Platební styk ve vybraném teritoriu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Platební styk ve vybraném teritoriu (Platební styk ve Spojených státech amerických) Bakalářská práce

Autor:

Marcela Krejčová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude

zpřístupněna

třetím

osobám

prostřednictvím

interní

databáze

elektronických

vysokoškolských prací.

V Líbeznících, dne 29. dubna 2013

Marcela Krejčová

1

Poděkování: Chtěla bych poděkovat panu inţenýrovi Kalabisovi za pomoc a rady ohledně mé bakalářské práce.

2

Anotace Americké centrální bankovnictví je ostře sledované celým světem, jelikož rozhodnutí přestavitelů Federálního rezervního systému ovlivňují ekonomickou úroveň všech zemí světa. Americký dolar je zároveň nerozšířenější používanou měnou a s nadsázkou ho znají lidé v každém „koutu“ světa. Platební styk ve Spojených státech zajišťují mechanismy pro převody prostředků mezibankovními systémy na velkoobchodní a maloobchodní úrovni. Na velkoobchodní úrovni existují dva největší systémy, které zajišťují bezpečnost převodů velkých částek a řada menších systémů, které provádí menší převody prostředků na maloobchodní úrovni. Vypořádání obchodů s cennými papíry zajišťuje jednotný systém pro centrální depozitář a zároveň systémy pro vypořádání obchodů na burze nebo na mimoburzovním trhu. Clearingové služby poskytované na burze nebo pro mimoburzovní obchody s cennými papíry nebo deriváty zajišťují ve Spojených státech společnosti, které vystupují jako třetí strany. Federální rezervní systém provádí platební služby, clearingové služby a vypořádání obchodů pro depozitní instituce. Vedle toho poskytuje tyto služby také soukromý sektor. Důležitou roli co se týče dohledu a regulace soukromého sektoru hrají některé státní agentury, a to zejména Fed, Komise pro cenné papíry a Komise pro obchodování s komoditami futures. V souvislosti s finanční krizí byl v nedávné době schválen zákon ochraně o spotřebilitele, jež považuje Rada dohledu finanční stability za velmi důležitý. Tento zákon reguluje bankovní sektor a v některých případech dokonce i mimobankovní sektor. Klíčová slova: FED, Fedwire, CHIPS, ACH, šek

3

Annotation American central banking is sharply regarding about all of the world, cause of Federal´s Reserve bodies decisions, primarily including discount rate, affect economic level and influence central bank´s monetary policy of the developed world. American dolar is also the most large used currency a poeple knows dolar on the „every corners“ of the world. In the United States the payments are provided through mechanism for transfer funds on wholesale and retail level. At the wholesale level, two large-value electronic funds transfer systems settle securely the bulk of the payment a the smaller amount are transfered through system at the retail level. Central securities depositories and securities settlement system faciliate the settlement of the securities on exchanges or over the counter. Central counterparties faciliate the clearing a guarantee of various types on exchange or over the counter. Federal Reserve system provide payment and settlement services for to depository institutions. Private sector operators of payment, clearing a settlement systems also provide such services to financial institutions. Several goverment agencies play active role in the oversight and regulations of private sector payment, clearing a settlement, most notably the Federal Reserve, the Securities and Exchange Commnision and the Commodity Futurem Trading Commissionn. The Dodd-Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act of 2010 provides additonal authorities for these or other relevant regulatory agencies over payment, clearing and settlement systems designated by the new Financial Stability Oversight Council.

Key words: FED, Fedwire, ACH, cheque

4

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 9 1.

FINANČNÍ INSTITUCE VE SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH ...............9 1.1

Historie vzniku Federálního rezervního fondu....................................................12

1.2

Role Federálního rezervního fondu v oblasti platebního styku........................... 15

1.2.1 Dohled nad platební a clearingovou činností a infrastrukturou ..........................17 1.2.2 Poskytování platebních sluţeb ............................................................................18 1.3

Role soukromého a veřejného sektoru ................................................................ 20

1.3.1 Finanční zprostředkovatelé .................................................................................20 1.3.2 Další instituce poskytující platební sluţby ..........................................................22 2.

PLATEBNÍ INSTRUMENTY V USA .....................................................................24 2.1

Hotovostní platební styk......................................................................................24

2.2

Bezhotovostní platební styk ................................................................................25

2.2.1 Papírové šeky ......................................................................................................25 2.2.2 „ACH credit and debit“ (příkaz k úhradě a inkaso) ............................................25 2.2.3 Kreditní karta.......................................................................................................26 2.2.4 Debit card ............................................................................................................26 2.2.5 Regulace poplatků ............................................................................................... 27 3.

CHARAKTERISTIKA FEDERÁLNÍHO REZERVNÍHO FONDU.......................28 3.1

Orgány Fedu ........................................................................................................28

3.2

Měnová politika...................................................................................................33

4.

SYSTÉMY ZÚČTOVACÍCH DOHOD VE SPOJENÝCH STÁTECH ..................38 4.1

Fewire (Fedwire Funds Service) .........................................................................38

4.2

Clearingový mezibankovní platební system (Clearing House Interbanking Payment

Systym, CHIPS) .............................................................................................................40 4.3

Národní servis pro vypořádání plateb (National Settlement Service, NSS) .......43

4.4

Šekový clearingový systém (Cheque clearing system) .......................................44

4.5

Automatizovaná clearingová centra (Automated clearinghouse, ACH) .............46

4.6

Sítě platebních karet (Payment card network) ....................................................47 5

5.

ZÁVĚR .....................................................................................................................48

6

Úvod Platební styk ve Spojených státech amerických je největší, nejvýznamnější a nejvyspělejší na světě. Denně jsou systémy zpracovány miliardy transakcí, které veřejnosti umoţňují nákup a prodej zboţí, sluţeb či finančních aktiv. Cílem mé bakalářské je analyzovat strukturu platebního styku ve Spojených státech, který zde řízen na státní a federální úrovni. Velmi důleţitou roli v oblasti platebního styku hraje Federální rezervní systém (FED), který je tvořen dvanácti Federálními rezervními bankami napříč celými Spojenými státy. Federální rezervní banky jsou vlastněny soukromými obchodními bankami. Takové právní uspořádání centrálního bankovnictví nemá nikde jinde na světe obdoby. Struktuře finančních institucí ve Spojených státech se budeme zabývat v první části mé bakalářské práce. Ve druhé části budeme mapovat širokou škálu platebních instrumentů pouţívaných ve Spojených státech, které si rozdělíme na dvě oblasti. Hotovostní platební styk, který je denně součástí ţivotů nás všech. A zatímco významná, ale neznámá část plateb bude nadále probíhat v hotovosti, bezhotovostní platební styk včetně šeků je ve Spojených státech, stejně jako v jiných vyspělých zemích, díky inovaci a konkurenci stále více odkázán na elektronický platební mechanismus. Ve třetí kapitole se zaměříme na FED. Jelikoţ je to tak významná finanční instituce a moţná největší a nejmocnější centrální banka světa, budeme věnovat celou tuto část podrobnému popisu struktury FEDu. Uvedeme si jeho jednotlivé orgány a specifikujeme si, čím se zabývají. V neposlední řadě si nastíníme měnovou politiku Fedu. Ve čtvrté části se budeme věnovat

široké škále mechanismů pro velkoobchodní a

maloobchodní převody finančních prostředků1, které zajšťuje FED, s tím ţe zaručuje jejich bezpečnost. Maloobchodní platby probíhají v relativné malých částkách přes účty jednotlivců nebo menších podniků u depozitních institucí. Tyto maloobchodní sluţby zahrnují distribuci měny,

1

šekový

clearingový

systém

a

elektronický

převod

finančních

prostředků

„wholesale banking“ a „retail banking“

7

mezibankovními systémy. Převody velkých částek a vypořádání plateb jsou pro finanční ústavy prováděny prostřednictvím dvou nejvýznamnějších systémů. Kromě toho zde společně vystupují další dvě instituce, a to centrální depozitáře a clearingová centra pro vypořádání obchodů s cennými papíry, které umoţňují úschovu cenných papírů a zaručují vypořádání různých typů obchodů s cennými papíry na burze nebo mimoburzovním trhu. Clearingové sluţby na burze a mimoburzovním trhu ve Spojených státech zprostředkovávají centrální clearingová centra, které vystupují jako třetí strany. Analyzovat platební styk ve Spojených státech amerických je sloţité uţ vzhledem k tomu, ţe publikace s touto problematikou psaných v českém jazyce se objevují jen zřídka. Knihy psané v anglickém jazyce, které se zabývají tímto tématem jsou těţko k sehnání. Čerpala jsem tedy informace převáţně z webových stránek různých zahraničních institucí např. Federálního rezervního systému a Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS). Poţádala jsem také BIS o zaslání aktuálního materiálu pojednávajícím o platebním styku ve Spojených státech, který mi byl ochotně zaslán.2

2

FED http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_7.pdf; BIS http://www.bis.org/list/cpss/tid_57/index.htm

8

1.

Finanční instituce ve Spojených státech amerických

Americké centrální bankovnictví se vyvíjelo zcela odlišně a na jiných morálních základech neţ evropské bankovnictví a má svou charakteristickou strukturu. Zákon „National Bank Act“ z roku 18633, umoţnil vznik systému federálně povolených bank a tento princip přetrvává dodnes. Centrální banky většinou spadají do vlastnictví soukromých obchodních bank. Ve Spojených státech amerických je centrální banka tvořena 12 regionálními centrálními bankami ve vlastnictví jednotlivých členských bank (akciových společností), které jsou rozděleny do určitých distriktů a jejich řízení je zajišťováno vládou jmenovanými úředníky. Dalším typickým rysem amerického systému bankovnictví je oddělené investiční a komerční bankovnictví. Obchodní banky mají striktně zakázáno, aţ na určité výjimky, investovat do cenných papírů. A naopak investičním společnostem není povoleno poskytovat úvěrové a depozitní sluţby. Monopol státu na emisi peněz poskytuje centrální bance nejenom výhradní postavení na trhu, ale zejména významnou a obrovskou ekonomickou moc. Banky se řídí podle odpovídajícího legislativního a regulačního rámce, jeţ je stanoven řadou zákonů, stanov a regulací na federální a státní úrovni, coţ se odvíjí podle typu a struktury kaţdé banky. Platební sluţby poskytované Fedem se řídí Federálními rezervními regulace a provozními oběţníky (Federal Reserve regualtions and operating circulars), které specifikují, za jakých podmínek jsou tyto platební sluţby poskytovány. Kromě toho nový zákon o ochraně spotřebitele, který vznikl v návaznosti na finanční krizi v r. 2010, tzv. „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ byl po dlouhé době novým schváleným zákonem a je povaţován za velmi důleţitý. Na státní úrovni jsou finanční aktivity včetně bankovních sluţeb a obchodů s cennými papíry řízeny obchodním zákoníkem (Uniform Commercial Code, UCC), který poskytuje obchodním bankám a finančním institucím řadu modelových zákonů.

3

http://www.let.rug.nl/usa/essays/general/a-brief-history-of-central-banking/national-banking-acts-of-1863-and1864.php

9

Klíčové zákony jsou následující: „Glass–Steagall Act“ (1933) – oddělení komerčního a investičního bankovnictví; „Banking Act“ (1935) – zaloţen Federální výbor volného trhu; „Employment Act“ (1946) – stanovení odpovědnosti federální vlády za ekonomickou stabilitu, inflaci a nezaměstnanost; „Full Employment and Balanced Growth Act“ (1978) – zavázal jak FED tak vládu k fiskální odpovědnosti a cenové stabilitě jako dlouhodobému cíli; „The Monetary Control Act“ (1980) poţaduje FED účtování poplatků za určité sluţby poskytované depozitním institucím, zahrnující např. vybírání šeků, FedACH, Fedwire a NSS; „Gramm–Leach–Bliley Act“ (1999) – odstranil působnost Glass–Steagall Act; „Emergency Economic Stabilization Act“ (2008) – zákon přijatý v reakci na hypoteční krizi, který opravňoval finanční výpomoc 700 miliard $ na odkup toxických aktiv; „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ (2010) – reforma regulace finančnictví v reakci na finanční krizi 2007-2008; „The Federal REserve Policy on Payment System Risk“ (PSR Policy) uvádí rizika, která se vyskytují při platební a clearingové činnosti ve finančním systému a v Rezervních bankách. FED nastavuje standardy pro členy finančního systému k usnadnění kontrol ohledně vypořádání a sníţení systémového rizika vyplývajících z platebního a systémů vypořádání obchodů, aby byly v souladu s hladkým fungováním finančního systému; Zákon „the Expedited Funds Availability Act“ z r. 1987 (EFAA); a Zákon „the Check Clearing for the 21st Century Act“ z r. 2003 (Check 21 Act)4 jsou důleţité federální zákony pro inkasování šeků. EFAA, udělují Radě guvernérů Federálního rezervního systému (Federal Reserve Board) pravomoci pro zlepšení a urychlení inkasování šeků mezi depozitními institucemi;

4

„The Check 21 Act“ zákon schválil nový obchodovatelný nástroj tzv. „náhradní šek“. Náhradní šek je papírová kopie originálního šeku obsahující obrázek přední a zadní strany originálního šeku. V rámci zákonu o šekách, náleţitě připravený náhradní šek je právním ekvivalentem originálního šeku pro všechny účely. Právo bank vytvářet náhradní šeky, umoţnil šekový zákon seříznout originální šek.

10

„the Electronic Fund Transfer Act“ z r. 1978 (EFTA) ) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti spotřebitelů a finančních institucí zahrnující spotřebitelské elektronické platební transakce, včetně převodů finančních prostředků prostřednictvím ACH („Automated Clearing House“), ATM („automatic teller machine“) nebo POS („Point of sale“) sítě a dále stanovuje povinnost bankovního tajemství, pravidla vydávání kreditních a debetních karet, přístupových aplikací a procedury pro řešení chyb aplikované na všechny finanční instituce; „Regulation E“ stanovuje také standardy pro majetková přiznání, vydávání kreditních a debetních karet, proceduru přístupů a způsobu řešení chyb aplikované na všechny finanční instituce. „Federal Reserve Operating Circulars (OC) 6“ (provozní oběţník 6) obsahuje články jako jsou provozní doba, bezpečnost, verifikace, poplatky, jistá omezení, vyţaduje také členové uzavřeli smlouvu v rámci bezpečnostních procedur; OC 1 řídí vztah k účtu a OC 5 přístup k účtu Fedwire, členové Fedwiru jsou povinni mít k dispozici dostatečné mnoţství finančních prostředků případně odpovídajcí kontokorentní limit k provedení mezibankovních transakcí; „UCC 4A“ předpisy pro převody prostředků provedené prostřednictvím CHIPS a FEDWIRE se řídí tímto článkem. Stanovuje poţadavky, dle nichţ se řídí depozitní instituce, které posílají platební příkazy do Rezervní banky. Depozitní instituce musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky, a to buď ve formě zůstatků na bankovních účtech vedených u Federálního rezervního systému nebo určitou denní kontokorentní kapacitu. Fedwire i CHIPS se řídí zákony UCC a mimo jiné obsahuje „Regulation CC“, která reguluje dobu, kdy depozitní instituce, které obdrţí prostředky klienta prostřednictvím FEDWIRE nebo CHIPS, musí poskytnout tyto prostředky k dispozici svým klientům. Kromě toho, zákony státu New York stanovují podmínky, za kterých jsou realizovány transakce prostřednictvím CHIPS. 11

„OC 7“ se zabývá otázkou systému pro převod cenných papírů Regulace písm. J - určuje práva a odpovědnost finančních institucí, které vyuţívají Fedwire tak jako práva a povinnosti FEDu. Článek 3 a 4 UCC vytváří právní základ pro transakce na základě papírových šeku ve Spojených státech. „the Office of the Comptroller of the Currency’s Consumer Protection Guidelines and the Truth-in-Lending Act“ (a Regulací Z), které stanovuj zveřejnění nákladů a podmínky spotřebitelských úvěrů. „The Federal REserve Policy on Payment Systém Risk“ (PSR Policy) uvádí rizika, která se vyskytují při platební a clearingové činnosti ve finančním systému a v Rezervních bankách. Prostřednictvím PSR Policy, FED nastavuje standardy pro členy finančního systému k usnadnění kontrol clearingu a sníţení systémového rizika.5

1.1

Historie vzniku Federálního rezervního fondu

V 19. století se jiţ ve Spojených státech objevily snahy o to vytvořit centrální banku, jejímţ předpokladem byla stabilizace bankovního systému prostřednictvím řízení rezerv a oběţiva. Avšak zakládací listiny První banky spojených států (First bank of the United States) (1791 – 1811) a Druhé banky spojených států (Second bank of the United States) (1816 – 1832) nebyly při vypršení obnoveny. Důvodem byla politická nedůvěra ve východní finanční systémy a snahy západních farmářů o levný úvěr. Nespokojenost veřejnosti s fungováním monopolu na emisi peněz a navíc ekonomická krize v té době zapříčinily, ţe od 1. poloviny 19. století byl na celonárodní úrovni přijat „Free Banking Act“ z r. 18376, který umoţňoval systém svobodného bankovnictví. Banky mohly

5 6

BIS CPSS – Red Book – 2012 Gerald P. Dwyer, http://jerrydwyer.com/pdf/lec32006dwyer.pdf

12

emitovat vlastní bankovky, s tím ţe byly povinny tyto bankovky kdykoliv směnit za kov (zlato, stříbro). Nicméně tento relativně svobodný systém umoţňující konkurenci, byl silně regulován a trpěl legislativními nedostatky, přičemţ docházelo i k podvodům. Navíc federální banky působily vţdy jen v rámci jednotlivých států a to pouze zhruba v polovině států unie, coţ brzdilo realizaci obchodů. Během občanské války se tento systém postupně rozpadá, jelikoţ není s souladu se snahami o centralizaci tehdejší federální vlády a po zbytek tohoto století dochází ke stále větší regulaci.7 Krize a finanční paniky v 19. století a na počátku 20. století postihly celou zemi, bankám docházela potřebná likvidita a tehdejší federální instituce tyto situace nedokázaly efektivně řešit, coţ vedlo k bankrotu a následně váţnému porušení ekonomiky. V souvislosti s těmito událostmi Kongres vytvořil Národní monetární komisi. Ta přišla s návrhem na vytvoření instituce, která by pomohla předcházet finančním krizím tohoto druhu. Jednání významných bankéřů probíhalo v podobě tzv. „Trustů“ a zájmem veřejnosti bylo vytvořit instituci, která by jim poskytovala potřebné rezervní oběţivo a zároveň zklidnila neutichající ekonomickou situaci v té době. Nicméně tyto sezení se staly terčem kritiky, jelikoţ se mělo za to, ţe bankovní sektor tak bude v rukou bohatých a mocných finančníků v New Yorku. Ostatně jako kaţdá instituce FED musel o svou pozici bojovat. Po značném projednávání Kongres schválil „Federal Reserve Act", který ustanovil zřízení federálních rezervních bank jako rezervní zdroj a účinnější dohled nad bankovnictvím ve Spojených státech. FED byl zaloţen 23. prosince 1913, kdyţ prezident Woodrow Wilson podepsal zákon ustavující instituci a zároveň označil dolar jako zákonné platidlo po celých Státech amerických. Svou činnost začal o rok později. Hlavním úkolem zákona byl dohled nad bankovním sektorem a zajištění dostatečného oběţiva pro případy období sezónních výkyvů poptávky po likvidním oběţivu ve Spojených státech.8 FED byl od počátku úspěšný v překonávání sezónních výkyvů poptávky po „elastickém oběţivu“ a překonal napětí obchodních bank, která vznikala s cyklickým poskytováním úvěrů zemědělcům.

7 8

Gerald P. Dwyer Jr., 1996 http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_complete.pdf

13

Celý systém se zpočátku skládal z Rady guvernérů s ministrem financí a radou pro kontrolu měny „Comptroller of the Currency” a 12 lokálních rezervních bank, které měly velké pravomoci co se týče určování úvěrových podmínek, stanovení diskontního úroku a regulaci bank v jejich oblasti. Decentralizovaná struktura se postupně centralizovala, především v důsledku významných historických události 20. století. Události typu zadluţení po obou světových válkách či Velké hospodářské krize značně změnily úkoly, pravomoci a postavení této instituce. „Banking Act“ z roku 1935 radikálně změnil rozdělení moci ve Fedu. Od té doby se všechny pravomoci soustřeďují ve Washingtonu. Byl zřízen „Board of Governors“ (Rada guvernérů), který drţí veškerou moc, sídlí ve Washingtonu a jmenuje ho prezident. Dále byl zřízen „Federal Open Market Committee“ (FOMC – Federální výbor pro operace na volném trhu), „Federal Deposit Insurance Corporation“ (FDIC - federální společnost pojištění vkladů) a mnoho dalších komisí a výborů. Nástroje měnové politiky se měnily a Fed postupně přešel k operacím na volném trhu. Vzhledem ke stále zvyšujícím inflačním tlakům a v souvislosti s upuštěním od zlatého standardu v 70. letech se stala stabilita cen hlavním cílem měnové politiky. V současné době se řídí se měnová politika dle dvou hlavních zákonů, které Kongres definoval následně: „Employment Act“ (1946) zákon o plné zaměstnanosti „Full Employment and Balanced Growth Act“ (1978) nazývaný Humphrey-Hawkinsovým zákonem (Zákon o plné zaměstnanosti a vyváţeném růstu) Cílem těchto zákonů je: -

maximální HDP a ekonomický růst

-

vysoká zaměstnanost

-

stabilita cen

Od 90. let je prioritou stabilita cen k dosaţení zdravého prostředí pro ekonomický vývoj 9

9

Peníze a měnová politika, Jílek

14

Federální rezervní systém je povaţován za nezávislou centrální banku, protoţe jeho rozhodnutí nemusí být ratifikována prezidentem nebo kýmkoli jiným ve výkonné sloţce (vlády). Systém však podléhá dohledu ze strany amerického Kongresu. FED musí pracovat v souladu se všemi cíli ekonomické a finanční politiky, které jsou stanové, a proto je přesnější označení "nezávislý, ale v rukách vlády".

1.2

Role Federálního rezervního fondu v oblasti platebního styku

Federální rezervní systém hraje důleţitou roli v oblasti platebního styku. Poskytuje platební sluţby depozitním institucím a federální vládě. Vede účty depozitních institucí, poskytuje platební sluţby včetně inkasování šeků, provádí elektronické převody prostředků a distribuuje a přijímá peníze veřejnosti. FED tvoří Federální rezervní banky, které jsou sítí 12 bank a mají dohromady 25 poboček po celých Spojených státech amerických. a Rada guvernéru ve Washingtonu, DC, která je zodpovědná za řízení a dohled Federálních rezervních bank, jeţ jsou samostatné registrované entity. Rozdělení si můţeme prohlédnout na následujícím obrázku, který vyznačuje distrikty a města, kde sídlí jednotlivé banky. 10

10

http://www.federalreserve.gov/otherfrb.htm

15

Rezervní banky provádí platební převody efektivně tím, ţe převedou prostředky z účtu depozitní instituce, které provádí platby a připíší tyto prostředky na účty depozitní instituce, která platby přijímá. Kromě toho FED respektive centrální banky FEDu zajišťují likviditu clearingových a vypořádacích systémů v případě nedostatku finančních prostředků Rezervních bank. Hlavními úkoly FEDu: -

dohled na výrobu oběţiva

-

zajištění clearingového centra při převodu peněţních prostředků v bankovním systému

-

vede účet vládě Spojených států

-

stanovení rezervních poţadavků pro členské banky

-

dohled a regulaci bank a finančních institucí, aby zajistil bezpečnost bankovního a finančního systému a ochranu spotřebitelů

-

měnová politika tj. regulace úrokových měr s cílem ovlivňovat peněţní a úvěrové podmínky v ekonomice ve snaze o dosaţení maximální zaměstnanosti a cenové stability

16

1.2.1

Dohled nad platební a clearingovou činností a infrastrukturou

FED provádí dohled a regulaci amerických bank holdingových společností, finančních holdingových společností a státem uznaných komerčních bank11, které jsou jeho členy. FED také provádí dohled nad bankami, které zajišťují mezinárodní bankovnictví a investiční činnosti ve Spojených státech tzv. „Edge Act and agreement corporations“12 a stejně tak zajišťuje jejich provoz. Dále hrají aktivní roli v dohledu a regulaci soukromého sektoru a clearingového systému některé státní agentury, a to tedy především Federální rezervní systém, Komise pro cenné papíry, Komise pro finanční deriváty. Kromě toho reforma Dodda Franka a nový zákon o ochraně spotřebitele z r. 2010 tzv. „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ poskytuje nejen těmto regulačním agenturám další pravomoc ohledně platebního, clearingového a vypořádacího systému, jeţ jsou popsané radou dohledu finanční stability jako systémově důleţité. Zákon zpřísnil dohled a regulační rámec související s platebními a clearingovými sluţbami ve Spojených státech a poskytl FEDu další pravomoci co se týče kontroly a hodnocení systémového rizika vyplývajícího z těchto systémů. Rada Guvernérů je oprávněna předepisovat standardy řízení rizika pro vládní provozovny sytému FMU, které byly popsány Radou dohledu finanční stability jako systémově důleţité, vyjímaje těch FMU, které jsou registrované u Komise pro deriváty a navrţené jako clearingové organizace pro deriváty nebo registrované u Komise pro cenné papíry jako clearingové agentury. Tyto zmíněné FMU mají známou podobu clearingových společností a jsou na ně aplikované standardy řízení rizika související s regulací předepsané Komisí pro deriváty a Komisí pro cenné papíry. FMU je povinno poskytovat předběţná hlášení jejich řídící agentuře s navrhovanými změnami jejich pravidel, procedur nebo provozů, které by mohli materiálně ovlivnit podstatu nebo úroveň rizik vyskytujících u FMU. 11

Všechny uznané banky jsou členy Federálního rezervního systému. Státem uznaná banka se můţe stát členem Federálního rezervního systému, kdyţ o to poţádá FED. Kaţdý člen je povinen přispívat do základního jmění Rezervní banky v dané Oblasti. 12 „Edge Act and agreement corporations“ jsou uznané FEDem, jsou zapojené do mezinárodního obchodu a investičního bankovnictví

17

Komise pro cenné papíry a Komise pro deriváty je povinna konzultovat s Radou Guvernérů takové záznamy poskytnuté clearingovými agenturami. Rada Guvernérů, Komise pro cenné papíry a Komise pro deriváty musí prozkoumat a učinit případné akce vůči FMU, nad kterými dělají odpovídající dohled. Kromě toho Komise pro cenné papíry a Komise pro deriváty vyţadují ročně s Radou Guvernérů konzultace ohledně rozsahu a metodologie testování jejich clearingových agentur a Rada Guvernérů se můţe účastnit některého testování clearingových agentur. Rada Guvernérů můţe doporučit Komisi pro cenné papíry a Komisi pro deriváty, aby učinila opatření vůči clearingovým agenturám.

1.2.2

Poskytování platebních služeb

‫שּׁ‬

Vydávání bankovek:

Prakticky veškerá papírová měna amerického dolaru v oběhu má podobu Federální rezervní bankovky13 Bankovky jsou emitovány Radou Guvernérů a vytvářeny ministerstvem financí (U.S. department of Treasury) respektive Výborem Raţby a Tisku, coţ je součást amerického ministerstva financí. Náklady za tisk Rada Guvernéru uhradí ministerstvu financí. Rada emituje bankovky 12-ti Rezervním bankám, které je distribuují veřejnosti přes depozitní instituce. Bankovky jsou zajištěny především vládním cennými papíry drţenými FEDem. Federální rezervní banky poskytují hotovostní sluţby pro více neţ 9000 bank z více neţ 15 000 bank, spořících a úvěrových institucí a úvěrových druţstev ve Spojených státech. Ostatní depozitní instituce získají bankovky a mince raději od korespondenční banky neţ přímo od Rezervní banky. Federální rezervní banky také distribuují bankovky a mince mezinárodně, hlavně přes Rezervní banku v New Yorku, pobočku FR banky Atlanty v Miami, pobočku FR banky San Franciska v Los Angeles.

13

Malý počet amerických bankovek zůstal v oběhu. US bankovky byly vydávány od r. 1862 do r. 1971 a zůstaly

zákonným platidlem. Federální rezervní bankovky byly poprvé vydané v r. 1913 a nyní jsou jedinou měnou v papírové podobě, která je tištěna a vydávána.

18

‫שּׁ‬

Pletební služby depozitním institucím:

Rezervní banky poskytují řadu platebních a dalších sluţeb depozitním institucím. Platební sluţby Fedu zahrnují distribuci bankovek a mincí, vybírání a vracení šeků, elektronické převody prostředků prostřednictvím sluţby Fedwire, FedACH a tzv. „the National Settlement service“ (NSS), a elektronické převody federálních vládních cenných papírů přes tzv. „the Fedwire Securities Service“ Jednotlivci nebo instituce mohou pouţít sluţbu Fedu nepřímo jako klienti depozitní instituce. Článek 806 (a) DFA, vymezuje sluţby finančního trhu tzv. „financial market utility“ (FMU)14, které mají nárok na FED sluţby. Přesněji řečeno Rada můţe dát Rezervní bance povolení k zaloţení účtu a zajišťování vkladů a platebních sluţeb jak jsou popsány v FMU za podmínek, jaké uzná Rada za vhodné. V zákoně „The Monetary Control Act“ z r. 1980 poţaduje FED účtování poplatků za určité sluţby poskytované depozitním institucím, zahrnující např. vybírání šeků, FedACH, Fedwire Funds a NSS. ‫שּׁ‬

Fiskální agent a depozitní služby:

„Federal Reserve Act“ stanovuje, ţe Federální rezervní banky budou: - působit jako fiskální agenti a depozitáři americké vládě, coţ je poţadováno Ministerstvem financí - drţí cenné papíry Ministerstva financí

14

V rámci DFA („Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ je Rada nad dohledem

finanční stability tzv. „Financial Stability Oversight Council“ opravněna určovat organizace, které mohou poskytovat FR sluţby, které jsou popsané v tzv. „financial market utility“ (FMU) (i) The Clearing House Payments Company LLC (PaymentsCo) na základě jeho role jako provozovatele Clearing House Interbank Payments System (CHIPS); (ii) CLS BankInternational (CLS Bank); (iii) Chicago Mercantile Exchange, Inc (CME); (iv) The Depository Trust Copany (DTC); (v) Fixed Income Clearing Corporation (FICC); (vi) ICE Clear Credit LLC; (vii) National SecuritiesClearing Corporation (NSCC); and (viii) The Options Clearing Corporation (OCC)

19

- zpracovávají elektronické a šekové platby pro Ministerstvo financí - vedou bankovní účty Ministerstva financí. - mezi jejich činnosti také patří provozování určitých finančních agentur a depozitních sluţeb jiným vládním agenturám, vládou sponzorovaným společnostem a jistým mezinárodním společnostem. 1.3 1.3.1

Role soukromého a veřejného sektoru Finanční zprostředkovatelé

V období krize r. 1929 a 1933 byl ve Spojených státech schválen Glass-Steagallův zákon, který oddělil investiční a komerční bankovnictví, coţ mělo zabránit konfliktu zájmů a úpadkům bankovního systému. Tento zákona striktně zakazoval bankám investovat do cenných papírů a dokonce s nimi i obchodovat. Zároveň zakazoval organizacím, jeţ se zabývají investičním bankovnictvím, poskytovat sluţby komerčního bankovnictví. Záměrem bylo lokalizovat riziko a tím jej omezit vţdy jen pro příslušný typ. V důsledku toho došlo ve Spojených státech k rozdělení bank a jejich specializaci. Tento princip bankovnictví přetrvává dodnes. Nicméně zákon byl často kritizován pro jeho omezení a nemoţnost inovace, tím pádem bankám není umoţněno nabízet klientům kvalitnější sluţby. Kritikové také tvrdí, ţe brání konkurenceschopnosti a banky by mohli lépe diverzifikovat rizika. Nicméně nejsilnější argument Glass-Steagallova zákona stále trvá a to je zamezit konfliktu zájmů. Jelikoţ obchodování s cennými papíry je celkově rizikovější, zůstává otázkou, zda by diverzifikace rizika byla efektivnější. Poslední restrikce tohoto zákona odstranil teprve zákon o modernizaci finančních sluţeb (Financial services modernization bill of 1999). Jedná se o americký zákon přijatý v listopadu 1999, který zrušil část 20 Gllass-Steagalova zákona z r. 1933. Označuje se také jako GrammLeach-Blileyův zákon (GLB zákon). Odstranil rozdělení aktivit mezi obchodní banky, investiční společnosti a pojišťovny podle Glass-Steagallova zákona. GLB zákon také modifikoval zákon o bankovních holdingových společnostech z roku 1956 v tom směru, ţe umoţnil společnostem vlastnícím obchodní banky, aby se mohli angaţovat v jakémkoliv 20

druhu finančních aktivit. Centrem GLB zákona je vznik nových „finančních holdingových společností“ (financial holding companies, FHC).15 Narozdíl od bankovních holdingových společností nemusí před schválením Fedem, provozovat bankovní činnost, stačí kdyţ tuto skutečnost Fedu oznámí. FHC se mohou zabývat širokou škálou finančních aktivit, počínaje upisováním a obchodováním s cenným papíry, pojišťovacími sluţbami, bankovnictvím a investováním do akcií, ale mohou se také zapojit do nefinanční činnosti, pokládané Fedem jako doplňkové, a to je obchod s nemovitostmi, obchodování s komoditami, nájem či účetní a auditorské sluţby. Tyto doplňkové sluţby provádějí v současnosti spořící instituce (thrift institution). Jiným důleţitým znakem GLB zákona je, ţe bankám poskytuje alternativu místo FHC struktur, aby se angaţovaly v nových nefinančních aktivitách. Národní banky mohou ovládat finanční instituce, které mohou provádět tytéţ nové aktivity jak FHC s jednou důleţitou výjimkou, kterou je obchodování s nemovitostmi a další pomocné aktivity. 16 Finanční sluţby ve Spojených státech zprostředkovávají asi 15 000 tzv. depozitních institucí17. Tyto instituce se rozlišují podle toho jaké sluţby poskytují veřejnosti na komerční banky, spořící instituce, úvěrová druţstva nebo také spořící a úvěrová sdruţení. Podle toho jsou také regulované příslušnými agenturami. ‫שּׁ‬

Komerční banky (commercial banks)

nabízejí širokou škálu sluţeb zahrnující vkladové účty, běţné a termínované vklady, poskytují komerční úvěry a další bankovní sluţby veřejnosti včetně platebních sluţeb. Ve vztahu k Fedu se dělí na členské banky a nečlenské banky. Členská banka je členem Fedu (member bank). Členy Fedu musejí být všechny banky s federální licencí tzv. národní banky. Státní banky mohou být členy Fedu. Členské banky Fedu musejí dodrţovat u Fedu rezervní poţadavky. Nečlenská banka (non-member bank) není členem Fedu. Jedná se o státní banku, která se rozhodla nepřipojit se k Fedu. Státní banka (state bank) má licenci od státu. Můţe i nemusí být

15 16 17

Jílek, Peníze a měnová politika Jílek, Peníze a měnová politika Pojem „depository institution“, který je definován v článku 19(b)(1) (A) Federal Reserve Act, je společně

pouţíván ve Spojených státech pro instituce, které přijímají nebo odesílají platby jiným finančním institucím

21

členem Fedu. Národní banka (national bank) má licenci od Úřadu dohledu nad měnou (Office ofthe comptroller of the currency, OCC). Ze zákona je národní banka členem Fedu.18 V případě, ţe chce banka obchodovat mimo území státu, musí být členem Fedu. Na konci roku 2010 bylo ve Spojených státech okolo 6 500 komerčních bank. ‫שּׁ‬

Úvěrová družstva (státní a federální) (credit unions, state and federaly)

Druţstvo fyzických osob, jímţ je společný zaměstnavatel, místo bydlení nebo členství o oborech., přičemţ získávají kapitál formou prodeje akcií a z nich vyplácí zisk formou dividendy. Úvěrová druţstva také poskytují úvěry svým členům a vedou jejich účty. Federálně uznávané úvěrová druţstva mohou poskytovat hypotéky na bydlení a vydávat kreditní a debetní karty. Na konci roku 2010 bylo ve Spojených státech 7 500 úvěrových druţstev. ‫שּׁ‬

Spořící a úvěrová asociace (saving and loan associations, S&L)

jsou federálně nebo státně uznávané a zákon vyţaduje, aby určité procento jejich úvěrů tvořily hypotéky poskytnuté domácnostem. Mohou být vlastněny vkladateli a v tom případě se nazývají podílové spořící asociace (mutual associationss). S&L mohou poskytovat spotřební úvěry, poskytují spořící účty včetně šekových účtů tzv. (negotiable order of withdrawal, NOW), vydávají kreditní a debetní karty a nabízí určité typy komerčních úvěrů. Na konci roku 2010 bylo ve Spojených státech téměř 1 200 SUS. 1.3.2

Další instituce poskytující platební služby

Další instituce, kterých se angaţují v platebních sluţbách jsou tzv. „nonbank bank“, Společnosti platebních karet a Pošta Spojených států. ‫שּׁ‬

„Nonbank bank“ (neboli banka s omezenými sluţbami)

mohou poskytovat úvěry nebo přijímat vklady, ale nemohou obojí. ‫שּׁ‬

18

Společnosti platebních karet (Payment card companies)

Jílek, Peníze a Měnová politika

22

poskytují finančním institucím licence respektive obchodní značky pro kreditní a debetní karty, které vystavují svým klientům, zajišťují převod prostředků mezibankovními systémy respektive clearingové a platební sluţby. ‫שּׁ‬

Visa a MasterCard

provozují dvě nejrozšířenější sítě platebních karet v USA, ale některé menší sítě platebních karet jsou obecně známé po celých Spojených státech. Další entity, které hrají roli důleţitou roli platebního a clearingového systému ve Spojených státech jsou následující soukromé organizace: „The Clearing house“19, některé šekové clearingové domy a specializovaní finanční zprostředkovatelé jako jsou společnosti pro vypořádání cenných papírů a centrální depozitář cenných papírů. ‫שּׁ‬

NACHA

nezisková asociace finančních institucí a regionální asociace pro platby, formuluje a vyhlašuje pravidla a standardy pro zpracování ACH transakcí po celých Spojených státech. Kromě toho regionální ACH asociace poskytují školení a reklamní akce členům ACH. Zákon vytvořil nezávislý úřad pro ochranu spotřebitelů v rámci FEDu20, aby zajistil bezpečný přístup spotřebitelům na finanční trh a také to, ţe takové trhy budou vzájemně prospěšné, transparentní a konkurenceschopné.

19

„The Clearing house“ provozuje řadu více a méně významných elektronický platebních sluţeb, zahrnující

CHIPS, wire-transfer systém, the Elektronic Payment Network, an ACH, a SVPCO, šekový clearingový servis 20

„Consumer Financila Protection Bureau“

23

2.

Platební instrumenty v USA

Americký dolar je dnes nejrozšířenější světovou měnou, i kdyţ na druhou stranu uţ nemá zdaleka tak velkou hodnotu jako za jeho největší slávy. Ale málokdo uţ moţná ví, ţe slovo dolar pochází z Čech v 15. století (joachimsthaler, jáchymovský tolar) a tento název se dostal do USA přes španělské a portugalské peníze.

2.1

Hotovostní platební styk

Důleţitou funkcí Fedu je zajistit dostatek hotovosti tzn. bankovek a mincí v oběhu pro potřeby veřejnosti. Kaţdá z 12 centrálních bank je oprávněna dle zákona o vydávání bankovek „Act to issue currency“ vydávat měnu a Ministerstvo financí (Department of the Treasury´s, US Treasury) má pravomoc peníze vydávat. Ministr financí navrhuje vzhled a příslušné oddělení pak bankovky tiskne a razí mince. Fed musí zajistit dostatek oběţiva a uhradí Ministerstvu financí náklady na jeho pořízení. Rezervní banky distribuují peníze prostřednictvím depozitních institucí. Hotovostní platební styk slouţí pro zajištění nákupu sluţeb a zboţí. Na konci r. 2010 bylo v oběhu dolarových bankovek a mincí v hodnotě 983 miliard USD, z toho 942 miliard USD tvoří bankovky. Výše bankovek v oběhu je závislá na poptávce veřejnosti po penězích. Ta se odvíjí hlavně od cen zboţí a sluţeb, úrovně příjmů a velkosti populace. Vzhledem k tomu, ţe americký dolar je povaţován po celém světě za stabilní a snadno obchodovanou měnu, zvyšuje se jeho poptávka mimo území Spojených států. Ačkoliv přesná hodnota amerického dolaru drţená v zahraničí není známá, ekonomové Fedu odhadují, ţe aţ dvě třetiny jsou v oběhu v zahraničí. Americký dolar má v hodnotách do jednoho dolaru podobu mincí v hodnotě 1, 5, 10, 25, 50 centů a 1 dolar. Ten je v oběhu i v papírové verzi. A dále bankovky v hodnotách dvou, pěti, deseti, dvaceti, padesáti a sta dolarů. S hodnotou nad 100 dolarů byly staţeny v roce 1969 kvůli jejich zneuţívání.

24

2.2 Bezhotovostní platební styk Obecně zajišťují ve Spojených státech převody prostředků na účtech pro běţné klienty a nefinanční společnosti depozitní instituce. Existují různé druhy netermínovaných účtů včetně šekového účtu. Dále existují různé druhy spořících účtů, krátkodobé a dlouhodobé termínované vklady. Některé z těchto účtů dovolují i čerpání prostřednictvím šeků, ale většinou v omezené výši. Na konci roku. 2010 tvoří tyto účty přibliţně 0,7 trilionu USD. Jednotlivé formy platebních nástrojů v oblasti bezhotovostního platebního styku si uvedeme níţe.

2.2.1 Papírové šeky V r. 2010 bylo ve Spojených státech vyplaceno odhadem 22,8 miliard šeků v hodnotě 29 trilionů USD. V roce 2009 představovaly platby šekem 22 % celkového bezhotovostního platebního styku v porovnání s r. 2006, kdy tvořili 32 % všech bezhotovostních plateb. Od r. 2006 do r. 2009 počet šekových plateb klesal v průměru o 7,1 % ročně, zatímco počet uskutečněných maloobchodních plateb se zvyšoval o 4,6 %. Z celkových 16,2 miliard šeků zaplacených mezi bankami okolo 0,8 bilionů nebo 49 % bylo zúčtováno přes Federální rezervní banky. Kromě toho byla zákonem usnadněná kontrola a téměř všechny mezibankovní šeky ve Spojených státech jsou nyní seříznuté a procesované v elektronické formě. V r. 2009 bylo odhadem 97 % všech mezibankovních šeků ve Spojených z původního originálního papírového šeku nahrazeno za elektronickou platební informaci v některém bodě procesu inkasování. V prosinci 2010 okolo 99,7 % mezibankovních šeků přijatých Federálními rezervními bankami byly vloţeny v elektronické formě a okolo 98,4 % mezibankovních šeků dodaných Rezervními bankami byli předloţeny elektronicky do bank, kde byly čerpány. 2.2.2

„ACH credit and debit“ (příkaz k úhradě a inkaso)

ACH je obyčejná forma elektronického převodu prostředků pro pravidelné a jednorázové platby. Během roku 2010 bylo uskutečněné okolo 19,1 miliard ACH převodů představující 38,4 trilionů USD. ACH platby představují v podstatě příkaz k úhradě nebo inkaso.

25

Při „ACH credit transakci“ (příkaz k úhradě) zadá platbu sám plátce. Jedná se např. o proplacení mzdy zaměstnanců, státních dávek nebo firemní platby dodavatelům a vendorům21. Debetní platby (inkasa) zahrnují šeky převedené na ACH inkasa, jednorázové platby přes internet a telefon, pravidelné hypotéky a koncentrace plateb22 Kromě toho společnosti nebo jednotlivci mohou pouţít ACH k zaplacení daní nebo naopak příjmu náhrady od federální vlády související s daňovou povinností. Za poslední desetiletí se zvýšily ACH jednorázové platby u obchodníků iniciované přes internet a telefon.

2.2.3 Kreditní karta Kreditní karta je spojením platebního nástroje s úvěrovou smlouvou. Během roku 2010 bylo zprocesováno nějakých 21,4 bilionů transakcí kreditních karet. Obecně účelové kreditní karty jsou obvykle vydané bankou pod licencí sítě platebních karet jako je Visa nebo MaterCard, a typicky s sebou nesou provozní úvěrovou smlouvu. Během roku 2010 proběhlo 18,9 miliard univerzálních transakcí kreditních karet, spolu s 2,6 bilionů soukromě označenými transakcemi v hodnotě 175 miliard USD.

2.2.4 Debit card V oblasti platebního styku nejvíce roste pouţívání debetních karet, které nahradili šeky jako do té doby nejpouţívanější platební instrument ve Spojených státech. Tyto karty jsou vedené k účtu klienta a čerpají prostředky přímo z účtu drţitele karty v bance, která kartu vydala. Během roku 2010 bylo procesováno nějakých 43,8 bilionů transakcí debetních karet v hodnotě 1,6 trilionů USD. Ve srovnání s rokem 2006, kdy bylo zprocesováno 26 miliard v hodnotě 1 trilion USD. Debetní karty jsou procesovány buď systémem jedné zprávy nebo systémem dvou zpráv. Systém jedné zprávy je zaloţen na technologii ATM/POS sítě, která spojuje autorizaci a clearing transakce do jednoho kroku Ta je obvykle autorizována zadáním PIN (personal identification code) online na terminále u obchodníka.

21

Společnost, která dodává pravidelně zboţí nebo sluţby jiné společnosti.

22

Především iniciované organizacemi, které potřebují poskytnout prostředky jejich pobočkám, franšízám nebo

zástupcům

26

Systém dvou zpráv je zaloţen na systému procesování kreditních karet, ve kterém je autorizace provedena v prvním kroku a clearing je dokončen samostatně aţ ve druhém kroku. Přes 60 % transakcí debetních karet bylo autorizováno pouţitím systému dvojí zprávy. Prakticky všechny ty transakce, které byly procesovány přes Visa a MasterCard. V roce 2010 existovalo 14 jednozprávových sítí. Většina jednozprávových plateb byla procesována přes Visa a MasterCard jednozprávovou síť. Počet předplacených karet má za poslední desetiletí také vzrůstající tendenci. Předplacené karty umoţňují přístup na netradiční finanční účet. Tyto karty se obecně řadí mezi dobíjecí karty, někdy mohou být pouţívané jako náhrada za tradiční šekové účty a karty určené pro výplatu mzdy nebo dávky od státu. Předplacené karty mají účelově omezené pouţití, a to karty poskytované vládami pro vyplacení dávky, s označením soukromé a univerzální dárkové karty vydané maloobchodními prodejci, karetní sítě a slevové karty. V roce 2009 byly předplacené karty pouţity pro 6,0 miliard transakcí v hodnotě 142 miliardy USD.

2.2.5 Regulace poplatků Zákon nařizuje Radě Guvernerů vydávat směrnice související s mezibankovními poplatky debetních karet, řadou výlučných ujednání a způsobů provedení transakcí. Omezení mezibankovních poplatků se nevztahuje na kreditní karty těch vydavatelů, jejichţ aktiva tvoři méně něţ 10 miliard USD, dále na debetní karty vydané v souladu vládou spravovanými platebními programy a některé všeobecně pouţívané předplacené karty.

27

3.

Charakteristika Federálního rezervního fondu

Vzhledem k tomu, ţe FED je nejvýznamnější a nejmocnější banka světa, vrátíme se k ní v této části a popíšeme si jeho strukturu a hlavní úkoly. FED byl zaloţen Kongresem v r. 1913, aby zajišťoval státu bezpečnější, flexibilnější a stabilnější měnový a finanční systém.

3.1 Orgány Fedu FED tvoří sedmičlenná Rada Guvernérů ve Washingtonu, D.C. a 12 regionálních bank s jejich 25 pobočkami, jejichţ akcionáři jsou národní banky v dané oblasti. Hlavními úkoly FEDu: -

dohled na výrobu oběţiva

-

zajištění clearingového centra při převodu peněţních prostředků v bankovním systému

-

stanovení rezervních poţadavků pro členské banky

-

dohled a regulaci bank a finančních institucí, aby zajistil bezpečnost bankovního a finančního systému a ochranu spotřebitelů

-

měnová politika tj. regulace úrokových měr s cílem ovlivňovat peněţní a úvěrové podmínky v ekonomice ve snaze o dosaţení maximální zaměstnanosti, cenová stabilita a ekonomiky

Fed hraje důleţitou roli v dohledu a regulaci obchodních bank Bankovní dohled respektive kontrolu z hlediska bezpečnosti a dodrţování zákonů. FED provádí dohled spolu s Úřadem dohledu nad měnou (Office of the comptroller of the currency OCC), jeţ dohlíţí na národní banky a Federální společností pro pojištění vkladů (Federal deposit insurance corporation FDIC), která dohlíţí na státní a banky, které nejsou členy Fedu Fed dohlíţí na státní banky, na holdingové společnosti, pobočky, americké aktivity poboček zahraničních bank a na tzv. „Edge act“ podniky. Fed, OCC a FDIC pouţívají systém hodnocení tzv. ratingová metoda CAMELS, coţ znamená, ţe se hodnotí následující komponenty: kapitálová přiměřenost (C), kvalita aktiv (Assets), vedení (Management), ziskovost (Ernings), likvidita (Liquidity), citlivost na trţní rizika 28

(Sensitivity to market risk). Popisuje finanční a manaţerskou výkonnost banky ve škále od 1 do 5. Hodnocení 1 aţ 2 nepřestavuje pro regulátora ţádné obavy. U poboček zahraničních bank se pouţívá systém ROCA. Zahrnuje hodnocení rizika vedení (Risk managementu), kontrolních prvků (Operational controls, plnění předpisů (Complience) a kvality aktiv (Assets duality). Škála hodnocení 1 aţ 5.

Board of Governors – Rada Guvernérů centrální agentura Fedu je vrcholným orgánem, sídlí ve Washingtonu, D.C., skládá se ze sedmi členů, které všechny jmenuje prezident a jeho jmenování potvrzuje Senát. Kaţdý z nich je jmenován na 14 let (jmenování jsou stupňovitá takţe jedno funkční období vyprší vţdy 31. ledna kaţdý sudý rok), dále nemůţe být jmenován. V případě, ţe odstoupí z Rady Guvernérů před skončením svého funkčního období, můţe být znovu zvolen na plné funkční období. Z těchto sedmi členů potom prezident vybírá předsedu a místopředsedu. Pro zvolení na tyto funkce musí být jiţ členy Rady nebo musí být uchazeč o tento post současně jmenovaný do Rady Guvernérů. Tyto funkce jsou na 4 roky, ale lze je obnovovat – jako v případě současného šéfa Fedu Bernankeho, kterého jmenoval George Bush v roce 2006 a o 4 roky později ho šéfem Fedu znovu jmenoval prezident Obama. Rada Guvernérů je zodpovědná za národní a mezinárodní analýzy, reguluje a dohlíţí na federální rezervní banky, stanovuje rezervní poţadavky, provádí měnovou politiku, je zodpovědná za dohled a regulaci některých bankovních institucí, za fungování platebního systému a za administraci většiny národních zákonů, které chrání spotřebitele v úvěrových operacích, reguluje koupi cenných papírů na marţi, dále schvaluje změnu diskontní míry, navrţené federálními rezervními bankami. Rada Guvernérů má okolo 1700 zaměstnanců. Členové rady guvernérů často před Kongresem a jeho výbory obhajují své počiny oblasti ekonomiky, měnové politiky, bankovní regulace a dohledu , ochrany klientů bank, finančních trhů apod. Rada guvernérů musí podle Humphrey-Hawkinsona zákona dvakrát ročně (do 20. února a 20. července) předloţit Senátu zprávu o ekonomice a provádění měnové politiky. Některé regulace vydané radou guvernérů se týkají celého amerického bankovnictví, zatímco jiné regulace pouze členských bank, tj. bank, které rozhodly připojit k Fedu, a národních bank, 29

které jsou ze zákona automaticky členy Fedu. Rada guvernérů také vydává regulace týkající se ochrany klientů bank a dokonce i subjektů mimo bankovní sektor. Dvanáct federálních rezervních bank má 25 poboček Úlohou kaţdé federální rezervní banky je regulovat členské banky Fedu, bankovní holdingové společnosti a dohlíţet na ně, dále monitorovat obchodní banky a spořící instituce v jejich oblasti, zda dodrţují regulace Fedu a v případě nutnosti jim poskytnout likviditu prostřednictvím diskontního okna. Federální rezervní banky zajišťují také převod peněţních prostředků v rámci národního platebního systému, distribuují oběţivo a provádějí další sluţby pro členské banky. Působí jako banky pro americké ministerstvo financí (US department od treasury). Dále zajišťují, aby klienti depozitních institucí a veřejnost dostávali správné informace o bankovním sektoru. Kaţdou federální rezervní banku vlastní členské banky dané oblasti. Operace a aktivity federálních rezervních bank a jejich poboček řídí rada guvernérů. Kaţdá federální rezervní banka musí kaţdým rokem předloţit ke schválení radě guvernérů svůj roční rozpočet. Kongres pověřil rezervní banky, aby slouţily veřejnosti. Podléhají také dohledu Kongresu. Kaţdá federální rezervní banka má svou radu sloţenou z devíti ředitelů, kteří byli vybráni mimo banku. Tři ředitelé (class A) zastupují obchodní banky, které jsou členy Fedu. Tři ředitelé (class B) a další tři ředitelé (class C) zastupují veřejnost. Obchodní banky, které jsou členy Fedu, volí ředitele (class A) a ředitele (class B). Rada guvernérů ve Washingtonu, D.C. jmenuje ředitele (class C). Ze skupiny (class C) rada guvernérů vybírá jednoho předsedu a jednoho místopředsedu. Ţádný ředitel (class A) a ředitel (class B) nemůţe být úředníkem (office), ředitelem nebo zaměstnancem banky či bankovní holdingové společnosti. Ţádný ředitel (class C) nemůţe vlastnit akcie banky nebo bankovní holdingové společnosti. Ředitelé vybírají prezidenta a viceprezidenta federální rezervní banky. Jejichţ výběr musí potvrdit rada guvernérů. Kaţdá pobočka Fedu má svou radu o pěti aţ sedmi členech. Většinu těchto ředitelů jmenuje federální rezervní banka, zbytek rada guvernérů. Rada ředitelů kaţdé banky a pobočky Fedu poskytuje Fedu cenné informace o ekonomických podmínkách kaţdé oblasti USA. Tyto informace pouţívá federální výbor volného trhu 30

(FOMC) a rada guvernérů pro rozhodování o měnové politice. Informace ředitelů a z jiných zdrojů shromaţďuje kaţdá banka Fedu ve speciální veřejné zprávě nazývané béţová kniha (beige book), která se vydává asi dva týdny před kaţdým zasedáním FOMC. Kromě toho kaţdé dva týdny rada kaţdé banky musí doporučit radě guvernérů diskontní úrokovou míru pro danou banku. Americké obchodní banky je moţné rozdělit do tří druhů, a to podle toho, která instituce jim udělila licenci a podle toho, zda jsou členy Fedu. Banky, které obdrţely licenci od federální vlády prostřednictvím úřadu dohledu nad měnou, jsou národními bankami (national banks jsou dle zákona členy Fedu. Banky, kterým udělil licenci určitý stát, se dělí na banky, které jsou členy Fedu (státní členské banky, state member banks) a banky, které nejsou členy Fedu (státní nečlenské banky, state nonmember banks). Státní banky se tak nemusejí stát členy Fedu. Aby se mohly stát členy, musejí splnit poţadavky rady guvernérů. Na konci roku 1993 existovalo 4338 členských bank Fedu, z nichţ 3360 bank bylo národními bankami a 978 bylo státními bankami. Celkem v USA bylo 11 212 obchodních bank. Členské banky vlastní akcie své regionální federální rezervní banky ve výši 3 % jejich kapitálu včetně emisního áţia. Vlastnictví těchto akcií však neznamená řízení, které je spojeno s kmenovými akciemi ziskových podniků. Jedná se pouze o právní závazek spojený s členstvím. Tyto akcie není moţné prodat nebo zastavit v rámci přijatého úvěru. Podle zákona členské banky ze svých akcií dostávají roční dividendy ve výši 6 % a jsou spojeny s hlasovacím právem při volbě ředitele (class A) a ředitele (class B) v radě federální rezervní banky. Akcie nemohou nabývat fyzické osoby. 23 Fed je nezisková organizace. Příjmy mu plynou primárně z úroků vládních cenných papírů, které získává operacemi na volném trhu, dále úroky ze zahraničních investic, úroky za úvěry poskytnuté depozitním institucím a poplatky za sluţby poskytnuté depozitním investicím např.

23

Peníze a měnová politika, Jílek

31

šekový clearing, převody prostředků a automatizované clearingové operace. Po té co uhradí své výdaje, vrátí zbytek zisku do poklady Ministerstva financí.24 Federální výbor volného trhu (federal open-market committee, FOMC) Je výbor, který stanovuje cílovou úrokovou míru federálních prostředků. Výbor má dvanáct členů, z nichţ sedm je členy rady guvernérů jmenovaných prezidentem USA. Dalších pět členů je prezidenty dvanácti regionálních federálních rezervních bank. Z nichţ čtyři se vybírají na základě rotace a pátý člen je prezidentem federální rezervní banky v New Yorku (je stálým členem). Čtyři prezidenti slouţí jeden rok. Diskuze FOMC se zúčastní všichni prezidenti, ale hlasuje pouze dvanáct prezidentů. FOMC si stanoví svou vnitřní organizace a podle tradice volí předsedu rady guvernérů, svého předsedu a prezidenta a viceprezidenta federální rezervní banky v New Yorku. Formální setkání se konají osmkrát ročně ve Washingtonu. Jinak se konají další setkání a telefonní konzultace podle potřeby. Výbor rozhoduje o zvýšení či sníţení úrokové míry. Rozhodnutí výboru jsou pozorně sledována a interpretována ekonomy a analytiky akciových a dluhopisových trhů, kteří se snaţí odhadnout, zda Fed bude zvyšovat úrokové míry, aby podpořil sníţení inflace, či sniţovat úrokové míry, aby podpořil zvýšení inflace. Závěry přijaté na kaţdém setkání FOMC se zasílají do národního obchodního dealingu (domestic trading desk) ve federální rezervní bance v New Yorku a úroková míra federálních prostředků se okamţitě změní na novou úroveň. Kaţdý únor FOMC stanoví rozmezí růstu pri peněţní agregáty a úvěrové veličiny na běţný kalendářní rok. Jak poţaduje Humphrey-Hawkinsův zákon, tato rozmezí předseda Fedu oznamuje bankovním výborů Kongresu. V červenci předseda oznamuje případné korekce tohoto ročního cíle spolu s předběţnými cíli pro následující rok. Nejistoty ve vztazích mezi penězi, ekonomickou aktivitou a cenami způsobily, ţe na peněţní cíle se jiţ neklade velký důraz. Přesto musejí být stanoveny.

24

http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_complete.pdf

32

Na kaţdém z osmi zasedání FOMC stanoví priority měnové politiky a připraví směrnici obsahující pokyny pro operace na volném trhu prováděné newyorskou federální rezervní bankou. Na zasedání v únoru a v červenci FOMC stanoví, co by měl obsahovat pololetní projev předsedy před bankovními výbory Parlamentu a Senátu, jak poţaduje HumpheryHawkinsův zákon. Na těchto zasedáních FOMC podle zákona musí stanovit rozmezí ročního růstu určených peněţních a úvěrových agregátů. Přijala se také praxe stanovení rozmezí a celkové tendence očekávání členů FOMC a ostatních prezidentů rezervních bank pro jmenovitý HDP, reálnou inflaci, podmínek na finančním trhu a peněţní a úvěrové agregáty. Informace získává z mnoha zdrojů a uvaţuje o moţných dopadech alternativních rozhodnutí.25

3.2 Měnová politika Měnová politika se od dob zaloţení značně změnila. Původně měl Fed plnit funkci určité federální rezervy, ale později se jeho role značně změnila. Měnová politika Fedu má v současnosti tři hlavní úkoly operace na volném trhu, stanovuje diskontní úrok a rezervní poţadavky. Cílem měnové politiky ve Spojených státech se stala stabilita cen a ekonomiky (maximální HDP) s dosaţením vysoké zaměstnanosti. Rada Guvernérů je zodpovědná za diskontované úroky a rezervní poţadavky. FOMC je zodpovědný za operace na volném trhu. Inflace V minulosti ovlivňovaly převáţně míru inflace převáţné období válek a krizí, kdy inflace vţdy prudce vzrostla, tím pádem se stala inflace válečným jevem. V období mezi válkami byl zaznamenán spíše deflační vývoj. Později nastala éra vysoké inflace v období opuštění od zlatého standardu v roce 1971. Nárůst byl z počátku způsobem vietnamskou válkou (1965 – 1975) a postupně pokračoval, aţ v roce 1980, kdy inflace převýšila 20 %. Ovšem ta uţ s Vietnamskou válkou dávno nesouvisela. Asi od roku 1983 se v USA (a také v jiných vyspělých zemích) cenová stabilita poměrně prudce obnovila. V letech 1983 – 1989 se pohybovala okolo 4 %. Nízká inflace pokračovala s krátkou

25

Peníze a Měnová politika, Jílek

33

výjimkou konfliktu v Perském zálivu v roce 1991. Poté došlo k poklesu, jelikoţ od roku 1973 činila většinou 1-4 %. 26 Na grafu níţe můţeme vidět vývoj inflace od roku 1947 do současnosti. 27

Vývoj měnové politiky Od 50. do 80. let byl povaţován dle empirických údajů za vedoucí indikátor vývoje ekonomiky růst M1.

Od 70. let se Fed pokoušel nalézt empirické pravidelnosti jako

prostředek měření růstu peněz s předpokladem dosaţení ekonomického růstu a sniţování inflace. Peněţní cíle byly neustále přestřelovány, ceny stále rostly a inflace dosáhla neudrţitelné úrovně. Umírnění inflace se ukázalo jako dlouhodobý a sloţitý proces. 26 27

Měnová politika a peníze, Jílek, graf www.cnb.cz BIS http://www.bls.gov/lpc/prodybar.htm

34

V říjnu 1979 se Fed rozhodl pro zásadní kroky pro inflaci, s tím ţe bylo potřeba vyšších krátkodobých nákladů. Fed pouţíval k řízení peněţní peněţní agregáty. Nejprve M1, postupně M2 a M3. Několik let po recesi pokračoval pomalý růst a obchodní banky byly umírněnější v úvěrové expanzi a snaţily se o zlepšení zisků. Od počátku roku 1996 aţ do počátku roku 2003 nastala expanze amerického hospodářství, coţ bylo způsobené hlavně tím, ţe pokles nezaměstnanosti pod přirozenou hranici 6 % nevyvolal očekávané inflační tlaky. V minulosti se při růstu HDP nad 2,3 % anebo poklesu nezaměstnanosti pod 5,5 %, mzdy i ceny vţdy zvyšovaly. Přitom od začátku roku 1996 činil růst HDP v ročním přepočtu 3,5 % a nezaměstnanost od té doby klesla z 5,8 na 4,9 % v polovině r. 2002. Názory na tuto skutečnost byly různé. Rudi Dornbusch viděl příčinu příznivého vývoje v tom, ţe americké podniky byly více vystaveny globalizační konkurenci, která zvyšovala tlak na sníţení cen. Paul Krugman však tvrdil, ţe zahraniční obchod USA se podíl na HDP méně neţ 30 % takţe globalizace velký vliv neměla. Jiní uváděli, ţe za úspěchem americké ekonomiky je masivní rozvoj informačních technologií, které vedli k „nové průmyslové revoluci“, coţ způsobilo zvýšení produktivity a otevření brány růstu ekonomického potenciálu země. Někteří ekonomové naopak bez ohledu na oficiální statistiky zastávali názor, ţe produktivita dramaticky nevzrostla. Ukázalo se opět, ţe historie je bohatá na vize takových „nových ér“, které se vţdy přeměnily v klamavé představy. Historie nás tedy nabádá k opatrnosti. Fed postupně odstraňoval závislost na měnových agregátech jako indikátor měnové politky a klad stále větší důraz na veličiny, které je moţné nazvat indikátorové proměnné. Jedná se krátkodobé a dlouhodobé úrokové míry korigované o inflaci a údaje o zaměstnanosti, výrobě, výdajích, mzdách, cenách a mezinárodním obchodu. Ţádný z těchto indikátorů a kaţdý z nich se můţe měnit z jiných důvodů, neţ je měnová politka. Přesto jako celek mají mnoho společného s celkovou ekonomickou aktivitou a se směrem, kterým je třeba vést měnovou politiku, aby bylo

35

dosaţeno cíle politiky. Jedná se o určitý posun k reţimu cílení inflace, i kdyţ Fed přijetí předem daných pravidel měnové politiky tvrdošíjně odmítá.28 Nejistota je podle předsedy amerického FEDu Greenspana (2003) definičním rysem měnové politiky, v jehoţ důsledku obsahuje její výkon řadu rysů risk-managementu. Měnově politické rozhodování se stává procesem, který vyţaduje hodnocení a kvantifikaci mnoha zdrojů rizik. Můţe se to zdát paradoxní, neboť v poválečném období došlo k zásadnímu pokroku v makroekonomické analýze a měnové teorii. Díky tomuto pokroku disponuje dnes většina centrálních bank relativně jednoduchým modelem, který relativně dobře popisuje makroekonomickou dynamiku. Na druhé straně je a vţdy bude naše znalost o řadě vztahů a změn v ekonomice nesmírně omezená. Globalizace světové ekonomiky, jejíţ jsme v posledním čtvrtstoletí svědky, tento znalostní deficit ještě více prohloubila. V důsledku toho nezbývá neţ přiznat praktickou nemoţnost systematicky odhadovat strukturální změny v ekonomice. To má zásadní implikace pro měnově politické rozhodování. Centrální banky musí akceptovat vzhledem ke svým omezeným znalostem a asymetrickým nákladům a výnosům svých kroků to, co je nazýváno risk-management přístup k měnové politice. V tomto smyslu musí tvůrci měnové politiky uvaţovat nejen o nejpravděpodobnější trajektorii ekonomiky, ale i o pravděpodobnostním rozdělení výsledků kolem této trajektorie. Musí si tedy vytvořit úsudek o pravděpodobnostech, nákladech a výnosech výsledků alternativních měnově politických opatření (Greenspan, 2003, s. 2). Při tvorbě tohoto úsudku se nemohou spoléhat pouze na modely a empirická pozorování minulosti. Stejně důleţité je i méně formální, často i intuitivní posuzování chování ekonomiky v reakci na měnové politické opatření. Tento přístup je často kritizován s odkazem na jeho nadměrnou diskrétnost. Při daných nejistotách však nelze vţdy postupovat podle pevných pravidel. Veřejnost proto musí

28

Peníze a měnová politka, Jílek

36

při posuzování měnové politiky a při rozhodování o svých reakcích na ni brát úvahu, ţe centrální banka nemůţe mít úplnou znalost chování ekonomiky.29 Vývoj ekonomiky v USA Příznivá makroekonomická data přinášejí mírný optimismus, výhled je ovšem ovlivněn velkou mírou nejistoty. Schválení rozpočtové reformy sice odvrátilo bezprostřední hrozbu škrtů, ale nepředstavuje řešení fiskálních problémů v USA. Ve skutečnosti se jedná pouze o odloţení klíčové dohody ohledně stropu zadluţenosti americké ekonomiky. Lednový CF oproti prosincovému vidí mírně lepší potenciál pro růst HDP v letošním roce, díky čemuţ zvýšil svůj výhled pro USA na letošní rok o 0,1 b.p.30

29 30

Jan Frait, www.cnb.cz www.cnb.cz

37

4.

Systémy zúčtovacích dohod ve Spojených státech

Ve Spojených státech zajišťuje převody prostředků primárně Fedwire, CHIPS, NSS, šekový clearingový systém, ACH a sítě kreditních karet. Dva hlavní největší systémy pro mezibankovní převody prostředků ve Spojených státech jsou Fewire, který provozuje FED a CHIPS, který provozuje The Clearing House Payment Copany LLC. Tyto platební systémy pouţívají depozitní instituce a její klienty pro převod velký objemů finančních prostředků a v případě, ţe platby mají být provedeny v krátkém čase. Kromě toho Fed také provozuje NSS, která umoţňuje mnohostranné vypořádání přes clearingové centrum, burzu a další clearingové a vypořádací skupiny.

4.1 Fewire (Fedwire Funds Service) Je vlastněn a provozován Fedem. Přestavuje systém okamţitého převodu finančních prostředků, který umoţňuje členům odeslat a přijmout platbu v centrální bance na jejich vlastní účet či v zastoupení účtu jejího klienta. Podle zákona „Federal Reserve act“ je Rada Guvernérů zodpovědná za hlavní dohled nad tím, ţe Federální Rezervní banky provozují Fedwire. Členství Instituci, která má vedený účet u Federální rezervní banky, je povoleno účastnit se Fedwire. Instituce, která má účet u Rezervní banky, můţe přijmout platbu přes Fedwire za podmínek předepsaných v provozním oběţníku tj. „Operating Circular 6“ a PSR policy (Payment sytem risk). Ty zahrnují členy Fedu, nečlenské depozitní instituce další instituce, jakou jsou americké pobočky a agentury zahraničních bank. Ministerstvo financí (US Treasury) a další federální agentury se principielně také účastní Fedwire. Okolo 8 300 členů má povolení se iniciovat a přijímat platby přes Fedwire.

38

Typy transakcí Členové pouţívají Fedwire k okamţitému provedení platby velkých částek prostřednictvím jejich účtů nebo v zastoupení svých korporátních klientů či fyzických osob, federálních prostředků při koupi či prodeji cenných papírů nebo také k úhradě daní. Systém se pouţívá k převodu velkých částek sousedících s americkými státními dluhopisy. Fedwire procesuje průměrně 497 000 plateb za den. Celková hodnota převodů činila během roku 608 trilionů USD. Provoz systému a postupy pro vypořádání obchodů Fed přestavuje okamţitý převod prostředků. Jeho členové zadají instrukci Federální rezervní bance k debetování jejich účtu vedeného u Federální rezervní banky a zároveň připsání prostředků jinému členovi. Fed vypořádá platby během jednoho dne. Platba uskutečněná Fedwirem je nevratná a neodvolatelná v případě, ţe taková platba byla připsána na účet člena nebo platba odejde jinému členovi nebo kdykoliv později. Členové se mohou přihlásit do Fedwire přes elektronický přístup počítač-počítač nebo základě prohlíţeče. Členové pouţívají pro převody velkých částech většinou počítačový servis nazývaný FedLine Direct. Členové provádí malé převody prostředků většinou pomocí prohlíţeče nazývaného FedLine Advantage. Kromě toho se členové mohou přihlásit do Fedwire telefonicky prostřednictvím offline přístupové linky Federální rezervní banky. Risk management Členům mohou být poskytnuty kontokorentní úvěry do druhého dne pro urychlení připsání platby na účet v takovém případě, ţe platba ještě nestihla projít clearingem. Takový kontokorentní úvěr můţe být schválen členovi Fedwire za podmínek stanovených v PSR Policy. Členové Fedwire mohou takový kontokorent pouţít k uskutečnění platby během provozní doby. Jedná se o převody finančních prostředků, které jsou vypořádané centrální bankou s okamţitou platností, tím pádem je kreditní riziko minimalizované. Jelikoţ Federální rezervní banky poskytují denní kontokorenty svým členům, přebírají přímo za ně do jisté míry úvěrové riziko. Zatímco PSR Policy zajistí drţitelům účtů hladký průběh platby, také nastavuje zpětné kontroly a další podmínky, aby zmírnila toto úvěrové riziko. PSR Policy řídí a určuje limit 39

expozice Rezervní banky pro jejich depozitní instituce, tím ţe se stará o vyhodnocení rizika, denní

povolený

debet,

poplatky

za

kontokorent,

přičemţ

také

přibírá

zajištění

k minimalizování rizika. Federální rezervní banky mají pro řízení provozního rizika řadu místních procedur, které zabezpečují pruţnost Fedwiru, včetně regionálního zálohového mechanismu pro Fedwire aplikace a veškerou podporu a odpovídající funkčnost. Rezervní banky běţně testují chod Fedwiru pomocí řady nahodilých situací s návazností na různé procedury, zahrnující selhání mechanismů, hardware, sítě nebo zaměstnance, aby bylo eventuelně včas zajišťěno obnovení místní, regionální nebo rozsáhlejší poruchy provozu Fedwire. Fed pravidelně oznamuje aplikace a související

procedury k nápravě, které má v pohotovosti pro různé rizikové

scénáře.

4.2 Clearingový mezibankovní platební system (Clearing House Interbanking Payment Systym, CHIPS) CHIPS je systém pro okamţitý převod finančních prostředků a vypořádání dolarových plateb mezi členskými bankami. CHIPS je provozován společností společností pro platby tzv. „The Clearing House Payment Company LLC (PaymentsCo)“, coţ je pobočka společnosti „The Clearing House Association LLC“. CHIPS podléhají dohledu a testování Fedu a dalších agentur pod záštitou federální rady testování finančních institucí „Federal Financial Institutions Examination Council“. PaymentsCo je povaţována radou dohledu finanční stability na základě její role provozovatele CHIPS jako systémově důleţitá a podle zákona podléhá také dohledu Fedu. Členství Členství v CHIPS je umoţněno rezidentním depozitním institucím ve Spojených státech amerických, které splňují poţadavky popsané ve směrnici CHIPS. Členové CHIPS musí sídlit ve Spojených státech a podléhají státnímu a federálnímu bankovnímu dohledu. Nečlenové, kteří si přejí poslat platbu přes CHIPS, musí vyuţít člena CHIPS jako zprostředkovatele. CHIPS má přibliţně 50 členů.

40

Typy transakcí Členové vyuţívají sluţby CHIPS pro vypořádání mezinárodních a domácích plateb velkých částek, coţ je spojeno s přizpůsobením odpovídajícího zůstatku na účtu, obchodního převodu prostředků, bankovního úvěru nebo obchodu s cennými papíry. CHIPS procesuje v průměru přibliţně 361 000 plateb denně. Hodnota převedených prostředků za rok 2010 činila 365 trilionů USD. Provoz systému a procedury pro vypořádání plateb CHIPS představuje systém okamţitého provedení platby, který postupně zpracuje a vypořádá platební příkazy. Systém provádí okamţité platby a maţe platební příkazy řazené v CHIPSu na denní bázi. Aby bylo dosaţeno okamţitého zúčtování, platební příkazy jsou zúčtovány v knize CHIPSu, kde je zaznamenána pozitivní pozice platby a její následné vyrovnání. CHIPS má pro ulehčení vypořádání plateb k dispozici prostředky na účtě vedeném u Federální rezervní banky v New Yorku. Jako opatření pro zajištění okamţité platby, má kaţdý člen CHIPS přechválenou otevřenou pozici vůči Fedwire s ţádostí finančních prostředků, kterou můţe vyuţít během dne k zajištění vypořádání platby. Aby mohla být otevřena další pozice a poskytnuty dodatečné prostředky, musí být předchozí pozice uzavřena. Do té doby neţ člen uhradí prostředky v souvislosti s otevřenou pozicí u Fedu tak zároveň nesmí uskutečnit ţádnou platbu. Během dne jsou platební příkazy řazeny do centrální řady spravované CHIPSem. Platební příkazy jsou vypořádány pomocí systému optimalizačního výběrovému algoritmu, který je v souladu se směrnicemi CHIPSu. Kdyţ je platební příkaz vypořádán, je vymazán z centrální řady a současně CHIPS oznámí odečtení či připsání prostředků na účet příslušným členům. Kromě toho členové mohou neprovedenou platbu, kdykoliv zrušit31, coţ je zaznamenáno pouze systému CHIPS nikoliv v knize Federální rezervní banky v New Yorku. Podle zákona státu New York a pravidel CHIPSu platební příkazy jsou platební přikazy vypořádány v okamţiku vymazání z centrální řady CHIPSu.

31

(denně do 17,00 hod.)

41

V 17:00 CHIPS zhodnotí všechny pozice plateb a vypořádá všechny platební příkazy, pokud je to moţné, s tim, ţe nepovolí ty platební příkazy, které jsou vyhodnocené negativně. V případě, ţe daná pozice je negativní tak tuto pozici uzavře. Kaţdý člen s uzavřenou pozicí musí předat poţadavek k doplnění prostředků na jeho účtu u CHIPS přes Fedwire, aby mohli být vypořádány zbývající platební příkazy. Tyto prostředky jsou připsány na účet člena. Kdyţ jsou prostředky od Fedwire připsány na účet, CHIPS můţe vymazat a vypořádat všechny zbývající platby v řadě v systému CHIPS. Ačkoliv kaţdý člen s uzavřenou pozicí očekává zaslání prostředku od Fedwire, aby mohl být procesován příkaz k úhradě, můţe se stát, ţe banka tak nemůţe učinit. V tom případě zůstávají platební příkazy dále evidovány v řadě neţ je částka dodána dalším členem, který uhradil za jeho uzavřenou pozici. Tento proces umoţňuje vymazat tolik platebních příkazů kolik je moţné. Zbylé příkazy k úhradě v řadě expirují.32 Kdyţ skončí tento proces, na konci kaţdého dne CHIPS vyrovná zůstatky na účtech členů u Fedu na nulu odečtením těchto prostředků z účtu u CHIPS. Risk management Členové CHIPS jsou poţadováni vloţit určenou částku kaţdý den před začátkem obchodování. Během provozního dne, CHIPS nemůţe vymazat ţádnou platbu z řady, jestliţe nemůţe být debetován účet člena dané pozice a ţádnému členovi není povoleno jít na účtě do mínusu. CHIPS také nastavuje strop ohledně maximálního počtu pozitivních pozic v případě, ţe by se některému členovi nahromadily. Tím je zmírněno riziko špatné likvidity mezi členy ovlivňující efektivnost procesu vypořádání plateb. Kaţdý člen CHIPS je povinný mít přístup k dostatečnému zdroji prostředků a likvidity k proplacení jeho poţadované otevřené pozice a poţadované zavřené pozice promptně kaţdý den. Členové musí být regulováni státem nebo federálním bankovním dohledem, aby bylo zajištěno zkoumání členů pod dohledem a zacházení šetrným způsobem. Kaţdý člen je také kreditně ohodnocen společností PaymentCo. Členové CHIPSu jsou také povinni dodávat roční finanční výkazy, které kontroluje rada společnosti PaymentsCo.

32

Za expirovane přikazy se povaţují ty, které jsou zrušeny členem.

42

4.3 Národní servis pro vypořádání plateb (National Settlement Service, NSS) Národní servis pro vypořádání plateb je vlastněn a řízen Federálními rezervními bankami. NSS pouţívají pro vypořádání obchodů clearingová centra, burzy a další, kteří k tomu mají smlouvu. Podle „Federal Rserve Act“ je Rada Guvernérů zodpovědná za hlavní dohled na poskytování NSS Federálními rezervními bankami. Členství Dohoda NNS je zaloţená na popisu zprostředkovatele vypořádání platby a skupiny depozitních institucí s účty vedených u Rezervních bank, které zajistí vypořádání platby členů podle clearingové smlouvy. Kaţdá taková smlouva je odevzdána a uloţena do Rezervní banky, která zastupuje zprostředkovatele takové platby. Zprostředkovatel nemusí být depozitní instituce ani nemusí mít účet u Rezervní banky. Je zodpovědný za určení výše částky, která bude převeda a elektronické předloţení platby do NSS souboru do Rezervní banky. Typy transakcí NSS soubor vypořádá platby vícestranně mezi řadou zadavatelů v soukromém sektoru šekového clearingového centra, soukromý sektor ACH, systém pro vypořádání obchodů s cennými papíry, které pouţívají NSS. Provoz systému a procedury pro vypořádání plateb NSS poskytuje automatický elektronický mechanismus pro převedení souboru s platbami určených k vypořádání do Rezervních bank. Soubor pro vypořádání platby se skládá ze seznamu členů, zadavatelů plateb a výše v dolarech, která má být připsána nebo odečtena z účtu zadavatele platby. Aby byl soubor platný, musí se debetovaná částka rovnat kreditované částce. Kdyţ je platnost ověřena, Fed akceptuje soubor ke procesování a pošle oznámení zprostředkovateli. Vypořádání obchodu je ukončeno ve chvíli, kdy je soubor pro vypořádání procesován. OC 12 řídí vypořádání přes NSS. Kaţdá debetovaná částka přes NSS je ověřována proti účtu, který má mít odpovídající zůstatek na účtě v Rezervní bance, která určí jestli bude platba poslána. V případě, ţe není k dispozici odpovídající částka, aby mohla být platba provedena, muţe být transakce zamítnuta. Kdyţ je připraveno vše pro debetování 43

částky, která je předmětem souboru NSS, jeţ má být poslán, banka připíše odpovídající zůstatek. Kdyţ jsou všechna taková poslání zprocesována, jsou nevratné a neodvolatelné. Kdyţ jsou všechny zůstatky poslané, soubor vypořádaných plateb je kompletní a zprostředkovateli platby je poslána oznamující zpráva. Risk management Zadavateli platby můţe být poskytnut kontokorent s denním limitem, aby se zmírnilo riziko likvidity, kterým jsou vystaveny přes den. Kromě toho mohou být poskytnuty NSS zadavatelům plateb prostředky prostřednictvím Fedwire, coţ umoţňuje řídit výši prostředků a likvidní rizika. Federální rezervní banky řídí provozní rizika dle nástrojů definovaných zákonem. Hlavní zdroj likvidního rizika členů v NSS smlouvy je, ţe zadavatel platby není schopen dodat prostředky na účet k vyrovnání mínusového zůstatku. Jestliţe zadavatel nemá dostatečné prostředky na účtě, je zprostředkovatel kontaktován a musí buď poţádat, aby zamítnutý mínusový zůstatek byl převeden způsobem vypořádání platby přes Fedwire nebo soubor zrušit.

4.4 Šekový clearingový systém (Cheque clearing system) Ve Spojených státech proplatili depozitní instituce odhadem 22,8 miliard šeků během roku 2010. Přibliţně 26 % z těchto šeků bylo vloţeno ve stejné instituci, ve které byly zároveň čerpány a proto byly vypořádány přes účetní knihy dané instituce. Zbývajících 74 % šeků k zúčtování bylo vypořádáno přes mezibankovní systémy. Přibliţně 52 % šeků k proplacení přes mezibankovní mechanismy bylo zúčtováno přímou směnou, místními šekovými clearingovými centry a korespondenčními sítěmi bank, zbytek byl zúčtován přes Federální rezervní banky. Provoz šekového inkasního mechanismu V návaznosti na šekový zákon je nyní drtivá převaha mezibankovních šekových clearingových dohod v elektronické podobě. V souvislosti s tím byla zrušena velká část infrastruktury, která byla dříve pouţívána ke zpracování papírových šeku. Naopak od roku 2003 Federální rezervní 44

banky zřídily 45 clearingových šekových center. V únoru 2010 Rezervní banky přestaly vůbec procesovat papírové šeky, ale jedno centrum ještě existuje. Rezervní banky také přerušily leteckou přepravu papírových šeků. Kromě toho existuje mnoho soukromých dohod ohledně výměny papírových šeků zahrnující místní clearingová centra a řadu kurýrních sluţeb pokračuje. Typicky první depozitní instituce přijala „seříznutý“ šek, protoţe naskenovaný šek zachytí jak zobrazení šeku tak informaci obsahují podobu rozlišení inkoustu na magnetickém prouţku „magnetic ink charakter recognition“ (MICR) vytištěného na spodní straně.

33

šek (spodní strana šeku) vydávaný bankou v Montrealu

Banka, která přebírá šek, můţe dokonce před jeho přijetím šek seříznout. Např. proces nazývaný „vloţení dálkové snímání“ k příjmu šeků, kdy prodejce pouţívá mechanismus v momentě prodeje ke snímání výše uvedených prvků z papírového šeku a podle dohody vloţí šek elektronicky do jeho banky. Jednou seříznutý papírový šek, banka obvykle poté převezme. Banka můţe vybírat elektronické poloţky s tím, ţe je posílá korespondenční bance nebo Federální rezervní bance. Korespondenční banka, která má zaloţený vztah další korespondenční bankou můţe nadále čerpat přítomné elektronické poloţky přímo. Menší instituce pouţívají zpravidla pro přebírání šeků sluţby nabízené šekovými clearingovými centry, korespondenční banku nebo Federální 33

Obrázek šeku http://www.bmo.com/home/popups/personal/changes-cheques

45

rezervní banku. Kdyţ je to nutné tak podle zákona banka, která přijímá elektronickou poloţku, můţe vytvořit právně ekvivalent náhrazení papírového šeku pro následné dodání do banky nebo pro banku zákazníka, která neakceptuje šek elektronicky. Zatímco zákon „Check 21 Act“ ve Spojených státech radikálně změnil způsoby, kterými jsou šeky zúčtovány, nemělo to výrazný dopad na zúčtování šeků. Korespondenční banky zúčtují šeky, které vybírají pro jiné instituce přes účty na jejich knihách. Banky proplacení šeku obvykle zúčtují s korespondenčními bankami pouţitím Fedwire. Šekové clearingové centrum obvykle provádí čisté platby. Zúčtování mezi členy šekového clearingové centra obvykle probíhá přímo převody mezi členy. Prostřednictvím popsaného zúčtování bank nebo přes Fed NSS. Fed zúčtuje šeky, které vybral přidělením přístupu na účty, které mají vedené depozitní instituce u Fedu. Tento výběrový účet je kreditován, a účet instituce, která hradí je debetován, za cenu vkladového šeku v souladu s plány dostupnosti prostředků vedeným Fedem, který uvádí pro Fed běţně potřebný čas k přijmutí zúčtování od platební instituce. Výběrové instituce obvykle přijmou platbu v den vkladu nebo příští pracovní den.

4.5 Automatizovaná clearingová centra (Automated clearinghouse, ACH) ACH je celonárodně pouţívaný softwarový mechanismus, kterým bylo během roku 2010 zprocesováno 19,2 miliard kreditních a debetních převodů iniciovaných depozitními institucemi, jeţ byly zadány elektronicky a po várkách zpracovány. Fed je jedním ze dvou ACH operátorů v celé zemi. Jediná soukromá společnost provozující ACH Společnost je „The Clearing House´s Elektronic Payments Network“ (EPN). Provoz ACH Systému Centralizovaná softwarová aplikace je zajišťovaná Fedem pomocí platebních procesů ACH, předaných Federálním rezervním bankám přes FedACH systém. Depozitní instituce odešlou nebo přijmou soubor do Federální rezervní banky prostřednictvím několika moţných způsobů elektronického přístupu. EPN a Fed se při procesování transakcí ACH spoléhají jeden na 46

druhého, aniţ by depozitní instituce, která přijímá nebo odesílá platbu, byla klientem Fedu. Toto zúčtování plateb provozuje Fed pouze okrajově. Proces ACH transakcí Fedem Vypořádání ACH převodů, jeţ jsou procesovány Fedem, probíhá prostřednictvím účtů depozitních institucí vedených u Fedu. Zúčtování příjmových, které Fed procesuje, je ukončen ve chvíli odeslání ACH převodů na účty příjmových depozitních institucí, coţ je běţně v 8,30 dne zúčtování. Prostředky pro vypořádání debetní transakce jsou finálně odečteny z účtu depozitní instituce, která platba zadala, aţ následující zúčtovací den. FedACH se řídí pravidly provozního oběţníku 4 (Operating Circular 4) s určitými výjimkami, které jsou obsaţeny v provozních pravidlech organizace NACHA. Převody procesované EPN jsou vypořádány čistě na základě pouţití NNS.

4.6 Sítě platebních karet (Payment card network) Komunikaci, povolení transakce a vypořádání finančních prostředků pro finanční instituce provádějí sítě kreditních a debetních karet. Sítě platebních karet stanovují jednotné zásady, procedury a kontroly. Některé hlavní sítě jsou veřejně obchodovatelné společnosti. Největší sítě kreditních a debetních karet na základě ověření podpisu jsou ve Spojených státech Visa a MasterCard. American expres a Discover jsou také významné karetní sítě. Kromě toho se vyskytují ve Spojených státech některé menší kartové sítě pro debetní karty. Provoz sítě kreditních karet Sítě kreditních a debetních karet roztřídí a nasměrují transakce z banky pořizující transakci do banky, která vydává prostředky. Tyto sítě vypořádají transakci zpravidla s dvou aţ tří denní prodlevou od dne zadání do dne vypořádání transakce. Členské banky mohou poţadovat zajištění od bank, které pouţívají síť, jako nástroj pro řízení rizika. Proces vypořádání se můţe výraţně lišit v závislosti na bankách, které jsou do něj zapojeny.

47

5.

Závěr

Významní ekonomové poukazují na to, ţe Ve Spojených státech vzniká další velká investiční bublina, která vyvolá novou katastrofální finanční krizi. Vytváří ji Fed svými pokusy podpořit ekonomiku tím, ţe do ní neustále pumpuje peníze. Řekli to dva prominentní američtí ekonomové Sheila Bairová a Stephen Roach. Bairová uvedla, ţe uvolněná politika Fedu v kombinaci s historicky nízkými trţními úrokovými sazbami vytváří na trhu dluhopisů "bublinu všech bublin".34 Spojené státy nyní podle Bairové kvůli nové bublině směřují k finančnímu krachu v podobném rozsahu jako před šesti aţ čtyřmi lety, kdy praskla bublina hypoték a nadhodnocených cen realit, a to vedlo k těţké krizi finančního sektoru. Tentokrát však bublinu vytvářejí investoři, kteří v důsledku politiky Fedu vyhledávají vyšší a rizikovější výnosy hlavně na trzích dluhopisů. Roach, který přednáší na Yaleově univerzitě a je členem vedení banky Morgan Stanley, označil politiku nulových úrokových sazeb a "kvantitativního uvolňování" za "tikající časovanou bombu". Fed od finanční krize roku 2008 uplatňuje politiku nákupů státních a hypotečních dluhopisů, jimiţ na trh uvolňuje stovky miliard aţ biliony dolarů. Na druhou stranu se přikláním k názoru, ţe Fed těmito zásahy snaţí povzbudit ekonomický růst a zaměstnanost. Fed hodlá pokračovat s nákupy hlavně hypotečních cenných papírů, dokud se stav ekonomiky nezlepší natolik, aby dostatečně klesla nezaměstnanost. Ekonomové a politici se obávají, ţe politika Fedu můţe v budoucnu vést k těţkým problémům zejména s inflací. A to hlavně v případě, kdy se Fed neodhodlá ke včasnému ukončení své politiky. Podle řady ekonomů byla příliš dlouho uvolněná politika Fedu v první polovině minulého desetiletí jednou z hlavních příčin minulé finanční krize, protoţe nízké úrokové sazby lákaly k masivním nákupům nemovitostí na dluh, coţ vytvořilo neudrţitelnou realitní bublinu.35

34

Bairová byla do loňského roku šéfkou Federální společnosti pro pojištění bankovních vkladů a za finanční

krize podnikala důrazné kroky ke stabilizaci a očištění bankovního sektoru 35

http://ekonomika.idnes.cz/dalsi-krize-usa-0gb-/eko-zahranicni.aspx?c=A121118_125710_eko-zahranicni_hro

48

Seznam pouţité literatury: Bankovnictví, autor Stanislav Palouček, Nakladatelství C. H. Beck, s. r. o., r. 2006 ISBN: 80-7179-462-7 PENÍZE A MĚNOVÁ POLITIKA, autor Josef Jílek, Grada, r. 2004, ISBN: 8024707691, 9788024707693 Odkazy na webové stránky: http://www.bis.org/list/cpss/tid_57/index.htm http://www.chips.org/home.php http://ekonomika.idnes.cz/dalsi-krize-usa-0gb-/eko-zahranicni.aspx?c=A121118_125710_ekozahranicni_hro http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_7.pdf http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_complete.pdf http://www.federalreserve.gov/pf/pf.htm http://jerrydwyer.com/pdf/lec32006dwyer.pdf http://www.let.rug.nl/usa/essays/general/a-brief-history-of-central-banking/national-bankingacts-of-1863-and-1864.php http://www.mises.cz/literatura/anatomie-fedu-65-kapitola-1-organizace-429.aspx

49

Seznam pouţitých zkratek (obrázků, grafů, tabulek, příloh) ACH Automated clearinghouse (automatické clearingové centrum) BIS „banking international system“ CHIPS Clearing House Interbank Payments Systém CF cash flow DFA „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ EFAA the Expedited Funds Availability Act EPN The Clearing House´s Elektronic Payments Network FDIC federální společnost pojištění vkladů FED Federal Reserve FEDWIRE Federal Reserve Founds FFIEC Federal Financial Institutions Examination Council FMU zahrnuje platební a clearingová centra, ale nezahrnuje tradové depozitáře. FSOC navrţeno 8 FMU: (i) The Clearing House Payments Company LLC (PaymentsCo) na základě jeho role jako provozovatele Clearing House Interbank Payments System (CHIPS); (ii) CLS BankInternational (CLS Bank); (iii) Chicago Mercantile Exchange, Inc (CME); (iv) The Depository Trust Copany (DTC); (v) Fixed Income Clearing Corporation (FICC); (vi) ICE Clear Credit LLC; (vii) National SecuritiesClearing Corporation (NSCC); and (viii) The Options Clearing Corporation (OCC) FOMC federální výbor volného trhu FSOC Rada dohledu finanční stability NSS Národní servis pro vypořádání plateb (National Settlement Service) OTC over the counter (mimoburzovní trh) OC Federal Reserve Operating Circular PSR Policy – Federal Reserve Policy on Payment Systém Risk UCC Uniform Commercial Code

50