Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Bílé Karpaty

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty Nádražní 318, 763 26 Luhačovice

Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Bílé Karpaty na období 2012–2021

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty

AOPK ČR

2

2011


OBSAH 1. Úvod .................................................................................................................................. 5 2. Ochrana přírody................................................................................................................. 6 2.1. Strategie OPK ............................................................................................................ 6 2.2. CHKO......................................................................................................................... 6 2. 3. Maloplošná zvláště chráněná území.......................................................................... 7 2.4. Natura 2000 ............................................................................................................... 8 2.5. Památné stromy ......................................................................................................... 9 2.6. Rostlinná společenstva............................................................................................. 10 2.7. Významné druhy rostlin ............................................................................................ 11 2.8. Významné druhy živočichů ....................................................................................... 13 2.9. Invazní a expanzivní druhy....................................................................................... 15 2.10. Neživá příroda ........................................................................................................ 16 2.11. Územní systém ekologické stability ........................................................................ 17 2.12. Krajinný ráz ............................................................................................................ 19 2.13. Monitoring a výzkum............................................................................................... 20 2.14. Práce s veřejností................................................................................................... 22 3. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ............................................................... 24 3.1. Lesní hospodářství ................................................................................................... 24 3.2. Zemědělství.............................................................................................................. 27 3.3. Myslivost .................................................................................................................. 29 3.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ............................................................................ 30 3.5. Vodní hospodářství .................................................................................................. 32 3.6. Výstavba .................................................................................................................. 34 3.7. Dopravní a inženýrské sítě ....................................................................................... 37 3.8. Průmysl .................................................................................................................... 38 3.9. Zacházení s odpady ................................................................................................. 39 3.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny ...................................................................... 39 3.11. Rekreace a turistika................................................................................................ 40 4. Závěrečný přehled prioritních úkolů za celou CHKO ........................................................ 42 5. Seznam zkratek ............................................................................................................... 43 6. Použitá literatura.............................................................................................................. 44

Přílohy textové č. 1 Rámcové směrnice péče o les

AOPK ČR

3

2011


AOPK ČR

4

2011


1. Úvod Plán péče je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území (§ 38, odst. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění). Zpracování plánů péče o CHKO zajišťuje Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále MŽP) prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále AOPK ČR), zejména příslušné správy CHKO. Podrobnosti ke způsobu zpracování a obsahu plánů péče jsou stanoveny prováděcí vyhláškou MŽP č. 64/2011 Sb. a pro CHKO dále rozpracovány v metodickém pokynu MŽP, zveřejněném ve Věstníku MŽP č. 12/2007. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný. Plán péče o CHKO Bílé Karpaty neobsahuje opatření, která jsou povinností správy CHKO vyplývající přímo ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Plán péče o CHKO Bílé Karpaty je zpracován na období deseti let (2012 až 2021) a je druhým plánem péče o tuto CHKO. Navazuje na předchozí plán péče schválený MŽP na období 1998 až 2007 (č. j. OOP/5498/98 ze dne 24. 9. 1998) s platností v roce 2005 prodlouženou do roku 2012 (č. j. 620/1267/05 ze dne 8. 4. 2005). Termín jeho zpracování vychází z celostátního harmonogramu aktualizace plánů péče CHKO. Plán péče byl zpracován kolektivem autorů složeným z pracovníků Správy CHKO Bílé Karpaty a odboru zvláštní ochrany přírody ředitelství AOPK ČR.

AOPK ČR

5

2011


2. Ochrana přírody 2.1. Strategie OPK CHKO Bílé Karpaty tvoří harmonicky utvářená kulturní krajina s významným zastoupením druhově bohatých společenstev kulturního i přirozeného původu s výskytem zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.), vzácných a ohrožených (zařazených na červený seznam) druhů rostlin a živočichů. Geomorfologie, geologické složení a dlouhodobé obhospodařování spoluvytvářely typickou krajinu Bílých Karpat; na hřebenech s vysokým podílem lesů přírodě blízkého složení, které do nižších poloh přecházejí v mozaiku s druhově bohatými loukami a pastvinami. Typickým rysem krajiny je také vysoký podíl mimolesní zeleně a citlivé začlenění sídel do krajiny a jejich umístění převážně v údolních polohách. Dlouhodobý cíl ochrany přírody a krajiny je definován v § 1 zřizovacího výnosu Ministerstva kultury ČSR č. 17644/80 z 3. listopadu 1980, o zřízení chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu.“ Základními dlouhodobými cíli v ochraně přírody a krajiny jsou: − zachování rozsahu a kvality typických nelesních (lučních, pastevních) ekosystémů a udržení jejich druhové pestrosti − udržení, příp. vytvoření vhodných životních podmínek pro vzácné a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a jejich společenstva se zvláštním zaměřením na druhy, které mají v CHKO nejbohatší nebo jedinou lokalitu v ČR − zachování všech vyskytujících se přirozených lesních společenstev a udržení ekologické stability lesních porostů − udržení nebo dosažení přírodě blízkého charakteru vodních toků a mokřadů − zachování typického krajinného rázu a udržení pestrosti krajiny, včetně zachování (případně obnovy) vybraných kulturních charakteristik

2.2. CHKO Charakteristika problematiky CHKO Bílé Karpaty byla zřízena Výnosem ministerstva kultury ČSR č. 17 644/80 o zřízení chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty ze dne 3. listopadu 1980. CHKO Bílé Karpaty byla vyhlášena podle § 8 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a výnos je z legislativního hlediska částečně zastaralý. Některé z ochranných podmínek ve výnosu již pozbyly platnosti, protože byly nahrazeny základními ochrannými podmínkami CHKO přímo ze zákona, ale některé podmínky lze ještě aplikovat. Ochranu území lze považovat za dostačující a změna vyhlašovacího předpisu není navrhována. Hranice CHKO uvedená ve vyhlášce je jednoznačná a z tohoto důvodu není nutné ji měnit. V CHKO jsou však zahrnuta i území u Luhačovic a Slavičína, která nejsou součástí pohoří Bílých Karpat z různých hledisek (geomorfologického, fytogeografického atd.) a mají nižší koncentraci přírodních hodnot než ostatní území CHKO. Naproti tomu jsou v úseku mezi Velkou nad Veličkou a Hrubou Vrbkou části cenné z hlediska biodiverzity, které součástí CHKO nejsou. Tyto skutečnosti byly zjištěny v rámci projektu VaV/620/12/03

AOPK ČR

6

2011


„Analýza biodiverzity v CHKO Bílé Karpaty“, který byl řešen v letech 2003-2006 ZO ČSOP Bílé Karpaty. Zonace CHKO byla schválena protokolem MŽP č. j. OOP/1963/94 ze 16. 5. 1994. Schválená zonace však nesplňuje požadavky stanovené v § 27 zákona, vykazuje řadu metodických nedostatků a neodpovídá ani aktuálnímu stavu poznání přírody a krajiny. Hlavními nedostatky jsou vysoká mozaikovost (v CHKO je celkem 1637 segmentů) a malá velikost některých segmentů zón (segmenty o velikosti stovek m2), neucelenost prvních a druhých zón, nerespektování parcelních hranic při vymezování zón. Na poměrně rozsáhlých rozlohách došlo také ke změnám přírodní hodnoty území (např. rozsáhlá zatravnění orné půdy, zlepšení druhového složení luk a pastvin). Výsledky výše uvedeného projektu VaV/620/12/03 obsahují řadu podkladů pro stanovení zonace nové - síťové mapování cévnatých rostlin a vybraných zoologických taxonů, hodnocení kvality toků z hlediska biodiverzity. K celkovému vymezení zón odstupňované ochrany přírody je třeba přidat i výsledky mapování vegetace v rámci Natura 2000 a kritéria krajinářská, případně aktuální údaje o výskytu chráněných druhů na nových lokalitách. Pro další vhodné bližší určení způsobu péče o předměty ochrany v CHKO je nezbytné připravit návrh nové zonace, reflektující aktuální stav krajiny a přírody v CHKO, všechny její složky a odpovídající aktuální metodice pro tvorbu zonace, a usilovat, aby tato zonace byla uvedena v platnost. Dlouhodobý cíl − diferencovaná ochrana území CHKO odpovídající potřebě zachování nebo zlepšení předmětů ochrany CHKO Navrhovaná opatření − zpracovat nový odborný návrh zonace podle platné metodiky a aktuálních informací o stavu životního prostředí , který by umožnil zlepšení péče o předměty ochrany CHKO

2.3. Maloplošná zvláště chráněná území Charakteristika problematiky Na území CHKO Bílé Karpaty je vyhlášeno celkem 51 zvláště chráněných území, z toho je pět v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 804,53 ha, jedno v kategorii národní přírodní památka na celkové ploše 18,98 ha, 15 v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše 378,69 ha a 30 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 172,89 ha. Celková plocha zvláště chráněných území v CHKO je 1375,09 ha, tj. cca 1,84 % plochy CHKO. Ve stávající soustavě zvláště chráněných území je zastoupena reprezentativně většina typů biotopů charakteristických pro tuto oblast a MZCHÚ podchycují i nejvýznamnější naleziště zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a vzácných a ohrožených (zařazených na červený seznam) druhů rostlin a živočichů. Návrh nových zvláště chráněných území je minimální a je zaměřen na doplnění soustavy o lesní biotopy ve stupni pahorkatin (teplomilné doubravy, dubohabřiny), geologické lokality a pěnovcové mokřady. Z hlediska zabezpečení soustavy MZCHÚ je nutné zajistit především odstranění nedostatků ve zřizovacích předpisech u vyhlášených MZCHÚ. Jedná se o nedostatky ve vymezení území, stanovení kategorie, ve specifikaci předmětu ochrany a bližších ochranných podmínek. Pro zajištění předmětů ochrany jednotlivých MZCHÚ je rozhodující zabezpečení nezbytného managementu, zejména v územích jejichž předmětem ochrany jsou z hránících z hlediska biodiverzity unikátně bohaté bělokarpatské louky.

AOPK ČR

7

2011


Dlouhodobý cíl − reprezentativní soustava MZCHÚ se zabezpečenou péčí, zajišťující zachování nebo zlepšení stavu předmětů ochrany jednotlivých území Navrhovaná opatření − zpracovat potřebné podklady pro vyhlášení a oznámit záměr vyhlášení následujících území: Název: Lom Skalka Kategorie: PP Předmět ochrany: Geologie, výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů Rozloha: cca 4 ha Název: Hladké Kategorie: PR Předmět ochrany: bučiny s významným zastoupením stromů vyšší věkové kategorie Rozloha: cca 40 ha − vybrat nejvhodnější lokalitu a zpracovat podklady pro vyhlášení nového MZCHÚ se zastoupením zachovalých teplomilných doubrav a dubohabřin, − vybrat nejvhodnější lokalitu a zpracovat podklady pro vyhlášení nového MZCHÚ se zastoupením aktivního prameniště s výraznou tvorbou pěnovce, − vybrat nejvhodnější lokalitu a zpracovat podklady pro vyhlášení nového MZCHÚ ve Vlárském průsmyku, jehož předmětem ochrany bude biotop a populace tesaříka alpského, − z důvodu nutnosti odstranění nedostatků ve zřizovací dokumentaci a vymezení území nově vyhlásit PR a PP, např. PR Jalovcová stráň, PP Okrouhlá z důvodu rozšíření území, PP Pod Cigánem z důvodu administrativní chyby v uvedené parcele, PP Horní louky a PR Ploščiny z důvodu vymezení území a další, − provést kontrolu stavu předmětů ochrany u PP a PR, především u PP Bahulské jamy a PP Žleb a na základě zjištěných výsledků zajistit přehlášení těchto území, − zpracovat podklady nezbytné pro oznámení záměru vyhlášení (přehlášení) NPR Čertoryje a NPR Jazevčí (vyhlášení je v kompetenci MŽP), které budou rozšířeny o část vyhlášeného ochranného pásma.

2.4. Natura 2000 Charakteristika problematiky Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené (zranitelné), vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Soustavu Natura 2000 tvoří ptačí oblasti a evropsky významné lokality. V CHKO Bílé Karpaty nejsou žádné ptačí oblasti vyhlášeny. Evropsky významné lokality jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 (ve znění pozdějších předpisů) v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit; v CHKO se jich nachází třináct: EVL Čertoryje, EVL Bílé Karpaty, EVL Rudický les, EVL Komňa – kostel, EVL Na koncoch, EVL Slavičín – kostel, EVL Slavičín – zámek, EVL Valentová, EVL Vlárský průsmyk, EVL Vlára, EVL Bílé Potoky, EVL Hodňovská dolina, EVL Hrušová dolina, a další tři sem zasahují částí: EVL Remízy u Bánova, EVL Valy – Bučník, EVL Podkrálovec.

AOPK ČR

8

2011


Dlouhodobý cíl − evropsky významné druhy a typy přírodních stanovišť ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany Navrhovaná opatření − provádět systematický, pravidelný a dlouhodobý monitoring evropsky významných druhů a typů přírodních stanovišť pro zjišťování jejich stavu (viz též kap. 2.13) − pravidelnou mozaikovitou sečí udržovat lokality srpice karbincolisté, starčku dlouholistého (červenec až srpen) a mečíku bahenního (koncem srpna) − pravidelnou sečí udržovat luční lokality střevíčníku pantoflíčku, rostliny obsekávat − v polovině srpna kosit lokalitu hlízovce Loeselova − pravidelně, mozaikovitě v čase a prostoru, kosit širokolisté suché trávníky, bezkolencové louky, tužebníková lada a ovsíkové louky (viz též kap. 2.6., 2.7. a 2.8.) − luční pěnovcová prameniště a slatiniště šetrně kosit (červenec až srpen), chránit je před poškozením (pastva, pojezdy mechanizace) a především před změnou vodního režimu − chránit lesní pěnovcová prameniště před poškozením (lesní těžba, turismus – viz též kap. 3.1. a 3.11.) a především před změnou vodního režimu − při obnově lesa zvyšovat podíl stanovištně původních dřevin (viz kap. 3.1.) − v EVL Vlára minimalizovat zásahy do koryta toku, zajistit migrační průchodnost Vláry pro ryby i mimo EVL, chránit vodní tok Vláry před znečišťováním a snižováním průtoků a snažit se o zlepšení kvality vody − udržet či zlepšit stanovištní podmínky pro tesaříka alpského (viz kap. 2.8.) při dodržení pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví a životů a ochrany majetku − v EVL Komňa - kostel, Slavičín - zámek a Slavičín - kostel zajistit financování úklidu netopýřího trusu, dohlížet na neměnnost klimatických a hlukových podmínek, dohlížet na funkčnost a stálost vletových otvorů

2.5. Památné stromy Charakteristika problematiky Na území CHKO Bílé Karpaty je evidováno celkem 39 položek památných stromů ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. Z celkového počtu 45 stromů je 35 solitérů a čtyři skupiny památných stromů (10 stromů). Většina stromů je v relativně dobrém zdravotním stavu, zdravotní stav odpovídá jejich věku, druhu dřeviny a lokalitě. Zdravotní stav stromů je průběžně sledován a památné stromy mají zajištěnou průběžnou péči. Na území CHKO se nachází i další stromy významné zejména svým vzrůstem a věkem, které mohou být vnímány jako potenciální památné stromy, proto u nich Správa CHKO pravidelně monitoruje zdravotní stav. V letech 2009–2010 proběhla podrobná revize památných stromů, která spočívala v prověrce památných stromů v terénu, v doplnění chybějící dokumentace a zpracování GIS vrstvy památných stromů. Zpracované výsledky revize budou dále využívány při návrzích ošetření památných stromů a pravidelně aktualizovány. Dlouhodobý cíl − zachování památných a významných bezpečnostním a estetickém stavu

stromů

v krajině

v dobrém

zdravotním,

Navrhovaná opatření − po projednání s vlastníky zajistit vyhlášení památných stromů:

AOPK ČR

9

2011


−

− −

− −

Lípy u kapličky ve Bzové (k. ú. Bzová u Uherského Brodu) Javor na Zubačově (k. ú. Komňa) na základě monitoringu průběžně zajišťovat nutné ošetření stávajících památných stromů, přednostně zajistit ošetření stromů v horším zdravotním stavu, příp. stromů na exponovaných místech (Kněždubské lípy, Lípa u Boží muky, Lípa u Kolelače, Lípa v Šanově, Adamcova oskeruše), pravidelně provádět kontroly dutin průběžně doplňovat databázi a fotodokumentaci památných stromů průběžně aktualizovat evidenci (databázi) významných stromů (které by v budoucnu mohly být vyhlášeny za památné), zajistit monitoring jejich stavu a poradenství pro vlastníky či obce a případně se podílet na jejich nutném ošetření (financování z dotačních titulů) spolupracovat s vlastníky lesů (zejména LČR, a další) na evidenci významných stromů na PUPFL a prosazovat jejich ponechání na dožití při dodržení pravidel ochrany lesa, bezpečnosti a ochrany zdraví a životů a ochrany majetku informovat vlastníky pozemků a orgány ochrany přírody příslušné k povolování kácení dřevin mimo les o evidovaných významných stromech a spolupracovat na jejich ochraně

2.6. Rostlinná společenstva Charakteristika problematiky V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje pestrá škála rostlinných společenstev, podmíněná výrazným výškovým gradientem, polohou na pomezí několika fytogeografických jednotek, příznivým geologickým podkladem i využíváním území v minulosti. Oblast se vyznačuje vysokým zastoupením přírodě blízkých (či polopřirozených) ekosystémů, listnaté lesy zde plošně převažují nad výsadbami jehličnanů. Nejrozšířenější vegetační jednotkou jsou květnaté bučiny, dále jsou zde významné porosty dubohabřin; plošně méně zastoupené, ale ochranářsky hodnotné jsou subxerofilní doubravy. Nejznámějším a také nejcennějším společenstvem Bílých Karpat jsou však květnaté louky as. Brachypodio-Molinietum, unikátní vysokým počtem i zastoupením druhů. Velice hodnotná jsou také pouze maloplošně se vyskytující pěnovcová prameniště. Specifickým biotopem jsou i vysokokmenné staré sady s řidší teplomilnou vegetací svazu Bromion erecti nebo vlhčími typy směřujícími k ovsíkovým loukám svazu Arrhenatherion. Dlouhodobý cíl − zachovalé lesní porosty s přírodě blízkým složením stromového patra a bohatým bylinným podrostem − zachovaná polopřirozená nelesní vegetace v místech jejího současného výskytu a obnovené druhově bohaté louky na dalších lokalitách Navrhovaná opatření − při obnově (a následné výchově) lesních porostů zvyšovat podíl stanovištně původních dřevin (viz kap. 3.1.) − při obnově lesa v MZCHÚ, EVL a I. zóně CHKO nevysazovat žádné stanovištně a geograficky nepůvodní dřeviny a případně odstraňovat (s využitím ekonomických nástrojů ochrany přírody) jejich samovolné zmlazení, pokud se chovají invazně nebo expanzivně (viz též kap. 3.1.) − prosvětlovat lesy a jejich okraje, obnovovat pařeziny, střední a pastevní lesy (po dohodě s vlastníky) - viz kap. 3.1. − udržovat funkční ekotony s lemovými společenstvy ořezem "hrází"

AOPK ČR

10

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − udržovat travinobylinné porosty se zachovalým druhovým složením nebo s výskytem zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) či ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů, při volbě managementu zohlednit výskyt těchto živočichů (viz kap. 2.8.) – např. nepokosené pásy či posun seče (ale ne na plochách zasažených třtinou či jiným expanzivním druhem) − při zajišťování péče o cenné přírodní stanoviště trávníků maximálně využít agroenvironmentální programy (viz též kap. 3.2.), finančních zdrojů ochrany přírody využívat pro biotopy s nutností speciálních postupů − restaurovat po delší dobu neudržované louky (odstranění nežádoucích dřevin, zavedení pravidelné seče), mají-li dobré předpoklady k obnově (přežívající populace významných lučních druhů, blízkost zachovalých porostů) a zlepšovat tak stav předmětů ochrany CHKO − zvláštní pozornost věnovat lučním porostům v EVL (viz kap. 2.4) − na lokalitách s jalovci a suššími variantami širokolistých suchých trávníků zajistit optimálně extenzivní (travní drn jen mírně narušující) pastvu ovcí a koz, případně i krav − monitorovat vliv opatření hrazených z dotačních titulů MZe i MŽP na diverzitu přírodních stanovišť (viz též kap. 2.13.) − jako nejvhodnější způsob údržby luk prosazovat mozaikovitou seč v čase a prostoru s odstraňováním biomasy a s důsledným vyloučením hnojení a mulčování − příležitostně využívat vláčení či jiného mechanického narušení travních porostů k podpoře klíčení semen; na degradovaných plochách podporovat zvyšování jejich přírodovědné hodnoty (např. přísevem místních lučních druhů). − pečovat o pěnovcová prameniště (viz kap. 2.4.) − pečovat o vysokokmenné ovocné sady se zachovalým podrostem − k zatravnění orné půdy používat regionální travinobylinné směsi (viz kap. 3.2.) − při péči o biotopy úzce spolupracovat s vlastníky a uživateli pozemků

2.7. Významné druhy rostlin Charakteristika problematiky CHKO Bílé Karpaty jsou floristicky mimořádně hodnotným územím. Vyskytuje se zde řada druhů, které v České republice jinde nenajdeme (Aposeris foetida, Danthonia alpina, Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus, Ophrys holosericea subsp. holubyana, Pedicularis exaltata, Peucedanum carvifolia, Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum, Tephroseris longifolia subsp. moravica). Mnohé další vzácné druhy sice rostou i v jiných částech ČR, avšak bělokarpatské populace patří k nejpočetnějším (Anacamptis pyramidalis, Gymnadenia densiflora, Serratula lycopifolia). Vyskytuje se zde (resp. vyskytovalo) asi 45 druhů čeledi vstavačovitých. Celkem je z území CHKO Bílé Karpaty uvedeno 518 ohrožených (zařazených v červeném seznamu) a zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) druhů cévnatých rostlin. Nyní v území roste 115 chráněných druhů rostlin, dalších 30 chráněných druhů je řazeno mezi vyhynulé a nezvěstné. Z dalších 373 ohrožených druhů v CHKO patří mezi vyhynulé nebo nezvěstné 61 druhů. Množství ohrožených druhů bylo v Bílých Karpatech zjištěno i mezi bezcévnými rostlinami, včetně sedmi druhů chráněných hub. Mnoho ohrožených a zvláště chráněných druhů je vázáno na kulturní krajinu a obhospodařování člověkem. Jedná se především o luční, pastevní a mokřadní druhy, druhy vázané na historické formy hospodaření v lese a plevele. Zatímco druhům vázaným na travní porosty a mokřady je v posledních letech věnována velká pozornost, v pozadí zůstalo obnovení pařezinového hospodaření v lesích a podpora plevelové vegetace.

AOPK ČR

11

2011


Základním předpokladem udržení populací většiny druhů je zachování jejich stanovišť a péče o ně (viz kapitola 2.6.). Pouze některé druhy, například druhy raných sukcesních stadií nebo velmi slabé populace na hranici udržitelnosti, vyžadují navíc speciální postupy. Dlouhodobý cíl − uchování současné rozmanitosti rostlinných druhů − uchování nebo zlepšení stavu populací vybraných rostlinných druhů ohrožených (zařazených na červený seznam) a zvláště chráněných (dle platné vyhlášky MŽP) pomocí speciálních managementových opatření nebo podporou tradičních forem zemědělského a lesnického hospodaření na vybraných lokalitách (viz též kap. 3.1. a 3.2.) Navrhovaná opatření − sledovat populace druhů s velmi vzácným výskytem v ČR (Aposeris foetida, Carex alba, Catabrosa aquatica, Peucedanum carvifolia, Potentilla micrantha, Viola alba aj.) a v případě potřeby provádět aktivní management k udržení lokality, příp. vypracovat a uskutečňovat jednotný postup ochrany druhu pro celou CHKO − zvláštní pozornost věnovat druhům chráněným v rámci Evropské unie – Cypripedium calceolus, Gladiolus palustris, Liparis loeselii, Serratula lycopifolia, Tephroseris longifolia subsp. moravica (viz kap. 2.4.) − sledovat nejvzácnější luční druhy a udržovat jejich lokality, management přizpůsobit striktně jejich požadavkům (Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus, Ornithogalum pyrenaicum subsp. sphaerocarpum, Pedicularis exaltata, Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum, Taraxacum sect. Palustria, Thalictrum simplex subsp. galioides, Veratrum nigrum aj.), příp. vypracovat a uskutečňovat jednotný postup ochrany druhu pro celou CHKO − pravidelnou sečí udržovat lokality dalších ohrožených lučních a mokřadních druhů (např. Anacamptis pyramidalis, Campanula cervicaria, Danthonia alpina, Dactylorhiza sp. div., Dianthus superbus, Gymnadenia densiflora, Hieracium macranthum, Ophrys sp. div., Orchis sp. div., Senecio umbrosus) − aktivním managementem podporovat populace hořečků (Gentianella lutescens, Gentianella amarella), nejlépe pastvou, příp. sečí a narušováním povrchu − aktivním managementem podporovat populace hořců (Gentiana cruciata, Gentiana pneumonanthe), vhodným termínem seče, obsečením rostlin a případně narušováním povrchu − podporovat extenzivní hospodaření na menších polích s výskytem ohrožených druhů plevelů − zřídit alespoň jednu genofondovou plochu s výskytem ohrožených druhů plevelů na vhodném pozemku AOPK ČR − sledovat populace a případně provádět aktivní opatření ve prospěch dalších ohrožených a vzácných druhů (Eleocharis quinqueflora aj.) − sledovat významné lokality zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů a chránit je před jejich možnou likvidací (např. výstavbou, lesní těžbou, zavážením, změnou kultury – výsadbou na travním porostu nebo naopak odlesněním, odvodněním) − informovat vlastníky a nájemce o výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a speciálních opatřeních na jejich ochranu

AOPK ČR

12

2011


2.8. Významné druhy živočichů Charakteristika problematiky Na území CHKO Bílé Karpaty je v současné době potvrzen výskyt 175 zvláště chráněných druhů živočichů. CHKO Bílé Karpaty představuje místo střetávání druhů kontinentálních, panonských i karpatských, lesních i lučních. Lesní komplexy bučin v okolí Velké Javoriny, Lopeníka a ve Vlárském průsmyku hostí řadu pralesních druhů. Mnoho druhů lučních i lesních má v Bílých Karpatech jediné místo výskytu v ČR. Výskyt živočichů závisí především na zachování vhodných biotopů. Společenstva lesních biotopů jsou ohrožena zejména nevhodným způsobem obhospodařování lesních porostů – úbytkem mrtvého dřeva v lese ponechaného k zetlení, úbytkem stromů s dutinami, stejnověkostí a malou věkovou i prostorovou rozrůzněností porostů, zmenšováním ploch starých porostů, mizením tradičních tvarů lesa (les nízký a les střední) apod. Kvůli tomu se jednotlivé populace stávají izolované a náchylnější k zániku. Luční biotopy byly v minulosti decimovány chemizací, hnojením, scelováním pozemků, rozoráváním mezí a odvodňováním mokřadů. V současné době lze sledovat nežádoucí značné zarůstání krajiny (zanedbání péče o louky a pastviny) spojené se zalesňováním lučních pozemků. Na mnoha jiných místech dochází naopak k intenzivnímu obhospodařování. Velkým nebezpečím je unifikované hospodaření (např. seč louky v jednom termínu). V takových případech dochází k drastickému úbytku mnohých druhů živočichů (zejm. bezobratlých) vlivem rychlé změny prostředí (ztráta úkrytu, živných rostlin, změna mikroklimatických podmínek atd.). Nadále ohrožena zůstávají mokřadní a vodní společenstva, zejména nepovoleným skládkováním odpadů, zavážením, odvodňováním, zalesňováním. Ve vodních tocích jsou ohroženy místní populace původních druhů ryb – v původních populacích přežívají jen rybářsky neobhospodařované druhy, přičemž jejich početnost se místy snižuje nebo kolísá. Jinak je tomu u rybářsky obhospodařovaných druhů, které jsou (především pstruh obecný potoční) v chovných tocích pravidelně vysazovány a posléze slovovány. Takto není dán prostor k tomu, aby se zde vytvořily místní populace, vývojem adaptované na místní podmínky. Správa CHKO BK eviduje místa rozmnožování obojživelníků. Na několika místech každoročně zajišťuje odchyt obojživelníků pomocí zábran v oblastech migračních tahů přes frekventované komunikace. Také pro přežití plazů je rozhodující ochrana jejich biotopu. V podmínkách CHKO BK jsou z tohoto hlediska velmi cenné slunné stráně s roztroušenými křovinami nebo s mezemi. Pro užovku stromovou jsou pak důležité lomy, hromady kompostu, skládky dřeva a lidská obydlí (kůlny, šopy, stodoly atp.). Dlouhodobý cíl − rozmanitost biotopů a pestrost území a krajiny jako základní předpoklad druhové diverzity živočichů − stabilizované a rozvíjející se populace zvláště chráněných a jiných vzácných a ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů volně žijících živočichů, včetně druhů soustavy Natura 2000 Navrhovaná opatření − zajistit kontinuální přetrvání starých listnatých stromů (a jedle) na vhodných lokalitách; prosazovat zlepšování prostorové a věkové struktury lesních porostů (viz kap. 3.1.); dohodou se správci lesa docílit ponechávání mrtvého dřeva a vhodných starých a doupných stromů v lesních porostech (při dodržení pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví a životů a ochrany majetku)

AOPK ČR

13

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − zejména v EVL Vlárský průsmyk zvyšovat podíl mrtvého dřeva (ležícího i stojícího), zvyšovat podíl ponechávaných výstavků listnatých dřevin do stádia rozpadu (při dodržení pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví a životů a ochrany majetku) z důvodu ochrany tesaříka alpského (Rosalia alpina), viz též kap. 3.1. − snažit se docílit (po dohodě se správci lesů) na vhodných lokalitách vytvoření nebo obnovení řídkého světlého lesa (pařeziny, střední les), pastevního lesa atd. pro vzácné druhy živočichů v podmínkách CHKO Bílé Karpaty, prosvětlovat expandující okraje porostů (pro podporu jasoně dymnivkového /Parnassius mnemosyne/), viz též kap. 3.1. − chránit, udržovat a zakládat rozptýlenou zeleň v krajině – solitérní stromy, aleje, pásy křovin a remízky; nové prvky liniové mimolesní zeleně zakládat především v souladu s ÚSES a s ohledem na propojenost přírodně hodnotných lokalit - viz též kap. 3.2. − ošetřovat stávající hlavaté vrby a podporovat vznik dalších pro podporu saproxylických dutinových druhů − podporovat výsadbu vysokokmenných ovocných stromů kolem cest a zajištění jejich kontinuity pro podporu xylofágních druhů na ně vázaných (např. krasec Anthaxia candens) − podporovat hnízdní možnosti pro zvláště chráněné (zařazené ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožené (zařazené v červeném seznamu) druhy ptáků (např. raroh velký) − udržovat cenné luční porosty z důvodů ochrany a zachování populací vzácných druhů hmyzu (například motýlů, rovnokřídlých, brouků atd.); kosení luk provádět mozaikovitě v prostoru a čase, včetně ponechávání nepokosených plošek či pásů do druhého roku (mimo místa s větším výskytem třtiny křovištní či jiné expanzivní nebo invazní rostliny), odstraňovat biomasu a důsledně chránit tyto vybrané luční porosty před vlivy způsobující jejich degradaci či likvidaci (hnojení, mulčování; odvodňování vlhkých luk či zalesňování stávajících nelesních lokalit či jejich částí) - viz též kap. 2.4., 2.6. a 2.7. − příležitostně využívat vláčení či jiného mechanického narušení travních porostů ke zlepšení biotopu pro vybrané druhy hmyzu vázaného na narušená stanoviště − chránit populace místních druhů ryb a jejich biotop před ničením – zejména před nevhodnými úpravami vodních toků i stojatých vod, vytvářením migračních překážek, znečišťováním vody, budováním MVE na tocích s nevhodnými parametry (viz kap. 3.5.) − pečovat o pěnovcová prameniště (viz kap. 2.4.) z důvodu zachování populací měkkýšů (zejm. Vertigo sp.) – v lese (po dohodě s vlastníky a správci lesů) omezit těžbu dřeva v jejich bezprostředním okolí, zabraňovat jejich mechanickému narušení a změnám vodního režimu − zásahy týkající se vodních toků a ploch, na kterých se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů nebo jiné citlivé druhy organizmů, provádět šetrně a realizovat je mimo období rozmnožování těchto druhů, viz též kap. 3.5. − prosazovat a podporovat revitalizaci vodních toků, včetně podpory zprůchodňování toků pro vodní faunu; podporovat zásahy vedoucí ke zlepšení kvality vod (viz kap. 3.5.) − spolupracovat se správci vodních toků a rybáři na zlepšování stavu biotopů a na používání místních ryb pro umělý výtěr a následné vysazení zpět do toků (zejména osvěta, viz kap. 3.4.) − po dohodě s rybáři vybrat toky nebo jejich úseky, kde bude probíhat přirozená reprodukce ryb (zejména pstruha potočního) bez vysazování – viz kap. 3.4.1. − aktualizovat evidenci lokalit s výskytem a rozmnožováním obojživelníků a evidenci rizikových úseků komunikací s úhynem žab v době jejich hromadného tahu, zabezpečit ochranu migrujících žab, viz též kap. 3.7.1. − prosazovat a podporovat na vhodných místech vytváření nových biotopů pro obojživelníky – obnova zanikajících tůní, péče o známé biotopy hromadného výskytu a rozmnožování − chránit biotopy plazů před ničením (silniční a železniční náspy, hromadiska, suchá jižní stanoviště s dostatkem úkrytů aj.) a vytvářet či podporovat vznik biotopů nových

AOPK ČR

14

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − vyhledávat a monitorovat letní úkryty i zimoviště netopýrů, zajistit odpovídající ochranu − provádět monitoring a inventarizační průzkumy živočichů, o kterých je dosud známo málo údajů (viz kap. 2.13.), provést podrobný průzkum vodních toků s cílem zjistit složení ichtyofauny a výskyt raků − průběžně informovat vlastníky a nájemce pozemků o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a opatřeních na jejich ochranu

2.9. Invazní a expanzivní druhy 2.9.1. Invazní druhy rostlin Charakteristika problematiky Invazními druhy rozumíme geograficky nepůvodní taxony, které se nekontrolovaně šíří. Invazní rostliny mají často sklony vytvářet celé porosty a negativně tak ovlivňují původní vegetaci. Nejohroženější jsou nivy toků, podél kterých se šíří hlavně křídlatky (Reynoutria sp. div), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a topinambur (Helianthus tuberosus). Obtížnými druhy jsou zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (S. gigantea), invadující do narušených přírodních společenstev (trávníky, světlé lesy). Především v okolí sídel představuje potenciální riziko bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), jehož izolované výskyty se doposud daří likvidovat. Trnovník akát (Robinia pseudacacia) je v CHKO zastoupen jen pomístně (především Kněždubsko). Ochranářským problémem jsou i masivně se šířící původní druhy, označované jako expanzivní, např. pcháč oset (Cirsium arvense), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) nebo i hloh (Crataegus sp.), místy potlačující travinobylinná společenstva či zvláště chráněné (zařazené ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožené druhy (zařazené v červeném seznamu). Dlouhodobý cíl − ochranářsky cenné lokality bez výskytu invazních druhů a bez jejich ohnisek v okolí − významné omezení výskytu invazních druhů ve volné krajině − lokality s výskytem zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožených druhů (zařazených v červeném seznamu) s potlačeným výskytem expanzivních druhů poškozujících cílové druhy či společenstva Navrhovaná opatření − soustavně potlačovat (nejlépe zcela zlikvidovat) výskyt agresivních druhů – bolševníku a křídlatek; vhodná je kombinace kosení a postřiku mladých jedinců herbicidem (bolševník) a postřik ke konci vegetační sezóny (křídlatky) − na cenných lokalitách odstraňovat další invazní druhy, jejichž šíření způsobuje pokles biodiverzity (např. Helianthus tuberosus, Solidago canadensis, Solidago gigantea, Impatiens glandulifera) − podporovat nahrazování akátu v lesních porostech stanovištně původními druhy (menší skupiny starých akátů případně nechávat bez zásahu na dožití) – především na Kněždubsku − monitorovat výskyt dalších invazních a expanzivních druhů rostlin; na ochranářsky hodnotných lokalitách tyto druhy likvidovat (např. Aster sp. div., Cirsium arvense) − omezit výskyt i šíření třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a hlohu (Crataegus sp.) na cenných lokalitách; v porostech silně zasažených třtinou se doporučuje častá seč (2–3 x za rok), v méně zasažených lokalitách je třeba dbát na pravidelnou seč (neponechávat nepokosené pásy ani neaplikovat posun seče); neudržovaná místa zarostlá hlohy je třeba vyčistit od náletu a v následujícíh letech zde likvidovat výmladky (viz též kap. 3.2.)

AOPK ČR

15

2011


2.9.2. Invazní druhy živočichů Charakteristika problematiky Většina nepůvodních invazivních druhů živočichů vyskytujících se na území CHKO Bílé Karpaty v současné době neznamená bezprostřední hrozbu. V rámci CHKO se však mohou stát problematickými oba nepůvodní druhy raků – rak signální (Pacifastacus leniusculus) a rak pruhovaný (Orconectes limosus). Problémy může působit i případný masový výskyt střevličky východní (Pseudorasbora parva) v lokalitách s výskytem obojživelníků, kde tyto rybky nemají predátory. Do vodních toků (rybářských revírů) jsou ve zvýšené míře vypouštěny nepůvodní druhy ryb – siven americký (Salvelinus fontinalis) a pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), které tak postupně nahrazují původní populaci pstruha obecného (Salmo trutta fario). Ze savců představuje potenciální hrozbu pro naši faunu výskyt norka amerického (Mustela vison), který může ohrožovat populace vodních bezobratlých (zejm. raků), obojživelníků, ryb a vodních ptáků. Podobně nežádoucí je i výskyt mývala severního (Procyon lotor) a psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides). Z myslivecky obhospodařovaných druhů působí největší škody na lesní i luční vegetaci v CHKO daněk evropský (Dama dama), a to zejm. v PR Kútky v oboře Radějov a v PP Horní louky v k. ú. Suchá Loz. Dlouhodobý cíl − zamezení výskytu a rozšiřování invazních druhů - přednostně na cenných lokalitách Navrhovaná opatření − ve spolupráci s osobami oprávněnými pro výkon práva myslivosti podporovat odchyt (odstřel) norka amerického, příp. mývala severního a psíka mývalovitého (viz kap. 3.3.) − spoluprací s orgány státní správy myslivosti postupně snižovat výskyt nepůvodních druhů zvěře v honitbách CHKO - viz kap. 3.3. − osvětou a prací s veřejností (propagační materiály, brožury, tiskové zprávy) předcházet dalšímu šíření nepůvodních druhů raka (rak pruhovaný, rak signální) vlivem člověka (viz též kap. 2.14) − ve spolupráci se subjekty vykonávajícími právo rybářství minimalizovat rizika vysazování/zavlékání nepůvodních, invazních druhů ryb (viz kap. 3.4.); působit na rybářské subjekty ve smyslu omezení šíření střevličky východní (důslednou likvidací při výlovu, nenavracením odlovených kusů zpět do rybníků při odlovech, zamezením šíření strouhami při vypouštění rybníků, důslednou selekcí při vysazování násad, příp. letněním a vyvápněním dna vodních ploch aj.) − v případě zájmu informovat vlastníky (správce) a nájemce pozemků o výskytu invazních a geograficky nepůvodních druhů a prováděných opatřeních na jejich likvidaci

2.10. Neživá příroda Charakteristika problematiky Z geologického hlediska patří Bílé Karpaty k vnějším Západním Karpatům. Převážná část CHKO náleží k flyšovému pásmu, jež je součástí magurského flyšového příkrovu. Magurský flyš je tvořen mořskými sedimenty křídy a starších třetihor (paleogén). Flyšem se rozumí mnohonásobné střídání různých usazených hornin – v Bílých Karpatech zejména pískovců a

AOPK ČR

16

2011


jílovců, řidčeji slínovců – ve vrstvách silných od několika centimetrů až do několika metrů. Pískovce v nich často obsahují značný podíl uhličitanu vápenatého v podobě vápnitého tmelu nebo žilek zaplňujících staré trhliny. Komplexy flyšových hornin jsou v širším okolí Komně v místech tzv. nezdenického zlomového systému prostoupeny vyvřelinami (neovulkanity), především v podobě andezitů a čedičů. Na jihozápadě v okolí Strážnice zasahuje CHKO Bílé Karpaty do vídeňské pánve, kterou vyplňují sedimenty z mladších třetihor (neogén). Na území CHKO je Českou geologickou službou evidováno 14 významných geologických lokalit. Dlouhodobý cíl − zachování všech významných lokalit neživé přírody bez poškození Navrhovaná opatření − chránit významné geologické lokality před poškozením (např. nevhodné rekultivace či zavážení starých lomů) − z vhodných dotačních titulů zajistit údržbu (především zabránění zarůstání) vybraných lomů – zejména v oblasti nezdenického zlomového systému − aktualizovat databázi sesuvů (v prostředí GIS) v CHKO z důvodu sledování geomorfologických změn a vzniku potenciálně vhodných stanovišť pro biotu − spolupracovat s vysokými školami, vědeckými pracovišti a odborníky na dokumentaci neživé přírody v CHKO (viz také kap. 2.13.) − zpracovat nové informační panely o geologii a geomorfologii území CHKO a opravit stávající − ve spolupráci s VIS (Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty) a Geologickou službou sestavit podklady pro přednášky a exkurze zaměřené na neživou přírodu (viz také kap. 2.14.)

2.11. Územní systém ekologické stability Charakteristika problematiky Územní systém ekologické stability je pro celé území CHKO Bílé Karpaty vymezen na úrovni generelu, který je součástí přílohy dokumentace „Urbanistická studie CHKO Bílé Karpaty (1997)“. Generel ÚSES byl zpracován pouze v tištěné podobě. V roce 2009 byla provedena vektorizace generelu ÚSES a vznikla tak jednotná digitální vrstva pro celé území CHKO, která však přebrala některé chyby z podkladové dokumentace. K roku 2010 nechala Správa CHKO Bílé Karpaty zpracovat plán lokálního a regionálního ÚSES pro 16 katastrálních území z celkového počtu 78 k. ú., které se celé nebo alespoň částečně rozkládají v CHKO. V letech 2012–2013 se plánuje revize vymezení lokálního a regionálního ÚSES ve zbylé části CHKO (cca 70 % území) a vytvoření aktuálního a kompletního plánu ÚSES pro celé území CHKO. Nadregionální ÚSES byl v roce 2010 na celém území ČR vymezen v rámci studie „Aktualizace vymezení nadregionálního ÚSES“. V další etapě aktualizace nadregionálního ÚSES dojde k přesnému vymezení hranic NRBK do skladebných částí včetně vložených biocenter. Termín dokončení je předpokládán v roce 2013. Na území CHKO Bílé Karpaty jsou v současné době vymezena dvě funkční nadregionální biocentra (NRBC 98 Čertoryje, NRBC 99 Javořina – celkem zaujímající rozlohu cca 5 % území CHKO) a čtyři nadregionální biokoridory (o délce os NRBK cca 85 km na území CHKO). ÚSES regionálního významu je zastoupen 24 funkčními, dvěma částečně

AOPK ČR

17

2011


funkčními a jedním nefunkčním regionálním biocentrem (RBC). Propojení těchto biocenter zprostředkovává celkem 26 regionálních biokoridorů (RBK). Na území Bílých Karpat jsou skladebné části ÚSES důležité z hlediska zachování prostupnosti údolních migračních cest z oblasti Pováží a k propojení oddělených lučních celků v jižní a střední části pohoří. Funkční ÚSES mimo jiné zvyšuje ekologickou stabilitu krajiny, tedy schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce, přispívá ke zvyšování biodiverzity a zvyšování přírodní a estetické hodnoty krajinného rázu. Realizace ÚSES v krajině K realizacím jednotlivých skladebných částí ÚSES využívala Správa CHKO v uplynulém období především finanční prostředky z národního dotačního programu MŽP (Program péče o krajinu). Vzhledem ke složitým majetkoprávním vztahům, vysokým realizačním nákladům a prioritám zaměřujícím se především na péči o zvláště chráněné části přírody se však nepodařilo realizovat žádný projekt ÚSES, který by řešil území komplexně. Příkladem alespoň částečně systematické realizace ÚSES je projekt založení interakčních prvků na orné půdě v k. ú. Tvarožná Lhota a v k. ú. Štítná nad Vláří. V rámci protierozních opatření byla provedena výsadba cca 12 tisíc poloodrostků dřevin a byly tak založeny liniové interakční prvky. Kromě toho byl na výše uvedeném katastru zahájen projekt obnovy původního vegetačního krytu v prostoru nefunkčního lokálního biocentra Dúbravka. V ostatních případech se jednalo pouze o opatření menšího rozsahu. V následujících letech se předpokládá komplexní realizace ÚSES v katastrálních územích, ve kterých již byly zahájeny KPÚ, příp. bylo vydáno rozhodnutí o provedení KPÚ (k. ú. Slavkov u Uherského Brodu, Suchá Loz, Horní Němčí, Korytná, Bánov, Nová Lhota u Veselí nad Moravou, Kuželov a Slopné). Dlouhodobý cíl − plně funkční ÚSES na celém území CHKO tvořený vzájemně propojeným souborem přirozených až přírodě blízkých ekosystémů − funkční propojení a návaznost mezi skladebnými částmi ÚSES uvnitř a vně území CHKO Navrhovaná opatření − vytvořit jednotný a aktuální plán lokálního a regionálního ÚSES pro celé území CHKO, který bude navazovat na vymezení ÚSES v sousedních katastrálních územích mimo CHKO a který bude samostatnou oborovou dokumentací ochrany přírody projednanou a sválenou s dotčenými orgány státní správy (revidovat vymezení a zkoordinovat různé dokumentace a podklady řešící ÚSES, zajistit propojenost a návaznost skladebných částí ÚSES) − dosáhnout zapracování plánů lokálního a regionálního ÚSES do územních plánů obcí (ÚP), přednostně převzetím vymezení skladebných částí ÚSES do grafické části ÚP, příp. jejich upřesněním v koordinaci s aktuálními záměry, které jsou řešeny v územním plánu či upřesněním vymezení nad odlišným mapovým podkladem (např. digitalizace katastrální mapy) bez změny koncepce ÚSES − zapracovat interakční prvky do ÚP jejich vymezením jako vhodné plochy s rozdílným způsobem funkčního využití území, nejlépe jako plochy krajinné zeleně − podporovat vlastníky pozemků a obce při realizaci skladebných částí ÚSES a následné péči o ně – pomocí stávajících i připravovaných dotačních programů MZe a MŽP − iniciovat a podporovat realizaci skladebných částí ÚSES (a následnou péči o ně) v rámci projektů KPÚ, prosazovat výsadbu ovocných dřevin, obnovu trvalých protierozních prvků (mezí, vedení polních cest po vrstevnici apod.) a obnovu druhově bohatých luk − posilovat funkčnost stávajících skladebných částí ÚSES zlepšováním jejich druhové a prostorové struktury

AOPK ČR

18

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − zlepšovat migrační propustnost krajiny a zohlednit požadavky na zajištění prostupnosti krajiny v rámci změn vymezení ÚSES − průběžně hodnotit stav stávajících skladebných částí ÚSES a na základě výsledků hodnocení navrhovat opatření k zachování a zlepšování jejich funkčnosti

2.12. Krajinný ráz Charakteristika problematiky Priority v ochraně krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty byly stanoveny v Preventivním hodnocení krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty (Arvita P, spol. s r. o., 2008). Hodnocením prostorových vztahů řešeného území, vymezením oblastí a podoblastí krajinného rázu a jejich charakteristikou, hodnocením jednotlivých sídel a vyjádřením jejich rozvojových možností z hlediska ochrany krajinného rázu a stanovením regulativů a doporučení pro celé území CHKO jsou vytvořeny podmínky pro praktickou ochranu krajinného rázu. Rizika pro narušení krajinného rázu CHKO jsou v rostoucí urbanizaci území, rozšiřování a zahušťování zástavby (bydlení, rekreace, doprava), tlaku na rozšiřování staveb pro cestovní ruch, sport a rekreaci do volné krajiny (zejména objektů individuální rekreace), tendenci rozvoje technických prvků v krajině (stožáry mobilních operátorů, fotovoltaické a větrné elektrárny), případně v zalesňování nelesních pozemků. Výjimečnou pozornost je třeba věnovat pohledově exponovaným hřebenům, horizontům a svahům, zejména ve vyšších polohách. Dlouhodobý cíl − zachovaný typický krajinný ráz jednotlivých oblastí krajiny Bílých Karpat (unikátní komplexy květnatých luk s rozptýlenými solitérními dřevinami, typické formy osídlení v jednotlivých etnografických oblastech, zachovalá urbanistická struktura celých obcí). Navrhovaná opatření − minimalizovat umisťování dominantních technických prvků a jiných objektů; v nezbytných případech prosazovat umístění mimo vrcholy a pohledové horizonty a jejich ochranná pásma a zajistit minimální narušení krajinného rázu těmito objekty − terénní úpravy podřídit přirozené modelaci terénu, nepodporovat otvírání nové těžby nerostných surovin vyjma drobných místních lomů, usilovat o minimalizaci terénních úprav velkého rozsahu (pro dopravní, sportovní stavby apod.) − chránit rozsah a rozmístění přírodně druhově bohatých květnatých luk a podporovat jejich obnovu − zachovat a podporovat členění krajiny přírodními prostorovými předěly, lesy, remízy, porosty dřevin, alejemi, mezemi a doprovodnými dřevinami toků (včetně jejich fragmentů) a jejich vazbu k sídlům, podporovat doplnění těchto prvků v nečleněné zemědělské krajině − chránit, udržovat a podporovat výsadbu - solitérní stromy, skupiny stromů, sady a aleje v krajině i v sídlech − chránit nezastavěné údolní nivy před urbanizací − udržovat prostupnost krajiny, chránit krajinu před vznikem migračních bariér zvláště propojováním zástavby v místech citlivých z hlediska migrace živočichů, resp. v místech propojení územních (biogeografických, orografických) celků a minimalizovat oplocování pozemků ve volné krajině a rozptýlené zástavbě − respektovat při umisťování a realizaci staveb měřítko krajiny včetně měřítka zástavby − minimalizovat umisťování bilboardů a jiné velkoplošné reklamy − v procesu územního plánování uplatňovat zásady ochrany krajinného rázu, zejména

AOPK ČR

19

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − chránit typickou urbanistickou strukturu sídel, (tzn. dvorcovou zástavbu v oblasti Moravských Kopanic, ulicovky a návesní ulicovky v oblastech Dolňácka a Horňácka a řadový resp. řetězový půdorysný typ zástavby v oblastech Zálesí a Valašska) − chránit volnou krajinu před rozšiřováním zástavby; novou výstavbu, zejména plošně a objemově kapacitnější výstavbu soustředit do kompaktněji zastavěných částí sídel nebo vhodných navazujících ploch (viz kap. 3.6.) − výrobní a rekreační areály přednostně umisťovat v návaznosti na stávající zástavbu (viz kap. 3.6.) − ve vybraných stabilizovaných částech sídel s významným zastoupením hodnotných venkovských staveb (zejména lidové architektury) včetně zachované urbanistické struktury podporovat vhodnou údržbu a obnovu tradiční architektury (lidové stavby), citlivě vkládat novostavby, zachovat ráz lokalit jako celku (např. soubor selských stavení včetně hospodářských budov v horní části obce Komňa, mlýn a fojtství v dolní části obce Komňa, urbanisticky i architektonicky zachovalé části obce Hrubá Vrbka včetně řadové zástavby stodol v humnech, soubory obytných a mlýnských staveb v prostoru Podširockých mlýnů a osady Vápenky, urbanisticky i architektonicky zachovalé části obcí Lipová, Vlachovice, Návojná, Nedašov, Šanov, Slavkov, Horní Němčí, Nová Lhota, Malá Vrbka, Kněždub) − chránit typickou výškovou hladinu sídel a jejich siluetu (např. vyrovnanou hladinu zástavby obcí Bystřice pod Lopeníkem, Hostětín, Šanov, Komňa, Petrov, Suchov, Javorník, Malá Vrbka, Návojná, Nedašova Lhota, Jestřabí, siluetu sídla s vertikální dominantou kostela u obcí Pitín, Suchá Loz, Strání, Kněždub, Radějov, Nová Lhota, Hrubá Vrbka, Kuželov) − zachovat dominantnost významných staveb v rámci interiéru i vně sídel (kostely apod.), nenarušovat působení kulturních dominant − vhodnými zásahy, např. výsadbou krycí zeleně podporovat kultivaci sídel (zejména jejich okrajů na přechodu do krajiny), sportovních areálů, zemědělských areálů a sídelních prostorů (zejména z 2. pol. 20. století) narušujících krajinný ráz − při posuzování konkrétních záměrů a plánování managementových opatření využívat materiál Preventivní hodnocení krajinného rázu území CHKO Bílé Karpaty (Arvita P, spol. s r. o., 2008).

2.13. Monitoring a výzkum Charakteristika problematiky Na území CHKO Bílé Karpaty byla doposud největší pozornost věnována cévnatým rostlinám, o nichž byly zpracovány ucelené studie jak pro celou oblast (mapování biotopů soustavy Natura 2000, síťové mapování flóry v letech 2003-2006), tak pro některé vegetační typy (diplomové a jiné vědecké práce) nebo maloplošná zvláště chráněná území (zejména inventarizační průzkumy). Kvůli značné rozloze CHKO i některých MZCHÚ však nejsou shromážděné poznatky v žádném případě úplné, a to ani pokud jde o zvláště chráněné (zařazené ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožené druhy (zařazené v červeném seznamu). Je proto vhodné pokračovat v průzkumech na méně probádaných nebo dosud opomíjených potenciálně cenných lokalitách a především údaje o zvláště chráněných druzích a druzích z červeného seznamu je třeba průběžně aktualizovat. Zvláštní pozornost by zasluhovaly také některé méně nápadné kriticky a silně ohrožené druhy, které nejsou z poslední doby z území potvrzeny, nebo jsou potvrzeny jen na malé části historických lokalit. Nové zkušenosti s některými takovými druhy ukazují, že mohou přežívat na více místech, než je známo. Ověření historických lokalit těchto druhů tak může pomoci zajistit jejich dostatečnou ochranu. Takřka úplně opomíjeny doposud zůstaly lišejníky. Mechorosty byly zpracovány jen

AOPK ČR

20

2011


v několika nejvýznamnějších územích, náhodné údaje jsou získávány při fytocenologickém snímkování či bryologických exkurzích. Houby jsou průběžně zpracovávány několika mykology, žádoucí intenzivnější průzkum je však limitovaný počtem specialistů i častým obdobím sucha v této oblasti. V NPR Javorina probíhá specializovaný monitoring lesa ponechaného samovolnému vývoji na základě spolupráce s LČR. Zoologické průzkumy byly zaměřeny zejména na motýly, rovnokřídlé a vybrané skupiny blanokřídlých, dvoukřídlých a brouků. Výskyt vybraných druhů denních motýlů a střevlíků byl síťově zmapován v roce 2006. Z dalších skupin byli místně sledováni například pavouci, měkkýši, ploštice, vážky a křísi. Místa průzkumu byla soustředěna především do přírodních rezervací a přírodních památek. V rámci některých skupin i do dalších území tak, aby bylo rovnoměrně pokryto celé území CHKO i jednotlivé biotopy. I přes tyto intenzivní průzkumy v posledních letech stále zbývá řada neprozkoumaných lokalit. Další průzkum by se proto měl soustředit na zvýšení hustoty prozkoumaných lokalit. U bioindikačně významných skupin průzkumy opakovat co nejčastěji, někdy i více let po sobě (zejména bezobratlí, kdy v rámci fluktuace abundancí jednotlivých populací nemusí být řada významných druhů zachycena). Průzkumy rozšířit o další dosud nezkoumané skupiny. Překvapivě málo informací je k dispozici o obratlovcích. V části MZCHÚ byli zpracováni drobní savci, jen ojediněle pak ptáci. V rámci mapování bylo po celém území zmapováno 20 vybraných druhů v "síťovém" atlase. Pro další zajištění následné péče o druhy, stanoviště i krajinu je nutné sledovat a vyhodnocovat prováděné managementové zásahy, stejně jako vliv dalších činitelů na cílovou biotu (hospodaření, tlak zvěře, sukcese apod.). Dlouhodobý cíl − ucelený přehled znalostí o aktuálním stavu a rozšíření rostlinných a živočišných druhů i jejich společenstvech, o jejich vývoji a dlouhodobějších změnách − průběžné definování významných ohrožujících faktorů a stanovení vhodných managementových opatření pro jednotlivé zvláště chráněné (zařazené ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožené druhy (zařazené v červeném seznamu) i celá společenstva a další sledované jevy Navrhovaná opatření − monitorovat druhy a typy přírodních stanovišť, především předměty ochrany EVL (viz též kap. 2.4.) − sledovat výskyt zvláště chráněných, ohrožených a vzácných druhů v CHKO − průběžně monitorovat managementová opatření − komplexně inventarizovat území připravovaná k vyhlášení MZCHÚ (viz kap. 2.3.) − průběžně zpracovávat botanické inventarizační průzkumy MZCHÚ, aby každé území bylo vyhodnoceno minimálně jednou za 10 let − postupně zpracovat faunu obratlovců ve většině MZCHÚ a provádět jejich průzkumy i mimo MZCHÚ − zpracovat faunu bezobratlých v dosud neprozkoumaných územích, zaměřit se na indikační skupiny (např. měkkýši, pavouci, brouci, motýli, vážky, rovnokřídlí, obojživelníci, plazi) − zpracovávat inventarizační průzkumy na potenciálně cenných a zajímavých lokalitách mimo MZCHÚ tak, aby byly k dispozici údaje o výskytu z co největšího území a co nejvíce lokalit − pokračovat v mykologickém průzkumu území, především v MZCHÚ − provést ichtyologické průzkumy (viz kap. 3.4.) − sledovat výskyt invazních rostlin a živočichů na území CHKO (viz též kap. 2.9.)

AOPK ČR

21

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − − − −

monitorovat škody zvěří v cenných lesních i travních porostech (viz též kap. 3.3.) monitorovat účinnost různých agroenvironmentálních opatření (viz též kap. 3.2.) monitorovat vývoj ploch zatravněných regionální směsí (viz též kap. 3.2.) doplňovat botanickou a zoologickou nálezovou databázi AOPK ČR, prioritně se zaměřit na zvláště chráněné a ohrožené druhy; trvat na striktním zadávání všech zjištěných nálezových dat získaných při výzkumech na objednávku Správy CHKO − přebírat vědecké údaje a informace, získávané na území CHKO jinými institucemi − spolupracovat s univerzitami na zadávání (vedení) diplomových prací v CHKO − v případě zájmu informovat vlastníky a správce o realizaci a výsledcích monitoringu

2.14. Práce s veřejností Charakteristika problematiky Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta v CHKO Bílé Karpaty probíhají různými formami, z nichž nejúčinnější je šíření osvěty přímo v terénu. Pracovníci Správy CHKO komunikují především s vlastníky a uživateli pozemků při projednávání managementových opatření. V rámci této komunikace jsou vysvětlovány záměry ochrany přírody a dolaďovány konkrétní postupy v jednotlivých lokalitách. Každoročně pořádá Správa CHKO Bílé Karpaty setkání se starosty obcí. Tato setkání mají jak školící a vzdělávací část, tak i diskusní část na aktuální témata. Místní obyvatelé i návštěvníci území jsou seznamováni s přírodními i kulturními pozoruhodnostmi a významem území Bílých Karpat prostřednictví webových stránek, médií a tisku, a především článků v časopise Bílé-Biele Karpaty. Na této činnosti se podílí i Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty, o. p. s., jehož činnost je zajištěna smluvně. Ve spolupráci se Správou CHKO Bílé Karpaty organizuje exkurze, přednášky, výstavy, výukové programy a vydává informační a propagační materiály. Terénní informační systém je důležitým nástrojem působení na veřejnost. Informační tabule jsou rozmístěny na naučných stezkách, u většiny MZCHÚ a také u míst jinak pozoruhodných. Tabule by neměly pouze popisovat přírodní hodnoty daného území, resp. předměty ochrany, ale je vhodné jednoduchým a srozumitelným způsobem popsat i cíle ochrany přírody v dané lokalitě včetně důvodů k nim vedoucím a vysvětlit návštěvníkům případně prováděný management. Přímý kontakt s návštěvníky území uskutečňují členové dobrovolné stráže přírody, při svých kontrolních pochůzkách využívají také pracovníci Správy CHKO této příležitosti k osvětové a vzdělávací práci. Sbor stráže přírody CHKO Bílé Karpaty má aktuálně 14 členů, z toho je 12 strážců a 2 zpravodajové. Dlouhodobý cíl − trvalý zájem veřejnosti o ochranu přírodních hodnot CHKO Bílé Karpaty, podpora veřejnosti pro další aktivity Správy CHKO − funkční terénní informační systém − stráž přírody plnící funkci kontrolní (v případě potřeby i represivní), monitorovací a osvětovou Navrhovaná opatření − poskytovat informace mj. prostřednictvím aktualizovaných internetových stránek Správy − podílet se na vytvoření a provozu návštěvnického střediska v jižní (příp. střední) části CHKO − aktivně se podílet na pořádání akcí pro veřejnost, jako jsou přednášky, exkurze, výstavy

AOPK ČR

22

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − − − − − − − − − − − − −

spolupracovat se Vzdělávacím a informačním střediskem Bílé Karpaty, o. p. s. (ekologická výchova, přednášky, exkurze aj.) spolupracovat s dalšími organizacemi v rámci regionu (obce, neziskové organizace), spolupracovat se školami všech stupňů – ekologická výchova, poskytování informací aj. rozvíjet ekologickou výchovu zaměřenou na děti a mládež, včetně pořádání přednášek a ekologicky zaměřených programů v přírodě na letních pobytových táborech vydávat či aktivně spolupracovat na vydávání odborných, naučných a popularizačních tiskovin (např. zpravodaje Bílé-Biele Karpaty) spolupracovat s regionálním tiskem, uveřejňovat zprávy o činnosti Správy CHKO prostřednictvím tiskových zpráv, pořádání setkání s novináři atd. podílet se na vydávání a distribuci informačních materiálů, které budou přibližovat zásady hospodaření v CHKO (zemědělství, lesnictví) a ukazovat možnosti, jaké pro hospodaření vyplývají z dotačních programů udržovat stávající informační systém včetně naučných stezek, spolupracovat s dalšími subjekty při zřizování naučných stezek informačními tabulemi osadit všechna MZCHÚ (viz kap. 2.3.), instalovat nové informační tabule i na jiných místech s přírodními či historickými zajímavostmi postupně doplnit u památných stromů (viz kap. 2.5.) informační tabulky pro veřejnost se základními údaji prověřit případné zájemce o dobrovolnou strážní službu a dle schopností je proškolit a přijmout; podporovat zvyšování odborné úrovně členů stráže přírody a místní znalosti CHKO a koordinovat jejich činnost zintenzívnit spolupráci s policií v situacích, kdy operativnost strážců nestačí (např. stíhání motorkářů a čtyřkolek) podpořit vznik on-line informačního systému v CHKO Bílé Karpaty (vytvoření beetaggů – bude vytvořeno a v terénu nainstalováno celkem 250 taglistů s beetaggem a QR kódem) zajistit zpracování interpretačního plánu pro CHKO

AOPK ČR

23

2011


3. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 3.1. Lesní hospodářství Charakteristika problematiky Lesnatost CHKO Bílé Karpaty je 43,8 % a lesní hospodářství je jednou z činností, které mají na stav území významný vliv. Lesy CHKO jsou zařazeny v I. až III. zóně, rozhodující jsou podíly II. a III. zóny. Lesy v rámci CHKO vytvářejí několik rozsáhlých lesních komplexů; jádrem jsou vždy lesy na hřebeni, na něž navazují bohatě členité výběžky lesů do nižších poloh. Větší lesní celky jsou zvláště u Radějova, kolem Velké Javořiny (u Strání), na hřebeni u Valašských Klobouků, u Luhačovic a pás podél hranice se Slovenskou republikou od Nedašova po Starý Hrozenkov. Vlastnictví lesů v CHKO je různorodé, ve státním vlastnictví (Lesy České republiky, s. p., LS Strážnice a LS Luhačovice) je však jen cca 36 % lesů CHKO. V oblasti se kromě mnoha obecních a několika větších soukromých majetků vyskytuje větší počet singulárních společností, které sdružují drobné vlastníky, a dále lesy drobných, samostatně hospodařících vlastníků. Hospodaření je většinou (s výjimkou Luhačovicka) zaměřeno na pěstování listnatých porostů (zejména bukových), z jehličnanů jsou pěstovány zejména smrk, modřín a borovice. Běžně je v lesích (i mimo prvky ÚSES) využívána bohatá přirozená obnova listnáčů, takže ekologická stabilita porostů a zachování vhodné dřevinné skladby porostů není většinou problémem. Z hlediska ochrany přírody by bylo vhodné, zejména v lokalitách s výskytem druhů vázaných na odumřelé dřevo, dosáhnout ponechávání vyššího podílu odumřelého dřeva v porostech (biotop bezobratlých živočichů a hub). Dlouhodobý cíl − ekologicky stabilní druhově bohaté lesy s přirozenou skladbou dřevin i podrostu udržované řízenou péčí ve stavu umožňujícím zachování biodiverzity všech organizmů Dlouhodobý cíl je dále rozpracován podle zón odstupňované ochrany přírody jako cílový stav lesa v horizontu obmýtí (120–130 let). Lesy v I. zóně budou plnit převážně mimoprodukční funkce, zejména sloužit pro zachování biologické rozmanitosti. V I. zóně budou cíleně pěstovány porosty stanovištně původních dřevin s vysokou ekologickou stabilitou (v závislosti na stanovištích různé směsi listnáčů, na Luhačovicku i s příměsí jedle). Z geograficky nepůvodních druhů se bude smrk ztepilý vyskytovat jako pozůstatek již dříve provedených obnov, nebudou zakládány nové smrkové porosty. Lesní porosty budou jednotlivě nebo skupinově smíšené, druhově, věkově a prostorově diferencované, s vysokou ekologickou stabilitou. Při obnově lesních porostů se bude maximálně využívat přirozená obnova, v závislosti na ekologických nárocích dřevin budou při obnově využívány výběrné principy. V lesích bude běžně zůstávat část odumřelého dřeva různých dimenzí pro udržení biodiverzity. Ve II. zóně budou pěstovány druhově bohaté, věkově a prostorově diferencované lesní porosty tvořené stanovištně původními dřevinami. Zastoupení smrku ztepilého bude při obnovách postupně snižováno, při obnově jehličnatých porostů bude používán zvýšený podíl stanovištně původních listnáčů, aby se zlepšila jejich ekologická stabilita. Stávající listnaté (nebo jedlové) porosty budou obnovovány bez příměsi nepůvodních druhů. Bude převažovat přirozená obnova porostů a náseky se budou používat zejména při přeměnách porostů s nevhodnou druhovou skladbou. Při obnově budou jednotlivé stromy nebo jejich skupiny ponechávány po dohodě s vlastníkem do fyzického rozpadu. Ve III. zóně budou pěstovány porosty s převahou stanovištně původních druhů (v závislosti na stanovištích zejména buk, dub, javory). V lokalitách, kde smrkové (borové)

AOPK ČR

24

2011


porosty vytvářejí větší celky, bude cíleně zmenšována velikost nesmíšených smrkových (borových) částí a při obnově vnášen podíl stanovištně původních druhů zajišťující jejich větší ekologickou stabilitu (min. 25–30 %). Stávající listnaté (nebo jedlové) porosty budou obnovovány bez příměsi nepůvodních druhů. Porostní skladba i struktura bude zjednodušená. V závislosti na ekologických nárocích dřevin a stanovištních podmínkách se bude uplatňovat převážně přirozená, méně umělá obnova. Střednědobé cíle a způsoby péče o lesy Střednědobé cíle péče o lesy v jednotlivých zónách vycházejí z dlouhodobých cílů a způsoby péče jsou rozpracovány podle cílových hospodářských souborů, zón CHKO a aktuální dřevinné skladby porostu v Rámcových směrnicích péče o les (příloha č. 1), kde jsou také uvedeny údaje o době obmýtní a době obnovní pro lesy zařazené v I. zóně CHKO mimo MZCHÚ (dle § 2, odst. 3 vyhl. č. 64/2011 Sb.). Střednědobé cíle budou naplňovány zejména spoluprací s vlastníky lesů a jejich lesními hospodáři, uplatňováním vhodných opatření a doporučení naplňujících cíle v oblasti péče o lesní ekosystémy a jejich podporou s využitím ekonomických nástrojů ochrany přírody. Navrhovaná opatření Podporované aktivity lesního hospodářství Podporovanými aktivitami lesního hospodářství jsou vhodná opatření pro naplnění cílů ochrany přírody, která budou podporována v procesu rozhodování a v souladu se směrnicemi příslušných dotačních programů i finančně: − přirozená obnova stanovištně původních dřevin − zakládání smíšených porostů s pestrou směsí stanovištně původních listnatých dřevin, podle stanovišť s převahou buku, dubu a v oblasti Luhačovicka s podílem jedle (kombinací přirozené a umělé obnovy) − postupná přeměna smrkových (borových) porostů, přednostně v I., případně II. zóně CHKO podporou vtroušených listnáčů při výchově nebo jejich vnášením při obnově − zvyšování druhové diverzity lesních ekosystémů výsadbami vtroušených původních dřevin (jilm horský, javor mléč, javor klen, lípa srdčitá, lípa velkolistá, jasan ztepilý, třešeň ptačí, jeřáb břek apod.) a jejich podporou při výchově; podpora věkové a prostorové diferenciace porostů − ponechávání doupných stromů, zlomů, vývratů, souší a většího podílu odumřelého dříví (při dodržení pravidel ochrany lesa, bezpečnosti a ochrany zdraví a životů a ochrany majetku) jako biotopu bezobratlých a hub v lesích při výchově i obnově (výstavky, skupiny stromů až ucelené porostní skupiny dřevin přirozené skladby ponechané do fyzického rozpadu) − podchycení zbytkových populací vzácně se vyskytujících domácích dřevin (např. jilm horský, třešeň ptačí) a jejich navrhování k uznání pro sběr osiva − obhospodařování lokalit s výskytem zvláště chráněných (zařazených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.) a ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů hub, rostlin a živočichů způsobem vedoucím k udržení jejich populací dle doporučení Správy CHKO − používání jemnějších způsobů obnovy (maloplošné clonné seče) nebo přechod na ně, uplatňování výběrných principů v porostech I., příp. II. zóny (skupinové i jednotlivé výběry se zaměřením na dosažení pestré druhové skladby stanovištně původních dřevin) − obnovení dříve používaného výmladkového způsobu hospodaření v porostech s převahou dubu a habru v lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů vázaných na světlé lesy (po dohodě s vlastníkem či správcem lesa) − omezení škod zvěří okusem ochranou kultur nebo v nárostech dřevin vzácněji se vyskytujících a zvěří proto více vyhledávaných − pravidla pro používání geograficky nepůvodních druhů dřevin (dle OPRL pro PLO 38):

AOPK ČR

25

2011


- Zavádění a záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin nebude navrhováno v NPR, NPP, PR , PP a jejich ochranná pásma, dále v I. zóně CHKO a v biocentrech všech tří úrovní ÚSES. - Při obnovách v porostech s přirozenou druhovou skladbou ve II. zóně CHKO geograficky nepůvodní druhy dřevin nerozšiřovat. V cílových HS 41, 43, 45, 47, 51, 53, 55 lze používat MD do 5 % celkového zastoupení v cílové druhové skladbě v porostech se zastoupením listnatých dřevin nižším než 30 %. Při vyšším podílu listnatých dřevin MD uměle nerozšiřovat. Při obnovách ve stávajících BK-SM hospodářstvích výše uvedených CHS bude podíl nepůvodních jehličnatých dřevin maximálně 30 %. V porostech, ve kterých dochází k přirozenému zmlazování geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin, je třeba v cílové druhové skladbě obnovovaných porostů dodržet jejich výše uvedený maximální podíl. - Při obnovách v porostech s přirozenou druhovou skladbou ve III. zóně CHKO geograficky nepůvodní druhy dřevin nerozšiřovat. Při obnovách v porostech s přírodě blízkou až přirozenou druhovou skladbou (ve smíšených porostech) bude podíl geograficky nepůvodních druhů zejména jehličnatých dřevin maximálně 50 %, z toho MD maximálně do 10 %. Při obnovách ve stávajících BK-SM hospodářství (v CHS 41, 43, 45, 47, 51, 53 a 55) bude podíl geograficky nepůvodních jehličnatých dřevin spolu s hlavní hospodářskou dřevinou maximálně 70 % v cílové druhové skladbě, z toho MD maximálně do 10 %. V porostech, ve kterých dochází k přirozenému zmlazování geograficky nepůvodních lesních dřevin, je třeba v cílové druhové skladbě obnovovaných porostů dodržet jejich výše uvedený maximální podíl. Vlastní navrhovaná opatření − podporovat, příp. navrhovat zařazení lesů v biocentrech ÚSES, příp. EVL do kategorie lesů zvláštního určení potřebných pro zachování biologické různorodosti − v rámci obnovy lesa v biocentrech ÚSES všech tří úrovní plánovat podle stavu porostu vyšší zastoupení MZD než minimální, stanovené vyhláškou č. 83/1996 Sb. a tuto zásadu uplatnit v rámci procesu zpracování jednotlivých LHP, aby se v prvcích ÚSES udržovala ekologická stabilita porostů a v částech, kde je snížená, aby se tato zvýšila − podporovat přeměnu porostů s převahou smrku či borovice (přednostně v prvcích ÚSES) využitím přirozené obnovy zde zastoupených listnáčů a jedle (na Luhačovicku), u smrkových monokultur vykazujících známky nestability podporovat vnášení MZD i v předmýtním věku − v evropsky významných lokalitách iniciovat a podporovat úpravy způsobu obhospodařování lesů vedoucí k dlouhodobému zachování předmětů ochrany těchto EVL − v EVL Vlárský průsmyk ponechávat na základě dohody s vlastníkem jako biotop pro vzácné druhy hmyzu (zejména brouků) větší množství odumřelého dřeva listnáčů různých dimenzí (zlomy, pahýly, jednotlivé vývraty) − v EVL Podkrálovec, EVL Valentová, EVL Na Koncoch zajistit udržení a obnovu karpatských dubohabřin cílenou podporou dubu a obnovu květnatých bučin a suťových lesů maximálním využíváním přirozené obnovy − v EVL Rudický les a Valy-Bučník zajistit udržení rozsahu karpatských dubohabřin cílenou podporou dubu při obnově i výchově − v EVL Čertoryje zajistit obnovu lesních porostů stanovištně původními dřevinami (v rámci provozu obory minimalizovat zakládání louček a vnášení plodonosných druhů na úkor obnovy listnatých porostů), zajistit ponechávání dostatečného množství odumřelého dřeva jako biotopu pro vzácné druhy hmyzu − zajistit inventarizaci výskytu vzácných druhů dřevin (jilm horský, třešeň ptačí, jeřáb břek, hrušeň polnička, jabloň lesní), u dřevin hospodářsky významných iniciovat uznání porostů či stromů pro sběr osiva

AOPK ČR

26

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − zajistit provedení a vyhodnocení dalšího cyklu podrobného monitoringu v bezzásahové lokalitě v NPR Javorina − při posuzování žádostí o zalesnění zemědělských půd hodnotit záměry důsledně z hlediska druhové ochrany i zachování hodnot krajinného rázu v místě (viz též kap. 2.12.) k zalesňování používat stanovištně původní druhy dřevin (viz též kap. 3.2.) a vhodné prostorové rozmístění dřevin, dbát na zachování výhledů a členitých lesních okrajů

3.2. Zemědělství Charakteristika problematiky Přibližně 30 % území CHKO Bílé Karpaty představuje orná půda, přes 6 % pak louky a pastviny. V nižších polohách a na úpatích svahů je zemědělská půda obhospodařována velkými zemědělskými podniky, běžně jsou používány intenzivní technologie nejen při hospodaření na orné půdě, ale i na travních porostech. Sklizeň je prováděna výkonnou technikou, v chovu hospodářských zvířat převládá chov skotu bez tržní produkce mléka. Ve středních a vyšších polohách ustupují velké zemědělské podniky a značný podíl zemědělské půdy je obhospodařován malými a středními farmami nebo drobnými zemědělci. Tyto polohy jsou udržovány sečením, popř. pastvou skotu, zejména ve zlínské části území je významněji zastoupen chov ovcí, a to i v nižších polohách. Luční společenstva jsou přírodovědně nejzajímavější vegetací Bílých Karpat (viz kap. 2.6.). Na mnoha místech dochází k obnově TTP likvidací náletových dřevin a zajištěním následné údržby formou tradičních zemědělských činností. Často se tyto plochy daří postupem času zařadit do systému zemědělských dotací a čerpat tak finanční prostředky na jejich běžnou údržbu. Pozitivně lze hodnotit narůstající tendenci zatravňování orné půdy nejen komerčními travními směsmi, ale i druhově bohatou regionální směsí trav a bylin. Od roku 1990 bylo zatravněno asi 8 000 ha orné půdy, z toho 480 ha regionální směsí. Dlouhodobý cíl − zemědělsky využívaná, esteticky hodnotná krajina, tzn. mozaikovitá krajina s prvky drobnějšího měřítka, především luk a pastvin, s vysokým zastoupením rozptýlené mimolesní zeleně, mezí, remízků, vysokokmenných sadů starých odrůd a dalších dochovaných krajinných prvků − v MZCHÚ a I. zóně příkladná mozaika (mikro)biotopů vhodných pro život různých druhů rostlin i živočichů Navrhovaná opatření − komplexně pečovat o MZCHÚ (viz též kap. 2.3.) se zastoupením zemědělské půdy dle jednotlivých plánů péče, dle možností udržovat také okolní pozemky a zabránit tak izolovanosti MZCHÚ − dohodnout se s vlastníky na způsobu ochrany a typu managementu některých (zejména drobných) biotopů a lokalit výskytu zvláště chráněných druhů (viz kap. 2.6., 2.7. a 2.8.) − pečovat o trávníky v I. zóně, dbát na dodržování šetrného hospodaření ve II. zóně (např. neprovádět obnovu ani rychloobnovu) − spolupracovat s vlastníky i obcemi na údržbě luk (alespoň jedenkrát ročně kosit za použití lehké mechanizace, vlhké a podmáčené louky sekat ručně), seč nejcennějších ploch finančně podporovat − podporovat stávající funkci luk a pastvin - pouze ve výjimečných případech připustit jejich přeměnu na ornou půdu, tzn. snížení jejich ekologicko-stabilizační i krajinotvorné hodnoty − silně zamokřené plochy (především prameniště) sekat ručně, finančně podporovat seč všech hodnotných pramenišť

AOPK ČR

27

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − u ploch, kde byly v minulosti provedeny neúspěšné meliorace, podporovat jejich případnou revitalizaci (viz kap. 3.5.) − sečení cenných luk a pramenišť podporovat z příslušných dotačních programů MŽP; ostatní plochy řešit ve spolupráci s hospodáři v rámci Agroenvironmentálních programů − podporovat výsadby vysokokmenných sadů se starými a místními odrůdami ovocných dřevin − zalesňování zemědělské půdy umožnit ve výjimečných případech po komplexním vyhodnocení lokality s ohledem na krajinný ráz, výskyt cenných druhů či společenstev, obhospodařovatelnost pozemku a k zalesňování používat stanovištně původní druhy dřevin (viz kap. 2.7. a 2.8.) − podporovat pastvu hospodářskými zvířaty (ovce, skot, kozy, koně) s cílem zachování a obnovy biologické rozmanitosti a malovýrobní struktury krajiny − pastvu provádět v souladu s ekologickou únosností pozemků, tzn. nepřekračovat výši přípustného stavu zvířat, aby nedocházelo k ohrožení pozemků erozí; z pastvy vyloučit zamokřené pozemky a prameniště; ošetřovat pasené plochy po skončení pastvy (sekání nedopasků, smykování) − podporovat využívání regionální travní směsi v rámci protierozních a revitalizačních opatření, pro obnovu TTP, na zatravňování orné půdy a při realizaci prvků ÚSES − podporovat pestrost biotopů v krajině, zachování křovitých biotopů, lesních lemů, mezí; podporovat údržbu a obnovu stávající zeleně a výsadbu nové zeleně rostoucí mimo les – solitéry, stará stromořadí a sady, liniová zeleň, stromové i keřové remízy − v rámci projektů komplexních a jednoduchých pozemkových úprav iniciovat realizace skladebných částí ÚSES (biokoridory a interakční prvky) – viz též kap. 2.11. − prosazovat zachování a obnovu trvalých protierozních prvků (meze, mokřady apod.), podél vodních toků zachovat nebo (v případě absence) vytvořit pruh TTP v šířce 5–10 m podle erozního ohrožení − prosazovat zatravnění erozí ohrožených ploch orné půdy a použití agrotechnických protierozních opatření (pásové střídání plodin, využití meziplodin a plodin s vysokým protierozním účinkem), přednostně však omezit velikost souvislých pozemků trvalými protierozními prvky − pěstování energetických plodin a rychle rostoucích dřevin umožnit pouze výjimečně po komplexním vyhodnocení lokality s omezením na IV. zónu za podmínky důsledné ochrany před šířením těchto rostlin mimo vymezené pozemky a s důrazem na využívání geograficky původních druhů nebo alespoň jednopohlavních (samičích) klonů − nepodporovat mulčování travních porostů, provádět je jen výjimečně (potřeba likvidace dřevinného náletu, obnova dlouhodobě neobhospodařovaných pozemků apod.) − na celém území CHKO prosazovat minimální použití hnojiv a chemických látek v zemědělství: • upřednostnit organická hnojiva včetně zeleného hnojení před zásobním hnojením průmyslovými hnojivy • aplikaci chemických látek (biocidy) provádět pouze ve výjimečných případech jako jsou kalamity, likvidace invazních druhů nebo hrozící přemnožení škůdců − výstavbu samostatných zemědělských objektů směřovat do IV. zóny, přednostně je nutné využít stávající budovy a již zastavěné plochy, výstavbu ve III. zóně vždy podmínit odůvodněným záměrem na údržbu konkrétních zemědělských pozemků (viz též kap. 3.6.) − u nových zemědělských objektů vyžadovat architektonickou návaznost na místní tradiční zástavbu (viz též kap. 3.6.); prosazovat revitalizaci nevyužívaných a chátrajících staveb mimo zastavěné části obcí (ve smyslu nalezení nové náplně v souladu se zájmy OPK) − budování zařízení pro zemědělskou prvovýrobu charakteru polních hnojišt, jímek na kejdu a močůvku, silážních jam apod. umisťovat přednostně do IV. zóny v návaznosti na

AOPK ČR

28

2011


stávající objekty a na místech vodohospodářsky bezpečných a s potřebnými opatřeními k zabránění kontaminace vod − chránit krajinu před umísťováním nových velkokapacitních provozů (odchoven) − podílet se na vydávání a distribuci informačních materiálů, které budou zemědělcům přibližovat zásady hospodaření v CHKO a ukazovat jim možnosti, jaké pro jejich hospodaření vyplývají z dotačních programů a podporovat rozvoj ekologického zemědělství − využívat k realizaci navržených opatření v maximální možné míře dotačních titulů Ministerstva zemědělství

3.3. Myslivost Charakteristika problematiky V CHKO Bílé Karpaty stejně jako v jiných územích státu dochází ke střetům zájmů ochrany přírody a myslivosti. Je to dáno zejména vysokými počty spárkaté zvěře, chovem nepůvodních druhů zvěře (daněk, muflon), neřízeným zřizováním krmelišť v cenných územích apod. CHKO je z hlediska druhů zvěře pestrá (57 druhů zvěře, z toho 29 zákonem zvláště chráněných). V chovu převažuje zvěř spárkatá, ve všech honitbách je chována zvěř srnčí. Pouze několik honiteb (většinou při okrajích oblasti) chová ve větší míře drobnou zvěř (zaječí a bažantí). Početné populace koroptví jsou již dnes minulostí. Běžně se sezónně vyskytují i vysoké stavy zvěře černé, ta většinou však není předmětem chovu. Jelen evropský se vyskytuje zejména v severní části CHKO, kde byla zřízena oblast chovu Vlára. Ke škodám zvěří běžně dochází a v některých oblastech, i přes vysokou úživnost prostředí, jsou tyto škody limitním faktorem při obnově porostů. Nutností je chránit méně zastoupené dřeviny před selektivním okusem (zejména jedli). Vážná situace byla a částečně dosud trvá v oboře Radějov, která doposud sloužila k chovu daňčí zvěře. V současné době probíhá řízení o zřízení chovu i zvěře jelení. Stavy zvěře v oboře výrazně překračovaly únosnost prostředí, což se projevovalo nejen špatným stavem lesních biotopů, ale i poškozováním biotopů v PR Kútky, která je uvnitř obory. Správa CHKO podnikla kroky ke zjednání nápravy, v jejichž důsledku došlo k výrazné redukci stavů zvěře v oboře. Do budoucna se počítá s jiným rozložením normovaných stavů mezi zvěř daňčí a jelení, které by mělo vést ke snížení zatížení ekosystémů škodami. V oblasti se vzácně vyskytují i druhy chráněné podle zákona o ochraně přírody, které jsou zařazeny mezi zvěř (např. v severní části CHKO dochází k pravidelné migraci velkých šelem z Beskyd). Dlouhodobý cíl − výkon práva myslivosti umožňující současně zlepšování stavu přírodního prostředí a obnovu lesů s přírodě blízkým složením stromového patra Navrhovaná opatření − ve spolupráci s orgány státní správy myslivosti a uživatelem honitby dosáhnout v oboře Radějov stavu, kdy nebude docházet k poškozování PR Kútky např. snížením celkových stavů zvěře v oboře (po přepočtu na jelení jednotky), příp. vynětím PR Kútky z honebních pozemků − spoluprací s orgány státní správy myslivosti postupně snižovat stavy spárkaté zvěře v honitbách CHKO (snížení v honitbách, kde dochází k poškozování přírodního prostředí i při dodržování normovaných stavů ve stávajících chovech)

AOPK ČR

29

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − spoluprací s orgány státní správy myslivosti postupně snižovat výskyt nepůvodních druhů zvěře v honitbách CHKO (nerozšiřování chovu těchto druhů do dalších honiteb, snížení normovaných stavů ve stávajících chovech) − účastnit se podle potřeby sčítání zvěře, přednostně v honitbách, kde dochází k významným škodám zvěří, propagovat využívání moderních metod sčítání − využívat spolupráci s myslivci při sledování stavu a pohybu vzácných druhů zvěře (např. medvěd, rys), přebírat a ověřovat údaje o jejich výskytu − v případě výskytu invazních druhů živočichů, kteří nejsou zvěří, ale jejich likvidace je lovem možná, např. norek americký (Mustela vison), iniciovat prostřednictvím státní správy myslivosti u uživatelů honiteb provádění intenzivního lovu těchto invazních živočichů (viz kap. 2.9.2.) nebo využít § 5, odst. 6 a rozhodnout o jejich odlovu

3.4. Rybníkářství a sportovní rybářství 3.4.1. Sportovní rybářství Charakteristika problematiky Na území CHKO Bílé Karpaty se nachází devět pstruhových rybářských revírů Moravského rybářského svazu (z toho 1 revír je celý chovný), osm mimopstruhových revírů MRS a dva revíry Rybářského svazu Luhačovického zálesí (mimopstruhové). V CHKO se dále nachází 16 vodních nádrží a rybníků, které jsou součástí revírů. Mezi druhy vysazované do jednotlivých revírů patří kromě hlavní ryby – pstruha obecného potočního – také pstruh duhový, siven americký, lipan podhorní a další (např. kapr obecný, lín obecný, jelec tloušť, úhoř říční, štika obecná, parma obecná, okoun říční, candát obecný). Ryby jsou zde pravidelně dosazovány z chovných toků. Problémové místo mezi rybářskými zájmy a zájmy ochrany přírody způsobuje právě rybářské hospodaření na tocích chovných. S rybami je často manipulováno, byly zlikvidovány všechny původní místní formy hospodářsky využívaných druhů ryb nejlépe přizpůsobené danému prostředí a nemůže se vytvořit přirozená vodní zoocenóza, tj. rovnovážné zastoupení všech místních vodních živočichů, kteří by v daném toku s ohledem na životní podmínky mohli žít. Hospodářské druhy ryb (pstruh obecný) jsou vysazovány do chovných toků a později jsou zde opět sloveny a vysazeny do lovných toků. Tento cyklus je jednoletý nebo dvouletý. V chovných tocích se tedy vyskytují pouze stejnověké skupiny mladých ryb, po odlovu do opětovného vysazení zůstává potok bez ryb (resp. pouze s malým počtem neslovených jedinců), nemůže se vytvořit různověká rybí obsádka. Při odlovu el. agretátem nelze vyloučit také nepříznivý vliv na další živočichy (raci, bentické druhy ryb) - může dojít k jejich poškození, zejména zašlápnutím osobami pohybujícími se v korytě. V poslední době je podle sdělení ČRS v úpadku populace pstruha obecného (Salmo trutta morpha fario). Jedná se o dlouhodobě uměle odchovávané jedince, kteří jsou opakovaně vysazováni do upravovaných vodních toků. Neexistuje už žádná původní pstruží populace. Ochrana přírody by měla pomoci při ochraně pstruha potočního už proto, aby jako náhražka nebyly do toků ve zvýšené míře vypouštěny nepůvodní druhy ryb – siven americký (Salvelinus fontinalis) a pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss). Ke střetu zájmů mezi rybáři a ochranou přírody dochází také na přehradě v Pozlovicích (revír Rybářského svazu Luhačovického zálesí). Za tuhých zim se v CHKO objevují hejna kormoránů, kteří loví zejména zakomorované ryby ve vývařišti pod přehradou, případně na jiných nezamrzlých plochách, a způsobují tak škody rybí obsádce. Dále dochází na přehradě ke konfliktu kvůli negativnímu vlivu rybářského hospodaření na obojživelníky. Téměř všechny stromy a křoviny na březích přehrady jsou z důvodu získání míst pro rybářské závody

AOPK ČR

30

2011


vykáceny a pobřežní vegetace tak schází. Celkový stav, kdy je přehrada několikanásobně přerybněna obsádkou ryb, která je masově přikrmována, se negativně odráží na početnostech obojživelníků, kteří se v přehradě rozmnožují. Dlouhodobý cíl − existence pestrého společenstva geograficky původních druhů ryb i ostatních vodních či na vodu vázaných organismů (rostlin i živočichů), maximálně stabilního z hlediska odolnosti k případným rušivým antropogenním vlivům Navrhovaná opatření − dohodou s rybářskými subjekty dosáhnout zlepšení podmínek vodních organismů v tocích (namísto nasazování z hlediska ochrany přírody nepůvodních druhů ryb do rybářských revírů prosazovat využívání druhů původních, především z místních populací nebo jednoho povodí; prosazovat nepřerybňování toků; omezit odlov elektrickým agregátem a zcela vyloučit jeho použití v období rozmnožování vranek) − ve spolupráci s MRS vymezit potoky, případně části potoků, které budou ponechány bez rybářského hospodaření (např. potok Skaličí). − provést ichtyologické průzkumy (viz kap. 2.13.) a na jejich základě se snažit optimalizovat hospodaření na rybářských revírech ve vztahu k ochraně přírody, zejména k populacím zvláště chráněných druhů − aktivní přístup k případnému vyhlašování nových rybářských revírů na území CHKO, stanovování podmínek pro jejich využívání s ohledem na dochovaný stav přírodního prostředí konkrétní lokality či její potenciál − pravidelný ichtyologický monitoring a výzkum zaměřený zejména na populace vranek – viz kap. 2.13. − iniciovat jednání o zlepšení stavu biotopů zvláště chráněných druhů živočichů na přehradě v Pozlovicích (podporovat extenzivnější způsoby hospodaření, zachování litorálu apod.) − zvyšování povědomí veřejnosti o ochraně vod a původních společenstvech ryb a ostatních, na vodu vázaných organismů − podporovat zásahy vedoucí ke zlepšení kvality vod - výstavba kanalizace a ČOV v menších obcích (viz kap. 3.7.2.), odstraňování zdrojů znečištění, revitalizace vytipovaných vodních toků a zprůchodnění příčných překážek na tocích (viz kap. 3.5.), apod.

3.4.2. Rybníkářství Charakteristika problematiky Na území CHKO Bílé Karpaty nejde o rybníkářství v pravém slova smyslu (např. soustavy produkčních rybníků). Vodní plochy velkého rozsahu nejsou v území CHKO Bílé Karpaty obvyklé a původní. Původně se většinou jednalo o poměrně malé nádrže, které byly zřizovány zpravidla na místech s vysokou hladinou spodní vody a sloužily k napájení paseného dobytka, popř. jako požární a vodárenské nádrže. Místy, kde dochází ke střetu zájmů s rybáři, jsou Lom Rasová, tůňky v PP Mechnáčky, část přehrady Lučina určená pro obojživelníky a další místa (malé soukromé rybníčky atp.). Tyto lokality slouží jako místa rozmnožování obojživelníků. Nadšenci z řad rybářů však i do těchto vod nelegálně vysazují nejrůznější druhy ryb, i když se nejedná o rybářské revíry. Rybí obsádky pak značně negativně ovlivňují jak populace obojživelníků, tak nejrůznější vodní bezobratlé a rostliny.

AOPK ČR

31

2011


Dlouhodobý cíl − existence pestrého společenstva geograficky původních druhů ryb i ostatních vodních, či na vodu vázaných organismů (rostlin i živočichů), maximálně stabilního z hlediska odolnosti k případným rušivým antropogenním vlivům Navrhovaná opatření − udržovat vzájemnou spolupráci a komunikaci s provozovateli chovu ryb na velkých vodárenských nádržích i na menších nádržích obhospodařovaných soukromníky; spolupráce s rybářskými organizacemi i v prevenci a omezování výskytu invazních druhů vodních živočichů, např. střevličky, karase stříbřitého (viz kap. 2.9.) − při posuzování záměrů budování nových rybníků vzít v úvahu historické krajové zvláštnosti a zejména přírodní podmínky stanoviště, včetně druhového složení rostlinných i živočišných společenstev – tomu by měl odpovídat počet, velikost a obhospodařování těchto ploch − úpravy technického rázu prováděné na vodních nádržích směřovat časově do období mimo rozmnožování a zimování vodních živočichů (zejména obojživelníků, škeble, raka říčního a chráněných druhů ryb); v době hnízdění ptáků vázaných na litorál udržovat stálou výši vodní hladiny − při jednáních o výsledné podobě úprav vodních ploch prosazovat taková řešení, která by zabezpečila zachování vodních biotopů i jejich návaznost na biotopy okolní, prosazovat vznik co největších litorálů − zcela zamezit umělému osazování malých tůněk (do velikosti 0,5 ha a do hloubky vodního sloupce cca 70 cm) rybí obsádkou; tyto tůňky ponechat pro rozmnožování obojživelníků

3.5. Vodní hospodářství Charakteristika problematiky Vodní toky z části CHKO patří do povodí řeky Váhu (Vlára, Klanečnica, Hrubár, Drietomica) a z části do povodí řeky Moravy (Olšava, Velička). Vodní toky na území CHKO BK jsou z velké většiny pramenné toky přírodního bystřinného charakteru, přirozeně meandrující s původními břehovými porosty. Tyto úseky toků se vyznačují přirozeně čistou vodou a velkou samočistící schopností. V nižších částech toku se může objevovat znečištění ze zemědělské výroby (splachy hnojiv apod.), případně z průmyslové výroby. Nižší úseky toků (zejména údolní nivy) jsou také již z vyšší míry upravené. Znečištění odpadními vodami z obcí je v současnosti mnohem nižší než dříve díky výstavbě kanalizací a čistíren odpadních vod v mnoha obcích. Překážky pro migraci vodní fauny se vyskytují prakticky na všech, i jen nesouvisle upravených vodních tocích – přítomnost příčných staveb v podobě přehrážek, stupňů a prahů je na nich běžná. Přirozeným specifikem karpatských toků je rozkolísanost průtoků (sezónní vysychavost). To může lokálně vést až k dočasné nebo sezónní neprůchodnosti toku. Větší rybníky či přírodní jezera se na území CHKO nenacházejí. Byly zde budovány vodárenské (vodní nádrž Štítná nad Vláří, Kolelač) a rekreační nádrže (Luhačovice, Lučina). Tyto doplňuje množství malých nádrží – jedná se zejména o rybníčky sloužící k zasněžování, jako protipožární nádrže nebo menší nádrže různého účelu na soukromých pozemcích. Jednotlivé obce na území CHKO Bílé Karpaty jsou zásobovány pitnou vodou buď skupinovým vodovodem, nebo místním veřejným vodovodem, obyvatelé nejmenších obcí v mnoha případech používají vodu ze svých studní. V rámci revitalizační činnosti za účelem zlepšení vodního hospodářství jsou čerpány finanční prostředky zejména na vytváření malých vodních nádrží, mokřadů, odbahnění

AOPK ČR

32

2011


rybníků apod. Na území CHKO doposud nebyly revitalizovány žádné vodní toky. Správa se v roce 2002 podílela na přípravě studie – Velička I. – koncepce revitalizace povodí. Na základě této studie byla revitalizována část toku Veličky, ovšem pouze mimo území CHKO. V současné době se však již v rámci probíhající komplexní pozemkové úpravy připravují pozemky k revitalizaci vodního toku Teplička v k. ú. Kuželov. Dlouhodobý cíl − krajina se zvýšenou retenční schopností povrchových vod při současné ochraně vodních a na vodu vázaných ekosystémů a šetrném využívání stávajících vodních toků, vodních ploch a mokřadů − migračně propustné vodní toky Navrhovaná opatření − podporovat ochranu přirozeného charakteru vodních toků (zejména mimo zastavěná území obcí), s využitím procesu přirozené revitalizace toků; zachovat přirozený splaveninový režim na tocích − při údržbě upravených vodních toků upřednostňovat opatření, která diverzifikují morfologicky jednotvárná koryta a vytvářejí úkrytové a rozmnožovací biotopy pro vodní živočichy (proměnlivý členitý profil koryta toku, podpora alternativních úprav) − na tocích podporovat projekty na odstranění, případně zprůchodnění migračních bariér, kamenných stupňů a jezů – nejvhodnějším řešením se jeví nahrazení spádových objektů drsnými skluzovými objekty; ve speciálních případech, zejména u vyšších objektů (jezů) na větších vodních tocích podporovat budování rybích přechodů − maximálně omezit budování dalších migračních bariér na tocích − podporovat realizaci nových drobných vodních ploch – revitalizovaných malých vodních nádrží a tůní situovaných na vhodných lokalitách v CHKO, klást důraz na vytváření litorálního pásma a na zvýšení druhové diverzity území; při budování nových nádrží a tůní na podmáčených plochách požadovat nejdříve dostatečný průzkum lokality (vodní bezobratlí, rostliny atd.) − vytipovat úseky vodních toků vhodné k provedení revitalizačních opatření a podporovat jejich realizaci − iniciovat u správců vodních toků realizaci revitalizačních opatření, zejména v povodí vodních toků Vlára, Olšava a Velička − prosazovat takové využívání ZPF, včetně podpory vhodných agrotechnických metod, aby nedocházelo ke snižování kvality povrchových i podzemních vod, případně došlo k jejímu zlepšení; snažit se o zvýšení podílu zatravněných ploch kolem vodních toků (viz kap. 3.2.) − preferovat věkovou i druhovou rozrůzněnost břehových porostů, podporovat přetrvávání a zajištění starých stromů v břehových porostech; podporovat zachování stávajících hlavatých vrb a vytváření nových v břehových porostech − mimo zastavěná území podporovat a zajišťovat ochranu niv s větším množstvím mrtvého dřeva a podporovat navyšování množství mrtvého dřeva (ležícího i pahýlů) v nivách toků; podporovat navyšování množství mrtvého dřeva přímo v tocích − chránit vodní režim pěnovcových pramenišť (viz kap. 2.4) − při úpravách v tocích a realizaci odstraňování nánosů z koryt preferovat a prosazovat zachování a vznik nových štěrkových lavic (tam, kde existence štěrkových lavic neohrozí okolní nemovitosti, případně technickou infrastrukturu v území) − při úpravách vzniklých nátrží zachovat vhodné biotopy pro hnízdění ledňáčka říčního − v případě záměrů na budování dalších vodních elektráren a záměrů, při nichž dochází k většímu odběru vody z toků, důsledně vyžadovat ponechání dostatečného zůstakového průtoku v toku

AOPK ČR

33

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − podporovat realizace kvalitních projektů čištění odpadních vod, podporovat následné používání vody − v horních částech povodí, málo vodných tocích a ve významných a cenných lokalitách prosazovat vyšší technologie (tercierního) čištění odpadních vod, dodatečné stupně čištění pasivními prvky (zemní filtr, biorybník, kořenová ČOV) − při realizaci protipovodňových opatření preferovat přírodě blízká opatření (revitalizace povodí malých vodních toků, výstavba a obnova malých vodních ploch, remízů, mezí, mokřadů apod.) oproti opatřením čistě technickým (poldry, přehrady, protipovodňové zdi)

3.6. Výstavba Charakteristika problematiky V CHKO Bílé Karpaty existují rozdílné části krajiny z hlediska hospodářského využití a situování osídlení. Tyto části krajiny jsou charakterizovány jako krajinné celky. V horských podmínkách s nedostatkem půdy vhodné k obdělávání vznikaly nepravidelně rozptýlené dvorce obklopené drobnými políčky a sady. V okolí Starého Hrozenkova se tyto usedlosti nazývají kopanice, zatímco na Valašsku mají označení paseky. Seskupením jednotlivých dvorců vznikaly dvorcové vesnice. Mnohé podhorské vesnice na Luhačovském Zálesí a jižním Valašsku mají charakter rozvolněné řadové nebo řetězové zástavby. Domy jsou zde často orientovány štítem do ulice, mají od sebe odstupy a podél hlavní komunikace jsou uspořádány v řadách. V okrajových částech vesnice se vzdálenosti mezi jednotlivými objekty zvětšují a zástavba má shlukový charakter. Pro střední a jižní část Bílých Karpat (Uherskobrodsko, Horňácko a Strážnické Dolňácko) jsou typické táhlé silniční vesnice s usedlostmi seřazenými podél komunikací. Po obou stranách cest jsou těsně vedle sebe uspořádány domy, jež se vyznačují okapovou orientací tvořící souvislou uliční frontu. Na mnoha místech CHKO zastínily zásahy z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let tradiční charakter vesnice. Také zemědělské stavby z tohoto období se svým měřítkem harmonicky nezačleňují do okolního prostředí, zemědělské areály jsou často situovány na pohledově exponovaných místech mimo zástavbu obce a výrazně narušují krajinný ráz. Aktuální obytná výstavba je rozdělena v celku rovnoměrně. Jedná se převážně o výstavbu rodinných domů, která je soustředěna do rozvojových ploch jednotlivých katastrálních území. Volné stavební prostory uvnitř obcí jsou využívány minimálně. Většina obcí nemá zpracovaný platný územní plán podle stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) platného od 1. 1. 2007. Stanovení dlouhodobého cíle a návrh opatření vychází z Preventivního hodnocení krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty (Arvita P, spol. s r. o., 2008). Dlouhodobý cíl − rozvoj obcí a měst v souladu s místně typickou urbanistickou strukturou zástavby (půdorys, hustota, směry rozvoje) − uchování volné krajiny bez zástavby, v oblasti Moravských Kopanic a částečně také oblasti Valašska a Luhačovického Zálesí (katastrální území s dvorcovou zástavbou a plužinou scelených úseků) zachování tradiční rozptýlené zástavby, včetně typických prvků kulturní krajiny a architektonické formy tradičních staveb Navrhovaná opatření územní plánování − prosazovat zapracování limitů OPK do územních plánů – zonace CHKO, MZCHÚ včetně ochranných pásem, EVL, ÚSES, zachování migrační prostupnosti − požadovat stanovení zásad urbanistické koncepce sídel:

AOPK ČR

34

2011


−

− − −

−

• pro novou zástavbu přednostně využívat čtvrtou zónu • doplňovat vhodné proluky nebo vhodně navázat na stávající zástavbu (efektivně využívat plochy navržené v ÚPD jako zastavitelné; požadovat vyhodnocení nově navržených zastavitelných ploch) • chránit volnou krajinu před suburbanizací, včetně dopravní a technické infrastruktury a rekreačně-sportovních staveb, a před vznikem nových sídelních útvarů • podporovat celkovou kultivaci sídel, zejména jejich přechodu do volné krajiny, a to zachováním zeleně zahrad s velkým podílem vysokokmenných sadů jejich zařazením do nezastavěného území a navržením nových ploch sídelní zeleně v návaznosti na zastavitelné plochy • podporovat nové využití již urbanizovaného území – brownfields • na základě hodnocení vlivu na krajinný ráz chránit pohledově exponované polohy (hřebeny, horizonty, vrcholy, svahy) před umisťováním zástavby, zejména technických dominant • zachovat charakter sídel, nezahušťovat rozptýlenou zástavbu, ochranu sídelní struktury zakotvit do základních podmínek ochrany krajinného rázu • pro funkční plochy mimo zastavěné území a zastavitelné plochy, např. v zemědělských plochách v závislosti na charakteru nezastavěného území připustit pouze hospodářské objekty funkčně i tvaroslovně související se zemědělstvím malovýrobního charakteru (sklady nářadí s nezbytným zázemím pro uživatele pozemků, seníky, sušárny ovoce, vinohradnické stavby, dočasná lesnická oplocení nově založených sadů); pro zlepšení podmínek pro účely rekreace a cestovního ruchu připouštět vždy jen informační tabule naučných stezek a související zařízení podmínky prostorového uspořádání včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu stanovit podle potřeby diferencovaně pro každou zastavitelnou plochu samostatně; míru podrobnosti podmínek určit podle významu a projevu jednotlivých znaků kulturní a historické charakteristiky místa nebo oblasti a na základě vyhodnocení vizuální citlivosti krajiny zajistit ochranu ploch s výskytem zvláště chráněných druhů v zastavěném území jejich zařazením do funkčních ploch, v nichž nebudou přípustné žádné nové stavby (např. plochy sídelní zeleně) zachovat migrační prostupnost krajiny v koncepci uspořádání dopravní a technické infrastruktury požadovat maximální ochranu území, zejména volné krajiny a rozptýlené zástavby, pohledově exponovaných a ekologicky citlivých míst; novou dopravní a technickou infrastrukturu umisťovat ve volné krajině pouze v prokazatelně nezbytných případech veřejného zájmu, nové dálkové trasy dopravy a technické infrastruktury směřovat mimo CHKO; v případě vedení R55 posuzovat jako možnost i variantu odklonění dopravy mimo Ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví přes okrajové části CHKO (orná půda ve IV. zóně) aktivně spolupracovat s obcemi, pořizovateli a zpracovateli ÚPD na stanovení podmínek ochrany přírody a krajiny na území jednotlivých obcí

výstavba − chránit kulturní dominanty před poškozením a novou zástavbou, která by jejich dominanci narušovala − novostavby a přestavby posuzovat v kontextu typických venkovských, městských, příp. lázeňských objektů v daném místě (měřítko, hmota, proporce, tvar, materiály, sklon střešní roviny, barevnost, vlastnosti střešní krytiny z hlediska odrazivosti světla); u venkovských staveb preferovat jednoduché tvary

AOPK ČR

35

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − při přestavbách prosazovat úpravu narušených objektů tak, aby se obnovil vzhled hmotově jednoduchých venkovských objektů včetně typických přírodních materiálů a barevnosti − zachovat typickou orientaci objektů v daném místě, způsob osazení objektu v terénu, výškovou hladinu včetně tektonických úrovní (přízemí, římsa, ap.), respektovat měřítko sousedních budov − z důvodu ochrany krajinného rázu prosazovat použití tradičních barev fasády a střešních krytin (potlačovat výrazné barvy fasády, použití krytin s reflexní povrchovou úpravou apod.) − nové kapacitní formy staveb (např. občanská vybavenost, výroba apod.) měřítkem a proporcemi důsledně přizpůsobovat okolní zástavbě − minimalizovat zásahy do terénu, usilovat o plynulé zapojení novostaveb do terénu, minimalizovat vznik zpevněných ploch − usilovat o dokončování sadových úprav v okolí povolovaných staveb, podporovat sadové úpravy s využitím místně přirozených druhů doprovodné zeleně − minimalizovat trvalé oplocování pozemků ve volné krajině a v rozptýlené zástavbě − preferovat energetickty úsporné a jinak ekologicky přiznivé projekty − technickou infrastrukturu povolovat při respektování přírodního stavu a ekologických funkcí lokality (zeleň, cenné louky, mokřady) a kulturních hodnot okolí (kvalitní tradiční stavby, drobná architektura) − usilovat o odstranění nebo kultivaci nevyužívaných, nevhodných staveb v krajině − při povolování staveb ve čtvrté zóně (zastavěném území) poskytovat poradenství obcím a stavebním úřadům − novou výstavbu v nezastavěném území minimalizovat na stavby prokazatelně nezbytné pro lesnictví, vodní hospodářství, ochranu přírody − v rámci pravidelné komunikace se zástupci obcí a stavebních úřadů předávat aktuální informace o problematice ochrany krajinného rázu ve vztahu ke stavebnímu zákonu − podporovat zvyšování informovanosti veřejnosti (web, tiskoviny, apod.) o ochraně krajinného rázu, kvalitní tradiční architektuře včetně zásad její ochrany, údržby a obnovy a možnostech řešení novostaveb − v rámci výstavby (zejména veřejného osvětlení v obcích, u dopravních, průmyslových, rekreačních či turistických staveb atd.) uplatňovat návrhy takových opatření, která budou minimalizovat světelné znečištění − při rekonstrukcích veřejného osvětlení i jednotlivých staveb eliminovat významné zdroje stávajícího světelného znečištění (např. lyžařský svah Filipov, rekreační oblast Mikulčin Vrch) cenné architektonické dědictví (památkově chráněné a historicky a architektonicky významné objekty) − chránit charakter dochované kvalitní tradiční historické architektury − spolupracovat s orgány památkové péče nejen u památkově chráněných objektů − spolupracovat na vymezení historicky, urbanisticky a architektonicky významných objektů v ÚAP a ÚP − vybrané kvalitní historické objekty doporučovat ke zvýšené pozornosti orgánů památkové péče − zpracovat pasportizaci tradiční architektury (využít externí spolupracovníky, studentské praxe, ap.), vytvořit archiv tradičních staveb (GIS, foto, popis) − podporovat ochranu drobné, zejména sakrální architektury v krajině (kapličky, křížky, boží muka, apod.)

AOPK ČR

36

2011


3.7. Dopravní a inženýrské sítě 3.7.1. Doprava Charakteristika problematiky Rozhodujícím druhem dopravy v CHKO je silniční doprava. Územím CHKO prochází několik silnic I. třídy, které přetínají pohoří Bílých Karpat ve směru SZ-JV. Migrační bariéru vytváří frekventovaná silnice I/50, další silnice I. třídy jen v úsecích, kde se v údolí vyskytují souběžně se železnicí (ve Vlárském průsmyku a u Velké nad Veličkou). Současný provoz na železnici není z hlediska ochrany přírody problémem. Přestože se vyskytuje několik tratí, z nichž některé představují i spojení se Slovenskou republikou, není provoz na nich příliš frekventovaný a u žádné z těchto tratí není plánována přestavba na železniční koridor. Zimní údržba komunikací je prováděna chemicky na základě několika povolených výjimek ze základních ochranných podmínek CHKO, a to s různým obdobím platnosti. Tyto výjimky zahrnují poměrně velký počet úseků silnic a umožňují řešit i kalamitní situace. Povolování výjimky v širším než stávajícím rozsahu není z hlediska ochrany přírody žádoucí. Dlouhodobý cíl − doprava nenarušující krajinný ráz, nevytvářející nepropustné migrační bariéry pro živočichy a s minimalizovaným negativním vlivem údržby cestní sítě Navrhovaná opatření − přeložky, rozšíření, směrové úpravy komunikací vedoucí ke zvýšení jejich kapacity (zejména v případě silnic I. třídy) a obchvaty obcí připustit v rozsahu, který negativně neovlivní vzhled krajiny, umožní zachování jejích typických znaků a nepovede k vytvoření trvalé migrační bariéry pro živočichy − vyhodnotit střetové úseky silničních komunikací z hlediska migrace živočichů (zejména obojživelníků), prosazovat opatření k zajištění průchodnosti (propustky), dále ve spolupráci s občanskými sdruženími zajistit v nejproblematičtějších úsecích instalaci bariér a záchranný transfer v době jarního a podzimního tahu obojživelníků, příp. iniciovat osazení vhodných dopravních značek − kácení doprovodné zeleně komunikací umožnit v nezbytných případech (bezpečnost provozu) po vyhodnocení dopadu na krajinný ráz, na základě dendrologického posouzení a se zajištěním vhodné náhradní výsadby − podporovat doplnění chybějící liniové zeleně podél komunikací všech tříd na území CHKO včetně komunikací místních a účelových; prosazovat použití domácích druhů dřevin včetně místních odrůd ovocných stromů − průjezd vozidel z ČR do SR na silnici I/57 ve Vlárském průsmyku a na silnici I/54 ve Strání udržet s dosavadním omezením hmotnosti do 7,5 tuny z důvodu nezvyšování hlučnosti, prašnosti a zejména střetů s živočichy na migračních trasách v daných lokalitách

3.7.2. Inženýrské sítě Charakteristika problematiky CHKO Bílé Karpaty není výrazně ovlivněna sítěmi energetiky a spojů. V oblasti jsou zachovány relativně velké komplexy lesů jen minimálně zasažené liniovou výstavbou inženýrských sítí nebo stožárů vysílačů mobilních operátorů. Nejvýraznější vliv, projevující se negativně zejména na dochovaném krajinném rázu CHKO BK, mají elektrovody VVN a v některých výrazně pohledových místech i vedení VN. V nelesní krajině se negativně

AOPK ČR

37

2011


uplatňuje především výška sloupů a v lesních porostech průseky z důvodu zachování zákonem stanoveného ochranného pásma venkovního vedení. Územím CHKO prochází vysokotlaké plynovody, díky nimž je většina obcí v oblasti plynofikovaných. Většina obcí má také vodovod i kanalizaci již vybudovanou, nebo je ve stádiu přípravy projektové dokumentace pro jejich výstavbu. Fotovoltaické elektrárny byly postaveny v několika obcích, jde o menší výměry převážně v průmyslových areálech. Větrné elektrárny se na území CHKO nevyskytují. Vysílačů mobilních operátorů se v CHKO nachází několik, většinou se však v krajině výrazněji neuplatňují, kromě stožáru na Travičné a televizních vysílačů na Velké Javořině a Královci. Dlouhodobý cíl − krajina (zejména volná krajina mimo sídla) minimálně narušená technickými sítěmi Navrhovaná opatření − preferovat podzemní elektrické vedení; v případě nadzemních vedení ve volné krajině volit typ, umístění a technické provedení sloupů s ohledem na krajinný ráz (včetně způsobů vrcholového značení z důvodů bezpečnosti leteckého provozu) a ochranu ptáků (důsledná kontrola naplňování § 5a, odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění), z důvodu ochrany estetické hodnoty území a zachování harmonických vztahů v krajině preferovat využití dřevěných sloupů na betonových patkách − při umisťování telekomunikačních věží (základnových stanic a stožárů sítí mobilní komunikace) prosazovat požadavek na sdílení technické infrastruktury více operátory a princip minimalizace množství těchto zařízení na území CHKO; spolupracovat s příslušnými úřady na posuzování staveb mimo CHKO, pohledově ovlivňujících území CHKO − pro vedení dalších inženýrských sítí (plyn, voda) se vyhýbat MZCHÚ − podporovat budování kanalizace a čistíren odpadních vod v obcích − podporovat plynofikaci obcí (snížení zátěže ovzduší) − výstavbu fotovoltaických systémů lze připustit v obcích, a to v omezeném rozsahu a na základě individuálního posouzení; naproti tomu umísťování ploch fotovoltaických elektráren ve volné krajině není z hlediska ochrany krajinného rázu vhodné

3.8. Průmysl Charakteristika problematiky Z hlediska výrobních potenciálů je území CHKO BK průmyslově-zemědělskou oblastí s významným podílem lesní výroby. Provozovny na zpracování dřeva jsou ve Valašských Kloboukách, Brumově-Bylnici, Velké nad Veličkou, Javorníku, Pitíně, Bojkovicích. Tyto podniky samy o sobě nejsou významným lokálním zdrojem znečištění. Významnější průmyslová centra jsou ve Strážnici, Velké nad Veličkou, Květné (sklárny), Slavičíně, Hrádku na Vlárské dráze, Valašských Kloboukách, Brumově-Bylnici, Rokytnici, Vrběticích a Bojkovicích. Jedná se převážně o menší provozovny strojírenského, textilního, chemického či sklářského průmyslu. Vliv průmyslové výroby na území CHKO Bílé Karpaty, pokud jde o podniky uvnitř či mimo toto území, zatím nebyl vyhodnocen. Negativní vliv na životní prostředí v okolí průmyslových center má sekundárně i vyšší míra nákladní automobilové dopravy související s přepravou surovin a hotových výrobků. Kromě uvedených průmyslových podniků mají na životní prostředí v CHKO BK negativní vliv i rozsáhlé průmyslové provozy situované mimo území CHKO – provozy v Hodoníně, Veselí nad Moravou, Uherském Brodu a cementárna v katastru obce Horné Srnie v sousední CHKO Biele Karpaty.

AOPK ČR

38

2011


Dlouhodobý cíl − zachování typického krajinného rázu, relativní neporušenosti krajiny a cenných přírodních fenoménů regionu při zohlednění hospodářských, kulturních a sociálně ekonomických potřeb obyvatelstva Navrhovaná opatření − umísťování drobných průmyslových provozoven a ostatních výrobních zařízení řešit v souladu s územními plány obcí výhradně v přímé návaznosti na sídelní útvary – přednostně do určených zón a nevyužívaných zemědělských a průmyslových objektů − sledovat vliv nejvýznamnějších průmyslových podniků na přírodu CHKO

3.9. Zacházení s odpady Charakteristika problematiky Většina tuhého komunálního odpadu vyprodukovaného na území CHKO Bílé Karpaty je odvážena na skládky mimo toto území (skládky Těmice, Mutěnice, Prakšice a Smolina). V CHKO jsou činné pouze 2 skládky TKO – ve Strážnici (na okraji CHKO) a ve Slavičíně. Skládka Radašovy ve Slavičíně byla v roce 2009 rozšířena a počítá se zde i se skládkováním biomasy (fa JOGA Luhačovice). Většina obcí na území CHKO Bílé Karpaty má zavedeno třídění odpadů a také obvykle 2x ročně organizují svoz nebezpečného odpadu, který je recyklován mimo území CHKO BK. Některá města provozují pro své občany, ale i občany z okolních obcí sběrné dvory (velkoobjemový odpad). Menší nepovolené skládky, které se vyskytovaly v katastrech téměř všech obcí v CHKO Bílé Karpaty, byly zrušeny a částečně rekultivovány. Nové drobné skládky jsou bezprostředně po zjištění nahlášeny obcím a příslušným orgánům. Problémem na celém území CHKO BK je v současné době nepovolené ukládání výkopové zeminy, příp. sutí, v místech terénních vln a zlomů nebo do polních či lesních cest. Dlouhodobý cíl − krajina neznečištěná skládkami ani odpadem Navrhovaná opatření − podporovat meziskládkování výkopové zeminy a sutí, jejich drcení a následné další použití (částečně již tento systém v některých obcích funguje) − spolupracovat s obecními úřady při odstraňování nelegálních skládek (včetně výkopové zeminy) s cílem předcházení jejich vzniku důsledným informováním občanů, kam odpady ukládat − nadále evidovat a sledovat lokality starých ekologických zátěží, zejména starých skládek odpadů (v k. ú. Bojkovice, Strání, Komňa, Bylnice, Dolní Lhota u Luhačovic)

3.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny Charakteristika problematiky V současnosti na území CHKO probíhá aktivní těžba nerostných surovin ve dvou lomech na stavební kámen – Bučník (andezit) a Bzová (pískovec). Dále jsou evidována dvě nevýhradní

AOPK ČR

39

2011


ložiska – Bylnice (cihlářská surovina) a Záhorovice (stavební kámen) a tři nebilancovaná ložiska štěrkopísku (z nich Bystřice pod Lopeníkem zasahuje do I. zóny CHKO). Dlouhodobý cíl − území CHKO bez těžby nerostných surovin vyjma drobných místních lomů Navrhovaná opatření − nepodporovat záměry na otvírky nových ložisek ani průzkumů nových ložisek nerostných surovin vzhledem k návaznosti na další vyvolané zásahy do přírodního prostředí – vrty, vedení potrubí, stavby objektů, komunikací apod. − navrhnout a prosazovat odpis zásob ložisek Záhorovice a Bystřice pod Lopeníkem, příp. Bučník − podporovat rekultivační projekty s maximálním využitím přírodních pochodů, zabránit vysazování či zavlékání nepůvodních druhů a zavážení nevhodným materiálem − ve spolupráci s veřejnou správou a Českou geologickou službou podporovat ochranu evidovaných geologicky významných lokalit (viz též kap. 2.10.)

3.11. Rekreace a turistika Charakteristika problematiky Zájem o CHKO Bílé Karpaty z hlediska rekreace postupně narůstá. Obce se snaží přilákat do oblasti větší počet návštěvníků a v posledních letech dochází k rozvoji rekreačních aktivit. Oblast je rekreačním zázemím zejména pro nejbližší velká města (Hodonín, Zlín, Uherské Hradiště). Převládají jednodenní a víkendové rekreační aktivity (chataření a chalupaření), delší pobyty jsou spojeny s lázeňstvím (Luhačovice) nebo pobytem v rekreačních areálech (např. Mikulčin vrch, Lučina). Většina návštěvníků přijíždí v letní sezoně. Nejběžnější rekreační aktivitou je cykloturistika a pěší turistika. V zimní sezoně je provozováno sjezdové i běžecké lyžování (nejnavštěvovanější lokalitou je Filipov a masiv Javoriny). CHKO je z minulosti zatížena výstavbou chat (celkově cca 3000). Lokálně je chatová zástavba soustředěna do velkých chatových osad v lokalitách Mlýnky, Radějov, Lučina, Troják, Valašské Klobouky, Dolní Lhota. Časté je i chalupaření, které je relativně přijatelným způsobem rekreačního využívání objektů, protože zajišťuje alespoň základní údržbu tradičních, krajinářsky hodnotných staveb a brání jejich zániku. V posledních letech je patrný zájem obcí zvýšit atraktivitu a návštěvnost svého území (např. zřízením místní naučné stezky, výstavbou rozhledny); Správa CHKO tyto aktivity usměrňuje z hlediska ochrany přírody a krajiny. Ve vztahu k ochraně přírody působí rekreace jen menší problémy v místech s vyšší koncentrací návštěvníků, kde je spojena s negativními jevy v důsledku neukázněnosti návštěvníků. Větší dopad na přírodu a krajinu má provoz rekreačních objektů příp. jejich úpravy, které nerespektují charakter okolí a negativně ovlivňují krajinný ráz daného místa. Dlouhodobý cíl − umožnění rekreačního rozvoje území bez negativních dopadů na přírodu a krajinu a využití turistického zájmu o území pro podporu ochrany přírody a krajiny Navrhovaná opatření − spolupracovat při návrzích nových pěších tras, cyklotras, příp. hipostezek nebo běžkařských tras či při změnách jejich vedení a vybavení, usměrňovat jejich vedení mimo lokality cenné z hlediska ochrany přírody a citlivé z hlediska návštěvnosti (eroze, hnízda ptáků, vzácné druhy)

AOPK ČR

40

2011

Plán péče o CHKO Bílé Karpaty − umožňovat rozvoj rekreace bez koncentrace vedoucí k následným negativním jevům, směrovat návštěvníky na méně frekventované trasy (např. na stávající síť naučných stezek) − při případných rekonstrukcích chat a dalších rekreačních objektů vytvářet podmínky pro zachování nebo zlepšení krajinného rázu daného místa (viz též kap. 2.12.) − hromadné akce s volným pohybem účastníků po terénu (např. orientační běh) směřovat mimo MZCHÚ, I. zónu a lokality druhů citlivých na rušení a jejich pořádání omezit na vhodnou roční dobu např. mimo období hnízdění ptáků − ve spolupráci s obcemi a dalšími vhodnými subjekty zajistit funkčnost a údržbu informačního systému pro pohyb návštěvníků (viz kap. 2.14.) − při zpracovávání územně plánovací dokumentace naplňovat podmínky trvale udržitelného využívání oblasti z hlediska sportu a rekreace − podporovat vytváření nových informačních center (viz též kap. 2.14.) − spolupracovat a iniciovat vydávání naučných a propagačních materiálů a účelových map k podpoře a zároveň usměrnění turistického ruchu v souladu se zájmy OP (viz též kap. 2.14.) − podporovat různé formy agroturistiky ve stávajících objektech − zajistit zpracování studie limitů využití CHKO pro rekreaci, sport a turistiku umožňující proaktivní přístup řešení problémů v případě ohrožení předmětů ochrany rozvojem cestovního ruchu − zajistit zpracování interpretačního plánu pro CHKO

AOPK ČR

41

2011


4. Závěrečný přehled prioritních úkolů za celou CHKO − ve spolupráci s vlastníky a uživateli pozemků zachovat nebo zlepšit stav přírodních biotopů s důrazem na druhově bohaté biotopy karpatských luk a pastvin − ve spolupráci s vlastníky a uživateli pozemků podporovat opatření na zlepšení vzhledu a biodiverzity krajiny (obnova travních porostů regionální směsí, výsadba rozptýlené zeleně, "hrází", vysokokmenných extenzivních sadů, omezení zalesňování zemědělských pozemků) − zajistit aktivní ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s důrazem na druhy kriticky a silně ohrožené druhy (např. hořeček žlutavý, všivec statný, pastarček dlouholistý moravský, modrásek černoskvrnný, tesařík alpský) − zajistit doplnění sítě MZCHÚ o území s lesními biotopy (zejména dubohabřiny), geologické lokality a pěnovcové mokřady − podporovat zlepšování druhové skladby a struktury lesů včetně ponechávání starých stromů na dožití, prosazovat snižování stavu spárkaté zvěře − redukovat invazní druhy rostlin a živočichů, přednostně na lokalitách, kde jsou jimi ohroženy předměty ochrany − zajistit nezbytný monitoring společenstev a rostlinných a živočišných druhů v koordinaci s celostátními programy a mezinárodními závazky − chránit volnou krajinu před rozšiřováním zástavby, novou výstavbu usměrňovat tak, aby sídlo tvořilo kompaktní celek; chránit tradiční ráz obcí − pozitivně působit na místní obyvatelstvo a návštěvníky CHKO a zajistit údržbu terénního informačního systému

AOPK ČR

42

2011


5. Seznam zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky CHS – cílový hospodářský soubor ČOV – čistírna odpadních vod ČSOP – Český svaz ochránců přírody EVL – evropsky významná lokalita GIS – geografický informační systém HS – hospodářský soubor CHKO – chráněná krajinná oblast CHKO BK – Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty KPÚ – komplexní pozemkové úpravy k. ú. – katastrální území LČR – Lesy České republiky, s. p. LHO – lesní hospodářská osnova LHP – lesní hospodářský plán LS – lesní správa MRS – Moravský rybářský svaz MVE – malá vodní elektrárna MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MZD – meliorační a zpevňující dřeviny MZe – Ministerstvo zemědělství MŽP ČR – Ministerstvo životního prostředí České republiky NPP – národní přírodní památka NPR – národní přírodní rezervace NRBC – nadregionální biocentrum NRBK – nadregionální biokoridor OP – ochrana přírody OPK – ochrana přírody a krajiny PP – přírodní památka PPK – Program péče o krajinu PR – přírodní rezervace PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa RBC – regionální biocentrum RBK – regionální biokoridor TKO – tuhý komunální odpad TTP – trvalé travní porosty ÚAP – územně analytické podklady ÚP – územní plán ÚPD – územněplánovací dokumentace ÚSES – územní systém ekologické stability VN – vysoké napětí VVN – velmi vysoké napětí ZPF – zemědělský půdní fond Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování

AOPK ČR

43

2011


6. Použitá literatura Arvita P, spol. s r. o. (2008): Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty. Otrokovice FARKAČ J., KRÁL D. a ŠKORPÍK M. (eds.), 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech republic. Invertebrates. AOPK ČR, Praha, 760 pp. Hrdoušek V. (2001): Lidová architektura jihovýchodní Moravy obrazový průvodce od Chřibů po Bílé Karpaty od Břeclavi ke Zlínu. Škola vesnice Modrá, vydání 1, 100 pp. Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK ČR, Praha. Jongepierová I. (ed.) (2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the white Carpathian Mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty Veselí nad Moravou, 461 pp. Kolektiv - správa CHKO Bílé Karpaty (1998): Plán péče CHKO Bílé Karpaty (návrhová část). Ms. depon. in. Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Kolektiv - správa CHKO Bílé Karpaty (1998): Plán péče CHKO Bílé Karpaty (rozborová část). Ms. depon. in. Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 928 p. Kuča P., Májsky J., Kopeček F. & Jongepierová I. [eds] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele/Bílé Karpaty. – Ekológia, Bratislava. Mackovčin P. & Jatiová M. [eds] (2002): Zlínsko. – In: Mackovčin P. & Sedláček M. [eds], Chráněná území ČR, svazek II: 1–376, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. MLÍKOVSKÝ J., STÝBLO P., (eds.), 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha: ČSOP. Oblastní plán rozvoje lesů pro PLO č. 38 "Bílé Karpaty a Vizovické vrchy", platnost od 1.1.1999 do 31.12.2018, vypracoval ÚHÚL, pobočka Kroměříž, schválen MZe dne 21.4.1999 pod č.j. 744/99-5110 Piro Z. & Wolfová J. (eds.) 2008: Zachování biodiverzity karpatských luk. – Foa, Nadační fond pro ekologické zemědělství, Praha, 10 8p. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.), 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha. Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 1-166. Šimša M., Kalábová P. a kol., 2006: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Národní ústav lidové kultury, Strážnice, vydání 1, 283 s.

AOPK ČR

44

2011

Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Bílé Karpaty

Recommend Documents