (20) až po převahu minerálek a  jiných nealko nápojů na opačné straně časové osy. Stejně tak je to s  jídlem. Od množství pikantních pokrmů až k rostoucí poptávce po dietních a kašovitých jídlech. V pokročilejších letech oceníme i bezbariérový přístup, a i když jsme celou dobu převážně navštěvovali toto stejné místo, stejně se dohadujeme, zdali jsme tu už byli. Zcela zvláštní kapitolou je účast učitelů. Ti dostanou kytici a sedí v čele. Zpravidla chodí ti, s kterými jsme školu končili, a které jsme měli rádi, zpravidla to jsou osobnosti, lidé, kteří učitelství měli jako poslání, měli nás rádi a zůstali jsme jim v paměti. A jak jejich účast ubývá, jak odcházejí do učitelského nebe, začíná člověka mrazit v zádech. S přibývajícím věkem mizí ten přirozený odstup, ostych, přitom úcta a respekt zůstávají, ale vytváří se cosi jako přátelský vztah. Až jednoho dne se to stane, ten okamžik, kdy už žádný učitel nepřijde, osiřeli jsme – a všechno je najednou špatně, protože teď jsme na řadě my… Raději se zase vraťme k podobě srazů. Vždycky je to hromadné brebentění, utvářejí se hloučky, dvojice, které si toho najednou musí tolik říci, na světlo se vytáhnou fotky dětí, vnuků, pravnoučat. Objevují se i  zažloutlé fotky ještě ze školy, pak z  minulých setkání, a nastanou dohady, kdy a kde jsme to byli či nebyli. Teď mají slovo pečlivky a pečlivkové, ti to mají všechno napsáno a srovnáno a tak se to nakonec dohodne. Jen se ale málokdy stane, že by si někdo dělal záznamy, natož prezenci, od úplně prvního srazu. Částí sezení může být i to, že každý po řadě nahlas cosi poví, o sobě nebo cokoliv jiného zajímavého. Někomu to jde líp, někomu hůř, ale od každého je to milé a  všichni to rádi slyší. Nastat může i hromadné fotografování. To pak s napětím čekáme, zdali po čase přijdou fotky. Někdy ano, někdy už je nikdo neuvidí nikdy. To záleží na osobě fotografujícího, zdali nezapomněl dát do přístroje film nebo neztratil paměťovou kartičku nebo nemá adresy. Tato setkávání by mohla sloužit i odborníkům jako psychologická či sociologická sonda. Odborník k  mání není, tak mohu posloužit jen neodborným dojmem. Obecně se s  věkem myšlení lidí ani povahy moc nemění. Mění se ale vnějškové projevy. Záhy po škole se moc společensky nepředvádíme, neb to moc neumíme a  zkušeností životních je málo. Zato ve středním věku, to už jsme mistry světa a  pány tvorstva, zejména pánská část. A  pak jde aktivita zvolna dolů, když pak dovedně předstíráme zmoudření, a coby čilí důchodci teď buď nespokojeně žbrbláme na všechno možné, nebo jsme s klidem života v důchodu velice spokojeni, to podle nátury. Hlavně, když si ještě vzpomeneme na jméno souseda v lavici, nebo mezi přítomnými dámami poznáme tu drobnou štíhlou dívenku z  poslední lavice u okna, co se nám tehdy tolik líbila. Dalo by se na toto téma napsat ještě mnohem, mnohem víc, ale to až zas třeba jindy. Když se nad tím tak nějak zamyslíme, a všechno to shrneme, nevyjde nám nic jiného, než že tato setkávání byla a jsou krásná, a je o hodně ochuzen každý, kdo je nemůže nebo nechce prožívat. Těžko by se našel někdo z těch, kdo na takové večírky chodí, kdo by se netěšil na ten další. Jestli nám může být z něčeho smutno, tak jedině, že je nás pokaždé o trochu míň. Ale utěšujme se tím, že ten hlouček těch, co už nikdy nepřijdou, o nás ví, my o něm také, a tam seshora nás s potěšením pozoruje, protože vědí, že jsme na ně nezapomněli. A tak snad nakonec nepokazím dobrou pohodu, kterou jsem se pokusil vyvolat, hořkou kapičkou černého humoru. On je to známý vtip, jak starý pán jde na setkání „80 let po maturitě“, a soused se ho ptá, kolik jich tam tak ještě chodí. A odpověď zněla, že posledních pět let už nikdo nepřišel. Měšický zpravodaj - 22

Nebojte se milí spolužáci, příště zase přijdeme, a všichni. A vy co jste takovou sešlost nikdy nezažili, pokuste se to uskutečnit. Na příjemné věci není nikdy pozdě. Jindřich Vlnka

POVÍDÁNÍ JEN TAK O NIČEM Úvaha o zbytečnostech Nápad napsat něco o zbytečnostech čili skoro o ničem nepřišel proto, že začíná okurková sezóna a není tudíž o čem psát, ono něco se najde vždycky. Myšlenka to není ani původní, ani objevná. Ono se to tak někdy stane, že si člověk něco přečte a tolik ho to osloví, že to vezme za své, a pocítí, že by se o to měl podělit i s někým dalším. A toto je náš případ. Jeden známý novinář napsal do jedněch známých novin fejetónek na toto téma, a já si teď dovolím námět uchopit, rozvinout a i trochu rozšířit o přidanou hodnotu. Že to je plagiátorství si nemyslím. protože za to neobdržím ani haléř. Zbytečnost, to je, jak už název naznačuje, něco nadbytečného, neužitečného, ba i překážejícího. Zbytečnosti nám úporně zaplevelují život, brodíme se jimi jak mokřinou, ulpívají nám na podrážkách, jsou jako svízel. A protože je jich tolik, víc než hodně, často už je ani nevnímáme. Neplatí toto tvrzení absolutně. Je i řada drobných zbytečností, kterými se člověk obklopuje rád a pro potěšení. O těch ale dnes řeč nebude. Rodnou sestrou zbytečnosti je absurdita, zbytečný nesmysl. I těch máme přehršel, a stále přibývají. Z pestré nabídky zbytečností a absurdit si některé vyjmenujeme, bude to asi tak stotisícina z možných, a posuďte sám, milý čtenáři, zdali bychom se bez nich v životě obešli nebo ne. Je zvláštní, jak zbytečnost mají tuhý život. Drží se usilovně, tvrdošíjně, odolávají všem snahám o  zrušení, podporovány zástupy úředníků ba i  institucí, které by přišly o  náplň. Posviťme si na některé jmenovitě. Tak si vezměte třeba letní čas, přesněji řečeno každoroční „posun“času o hodinu sem a tam. K čemu je toto proboha dobré. Užitečnost toho neprosazuje snad už vůbec nikdo. Je to celé absurdní a na potíž. Chod času, ten nám přece určuje sluníčko – kdy je okamžik poledne, který jsme si nazvali „12 hodin“, to je dáno přesně podle poledníku, na kterém se právě ráčíme nacházet. A pak je tu ještě východ a západ slunce, dva proměnné body, určující délku dne, podle přírodních zákonů. Takže posouvat čas ručičkami hodin je celkem iracionální a  v  podstatě to nejde. Zdraví to asi moc neškodí, ale neprospívá to vůbec ničemu. A argument, že to jinde v Evropě mají taky? Budiž, ať si to mají, ale proč musíme mít kdejakou pitomost proto, že ji mají i jinde? Holt si každý na hranici přetočí hodinky, jak se to ostatně zcela samozřejmě děje při přechodu do jiného časového pásma. A další pěkná zbytečnost: Každou první středu v měsíci v poledne zkouška poplašných sirén. To snad je dědictví studené války nebo čeho. Přece funkčnost nějakého zařízení lze ověřit i jinak, než že se to každý měsíc na pár minut spustí. Takhle to vede k možnosti, že když se opravdu něco stane, všichni budou v klidu („to je asi zase jenom zkouška“). Tady se najednou neargumentuje tím, že v cizině to taky tak mají, protože nemají. Právě cizinci jsou z  toho nejvíc zděšení, nevědouce co se děje, zatímco domácí pochodují klidně dál s lhostejným nebo nasupeným výrazem. Měšický zpravodaj - 23

A  ještě, zbytečnost zase z  jiného soudku. HALÉŘ (h), (ve zprávách ČT halíř). Jako platidlo – mince – neexistuje, ale v cenách zboží stále figuruje. Absurdita, nebo snad ne? A jako bonus pár absurdit a kuriozit, jak se aktuálně objevily zcela nedávno: - UDÁLOSTI české televize, jasné a spolehlivé (?!) Zkuste si říct: Zítra bude na náměstí nejasná událost. Nebo: vrátil jsem se z jedné nespolehlivé události. Že to jsou nesmysly? No právě. - LOGO České televize (nové): dva červené obloučky (závorka bez výplně) – ( ). Ale ono to sedí. Barevná slupka bez náplně, to je naše televize. Ale moc smát bychom se tomu neměli, protože jsme si to zaplatili všichni. A poslední hit na trhu absurdit: krabice od vína, kam se vejde sedm melounů. K dostání na hejtmanství. Schválně si to doma zkuste. Nakonec prosba: další zbytečnost, kuriozity a absurdity mi prosím neposílejte, zahltila by se pošta. Vladimír Novák

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři, dnes si povíme něco o odrůdách jabloní vhodných k pěstování na našich zahrádkách a zahradách. Stromky doporučuji kupovat spíše v  zahradnictví, kde Vám i  poradí. Jestliže je možno vysázet více stromů jabloní je třeba se snažit vybrat k pěstování např. jedno letní jablko pak podzimní, zimní, pozdně zimní. Snažit se, aby byl konzum pro rodinu na domácí zahradě vypěstovaných jablek co nejdelší. Zase musím připomenout, že dáváme přednost rezistentům, ušetříme si tím spoustu práce a  financí. Nehledě na to, že vypěstované ovoce nebude obsahovat žádné rezidua chemických látek z postřiků. Odrůdy se dělí podle konzumní zralosti na letní, podzimní, raně zimní, zimní a pozdně zimní. Z letních odrůd je třeba jmenovat: AMETYST je vhodný do všech poloh. Zraje od poloviny srpna. Rezistentní proti napadení strupovitostí. Odolnost proti napadením padlím jabloňovým je nízká, především v  teplých a  středních polohách. Základní barva plodu je žlutá, krycí červená rozmytá. Dužnina žlutavé barvy, sladce navinulé chuti, jemné a měkké konzistence, šťavnatá. ATLAS vhodný pro všechny pěstitelské oblasti. Odrůda s atraktivním plodem. Sklízí se od poloviny července do poloviny srpna. Je vhodné provést probírku plodů. Odolnost proti napadení houbovými chorobami je nízká. Základní barva slupky bělavě žlutá, krycí barva růžová, rozmytá. Dužnina žlutavé barvy, slabě navinulé chuti, slabě šťavnatá, konzistence křehká, středně tuhá. DARIA vhodná pro všechny pěstitelské oblasti, sklízí se začátkem srpna. Odolnost proti napadení houbovými chorobami je velmi nízká, má zvýšené nároky na chemickou ochranu, zvláště fungicidní. Dužninu má bílé barvy navinule sladké chuti. Konzistence dužniny středně tuhá, křehká, středně šťavnatá. Měšický zpravodaj - 24

DIMA vhodná pro všechny pěstitelské oblasti. Tolerantní proti napadení strupovitostí, nízká odolnost je proti napadení padlím jabloňovým zvláště v teplých polohách. Sklízí se ve druhé polovině července. Základní barva slupky zelenožlutá s červeným líčkem. Odrůda s atraktivními plody, dužnina krémová, středně tuhá, středně šťavnatá slabě navinulá. DISCOVERY pro všechny pěstitelské oblasti, sklízí se začátkem srpna. Tolerantní proti napadení strupovitostí. Odolnost proti napadení padlím jabloňovým je nízká zvláště v  teplejších oblastech. Základní barva slupky zelenožlutá překrytá červeným rozmytým žíháním. Dužnina je bílá, sladce navinulá, křehké konzistence, středně šťavnatá, aromatická a voňavá. HANA pro všechny pěstitelské oblasti, sklízí se začátkem srpna. Rezistentní proti napadení strupovitostí, nízká odolnost je proti padlí jabloňovému, zvláště v  teplejších oblastech. Základní barva plodu, světle zelená, krycí tmavě červená ve formě žíhání. Dužnina bílé barvy, slabě navinulé chuti, aromatická. Dužnina křehká, jemná, středně šťavnatá. JAMES GRIEVE RED vhodný do všech pěstitelských oblastí, sklízí se v  polovině srpna. Má zvýšené nároky na chemickou ochranu, zvláště fungicidní ošetření. V prvních letech plodnosti se u přerostlých plodů vyskytuje fyziologická pihovitost. Základní barva plodu je zelenožlutá, krycí červená ve formě žíhání. Dužnina krémové barvy, navinule sladké chuti, jemné konzistence, středně šťavnatá, aromatická a voňavá. JULIA pro všechny pěstitelské oblasti sklízí se koncem července. Tolerantní proti napadení strupovitostí, středně odolná proti napadení padlím jabloňovým. Základní barva plodu je světle zelená, překrytá rozmytou tmavou červení. Dužnina bílé barvy je sladce navinulá v chuti, s jemnou konzistencí, středně šťavnatá aromatická. LENA vhodná pro všechny pěstitelské oblasti sklízí se koncem července. Rezistentní proti napadení strupovitostí. Odolnost proti napadení padlím jabloňovým je střední. Základní barva plodu je zelenožlutá, krycí purpurová ve formě žíhání. Dužnina krémové barvy, nasládlá v chuti, křehké a jemné konzistence, středně šťavnatá. MIODAR pro všechny pěstitelské oblasti sklízí se ve druhé polovině července. Tolerantní proti napadení strupovitostí, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je střední zvláště v teplejších oblastech. Základní barva slupky bělavě zelená, krycí barva růžová rozmytá. Dužnina bílá, středně tuhá, jemná, středně šťavnatá, sladce navinulá. MIVIBE pro všechny pěstitelské oblasti sklízí se začátkem srpna. Tolerantní proti napadení strupovitostí, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je střední zvláště v  teplejších oblastech. Základní barva slupky zelená, krycí barva purpurová rozmytá. Dužnina bílá, středně tuhá, jemná, středně šťavnatá, slabě navinulá. NELA pro všechny pěstitelské oblasti sklízí se koncem srpna. Rezistentní proti napadení strupovitostí, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je střední zvláště v  teplejších oblastech. Základní barva slupky, zelenožlutá, krycí červená ve formě žíhání. Slupka tenká, hladká, slabě mastná. Dužnina krémová, středně tuhá, jemná, středně šťavnatá, navinule sladká. PRŮSVITNÉ LETNÍ sklízí se v polovině července, odolnost je střední proti napadení strupovitostí i proti napadení padlím jabloňovým. Je určena do všech pěstitelských oblastí s  dostatkem vláhy. Slupka středně tlustá, hladká, ojíněná. Základní barva zelenožlutá až Měšický zpravodaj - 25

žlutá, nemá výrazné krycí zbarvení. Dužnina je bílá, sladce navinulá, jemné konzistence, středně šťavnatá, rychle ztrácí šťavnatost a pak moučnatí. ZITA pro všechny pěstitelské oblasti, sklízí se ve druhé polovině července. Tolerantní proti napadení strupovitostí, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je nízká zvláště v  teplých polohách. Základní barva slupky žlutá, krycí červená, ve formě celokrajně rozmyté. Slupka hladká, středně tlustá, slabě ojíněná bez mastnoty. Dužnina bílé barvy, navinule sladké chuti, středně tuhá, jemná, středně šťavnatá. ZLAŤÁK pro všechny pěstitelské oblasti, sklízí se od poloviny srpna. Odolnost proti napadení strupovitostí je střední, odolnost proti napadení padlím jabloňovým je nízká. Základní barva žlutozelená, krycí červená ve formě plošné a skvrnité. Dužnina bělavě zelené barvy, navinulé až nakyslé chuti, středně šťavnatá. Konzistence dužniny jemná a pevná. Odrůd letních jabloní je samozřejmě mnohem více, zde je jen několik nejdůležitějších odrůd, které jsou zapsány v listině povolených odrůd. Příště si něco povíme o podzimních odrůdách a raně zimních odrůdách. Za pomoci pomologie jádrovin, sestavil Miroslav Šmoranc

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE Dnes si připravíme: BRAMBORÁK ÚPLNĚ JINAK Budeme potřebovat: brambory, majoránku, sýr (eidam, niva) Na pánvičku dáme olej, rozehřejeme a  vložíme na hrubém struhadle nastrouhané brambory. Posypeme majoránkou, necháme cca 3-4 minuty smažit. Obrátíme, znovu posypeme majoránkou a sýrem (když dáme nivu solíme nepatrně u eidamu víc). Pečeme asi 3 minuty, než se sýr rozpustí a brambory změknou. Podáváme se salátem… Je to mňamka a hlavně rychlá super večeře. Dobrou chuť Lála

Víte, jaký je rozdíl mezi šálkem kávy a nočníkem? Nevíte! Tak to už si u Vás nikdy nedám kávu. Sedí mladá krásná slečna v restauraci. Přijde k ní číšník a zeptá se: „Objednáno?“ Ona odpoví: „Tak za prvé jsem už obědvala a za druhé nejsem žádná nána!“ Chlap se vrací s manželkou z hospody: Teď už to holt, milá ženo, nepůjde, abysme chodili každej večír do hospody! Musíme se, holečku, pořádně uskrovnit! Hmm, a jak se chceš uskrovnit? No jak? Snadno! Vodedneška budu chodit do hospody sám! Měšický zpravodaj - 26

ZE SPORTU A KULTURY

Pozvání na turnaj Fotbalový klub Sokol Měšice pořádá na svém hřišti v  sobotu 21. července tradiční celodenní turnaj v  malé kopané. Zatím je přihlášeno cca 12 mužstev. Kdo má zájem, může se ještě začátkem července přihlásit na mobil. tel.: 602  294  776 (p.  Luboš Nešpor). Po celý den je zajištěno občerstvení a večer je plánováno posezení s hudbou. Sokol zve všechny fandy a příznivce fotbalu na příjemně strávený den. Přijďte se pobavit a podpořit místní sportovce. Za fotbalový klub, Luboš Nešpor Ještě krátce po uzávěrce: V  sobotu 23.6. k  nám přijeli na milou návštěvu fotbalisté Olympie Měšice u  Tábora, aby sehráli přátelský zápas s naším Sokolem Měšice. Při loňské vzájemné návštěvě občanů obou obcí Měšice si všichni přítomní slibovali další setkání a  navázání spolupráce i  při sportovních akcích. Bylo smutné, že i přes výzvy na plakátech, pozvání napsaných formou SMS zpráv a krásného počasí, se skoro nikdo nepřišel na zápas podívat. Však si také při večerním posezení starosta obce Měšice u Tábora a trenér mužstva v jedné osobě posteskl, že čekal ze strany nás, domácích, větší účast. Bylo mě líto Luboše Nešpora, organizátora tohoto setkání, který nás všechny měšičáky u  Prahy omlouval. Já sám nechápu, kde je nějaká vesnická soudržnost a kamarádství, které donedávna ještě u nás fungovalo? Proč jste všichni zalezlí doma a nejdete se pobavit, když máte všechno nachystáno a naservírováno až pod nos? To samé platilo i  u  akce Svatoantonínská pouť o  týden dříve. Nikdo nikde. Ani se nedivím, že organizátoři těchto neúspěšných akcí již příští roky nechtějí nic podobného chystat a končí. Pojďme se tedy pokusit společně udržet v  obci alespoň ty akce tradiční, které už za sebou mají nějakou historii a  nenechme všechen společenský život v  obci zmařit, kvůli banálním dohadům mezi spolky, závisti, nějakým osobním sporům a v neposlední řadě své pohodlnosti. Doplatí na to především naše mládež, protože jim zde nezanecháme nic, v čem by mohli v budoucnu pokračovat. Optimista, Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 27

Dětský den 2012 V sobotu 2. června se dne konal u „Kruhu“ již IX. ročník Dětského dne. Opět jsme po celý týden před touto akcí s obavami sledovali předpověď počasí. V posledních několika letech se nějak nedaří zajistit ustálené slunečné počasí. Nakonec však bylo pod mrakem a teplota pro sportovní akce i zábavu příjemná. V letošním roce jsme pro děti připravili jak tradiční akce, tak i několik novinek, které si ihned získaly velkou oblibu a děti na ně stály frontu. Konečně jsme po letech využili i plochu rybníčku Kruh a „Rafťák“ Láďa Říha ml. po ní vozil na nafukovacím člunu dětské pirátské posádky. Jeho otec zase nalákal děti na hledání pokladu pomocí hledačky kovů, matka s přítelkyní Ládi ml. organizovala II. Olympiádu v loupání brambor na čas, a další členové Říhova klanu Lenka s babičkou opékaly klobásy. Zkrátka celá rodina makala, až se z nich kouřilo. Díky za nápady a odvedenou práci! P. Honsová tradičně perfektně zorganizovala sportovní část celého odpoledne a Abíkovci zase celou akci ozvučili. Velký dík patří také všem, kteří se postarali o občerstvení: Vrchnímu výčepnímu Markovi a obsluze ve stánku Dráže, Petře, Ivě a všem ostatním při pomoci u výdeje cen nebo u vlastních soutěží. Nesmím zapomenout ani na členy Zabijačkového týmu, kteří zorganizovali „Dětskou kolopiádu“ a na ty, kteří pomáhali při vybudování a konečném úklidu celého zázemí po skončení akce. Děkujeme obci i všem sponzorům, bez nichž by bylo cen méně a byly by chudší. Tak jsem snad všem poděkoval a  nyní k  vlastnímu průběhu dětského dne. Již po 14 hodině se začaly na louku u  Kruhu trousit první nedočkavci. V  tu dobu už na ně čekal nafouknutý skákací hrad a  byly připraveny k  provozu elektrické motorky a  čtyřkolka. Po registraci dětí začalo zábavné odpoledne plné her a sportovních soutěží. Pro všechny děti, které se zapojily do soutěží byly připraveny drobné ceny a pro vítěze větších závodů i  poháry. Přijeli tradičně líbezničtí hasiči, ale tentokrát se nám nepodařilo zajistit hasiče s pěnou. Bylo to velké zklamání nejen pro děti, ale i pro nás organizátory, protože jsme měli pěnu slíbenu již měsíc předem, ale bohužel dětské dny se ve stejném termínu konaly na více místech a hasiči s pěnou, kteří nám účast přislíbili museli pochopitelně dát přednost zájmům svých obcí a zřizovatelů. O to více mrzí, že u nás byli hasiči zrušeni a nemůžeme si tak vše zařídit vlastními silami. Snad se příští rok podaří najít nějaký termín konání dětského dne, který bude vyhovovat všem a nějak se dohodneme ke spokojenosti všech. I tak ale líbezničtí hasiči se svou stříkačkou nadělali pěknou paseku a děti zkropili dostatečně (i když přece jenom, pěna je pěna). Na závěr proběhlo tradiční losování registrovaných účastníků (v letošním roce jich bylo 197). To byly zase nervy. Několikrát se při losování stalo, že se vylosovalo číslo dítěte, které již odešlo a potom začalo hlasité odpočítávání do pěti, aby se dotyčný nebo dotyčná měli čas přihlásit. Když se tak nestalo, všechny přítomné nevylosované děti si hlasitě oddechly a  doufaly, že teď konečně budou mít štěstí ony. Určitě se to někomu splnilo, protože se všechny ceny rozdaly. Těm šťastným, kteří byli vylosováni ještě jednou gratulujeme a všechny ostatní zveme na příští rok, kdy se bude losovat znovu a to by bylo, aby se to nepovedlo. Znáte to pořekadlo: Když se štěstí unaví sedne i na ... . Za rok na viděnou při jubilejním X. ročníku Dětského dne 2013, Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 28

Měšický zpravodaj - 29

Pozvání na XVI. ročník - Prakyáda Měšice 2012 Pořadatelé zvou všechny občany, stálé i  nové účastníky nebo jenom fandy na již XVI. ročník této oblíbené „sranda akce - Prakyáda Měšice 2012“, která se koná tradičně koncem prázdnin v měsíci srpnu, což letos připadá na sobotu 25. 8. 2012. Začátek je od 8:30 u rybníčku „Kruh“. Přihlásit se může každý, komu bylo 18 let, má smysl pro legraci a vlastní prak (kdo ho nemá, tomu ho půjčíme). Vůbec nezáleží na tom jestli umíte střílet, všichni jsme amatéři a  někdy se musí začít. Je úplně jedno jestli začnete v  deseti letech nebo v sedmdesáti. Při této akci jde již od od prvního ročníku hlavně o legraci, pobavení a přátelské pošťuchování. Připravené bohaté ceny a poháry jsou jen takovou třešničkou na dortu. Pochopitelně vítáme i všechny ženy, pro které je připravena zvláštní kategorie. Bohaté občerstvení po celou dobu trvání závodů a hodnotné ceny jsou samozřejmostí. Startovné je opět, tak jako vloni 100,- Kč a  máte možnost se přihlásit během týdne před soutěží v  restauraci U  Václava, nebo přímo v  den konání na místě až do ukončení 1. kola. O naprostou bezpečnost je také postaráno. („Nemocnici máme hned vedle a po celou dobu akce bude určitě v pohotovosti “). Tak ještě jednou: Sobota 25. srpna 2012 od 8:30 u rybníčku Kruh!! Na viděnou se těší organizátoři. Jiří Bejlek Jarní rybářské závody Ještě se v  krátkosti vrátím k  jarním rybářským závodům, které proběhly v sobotu 26. května. Rybáři připravili na tuto poslední květnovou sobotu své tradiční, tentokrát již XIV. jarní závody. Počasí v týdnu před závody nebylo nic moc. Chladno, pod mrakem, déšť, polojasno a tak jsme s napětím očekávali jak bude v den závodu. Nakonec se počasí povedlo. Bylo pěkně, teplo a  proto jsme očekávali dobrou účast závodníků. Toto očekávání se nám ale nevyplnilo. Přišlo pouze 49 závodníků. Protože v loňském roce jich bylo 72 a i v předcházejících ročnících se účastnilo okolo 80 lidí, bylo to pro organizátory docela zklamání. Sice by malou útěchou mohlo být, že i  v  okolních obcích se podobných akcí účastní čím dál méně lidí, ale my jsme si mysleli, že měšické závody jsou vyhlášené nejen bezvadnou organizací a suprovými cenami, ale bohužel se asi opravdu projevuje nejen hospodářská krize, lidé nemají peníze, ale ani náladu se účastnit podobných akcí. Je to velká škoda, protože závody se povedly a všichni se dobře pobavili. V letošním roce vyhrál „a měšickou vydrou se stal“ Martin Janovský s celkovou délkou úlovků přes 5 metrů. Večer po závodech se ještě posedělo u rybníka a probral se průběh letošních i minulých závodů. Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 30

Staré obrázky Měšické a jejich nová podoba Dům čp. 28, Hlavní ulice (z poloviny 18. století, původně kovárna)

Původní stav.

Počátek demolice, 1983

Současný pohled Měšický zpravodaj - 31

- tisk a reklama Potřebujete nové vizitky, letáky, plakáty, brožury nebo reklamní cedule? Obraťte se na nás! Ušetříme Vám čas i peníze. Zhotovíme Vám grafický návrh, sazbu, logo, tisk až po konečné knihařské zpracování. A to vše za velice příjemné ceny! Hlavní 21, Klíčany Volejte na 284 890 646 - 7 nebo 602 305 205

[email protected] www.tigras.cz

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - červen 2012. Ročník 9, číslo 3. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 29. června 2012, příští číslo vyjde v srpnu 2012. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32