Plán péče. o: přírodní rezervaci Jedlový důl na období: (návrh na nové vyhlášení)

Plán péče o: přírodní rezervaci Jedlový důl na období: 2015–2022 (návrh na nové vyhlášení)

Plán péče o PR Jedlový důl 2015–2022

1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 1564 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: Jedlový důl druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: .... orgán, který předpis vydal: .... číslo předpisu: .... datum platnosti předpisu: .... datum účinnosti předpisu: .... 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území:

Liberecký Jablonec nad Nisou Jablonec nad Nisou, Tanvald Jablonec nad Nisou, Tanvald Albrechtice v Jizerských horách, Josefův Důl Albrechtice v Jizerských horách, Josefův Důl u Jablonce nad Nisou

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Rezervace byla geometricky zaměřena v roce 2013, do této doby byla vymezena pouze podle jednotek prostorového rozdělení lesa. ZCHÚ je součástí dvou rozsáhlých lesních parcel, dále zahrnuje část parcely vodního toku. Dle zřizovací vyhlášky z r. 1993 činila výměra rezervace 12,59 ha, současně bylo vyhlášeno ochranné pásmo o výměře 72,48 ha. Dle lesního hospodářského plánu na r. 2003-2012 (a dle předchozího plánu péče o PR Jedlový důl) činila výměra rezervace 12,98 ha a výměra ochranného pásma 72,12 ha. Po geometrickém zaměření, při kterém byl do území PR oproti předchozímu vymezení zahrnut i nejvyšší vodopád Jedlové, činí výměra rezervace 12,18 ha, ochranné pásmo je nově stanoveno v zákonné šířce 50 m (tj. není samostatně vyhlášené) a jeho výměra je cca 13,74 ha. Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Jedlový důl – k. ú. 661538 Josefův Důl u Jablonce n. N. parcela dle KN

druh pozemku

626/28 lesní pozemek 666/1 vodní plocha

způsob využití

koryto vodního toku přirozené nebo upravené

LV

51 51

výměra celkem

výměra v ZCHÚ

3 174 120 51 120

Celkem

78 628 14 790 93 418

výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geometrického plánu, totéž i další tabulka

Strana 2


Tabulka 2: Parcelní vymezení PR Jedlový důl – k. ú. 600288 Albrechtice v Jizerských horách parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

2389/1 lesní pozemek Celkem

LV

46

výměra celkem

výměra v ZCHÚ

6 678 573

28 347 28 347

Ochranné pásmo Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ, o celkové rozloze cca 13,74 ha (výměra stanovená digitalizací). Tabulka 3: Parcelní vymezení ochranného pásma – k. ú. 661538 Jos. Důl u Jablonce n. N. parcela dle KN

druh pozemku

626/28 lesní pozemek 666/1 vodní plocha

způsob využití

koryto vodního toku přirozené nebo upravené

LV

51 51

výměra celkem

výměra v OP

3 174 120 51 120

nezjišťována nezjišťována nezjišťována

Celkem

Tabulka 4: Parcelní vymezení ochranného pásma – k. ú. 600288 Albrechtice v Jiz. horách parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

2389/1 lesní pozemek Celkem

LV

46

výměra celkem

výměra v OP

6 678 573

nezjišťována nezjišťována

Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Tabulka 5 druh pozemku lesní pozemky vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem

ZCHÚ OP Způsob využití ZCHÚ plocha v ha plocha v ha pozemku plocha v ha 10,70 – zamokřená plocha – 1,48 – rybník nebo nádrž – vodní tok 1,48 – – – – – – neplodná půda – – – ost. způsoby využití – – – – 12,18

OP plocha v ha – – –

– –

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, regionální biocentrum RC1265 „Josefodol I“ genová základna Josefův Důl Strana 3


Natura 2000 ptačí oblast: evropsky významná lokalita:

CZ0511008 Jizerské hory ne

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Geomorfologicky významné horské údolí se skalními útvary, vodním tokem s vodopády a peřejemi a biota na uvedená stanoviště vázaná, zejména polopřirozený svahový les s ohroženými druhy rostlin a živočichů.

1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav A. ekosystémy Tabulka 6 název ekosystému (kód biotopu) horské bučiny se smrkem (L5.1, L5.2, L5.4)

silikátové skály (S1.2)

vodní tok (V4B)

podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ* 65 % horské smrkové bučiny víceméně přirozeného charakteru, v exponovaném terénu zaříznutého údolí, strukturně bohaté porosty buku, smrku (částečně kulturního původu), vtroušeně klenu a řídce i jedle, s probíhající přirozenou obnovou všech uvedených dřevin, jedle též v odrůstajících podsadbách; fytocenologicky nevyhraněné porosty na pomezí as. Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae (var. Festuca altissima), Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae a Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae; roztroušeně drobná prameniště (svaz Cardaminion amarae) 2%

výchozy žulového podloží různých rozměrů, ve stinném lesním prostředí, s řídkým porostem běžných acidofytů, vč. nesouvislého stromového patra

5-10 %

horský tok s velkým spádem, s přírodním korytem tvořeným skalními stupni a s kamenitou až balvanitou výplní, zčásti porostlou mechorosty

*přibližné údaje v procentech, zbytek připadá na výrazněji zkulturnělé lesní porosty Použité kódy biotopů: L5.1 – květnaté bučiny, L5.2 – horské klenové bučiny, L5.4 – acidofilní bučiny, S1.2 – štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, V4B – vodní toky bez makrofyt

Strana 4


B. útvary neživé přírody Tabulka 7 útvar horský tok Jedlové

geologická charakteristika erozní zářez na podloží výrazně porfyrické středně zrnité biotitické žuly až granodioritu

popis útvaru bystřinný tok se značným spádem (převýšení cca 140 m na délku 1200 m), v hlubokém údolním zářezu s výchozy žulového podloží v podobě skalních prahů, stupňů a ploten (peřeje, vodopády), a s četnými horninovými rozpady (balvanitá a kamenitá výplň koryta, místy přecházející i do okolních svahů)

skalní výchozy

produkty mrazového větrání nepravidelná seskupení balvanů a bloků, skalní a odnosu žulového podloží stupně charakteru mrazových srubů až skalních hradeb či věží, převážně při východním okraji rezervace

1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. Evropsky významné druhy a ptáci Tabulka 8 název druhu sýc rousný Aegolius funereus tetřívek obecný (Tetrao tetrix)

aktuální početnost/ vitalita populace v ZCHÚ součást populace na rozsáhlejším území, stavy kolísají, pravidelně hnízdí součást populace na náhorní plošině Jizerských hor, v PR možné zimoviště

stupeň popis biotopu druhu ohrožení* zranitelný lesní porosty s dutinami a budkami ohrožený celé území PR

* Stupeň ohrožení u obratlovců je stanoven dle zařazení v českém červeném seznamu ke stavu v roce 2003 (PLESNÍK et al. 2003).

1.9 Cíl ochrany Zachování strukturně bohatých smíšených lesních porostů, případně zlepšení jejich prostorové a druhové rozmanitosti s ohledem na stanovištní podmínky a s důrazem na podporu jedle bělokoré a dalších vzácnějších dřevin (např. tisu). Výhledové ponechání porostů jejich přirozenému vývoji. Zachování horského údolí se skalními výchozy a balvanitými bloky a zachování přírodního stavu peřejnatého vodního toku s cennými útvary neživé přírody (vodopády, skalní plotny, tůně aj.).

2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY

2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 2.1.1 Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK & MACKOVČIN 2006) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsků Bedřichovská vrchovina (většina území) a Soušská hornatina (zasahuje při severním okraji). Rezervace zahrnuje výrazný údolní zářez potoka Jedlová nad Antonínovem a výše ležící svahy. Údolí je orientované k jihu a ohraničené dosti příkrými svahy převážně východní, resp. západní orientace. Dno údolí je vyplněno četnými balvany a bloky, místy jsou odkryty krátké skalní stěny, případně samostatné skalní Strana 5


útvary. Nejvýznamnější z nich se nachází ve východní části území nad značenou turistickou cestou nad levým břehem Jedlové. Jedná se o členité mrazové sruby až skalní hradby či věže, dosahující výšky cca 30 m od dolního úpatí. Další mrazový srub se nachází asi o 200 m výše. Je o poznání nižší, nápadný je však deskovou odlučností žuly. Na části rezervace si Jedlová prodírá cestu exponovaným skalnatým terénem, který zde podmiňuje i existenci turisticky vyhledávaných vodopádů. Tzv. Velký vodopád Jedlové při horní hranici PR o celkové výšce před 12 m je tvořen třemi stupni: nejnápadnější je horní svislý stupeň o výšce 5,2 m (patří k nejdokonalejším u nás na podloží nesedimentárních hornin), prostřední a dolní jsou kaskádovité a dosahují shodně výšky 3,5 m. Několik desítek metrů níže po proudu následuje nepravý Balvanový vodopád s výškou padající vody 2,7 m. O dalších zhruba 300 m níže v prostoru mrazových srubů zakončuje plotnovitý úsek toku tzv. Pekelný vodopád (podle velkého vývařiště pod ním, zvaného Pekelná tůň). Jedná se o sekundární vodopád kaskádovitého typu o celkové výšce cca 4 m a sklonu kolem 60°. Po dalších méně významných kaskádách zakončuje sérii vodopádů Dolní vodopád s výškou 8,5 m (PILOUS in KARPAŠ et al. 2009). V dalších úsecích má potok peřejnatý charakter. Svahy údolí dosahují v dolním stupni sklonitosti 30-50° a pokrývají je více či méně četné balvany. Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (CHALOUPSKÝ 1988) výrazně porfyrická středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského masívu. Ve svazích, zejména v jejich dolním stupni, se dále nacházejí hlinitokamenité až blokové deluviální sedimenty, v geologické mapě již nerozlišené (lze je vzhledem k omezené mocnosti považovat za součást zvětralinového pláště). 2.1.2 Půdní poměry V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, většinou jen málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní přehled podává Půdní mapa ČR, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995). V mapě, která vznikla interpretací lesní typologické mapy a její generalizace od měřítka 1:50 000, jsou v zájmovém území vyznačeny následující mapovací jednotky (v závorce jsou uvedeny ekvivalenty půdních jednotek dle taxonomického klasifikačního systému půd – NĚMEČEK 2001):

ranker hnědý (ranker kambický), zahrnuje výrazně svažité polohy zejména na území vlastní rezervace, jedná se o půdy s vysokým podílem hrubého skeletu, deluviálně obohacené, místy i s drobnými prameništi, v typologické mapě jde o SLT 6A;

surová půda (litozem modální), menší enkláva při skalních výchozech ve východní části rezervace – bezlesí 103, podobná stanoviště se maloplošně vyskytují i na dalších místech v území; jde o výrazně skeletnatou půdu na přechodu do rankeru;

rezivá půda (kryptopodzol modální) zaujímá výše položené svahy po obou stranách údolí, již víceméně v ochranném pásmu; jedná se o středně bohaté i chudší, víceméně skeletnaté půdy;

glej zrašelinělý (glej histický) a rašeliništní půda přechodová mezotrofní (organozem mezická) – tyto jednotky jsou vymapovány při severním okraji území, v ochranném pásmu či spíše již mimo něj; maloplošně lze v území identifikovat i typický glej vázaný na deluviálně ovlivněná úpatí svahů a fragmenty potoční nivy..

2.1.3 Klimatologie Podnebí oblasti má zřetelný suboceánský charakter, což souvisí s výrazně návětrným postavením Jizerských hor. Projevuje se to především vysokými srážkovými úhrny a relativní vyStrana 6


rovnaností jejich ročního chodu. V okolí PR Jedlový důl se nenachází žádná klimatická stanice s dlouhodobým měřením a proto je nutné využít údajů z odlehlejších stanic. Extrapolací lze odvodit, že průměrná roční teplota zde kolísá v rozpětí 4,2-5,5 °C v závislosti na nadmořské výšce, srážkové úhrny dosahují roční hodnoty 1200-1300 mm. Tyto údaje jsou ale relevantní pouze pro srovnávací období let 1901-1950, zatímco pro poslední desetiletí platí hodnoty o více jak 1 °C vyšší, také srážková činnost vykazuje jisté odchylky. Nápadným jevem je zejména významné zkrácení období se sněhovou pokrývkou a její menší výška v porovnání s dobou před 20 a více lety. V Atlasu podnebí Česka (TOLASZ 2007) jsou pro období 19611990 v širším zájmovém území uvedeny průměrné roční teploty v intervalu 4,1-5,0 °C a průměrná roční suma srážek nad 1200 mm. KONČEK (in VESECKÝ 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7, přičemž oblast Jedlového dolu patří do nejteplejšího z nich – CH7. Celkově lze říci, že území je dobře ventilováno a v údolí se uplatňuje systém pravidelně se střídajících vzestupných a sestupných větrů. V minulosti bylo zájmové území, zejména samotný údolní zářez, relativně chráněno před imisní zátěží, která způsobila rozvrat lesních porostů v severněji ležící vrcholové části Jizerských hor (při severním okraji rezervace probíhala hranice mezi relativně zdravými porosty podhůří a rozpadlými a odtěženými porosty náhorní planiny). Pro současné zatížení atmosférickou depozicí síry a dusíku toto zvýhodnění zřejmě již neplatí (cf. SCHWARZ et al. 2009). Tabulka 9: Roční chod teplot za období 1901-1950 (VESECKÝ 1961) – údaje ve °C Nová Louka Desná, Souš

I

II

III

IV

V

-4,8 -4,9

-4,0 -4,0

-0,8 -0,8

3,3 3,1

9,1 8,8

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

rok

IV-IX

X-III

12,0 13,8 12,9 12,1 14,0 13,1

9,7 9,8

5,2 5,2

0,0 0,1

-3,3 -3,4

4,4 4,4

10,1 10,2

– –

stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m)

Tabulka 10: Roční chod srážek za období 1901-1950 (VESECKÝ 1961) – údaje v mm Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

rok

IV-IX

X-III

111 111 165 137 131

96 90 132 110 106

86 89 114 96 87

99 96 128 100 92

98 95 111 103 90

137 135 152 134 109

153 147 175 150 131

161 159 177 156 132

110 108 121 120 98

112 112 136 127 110

105 104 143 118 111

105 110 151 125 115

1373 1356 1705 1476 1312

758 740 864 763 652

615 616 841 713 660

stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m).

2.1.4 Hydrologie Osu území tvoří potok Jedlová, který je levostranným přítokem Kamenice. S ní pak náleží do povodí Jizery, resp. Labe. Jedlová pramení v jižní části rozvodního vrchovitě Na Čihadle a její tok je přibližně 7 km dlouhý. Územím rezervace a jejího nevymezeného ochranného pásma protéká v délce asi 1,3 km. Její tok má výrazně bystřinný ráz s vodopády a peřejemi. Cestou přibírá z obou stran několik drobných, nepříliš vodnatých přítoků. Jiné vodní toky ani vodní plochy se v zájmovém území nevyskytují. V úpatních polohách jsou při potůčcích vyvinuta drobná prameniště, místy i zrašelinělá.

Strana 7


2.1.5 Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a) Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Fytochorion se vyznačuje monotónní květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a rašelinných bezlesí vrchovištního i přechodového typu. Převažují tudíž prvky boreálněmontánního rozšíření, na vrchovištích nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Vlastní zájmové území zaujímá nižší výškový stupeň v pásmu přirozeného rozšíření horských smrkových bučin; přirozené smrčiny a rašeliniště sem již nezasahují. V území tak chybí především rostliny vrchovištní, které jsou pro náhorní části hor charakteristické. Na druhé straně jsou ale významně (alespoň co do počtu druhů) zastoupeny druhy vysokohorských lesů, resp. vysokobylinných niv: Cicerbita alpina, Homogyne alpina, Phegopteris connectilis, Polygonatum verticillatum, Ranunculus platanifolius, Senecio hercynicus, Stellaria nemorum, Streptopus amplexifolius, Trientalis europaea, Veratrum album subsp. lobelianum, chybí ovšem již Athyrium distentifolium. Pozoruhodný je pro tuto část Jizerských hor nález Viola biflora, zmínku zasluhuje i Lycopodium annotinum (již za hranicí rezervace) a sporadická Rosa pendulina. Nerovnoměrně jsou rozšířeny druhy mezotrofnějších lesů středních poloh, zejména Galeobdolon luteum agg., Gymnocarpium dryopteris a Prenanthes purpurea, řidčeji Festuca altissima a Milium effusum. Na prameniště jsou pak vázány mj. Carex remota, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium oppositifolium, Cirsium palustre, Crepis paludosa, Epilobium obscurum, E. palustre, Lysimachia nemorum, Myosotis nemorosa, Petasites albus a Viola palustris. Potenciální přirozená vegetace. Určující ráz přirozené vegetace území je zřejmý již z lesní typologické mapy, kde celé území rezervace spadá do 6. lesního vegetačního stupně (smrkobukového). Na třech čtvrtinách výměry rezervace je vymapován soubor lesních typů 6A (klenosmrková bučina), menšinově jsou zastoupeny SLT 6S, 6K, 6N a 6Y (v uvedeném pořadí). Jedná se tedy o víceméně mezotrofní až chudší stanoviště, z dřevin potenciálně převládá buk, jehož příměs tvoří různou měrou smrk, jedle, případně javor klen, vtroušeně se může vyskytovat i jilm horský. Vzájemný podíl těchto dřevin je (mimo jiné) určován reliéfem, půdními podmínkami a lokálním klimatem (inverzní sníženiny). Recentně se tyto místní odlišnosti týkají především podílu buku a smrku, neboť další dřeviny jsou zastoupeny jen v malé míře. Smrk je kompetičně úspěšnější na výrazně skeletnatých půdách, v hlubokých údolních zářezech či na mokřinách, zatímco buk preferuje méně extrémní stanoviště. Nejasné je potenciální rozšíření klenu, neboť tato dřevina byla v historické době zřejmě dosti zatlačena hospodářskými zásahy a v současnosti její obnovu výrazně komplikuje spárkatá zvěř. Jilm horský, s nímž počítá obecný model přirozené druhové skladby SLT 6A, se v území recentně nevyskytuje (neuvažujeme-li dřívější nepočetné výsadby). Fytocenologické zařazení lesů zájmového území není zcela jednoznačné. Druhovým složením má většina zachovalých smrkových bučin blíže k acidofilním typům (svaz Luzulo-Fagion sylvaticae, as. Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae) než k bučinám květnatým (svaz Fagion sylvaticae). V živnějších polohách deluvií a ve fragmentech potoční nivy jsou ovšem významnou měrou zastoupeny i kapradiny a některé byliny, včetně typicky horských druhů, jako je Cicerbita alpina, Homogyne alpina, Polygonatum verticillatum, Ranunculus platanifolius či Streptopus amplexifolius. Proto je možné tyto porosty hodnotit jako ochuzené a málo reprezentativní formy as. Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae (syn. Aceri-Fagetum). Protože je tato asociace zpravidla vztahována na vysokohorské polohy při alpínské hranici lesa, lze s přihlédnutím k odlišné ekologii a druhové nenasycenosti živnější typy bučin v území pojíStrana 8


mat v rámci as. Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae, jmenovitě ve variantě Festuca altissima (syn. Festuco altissimae-Fagetum). Na území rezervace lze dále rozlišit maloplošné fragmenty společenstev lesních pramenišť svazu Cardaminion amarae, jež víceméně odpovídají as. Pellio epiphyllae-Chrysoplenietum oppositifolii (použité názvosloví syntaxonů viz CHYTRÝ 2007-2013). Květena území. Širší zájmové území náleželo v rámci Jizerských hor ke spíše opomíjeným botanickým lokalitám. Z minulosti odsud pocházejí jen sporadické floristické údaje (BURDA 1969, sekundárně PLOCEK 1974). Podrobnější botanický průzkum území provedl až autor tohoto textu v rámci zpracování plánů péče o PR Jedlový důl a její ochranné pásmo (VIŠŇÁK 2001, 2011). V celém tehdy sledovaném území o výměře 85 ha bylo zaznamenáno 127 druhů cévnatých rostlin, z toho 114 v r. 2001 a 103 v r. 2011. V r. 2001 byla květena území zaznamenána samostatně pro levý a pravý břeh Jedlové, avšak bez rozlišení vlastní rezervace a ochranného pásma, v r. 2011 již bylo území studováno jako celek (tj. včetně tehdejšího OP). Nelze tedy jednoznačně říci, kolik druhů se vyskytuje v hranicích současné rezervace; pravděpodobný počet se bude pohybovat někde v rozmezí 60-100 druhů. Obecně lze uvést, že lesní společenstva na území rezervace jsou druhově dosti chudá, oproti „průměrným“ lesům Jizerských hor jsou však lokálně obohacená o některé druhy náročnější na živiny či vodu. Větší počet druhů nacházíme zejména při úpatí svahů a na prameništích. Nelesní květena takřka úplně chybí, nepatrné zastoupení mají i synantropní prvky. Nápadnou součástí nepůvodní květeny (neofyta) jsou dvě introdukované dřeviny – douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) a smrk omorika (Picea omorica), které rostou dosti početně v mladých porostech při severním a jižním okraji rezervace. V zájmovém území bylo zjištěno 11 druhů zařazených do červeného seznamu (GRULICH 2012). V kategorii C2 (taxony silně ohrožené) je to Streptopus amplexifolius, v kategorii C3 (taxony ohrožené) Huperzia selago a Taxus baccata (cult.), v kategorii C4a (vzácnější taxony vyžadující pozornost) Abies alba, Blechnum spicant, Chrysosplenium oppositifolium, Cicerbita alpina, Epilobium palustre, Ranunculus platanifolius, Veratrum album subsp. lobelianum a Viola biflora. Ze zvláště chráněných druhů se vyskytuje tis červený (Taxus baccata), který je zde však kulturního původu a je zastoupen jen v mladých jedincích, v dosud nezajištěné populaci s nejasnou perspektivou. Dalším druhem je vranec jedlový (Huperzia selago), který při dolním okraji rezervace nalezla v r. 2013 J. Sýkorová. Názvosloví cévnatých rostlin použité v plánu péče vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů z přehledu KUČERA & VÁŇA 2003.

Lišejníky v Jedlovém dole studovala KOCOURKOVÁ (2000). Svá zjištění shrnuje těmito slovy: „Zaříznuté údolí potoka hostí zbytky epifytické lichenoflóry, které např. reprezentuje ještě i Graphis scripta, jinak je však epifytická lichenoflóra velmi chudá. Chudý je i výčet saxikolních druhů, neboť údolí bylo dlouho zastíněné, teprve v poslední době, kdy je v údolí hodně polomů se údolí otevírá pro saxikolní druhy lišejníků, které ve většině případů potřebují světlo. Pouze druhy jako Cystocoleus ebeneus, druhy r. Lepraria, Psilolechia lucida, Enterographa zonata a Chrysothrix chlorina rostou na stinných stanovištích pravidelně. Rovněž chudé kyselé skalní podloží hraje význačnou roli co se týče biodiverzity druhů. Nepoměrně bohatší je např. olivinický nefelinit na Bukovci. V rezervaci bylo zjištěno 33 druhů, některé kritické sběry budou konzultovány v zahraničí.“ Úplný výčet autorkou uváděných druhů (pouze recentní nálezy, historické údaje nepřebírány): + Absconditella lignciola, Baeomyces rufus, Chaenotheca trichialis, +Chrysothrix chlorina, Cladonia coniocrea, +Cladonia norvegica, Cladonia squamosa, Cystocoleus ebeneus, Diploschistes scruposus, +Enterographa zonata, Graphis scripta, Hypocenomyce scalaris, Hypogymnia physodes, +Lecanora chlarotera, Lecanora intricata, Lecanora polytropa, +Lepraria lobificans, +Leproloma membranaceum, +Micarea prasina, Placynthiella Strana 9


icmalea, Porpidia glaucophaea, Porpidia macrocarpa, +Psilolechia lucida, Rhizocarpon geographicum, Rhizocarpon lavatum, Trapelia coarcata, +Trapelia placodioides, Trapeliopsis flexuosa, Umbillicaria deusta. + druh nový pro Jizerské hory (většinou druhy dříve přehlížené nebo nerozeznávané)

Aktuální vegetace. Prakticky celé území pokrývají lesní porosty, místy ovšem charakteru rozvolněných mlazin či dokonce jen kultur. Trvalejší bezlesí jsou pouze maloplošná a tvoří je jednak světliny při vodním toku Jedlové či u menších skalních výchozů, jednak drobná umělá bezlesí typu skládek dřeva po obvodu území. Lesy ve vlastní rezervaci jsou převážně přirozeného rázu, s převahou buku, nestálou příměsí smrku, s vtroušeným klenem a sporadickou jedlí; ta je pomístně rozšířena zejména v nejmladších věkových třídách (původem většinou z umělé obnovy), vzrostlé stromy jsou zcela ojedinělé. Starší porosty mají výraznou etážovitou strukturu, horní etáž je místy již dosti prořídlá, s částečně vytěženým i uhynulým smrkem. V troficky zvýhodněné údolní poloze dosahují stromy značně vysokého vzrůstu: buk běžně 30–35 m, smrk jednotlivě až 45 m. Příčinou je jednak velmi příznivé údolní stanoviště (živiny, trvalé zásobení vláhou, stabilní mikroklima), jednak zřejmě i původní genofond, což je u obou dřevin oceněno nejvyšší genetickou klasifikací A.

Dolní etáž je vzrůstu mlaziny až tyčkoviny, často plošně zapojená, s výraznou převahou buku, místy však početně zmlazuje i smrk, roztroušeně je přítomná jedle, většinou zřejmě z umělé obnovy. Při úpatích svahu byl na několika místech vysazen tis, který ale jen velmi pomalu odrůstá a vyžaduje dlouhodobější ochranu před zvěří. V omezené míře je vyvinuta i vzrostlejší podúroveň kolem 10 m výšky, popř. i vyšší, obvykle tvořená bukem. Hojně jsou v rezervaci zastoupeny i skupiny středního věku. V nich obvykle převažuje kulturní smrk, místy bývá hojný i buk, který je častější v mladších skupinách. I tyto porosty mají částečně etážovitou strukturu, neboť se v nich často vyskytují nadúrovňové staré smrky a buky. V psk 526 B4 při jv. okraji rezervace má dosud vysoké zastoupení douglaska. Při severním okraji rezervace se na místě dřívější odumřelé smrčiny nacházejí odrostlé smíšené mlaziny až tyčkoviny smrku, buku, jeřábu, břízy, jedle a jívy. Bylinné patro je souvisleji vyvinuto ve volně zapojených starších kmenovinách či naopak v dosud nezapojených mladých porostech; naproti tomu v plně zapojených porostech bývá dosti potlačeno. V druhové skladbě se běžně uplatňuje nepočetná garnitura druhů, jako jsou zejména Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Athyrium filixfemina, Dryopteris dilatata, Carex pilulifera, Galium saxatile, Oxalis acetosella, Maianthemum bifolium, Phegopteris connectilis, Prenanthes purpurea, Senecio ovatus, Trientalis europaea. Další druhy se vyskytují jen nepravidelně, často v úpatní části svahů: Cicerbita alpina, Festuca altissima, Galeobdolon montanum, Homogyne alpina, Lysimachia nemorum, Petasites albus, Polygonatum verticillatum, Ranunculus platanifolius, Senecio hercynicus, Stellaria nemorum, Streptopus amplexifolius, Veratrum album subsp. lobelianum, Viola palustris aj. 2.1.6 Zoologie Území rezervace představuje významný biotop lesa přirozeného složení v inverzní poloze zaříznutého údolí Jedlové. Jsou zde vyvinuta cenná společenstva bezobratlých živočichů se zastoupením reliktních a ohrožených druhů, vázaná na horské smíšené lesy a čisté, bystřinné vodní toky. Území lze označit za refugium původních lesních druhů Jizerských hor, které bylo částečně ušetřeno přímého náporu imisní zátěže a s ní spojených dalších negativních faktorů ovlivňujících vývoj lesních společenstev.

Strana 10


Z území existuje řada recentních zoologických údajů. Z bezobratlých zde byl proveden průzkum mnohonožek (5 druhů; KOCOUREK 2001), pošvatek (7 druhů; PREISLER & ŠPAČEK 2001), jepic (2 druhy; ŠPAČEK 2008), chrostíků (24 druhů; CHVOJKA 2008), sarančí (3 druhy; VLK, HOLUŠA & KOČÁREK 2008), řady čeledí dvoukřídlých (VONIČKA & PREISLER [eds.] 2008, 2009), motýlů (celkem cca 180 druhů; KRAMPL & MAREK 1999, 2001, 2002), širopasých blanokřídlých (MACEK 2009) a žahadlových blanokřídlých (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Brouci zde dosud nebyli systematicky zkoumáni, z území existují pouze jednotlivé údaje (P. Vonička, nepubl. údaje). Z obratlovců byli sledováni zejména ptáci. Kvantitativní průzkum na ploše vlastní rezervace (cca 12 ha) uskutečnil PELC (1991). Zaznamenal zde celkem 25 druhů ptáků, z nichž nejpočetnější byla pěnkava obecná, z dalších druhů se hojněji vyskytovaly: pěvuška modrá, červenka obecná, střízlík obecný, králíček obecný, sýkora uhelníček, šoupálek dlouhoprstý. Ze zvláště chráněných druhů byl zaznamenán sýc rousný (silně ohrožený), krahujec obecný (silně ohrožený; zřejmě nehnízdí), krkavec velký (ohrožený; hnízdí v OP) a ořešník kropenatý (ohrožený; zřejmě nehnízdí). Zájmové území je zimovištěm tetřívka obecného. Na Jedlové hnízdí skorec vodní a konipas horský (M. Pudil, databáze Severočeského muzea v Liberci). Tabulka 11: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu MĚKKÝŠI – MOLLUSCA jehlovka hladká (Platyla polita) POŠVATKY – PLECOPTERA pošvatka Siphonoperla torrentinum pošvatka Leuctra handlirschi pošvatka Leuctra pseudosignifera DVOUKŘÍDLÍ – DIPTERA pakomárec Ceratopogon lacteipennis číhalka Rhagio latipennis stlačenka Agathomyia elegantula pestřenka Sphegina spheginea vláhomilka Anticheta atriseta lanýžka Heleomyza setulosa výkalnice Americina vittata BLANOKŘÍDLÍ – HYMENOPTERA ploskočelka Lasioglossum subfulvicorne austriacum šíronožka Rhopalum clavipes plotníček Spilomena differens BROUCI – COLEOPTERA střevlík Pterostichus rufitarsis cordatus kovařík Diacanthous undulatus majka fialová (Meloe violaceus) OBRATLOVCI – VERTEBRATA skokan hnědý – Rana temporaria ještěrka živorodá – Zootoca vivipara slepýš křehký – Anguis fragilis zmije obecná – Vipera berus

stupeň ohrožení *

pozn. k rozšíření výskytu, příp. ekologická charakteristika druhu, zdroj

VU

horské lesy (L. Juřičková, nepubl. údaje)

NT NT NT

PREISLER & ŠPAČEK (2001) PREISLER & ŠPAČEK (2001) PREISLER & ŠPAČEK (2001)

VU VU VU EN CR EN EN

KNOZ & TÓTHOVÁ (2008) ROZKOŠNÝ, PREISLER & VONIČKA (2008) TKOČ & VAŇHARA (2008) MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER (2009) ROZKOŠNÝ, PREISLER & VONIČKA (2009) PREISLER & DVOŘÁKOVÁ (2009) ŠIFNER (2009)

CR

STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH (2009)

VU VU

STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH (2009) STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH (2009)

NT EN VU

nález 1 ex. na břehu Jedlové (P. Vonička) pod kůrou mrtvých smrků (P. Vonička) na světlinách v horní části rezervace

NT NT LC VU

jednotlivě po celém území na světlejších místech, zejména v horní části na světlejších místech, zejména v horní části jednotlivě po celém území Strana 11


název druhu datel černý – Dryocopus martius holub doupňák – Columba oenas krahujec obecný – Accipiter nisus krkavec velký – Corvus corax kulíšek nejmenší – Glaucidium passerinum ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes skorec vodní – Cinclus cinclus sýc rousný – Aegolius funereus sýkora parukářka – Parus cristatus tetřívek obecný – Tetrao tetrix žluna šedá – Picus canus

stupeň ohrožení * LC VU VU VU VU VU LC VU LC EN VU

pozn. k rozšíření výskytu, příp. ekologická charakteristika druhu, zdroj minimálně 1 hnízdící pár možné hnízdění v dutinách možné hnízdění v mladých smrkových porostech hnízdí v ochranném pásmu (PELC 1991) možné hnízdění v dutinách nebo v budkách možné hnízdění v mlazinách v horní části na Jedlové hnízdí pravidelně min. 1 pár nepravidelné hnízdění v dutinách nebo v budkách ve starších jehličnatých porostech potenciální zimoviště možné hnízdění

*Stupeň ohrožení u obratlovců je stanoven dle zařazení v českém červeném seznamu ke stavu v roce 2003 (PLESNÍK et al. 2003), u bezobratlých je stanoven dle zařazení v českém červeném seznamu ke stavu v roce 2005 (FARKAČ et al. 2005): CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, LR – méně ohrožený, LC – málo dotčený, NT – téměř ohrožený,

2.1.7 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostlin y Tabulka 12 název druhu tis červený (Taxus baccata)

vranec jedlový (Huperzia selago)

kategorie poznámka k rozšíření dle Vyhl. 395/92 silně ohrožený pouze výsadby, na více místech při obou březích toku Jedlové v počtu několika desítek jedinců do 1 m výšky (častěji jen do 0,5 m), s neudržovanými ochranami proti zvěři a v důsledku toho již víceméně poškozené okusem ohrožený při dolním okraji území na levém břehu Jedlové, porost 30 × 30 cm, J. Sýkorová 2013

B) Živočichové Tabulka 13 název druhu majka fialová – Meloë violaceus ještěrka živorodá – Zootoca vivipara slepýš křehký – Anguis fragilis zmije obecná – Vipera berus holub doupňák – Columba oenas krahujec obecný – Accipiter nisus krkavec velký – Corvus corax kulíšek nejmenší – Glaucidium passerinum ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes sýc rousný – Aegolius funereus tetřívek obecný – Tetrao tetrix plšík lískový – Muscardinus avellanarius

kategorie dle Vyhl. 395/92 ohrožená silně ohrožená silně ohrožený kriticky ohrožená silně ohrožený silně ohrožený ohrožený silně ohrožený ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený

poznámky k rozšíření, zdroj na světlinách v horní části rezervace na světlejších místech, zejména v horní části na světlejších místech, zejména v horní části jednotlivě po celém území možné hnízdění v dutinách možné hnízdění v mladých smrkových porostech hnízdí v ochranném pásmu (PELC 1991) možné hnízdění v dutinách nebo v budkách možné hnízdění v mlazinách v horní části nepravidelné hnízdění v dutinách nebo v budkách potenciální zimoviště řídce, ale pravidelně se vyskytující druh

Strana 12


2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Zájmová lokalita je od roku 1968 součástí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Vyhlášení současné rezervace předcházela v r. 1986 a 1987 snaha o zřízení genové základny a chráněné studijní plochy (CHSP) „Jedlový důl“. Toto chráněné území bylo ovšem navrhováno ve značně odchylných hranicích než dnešní rezervace. Vlastní chráněná studijní plocha byla lokalizována do nynějších dílců 526D a 527D, s celkovou výměrou 51,35 ha. Rozsáhlé ochranné pásmo (71,78 ha) zahrnovalo dnešní dílce 526 A, B, C (tj. východní část nynější rezervace a ochranného pásma), 527 A (pouze jižní část), 527 B (jihozápadní část) a 527 C (téměř celý). Účelem navrhované studijní plochy měla být ochrana přírodě blízkých lesních porostů jako reprodukční (genové) základny dřevin v době vrcholící imisně ekologické katastrofy. Tato část Jizerských hor byla do jisté míry ušetřena před imisní zátěží a mohla se tak stát východiskem pro pozdější obnovu tehdy již velkoplošně zničených lesů v centrální části pohoří. Probíhala zde přirozená obnova smrku, buku a jedle, což v té době bylo v Jizerských horách již výjimečné. Studijní plocha, resp. genová základna neměla sloužit pouze k ochraně a reprodukci místních dřevin, ale i k záchraně místních populací dřevin z jiných lokalit v Jizerských horách. K vyhlášení CHSP nakonec nedošlo, přestože záměr získal v podobě „sdruženého socialistického závazku“ podporu u několika výzkumných institucí a odboru kultury ONV v Jablonci nad Nisou. Důvodem byl odmítavý postoj vedení tehdejších Severočeských státních lesů. Teprve v r. 1991 došlo k vyhlášení Genové základny Josefův důl na výměře cca 250 ha. Počátkem roku 1992 byl zpracován návrh na vyhlášení státní přírodní rezervace o rozloze 12,59 ha, s ochranným pásmem o výměře 72,48 ha. Vlastní rezervace zaujímala úpatní partie údolí ohraničené po obou březích lesními cestami, do rezervace byly pojaty výše navazující svahy až po hranice lesních oddělení 525 a 526 (tehdy 529 a 521). I přes dílčí výhrady státních lesů byla již o několik měsíců později (10. 7. 1992) Správou CHKO Jizerské hory vyhlášena Přírodní rezervace Jedlový důl včetně ochranného pásma. O rok později byla zřizovací vyhláška novelizovaná, tj. byla uvedena do souladu s legislativními zvyklostmi a zejména byly upraveny ochranné podmínky s odkazem na plán péče. V prvním jednoduchém plánu péče (z r. 1992) je v tabulce „Návrh způsobů řízení a vývoje v chráněném území“ pro území rezervace vyloučena obnovní těžba, připouští se jen asanace kůrovcových stromů bez použití chemických prostředků. Předpokládají se též „násobné výchovné zásahy s cílem dosažení stability se zaměřením na dosažení výběrného lesa“. Obnova se má dít přirozenou cestou, výjimkou je podsadba jedle. Cílová dřevinná skladba je stanovena takto: BK 4, SM 3, JD 1, KL 1. V další tabulce jsou specifikována opatření pro jednotlivé porostní skupiny v rezervaci. V mladších skupinách, resp. etážích jsou to prořezávky a probírky s uvolňováním BK a JD, ve starších asanace kůrovcových stromů bez přibližování. V následujících plánech péče jsou pro území rezervace navržena umírněná regulační opatření, která víceméně sledují ponechání smíšených porostů buku a smrku samovývoji a dílčí kroky k přeměně kulturních porostů s převažujícím smrkem na porosty přírodě blízkého složení. Po roce 2011 došlo k přehodnocení rozsahu ochranného pásma a v rámci geometrického zaměření i k menším úpravám hranic vlastní rezervace. Rozsáhlé ochranné pásmo pokrývající oba svahy údolí bylo novým vyhlášením PR v roce 2015 zrušeno a nahrazeno ochranným pásmem v zákonné šíři 50 metrů.

Strana 13


Dosavadní vyhlašovací dokumentace:

vyhláška Správy CHKO Jizerské hory č.1/92 ze dne 10. 7. 1992, s účinností ke dni 1. 10. 1992

nařízení Správy CHKO Jizerské hory č. 3/2012, o úplném znění vyhlášky Správy CHKO Jizerské hory č. 2/1993 (vydáno 15.10.2012, účinné k 31.10.2012).

novelizováno vyhláškou č. 1/93, úplné znění vyhláška č. 2/1993, § 10, odst. 3

b) lesní hospodářství Původní, tedy člověkem ještě neovlivněné lesy byly tvořeny bukem, jedlí a smrkem. Vzájemný podíl těchto dřevin se měnil podle stanoviště a kolísal i v čase. Lze se jen dohadovat, zda v lesích dnešní rezervace byl hlavní dřevinou buk a obě jehličnaté dřeviny tvořily pouze jeho doprovod anebo smrk s jedlí měly výraznější zastoupení, jak to bylo zaznamenáno později. NOŽIČKA (1972) uvádí, že na panství Smržovka podle urbáře z r. 1687 „převládaly jedlosmrkové lesy s přimíšeným bukem, značně vytěženým pro tamější sklárny“, dále pak že ještě v r. 1809 zde zbyly „rozsáhlé 110-120leté smrkojedlové a 100-140leté smrkobukové i 110-130leté smrkové porosty v revírech Albrechtice a Antonínov.“ V r. 1822 pak byly podle citovaného autora v obou revírech již uváděny jen 120leté lesy jako nejstarší smíšené či nesmíšené porosty smrkové.

Osídlení v této části Jizerských hor je poměrně mladého data. První písemná zmínka o osadě Antonínov je z r. 1697, to zde však již stála sklářská huť, tzv. Zenknerova (TOMANDL /1972/ píše, že byla založena ještě před r. 1687). Antonínov tedy byl – podobně jako další obce v okolí – založen jako sklářská obec. Provoz skláren si vyžadoval značné dodávky dřeva a měl nepochybně velký vliv na stav lesů v blízkém a později i vzdálenějším okolí skláren. Nakolik byly lesy zájmového území ovlivněny sklářskou exploatací by ovšem bylo nutné ověřit historickým průzkumem. Jisté je, že Zenknerova huť byla v provozu až do r. 1910, kdy byla stržena a nahrazena novou sklárnou spalující uhlí. Pravděpodobně již koncem 18. století byly lesy v širší zájmové oblasti těženy na velkých holých sečích, nejvýše s ponecháváním výstavků. Ještě v první polovině 19. století byly ale zachovány ostrůvky smíšených lesů přírodního charakteru, tj. povstalých z přirozené obnovy a jen minimálně pěstebně ovlivněných. Nejstarší dochovalé lesy na území rezervace a jejího ochranného pásma mají svůj počátek (dle věku uváděného v LHP) kolem roku 1850. Tyto porosty nejspíše již vznikaly na holých sečích, ale s významným uplatněním přirozené obnovy smrku a zejména buku. Jedle v té době již patrně netvořila významnější součást porostů. Ve druhé polovině 19. století byly uměle zakládány čistě smrkové porosty, zprvu ještě s využitím osiva místního původu, později již z osiva nakupovaného od velkých semenářských firem a tedy vesměs cizí provenience. Ve 20. století byly porosty zájmového území běžným způsobem obhospodařovány, probíhaly zde obnovní těžby násečného až holosečného charakteru, které často zasahovaly až k toku Jedlové. Stávající převážně smrkové kmenoviny byly založeny v 30. a 60. letech minulého století, pravděpodobně jde o porosty převážně z umělého zalesnění, část smrku ale může pocházet i z přirozené obnovy. Od druhé poloviny 70. let se i na porostech zájmového území začaly projevovat imisní škody a navazující hmyzí kalamity, které postupně vedly k částečnému úhynu smrkových porostů. Zasaženy byly zejména staré smíšené porosty buku a smrku v severní části území. Smrk zde často tvořil hlavní složku porostů, které se pak víceméně zcela rozpadly a byly vytěženy. Ve smíšených porostech s bukem smrk částečně přežil, uhynulé stromy byly ponechány k rozpadu a následně umožnily vznik bohaté porostní struktury. Již v průběhu 80. let se na řadě míst ujalo bukové zmlazení, které bylo později následováno rozsáhlejší přirozenou obnovou buku i smrku. Také jedle pochází částečně z přirozené obnovy, ve větší míře se ale jedná o podsadby z 90. let. Díky částečnému rozpadu starých smrkobukových porostů a následné přirozené obnově tak vznikly porosty téměř pralesovitého Strana 14


charakteru. Velkou část území rezervace (zhruba polovinu) ale dosud zaujímají kulturně podmíněné porosty s převládajícím smrkem. Jedná se zpravidla o mladší kmenoviny, víceméně zapojené a alespoň s pomístným vtroušením buku, klenu či jeřábu. V exponovaných terénech balvanových rozpadů a blokových akumulací je přitom smrk do určité míry přirozeně hojnou dřevinou, takže není možné tyto porosty paušálně označit za přírodě vzdálené, byť pravděpodobně vzešly z umělé obnovy. c) myslivost Území náleží do honitby CZ5103210302 Josefův Důl. Stav lesních porostů širšího území je dlouhodobě ovlivňován vysokými stavy spárkaté zvěře, zejména pak zvěře jelení. Ta se do nižších poloh stahuje v zimním období a působí značné škody okusem a loupáním. Na území přírodní rezervace je situace poněkud příznivější díky obtížné schůdnosti terénu a místy i hustotě mladých porostů. Také zmlazení buku je zde natolik bohaté, že je zvěř nedokáže ve větší míře zničit. Méně zastoupené dřeviny – jedle, klen a tis jsou však již do jisté míry poškozovány, zatím však nikoliv fatálně. V relativně malé míře (v porovnání s okolními porosty) se vyskytují škody loupáním a ohryzem ve smrkových tyčovinách a mladých kmenovinách. Tyto porosty jsou ovšem stanovištně víceméně nepřirozené a jejich případný předčasný rozpad je z hlediska ochrany přírody spíše vítaný. d) rekreace a sport Východní okraj rezervace sleduje modře značená turistická cesta, která zároveň tvoří součást naučné stezky. Cesta je zejména v letním období značně frekventovaná, hlavní atrakcí jsou vodopády, dostupné krátkými odbočkami z cesty. Ve střední části trasy se nachází odpočinková terasa se zábradlím a jednoduchým posezením. Horní část cesty (již ± za hranicí rezervace) prochází podmáčeným terénem a je nově vybavena dlouhým povalovým chodníkem. Značená cesta je vzhledem ke svému přírodnímu povrchu užívána převážně jen k pěšímu provozu, cyklistům není vjezd povolen, tento zákaz ale často není dodržován. Většina cyklistického provozu se nicméně odehrává na okolních zpevněných cestách a do území rezervace nezasahuje. Po západním okraji rezervace probíhá neznačená lesní cesta, která na severu slepě končí v porostu. Z tohoto důvodu není ve větší míře turisticky využívána. Zatížení území turistickým ruchem je i přes vysokou návštěvnost a drobná znečištění na únosné úrovni a týká se prakticky jen nejbližšího okolí značené turistické cesty. e) jiné vlivy V území doznívají vlivy imisní zátěže, které mj. nepříznivě ovlivnily chemismus lesních půd a vitalitu různých složek lesní biocenózy. Depozice okyselujících látek se i dnes udržují na vysoké úrovni a v blízké perspektivě nelze očekávat výraznější zlepšení stavu. Vzhledem ke stanovištním a porostním podmínkám (půdní charakteristiky, reliéf, mezoklima, druhové složení a struktura lesů) zde ale ve střednědobé perspektivě nehrozí vážnější degradace lesního ekosystému.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne 8. 12. 1967. Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979.

Strana 15


Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října 2004. Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou a LHC Tanvald, platnost 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022. Územní plány obcí. Oba územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK – hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast.

2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Tabulka 14 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

21 – Jizerské hory a Ještěd LHC Jablonec nad Nisou 9,34 ha (včetně 1,48 ha parcely vodního toku) 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022 Lesy České republiky, s. p., LS Jablonec nad Nisou revír Přehrada Tabulka 15

Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

21 – Jizerské hory a Ještěd LHC Tanvald 2,83 ha 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022 Lesy České republiky, s. p., LS Jablonec nad Nisou revír Peklo

Lesní půda (včetně pozemku vodního toku) zaujímá celé území přírodní rezervace. Z hlediska rozdělení lesa se jedná o celé lesní dílce 525 C (LHC Jablonec nad Nisou) a 526 B (LHC Tanvald), okrajově do území zasahují malé plochy dílců 525 A, 526 A, C. Typologické hodnocení. Celé území rezervace spadá do 6. lesního vegetačního stupně, v rámci něj je dominantně zastoupen LT 6A3, který dle typologické mapy pokrývá zhruba 75 % výměry rezervace. O zbylou čtvrtinu území se dělí dalších 6 lesních typů odpovídajících troficky chudším stanovištím, zasahujícím sem z okolních svahů. V porovnání s „průměrným“ lesem 6. lvs Jizerských hor pokrývá tedy rezervace živnější polohy, což je dáno její polohou při úpatí svahů a na dně údolí protékaného poměrně vodnatým potokem. Příznivější trofické poměry jsou nicméně limitovány kyselým žulovým podložím a srážkově velmi bohatým a poměrně chladným podnebím. Ve výsledku tak mají zdejší půdy víceméně mezotrofní, nikoliv eutrofní charakter. Tomu pak odpovídá potenciální druhová skladba lesa i zastoupení druhů bylinného patra.

Strana 16


Tabulka 16: Přehled výměr a zastoupení lesních typů ve vlastní rezervaci Přírodní lesní oblast: 21 – J izers ké hor y a J eštěd Lesní typ (LT) 6A3 6K1 6K9 6N1 6S4 6S5 6S9 6Y1 Celkem

Název LT klenosmrková bučina kapradinová (s mléčivcem) kyselá smrková bučina metličková kyselá smrková bučina svahová kamenitá kyselá smrková bučina s kapradí osténkatou svěží smrková bučina ochuzená svěží smrková bučina kapradinová se šťavelem a třtinou chloupkatou svěží smrková bučina svahová skeletová smrková bučina borůvková

Přirozená dřevinná skladba* BK 3-4, SM 2, JD 2, KL 1-2, JL +-1 SM 4, BK 4, JD 2, JR SM 4, BK 4, JD 2, JR BK 3-4, SM 4, JD 1-2, KL 1, JR, BR SM 3, BK 4, JD 3 SM 3, BK 4, JD 3 SM 3, BK 4, JD 3 SM 4, BK 5, JD 1, JR, KL

Výměra Podíl (%) (ha) 9,19 75,5 0,40 0,49 0,59

3,3 4,0 4,8

0,36 0,56

3,0 4,6

0,41 0,18 12,18

3,4 1,5 100,00

*) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL pro PLO 21, výměry LT stanoveny digitalizací

Porovnání přirozené a současné skladby lesa V další tabulce je výše uvedená „modelová“ přirozená skladba přepočtena na výměru lesních typů v území a vedle ní je zachycena úhrnná současná skladba vypočtená na základě vlastního terénního šetření. Tabulka 17: Přirozená a současná skladba v území – rezervace Zkratka SM JD DG SMO

Název dřeviny

smrk ztepilý jedle bělokorá douglaska tisolistá smrk omorika

BK buk lesní KL javor klen BR bříza bělokorá JLH jilm horský JR jeřáb ptačí Celkem

Současné Současné Přirozené Přirozené zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%) Jehličnaté 5,76 54,7 2,87 23,5 0,24 2,3 2,52 20,7 0,11 1,1 – – 0,04 0,4 – – Listnaté 3,98 37,9 4,84 39,8 0,17 1,6 1,44 11,8 0,10 0,9 0,01 0,1 – – 0,46 3,8 0,12 1,1 0,03 0,3 10,52 100,0 12,18 100,0

přirozená druhová skladba je odvozena z typologické mapy, která pokrývá i plochy vymezených bezlesí – celková výměra je zde tudíž o něco větší než u skladby současné, která je vztažena pouze na porostní půdu

Z tabulky je zřejmé, že v přirozené skladbě převažuje buk doprovázený významnou příměsí smrku a jedle, v menší míře i klenu. Model přirozené druhové skladby pro LT 6A3 počítá i s určitým podílem jilmu horského. V současné skladbě naproti tomu absolutně převažuje smrk, následován o něco méně častým bukem. V porovnání s předpokládanou přirozenou skladbou je současný podíl buku zhruba srovnatelný, smrku ale přibližně dvojnásobný. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že smrk v dnešních porostech „zastupuje“ jedli, která je aktuálně přítomna pouze v roztroušených mladých jedincích. Také současné zastoupení klenu je pouze zlomkové oproti modelu přirozené druhové skladby, zcela pak chybí jilm. Z dalších

Strana 17


dřevin se v malé míře vyskytuje jeřáb ptačí a bříza bělokorá, tyto dřeviny jsou přirozenou součástí rozpadových stádií, která model přirozené skladby příliš nezohledňuje. Nepůvodními druhy současných porostů jsou douglaska tisolistá a smrk omorika – první z nich je dosud početně zastoupena v porostu při jižním okraji rezervace (DP 25), druhý se vyskytuje velmi hojně v porostech při severním okraji území, většinou již za hranicí rezervace. Kromě dřevin uvedených v tabulce se v současných porostech v malé míře vyskytuje ještě topol osika a vrba jíva (v mlazinách při severním okraji ZCHÚ), zvláštností jsou nepočetné výsadby tisu červeného (zhruba ve střední části území). Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 64/2011 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A – les původní, prales, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní). Hodnocení přirozenosti bylo vztaženo na jednotlivé dílčí plochy, tedy porostní skupiny, resp. jejich samostatné části. Na území rezervace a ochranného pásma byly rozlišeny stupně přirozenosti C a D. Nejstarší porosty buku a smrku s etážovitou strukturou lze variantně řadit i do stupně B (les přírodní), protože se však u nich připouštějí omezené regulační zásahy (podpora vtroušeně se vyskytujících dřevin, včetně jejich možné lokální podsadby), byly překlasifikovány do stupně C (les přírodě blízký), neboť jinak by musely být ponechány samovolnému vývoji. Pod stupeň C jsou dále zahrnuty porosty v minulosti výrazněji hospodářsky ovlivňované, avšak s významným uplatněním buku či dalších listnatých dřevin. Pod stupeň D (les kulturní) spadají zbývající porosty, tj. kulturní smrkové skupiny, z nichž ovšem většina není v posledních cca 20 letech hospodářsky usměrňována; patří sem i skupiny s introdukovanými dřevinami. Stupeň E (les nepůvodní) nebyl pro PR Jedlový důl použit, nejblíže k němu má ale dílčí plocha 1. Za stanovištně nepůvodní dřevinu nebyl považován smrk ztepilý (jinak by všechny DP s nadpolovičním zastoupením smrku bylo nutné klasifikovat stupněm E), i když na většině území rezervace by v přirozeném stavu byl zřejmě jen menšinově zastoupenou dřevinou. Tabulka 18: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů stupeň přirozenosti A – les původní (prales) B – les přírodní C – les přírodě blízký D – les kulturní E – les nepůvodní bezlesí – nehodnoceno Celkový součet

výměra ha – – 5,81 4,71 – 1,66 12,18

% podíl – – 47,7 38,7 – 13,6 100,0

Strana 18


2.4.2 Základní údaje o vodních tocích Jediným významnějším vodním tokem území je Jedlová. Jedná se o bystřinný horský tok s velkým spádem a s přírodním korytem. Koryto je vyplněno balvany, bloky a ohlazenými skalními stupni, které podmiňují vznik peřejí, menších vodopádů a podobných jevů. Název vodního toku Číslo hydrologického pořadí Úsek dotčený ochranou (řkm od–do) Charakter toku Příčné objekty na toku Manipulační řád Správce toku Správce rybářského revíru Rybářský revír Zarybňovací plán

Jedlová 1-05-01-061 4,5-5,7 přírodní nejsou není Správa toků Lesů ČR, s. p., oblast povodí Labe

2.4.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody Útvary neživé přírody jsou skalní výchozy. Z nich nejvýznamnější se nachází v bezlesí 526 B103 nad levým břehem Jedlové. Jedná se o seskupení až 30 m vysokých skal v dosti příkrém západním svahu, blízko turistické cesty. Skály jsou víceméně začleněny do okolního lesa. Méně výrazné skalní útvary se nacházejí i v dalších částech rezervace, případně v ochranném pásmu. Minerální podloží je často odkryté i přímo v korytě Jedlové, kde pak vytváří skalní stupně. 2.4.4 Základní údaje o nelesních pozemcích Dle katastrální mapy je jediným nelesním pozemkem v rezervaci parcela vodního toku (č. 666/1 v k. ú. Josefův Důl u Jablonce n. N.), která do území zasahuje na výměře 1,48 ha. Parcela zahrnuje přírodní koryto vodního toku s balvanitou výplní i skalními stupni a přilehlé břehy s rozvolněným lesním porostem. Vzhledem k tomu, že parcela vodního toku tvoří organickou součást okolního lesa, je zde pojednána jako samostatná dílčí plocha spolu s lesními dílčími plochami v přílohách M3 a T1. Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Předchozí plány péče navrhovaly na území přírodní rezervace regulační opatření, které měla upravit druhovou skladbu lesa a jeho prostorovou výstavbu směrem k přirozenému stavu. Tato opatření byla následně zanesena do lesních hospodářských plánů a byla již zčásti realizována. Jednalo se zejména o prořezávky a výchovné těžby, jejichž účelem bylo mj. snížit zastoupení geograficky nepůvodních dřevin (douglaska, smrk omorika). Dále byly navrženy a realizovány podsadby, zejména jedle a klenu. Nad rámec výše uvedeného byly v r. 2004 realizovány podsadby tisu v březích Jedlové, v řádu několika desítek jedinců, s individuálními i skupinovými ochranami. Poslední plán péče (VIŠŇÁK 2011) navrhoval na území rezervace jen malý rozsah výchovných těžeb, platné LHP jdou v tomto směru nad jeho rámec, což však neStrana 19


lze považovat za nedostatek, neboť se tím uspíší proces přeměny převážně smrkových porostů na porosty smíšené. Nedostatkem je naopak absence péče o podsadby tisu, které již v současnosti nejsou účinně chráněny před zvěří a jsou tak z velké části poškozené. V budoucnu bude třeba větší pozornost věnovat i uvolňování jedle, případně ochraně a podpoře zmlazování klenu.

2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Prioritním zájmem je ochrana přírodě blízkých lesních ekosystémů v jejich komplexnosti, tj. včetně genofondu lesních dřevin, neživého prostředí a přírodních procesů. Vznik konfliktů při sledování dílčích cílů se tedy nepředpokládá.

3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Zásady využití lesů jsou shrnuty do jedné rámcové směrnice pro celé území rezervace, v rámci ní jsou pak rozlišeny dva porostní typy – přírodě blízký s převahou buku a hospodářsky ovlivněný s převahou smrku.

Rámcové směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa 1

Soubory lesních typů

les zvláštního určení

6A (převažuje), 6S, 6K, 6N, 6Y

Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 6A, 6S BK 4-5, SM 2-3 JD 1-2, KL 1 JR, BR 6K, 6N BK 5-7, SM 2-3 JD 1-2, KL JR, BR 6Y BK 4, SM 4 BR 1, JR 1, JD, KL A – porostní typ B – porostní typ smrkobukový, přírodě blízký

převážně smrkový, kulturně podmíněný

Z á klad n í r o z ho d n u tí Hospodářský způsob (forma) – (účelový výběr)

– (účelový výběr)

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

fyzický věk

nepřetržitá

fyzický věk

nepřetržitá

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty smíšený porost buku, smrku, jedle a klenu, strukturně bohatý, s plně rozvinutou přirozenou obnovou, bez hospodářských vlivů

smíšený porost buku, smrku, jedle a klenu, strukturně bohatý, s plně rozvinutou přirozenou obnovou, bez hospodářských vlivů

Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby

pouze účelové prosvětlovací výběry ve smrkových partiích pro podporu zmlazování buku či uvolnění jedle, s šetrným vyklizením dřeva z porostu, většina stromového inventáře bude ponechána na dožití a k samovolnému rozpadu

Strana 20


Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu přirozená obnova všech dřevin, uměle jen pomístné přednostně přirozená obnova všech cílových dřevin, vnášení jedle, jilmu, tisu, resp. péče o stávající podsad- v omezené míře podsadby deficitních dřevin PDS – by jedle, klenu, případně tisu (buk z přirozené obnovy) Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií ochrana podsadeb tisu a jilmu, dle potřeby i mladých JD a KL před zvěří; výchovné těžby pouze místně pro uvolnění JD

ochrana podsadeb tisu a jilmu, případně i mladých JD a KL před zvěří, prořezávky v přirozeně vzniklých mlazinách jen v omezené míře, výchovné těžby ve SM pro podporu BK a dalších dřevin CDS, postupná redukce nepůvodní DG a SMO, udržování SM tyčovin a kmenovin ve volnějším zápoji

Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií kůrovcová ohniska sanovat s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody s ponecháním hmoty na místě a s vyloučením prostředků chemické ochrany

aktivní kůrovcové stromy smýtit, odkornit a dle terénních podmínek nechat ležet v porostu anebo vyklidit, vyloučit používání chemických prostředků

Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií nahodilé těžby se neprovádějí, veškeré dřevo zůstává v porostu , v případě napadení ohroženého dříví některým z kalamitních škůdců postupovat podle předchozího bodu

po posouzení rozsahu objemu kalamitní hmoty rozhodnout o části, která bude nezpracována (zpravidla menší objem) a části, která bude vytěžena a vyklizena z porostu (zpravidla větší objem). Část hmoty po odkornění možno ponechat na místě.

Poznámka směrnice pokrývá celé území přírodní rezervace

Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů

b) péče o vodní toky (též nelesní pozemky) Tok Jedlové ponechat bez zásahů. c) péče o útvary neživé přírody Skalní výchozy ponechat bez zásahů. d) péče o živočichy V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a obnově hnízdních budek pro sýce rousné a kulíšky obecné. Ponechávat odumírající, suché a padlé stromy v plné míře v porostu (s výjimkou sanace většího počtu kůrovcových smrků). 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Pro návrhové období nejsou na území rezervace předpokládány výraznější zásahy. Předpis LHP počítá s výchovnými těžbami smrku v porostních skupinách 525 C 5a/3d (3 m3), 6a (12 m3) a 8 (85 m3), tj. v navzájem sousedících dílčích plochách 7, 10 a 14 a dále na plochách 12, 13 a 15. Bez uvedení objemu je v předpisu těžeb zmíněn i buk. V levobřežní části rezervace je navržena probírka v douglasce a smrku (celkem 7 m3) v DP 25, dále pak prořezávka v DP 23 a 28. Obnovní těžby ani umělé zalesnění nejsou navrhovány.

Strana 21


Při realizaci probírek je nutné šetřit buk, klen a mladou jedli, dřevo je třeba z porostů vyklízet s maximální opatrností, v exponovaném terénu, kde by mohlo dojít k poškození biotopu, je lepší zásah nerealizovat anebo ponechat vytěžené dřevo na místě. Prořezávky by měly sledovat hlavně podporu (uvolnění) jedle, klenu a buku, v úsecích, kde je dostatečně zastoupen buk a současně zde chybí jedle, lze od prořezávek upustit a porosty ponechat samozřeďování, což je proces běžný pro přírodní lesy a na území rezervace víceméně žádoucí. Prořezávky by také neměly vést k eliminaci jeřábu či břízy, zejména v porostech s převažujícím smrkem by tyto dřeviny měly být šetřeny a ponechávány na dožití. Uvedená opatření je nutné doplnit o pravidelnou údržbu individuálních a skupinových ochran podsadeb tisu. Bez zajištění této poměrně jednoduché péče totiž hrozí postupný úhyn vysazených a jen velmi pomalu odrůstajících stromků. Stávající podsadby je žádoucí dle potřeby doplnit novými, vedle tisu lze na vhodných místech (v blízkosti vodního toku) vysadit jilm horský a jedli, samozřejmostí je použití vhodných individuálních či skupinových ochran. Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností V ochranném pásmu se nacházejí lesní porosty různé kvality, nad levým břehem Jedlové převažují kulturně podmíněné smrkové porosty středního až mýtného věku, nad pravým břehem jsou ve větší míře zastoupeny porosty s hojným bukem a místy i vtroušenou jedlí. Zasahuje sem i rozlohou největší zralá bučina v celém údolí Jedlové. Vzhledem k tomu, že rezervace má úzký protáhlý tvar, s šířkou pouhých cca 100 metrů, má pro existenci zdejšího lesního ekosystému značný význam zachování celistvosti přilehlých lesních porostů, a to minimálně v rozsahu zákonem stanoveného ochranného pásma. Porosty v ochranném pásmu by měly být obhospodařovány přírodě blízkými způsoby a neměla by v nich probíhat obnovní těžba holosečného charakteru. Druhové složení porostů by se výhledově mělo blížit přirozenému stavu.

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Rezervace byla zaměřena v r. 2013, přičemž došlo k dílčím posunům její hranice na dolním (jižním) i horním (severním) konci. Na většině průběhu sleduje hranice rezervace lesní cesty, jejichž poloha nebyla v lesní obrysové mapě zcela přesně vyznačena. Předpokládaná výměra PR činí 12,18 ha. Rezervace je v terénu ohraničena pruhovým značením, které bylo v nedávné době obnoveno a je dobře viditelné. Při obvodových cestách jsou rovněž osazeny hraniční tabule s malým státním znakem. V severní části, kde byla rezervace mírně rozšířena, však značení dosud chybí. Po novém vyhlášení je třeba uvést vyznačení v terénu do souladu se zaměřenou hranicí a pruhové i tabulové značení následně průběžně udržovat.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Úprava hranic jednotek prostorového rozdělení lesa v novém LHP dle zaměřených hranic rezervace.

Strana 22


3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Při zachování současné úrovně návštěvnosti není třeba přijímat žádná nová regulační opatření. Základním předpokladem je ponechání značené turistické cesty (a naučné stezky) sledující východní okraj rezervace v nezpevněné podobě, s vyloučením cyklistického provozu. Doporučuje se rovněž prodloužit povalové chodníky v horní části území, neboť ve vlhčích obdobích se neupravené části trasy stávají silně zbahnělými.

3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Po východním okraji rezervace je vedena naučná stezka s nedávno instalovanými informačními panely. Tuto stezku je třeba dle potřeby udržovat.

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území V území dosud nebyl proveden systematický výzkum pavouků a brouků. Průzkum je vhodné zaměřit na epigeické, xylosaprofágní a mykofágní skupiny brouků. Další průzkumy provádět dle zájmu badatelů, s ohledem na již existující informace o území.

4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace

Jednorázové a časově omezené zásahy obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) doplňující průzkumy (entomologie) Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) Opakované zásahy údržba oplocení tisu a případné další podsadby údržba ptačích budek Opakované zásahy celkem (Kč) N á k l a d y c e l k e m (Kč)

Orientační náklady Orientační náklady za rok (Kč) za období platnosti plánu péče (Kč) 30 000,20 000,50 000,10 000,3 000,-

80 000,24 000,104 000,154 000,-

4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (1992): Návrh způsobů řízení a vývoje v chráněném území: SPR Jedlový důl. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. DEMEK J. & MACKOVČIN P. [eds.] (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno, 580 pp. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. GRULICH V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, 84: 631645. (vlastní seznam na www.preslia.cz) HRUŠKA J. & KOPÁČEK J. (2005): Kyselý déšť stále s námi – zdroje, mechanismy, účinky, minulost a budoucnost. – Ministerstvo životního prostředí, 24 p.

Strana 23


CHALOUPSKÝ J.[red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha. CHVOJKA P. (2008): Chrostíci (Trichoptera) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 49–77. KARPAŠ R. et al. (2009): Jizerské hory. O mapách, kamení a vodě. – Nakladatelství RK, Liberec. KNOZ J. & TÓTHOVÁ A. (2008): Pakomárcovití (Diptera: Ceratopogonidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 157–172. KOCOUREK P. (2001): Mnohonožky (Diplopoda) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Nepubl. manuskript (zpráva za rok 2001), uložen na Správě CHKO Jizerské hory, Liberec, 3 pp. KOCOURKOVÁ J. (2001): Zpráva o výzkumu lichenoflóry Jizerských hor za rok 2001. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] KOS J. & MARŠÁKOVÁ M. (1997): Chráněná území České republiky. – AOPK, Praha. KRAMPL F. (2000): Zpráva o výzkumu lepidopter Jizerských hor v roce 2000. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] KRAMPL F. & MAREK J. (1999): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 21: 145–188. KRAMPL F. & MAREK J. (2001): Jizerské hory 2001 – Lepidoptera (výsledky průzkumu v roce 2001). – Nepubl. manuskript, uložen na Správě CHKO Jizerské hory, Liberec, 11 pp. KRAMPL F. & MAREK J. (2002): Jizerské hory 2002 – Lepidoptera (výsledky průzkumu v roce 2002). – Nepubl. manuskript, uložen na Správě CHKO Jizerské hory, Liberec, 7 pp. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha. KUČERA J. & VÁŇA J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005). – Příroda, Praha, 23: 1-104. MACEK J. (2009): Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera: Symphyta) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 199–237. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MAZÁNEK L., VONIČKA P. & PREISLER J. (2009): Pestřenkovití (Diptera: Syrphidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 3–46. MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714 p. MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206. MORAVEC J., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (2000): Přehled vegetace České republiky. Svazek 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. – Academia, Praha. MÜLLER J. (1936): Lesní typy Jizerských hor. – Lesn. Pr., Praha, 15: 477-523. NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. – 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. NOŽIČKA J. (1972): Původní výskyt smrku v českých zemích. – SZN, Praha. PELC F. (1991): Orientační zhodnocení ornitocenózy v nidifikačním období 1991. – Ms., 1 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]

Strana 24


PELÍŠEK J. (1968): Půdní poměry Jizerských hor. – Knižnice Jizerských hor, Severočes. Muz., Liberec, 9: 1-50. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.) (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, 22: 1–184. PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha ] PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno]. PREISLER J. & DVOŘÁKOVÁ K. (2009): Lanýžkovití (Diptera: Heleomyzidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 49–171. PREISLER J. & ŠPAČEK J. (2001): Pošvatky (Plecoptera) a střechatky (Megaloptera) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 22: 109–114. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). ROZKOŠNÝ R., PREISLER J. & VONIČKA P. (2008): Dvoukřídlí (Diptera) čeledí Xylophagidae (drvohlodkovití), Coenomyiidae a Rhagionidae (číhalkovití) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 181–186. ROZKOŠNÝ R., PREISLER J. & VONIČKA P. (2009): Vláhomilkovití (Diptera: Phaeomyiidae, Sciomyzidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 85–96. STRAKA J., DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (2009): Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Aculeata) Jizerských hor a Frýdlantska. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 239–276. SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. ŠEVČÍK J. & VONIČKA P. (2008): Dvoukřídlí (Diptera: Nematocera) čeledí Mycetophilidae (bedlobytkovití), Keroplatidae, Bolitophildae, Diadocidiidae, Sciaridae (smutnicovití) a Anisopodidae (stružilkovití) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 95–127. ŠIFNER F. (2009): Výkalnicovití (Diptera: Scathophagidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 185–197. ŠPAČEK J. (2008): Jepice (Ephemeroptera) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 35–47. TKOČ M. & VAŇHARA J. (2008): Stlačenkovití (Diptera: Opetiidae a Platypezidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 255–260. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1956): Historický průzkum lesů. Lesní hospodářský celek Harcov. Bývalá panství Liberec a Frýdlant. – Ms. [depon. in: ÚHÚL, pob. Jablonec n. Nis. & Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TOMANDL M. (1968): Význam dřeva pro sklářské hutě v Jizerských horách. – Ars Vitraria, 2: 8–33. TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. – Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68.r TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. – Český Geol. Ústav, Praha. VESECKÝ A. [ed.]. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha. VESECKÝ A. [ed.]. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. VIŠŇÁK R. (2001): Plán péče o PR Jedlový důl na období 2003–2012. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2011): Plán péče o PR Jedlový důl na období 2013–2022. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VLK R. (2001): Výsledky inventarizace fauny rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera s. l.) vybraných maloplošných chráněných území v CHKO Jizerské hory a zhodnocení jejich současného stavu z hlediska zjištěných druhových spekter.

Strana 25


VLK R., HOLUŠA J. & KOČÁREK P. (2008): Kobylky (Orthoptera: Ensifera) a saranče (Orthoptera: Caelifera) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 79–88. VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor aFrýdlantska I. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 1–287. VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 1–278. Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou na období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022. Lesní hospodářský plán pro LHC Tanvald na období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022. Oblastí plán rozvoje lesů pro PLO 21 Jizerské hory a Ještěd na r. 2000-2019. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb., o plánech péče, o podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území.

4.3 Seznam používaných zkratek CHKO – chráněná krajinná oblast, EVL – evropsky významná lokalita, IO – individuální ochrana, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, OP – ochranné pásmo, OPRL – oblastní plán rozvoje lesů, PLO – přírodní lesní oblast, PR – přírodní rezervace, psk – porostní skupina, SLT – soubor lesních typů, SPR – státní přírodní rezervace, lvs – lesní vegetační stupeň, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: BK buk lesní (Fagus sylvatica) BR bříza bělokorá (Betula pendula) JD jedle bělokorá (Abies alba) JIV vrba jíva (Salix caprea) JLH jilm horský (Ulmus glabra) JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) KL javor klen (Acer pseudoplatanus) OS topol osika (Populus tremula) SM smrk ztepilý (Picea abies) SMO smrk omorika (Picea omorica) SMP smrk pichlavý (Picea pungens)

4.4 Plán péče zpracoval

RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem

říjen 2014 Zoologické části textu připravil ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec.

Strana 26


Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území........................................................................2 1.1 Základní identifikační údaje .......................................................................................2 1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................2 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí:................................2 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................3 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími............................................................3 1.6 Kategorie IUCN..........................................................................................................4 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................4 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu ............................5 1.9 Cíl ochrany..................................................................................................................5 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ..........................5 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................5 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................13 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................15 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................16 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup .....................................................................................19 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............20 3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................20 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ.......................20 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností..................................................................................22 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................22 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území.............................22 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............23 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................23 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................23 4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................23 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................23 4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................23 4.3 Seznam používaných zkratek ...................................................................................26 4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................26 Přílohy

Strana 27


P ŘÍLOHY Tabulky: Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.4.1 a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 – Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 – Lesnická mapa typologická Příloha M5 – Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů

Strana 28

Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich LHC Jablonec nad Nisou dílčí plocha 1

JPRL 525A3a

2

525C3a

3 4 5 6 7

525C5/3 525C5/3 525C5/3 525C5/3 525C5a/3d

8 9

525C5/3 525C5/3

10

525C6a

11 12 13 14 15 16 17

525C6 525C8 525C8 525C8 525C8 525C12/3c 525C17/3b

18 19

525C17/3b 525C17/3b

20

525C17/3b

výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah v ha výška přir. 0,14 1B SM 3, SMO 3, BK 2, BR 12 D prořezávka ve 2. pol. decenia, po1, JR 1 stupná redukce SMO, šetřit listnatou příměs 0,35 1B SM 5, BK 2, BR 2, JR 1, 5 D bez zásahu KL, JIV, JD 0,19 1B SM 10, BK+ 20 D bez zásahu 0,10 1B SM 7, BK 3 18 D bez zásahu 0,26 1B SM 6, BK 3-4, JD+, JR 20/12 D bez zásahu 0,16 1B SM 6, BK 4 20/12 D bez zásahu 0,42 1B SM 9, BK 1, KL 20/7 D výchovná těžba dle předpisu LHP, intenzita střední, šetřit listnatou příměs 0,11 1A JR 3, BK 3, SM 4 15 C bez zásahu 0,19 1A SM 8, BK 1-2, KL, BR, 21/8 C bez zásahu JR, JD 0,81 1B SM 9, BK 1 24 D výchovná těžba dle předpisu LHP, intenzita střední, šetřit listnatou příměs 0,32 1A BK 5, SM 5, KL+, JR 26 C bez zásahu 0,23 1B SM 10 28 D výchovná těžba dle předpisu LHP 0,18 1B SM 8, BK 2 28 D výchovná těžba dle předpisu LHP 0,65 1B SM 7, BK 3, JD (tis) 30 D výchovná těžba dle předpisu LHP 0,53 1B SM 5, BK 5 30 D výchovná těžba dle předpisu LHP 0,23 1A SM 6, BK 4, KL, JR 34/8 C bez zásahu 0,76 1A BK 7, SM 3 / BK 7, SM 32/3 C bez zásahu 2, JD 1 0,10 1A BK 6, SM 4 / SM 7, BK 3 34 C bez zásahu 0,43 1A BK 6, SM 4/ BK 8, SM 2, 33/6 C bez zásahu JD 1,39 1A BK 6, SM 4 / BK 7, SM 30/5 C bez zásahu 3, JD

nal. poznámka 2

2

psk zasahuje jen malou částí, porost po nedávné prořezávce

nejsevernější část psk 2. část od severu 5. část od jihu 4. část od jihu 3. část od jihu (střední)

2. část od jihu nejjižnější část psk 2

severní část psk

3 3 2 2

jižní část psk nejsevernější část psk 3. část od jihu 2. část od jihu nejjižnější část psk nejsevernější část psk malý fragment na S 2. část od severu střední (největší) část psk

dílčí JPRL výměra RS/PT zastoupení dřevin plocha v ha 21 525C17/3b 0,31 1A BK 7, SM 3, KL / BK 7, SM 3, KL, JR 22 neles 1,48 – –

prům. stupeň doporučený zásah výška přir. 35/8 C bez zásahu –

–

bez zásahu

nal. poznámka nejjižnější část psk vodní tok – nelesní plocha

LHC Tanvald dílčí JPRL výměra RS/PT zastoupení dřevin plocha v ha 23 526A17a/3a 0,05 1B BK 5, SM 2, JD 1, BR, OS, JIV 24 526B5 0,07 1B BK 5-6, SM 4-5, KL, JR 25 526B5 0,33 1B SM 5, DG 3-4, BK 1, JD 26 27

526B8 526B11

0,31 0,57

1A 1A

29

526B17a/3

0,80

1A

30 31

526B103 526C9

0,18 0,12

– 1B

prům. stupeň doporučený zásah nal. poznámka výška přir. 6 C prořezávka střední intenzity, podpora 3 zasahuje pouze malou částí BK a JD, zachovat příměs pion. dřevin 12 D bez zásahu malá severní část psk 20 D výchovná těžba dle předpisu LHP 2 hlavní (jižní) část psk, porost po nedávné probírce SM 7, BK 2, KL 1, JR 28 C bez zásahu SM 7, BK 3, KL, JR (TIS) 26/6 C údržba oplocení tisu, případně další 1 výsadby TIS, JL, KL s ochranami BK 7, SM 2, KL 1 /BK 7, 32/4 C bez zásahu SM 3, JR, JD, KL (SM, BR, JR, BK) – – bez zásahu bezlesí (skály) SM 9-10, BK, BR 26 D bez zásahu

V ys v ět li v k y: dílčí plocha – pořadové číslo dílčí plochy; JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa dle platného LHP; výměra v ha – výměra DP dle digitalizace, po vyrovnání plochy na zaměřené hranice PR; RS/PT – rámcová směrnice, porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění;, vzhledem k heterogenitě mnohých porostů, jejich nepřehlednosti a časté etážovitosti jen přibližná hodnota, dle potřeby rozlišeno lomítkem na horní a dolní etáž prům. výška – průměrná výška porostu v metrech, u zřetelně etážovitých porostů s rozlišením na horní a dolní etáž; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C – přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.

Plán péče. o: přírodní rezervaci Jedlový důl na období: (návrh na nové vyhlášení)

Recommend Documents