Platební styk ve vybraném teritoriu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Platební styk ve vybraném teritoriu (Platební styk ve Spojených státech amerických) Bakalářská práce

Autor:

Marcela Krejčová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Líbeznících, dne 25. června 2013

Marcela Krejčová

1

Poděkování: Chtěla bych poděkovat panu inženýrovi Kalabisovi za pomoc a rady ohledně mé bakalářské práce. Dále děkuji mé rodině, která mě celou dobu podporovala.

2

Anotace V bakalářské práce se zabývám popisem platebního styku ve Spojených státech amerických. V první části mapuji finanční instituce, které zajišťují platební služby ve Spojených státech amerických, zejména Federální Rezervní Systém. Dále se věnuji řadě platebních instrumentů a popisuji zúčtovací systémy a clearingová centra. V poslední části se zabývám komparací platebního styku v oblasti SEPA a ve Spojených státech amerických. Klíčová slova: FED, Fedwire, CHIPS, ACH, šek

Annotation I descrie the payment system in the United States of America in this Bechelor´s thesis. At first it decribes financial institutions, which provide financial services in th United States of America, especially Federal Reserve System. Then I describe set of payment´s instruments, settlement systems and clearing systems. Finally, I perform the comparison of payment system in the area SEPA with United States of America. Key words: FED, Fedwire, ACH, cheque

3

Obsah ÚVOD 5 1.

FINANČNÍ INSTITUCE VE SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH ............... 6

1.1

Historie vzniku Federálního Rezervního Sytému ................................................. 9

1.2

Role Federálního Rezervního Systému v oblasti platebního styku..................... 11

1.2.1

Dohled nad platební a clearingovou činností a infrastrukturou .......................... 12

1.2.2

Poskytování platebních služeb ............................................................................ 13

1.3

Role soukromého a veřejného sektoru ................................................................ 15

1.3.1

Finanční zprostředkovatelé ................................................................................. 15

1.3.2

Další instituce poskytující platební služby.......................................................... 17

2.

PLATEBNÍ INSTRUMENTY V USA .................................................................... 19

2.1

Hotovostní platební styk ..................................................................................... 19

2.2

Bezhotovostní platební styk ................................................................................ 21

2.2.1

Papírové šeky ...................................................................................................... 21

2.2.2

„ACH credit and debit“ (příkaz k úhradě a inkaso) ............................................ 22

2.2.3

Kreditní karta ...................................................................................................... 22

2.2.4

Debit card ............................................................................................................ 22

2.2.5

Regulace poplatků ............................................................................................... 23

3.

SYSTÉMY ZÚČTOVACÍCH DOHOD VE SPOJENÝCH STÁTECH.................. 24

3.1

Fedwire (Fedwire Funds Service) ....................................................................... 24

3.2

Clearingový mezibankovní platební system (Clearing House Interbanking Payment System,

CHIPS) 26 3.3

Národní servis pro vypořádání plateb (National Settlement Service, NSS) ....... 28

3.4

Šekový clearingový systém (Cheque clearing system) ....................................... 29

3.5

Automatizovaná clearingová centra (Automated clearinghouse, ACH) ............. 31

3.6

Sítě platebních karet (Payment card network) .................................................... 32

4.

KOMPARACE AMERICKÉHO PLATEBNÍHO SYSTÉMU A SYSTÉMU SEPA33

4.1

JEDNOTNÁ OBLAST PRO PLATBY V EURECH - SEPA ............................ 33

4.2

Komparace amerického platebního systému a systému SEPA ........................... 41

5.

ZÁVĚR ..................................................................................................................... 44 4

Úvod Bankovnictví zaujímá v národním hospodářství každé země významné místo a jednou z jeho funkcí je zajišťování platebního styku. V mé bakalářské práci nejdříve krátce popisuji vývoj amerického bankovnictví, který probíhal zcela odlišně a na jiných morálních základech než evropské bankovnictví a má svou charakteristickou strukturu. Zákon „National Bank Act“ z roku 18631, umožnil vznik systému federálně povolených bank a tento princip přetrvává dodnes. Centrální banky většinou spadají do vlastnictví soukromých obchodních bank. Ve Spojených státech amerických je centrální banka tvořena 12 regionálními centrálními bankami ve vlastnictví jednotlivých členských bank (akciových společností), které jsou rozděleny do určitých distriktů a jejich řízení je zajišťováno vládou jmenovanými úředníky. Dalším typickým rysem amerického systému bankovnictví je oddělené investiční a komerční bankovnictví. Obchodní banky mají striktně zakázáno, až na určité výjimky, investovat do cenných papírů. A naopak investičním společnostem není povoleno poskytovat úvěrové a depozitní služby. Monopol státu na emisi peněz poskytuje centrální bance nejenom výhradní postavení na trhu, ale zejména významnou a obrovskou ekonomickou moc. Cílem mé bakalářské práce je popsat platební styk ve Spojených státech amerických, který je stejně jako v jiných vyspělých zemích, díky inovaci a konkurenci stále více odkázán na elektronický platební mechanismus. V bakalářské práci nejprve mapuji finanční instituce, které poskytují platební služby ve Spojených státech amerických. Po té se zabývám řadou platebních nástrojů, zúčtovacími systémy a clearingovými centry, které zajišťují převody peněžních prostředků. Ve druhé části bakalářské si představíme Jednotnou oblast pro platby v eurech - SEPA, jehož součástí je i Česká republika. Zvolila jsem komparaci těchto dvou platebních oblastí jelikož jsou si svou velikostí podobné. Popisovat platební styk ve Spojených státech amerických je složité už vzhledem k tomu, že publikace s touto problematikou psaných v českém jazyce se objevují jen zřídka. Knihy psané v anglickém jazyce,

1

http://www.let.rug.nl/usa/essays/general/a-brief-history-of-central-banking/national-banking-acts-of-1863-and-1864.php

5

které se zabývají tímto tématem jsou těžko k sehnání. Čerpala jsem tedy informace převážně z webových stránek různých zahraničních institucí např. Federálního rezervního systému a Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS). Požádala jsem také BIS o zaslání aktuálního materiálu pojednávajícím o platebním styku ve Spojených státech, který mi byl ochotně zaslán.2

1.

Finanční instituce ve Spojených státech amerických

Banky se řídí podle odpovídajícího legislativního a regulačního rámce, jež je stanoven řadou zákonů, stanov a regulací na federální a státní úrovni, což se odvíjí podle typu a struktury každé banky. Platební služby poskytované Federálním Rezervním Systémem (Fed) se řídí Federálními rezervními regulacemi a provozními oběžníky (Federal Reserve regualtions and operating circulars), které specifikují, za jakých podmínek jsou tyto platební služby poskytovány. Kromě toho nový zákon o ochraně spotřebitele, který vznikl v návaznosti na finanční krizi v r. 2010, tzv. „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ byl po dlouhé době novým schváleným zákonem a je považován za velmi důležitý. Na státní úrovni jsou finanční aktivity včetně bankovních služeb a obchodů s cennými papíry řízeny obchodním zákoníkem (Uniform Commercial Code, UCC), který poskytuje obchodním bankám a finančním institucím řadu modelových zákonů. Klíčové zákony jsou následující: „Glass–Steagall Act“ (1933) – oddělení komerčního a investičního bankovnictví; „Banking Act“ (1935) – založen Federální výbor volného trhu; „Employment Act“ (1946) – stanovení odpovědnosti federální vlády za ekonomickou stabilitu, inflaci a nezaměstnanost; „Full Employment and Balanced Growth Act“ (1978) – zavázal jak FED tak vládu k fiskální odpovědnosti a cenové stabilitě jako dlouhodobému cíli;

2

FED http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_7.pdf;

6

„The Monetary Control Act“ (1980) požaduje FED účtování poplatků za určité služby poskytované depozitním institucím, zahrnující např. vybírání šeků, FedACH, Fedwire a NSS; „Gramm–Leach–Bliley Act“ (1999) – odstranil působnost Glass–Steagall Act; „Emergency Economic Stabilization Act“ (2008) – zákon přijatý v reakci na hypoteční krizi, který opravňoval finanční výpomoc 700 miliard $ na odkup toxických aktiv; „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ (2010) – reforma regulace finančnictví v reakci na finanční krizi 2007-2008; „The Federal Reserve Policy on Payment System Risk“ (PSR Policy) uvádí rizika, která se vyskytují při platební a clearingové činnosti ve finančním systému a v Rezervních bankách. FED nastavuje standardy pro členy finančního systému k usnadnění kontrol ohledně vypořádání a snížení systémového rizika vyplývajících z platebního systému, aby byly v souladu s hladkým fungováním finančního systému; Zákon „the Expedited Funds Availability Act“ z r. 1987 (EFAA); a Zákon „the Check Clearing for the 21st Century Act“ z r. 2003 (Check 21 Act)3 jsou důležité federální zákony pro inkasování šeků. EFAA, udělují Radě guvernérů Fedu (Federal Reserve Board) pravomoci pro zlepšení a urychlení inkasování šeků mezi depozitními institucemi; „the Electronic Fund Transfer Act“ z r. 1978 (EFTA) ) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti spotřebitelů a finančních institucí zahrnující spotřebitelské elektronické platební transakce, včetně převodů finančních prostředků prostřednictvím ACH („Automated Clearing House“), ATM („automatic teller machine“) nebo POS („Point of sale“) sítě a dále stanovuje povinnost bankovního tajemství, pravidla vydávání kreditních a debetních karet, přístupových aplikací a procedury pro řešení chyb aplikované na všechny finanční instituce; „Regulation E“ stanovuje také standardy pro majetková přiznání, vydávání kreditních a debetních karet, proceduru přístupů a způsobu řešení chyb aplikované na všechny finanční instituce.

3

„The Check 21 Act“ zákon schválil nový obchodovatelný nástroj tzv. „náhradní šek“. Náhradní šek je papírová kopie originálního šeku obsahující obrázek přední a zadní strany originálního šeku. V rámci zákonu o šekách, náležitě připravený náhradní šek je právním ekvivalentem originálního šeku pro všechny účely. Právo bank vytvářet náhradní šeky, umožnil šekový zákon seříznout originální šek.

7

„Federal Reserve Operating Circulars (OC) 6“ (provozní oběžník 6) obsahuje články jako jsou provozní doba, bezpečnost, verifikace, poplatky, jistá omezení, vyžaduje také členové uzavřeli smlouvu v rámci bezpečnostních procedur; OC 1 řídí vztah k účtu a OC 5 přístup k účtu Fedwire, členové Fedwiru jsou povinni mít k dispozici dostatečné množství finančních prostředků případně odpovídajcí kontokorentní limit k provedení mezibankovních transakcí; „UCC 4A“ předpisy pro převody prostředků provedené prostřednictvím CHIPS a FEDWIRE se řídí tímto článkem. Stanovuje požadavky, dle nichž se řídí depozitní instituce, které posílají platební příkazy do Rezervní banky. Depozitní instituce musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky, a to buď ve formě zůstatků na bankovních účtech vedených u Fedu nebo určitou denní kontokorentní kapacitu. Fedwire i CHIPS se řídí zákony UCC a mimo jiné obsahuje „Regulation CC“, která reguluje dobu, kdy depozitní instituce, které obdrží prostředky klienta prostřednictvím FEDWIRE nebo CHIPS, musí poskytnout tyto prostředky k dispozici svým klientům. Kromě toho, zákony státu New York stanovují podmínky, za kterých jsou realizovány transakce prostřednictvím CHIPS. Regulace písm. J - určuje práva a odpovědnost finančních institucí, které využívají Fedwire tak jako práva a povinnosti FEDu. Článek 3 a 4 UCC vytváří právní základ pro transakce na základě papírových šeků ve Spojených státech amerických. „the Office of the Comptroller of the Currency’s Consumer Protection Guidelines and the Truthin-Lending Act“ (a Regulací Z), které stanovují zveřejnění nákladů a podmínky spotřebitelských úvěrů. „The Federal Reserve Policy on Payment Systém Risk“ (PSR Policy) uvádí rizika, která se vyskytují při platební a clearingové činnosti ve finančním systému a v Rezervních bankách. Prostřednictvím PSR

8

Policy, FED nastavuje standardy pro členy finančního systému k usnadnění kontrol clearingu a snížení systémového rizika.4

1.1

Historie vzniku Federálního Rezervního Sytému

V 19. století se již ve Spojených státech amerických objevily snahy o to vytvořit centrální banku, jejímž předpokladem byla stabilizace bankovního systému prostřednictvím řízení rezerv a oběživa. Avšak zakládací listiny První banky spojených států amerických (First bank of the United States) (1791 – 1811) a Druhé banky spojených států (Second bank of the United States) (1816 – 1832) nebyly při vypršení obnoveny. Důvodem byla politická nedůvěra ve východní finanční systémy a snahy západních farmářů o levný úvěr. Nespokojenost veřejnosti s fungováním monopolu na emisi peněz a navíc ekonomická krize v té době zapříčinily, že od 1. poloviny 19. století byl na celonárodní úrovni přijat „Free Banking Act“ z r. 18375, který umožňoval systém svobodného bankovnictví. Banky mohly emitovat vlastní bankovky, s tím že byly povinny tyto bankovky kdykoliv směnit za kov (zlato, stříbro). Nicméně tento relativně svobodný systém umožňující konkurenci, byl silně regulován a trpěl legislativními nedostatky, přičemž docházelo i k podvodům. Navíc federální banky působily vždy jen v rámci jednotlivých států a to pouze zhruba v polovině států unie, což brzdilo realizaci obchodů. Během občanské války se tento systém postupně rozpadá, jelikož není s souladu se snahami o centralizaci tehdejší federální vlády a po zbytek tohoto století dochází ke stále větší regulaci.6 Krize a finanční paniky v 19. století a na počátku 20. století postihly celou zemi, bankám docházela potřebná likvidita a tehdejší federální instituce tyto situace nedokázaly efektivně řešit, což vedlo k bankrotu a následně vážnému porušení ekonomiky. V souvislosti s těmito událostmi Kongres vytvořil Národní monetární komisi. Ta přišla s návrhem na vytvoření instituce, která by pomohla předcházet finančním krizím tohoto druhu. Jednání významných bankéřů probíhalo v podobě tzv. „Trustů“ a zájmem veřejnosti bylo vytvořit instituci, která by jim poskytovala potřebné rezervní oběživo a zároveň zklidnila neutichající ekonomickou situaci v té době. Nicméně tyto sezení se staly terčem kritiky, jelikož se mělo

4

BIS CPSS – Red Book – 2012 Gerald P. Dwyer, http://jerrydwyer.com/pdf/lec32006dwyer.pdf 6 Gerald P. Dwyer Jr., 1996 5

9

za to, že bankovní sektor tak bude v rukou bohatých a mocných finančníků v New Yorku. Ostatně jako každá instituce FED musel o svou pozici bojovat. Po značném projednávání Kongres schválil „Federal Reserve Act", který ustanovil zřízení federálních rezervních bank jako rezervní zdroj a účinnější dohled nad bankovnictvím ve Spojených státech amerických. FED byl založen 23. prosince 1913, když prezident Woodrow Wilson podepsal zákon ustavující instituci a zároveň označil dolar jako zákonné platidlo po celých

Spojených státech

amerických. Svou činnost začal o rok později. Hlavním úkolem zákona byl dohled nad bankovním sektorem a zajištění dostatečného oběživa pro případy období sezónních výkyvů poptávky po likvidním oběživu ve Spojených státech amerických.7 FED byl od počátku úspěšný v překonávání sezónních výkyvů poptávky po „elastickém oběživu“ a překonal napětí obchodních bank, která vznikala s cyklickým poskytováním úvěrů zemědělcům. Celý systém se zpočátku skládal z Rady guvernérů s ministrem financí a radou pro kontrolu měny „Comptroller of the Currency” a 12 lokálních rezervních bank, které měly velké pravomoci co se týče určování úvěrových podmínek, stanovení diskontního úroku a regulaci bank v jejich oblasti. Decentralizovaná struktura se postupně centralizovala, především v důsledku významných historických události 20. století. Události typu zadlužení po obou světových válkách či Velké hospodářské krize značně změnily úkoly, pravomoci a postavení této instituce. Zákon „Banking Act“ z roku 1935 radikálně změnil rozdělení moci ve Fedu. Od té doby se všechny pravomoci soustřeďují ve Washingtonu. Byl zřízen „Board of Governors“ (Rada guvernérů), který drží veškerou moc, sídlí ve Washingtonu a jmenuje je prezident. Dále byl zřízen „Federal Open Market Committee“ (FOMC – Federální výbor pro operace na volném trhu), „Federal Deposit Insurance Corporation“ (FDIC - federální společnost pojištění vkladů) a mnoho dalších komisí a výborů. V současné době se řídí se měnová politika dle dvou hlavních zákonů, které Kongres definoval následně: „Employment Act“ (1946) zákon o plné zaměstnanosti „Full Employment and Balanced Growth Act“ (1978) nazývaný Humphrey-Hawkinsovým zákonem (Zákon o plné zaměstnanosti a vyváženém růstu)

7

http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_complete.pdf

10

Cílem těchto zákonů je: -

maximální HDP a ekonomický růst

-

vysoká zaměstnanost

-

stabilita cen

Od 90. let je prioritou stabilita cen k dosažení zdravého prostředí pro ekonomický vývoj 8 Fed je považován za nezávislou centrální banku, protože jeho rozhodnutí nemusí být ratifikována prezidentem nebo kýmkoliv jiným ve výkonné složce (vlády). Fed však podléhá dohledu ze strany amerického Kongresu a musí pracovat v souladu se všemi cíli ekonomické a finanční politiky, které jsou stanové, a proto je přesnější označení "nezávislý, ale v rukách vlády".

1.2

Role Federálního Rezervního Systému v oblasti platebního styku

Fed hraje důležitou roli v oblasti platebního styku. Poskytuje platební služby depozitním institucím a federální vládě. Vede účty depozitních institucí, poskytuje platební služby včetně inkasování šeků, provádí elektronické převody prostředků a distribuuje a přijímá peníze veřejnosti. FED tvoří Federální rezervní banky, které jsou sítí 12 bank a mají dohromady 25 poboček po celých Spojených státech amerických. Rada guvernéru ve Washingtonu, DC, která je zodpovědná za řízení a dohled Federálních rezervních bank, jež jsou samostatné registrované entity. Rozdělení si můžeme prohlédnout obrázku níže, který vyznačuje distrikty a města, kde sídlí jednotlivé banky. 9 Rezervní banky provádí platební převody efektivně tím, že převedou prostředky z účtu depozitní instituce, které provádí platby a připíší tyto prostředky na účty depozitní instituce, která platby přijímá. Kromě toho FED respektive centrální banky FEDu zajišťují likviditu clearingových a vypořádacích systémů v případě nedostatku finančních prostředků Rezervních bank.

8

JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2004

9

http://www.federalreserve.gov/otherfrb.htm

11

Hlavními úkoly FEDu: -

dohled na výrobu oběživa

-

zajištění clearingového centra při převodu peněžních prostředků v bankovním systému

-

vede účet vládě Spojených států amerických

-

stanovení rezervních požadavků pro členské banky

-

dohled a regulaci bank a finančních institucí, aby zajistil bezpečnost bankovního a finančního

systému a ochranu spotřebitelů -

měnová politika tj. regulace úrokových měr s cílem ovlivňovat peněžní a úvěrové podmínky v

ekonomice ve snaze o dosažení maximální zaměstnanosti a cenové stability 1.2.1

Dohled nad platební a clearingovou činností a infrastrukturou

FED provádí dohled a regulaci amerických bank holdingových společností, finančních holdingových společností a státem uznaných komerčních bank10, které jsou jeho členy. FED také provádí dohled nad

10

Všechny uznané banky jsou členy Federálního Rezervního Systému. Státem uznaná banka se může stát členem Federálního Rezervního Systému, když o to požádá Fed. Každý člen je povinen přispívat do základního jmění Rezervní banky v dané Oblasti.

12

bankami, které zajišťují mezinárodní bankovnictví a investiční činnosti ve Spojených státech amerických tzv. „Edge Act and agreement corporations“11 a stejně tak zajišťuje jejich provoz. Dále hrají aktivní roli v dohledu a regulaci soukromého sektoru a clearingového systému některé státní agentury, a to tedy především Fed, Komise pro cenné papíry, Komise pro finanční deriváty. Kromě toho reforma Dodda Franka a nový zákon o ochraně spotřebitele z r. 2010 tzv. „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ poskytuje nejen těmto regulačním agenturám další pravomoc ohledně platebního, clearingového a vypořádacího systému, jež jsou popsané radou dohledu finanční stability jako systémově důležité. Zákon zpřísnil dohled a regulační rámec související s platebními a clearingovými službami ve Spojených státech amerických a poskytl Fedu další pravomoci co se týče kontroly a hodnocení systémového rizika vyplývajícího z těchto systémů. Rada Guvernérů je oprávněna předepisovat standardy řízení rizika pro vládní provozovny sytému FMU, které byly popsány Radou dohledu finanční stability jako systémově důležité, vyjímaje těch FMU, které jsou registrované u Komise pro deriváty a navržené jako clearingové organizace pro deriváty nebo registrované u Komise pro cenné papíry jako clearingové agentury. Tyto zmíněné FMU mají známou podobu clearingových společností a jsou na ně aplikované standardy řízení rizika související s regulací předepsané Komisí pro deriváty a Komisí pro cenné papíry. FMU je povinno poskytovat předběžná hlášení jejich řídící agentuře s navrhovanými změnami jejich pravidel, procedur nebo provozů, které by mohli materiálně ovlivnit podstatu nebo úroveň rizik vyskytujících u FMU.

1.2.2

Poskytování platebních služeb

Vydávání bankovek: Prakticky veškerá papírová měna amerického dolaru v oběhu má podobu Federální rezervní bankovky12. Bankovky jsou emitovány Radou Guvernérů a vytvářeny ministerstvem financí (U.S. department of Treasury). Náklady za tisk Rada Guvernéru uhradí ministerstvu financí.

11

„Edge Act and agreement corporations“ jsou uznané Fedem, jsou zapojené do mezinárodního obchodu a investičního bankovnictví

13

Rada emituje bankovky 12-ti Rezervním bankám, které je distribuují veřejnosti přes depozitní instituce. Bankovky jsou zajištěny především vládním cennými papíry drženými Fedem. Federální rezervní banky poskytují hotovostní služby pro více než 9000 bank z více než 15 000 bank, spořících a úvěrových institucí a úvěrových družstev ve Spojených státech amerických. Ostatní depozitní instituce získají bankovky a mince raději od korespondenční banky než přímo od Rezervní banky. Federální rezervní banky (FR banka) také distribuují bankovky a mince mezinárodně, hlavně přes Rezervní banku v New Yorku, přes pobočku FR banky z Atlanty do Miami nebo přes pobočku FR banky ze San Franciska do Los Angeles. Platební služby depozitním institucím: Rezervní banky poskytují řadu platebních a dalších služeb depozitním institucím. Platební služby Fedu zahrnují distribuci bankovek a mincí, vybírání a vracení šeků, elektronické převody prostředků prostřednictvím služby Fedwire, FedACH a tzv. „the National Settlement service“ (NSS), a elektronické převody federálních vládních cenných papírů přes tzv. „the Fedwire Securities Service“ Jednotlivci nebo instituce mohou použít službu Fedu nepřímo jako klienti depozitní instituce. Článek 806 (a) DFA, vymezuje služby finančního trhu tzv. „financial market utility“ (FMU)13, které mají nárok na služby Fedu. Přesněji řečeno Rada může dát Rezervní bance povolení k založení účtu a zajišťování vkladů a platebních služeb jak jsou popsány v FMU za podmínek, jaké uzná Rada za vhodné. V zákoně „The Monetary Control Act“ z r. 1980 požaduje FED účtování poplatků za určité služby poskytované depozitním institucím, zahrnující např. vybírání šeků, FedACH, Fedwire Funds a NSS.

12

Malý počet amerických bankovek zůstal v oběhu. US bankovky byly vydávány od r. 1862 do r. 1971 a zůstaly zákonným

platidlem. Federální rezervní bankovky byly poprvé vydané v r. 1913 a nyní jsou jedinou měnou v papírové podobě, která je tištěna a vydávána. 13

V rámci DFA („Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ je Rada nad dohledem finanční stability

tzv. „Financial Stability Oversight Council“ opravněna určovat organizace, které mohou poskytovat FR služby, které jsou popsané v tzv. „financial market utility“ (FMU) (i) The Clearing House Payments Company LLC (PaymentsCo) na základě jeho role jako provozovatele Clearing House Interbank Payments System (CHIPS); (ii) CLS BankInternational (CLS Bank); (iii) Chicago Mercantile Exchange, Inc (CME); (iv) The Depository Trust Copany (DTC); (v) Fixed Income Clearing Corporation (FICC); (vi) ICE Clear Credit LLC; (vii) National SecuritiesClearing Corporation (NSCC); and (viii) The Options Clearing Corporation (OCC)

14

Fiskální agent a depozitní služby: „Federal Reserve Act“ stanovuje, že Federální rezervní banky budou: - působit jako fiskální agenti a depozitáři americké vládě, což je požadováno Ministerstvem financí - drží cenné papíry Ministerstva financí - zpracovávají elektronické a šekové platby pro Ministerstvo financí - vedou bankovní účty Ministerstva financí. - mezi jejich činnosti také patří provozování určitých finančních agentur a depozitních služeb jiným vládním agenturám, vládou sponzorovaným společnostem a jistým mezinárodním společnostem. 1.3 1.3.1

Role soukromého a veřejného sektoru Finanční zprostředkovatelé

V období krize r. 1929 a 1933 byl ve Spojených státech schválen Glass-Steagallův zákon, který oddělil investiční a komerční bankovnictví, což mělo zabránit konfliktu zájmů a úpadkům bankovního systému. Tento zákona striktně zakazoval bankám investovat do cenných papírů a dokonce s nimi i obchodovat. Zároveň zakazoval organizacím, jež se zabývají investičním bankovnictvím, poskytovat služby komerčního bankovnictví. Záměrem bylo lokalizovat riziko a tím jej omezit vždy jen pro příslušný typ. V důsledku toho došlo ve Spojených státech k rozdělení bank a jejich specializaci. Tento princip bankovnictví přetrvává dodnes. Nicméně zákon byl často kritizován pro jeho omezení a nemožnost inovace, tím pádem bankám není umožněno nabízet klientům kvalitnější služby. Kritikové také tvrdí, že brání konkurenceschopnosti a banky by mohli lépe diverzifikovat rizika. Nicméně nejsilnější argument Glass-Steagallova zákona stále trvá a to je zamezit konfliktu zájmů. Jelikož obchodování s cennými papíry je celkově rizikovější, zůstává otázkou, zda by diverzifikace rizika byla efektivnější. Poslední restrikce tohoto zákona odstranil teprve zákon o modernizaci finančních služeb (Financial services modernization bill of 1999). Jedná se o americký zákon přijatý v listopadu 1999, který zrušil část 20 Gllass-Steagalova zákona z r. 1933. Označuje se také jako Gramm-Leach-Blileyův zákon (GLB zákon). Odstranil rozdělení aktivit mezi obchodní banky, investiční společnosti a pojišťovny podle GlassSteagallova zákona. GLB zákon také modifikoval zákon o bankovních holdingových společnostech z roku 1956 v tom směru, že umožnil společnostem vlastnícím obchodní banky, aby se mohli angažovat v jakémkoliv druhu finančních aktivit. Centrem GLB zákona je vznik nových „finančních holdingových 15

společností“ (financial holding companies, FHC).14 Narozdíl od bankovních holdingových společností nemusí před schválením Fedem, provozovat bankovní činnost, stačí když tuto skutečnost Fedu oznámí. FHC se mohou zabývat širokou škálou finančních aktivit, počínaje upisováním a obchodováním s cenným papíry, pojišťovacími službami, bankovnictvím a investováním do akcií, ale mohou se také zapojit do nefinanční činnosti, pokládané Fedem jako doplňkové, a to je obchod s nemovitostmi, obchodování s komoditami, nájem či účetní a auditorské služby. Tyto doplňkové služby provádějí v současnosti spořící instituce (thrift institution). Jiným důležitým znakem GLB zákona je, že bankám poskytuje alternativu místo FHC struktur, aby se angažovaly v nových nefinančních aktivitách. Národní banky mohou ovládat finanční instituce, které mohou provádět tytéž nové aktivity jak FHC s jednou důležitou výjimkou, kterou je obchodování s nemovitostmi a další pomocné aktivity. 15 Finanční služby ve Spojených státech zprostředkovávají asi 15 000 tzv. depozitních institucí16. Tyto instituce se rozlišují podle toho jaké služby poskytují veřejnosti na komerční banky, spořící instituce, úvěrová družstva nebo také spořící a úvěrová sdružení. Podle toho jsou také regulované příslušnými agenturami. Komerční banky (commercial banks) nabízejí širokou škálu služeb zahrnující vkladové účty, běžné a termínované vklady, poskytují komerční úvěry a další bankovní služby veřejnosti včetně platebních služeb. Ve vztahu k Fedu se dělí na členské banky a nečlenské banky. Členská banka je členem Fedu (member bank). Členy Fedu musejí být všechny banky s federální licencí tzv. národní banky. Státní banky mohou být členy Fedu. Členské banky Fedu musejí dodržovat u Fedu rezervní požadavky. Nečlenská banka (non-member bank) není členem Fedu. Jedná se o státní banku, která se rozhodla nepřipojit se k Fedu. Státní banka (state bank) má licenci od státu. Může i nemusí být členem Fedu. Národní banka (national bank) má licenci od Úřadu dohledu nad měnou (Office ofthe comptroller of the currency, OCC). Ze zákona je národní banka členem Fedu.17

14 15

JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2004 JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2004

16

Pojem „depository institution“, který je definován v článku 19(b)(1) (A) Federal Reserve Act, je společně používán ve

Spojených státech amerických pro instituce, které přijímají nebo odesílají platby jiným finančním institucím 17

JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2004

16

V případě, že chce banka obchodovat mimo území státu, musí být členem Fedu. Na konci roku 2010 bylo ve Spojených státech okolo 6 500 komerčních bank. Úvěrová družstva (státní a federální) (credit unions, state and federaly) Družstvo fyzických osob, jímž je společný zaměstnavatel, místo bydlení nebo členství o oborech., přičemž získávají kapitál formou prodeje akcií a z nich vyplácí zisk formou dividendy. Úvěrová družstva také poskytují úvěry svým členům a vedou jejich účty. Federálně uznávané úvěrová družstva mohou poskytovat hypotéky na bydlení a vydávat kreditní a debetní karty. Na konci roku 2010 bylo ve Spojených státech 7 500 úvěrových družstev. Spořící a úvěrová asociace (saving and loan associations, S&L) jsou federálně nebo státně uznávané a zákon vyžaduje, aby určité procento jejich úvěrů tvořily hypotéky poskytnuté domácnostem. Mohou být vlastněny vkladateli a v tom případě se nazývají podílové spořící asociace (mutual associationss). S&L mohou poskytovat spotřební úvěry, poskytují spořící účty včetně šekových účtů tzv. (negotiable order of withdrawal, NOW), vydávají kreditní a debetní karty a nabízí určité typy komerčních úvěrů. Na konci roku 2010 bylo ve Spojených státech amerických téměř 1 200 S&L.

1.3.2

Další instituce poskytující platební služby

Další instituce, kterých se angažují v platebních službách jsou tzv. „nonbank bank“, Společnosti platebních karet a Pošta Spojených států. „Nonbank bank“ (neboli banka s omezenými službami) mohou poskytovat úvěry nebo přijímat vklady, ale nemohou obojí. Společnosti platebních karet (Payment card companies) poskytují finančním institucím licence respektive obchodní značky pro kreditní a debetní karty, které vystavují svým klientům, zajišťují převod prostředků mezibankovními systémy respektive clearingové a platební služby.

17

Visa a MasterCard provozují dvě nejrozšířenější sítě platebních karet v USA, ale některé menší sítě platebních karet jsou obecně známé po celých Spojených státech. Další entity, které hrají roli důležitou roli platebního a clearingového systému ve Spojených státech jsou následující soukromé organizace: „The Clearing house“18, některé šekové clearingové domy a specializovaní finanční zprostředkovatelé jako jsou společnosti pro vypořádání cenných papírů a centrální depozitář cenných papírů.

NACHA nezisková asociace finančních institucí a regionální asociace pro platby, formuluje a vyhlašuje pravidla a standardy pro zpracování ACH transakcí po celých Spojených státech. Kromě toho regionální ACH asociace poskytují školení a reklamní akce členům ACH. Zákon vytvořil nezávislý úřad pro ochranu spotřebitelů v rámci Fedu19, aby zajistil bezpečný přístup spotřebitelům na finanční trh a také to, že takové trhy budou vzájemně prospěšné, transparentní a konkurenceschopné.

18

„The Clearing house“ provozuje řadu více a méně významných elektronický platebních služeb, zahrnující CHIPS, wire-

transfer systém, the Elektronic Payment Network, an ACH, a SVPCO, šekový clearingový servis 19

„Consumer Financial Protection Bureau“

18

2.

Platební instrumenty v USA

Platební styk je peněžní vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách dohodnutých platebními instrumenty buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím k tomu určených subjektů (např. bank nebo spořitelních a úvěrových družstev). Obsahem tohoto právního vztahu, který je zprostředkován bankami nebo spořitelními a úvěrními družstvy, je souhrn práv a povinností spojených s uskutečňováním takových operací, při nichž poskytovatel služeb platebního styku (např. banka) na příkaz svých klientů provádí operace platebního styku klientem vybraným platebním instrumentem.20 Subjekty jsou pak fyzické nebo právnické osoby, které stojí v roli klientů bank nebo spořitelních a úvěrových družstev na straně jedné, na straně druhé pak jde o banky, spořitelní a úvěrní družstva. 2.1

Hotovostní platební styk

Mezi plátcem a příjemcem dochází k předání peněz ve formě bankovek a mincí. Hotovostní platební styk slouží pro zajištění nákupu služeb a zboží.21 Výše bankovek v oběhu je závislá na poptávce veřejnosti po penězích. Ta se odvíjí hlavně od cen zboží a služeb, úrovně příjmů a velkosti populace. Americký dolar je dnes nejrozšířenější světovou měnou, i když na druhou stranu už nemá zdaleka tak velkou hodnotu jako za jeho největší slávy. Ale málokdo už možná ví, že slovo dolar pochází z Čech v 15. století (joachimsthaler, jáchymovský tolar) a tento název se dostal do USA přes španělské a portugalské peníze. Vzhledem k tomu, že americký dolar je považován po celém světě za stabilní a snadno obchodovanou měnu, zvyšuje se jeho poptávka mimo území Spojených států amerických. Ačkoliv přesná hodnota amerického dolaru držená v zahraničí není známá, ekonomové Fedu odhadují, že až dvě třetiny jsou v oběhu v zahraničí.

20

Otakar SCHLOSSBERGER, Platební služby, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012 Na konci r. 2010 bylo v oběhu dolarových bankovek a mincí v hodnotě 983 miliard USD, z toho 942 miliard USD tvoří bankovky. 21

19

Americký dolar má v hodnotách do jednoho dolaru podobu mincí v hodnotě 1, 5, 10, 25, 50 centů a 1 dolar. Ten je v oběhu i v papírové verzi. A dále bankovky v hodnotách dvou, pěti, deseti, dvaceti, padesáti a sta dolarů. S hodnotou nad 100 dolarů byly staženy v roce 1969 kvůli jejich zneužívání.

cent (Penny)

dolar

5 centů (Nickel)

2 dolary

10 centů (Dime)

5 dolarů

25 centů (Quarter)

10 dolarů

50 centů (Half)

20 dolarů

1 dolar

50 dolarů

1 dolar

100 dolarů

22

22

http://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%BD_dolar

20

Důležitou funkcí Fedu je zajistit dostatek hotovosti tzn. bankovek a mincí v oběhu pro potřeby veřejnosti. Každá z 12 centrálních bank je oprávněna dle zákona o vydávání bankovek „Act to issue currency“ vydávat

měnu

a

Ministerstvo

financí

(Department

of

the

Treasury´s,

US Treasury) má pravomoc peníze vydávat. Ministr financí navrhuje vzhled a příslušné oddělení pak bankovky tiskne a razí mince. Fed musí zajistit dostatek oběživa a uhradí Ministerstvu financí náklady na jeho pořízení. Rezervní banky distribuují peníze prostřednictvím depozitních institucí.

2.2

Bezhotovostní platební styk

Bezhotovostní platební styk je vždy zprostředkován bankami nebo spořitelními a úvěrními družstvy probíhá mezi běžnými/platebními účty plátce a příjemce. Elektronický platební styk je zprostředkován platebním prostředníkem a peněžní prostředky jsou v tomto případě uloženy v elektronické podobě ve formě elektronických peněz. Mezi plátcem a příjemcem dochází k předání elektronických peněz. Existují různé druhy netermínovaných účtů včetně šekového účtu. Dále existují různé druhy spořících účtů, krátkodobé a dlouhodobé termínované vklady. Některé z těchto účtů dovolují i čerpání prostřednictvím šeků, ale většinou v omezené výši. Na konci roku. 2010 tvoří tyto účty přibližně 0,7 trilionu USD. Jednotlivé formy platebních nástrojů v oblasti bezhotovostního platebního styku si uvedeme níže.

2.2.1 Papírové šeky V r. 2010 bylo ve Spojených státech vyplaceno odhadem 22,8 miliard šeků v hodnotě 29 trilionů USD. V roce 2009 představovaly platby šekem 22 % celkového bezhotovostního platebního styku

v porovnání

s r.

2006,

kdy

tvořili

32

%

všech

bezhotovostních

plateb.

Od r. 2006 do r. 2009 počet šekových plateb klesal v průměru o 7,1 % ročně, zatímco počet uskutečněných maloobchodních plateb se zvyšoval o 4,6 %. Z celkových 16,2 miliard šeků zaplacených mezi bankami okolo 0,8 bilionů nebo 49 % bylo zúčtováno přes Federální rezervní banky.

21

Kromě toho byla zákonem usnadněná kontrola a téměř všechny mezibankovní šeky ve Spojených státech amerických jsou nyní seříznuté a procesované v elektronické formě. V r. 2009 bylo odhadem 97 % všech mezibankovních šeků ve Spojených státech amerických z původního originálního papírového šeku nahrazeno za elektronickou platební informaci v některém bodě procesu inkasování. V prosinci 2010 okolo 99,7 % mezibankovních šeků přijatých Federálními rezervními bankami byly vloženy v elektronické formě a okolo 98,4 % mezibankovních šeků dodaných Rezervními bankami byli předloženy elektronicky do bank, kde byly čerpány. 2.2.2

„ACH credit and debit“ (příkaz k úhradě a inkaso)

ACH je obyčejná forma elektronického převodu prostředků pro pravidelné a jednorázové platby. Během roku 2010 bylo uskutečněné okolo 19,1 miliard ACH převodů představující 38,4 trilionů USD. ACH platby představují v podstatě příkaz k úhradě nebo inkaso. Při „ACH credit transakci“ (příkaz k úhradě) zadá platbu sám plátce. Jedná se např. o proplacení mzdy zaměstnanců, státních dávek nebo firemní platby dodavatelům a vendorům23. Debetní platby (inkasa) zahrnují šeky převedené na ACH inkasa, jednorázové platby přes internet a telefon, pravidelné hypotéky a koncentrace plateb24 Kromě toho společnosti nebo jednotlivci mohou použít ACH k zaplacení daní nebo naopak příjmu náhrady od federální vlády související s daňovou povinností. Za poslední desetiletí se zvýšily ACH jednorázové platby u obchodníků iniciované přes internet a telefon.

2.2.3 Kreditní karta Kreditní karta je spojením platebního nástroje s úvěrovou smlouvou. Během roku 2010 bylo zprocesováno nějakých 21,4 bilionů transakcí kreditních karet.

Obecně účelové kreditní karty jsou

obvykle vydané bankou pod licencí sítě platebních karet jako je Visa nebo MaterCard, a typicky s sebou nesou provozní úvěrovou smlouvu. Během roku 2010 proběhlo 18,9 miliard univerzálních transakcí kreditních karet, spolu s 2,6 bilionů soukromě označenými transakcemi v hodnotě 175 miliard USD.

2.2.4 Debit card V oblasti platebního styku nejvíce roste používání debetních karet, které nahradili šeky jako do té doby nejpoužívanější platební instrument ve Spojených státech amerických. Tyto karty jsou vedené k účtu

23

Společnost, která dodává pravidelně zboží nebo služby jiné společnosti.

24

Především iniciované organizacemi, které potřebují poskytnout prostředky jejich pobočkám, franšízám nebo zástupcům

22

klienta a čerpají prostředky přímo z účtu držitele karty v bance, která kartu vydala. Během roku 2010 bylo procesováno nějakých 43,8 bilionů transakcí debetních karet v hodnotě 1,6 trilionů USD. Ve srovnání s rokem 2006, kdy bylo zprocesováno 26 miliard v hodnotě 1 trilion USD. Debetní karty jsou procesovány buď systémem jedné zprávy nebo systémem dvou zpráv. Systém jedné zprávy je založen na technologii ATM/POS sítě, která spojuje autorizaci a clearing transakce do jednoho kroku. Ta je obvykle autorizována zadáním PIN (personal identification code) online na terminále u obchodníka. Systém dvou zpráv je založen na systému procesování kreditních karet, ve kterém je autorizace provedena v prvním kroku a clearing je dokončen samostatně až ve druhém kroku. Přes 60 % transakcí debetních karet bylo autorizováno použitím systému dvojí zprávy. Prakticky všechny ty transakce, které byly procesovány přes Visa a MasterCard. V roce 2010 existovalo 14 jednozprávových sítí. Většina jednozprávových plateb byla procesována přes Visa a MasterCard jednozprávovou síť. Počet předplacených karet má za poslední desetiletí také vzrůstající tendenci. Předplacené karty umožňují přístup na netradiční finanční účet. Tyto karty se obecně řadí mezi dobíjecí karty, někdy mohou být používané jako náhrada za tradiční šekové účty a karty určené pro výplatu mzdy nebo dávky od státu. Předplacené karty mají účelově omezené použití, a to karty poskytované vládami pro vyplacení dávky, s označením soukromé a univerzální dárkové karty vydané maloobchodními prodejci, karetní sítě a slevové karty. V roce 2009 byly předplacené karty použity pro 6,0 miliard transakcí v hodnotě 142 miliardy USD.

2.2.5 Regulace poplatků Zákon nařizuje Radě Guvernerů vydávat směrnice související s mezibankovními poplatky debetních karet, řadou výlučných ujednání a způsobů provedení transakcí. Omezení mezibankovních poplatků se nevztahuje na kreditní karty těch vydavatelů, jejichž aktiva tvoři méně něž 10 miliard USD, dále na debetní karty vydané v souladu vládou spravovanými platebními programy a některé všeobecně používané předplacené karty.

23

3.

Systémy zúčtovacích dohod ve Spojených státech

amerických Ve Spojených státech amerických zajišťuje převody prostředků primárně Fedwire, CHIPS, NSS, šekový clearingový systém, ACH a sítě kreditních karet. Dva hlavní největší systémy pro mezibankovní převody prostředků ve Spojených státech amerických jsou Fedwire, který provozuje Fed a CHIPS, který provozuje The Clearing House Payment Copany LLC. Tyto platební systémy používají depozitní instituce a její klienty pro převod velký objemů finančních prostředků a v případě, že platby mají být provedeny v krátkém čase. Kromě toho Fed také provozuje NSS, která umožňuje mnohostranné vypořádání přes clearingové centrum, burzu a další clearingové a vypořádací skupiny.

3.1

Fedwire (Fedwire Funds Service)

Je vlastněn a provozován Fedem. Přestavuje systém okamžitého převodu finančních prostředků, který umožňuje členům odeslat a přijmout platbu v centrální bance na jejich vlastní účet či v zastoupení účtu jejího klienta. Podle zákona „Federal Reserve act“ je Rada Guvernérů zodpovědná za hlavní dohled nad tím, že Federální Rezervní banky provozují Fedwire. Členství Instituci, která má vedený účet u Federální rezervní banky, je povoleno účastnit se Fedwire. Instituce, která má účet u Rezervní banky, může přijmout platbu přes Fedwire za podmínek předepsaných v provozním oběžníku tj. „Operating Circular 6“ a PSR policy (Payment sytem risk). Ty zahrnují členy Fedu, nečlenské depozitní instituce další instituce, jakou jsou americké pobočky a agentury zahraničních bank. Ministerstvo financí (US Treasury) a další federální agentury se principielně také účastní Fedwire. Okolo 8 300 členů má povolení se iniciovat a přijímat platby přes Fedwire. Typy transakcí Členové používají Fedwire k okamžitému provedení platby velkých částek prostřednictvím jejich účtů nebo v zastoupení svých korporátních klientů či fyzických osob, federálních prostředků při koupi či prodeji cenných papírů nebo také k úhradě daní. Systém se používá k převodu velkých částek sousedících s americkými státními dluhopisy. Fedwire procesuje průměrně 497 000 plateb za den. Celková hodnota 24

převodů činila během roku 608 trilionů USD. Poplatek za převod prostředků prostřednictvím Fedwire se pohybuje od $0.65 do $0.145. Cena se odvíjí dle objemu převodů, platební historie klienta atd. Provoz systému a postupy pro vypořádání obchodů Fed přestavuje okamžitý převod prostředků. Jeho členové zadají instrukci Federální rezervní bance k debetování jejich účtu vedeného u Federální rezervní banky a zároveň připsání prostředků jinému členovi. Fed vypořádá platby během jednoho dne.

Platba uskutečněná Fedwirem je nevratná a

neodvolatelná v případě, že taková platba byla připsána na účet člena nebo platba odejde jinému členovi nebo kdykoliv později. Členové se mohou přihlásit do Fedwire přes elektronický přístup počítač-počítač nebo základě prohlížeče. Členové používají pro převody velkých částech většinou počítačový servis nazývaný FedLine Direct. Členové provádí malé převody prostředků většinou pomocí prohlížeče nazývaného FedLine Advantage. Kromě toho se členové mohou přihlásit do Fedwire telefonicky prostřednictvím offline přístupové linky Federální rezervní banky.

Risk management Členům mohou být poskytnuty kontokorentní úvěry do druhého dne pro urychlení připsání platby na účet v takovém případě, že platba ještě nestihla projít clearingem. Takový kontokorentní úvěr může být schválen členovi Fedwire za podmínek stanovených v PSR Policy. Členové Fedwire mohou takový kontokorent použít k uskutečnění platby během provozní doby. Jedná se o převody finančních prostředků, které jsou vypořádané centrální bankou s okamžitou platností, tím pádem je kreditní riziko minimalizované. Jelikož Federální rezervní banky poskytují denní kontokorenty svým členům, přebírají přímo za ně do jisté míry úvěrové riziko. Zatímco PSR Policy zajistí držitelům účtů hladký průběh platby, také nastavuje zpětné kontroly a další podmínky, aby zmírnila toto úvěrové riziko. PSR Policy řídí a určuje limit expozice Rezervní banky pro jejich depozitní instituce, tím že se stará o vyhodnocení rizika, denní povolený debet, poplatky za kontokorent, přičemž také přibírá zajištění k minimalizování rizika. Federální rezervní banky mají pro řízení provozního rizika řadu místních procedur, které zabezpečují pružnost Fedwiru, včetně regionálního zálohového mechanismu pro Fedwire aplikace a veškerou podporu a odpovídající funkčnost. Rezervní banky běžně testují chod Fedwiru pomocí řady nahodilých situací s návazností na různé procedury, zahrnující selhání mechanismů, hardware, sítě nebo zaměstnance, aby bylo eventuelně včas zajišťěno obnovení místní, regionální nebo rozsáhlejší poruchy provozu Fedwire. 25

Fed pravidelně oznamuje aplikace a související procedury k nápravě, které má v pohotovosti pro různé rizikové scénáře.

3.2 Clearingový mezibankovní platební Interbanking Payment System, CHIPS)

system

(Clearing

House

CHIPS je systém pro okamžitý převod finančních prostředků a vypořádání dolarových plateb mezi členskými

bankami.

CHIPS

je

provozován

společností

společností

pro

platby

tzv. „The Clearing House Payment Company LLC (PaymentsCo)“, což je pobočka společnosti „The Clearing House Association LLC“. CHIPS podléhají dohledu a testování Fedu a dalších agentur pod záštitou federální rady testování finančních institucí „Federal Financial Institutions Examination Council“. PaymentsCo je považována radou dohledu finanční stability na základě její role provozovatele CHIPS jako systémově důležitá a podle zákona podléhá také dohledu Fedu. Členství Členství v CHIPS je umožněno rezidentním depozitním institucím ve Spojených státech amerických, které splňují požadavky popsané ve směrnici CHIPS. Členové CHIPS musí sídlit ve Spojených státech amerických a podléhají státnímu a federálnímu bankovnímu dohledu. Nečlenové, kteří si přejí poslat platbu přes CHIPS, musí využít člena CHIPS jako zprostředkovatele. CHIPS má přibližně 50 členů. Typy transakcí Členové využívají služby CHIPS pro vypořádání mezinárodních a domácích plateb velkých částek, což je spojeno s přizpůsobením odpovídajícího zůstatku na účtu, obchodního převodu prostředků, bankovního úvěru nebo obchodu s cennými papíry. CHIPS procesuje v průměru přibližně 361 000 plateb denně. Hodnota převedených prostředků za rok 2010 činila 365 trilionů USD. Provoz systému a procedury pro vypořádání plateb CHIPS představuje systém okamžitého provedení platby, který postupně zpracuje a vypořádá platební příkazy. Systém provádí okamžité platby a maže platební příkazy řazené v CHIPSu na denní bázi. Aby bylo dosaženo okamžitého zúčtování, platební příkazy jsou zúčtovány v knize CHIPSu, kde je zaznamenána pozitivní pozice platby a její následné vyrovnání.

26

CHIPS má pro ulehčení vypořádání plateb k dispozici prostředky na účtě vedeném u Federální rezervní banky v New Yorku. Jako opatření pro zajištění okamžité platby, má každý člen CHIPS přechválenou otevřenou pozici vůči Fedwire s žádostí finančních prostředků, kterou může využít během dne k zajištění vypořádání platby. Aby mohla být otevřena další pozice a poskytnuty dodatečné prostředky, musí být předchozí pozice uzavřena. Do té doby než člen uhradí prostředky v souvislosti s otevřenou pozicí u Fedu tak zároveň nesmí uskutečnit žádnou platbu. Během dne jsou platební příkazy řazeny do centrální řady spravované CHIPSem. Platební příkazy jsou vypořádány pomocí systému optimalizačního výběrovému algoritmu, který je v souladu se směrnicemi CHIPSu. Když je platební příkaz vypořádán, je vymazán z centrální řady a současně CHIPS oznámí odečtení či připsání prostředků na účet příslušným členům. Kromě toho členové mohou neprovedenou platbu, kdykoliv zrušit25, což je zaznamenáno pouze systému CHIPS nikoliv v knize Federální rezervní banky v New Yorku. Podle zákona státu New York a pravidel CHIPSu platební příkazy jsou platební přikazy vypořádány v okamžiku vymazání z centrální řady CHIPSu. V 17:00 CHIPS zhodnotí všechny pozice plateb a vypořádá všechny platební příkazy, pokud je to možné, s tim, že nepovolí ty platební příkazy, které jsou vyhodnocené negativně. V případě, že daná pozice je negativní tak tuto pozici uzavře. Každý člen s uzavřenou pozicí musí předat požadavek k doplnění prostředků na jeho účtu u CHIPS přes Fedwire, aby mohli být vypořádány zbývající platební příkazy. Tyto prostředky jsou připsány na účet člena. Když jsou prostředky od Fedwire připsány na účet, CHIPS může vymazat a vypořádat všechny zbývající platby v řadě v systému CHIPS. Ačkoliv každý člen s uzavřenou pozicí očekává zaslání prostředku od Fedwire, aby mohl být procesován příkaz k úhradě, může se stát, že banka tak nemůže učinit. V tom případě zůstávají platební příkazy dále evidovány v řadě než je částka dodána dalším členem, který uhradil za jeho uzavřenou pozici. Tento proces umožňuje vymazat tolik platebních příkazů kolik je možné. Zbylé příkazy k úhradě v řadě expirují.26 Když skončí tento proces, na konci každého dne CHIPS vyrovná zůstatky na účtech členů u Fedu na nulu odečtením těchto prostředků z účtu u CHIPS.

25 26

(denně do 17,00 hod.) Za expirovane přikazy se považují ty, které jsou zrušeny členem.

27

Risk management Členové CHIPS jsou požadováni vložit určenou částku každý den před začátkem obchodování. Během provozního dne, CHIPS nemůže vymazat žádnou platbu z řady, jestliže nemůže být debetován účet člena dané pozice a žádnému členovi není povoleno jít na účtě do mínusu. CHIPS také nastavuje strop ohledně maximálního počtu pozitivních pozic v případě, že by se některému členovi nahromadily. Tím je zmírněno riziko špatné likvidity mezi členy ovlivňující efektivnost procesu vypořádání plateb. Každý člen CHIPS je povinný mít přístup k dostatečnému zdroji prostředků a likvidity k proplacení jeho požadované otevřené pozice a požadované zavřené pozice promptně každý den. Členové musí být regulováni státem nebo federálním bankovním dohledem, aby bylo zajištěno zkoumání členů pod dohledem a zacházení šetrným způsobem. Každý člen je také kreditně ohodnocen společností PaymentCo. Členové CHIPSu jsou také povinni dodávat roční finanční výkazy, které kontroluje rada společnosti PaymentsCo.

3.3 Národní servis pro vypořádání plateb (National Settlement Service, NSS) Národní servis pro vypořádání plateb je vlastněn a řízen Federálními rezervními bankami. NSS používají pro vypořádání obchodů clearingová centra, burzy a další, kteří k tomu mají smlouvu. Podle „Federal Rserve Act“ je Rada Guvernérů zodpovědná za hlavní dohled na poskytování NSS Federálními rezervními bankami. Členství Dohoda NNS je založená na popisu zprostředkovatele vypořádání platby a skupiny depozitních institucí s účty vedených u Rezervních bank, které zajistí vypořádání platby členů podle clearingové smlouvy. Každá taková smlouva je odevzdána a uložena do Rezervní banky, která zastupuje zprostředkovatele takové platby. Zprostředkovatel nemusí být depozitní instituce ani nemusí mít účet u Rezervní banky. Je pouze zodpovědný za určení výše částky, která bude převedena a elektronické předložení platby do NSS souboru do Rezervní banky.

Typy transakcí

28

NSS soubor vypořádá platby vícestranně mezi řadou zadavatelů v soukromém sektoru šekového clearingového centra, soukromý sektor ACH, systém pro vypořádání obchodů s cennými papíry, které používají NSS. Minimální poplatek za služby NSS je $ 60.00/ měsíc.

Provoz systému a procedury pro vypořádání plateb NSS poskytuje automatický elektronický mechanismus pro převedení souboru s platbami určených k vypořádání do Rezervních bank. Soubor pro vypořádání platby se skládá ze seznamu členů, zadavatelů plateb a výše v dolarech, která má být připsána nebo odečtena z účtu zadavatele platby. Aby byl soubor platný, musí se debetovaná částka rovnat kreditované částce. Když je platnost ověřena, Fed akceptuje soubor ke procesování a pošle oznámení zprostředkovateli. Vypořádání obchodu je ukončeno ve chvíli, kdy je soubor pro vypořádání procesován. OC 12 řídí vypořádání přes NSS. Každá debetovaná částka přes NSS je ověřována proti účtu, který má mít odpovídající zůstatek na účtě v Rezervní bance, která určí jestli bude platba poslána. V případě, že není k dispozici odpovídající částka, aby mohla být platba provedena, muže být transakce zamítnuta.

Když je připraveno vše pro debetování částky, která je

předmětem souboru NSS, jež má být poslán, banka připíše odpovídající zůstatek. Když jsou všechna taková poslání zprocesována, jsou nevratné a neodvolatelné. Když jsou všechny zůstatky poslané, soubor vypořádaných plateb je kompletní a zprostředkovateli platby je poslána oznamující zpráva. Risk management Zadavateli platby může být poskytnut kontokorent s denním limitem, aby se zmírnilo riziko likvidity, kterým jsou vystaveny přes den. Kromě toho mohou být poskytnuty NSS zadavatelům plateb prostředky prostřednictvím Fedwire, což umožňuje řídit výši prostředků a likvidní rizika. Federální rezervní banky řídí provozní rizika dle nástrojů definovaných zákonem. Hlavní zdroj likvidního rizika členů v NSS smlouvy je, že zadavatel platby není schopen dodat prostředky na účet k vyrovnání mínusového zůstatku. Jestliže zadavatel nemá dostatečné prostředky na účtě, je zprostředkovatel kontaktován a musí buď požádat, aby zamítnutý mínusový zůstatek byl převeden způsobem vypořádání platby přes Fedwire nebo soubor zrušit.

3.4

Šekový clearingový systém (Cheque clearing system)

Ve Spojených státech proplatili depozitní instituce odhadem 22,8 miliard šeků během roku 2010. Přibližně 26 % z těchto šeků bylo vloženo ve stejné instituci, ve které byly zároveň čerpány a proto byly 29

vypořádány přes účetní knihy dané instituce. Zbývajících 74 % šeků k zúčtování bylo vypořádáno přes mezibankovní systémy. Přibližně 52 % šeků k proplacení přes mezibankovní mechanismy bylo zúčtováno přímou směnou, místními šekovými clearingovými centry a korespondenčními sítěmi bank, zbytek byl zúčtován přes Federální rezervní banky. Provoz šekového inkasního mechanismu V návaznosti na šekový zákon je nyní drtivá převaha mezibankovních šekových clearingových dohod v elektronické podobě. V souvislosti s tím byla zrušena velká část infrastruktury, která byla dříve používána ke zpracování papírových šeku. Naopak od roku 2003 Federální rezervní banky zřídily 45 clearingových šekových center. V únoru 2010 Rezervní banky přestaly vůbec procesovat papírové šeky, ale jedno centrum ještě existuje. Rezervní banky také přerušily leteckou přepravu papírových šeků. Kromě toho existuje mnoho soukromých dohod ohledně výměny papírových šeků zahrnující místní clearingová centra a řadu kurýrních služeb pokračuje. Typicky první depozitní instituce přijala „seříznutý“ šek, protože naskenovaný šek zachytí jak zobrazení šeku tak informaci obsahují podobu rozlišení inkoustu na magnetickém proužku „magnetic ink charakter recognition“ (MICR) vytištěného na spodní straně. Banka, která přebírá šek, může dokonce před jeho přijetím šek seříznout. Například proces nazývaný „vložení dálkové snímání“ k přijímání šeků, kdy prodejce používá mechanismus v momentě prodeje ke snímání výše uvedených prvků z papírového šeku a podle dohody vloží šek elektronicky do jeho banky. Jednou seříznutý papírový šek, banka obvykle poté převezme. Banka může vybírat elektronické položky s tím, že je posílá korespondenční bance nebo Federální rezervní bance. Korespondenční banka, která má založený vztah další korespondenční bankou může nadále čerpat přítomné elektronické položky přímo. Menší instituce používají zpravidla pro přebírání šeků služby nabízené šekovými clearingovými centry, korespondenční banku nebo Federální rezervní banku. Když je to nutné tak podle zákona banka, která přijímá elektronickou položku, může vytvořit právně ekvivalent náhrazení papírového šeku pro následné dodání do banky nebo pro banku zákazníka, která neakceptuje šek elektronicky. Zatímco zákon „Check 21 Act“ ve Spojených státech amerických radikálně změnil způsoby, kterými jsou šeky zúčtovány, nemělo to výrazný dopad na zúčtování šeků. Korespondenční banky zúčtují šeky, které vybírají pro jiné instituce přes účty na jejich knihách. Banky proplacení šeku obvykle zúčtují s korespondenčními bankami použitím Fedwire. Šekové clearingové centrum obvykle provádí čisté 30

platby. Zúčtování mezi členy šekového clearingové centra obvykle probíhá přímo převody mezi členy. Prostřednictvím popsaného zúčtování bank nebo přes Fed NSS. Fed zúčtuje šeky, které vybral přidělením přístupu na účty, které mají vedené depozitní instituce u Fedu. Tento výběrový účet je kreditován a účet instituce, která hradí je debetován, za cenu vkladového šeku v souladu s plány dostupnosti prostředků vedeným Fedem, který uvádí pro Fed běžně potřebný čas k přijmutí zúčtování od platební instituce. Výběrové instituce obvykle přijmou platbu v den vkladu nebo příští pracovní den.

3.5 Automatizovaná clearingová centra (Automated clearinghouse, ACH) ACH je celonárodně používaný softwarový mechanismus, kterým bylo během roku 2010 zprocesováno 19,2 miliard kreditních a debetních převodů iniciovaných depozitními institucemi, jež byly zadány elektronicky a po várkách zpracovány. Fed je jedním ze dvou ACH operátorů v celé zemi. Jediná soukromá společnost provozující ACH Společnost je „The Clearing House´s Elektronic Payments Network“ (EPN). Provoz ACH Systému Centralizovaná softwarová aplikace je zajišťovaná Fedem pomocí platebních procesů ACH, předaných Federálním rezervním bankám přes FedACH systém. Depozitní instituce odešlou nebo přijmou soubor do Federální rezervní banky prostřednictvím několika možných způsobů elektronického přístupu. EPN a Fed se při procesování transakcí ACH spoléhají jeden na druhého, aniž by depozitní instituce, která přijímá nebo odesílá platbu, byla klientem Fedu. Toto zúčtování plateb provozuje Fed pouze okrajově.

Proces ACH transakcí Fedem Vypořádání ACH převodů, jež jsou procesovány Fedem, probíhá prostřednictvím účtů depozitních institucí vedených u Fedu. Zúčtování příjmových plateb, které Fed procesuje, je ukončen ve chvíli odeslání ACH převodů na účty příjmových depozitních institucí, což je běžně v 8,30 dne zúčtování. Prostředky pro vypořádání debetní transakce jsou finálně odečteny z účtu depozitní instituce, která platba zadala, až následující zúčtovací den.

FedACH se řídí pravidly provozního oběžníku 4 (Operating

Circular 4) s určitými výjimkami, které jsou obsaženy v provozních pravidlech organizace NACHA. Převody procesované EPN jsou vypořádány čistě na základě použití NNS. 31

3.6

Sítě platebních karet (Payment card network)

Směr finančních toků, povolení transakce a vypořádání finančních prostředků pro finanční instituce provádějí sítě kreditních a debetních karet. Sítě platebních karet stanovují jednotné zásady, procedury a kontroly. Některé hlavní sítě jsou veřejně obchodovatelné společnosti. Největší sítě kreditních a debetních karet na základě ověření podpisu jsou ve Spojených státech amerických Visa a MasterCard. American expres a Discover jsou také významné karetní sítě. Kromě toho se vyskytují ve Spojených státech amerických některé menší kartové sítě pro debetní karty. Provoz sítě kreditních karet Sítě kreditních a debetních karet roztřídí a nasměrují transakce z banky pořizující transakci do banky, která vydává prostředky. Tyto sítě vypořádají transakci zpravidla s dvou až tří denní prodlevou od dne zadání do dne vypořádání transakce. Členské banky mohou požadovat zajištění od bank, které používají síť, jako nástroj pro řízení rizika. Proces vypořádání se může výražně lišit v závislosti na bankách, které jsou do něj zapojeny.

32

4.

Komparace amerického platebního systému a systému

SEPA Jedná se o dvě oblasti platebního styku, které jsou svou velikosti srovnatelné. A jelikož projekt SEPA je velice významný ve smyslu úplné integrace eurozóny a jeho součástí je i Česká republika, zvolila jsem tuto oblast platebního styku pro komparaci se Spojenými státy americkými.

4.1

JEDNOTNÁ OBLAST PRO PLATBY V EURECH - SEPA

Vzhledem k tomu, že od r. 2002 je v eurozóně zavedena platba eurobankovkami, tím pádem mohou spotřebitelé provádět hotovostní platby prostřednictvím jednotné měny. S touto skutečností se vyvinula potřeba provádět i bezhotovostní platební styk. Proto se jednotlivé trhy služeb platebního styku pro malé platby v eurozóně sloučí do jediného trhu – Jednotné oblasti pro platby v eurech.27 Do zavedení jednotné měny euro v podstatě nebyla oblast platebního styku mezi zeměmi EU nijak regulována. První obecně platná právní norma se sice objevila v roce 1997 v podobě Směrnice č. 1997/5/ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních převodech. Šlo např. o následující informace předávané před provedením převodu nebo po něm: -

cena převodu

-

doba trvání převodu

-

den odepsání převodu

-

výše hodnoty převodu

-

kurs použitý při realizace převodu apod.

Protože EK prohlásila, že bude pokračovat cestou regulace oblasti platebního styku i nadále, bankovní sektor EU se rozhodl, že by bylo vhodné na tuto situaci reagovat. V březnu 2002 se proto sešli zástupci 42 evropských bank a vytvořili orgán s názvem Evropská platební rada – EPC. Tyto banky si dali za cíl vytvoření Jednotného eurového platebního prostoru (SEPA) nejpozději do konce roku 2010. 28

27 28

https://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf Otakar SCHLOSSBERGER, Platební služby, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012

33

V rámci SEPA budou veškeré platby v eurech považovány za tuzemské a přestane se rozlišovat mezi vnitrostátními a přeshraničními platbami. Tyto změny jsou nutné pro přechod k integrovanějšímu trhu služeb platebního styku, který přinese výrazné hospodářské výhody. SEPA nejen zavede srovnatelnější služby, ale také posílí konkurenci a inovace. Výhody tohoto nového integrovaného a konkurenčního trhu budou využívat instituce, které jsou schopny uplatnit moderní technická řešení a nabídnout zákazníkům další služby a to za stejných základních podmínek, práv a povinností bez ohledu na svou zeměpisnou polohu. SEPA umožní zákazníkům provádět bezhotovostní platby v eurech ve prospěch jakéhokoli příjemce kdekoliv eurozóně, a to za použití jednoho bankovního účtu a jednoho souboru platebních nástrojů. Veškeré malé platby v eurech se tedy stanou „tuzemskými“ platbami a dělení na vnitrostátní a přeshraniční platební styk v rámci eurozóny zanikne. Tento náročný projekt zahájil bankovní sektor v roce 2002 zřízením Evropské rady pro platební styk (EPC). EPC vymezuje nová pravidla a postupy pro platební styk v eurech. Do této činnosti jsou zapojeny zainteresované strany nejen v eurozóně, ale i v dalších zemích Evropské unie, na Islandu, v Lichtenštejnsku, Norsku a ve Švýcarsku. I subjekty mimo eurozónu tedy budou moci využívat systémů pro platby v eurech a uplatňovat standardy a postupy SEPA a přispějí tak k zavedení jednotného trhu služeb platebního styku. Dne 17. června 2004 se EPC transformovala na veřejně prospěšnou společnost podle belgického práva, jejímž členy jsou zástupci bankovního sektoru všech 25 zemí EU. Nejvyšším orgánem EPC je plenární zasedání EPC, které jako jediné má rozhodovací pravomoc. Plenární zasedání je reprezentováno 66 křesly. Byly stanoveny dvě sady kritérií – pro země eurozóny a pro země mimo eurozónu. Každá země eurozóny má nárok na jedno křeslo na každých 10 mil obyvatel a 10 mil transakcí. Maximální počet křesel pro jednu zemi je však omezen počtem sedm. Pro země mimo eurozónu platí dvojnásobná kritéria, přičemž maximální počet křesel je pět. Každý člen plenárního zasedání EPC má povinnost informovat o všem, co se na zasedáních projednává. Nese odpovědnost za to, že všechny informace, všechna rozhodnutí o standardech, která se schválí, přenese do domácího prostředí a bude informovat všechny relevantní subjekty. SEPA a její standardy tak představují samoregulační provozní rámec evropských bank, který nemá právní závaznost a není právně vymahatelný. 29

29

Otakar SCHLOSSBERGER, Platební služby, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012

34

PRVKY SEPA JSOU: > jednotná měna > jednotný soubor nástrojů pro platby v eurech – bezhotovostní převody, přímé inkaso a platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet > efektivní infrastruktura pro zpracování plateb v eurech > jednotné technické normy > jednotné provozní postupy > harmonizovaný právní základ > průběžný rozvoj nových služeb pro zákazníky30

PLATEBNÍ INSTRUMENTY SEPA SEPA Credit Transfer (platební příkaz k úhradě) EPC zahájila režim SCT v lednu 2008. Schéma SCT umožňuje poskytovatelům platebních služeb nabídnout základní službu pro SEPA spočívající v převodu peněžních prostředků od plátce k příjemci, ať už pro jednu nebo hromadné platby. Schéma SCT je standardem pro realizaci plateb na bázi přímého zpracování „bez doteku lidské ruky“ – straight through processing (STP). Rozsah je omezen na platby v EUR v rámci 32 zemí EHP, které dobrovolně přistoupily k danému projektu. Platební příkaz musí obsahovat náležitosti, včetně BIC a IBAN na straně plátce a příjemce. Výhody pro klienty: -

jednodušší vyplnění platebních příkazů

-

kratší doba od odepsání finančních prostředků k připsání na účet příjemce

-

platby jsou připisovány v plné původní částce

-

příkazce a příjemce jsou odpovědni za poplatky svého poskytovatele

-

plná dosažitelnost účtu příjemců v rámci SEPA

-

maximální zaručená lhůta provedení platby, předvídatelnost pro všechny strany

-

používání přijatých standardů a datových prvků usnadňuje zahájení a párování plateb založené na

STP -

systém poskytuje úplný přenos „end-to-end“ doplňující informací pro příjemce, a to buď na

strukturovaném, nebo na nestrukturovaném základě

30

https://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf

35

Výhody pro banky: -

možnost zasílání velkého množství dat za výhodnějších podmínek

-

zvýšení počtu STP transakcí

-

dosažitelnost v rámci SEPA

-

umožnění jednotného zpracování v rámci SEPA včetně odmítnutých a vrácených plateb

-

účastníci si mohou vybrat nejefektivnější a nejlevnější směrování transakcí

-

stanovení dohodnutých cyklů zpracování

-

možnost nabídnout vedle základních prvků i doplňkové služby

-

SCT přispívá ke standardizovanějšímu a nákladově efektivnějšímu zpracovatelskému prostředí

Direct Debet (inkasní způsob placení, tzv. přímé inkaso) EPC zahájila základní schéma (SDD Core) a SEPA inkaso Business to Business (SDD B2B) v listopadu 2009. Podstata inkasní formy placení je stejná jako vnitrostátním platebním styku v rámci ČR. Jde o příkaz k převodu peněžních prostředků z podnětu příjemce platby. Z pohledu spotřebitele je vhodné se vypořádat s následky opožděných plateb, a proto pravidla SDD (a v neposlední řadě také ZPS) poskytují spotřebitelům a drobným podnikatelů při realizaci SDD zvýšenou ochranu. SDD se vyskytuje ve dvou základních

formách,

jak

bylo

uvedeno

výše,

a

to

SDD corea SDD B2B. Hlavní rozdíly mezi oběma systémy spočívají v těchto skutečnostech. Podmínkou pro realizaci SDD, a to jak core systému, tak B2B je uzavření mandátu mezi příjemcem a plátcem. Každá země účastnící se projektu bude muset podepsat mnohostrannou smlouvu se Schneme Management Committee, který bude řešit případné spory. Standardizovaný způsob provádění bezhotovostních úhrad měl být implementován do roku 2010. V rámci projektu bylo přijato tzv. pravidlo „dosažitelnosti“. Toto pravidlo znamená procesní schopnost, na jejímž základě by všechny banky v prostrou SEPA měly být dosažitelné minimálně pro příjem plateb podle nových standardů. Nový standard SEPA zavedl zcela nový způsob zpracování plateb, tzv. strukturované hromadné bezhotovostní úhrady. Prakticky to znamená, že účet plátce je zatížen jednou částkou, ale následně je jedna velká platba rozčleněna na několik menších plateb pro více příjemců.31

31

Otakar SCHLOSSBERGER, Platební služby, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012

36

Obrázek: Procesy v rámci SEPA

inkasa 32

Cards (operace platebními kartami) Platby SEPA prostřednictvím platebních karet probíhají podle souboru zásad, kterým se vydavatelé, příjemci, kartové systémy a provozovatelé musí přizpůsobit. Tyto zásady připravila EPC a označují se jako rámec SEPA pro platební karty – SEPA Cards Framework (SCF). Charakteristika plateb SEPA uskutečňovaných prostřednictvím platebních karet: -

držitelé karet mohou provádět úhrady jednou kartou v celé eurozóně (omezení se vztahuje pouze

na karty, které konkrétní obchodníci nepřijímají); -

držitelé karet a obchodníci budou moci prostřednictvím platební karty jednotným způsobem

provádět a přijímat platby v celé eurozóně; -

zpracovatelé platebních karet si budou moci konkurovat a nabízet služby v celé eurozóně.

Díky tomu bude na trhu zpracování platebních karet silnější konkurence a služby budou spolehlivější a levnější.

32

Obrázek IDNES.CZ

37

Produkt SEPA Cards je ve své implementaci nejdále. Je založen na principech čip na PIN, což vychází z již dříve přijatého standardu EMV. EPC se ve svých aktivitách v této oblasti zaměřuje nejen na zlepšování a inovování technologií s možností používání placení platebními kartami prostřednictvím mobilních aplikací, ale zejména na oblast prevence zneužívání platebních karet a podvodů. Z nových platebních produktů EPC podporuje realizaci mobilních plateb v rámci subprojektu mobil payments, které využívají mobilních telefonů pro platební aplikace. Dále EPC velmi podporuje rozvoj epayments, což znamená plateb prostřednictvím internetových aplikací od klienta-plátce přímo k obchodníkům. V Evropě jsou 3 bankovní e-payment kanály, ve všech případech je domácí měnou EUR. Jsou využívány zejména ve vnitrostátním platebním styku. Dále je funkční jeden nebankovní kanál, využívaný pro vnitrostátní platbu i zahraniční platbu

ZÚČTOVÁNÍ PŘESHRANIČNÍCH PLATEB A PLATEB SEPA Zpracování zahraničních převodů se v podstatě do zahájení třetí etapy zavádění jednotné měny euro realizovalo zejména formou korespondenčního bankovnictví nebo, zejména v rámci ES a později EU, prostřednictvím ECS – European Clearing System. Důležité změny v oblasti přeshraničního platebního styku nastaly dne 1. ledna 1999, kdy byly vyhlášeny tzv. přepočítací koeficienty jednotlivých měn zemí eurozóny vůči měnové jednotce EUR, přičemž tyto koeficienty měly být neměnné po celou dobu trvání třetí etapy zavádění jednotné měny. V podstatě bylo zavedeno tzv. zúčtovací EUR. Před zavedením hotovostního eura v zemích eurozóny přikročila ECB k opatření, které mělo podpořit zavedení eura. Proto s účinností od ledna 1999 zahájil činnost zúčtovací systém TARGET. Systém měl decentralizovanou strukturu a byl původně složen z 15 národních RTGS systémů a mechanismu platebního styku Evropského centrální banky, která vystupovala jako spojovací článek, aby zajišťovala jednotnou platformu pro zpracování přeshraničního platebního styku v měně euro. Od 19. listopadu 2007 byl systém TARGET nahrazen systémem TARGET2, který provádí zúčtování způsobem brutto. Fungování systému TARGET2 vychází z toho, že ECB zřídí každé NCB, resp. dalším účastníkům systému ve svých účetních knihách účet v platebním modulu, na kterém pak probíhá mezibankovní zúčtování přeshraničních převodů.

38

Protože je TARGET2 decentralizovaný zúčtovací systém, využívá celou infrastrukturu všech svých členů. Účastníci systému RTGS (tzn. banky, popř. další úvěrové instituce) zúčtovávají platby pro své klienty prostřednictvím účtů vedených u NCB, u ní pak jen vyrovnávají své pozice PMR. Technické prvky, jejich harmonizace a užití jsou koncetrovány do čtyř oblastí: -

poskytnutí vnitrodenní likvidity pro účastníky systému RTGS

-

operační čas

-

stanovení „prázdnin“ v přeshraničních převodech systému TARGET

-

cenová politika systému

Ceny za jednu položku přeshraniční platby oscilovaly již od roku 2001 v rozmezí od 0,8 do 1,75 euro, což je částku již srovnatelná s cenou vnitrostátního platebního styku. I současná výše poplatků je složena z měsíčního paušálu a poplatku za položku. Měsíční poplatek: - 100 EUR za účet PM plus paušální poplatek ve výši 0,80 EUR za transakci (odpis z účtu), nebo - 1250 EUR za účet PM plus poplatek za transakci (odpis z účtu), určený v závislosti na objemu transakcí (počtu zpracovaných položek) za měsíc takto: -

po prvních 10 tis. položek za měsíc je cena ve výši 0,60 EUR

-

pro 10 001 až 25 000 položek za měsíc je cena stanovena na 0,50 EUR

-

25 001 až 50 000 položek měsíčně je zatíženo poplatkem 0,40 EUR

-

50 001 až 100 000 položek měsíčně je zpoplatněno 0,20 EUR

-

nad 100 000 položek měsíčně pak činí poplatek 0,15 EUR.

Základním podkladem pro zúčtování platby je vyhotovení příkazu k převodu ve formě, kterou předpokládá systém dané banky pro realizaci přeshraniční operace. Podnět k zúčtování může klientplátce předložit, jako je tomu u domácích plateb, různými způsoby – na papírovém nosiči (nejčastěji formulář) nebo elektronicky. Informace pro zpracování platby však musí vycházet z formátu přenosového systému

SWIFT.

V případě

SEPA

je

předepsáno,

že

platba

by

měla

proběhnout

do

3 dnů. Systém TAGET2 lze užívat nejen pro potřeby přeshraničních převodů, ale také pro domácí platby v euro členských zemích systému. Užívání systému TARGET2 přináší zejména následující výhody: -

flexibilní řízení likvidity

-

snížení rizika (pracuje se v on-line systému) 39

-

práce v reálném čase

-

možnost spojení s téměř všemi finančními institucemi zemí EU

-

přístupnost systému

-

spolehlivost

-

jednotná sdílená technologická platforma a zprávy na bázi tzv. SWIIFT formátů

-

nízké náklady

Evropský clearingový systém Obchodní banky zemí EU však hledaly a stále hledají cesty zefektivnění zpracování platebního styku a zúčtování. Postupně opouštěly klasickou cestu tzv. korespondenčního bankovnictví, ve kterém měla každá banka s každou další bankou otevřeny tzv. nostro či loro účty platebního styku, povětšinou na recipročním principu. Tento klasický přístup se začínal přežívat pro svou nákladovou náročnost již v osmdesátých letech minulého století. Proto byl v roce 1985 založen osmnácti komerčními bankami a Evropskou investiční bankou Evropský clearingový systém (ECS), který byl organizován a provozován Evropskou bankovní asociací (EBA). V devadesátých letech EBA vytvořila systém EURO1. Šlo o privátní systém členských bank pro zúčtování operací v EUR, který nahradil ECS (zúčtování před rokem 1999 v ECU). EURO1 je soukromoprávní platební systém, který je určen pro domácí a přeshraniční jednotlivé platby v EUR mezi bankami v rámci Evropské unie, založený na netto principu. V roce 1998 byl zřízen tzv. EBA Clearing, na němž se zpočátku podílelo 52 velkých bank, které byly členy EURO1. EBA Clearing jako dceřiná společnost EBA zahájil svou činnost 1. ledna 1999 zavedením zúčtovacího EUR pro realizaci přeshraničního platebního styku v rámci zemí EU a zapojilo se do něj 67 bank. Od roku 1999 se zúčtovací bankou stala (jako v systému TARGET) ECB. Rozdíly mezi systémy TARGET a EURO1: -

TARGET je nadnárodní systém, EURO1 je privátní systém

-

TARGET používá brutto systém zúčtování, EURO1 netto systém zúčtování

-

TARGET neumožňuje přímé napojení obchodních bank – pouze přes národní centrální banky,

EURO1 umožňuje přímé propojení obchodních bank při zúčtování 40

samo vyrovnání v rámci systému EURO1 však probíhá prostřednictvím systému TARGET,

-

nikoliv v rámci systému samého systém TARGET zpracovává pouze převody ve formě příkazu (Credit Transfer) k úhradě, EURO1

-

může zpracovávat také inkasní formu placení (Direct Debet) důležitým prvkem systému TARGET je skutečnost, že jeho prostřednictvím prosazuje ECB zájmy

-

celé EU v oblasti bankovnictví, ECB reguluje zejména oblast měnové politiky prostřednictvím úrokových sazeb a jejich odchylek či stanovením peněžních limitů na bázi povinných minimálních rezerv. V rámci systému EURO1 není nic podobného možné. Kromě systému EURO1 funguje pod záštitou EBA dále systém STEP1 a STEP2. Oba tyto systémy vycházejí z mezibankovních dohod a reagují tak na požadavky projektu SEPA. Systém STEP1 lze charakterizovat jako privátní euroclearingový systém, který je zaštiťován EBA od listopadu roku 2000 a který má za úkol zpracovávat zejména obchodní přeshraniční platby. Jde však o systém, který má zpracovávat platby malého objemu a zajistit svým účastníkům zkrácení doby převodů a podporu při používání bankovních standardů. Systém STEP2 lze charakterizovat jako panevropský automatizovaný zúčtovací systém (PEACH) pro přeshraniční převody a domácí platby velkého objemu na bázi hromadných plateb (bulk payments) v EUR. Nejsilnějším zúčtovacím systémem z hlediska počtu transakcí je platební systém STEP2, který zpracovává SCT. I přes rostoucí počet operací, který dosahoval v červnu 2011 více než 1,5 mil. Transakcí za den, je tato hodnota pro EK neuspokojivá, neboť to představuje cca pouze 10 % všech CT (vnitrostátních a přeshraničních), které by mohly být nástrojem SCT realizovány. Systémy TARGET/TARGET2 a EURO1 zpracovávají průměrně denně konstantní počet operací, jejichž výkyv je ovlivňován pouze sezónními faktory.33

4.2

Komparace amerického platebního systému a systému SEPA

Dohled a regulaci obou těchto platebních systémů provádí centrální banka. V případě SEPA se jedná o ECB a také hraje významnou roli Evropská platební rada. Americký platební systém podléhá dohledu a regulaci Federálního rezervního systému. 33

Otakar SCHLOSSBERGER, Platební služby, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012

41

Ve Spojených státech provádí Federální rezervní banky platební převody efektivně tím, že převedou prostředky z účtu depozitní instituce, které provádí platby a připíší tyto prostředky na účty depozitní instituce, která platby přijímá. SEPA provádí převody na podobném principu prostřednictvím účtů vedených u ECB nebo NCB. Ve Spojených státech amerických existují dvě hlavní clearingová centra – Fedwire a CHIPS a řada menších clearingových center ACH. V oblasti SEPA se stala od roku 1999 zúčtovací bankou ECB.34 Zúčtování plateb probíhá v obou případech pomocí platebních systému povětšinou na bázi RTGS, které zajistí okamžité zúčtování. V případě elektronicky převáděných plateb už po jednom bankovním pracovním dni disponuje příjemce zaslanou částkou. Poplatky za platební služby jsou v obou případech nízké, jak bylo uvedeno výše. Aby banka mohla provádět zahraniční platební styk ve Spojených státech amerických, musí být členem Fedu. Převody finančních prostředků provádí depozitní instituce a vedle nich také zprostředkovatelé na základě dohody NNS. Ta je založená na popisu zprostředkovatele vypořádání platby a skupiny depozitních institucí s účty vedených u Rezervních bank, které zajistí vypořádání platby členů podle clearingové smlouvy. Každá taková smlouva je odevzdána a uložena do Rezervní banky, která zastupuje zprostředkovatele takové platby. Zprostředkovatel nemusí být depozitní instituce ani nemusí mít účet u Rezervní banky. Je zodpovědný za určení výše částky, která bude převedena, a elektronické předložení platby do NSS souboru do Rezervní banky. Takové hromadné zprostředkování platby v oblasti SEPA není možné. Na druhou stranu v rámci projektu SEPA bylo přijato tzv. pravidlo „dosažitelnosti“. Toto pravidlo znamená procesní schopnost, na jejímž základě by všechny banky v prostrou SEPA měly být dosažitelné minimálně pro příjem plateb podle nových standardů, což je výhodné pro spotřebitele. Oba systémy nabízí platební instrumenty: příkaz k úhradě, inkasní formu placení, platební karty. Ve Spojených státech je navíc rozšířena platba pomocí šeku respektive elektronického šeku. SEPA umožňuje inkasní formu placení a nový standard SEPA zavedl zcela nový způsob zpracování plateb, tzv. strukturované hromadné bezhotovostní úhrady. Prakticky to znamená, že účet plátce je

34

Do roku 2000 byla zúčtovací bankou systému ECS Bank for International Settlements – BIS

42

zatížen jednou částkou, ale následně je jedna velká platba rozčleněna na několik menších plateb pro více příjemců.35 Ve Spojených státech amerických takový způsob hromadné úhrady nelze provádět. SEPA je tedy v tomto směru výhodnější. Co se týče zodpovědnosti za platby v oblasti SEPA, plátce nese riziko chyby v transakci. SEPA platební službu sice poskytuje banka, avšak původ požadavku a jeho povaha leží mimo kontrolu a odpovědnost bankovního sektoru či jednotlivých bank. Chybné konverze se vyskytují obzvláště tehdy, jedná-li se o starší bankovní spojení, která se mezitím změnila. Pokud takové špatně konvertované platby míří na neexistující konta, je riziko nízké, peníze se posílají zpět. Pokud ale špatně zadané konto skutečně existuje, musí se firmy samy starat o to, jestli se jim peníze vrátí. Storno je u převodů SEPA v zásadě vyloučeno, mohlo by ale být nabízeno jako zvláštní služba. Krom toho už banky nejsou podle všeobecných obchodních podmínek zavázány překontrolovávat čísla účtů, resp. jestli číslo patří zadanému příjemci. Riziko v transakci tedy nese plátce. 36 Zatímco banky v USA se v případě elektronického bankovnictví musí řídit tzv. "Regulation E", kdy za všechny platby ručí banky a v případě pochybností je jejich povinností prokázat, že se uživatel dopustil podvodu. V Tomto směru je pro spotřebitele výhodnější americký platební systém.

35

Otakar SCHLOSSBERGER, Platební služby, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012

36

http://cfoworld.cz/financni-sluzby/pruvodce-prevodem-penez-v-sepa-989

43

5.

Závěr

Cílem mé bakalářské práce bylo podat ucelený obraz o fungování platebního styku ve Spojených státech amerických a dále provést komparaci s tím, jak je uskutečňován platební styk v Jednotné oblasti pro platby v eurech - SEPA. V první kapitole jsem popisovala finanční instituce ve Spojených státech včetně centrální banky, a to Federálního rezervního systému, který poskytuje platební služby pro tzv. depozitní instituce, jenž provádí platební služby ve Spojených státech. Ve druhé kapitole jsem mapovala řadu platebních instrumentů, které jsou používány ve Spojených státech amerických. Nejprve popisuji hotovostní platební styk, který je denně součástí životů nás všech. A zatímco významná, ale neznámá část plateb bude nadále probíhat v hotovosti, bezhotovostní platební styk včetně šeků je ve Spojených státech amerických, stejně jako v jiných vyspělých zemích, díky inovaci a konkurenci stále více odkázán na elektronický platební mechanismus. Ve třetí kapitole jsem se zabývala zúčtovacími systémy pro velkoobchodní a maloobchodní převody finančních prostředků, které zajišťuje Fed, s tím že zaručuje jejich bezpečnost. Maloobchodní platby probíhají v relativně malých částkách přes účty jednotlivců nebo menších podniků u depozitních institucí. Tyto maloobchodní služby zahrnují distribuci měny, šekový clearingový systém a elektronický převod finančních prostředků mezibankovními systémy. Převody velkých částek a vypořádání plateb jsou pro finanční ústavy prováděny prostřednictvím dvou nejvýznamnějších systémů. Ve čtvrté kapitole jsem se zaměřila na oblast SEPA - Jednotné oblasti pro platby v eurech, který je významný v rámci integrace eurozóny. Kromě toho Česká republika je také jeho součástí. Zvolila jsem tuto oblast pro komparaci s platebním systémem ve Spojených státech amerických, jelikož jsou velikostí srovnatelné.

44

Seznam použité literatury: Bankovnictví, autor Stanislav Palouček, Nakladatelství C. H. Beck, s. r. o., r. 2006 ISBN: 80-7179-462-7 Platební služby , Otakar SCHLOSSBERGER, Nakladatelství Management Press, s.r.o., r. 2012, ISBN: 978-80-7261-238-3 PENÍZE A MĚNOVÁ POLITIKA, autor Josef Jílek, Grada, r. 2004, ISBN: 8024707691, 9788024707693 Odkazy na webové stránky: http://www.bis.org/list/cpss/tid_57/index.htm http://www.chips.org/home.php https://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf http://ekonomika.idnes.cz/dalsi-krize-usa-0gb-/eko-zahranicni.aspx?c=A121118_125710_ekozahranicni_hro http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_7.pdf http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/pf_complete.pdf http://www.federalreserve.gov/pf/pf.htm http://jerrydwyer.com/pdf/lec32006dwyer.pdf http://www.let.rug.nl/usa/essays/general/a-brief-history-of-central-banking/national-banking-acts-of1863-and-1864.php http://www.mises.cz/literatura/anatomie-fedu-65-kapitola-1-organizace-429.aspx

45

Seznam použitých zkratek ACH Automated clearinghouse (automatické clearingové centrum) BIS „banking international system“ CHIPS Clearing House Interbank Payments Systém CF cash flow DFA „Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act“ ECB Evropská centrální banka EFAA the Expedited Funds Availability Act EPN The Clearing House´s Elektronic Payments Network FDIC federální společnost pojištění vkladů FED Federal Reserve FEDWIRE Federal Reserve Founds FFIEC Federal Financial Institutions Examination Council FMU zahrnuje platební a clearingová centra, ale nezahrnuje tradové depozitáře. FSOC navrženo 8 FMU: (i) The Clearing House Payments Company LLC (PaymentsCo) na základě jeho role jako provozovatele Clearing House Interbank Payments System (CHIPS); (ii) CLS BankInternational (CLS Bank); (iii) Chicago Mercantile Exchange, Inc (CME); (iv) The Depository Trust Copany (DTC); (v) Fixed Income Clearing Corporation (FICC); (vi) ICE Clear Credit LLC; (vii) National SecuritiesClearing Corporation (NSCC); and (viii) The Options Clearing Corporation (OCC) FOMC federální výbor volného trhu FSOC Rada dohledu finanční stability NCB Národní centrální banka NSS Národní servis pro vypořádání plateb (National Settlement Service) OTC over the counter (mimoburzovní trh) OC Federal Reserve Operating Circular PSR Policy – Federal Reserve Policy on Payment Systém Risk UCC Uniform Commercial Code

46