Agentura ochrany přírody a krajiny České Republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Český kras Karlštejn 1/85, 267 18
Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Český kras na období 2010–2019
2
OBSAH 1. Úvod .................................................................................................................................. 5 2. Ochrana přírody................................................................................................................. 6 2.1. Strategie OPK ............................................................................................................ 6 2.2. CHKO......................................................................................................................... 6 2.3. Maloplošná zvláště chráněná území........................................................................... 7 2.4. Natura 2000 ............................................................................................................... 8 2.5. Památné stromy ......................................................................................................... 9 2.6. Rostlinná společenstva............................................................................................. 10 2.7. Významné druhy rostlin ............................................................................................ 11 2.8. Významné druhy živočichů ....................................................................................... 13 2.9. Invazní a expanzivní druhy....................................................................................... 15 2.10. Neživá příroda ........................................................................................................ 17 2.11. Územní systém ekologické stability ........................................................................ 18 2.12. Krajinný ráz ............................................................................................................ 19 2.13. Monitoring a výzkum............................................................................................... 22 2.14. Práce s veřejností................................................................................................... 24 3. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ............................................................... 27 3.1. Lesní hospodářství ................................................................................................... 27 3.2. Zemědělství.............................................................................................................. 30 3.3. Myslivost .................................................................................................................. 31 3.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ............................................................................ 32 3.5. Vodní hospodářství .................................................................................................. 34 3.6. Výstavba .................................................................................................................. 36 3.7. Dopravní a inženýrské sítě ....................................................................................... 38 3.8. Průmysl .................................................................................................................... 40 3.9. Zacházení s odpady ................................................................................................. 41 3.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny ...................................................................... 42 3.11. Rekreace a turistika................................................................................................ 43 4. Závěrečný přehled prioritních úkolů za celou CHKO ........................................................ 45 5. Seznam zkratek ............................................................................................................... 46 6. Použitá literatura.............................................................................................................. 47
Přílohy č. 1 Rámcové směrnice péče o les č. 2 Všeobecné regulativy pro stavby v CHKO Český kras
3
4
1. Úvod Plán péče o CHKO je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území (§ 38, odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny – dále jen zákon). Zpracování plánů péče o CHKO zajišťuje Ministerstvo životního prostředí České republiky (MŽP) prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), zejména příslušné správy CHKO. Podrobnosti ke způsobu zpracování a obsahu plánů péče jsou stanoveny prováděcím předpisem (vyhláška MŽP č. 60/2008 Sb.) a pro CHKO dále rozpracovány v metodickém pokynu MŽP, zveřejněném ve Věstníku MŽP č. 12/2007. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný. Plán péče neobsahuje opatření, která jsou povinností správy CHKO vyplývající přímo ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Plán péče o CHKO Český kras je zpracován na období let 2010 až 2019 a je druhým dokumentem tohoto druhu předkládaným ke schválení. Vychází z platného plánu péče CHKO Český kras a byl zpracován kolektivem autorů složeným z pracovníků správy CHKO Český kras a ředitelství AOPK ČR.
5
2. Ochrana přírody 2.1. Strategie OPK CHKO Český kras je typem harmonické krajiny s charakteristickým reliéfem, jejíž ráz je spoluutvářen dlouhodobou lidskou činností. Kombinace pestrých geologických a klimatických podmínek umožnila vznik mnoha charakteristických společenstev s výskytem chráněných a vzácných, zejména teplomilných druhů. Rozšíření některých vzácných společenstev bylo ještě podpořeno specifickým způsobem hospodaření. Řada druhů rostlin a živočichů má v CHKO Český kras jedinou oblast výskytu v ČR, další druhy se vyskytují jen zde a na jižní Moravě. Dlouhodobý cíl ochrany přírody a krajiny v CHKO je obecně prezentován ve výnosu: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu.“ V ochraně přírody bude pozornost zaměřena na následující okruhy: - zachování rozmanitosti neživé přírody, zejména zachování souboru podzemních a povrchových krasových jevů, významných geologických lokalit a paleontologických nalezišť - udržování druhové pestrosti území péčí o stávající cenná skalní, stepní, lesostepní a luční společenstva a vytvářením podmínek pro jejich obnovu nebo rozvoj - udržování, příp. vytváření vhodných životních podmínek pro vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů a jejich společenstva - ochrana vyskytujících se specifických přírodě blízkých lesních společenstev krasové oblasti pahorkatinného charakteru - prosazování a podpora šetrného, přírodě blízkého obhospodařování zemědělských ploch a lesů. V ochraně krajiny bude pozornost soustředěna na zachování a ochranu typického krajinného rázu včetně udržení urbanistických forem sídel a na uchování volné krajiny jako specifické hodnoty. V blízkosti Prahy bude cílem také udržení pásu zemědělské krajiny v okolí sídel jako přechodu mezi zástavbou a lesními porosty. U jednotlivých staveb bude posuzováno zejména dodržení harmonického měřítka a jejich celkové působení v krajině. Dále bude kladen důraz na ochranu a obnovu tradičních krajinných vegetačních mikrostruktur, výrazně spoluurčujících ráz kulturní krajiny. Obecně bude věnována pozornost plnění mezinárodních závazků realizovaných na území CHKO a dále ekologické výchově, osvětě a vzdělávání obyvatel i návštěvníků CHKO.
2.2. CHKO Charakteristika problematiky Chráněná krajinná oblast Český kras byla zřízena Ministerstva kultury ČSR pod čj. 4947/72II/2 ze dne 12. dubna 1972. Výnos je již obsahově a legislativně zastaralý, od doby vyhlášení v něm nebyly prováděny žádné změny. Popis hranice CHKO ve výnosu není v některých úsecích dostatečně přesný, v několika místech umožňuje různý výklad.
6
Zřizovací výnos by bylo vhodné nahradit vládním nařízením reflektujícím změněné podmínky a zóny CHKO vymezit novou vyhláškou MŽP. Dlouhodobý cíl − na území CHKO zabezpečit udržení kvality přírodního prostředí a krajiny, zachování stavu přírodních hodnot a vytváření podmínek pro zlepšování kvality ploch negativně ovlivněných předchozí činností včetně zlepšování hodnot krajinného rázu Navrhovaná opatření − připravit podklady pro návrh nového nařízení vlády, které - nebudou měnit vymezení CHKO, ale odstraní nepřesnosti vymezení a možnost různého výkladu vedení hranice CHKO (problém s vymezením je u části hranice mezi Bělčí a Zadní Třebaní; okrajová území IV. zóny – Třebotov, Hlásná Třebaň; zastavěné části území sídel – III. zóna a Radotínské údolí) - upraví bližší ochranné podmínky v souladu s aktuální legislativou při zohlednění specifických problémů ochrany přírody v CHKO Český kras - připravit odborný návrh nové zonace CHKO a předložit ho jako podklad k projednání; v návrhu zonace - vyhodnotit obce a jejich územní plány a nově vymezit IV. zónu; do IV. zóny navrhnout sídla nebo jejich části včetně ploch určených v ÚP pro zástavbu na základě hodnocení obcí dle Preventivního hodnocení krajinného rázu (Vorel 2008), ve III. zóně ponechat kromě menších sídel, případně jejich částí, se zachovanou urbanistickou strukturou také malá sídla, která jsou v těsném kontaktu s NPR a EVL Karlštejn-Koda - upravit vymezení I. zóny v souladu s územím EVL tam, kde se v detailu liší - provést analýzu stavu přírodního prostředí, výskytu významných biotopů a chráněných druhů ve schválených dobývacích prostorech a podle výsledků zde upravit vymezení zón
2.3. Maloplošná zvláště chráněná území Charakteristika problematiky Území chráněné v MZCHÚ podchycuje nejvýznamnější typy stanovišť, nejdůležitější lokality výskytu chráněných rostlinných a živočišných druhů i lokality významné geologicky a paleontologicky. Počet MZCHÚ je poměrně vysoký a jejich podíl na celkové ploše CHKO je velmi významný (22 %). Dochované přírodní hodnoty umožňují v některých případech uvažovat o dalších lokalitách k vyhlášení MZCHÚ. Činnost však bude zaměřena hlavně na dokončení již rozpracovaných záměrů na nová MZCHÚ a na uvedení stávajících MZCHÚ do optimálního stavu z hlediska vymezení a kvality zřizovacího předpisu (bližších ochranných podmínek), neboť stávající zřizovací předpisy zejména starších MZCHÚ neodpovídají svými náležitostmi současným požadavkům na zřizovací předpisy ZCHÚ, zejména ve způsobu identifikace hranice pomocí seznamu parcel a ve způsobu stanovení bližších ochranných podmínek. U některých území není zajištěna ochrana cenných ploch v odpovídajícím rozsahu. Dlouhodobý cíl − síť MZCHÚ v optimálním právním stavu a se zabezpečenou odpovídající péčí udržující nebo zlepšující stav předmětů ochrany jednotlivých ZCHÚ a zároveň podchycující všechny nejvýznamnější lokality v CHKO
7
Navrhovaná opatření − dokončit a předložit MŽP kompletní podklady pro přehlášení NPR Karlštejn, podle pokynů a priorit MŽP spolupracovat na projednání návrhu − zpracovat odborný návrh na přehlášení NPR Koda (včetně rozšíření o Vanovické skály) a podle pokynů MŽP zpracovat a předložit kompletní podklady pro přehlášení a spolupracovat na projednání návrhu − zpracovat podklady pro přehlášení NPP Černé rokle (po získání digitální katastrální mapy) − zpracovat kompletní podklady a dokončit vyhlášení PR Na Voskopě pro zajištění ochrany dřínových doubrav s přechody do rozvolněných pastevních lesů a reliktních pěchavových borů a zbytků pěchavových a kostřavových trávníků − přehlásit z důvodu nepřesného vymezení ve výnosu PR Kobyla včetně ochranného pásma − přehlásit po získání digitální katastrální mapy z důvodu zastaralosti a nepřesností ve výnosu a změn ve vymezení PR Radotínské údolí (včetně začlenění přilehlé části PP Zmrzlík), PR Tetínské skály, PP Lom Kozolupy a PP Hvíždalka − prověřit možnost propojení obou částí PR Karlické údolí zahrnutím části údolní nivy a toku potoka − prověřit možnost úpravy části PP Zmrzlík na území CHKO Český kras (území je pokryto dostatečně I. zónou CHKO) nebo jeho připojení k PR Radotínské údolí − provést po získání digitální katastrální mapy zaměření a vytyčení hranice u stávajících MZCHÚ – přednostně NPP Klonk, případně i další na základě revize dle KN − zajistit doplnění údajů o jednotlivých ZCHÚ v katastru nemovitostí (oznámit vyhlášení ZCHÚ příslušnému katastrálnímu úřadu spolu s žádostí o provedení záznamu do katastru nemovitostí)
2.4. Natura 2000 Charakteristika problematiky Natura 2000 je soustava chráněných území, která vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Soustavu Natura 2000 tvoří ptačí oblasti a evropsky významné lokality. V CHKO Český kras nejsou žádné ptačí oblasti vyhlášeny. Evropsky významné lokality jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 (novela 371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit; v CHKO se jich nachází devět: Karlické údolí, Karlštejn-Koda, Kotýz, Kulivá hora, Mramor, Radotínské údolí, Suchomasty-zámeček, Štoly Velké Ameriky, Zlatý kůň. Dlouhodobý cíl − evropsky významné druhy a typy přírodních stanovišť ve stavu příznivém z hlediska jejich předmětů ochrany Navrhovaná opatření − provádět systematický, pravidelný a dlouhodobý monitoring evropsky významných druhů a typů přírodních stanovišť pro zjišťování jejich stavu − pro druhy letounů zabezpečit vletové otvory před uzavřením (komunikací s vlastníky, správci a uživateli objektů), vletové otvory především zimovišť zabezpečit před vniknutím veřejnosti, která by mohla způsobit negativní rušení pohybem či dokonce rozděláváním ohňů
8
− na vybraných územích evropsky významných typů přírodních stanovišť vymezit a podporovat obnovení tvaru lesa nízkého (pařeziny) či lesa středního (sdruženého), také s ohledem na podporu prosvětlení lesních porostů s výskytem evropsky významného druhu zvonovce liliolistého – otázka také lesní pastvy na vybraných místech (viz též kap. 3.1.) − na lokalitách včelníku rakouského sledovat šíření dřevin, případně přistoupit k jejich odstranění (viz též kap. 2.7.) − při obnově lesa zvyšovat (nebo udržet) podíl stanovištně původních dřevin (viz kap. 3.1.) − zajistit péči o cenná přírodní stanoviště trávníků a ostatních nelesních biotopů evropsky významných typů přírodních stanovišť (viz kap. 2.6.) − zvyšovat přírodovědnou hodnotu luk a pastvin, vyloučit mulčování (viz kap. 2.6.) − podporovat zatravnění orné půdy a meziřadí vinic navazujících na cenné evropsky významné typy přírodních stanovišť (viz též kap. 3.2.) − zabránit poškozování evropsky významných typů přírodních stanovišť nadměrným sešlapem (viz kap. 2.6.) − zvláštní pozornost věnovat veřejně nepřístupným jeskyním a v případě potřeby realizovat speciální opatření (viz kap. 2.10.) − chránit pěnovcová prameniště před poškozením (lesní těžba, turismus, negativní vliv rekreační výstavby v NPR Koda a PR Karlické údolí – viz též kap. 3.6.) − na základě monitoringu i na základě předběžné opatrnosti provádět v případě potřeby další opatření pro zachování a zlepšení příznivého stavu biotopů i druhů
2.5. Památné stromy Charakteristika problematiky Cílevědomá ochrana památných stromů je v CHKO dlouhodobě uplatňována, všechny památné stromy na území CHKO Český kras byly vyhlášeny před rokem 1992. Během platnosti předchozího plánu péče nebyl na území CHKO vyhlášen žádný památný strom. Aktuálně je na území CHKO vyhlášeno 9 památných stromů a Správa CHKO u nich zajišťuje pravidelné sledování zdravotního stavu a vhodné ošetřování a údržbu. Všechny vyhlášené památné stromy jsou ve zdravotním stavu odpovídajícím jejich věku. V krajině je mimo památné stromy zachováno několik stromů významných svými rozměry, stářím či estetickým působením, někteří rozměrově významní jedinci jsou i uvnitř MZCHÚ. Dlouhodobý cíl − zachování památných a významných stromů v krajině Dílčí cíle − uchování dobrého zdravotního stavu a estetické hodnoty památných a významných stromů − vyhodnocení provedených zásahů na památných stromech Navrhovaná opatření − vyhlásit památné stromy: Dub v Sedleci (k. ú. Svatý Jan pod Skalou, parc. č. 773), Dub u Vonoklas (k.ú. Vonoklasy, parc. č. 390/1), Dub u Suchomast II (k.ú. Suchomasty, parc. č. 97/1) a Dub šipák Na Mramoře (k.ú. Hostim u Berouna, parc. č. 313) − pravidelně sledovat zdravotní stav památných stromů a významných stromů vhodných k vyhlášení v kategorii památný strom (2x ročně), na základě zjištěného aktuálního zdravotního stavu stromů navrhovat a zajišťovat nezbytná opatření ke zlepšení či
9
zachování jejich zdravotního stavu (zdravotní a bezpečnostní řez, ošetření dutin, instalace bezpečnostní vazby apod.) − u evidovaných významných stromů poskytovat vlastníkům poradenství ve věci ošetřování těchto stromů (dle potřeby zpracovat odborný návrh nutného ošetření) a dohodnout provedení nezbytných zásahů vlastníkem nebo obcí − při ošetřování prosazovat aplikaci nových poznatků v oblasti biotechnických zásahů
2.6. Rostlinná společenstva Charakteristika problematiky CHKO Český kras se vyznačuje velkou rozmanitostí vegetace, způsobenou členitým reliéfem ovlivňujícím mezo- i mikroklimatické podmínky, pestrým (převážně vápencovým, ale i silikátovým) geologickým podkladem a fytogeografickou polohou na pomezí mezi teplými a středně teplými oblastmi středních Čech. Přes dlouhodobé osídlení člověkem se Český kras vyznačuje i v měřítku České kotliny vysokým zastoupením přírodě blízkých ekosystémů. Nejrozšířenější vegetační jednotkou jsou dubohabřiny, dále jsou zde významné porosty suťových lesů, teplomilných doubrav a vápnomilných bučin. Ochranářsky cenná jsou rozličná společenstva skal, skalních a suchých trávníků, včetně těch, které vznikly jako náhradní společenstva odlesněním, pastvou nebo sukcesí. Nezanedbatelné je bohužel také zastoupení nepůvodních výsadeb; především borovicí černou a trnovníkem akátem bylo takto zničeno množství cenných lokalit. Významné jsou výskyty pěnovcových pramenišť. Dlouhodobý cíl − zachovalé přírodě blízké lesní porosty s bohatým bylinným podrostem − zachovaná či obnovená polopřirozená nelesní vegetace v místech jejího dnešního výskytu Dílčí cíle − zachování a zlepšování stavu přírodních lesních stanovišť s cílem postupného zvyšování jejich přírodovědné hodnoty, postupné přibližování kulturních lesů přirozené druhové skladbě a prostorové struktuře (viz kap. 3.1.) − údržba travinobylinných porostů se zachovalým druhovým složením nebo s výskytem ohrožených druhů, na vybraných lokalitách zvýšení diverzity bylinného patra obnovou tradičního hospodaření (viz též kap. 3.2.) Navrhovaná opatření − při obnově (a následné výchově) lesních porostů zvyšovat podíl stanovištně původních domácích dřevin (viz kap. 3.1.) − při obnově lesa v MZCHÚ, EVL a I. zóně CHKO nevysazovat žádné stanovištně a geograficky nepůvodní dřeviny a případně odstraňovat (s využitím ekonomických nástrojů ochrany přírody) jejich samovolné zmlazení, pokud se chovají invazně nebo expanzivně (viz též kap. 3.1.) − zajistit péči o cenná přírodní stanoviště trávníků a ostatních nelesních biotopů; maximálně využít agroenvironmentální programy, pro biotopy s nutností speciálních postupů (především na extrémních skalních stanovištích nebo obklopené lesem) využívat finančních zdrojů ochrany přírody (viz též kap. 3.2.) − na lokalitách s teplomilnou travinobylinnou nelesní vegetací zajistit optimálně extenzivní (travní drn jen mírně narušující) pastvu ovcí a koz − monitorovat vliv opatření hrazených z dotačních titulů MZe i MŽP na diverzitu přírodních stanovišť (viz též kap. 2.13.)
10
− zvyšovat přírodovědnou hodnotu kulturních luk (degradované a zatravněním orné půdy vzniklé louky), např. výsevem diaspor z druhově bohatých lučních porostů a zavedením vhodných termínů seče; nutná je úzká spolupráce s vlastníky a hospodáři − jako nejvhodnější způsob údržby luk prosazovat seč s odstraňováním biomasy a s důsledným vyloučením mulčování − podporovat zatravnění orné půdy navazující na cenné biotopy, které jsou ohroženy splachem ornice či hnojiv a biocidů (viz též kap. 3.2.) − podporovat přechod zemědělského obhospodařování na způsoby šetrnější k přírodě (například zatravňování vinic a používání osiv druhově bohatých regionálních směsí, viz též kap. 3.2.) − důsledně vyžadovat přírodě blízké sanační a revitalizační postupy v dobývacích prostorech (viz též kap. 3.10.) − sledovat významné komplexy primární xerotermní vegetace a při objevení ohrožujících faktorů zasáhnout (především odstraňování dřevin) − instalovat v nejexponovanějších lokalitách zábrany k usměrnění pohybu turistů (viz kap. 3.11.) − chránit pěnovcová prameniště před poškozením (viz kap. 2.4.)
2.7. Významné druhy rostlin Charakteristika problematiky Český kras je významný především výskytem suchomilných a teplomilných druhů rostlin. V celých Čechách jedinečný je výskyt Anacamptis pyramidalis a Dracocephalum austriacum. Další druhy zde mají těžiště rozšíření v Čechách – například Helianthemum canum a Quercus pubescens. Český kras hostí i svého endemita z okruhu jeřábu muku – jeřáb krasový (Sorbus eximia). Celkem roste v Českém krasu více než 100 ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a hub. Mnoho ohrožených a zvláště chráněných druhů je vázáno na kulturní krajinu a obhospodařování člověkem, byť to na první pohled nemusí být zřejmé, neboť obdobná stanoviště v menším plošném rozsahu se vyskytují i přirozeně díky výjimečným geologickým a pedologickým podmínkám. Druhy jsou ohrožené právě proto, že historické způsoby hospodaření z krajiny téměř vymizely. Zjednodušeně lze vylišit tři základní nejvýznamnější skupiny vázané na obhospodařování člověkem – druhy skalních a suchých trávníků ovlivňovaných pastvou, druhy vázané na historické formy hospodaření v lese a plevely: 1) Skalní a suché trávníky byly v minulosti silně ovlivňovány nebo dokonce přímo vytvořeny vyklučením lesa a pastvou ovcí a koz, která od 50. let 20. století v podstatě vymizela. Jedná se např. o druhy Anacamptis pyramidalis, Poa badensis, Adonis vernalis, Myosotis stenophylla, Orchis morio, Scorzonera purpurea. Na tyto druhy negativně působí sukcesní změny stanoviště – zapojování drnu a zarůstání dřevinami. 2) Doubravy a dubohabřiny či lipiny byly v minulosti obhospodařovány mimo jiné jako pařeziny, v lesích se páslo, hrabalo stelivo. Na tyto činnosti jsou alespoň částečně vázány Adenophora liliifolia, Dactylorhiza sambucina, Orchis mascula a další druhy orchidejí světlých lesů. Jedná se o druhy rostoucí v Českém krasu v rozvolněných světlých lesích s nízkým zápojem stromového, keřového i bylinného patra, ačkoliv jinde v ČR rostou spíše na loukách. 3) Vzácné teplomilné plevele jsou vázány na polní hospodaření, ovšem přežívají pouze v místech s nižší intenzitou používání herbicidů, převážně na okrajích polí. Do této skupiny patří např. Adonis flammea, Ajuga chamaepitys, Bifora radians, Caucalis platycarpos, Galium tricornutum, Nigella arvensis, Stachys annua, Torilis arvensis, Veronica triloba.
11
Cenné lokality jsou často i staré lomy, které představují náhradní stanoviště pro ohrožené druhy rostlin (i společenstev). Další významnou skupinou jsou druhy naopak vázané na stinné humózní listnaté lesy s dostatkem mrtvého dřeva. Mezi tyto druhy patří Corallorhiza trifida a mnohé houby. Základním předpokladem udržení populací většiny druhů je zachování jejich stanovišť (a péče o ně, viz též kapitola 2.6.). Pouze některé druhy, například druhy raných sukcesních stadií nebo velmi slabé populace na hranici udržitelnosti, vyžadují navíc speciální postupy. Dlouhodobý cíl − uchování současné rozmanitosti rostlinných druhů Dílčí cíle − uchování nebo zlepšení stavu populací vybraných rostlinných druhů ohrožených (zařazených na červený seznam) a chráněných (dle platné vyhlášky MŽP) pomocí speciálních managementových opatření nebo podporou tradičních forem zemědělského a lesnického hospodaření na vybraných lokalitách − zajištění náhradních biotopů pro ohrožené druhy rostlin v dobývacích prostorech jako náhradních stanovištích za mizející stanoviště tradiční kulturní krajiny − zajištění informací o stavu populací významných rostlinných druhů a jejich stanovišť Navrhovaná opatření − sledovat populace druhů s velmi vzácným výskytem v ČR (Anacamptis pyramidalis, Bupleurum affine, Myosotis stenophylla, Hypericum elegans, Adenophora lilifolia, Daphne cneorum, Notholaena marantae aj.) a v případě potřeby provádět aktivní management k udržení lokality, příp. vypracovat a uskutečňovat jednotný postup ochrany druhu pro celou CHKO – konkrétní příklady opatření na lokalitách ležících mimo MZCHÚ jsou uvedeny dále (péče o lokality v MZCHÚ je definována v plánech péče jednotlivých MZCHÚ) − zvláštní pozornost věnovat sledování druhu Dracocephalum austriacum, který má v Českém krasu valnou většinu republikových lokalit a je to druh chráněný v rámci Evropské unie (viz kap. 2.4.) − sledovat populace a případně provádět aktivní opatření ve prospěch dalších ohrožených a vzácných druhů (Iris aphylla, Scorzonera purpurea, Dactylorhiza sambucina aj.) − pečovat o lokalitu Na Vanovicích s populacemi zvláště chráněných druhů rostlin (Dracocephalum austriacum, Pulsatilla pratensis, Dianthus gratianopolitanus, Saxifraga paniculata, Stipa pennata a další) pomocí vyřezávání dřevin zarůstající skalní a suché trávníky a připravit podklady pro rozšíření NPR Koda o tuto lokalitu − pečovat o lokalitu Na vrších v I. zóně CHKO s populacemi zvláště chráněných druhů rostlin (Pulsatilla pratensis, Adonis vernalis, Stipa pennata a další) pomocí pastvy a vyřezávání dřevin zastiňujících skalní a suché trávníky − pečovat o lokalitu Čeřinka s populací Anacamptis pyramidalis pomocí vyřezávání dřevin, kosení a pastvy − pečovat o lokalitu U Soudného dubu v I. zóně CHKO s populacemi Anacamptis pyramidalis a Aster amellus pomocí kosení trávníku, pastvy a vyřezávání dřevin − pečovat o lokalitu Mramor u Litně v I. zóně CHKO s populacemi Orchis mascula pomocí vyřezávání křovin a snižování zápoje stromového patra − pečovat o lokalitu Políčko v Hlásné Třebani s populací Gagea bohemica ve II. zóně CHKO pomocí vyřezávání dřevin − pečovat o lokalitu Orchis morio na Čabraku ve II. zóně CHKO pomocí kosení, rozrušování drnu bránami a pastvou, případně vyřezávání křovin
12
− pečovat o lokalitu Cephalanthera longifolia Na Barvínku severně od hájovny U dubu v I. zóně CHKO pomocí snižování zápoje stromového patra a případného vyřezávání křovin − pečovat o lokalitu Daphne cneorum na západním okraji vrchu Herinky v I. zóně CHKO pomocí vyřezávání dřevin − pečovat kosením či pastvou o kavylový trávník mezi východním okrajem PR Radotínské údolí a západním okrajem lomu Špička s cílem zajistit populaci Stipa pennata a dalších ohrožených druhů − prověřit provádění sanačních a rekultivačních prací ve Velkolomu Čertovy schody, Kruhovém lomu (Tetín), Čeřinka (Kozolupy/Bubovice), Špička a Hvíždalka (Radotín/Zadní Kopanina) a zajistit zachování stávajících i potenciálních náhradních biotopů pro významné druhy rostlin (viz též kap. 3.10.) − usilovat o zařazení lesů v lokalitách mimo MZCHÚ s populacemi chráněných druhů vyžadujících speciální management, do kategorie lesů zvláštního určení – lokality Čeřinka (Anacamptis pyramidalis – pastva): LHC 112000 Nižbor, JPRL – 106A101; Čabrak (Orchis morio – kosení, pastva): LHC 112801 LHO Beroun, JPRL – 54Ga102 (viz též kap. 3.1.) − prověřit stav populace Cephalanthera rubra v lokalitě Na Voskopě, zajistit její ochranu vyhlášením zvláště chráněného území a péči vhodnými lesnickými zásahy (viz kap. 2.3.) − prověřit stav lokality Epipactis muelleri v dubohabrovém lesíku u Vonoklas, zjistit příčinu schnutí rostlin a zajistit zlepšení stavu − prověřit stav lokality Allium strictum na Marhoutově skále u Lištice a případně zavést péči o ni v podobě vyřezávání dřevin či pastvy − prověřit stav lokality Gagea bohemica v Bělči a případně zavést péči o ni v podobě vyřezávání dřevin a rozvolňování drnu − sledovat lokality dalších ohrožených a chráněných druhů a zabránit jejich možné likvidaci (např. lesní těžbou, zavážením, změnou kultury – výsadbou na travním porostu nebo naopak odlesněním, odvodněním) − sumarizovat dostupné dosavadní informace o rozšíření významných druhů rostlin v Českém krasu do podoby databáze, systematicky ověřovat hodnověrnost informací studiem literárních pramenů i ověřováním v terénu − informovat vlastníky a nájemce o výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a opatřeních na jejich ochranu
2.8. Významné druhy živočichů Charakteristika problematiky CHKO Český kras je mimořádně zachovalým územím s pestrou mozaikou rozmanitých biotopů a společenstev na poměrně malé ploše. Kromě zemědělské krajiny převažují společenstva listnatých lesů (dubové háje s bohatě rozvinutým bylinným patrem či rozvolněné šipákové doubravy na suchých jižně orientovaných stráních) a stepní společenstva, na rozdíl od mokřadů a vodních biotopů, které tvoří plošně jen malý zlomek rozlohy CHKO. Unikátním prostředím jsou jeskyně a další podzemní prostory, ve kterých se vyvinula specifická společenstva živočišných druhů. Díky této rozmanitosti podmínek prostředí zde živočichové nalézají velké množství různých stanovišť. Lesy poskytují hnízdní i potravní podmínky pro mnoho vzácných druhů živočichů. Pestré zastoupení zde mají teplomilné a stepní druhy živočichů jako např. ještěrka zelená, užovka hladká či mnoho druhů teplomilného hmyzu (zvláště motýlů). Velkou vzácností je zdejší původní populace sysla obecného u Loděnic. Dobré podmínky tu mají i živočichové vázaní na vápencový podklad (zejm. měkkýši).
13
Bohatý je výskyt letounů. Již téměř 40 let je intenzivně sledována fauna netopýrů na zimovištích, v poslední době i v letních úkrytech. Bylo zde zjištěno 20 druhů letounů. Zimoviště v jeskyních a štolách Českého krasu jsou nejvýznamnější ve středních Čechách. O fauně Českého krasu existuje poměrně velké množství údajů. Ty se však převážně týkají několika málo důkladně prozkoumaných míst (zejména MZCHÚ) nebo skupin živočichů (motýli, měkkýši atd.). Řada známých údajů o jednotlivých druzích živočichů je navíc neúplná či zastaralá, tudíž obtížně využitelná ke zhodnocení současného stavu populací a stanovení vhodných ochranných opatření. S ohledem na tyto skutečnosti si situace vyžaduje dlouhodobější intenzivní zoologický průzkum oblasti se zřetelem na výskyt zvláště chráněných druhů. Dlouhodobý cíl − přirozená rozmanitost biotopů a pestrost území a krajiny jako základní předpoklad druhové diverzity živočichů − populace vzácných a ohrožených druhů živočichů v příznivém stavu Dílčí cíle − ucelené znalosti o rozšíření živočichů v CHKO − zachované populace především kriticky ohrožených druhů a předmětů ochrany EVL − zachované biotopy vzácných živočichů Navrhovaná opatření − provádět monitoring a inventarizační průzkumy živočichů, o kterých je dosud známo málo údajů (viz kap. 2.13.) − dohodou se správci lesa docílit ponechávání mrtvého dřeva ve vybraných lesních porostech z důvodu zajištění podmínek pro druhy vázané na daný typ substrátu (viz kap. 3.1.) − prosazovat ponechávání starých, zejména listnatých stromů na vhodných lokalitách (nutno řešit dohodou s vlastníkem, náhradou újmy apod.); prosazovat zlepšování prostorové a věkové struktury lesních porostů; diverzifikovat způsoby lesního hospodaření a podporovat tradiční tvary lesa (nízké a střední lesy) a způsoby lesního hospodaření; při péči o lesní ekosystémy směřovat vybrané porosty k vyššímu prosvětlení (viz kap. 3.1.) − monitorovat hnízda – především hnízda velkých dravců a některých dalších ohrožených druhů (např. sovy); a zajištění jejich ochrany v době hnízdění, především v případech konfliktu hnízdní lokality s lidskou činností (např. těžbou dřeva) − chránit, udržovat a zakládat rozptýlenou zeleň v krajině – solitérní stromy, aleje, pásy křovin, remízky, břehové porosty apod. − udržovat travní porosty z důvodů ochrany a zachování populací vzácných druhů bezobratlých (například motýlů, rovnokřídlých); při kosení luk ponechávat nepokosené plošky a pásy (meze, okraje) do druhého roku, zároveň zohlednit požadavky cílových druhů rostlin a ptáků − chránit populace místních druhů ryb a jejich biotop před ničením – zejména před nevhodnými úpravami vodních toků i stojatých vod, znečišťováním vody apod. − aktualizovat evidenci lokalit s výskytem a rozmnožováním obojživelníků a evidenci rizikových úseků komunikací s úhynem žab (a plazů) v době jejich hromadného tahu, zajistit pravidelný monitoring těchto míst, zabezpečit ochranu migrujících žab a plazů − chránit populace obojživelníků a jejich biotop před ničením nevhodnými úpravami vodních toků (zimoviště některých druhů) i stojatých vod, před znečišťováním vody, vysazováním ryb na nepůvodní stanoviště a vytvářet vhodné podmínky pro jejich rozmnožování (tůně, revitalizace vodních toků) − chránit populace plazů, především užovky podplamaté na řece Berounce a jejích přítocích, před nepůvodní populací norka amerického, a vytvářet vhodné podmínky pro
14
− −
− −
možné rozmnožování, zimování, ale i vhodné úkrytové možnosti a zachování pestrosti rybí osádky v tocích, jako hlavní potravní zdroj užovek chránit původní populaci ještěrky zelené a dalších teplomilných druhů plazů, zejména jejich biotopy před poškozením a ničením pokračovat v pravidelném monitoringu letounů na zimovištích; vyhledávat a monitorovat letní úkryty i zimoviště netopýrů, zajistit odpovídající ochranu (např. uzávěry štol, zamezení likvidace netopýrů a jejich biotopu v budovách – např. při zateplování a rekonstrukcích objektů apod., úzce spolupracovat s farnostmi při údržbě a úpravách půdních prostor kostelů, pozitivně motivovat vlastníky a správce nemovitostí) zajistit vhodný management s cílem zachovat, příp. rozšířit stávající původní populaci sysla obecného na lokalitě u Loděnic, pokusit se propojit tuto lokalitu pásy luk, popř. pastvin, s nedalekým letištěm informovat vlastníky a nájemce o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a opatřeních na jejich ochranu
2.9. Invazní a expanzivní druhy Charakteristika problematiky Invazními druhy rozumíme geograficky nepůvodní taxony, které se nekontrolovaně šíří. Invazní rostliny mají často sklony vytvářet celé porosty a negativně tak ovlivňují původní vegetaci. Nejohroženější jsou společenstva suchých trávníků, která mohou být invazí dřevin (především akátu /Robinia pseudacacia/) naprosto zničena, nivy toků (šíří se zde hlavně křídlatky /Reynoutria sp. div./, netýkavka žláznatá /Impatiens glandulifera/ a topinambur /Helianthus tuberosus/) a lesní porosty (šíření netýkavky malokvěté /Impatiens parviflora/). Obtížnými druhy jsou celík kanadský (Solidago canadensis) a celík obrovský (S. gigantea), invadující i do přírodních společenstev (trávníky, světlé lesy). Na narušených plochách (okolí komunikací, skládkách, opuštěných polích) prosperuje rukevník východní (Bunias orientalis) a lokálně i bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), předpokládá se možnost jejich šíření do okolních hodnotnějších biotopů. Na některých vlhčích loukách v okolí sídel představují dlouhodobé riziko (pro degradaci stanoviště i zdravotní) populace bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum). Rozsáhlé porosty nepůvodní borovice černé (Pinus nigra) se naštěstí nezmlazují v zápoji, ale šíří se na odkryté lomové stěny a suché trávníky. Problematické jsou nepůvodní keře, např. pámelník bílý (Symphoricarpos albus), žanovec měchýřník (Colutea arborescens), štědřenec (Laburnum anagyroides), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) a kustovnice cizí (Lycium barbarum). Pámelník se intenzivně šíří na některých lokalitách suchých trávníků podzemními výběžky, velmi obtížně se likviduje. Žanovec a čimišník představují spíše případnou hrozbu do budoucna, lze předpokládat jejich schopnost osidlovat xerofilní stanoviště díky fixaci dusíku kořenovými symbionty. Potenciální hrozbu mohou představovat i štětičky (Virga pilosa a V. strigosa). Ochranářským problémem jsou i masivně se šířící původní druhy, označované jako expanzivní, např. jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), místy potlačující přírodní společenstva či ohrožené druhy. Z invazních druhů živočichů v CHKO Český kras se největším problémem jeví výskyt norka amerického, zejména jeho negativní působení na místní populaci užovky podplamaté (Natrix tessellata). Nepříznivý vliv na původní společenstva mají také nepůvodní druhy ryb (zejména střevlička východní a karas stříbřitý, bez problémů není ani vysazování pstruha duhového, sivena, amura či tolstolobiků). Škody na vegetaci či druzích působí i mufloni, daňci a jeleni sika.
15
Výskyt invazních a nepůvodních druhů živočichů není na území CHKO žádoucí, a to ani v případě, kdy daný druh nepůsobí zjevné větší škody v současnosti, neboť jeho negativní působení může výrazně vzrůst v budoucnosti.
Dlouhodobý cíl − ochranářsky cenné lokality bez výskytu invazních druhů a bez jejich ohnisek v okolí − významné omezení výskytu invazních druhů v běžné krajině − ochranářsky cenné lokality s potlačeným výskytem expanzivních druhů, poškozujících cílové druhy či společenstva Dílčí cíle − odstranění stávajících výskytů invazních i expanzivních druhů rostlin na lokalitách vzácných a ohrožených společenstev a druhů − zabránění šíření invazních i expanzivních druhů rostlin na ochranářsky cenné lokality − likvidace ohnisek i všech výskytů v území u vybraných invazních druhů rostlin − pravidelný monitoring výskytu invazních i expanzivních druhů rostlin v CHKO − identifikace rozsahu výskytu, intenzity a typu vlivu populací geograficky nepůvodních druhů živočichů na původní společenstva − minimalizace vlivu nepůvodních druhů na nejcennější populace původních druhů živočichů
Navrhovaná opatření − odstranit akát z cenných ploch suchých trávníků, doubrav a dubohabřin (především na lokalitách PP Krásná stráň, NPR Koda, Šanův kout, s nižší prioritou PR Tetínské skály); kromě mechanické likvidace je vhodná také individuální aplikace herbicidu (na pařez či výmladky), postřik výmladků lze použít jen výjimečně, zásahy je nutné vícekrát opakovat (v I. a II. zóně nutno udělit výjimku ze zákazu aplikace biocidů) − odstranit borovici černou ze skalních biotopů a navazujích ploch (především na lokalitách NPP Kotýz, NPP Zlatý kůň), pravidelně odstraňovat případné semenáčky − odstranit pámelník bílý z cenných ploch suchých trávníků, doubrav a dubohabřin; kromě mechanické likvidace je vhodná také individuální aplikace herbicidu (na pařez či výmladky), efektivnější postřik lze použít jen výjimečně u zapojených porostů, zásahy je nutné vícekrát opakovat − podporovat nahrazení akátových porostů stanovištně původními druhy (menší skupiny starých akátů případně nechávat bez zásahu do porostů na dožití) – především PR Voškov, NPR Karlštejn (okolí Malé Ameriky), PR Karlické údolí − likvidovat čimišník a žanovec především na lokalitě Šanův kout (NPR Karlštejn) − soustavně potlačovat (nejlépe zcela zlikvidovat) výskyt agresivních druhů – bolševníku a křídlatek; vhodná je kombinace kosení a postřiku mladých jedinců herbicidem (bolševník) a postřik ke konci vegetační sezóny (křídlatky) – především na lokalitách Vinařice, Loděnice, Vráž u Berouna, Hlásná Třebaň, Srbsko − na cenných lokalitách odstraňovat další invazní druhy, jejichž šíření způsobuje pokles biodiverzity (např. Impatiens glandulifera, Solidago canadensis, Solidago gigantea) − omezit výskyt i šíření třtiny křovištní na cenných lokalitách, doporučuje se častá seč (3–5x za rok) nebo pastva – především na lokalitách NPP Zlatý kůň, Pání hora, Soudný dub, Šanův kout − monitorovat výskyt dalších invazních a expanzivních druhů rostlin; na ochranářsky hodnotných lokalitách tyto druhy likvidovat (například rukevník východní /Bunias orientalis/, bělotrn kulatohlavý /Echinops sphaerocephalus/, štětičky /Virga pilosa a V. strigosa/)
16
− omezovat šíření jasanu ztepilého na vybraných ochranářsky cenných lokalitách (zejména stepní a lesostepní) a v jejich okolí, prioritně na lokalitách v MZCHÚ, ve významných biotopech v EVL a I. zóně CHKO (po dohodě s vlastníky) − sledování rozšíření a vlivu nepůvodních druhů živočichů na druhy původní, včetně zhodnocení efektivity možných nápravných opatření − podporovat a prosazovat odchyt (odstřel) norka amerického – ve spolupráci s osobami oprávněnými pro výkon práva myslivosti − ve spolupráci s orgány státní správy rybářství a subjekty vykonávajícími právo rybářství minimalizovat rizika vysazování/zavlékání nepůvodních, invazních druhů ryb − sledovat případný výskyt a šíření nepůvodních druhů raků a račího moru, v případě potřeby přijmout vhodná preventivní opatření − potlačovat případný výskyt dalších významných nepůvodních a invazních druhů živočichů v CHKO, především v lokalitách cenných z hlediska ochrany přírody, na základě zjištěných dat
2.10. Neživá příroda Charakteristika problematiky CHKO Český kras je nejlépe vyvinutou krasovou oblastí Čech. Jsou zde zastoupeny rozličné krasové jevy, jako jsou jeskyně, závrty, škrapy či vývěry. Koněpruské jeskyně jsou přístupné veřejnosti, v dalších probíhá speleologický výzkum. Všechny jeskyně i na ně navazující povrchové jevy jsou chráněny zákonem. Praktická ochrana cenných podzemních prostor je obvykle praktikována uzavřením vchodu, dále stanovením podmínek pro využívání přístupných jeskyní a výzkum jeskyní nepřístupných. Kromě krasových jevů se v území nacházejí také významné stratigrafické profily a paleontologická naleziště, včetně mezinárodního stratotypu silur-devon v NPP Klonk a mnoha klasických Barrandových lokalit. Dlouhodobý cíl − zachování jeskyní, včetně jejich výplní a prostředí v přírodním stavu − zachování povrchových krasových jevů, nejen v návaznosti na jeskyně − udržení významných stratigrafických profilů a geologických lokalit − zachování paleontologických a archeologických lokalit Dílčí cíle − citlivé využívání přístupných jeskyní (turistika), při němž nedochází k jejich poškozování − speleologický výzkum s minimalizací nevratných změn jeskyní, podpora nedestruktivních metod − zamezení přístupu nepovolaných osob do cenných jeskyní Navrhovaná opatření − ve spolupráci se Správou jeskyní ČR : - průběžně sledovat ovlivnění zpřístupněných jeskyní a jejich prostředí návštěvností - řešit problematiku lampenflory (omezení osvitu, výběr vhodného postřiku) − v případě potřeby zpřesnit rozhodnutí o podmínkách provozování veřejnosti přístupných jeskyní (počet návštěvníků a průvodců ve výpravě, návštěvní doba, intervaly mezi výpravami) − při povolování speleologických výzkumných prací držet tyto zásady: - podrobně specifikovat pracovní postupy s cílem minimalizace narušení lokality - v maximální míře zachovat nenarušené závrty a jeskynní vchody
17
práce vázat na archeologický a paleontologický dozor, zjištění archeologických a paleontologických nálezů neprodleně oznámit SCHKO - předat SCHKO klíče od případné uzávěry - objev nových prostor neprodleně oznámit SCHKO - práce povolit pouze na nezbytně nutnou dobu k provedení schválených prací - stanovit podmínky pro případné exkurze - podrobnou zprávu, vypracovanou po ukončení prací předat SCHKO udržovat, případně nově budovat uzávěry vchodů jeskyní s cennými výplněmi nebo s výskytem netopýrů (viz též kap. 2.8.) u jeskyní s výskytem netopýrů ponechat v uzávěře otvor o minimálních rozměrech 35x15 cm naležato zajistit průzkum a dokumentaci krasových jevů (zejména jeskyní) objevených při těžbě v lomech (viz kap. 3.10.), prosazovat možnost zachování významných objevů udržovat významné stratigrafické profily a další geologické lokality, vybrané (význam, přístupnost) opatřit naučnou tabulí spolupracovat s Policií ČR na zamezení exploatace paleontologických nalezišť zabránit nevhodným rekultivacím či zavážení starých lomů (viz též kap. 3.10.) likvidovat nefunkční pozůstatky po starých speleologických a jiných průzkumech v jeskyních monitorovat a průběžně hodnotit změny a stupeň poškození jeskyní a jejich výplní lokality pozměněné speleologickým a jiným průzkumem vracet po ukončení těchto průzkumů pokud možno do původního stavu nebo stavu blízkého původnímu v nezbytných případech z důvodu ochrany jeskyně vymezovat, označovat a případně technicky zabezpečovat trasy v jeskyních pro pohyb osob vykonávajících zde průzkum, výzkum a kontrolu spolupracovat se vznikajícím Geoparkem Barrandien na ochraně i propagaci neživé přírody v CHKO -
− − − − − − − − − − −
2.11. Územní systém ekologické stability Charakteristika problematiky Stávající ÚSES v CHKO Český kras byl vymezen v roce 1999 a je průběžně dopracováván v rámci účasti Správy CHKO v procesech územního plánování obcí a komplexních pozemkových úprav. Na území CHKO Český kras je vymezeno jedno nadregionální biocentrum (NRBC 22 „Karlštejn – Koda“), šest regionálních a 27 lokálních biocenter. Oblastí také prochází 7 nadregionálních biokoridorů a dále biokoridory regionální a lokální úrovně. Vymezený ÚSES je zapracován do schválených územních plánů většiny měst, městysů a obcí v CHKO. Dále je ÚSES v současnosti zapracováván do připravované územně plánovací dokumentace čtyř obcí (Nesvačily, Svatý Jan pod Skalou, Tetín, Vonoklasy). Územní plán zatím nemají obce Korno, Mořinka a Karlík. Vymezení některých prvků ÚSES je z různých důvodů problematické – vedení biokoridorů přes zástavbu nebo části obcí určené k zástavbě, křížení s dálnicí apod.
Dlouhodobý cíl − plně funkční ÚSES, tvořený vzájemně propojeným souborem přírodě blízkých ekosystémů (společenstev), schválený v územně plánovacích dokumentacích všech úrovní − funkční propojení jádrových území CHKO s biokoridory směřujícími do území mimo CHKO
18
Dílčí cíle − zabezpečení odpovídající ochrany již existujících prvků ÚSES − eliminace rušivých faktorů stávajících biocenter a biokoridorů − zpracovaná dokumentace ÚSES, její kompletní podoba textová, mapová i elektronická (GIS) − revize a zpřesňování jednotlivých prvků ÚSES, přepracování nevhodně navržených biocenter a biokoridorů, budování dosud nefunkčních prvků Navrhovaná opatření − aktivně se podílet na procesu přípravy a schvalování dokumentů, jejichž součástí je vymezení a realizace prvků ÚSES, jejich údržba a další činnosti (zejména územní plány měst a obcí, LHP a LHO, projekty KPÚ /JPÚ) − péče o prvky ÚSES (údržba travních porostů, tlumení nepůvodních druhů dřevin apod.) − dát na MŽP podnět s následujícími návrhy na změny ve vymezení těchto biocenter a biokoridorů: NRBC 22 „Karlštejn – Koda – revize vymezení NRBC, zejména vynětí zastavěných území a ÚP předpokládaných zástavbových ploch v obci Svatý Jan pod Skalou a v osadě Hostim u Berouna NRBK K 55 „Herinka – směr Křivoklátsko" – optimalizace řešení křížení NRBK s dálnicí D5, například zřízení přechodu dálnice NRBK K 56 „Údolí Berounky vpravo" – optimálním řešením se jeví celkové převymezení NRBK do vhodnější trasy a převedení stávající osy na úroveň lokálního biokoridoru; NRBK by bylo možné trasovat od NRBC 22 severně nad osadou Krupná, potom přes golfové hřiště směrem k RBC 1530 „Voškov“; lze zvážit i některé jiné možnosti, například využití částečně zalesněného hřebene ve směru Velký vrch – Strážiště
2.12. Krajinný ráz Charakteristika problematiky Krajinný ráz je tvořen souborem přírodních i člověkem vytvářených podmínek daného prostoru, které v komplexu tvoří obraz dané krajiny. Jeho ochrana se týká nejen přírody samotné, ale v současné době zejména charakteru a prostorového uspořádání využívání zemského povrchu člověkem. Území CHKO Český kras není rozsáhlé, ale je velmi členité a různorodé. V díle Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Český kras (Vorel 2008) je území CHKO rozděleno do 4 krajinných celků a ty dále do 22 krajinných prostorů. Problémy ve vztahu ke krajinnému rázu působí v CHKO Český kras zejména rozsah a architektonická forma nové bytové výstavby, nevhodný urbanismus rozvojových ploch obcí, těžba a zpracování nerostných surovin, velkokapacitní skladové a zemědělské areály, liniové technické stavby a úbytek nelesní zeleně. Podle zákona (§ 12) je k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit estetickou nebo přírodní hodnotu krajinného rázu, nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Dále uvedená opatření platná pro celé území CHKO, povedou i k dosažení cílů ochrany krajinného rázu stanovených pro jednotlivé krajinné celky v Preventivním hodnocení krajinného rázu CHKO Český kras (Vorel 2008)
19
Dlouhodobý cíl − zachování a obnova krajinného rázu Českého krasu jako harmonické kulturní krajiny s kompaktními sídly tradičního výrazu, množstvím rozptýlené nelesní zeleně a rozsáhlými komplexy přírodě blízkých lesů Navrhovaná opatření − do nových územně plánovacích dokumentací zapracovat podmínky pro ochranu krajinného rázu dle aktuálního Preventivního hodnocení krajinného rázu CHKO Český kras − chránit volnou nezastavěnou krajinu a vizuálně exponované lokality, horizonty či předěly krajinných prostorů před zastavěním a uplatňovat tyto požadavky při procesu tvorby a projednávání územních plánů obcí (resp. jejich změn) − dbát na zachování výraznosti kulturních dominant a zachování siluety sídla, zejména v obcích Karlštejn, Tetín a Svatý Jan pod Skalou − novou výstavbu usměrňovat do proluk v současné zástavbě nebo na pozemky na současně zastavěné území přímo navazující – při zachování kompaktního tvaru sídla − pro vymezování nových zastavitelných územích obcí na rozsáhlejších plochách a u rozsáhlejších rozvojových ploch požadovat zpracování územní studie nebo regulačního plánu se zapracováním požadavků na umístění vhodné doprovodné stromové a keřové zeleně podél komunikací a po vnějším okraji zástavby − při posuzování záměrů z hlediska krajinného rázu věnovat zvýšenou pozornost stavbám na okrajích obcí a na horizontech − při zástavbě ploch v obcích dbát na zachování původního urbanistického členění (zejména v obcích Karlštejn, Tetín, Svatý Jan pod Skalou, Hostim, Korno, Tobolka, Vinařice, Všeradice, Mořinka); objemové, tvarové a barevné řešení i architektonický výraz jednotlivých staveb v obcích usměrňovat dle návrhů v Preventivním hodnocení krajinného rázu CHKO Český kras a dle Regulativů pro nové stavby v CHKO Český kras (viz kap. 3.6.) − iniciovat řízení o odstranění staveb v případech, kdy se jedná o nejvýraznější negativní stavební dominanty v krajině, které nebyly řádně povoleny, byly postaveny v rozporu se stanoviskem Správy CHKO, anebo nejsou již užívány (např. velkokapacitní seník v Měňanech) − usilovat o zmírnění vlivu negativních dominant na krajinný ráz, zejména vytvořením pohledových bariér pomocí výsadby zeleně v jejich okolí, v okolí přístupových komunikací nebo vyhlídkových míst, změnou barevnosti staveb či jejich přestavbou – především se bude jednat o velkokapacitní zemědělské nebo skladovací areály mimo intravilán nebo na jeho okraji (např. v Bykoši, Dolních Vlencích, Měňanech, Suchomastech, Vinařicích, Mořině či Kosoři), hnojná plata ve volné krajině (např. Tetín, Vonoklasy), stavby bytových domů ve vesnicích (např. v Mořině, Litni, Bykoši, Třebotově či Chotči) či průmyslové areály vápenek a cementáren − prosazovat výsadbu stromové zeleně na okrajích sídel k zakrytí zástavby a vytvoření či udržení tradičního rázu venkovského sídla obklopeného zelení humen; nejlépe s použitím vysokokmenných forem místních odrůd ovocných stromů případně i jiných dřevin geograficky původních − osvětově působit na zástupce místních samospráv s cílem příjetí opatření ke zmírnění působení negativních krajinných dominant ležících mimo území CHKO, ale svým vlivem do něj zasahujících, např. stromovou výsadbou, barevným řešením nebo přestavbou (např. letištní haly v Bubovicích) − zřizování plošných zemědělských, průmyslových, sportovních nebo rekreačních areálů umožnit jen v zastavěném území obcí nebo v těsné návaznosti na něj a regulovat umisťování reklamních poutačů ve volné krajině s ohledem na ochranu krajinného rázu
20
− u staveb inženýrských sítí či jiných technických staveb uplatňovat řešení podporující jejich začlenění do krajiny použitím přírodních materiálů (např. dřevěné stožáry elektrického vedení, dřevoocelová svodidla, obložení betonových staveb kamenem atp.) či vhodné barevnosti, doplněním krycí stromové či keřové zeleně − při umísťování vysílačů (mobilní operátoři, digitální televizní vysílání atp.) přednostně využívat stávajících vertikálních staveb (např. vysílačů, věží, komínů, stožárů VN); v případě stávajících vysílačů krytých lesem je nutné ponechat tyto porosty mimo hospodářské zásahy spočívající v obnově celého porostu, je třeba zachovat alespoň stromovou kulisu zakrývající stožár vysílače − při výstavbě nových nadzemních sítí NN, VN či VVN, při rekonstrukcích těchto vedení požadovat v případě VN a NN přednostně jejich změnu na kabelové zemní vedení (viz kap. 3.7.), nebo uplatňovat požadavky podporující jejich lepší začlenění do přírodního prostředí; u nevhodně trasovaných vedení vyžadovat jejich přeložení do míst méně konfliktních z hlediska ochrany krajinného rázu (např. pod horizonty, podél lesních porostů) − v případě nutnosti vrcholového značení vysokých vertikálních staveb (např. vysílačů, stožárů VN, VVN) z důvodů bezpečnosti leteckého provozu požadovat řešení nejméně nápadná z krajinného pohledu − podporovat obnovu alejí ovocných dřevin podél silničních komunikací a polních cest; prosazovat zakládání nových alejí ovocných i jiných dřevin a křovin, zejména v oblastech s absencí či minimálním zastoupením nelesní zeleně (především v oblastech TřebotovKosoř-Choteč-Kuchařík a Suchomasty-Vinařice-Všeradice-Bykoš) − podporovat zakládání zatravněných extensivních vysokokmenných sadů v návaznosti na intravilán obce nebo ve volné krajině na orné půdě (zejména na erozně ohrožených svazích) − v oblastech s velkými scelenými plochami orné půdy (především v krajinných celcích Koněprusy–Liteň a Třebotovská plošina) podporovat obnovu mozaiky menších ploch s rozdílným hospodařením – luk, pastvin a orné půdy; dále iniciovat obnovu zaniklých polních cest a dalších tradičních krajinotvorných prvků, přispívajících ke zdrobnění krajinné mozaiky – porostů mezí, remízků, stromořadí či solitérních výsadeb − na erozně ohrožených pozemcích orné půdy prosazovat jejich zatravnění a výsadbu skupin rozptýlené zeleně, případně tvorbu protierozních mezí a průlehů doplněných výsadbou stromů a keřů − změny využití pozemků, které by vedly ke snižování podílu rozptýlené zeleně a zeleně rostoucí mimo les nebo k zarovnávání rozvolněných okrajů lesa připustit jen v případech, kdy jimi dojde ke zlepšení krajinného rázu místa − podporovat udržení nebo obnovení přístupu do krajiny, tj. nerušit polní cesty, nezakládat velké oplocené areály, obnovovat zaniklé polní cesty atp. − při budování nových komunikací v CHKO (včetně cyklostezek, polních cest apod.) upřednostňovat jejich zpevnění přírodními materiály a vedení v trase historických, již zaniklých cest − nepodporovat zalesňování velkých ploch přírodních nebo přírodě blízkých biotopů (louky, pastviny, skály atd.), ale umožnit v rámci doplňování prvků ÚSES (především na orné půdě) zalesnění stanovištně vhodnými dřevinami (pokud nebude v konkrétní lokalitě v rozporu s ochranou biotopů a rostlinných a živočišných druhů) − podporovat revitalizaci vodních toků v CHKO, především Radotínský potok, Stříbrný potok, Bubovický potok, horní tok Suchomastského potoka, Švarcavu a Kačák (viz kap. 3.5.); u řeky Berounky ponechávat projevy samovolné revitalizace (i povodňové) – vytváření ostrůvků v toku, usazování náplav podél břehů, vznik tůní v nivě, zarůstání břehů stromy a křovinami; podporovat obnovu potočních niv v místech jejich úplného zornění – založením zatravněných pásů podél toků a jejich osázení dřevinami (např. Bělečský /Stříbrný/ potok)
21
− napřimování či zatrubňování vodotečí umožnit pouze v sídlech − těžbu nerostných surovin udržet v současném schváleném plošném rozsahu (viz kap. 3.10.) − podporovat začlenění opuštěných lomů do krajiny formou samovolné rekultivace (renaturalizace), jen s hrubými terénními úpravami spočívajícími v rozbití pravidelných geometrických struktur či rovnoběžných linií etáží; zabránit zavážení lomů hlušinou či odpady nebo jejich osazování nepůvodními dřevinami − omezovat případné projevy lomů v dálkových pohledech výsadbou vhodné izolační zeleně − zamezit vytváření pravidelných terénních geometrických útvarů v krajině; při realizaci terénních úprav v krajině požadovat co nejpřirozenější vzhled nových objektů, spočívající především v nepravidelném uspořádání hmot v podélném i příčném profilu, a v následném případném ozelenění nepravidelně rozmístěnými skupinami zeleně
2.13. Monitoring a výzkum Charakteristika problematiky V CHKO Český kras byla největší pozornost věnována neživé přírodě (geologie, paleontologie, speleologie, pedologie, hydrologie, s navazujícím přesahem do využívání krajiny člověkem (archeologie, změna využívání území v čase, krajinný ráz, územní plánování). Velká pozornost byla věnována také botanice a některým oborům zoologickým. Kromě množství dílčích studií zde byly některé tyto obory i monograficky zpracovány, ale pro většinu oborů monografické studie na úrovni Českého krasu chybí. Z botanických oborů byly provedeny inventarizační průzkumy hub, lišejníků, mechorostů a cévnatých rostlin pouze na části území CHKO Český kras. Systematicky byly provedeny ve většině maloplošných chráněných území inventarizační průzkumy pouze cévnatých rostlin (stále ovšem chybí například v NPR Karlštejn), ostatní skupiny jen výjimečně. Většina botanických inventarizačních průzkumů i cévnatých rostlin je starší 20 let. Zoologické průzkumy nejsou zpracovány formou komplexní inventarizace na naprostou většinu MZCHÚ. U většiny MZCHÚ není zpracována ani inventarizace obratlovců. Zcela nedostatečná pozornost byla věnována v zásadě všem skupinám bezobratlých kromě motýlů a částečně brouků, pavouků a měkkýšů. Situaci o poznání zlepšuje systematický přístup sběru a ukládání dat v posledních cca deseti letech do datového skladu, přesto ale chybí kritické zhodnocení na úrovni malých i větších území. Od roku 1999 se díky systematickému mapování biotopů získaly velkoplošné informace o vegetaci. Nicméně kvalita některých mapových děl především v jihozápadní části CHKO je špatná z hlediska náplně i prostorové nepřesnosti. To bude postupně odstraněno v průběhu aktualizace mapování biotopů. Z užitých oborů se v posledních cca 15 letech rozvíjí lesnický výzkum zaměřený především na sledování vlivu depozice sloučenin dusíku a dalších látek, predikci vývoje druhového složení a struktury v čase a také na hodnocení připravovaného pařezinového hospodaření na vybraných plochách. Byly založeny stovky trvalých monitorovacích ploch. Většina dosavadních výzkumů se také metodicky soustředila na inventarizaci objektů, spíše než na hodnocení vlivů nejrůznějších procesů na tyto objekty, hodnocení vývoje stavu objektů do budoucna a dlouhodobý monitoring. Pro další ochranářskou práci je nutné sledovat a vyhodnocovat prováděné managementové zásahy. Stejně tak je důležité monitorovat vliv potenciálně rizikových činností na předměty ochrany (lesnické a zemědělské hospodaření, těžební a výrobní průmysl, doprava, výstavba, urbanismus, tlak zvěře, sukcese ad.).
22
Pro Český kras je významná blízkost výzkumných institucí, které tradičně prováděly a provádějí dlouhodobý výzkum (pražské univerzity, ústavy akademie věd, specializované ústavy typu Ústřední ústav geologický, respektive dnes Česká geologická služba a další). Pro mnoho oborů se v Českém krasu nacházejí klasické lokality. Zásadní je proto spolupráce s těmito výzkumnými institucemi. Dlouhodobý cíl − podrobná dokumentace neživé přírody, především krasových jevů − získání uceleného přehledu znalostí o aktuálním stavu rostlinných a živočišných druhů i jejich společenstvech, o jejich vývoji a dlouhodobějších změnách − definování významných ohrožujících faktorů a stanovení vhodných managementových opatření pro jednotlivé druhy i celá společenstva a další sledované jevy Dílčí cíle − komplexní inventarizace území připravovaných (uvažovaných) k vyhlášení − zpracování inventarizačních průzkumů pro MZCHÚ a významné taxonomické skupiny, které nebyly dosavadními výzkumy pokryty − monitoring výskytu ohrožených druhů v CHKO − vyhodnocení vlivu managementových opatření na cílové druhy či společenstva − vyhodnocení potenciálně rizikových činností v krajině na předměty ochrany (lesnické a zemědělské hospodaření, těžební a výrobní průmysl, turistické a rekreační využívání, doprava, výstavba, urbanismus, tlak zvěře, sukcese ad.) Navrhovaná opatření − podporovat geologický, geomorfologický, speleologický, karsologický a pedologický výzkum − důsledně vyžadovat odevzdávání zpráv z ukončených speleologických průzkumů a výzkumů, a to na dostatečné odborné úrovni a s prakticky použitelnými výstupy, a dále závěrečných zpráv z odborných grantů − sumarizovat dosavadní data u NPR Karlštejn a NPR Koda a doplnit je (především cévnaté rostliny, mechorosty, houby, měkkýši, pavouci, brouci, motýli, obojživelníci, plazi, ptáci, savci) − rozšířit inventarizační průzkumy na celém území PR Kobyla (především cévnaté rostliny, měkkýši, brouci, motýli) − zpracovat mykologický průzkum vybraných území (především EVL Karlické údolí, EVL Zlatý kůň, NPP Černé rokle) − zpracovat faunu bezobratlých v dosud neprozkoumaných územích, zaměřit se na indikační skupiny (měkkýši, pavouci, brouci, motýli) – především EVL Karlické údolí, EVL Zlatý kůň − inventarizovat území EVL nepokrytých MZCHÚ – Vanovice, Na Voskopě, Mramor, Čeřinka, Čabrak − podporovat entomologický výzkum speciálních biotopů - "Dealpínský prvek" v entomocenózách Českého krasu (inverzní dna roklí, severně exponované skalní biotopy – přirozené i umělé – včetně pěchavových trávníků) - hmyzí fauna bazaltových výchozů Českého krasu (např. Sedlec, Lištice, Černá skála etc.) - hmyzí fauna potočních niv Českého krasu (např. Karlické údolí, Kačák) − podporovat výzkum entomofauny jihozápadní části CHKO (tzv. zdicko-liteňské), např. u motýlů z této části nejsou k dispozici prakticky žádná data o výskytu (ve srovnání s částí pražskou a karlštejnskou, včetně Kody)
23
− podporovat detailní průzkum rodů jeřáb (Sorbus) a dub (Quercus) s cílem zachytit taxonomickou variabilitu těchto rodů pro následnou péči a její udržení − provést inventarizaci výskytu invazních rostlin a živočichů na území CHKO Český kras, především s ohledem na druhy, jimž nebyla do současnosti věnována náležitá pozornost (pámelník bílý, žanovec měchýřník, štědřenec převislý, čimišník stromovitý, zlatobýly a rukevník východní) − kontinuálně monitorovat populace kriticky a silně ohrožených druhů rostlin a živočichů − doplňovat botanickou a zoologickou nálezovou databázi AOPK ČR, prioritně se zaměřit na chráněné a ohrožené druhy, trvat na striktním zadávání všech zjištěných nálezových dat získaných při výzkumech na objednávku či s povolením nebo souhlasem Správy CHKO Český kras nebo jiných orgánů ochrany přírody − zásadně zlepšit úroveň dat z CHKO Český kras v datovém skladu validací a zpřesněním stávajících dat, průběžnou digitalizací literárních i rukopisných údajů a důsledným ukládáním průběžně sbíraných terénních údajů − přebírat vědecké údaje a informace, získávané na území CHKO jinými institucemi − vhodným způsobem propojit výzkumné programy univerzit a jiných výzkumných institucí s programem a úkoly Správy CHKO − provádět monitoring lesů ponechaných trvale samovolnému vývoji − podporovat výzkum tradičních způsobů hospodaření v lese – tvar nízkého a středního lesa a lesní pastvy − podporovat výzkum aktivní péče o dřevinné porosty pod elektrovody jako potenciálních ploch pro ochranu přírody − monitorovat škody zvěří v lese − monitorovat účinnost různých agroenvironmentálních opatření − podílet se na monitoringu druhů a typů přírodních stanovišť v EVL (viz kap. 2.4.) − průběžně monitorovat managementová opatření (zejména se zaměřit na vliv pastvy a sečení, údržbu světlin, výmladkový způsob hospodaření v lese, ochranu před zvěří aj.) − provést komplexní průzkum botanický i zoologický (především bezobratlých) dobývacích prostorů a následnou revizi sanačních a rekultivačních prací − provést detailní průzkum modelového území těžebního prostoru a navazujícího okolí, např. oblasti Zlatého koně a Kotýzu (kombinace "přírodních" a těžce antropogenních stanovišť a jejich přechodů) − pokračovat v monitoringu vlivů těžby vápenců v lomu Čertovy schody na předměty ochrany v NPP a EVL Zlatý kůň i širší území CHKO − informovat vlastníky o přípravě a realizaci monitoringu
2.14. Práce s veřejností Charakteristika problematiky Práce s odbornou i laickou veřejností je jedním z nástrojů péče o území CHKO Český kras. Přispívá k vytváření dobrého jména Správy CHKO, ale zejména obecně k ochraně přírody a krajiny na daném území i mimo ně. Správa CHKO dbá o dobrou informovanost a spolupráci se subjekty, které svou činností přímo ovlivňují stav krajiny. Správa CHKO zajišťuje přednášky a exkurze pro studenty i pro širokou veřejnost, pořádá výstavy a vydává informační a propagační materiály. Významným nástrojem je terénní informační systém, jehož cílem je kromě informování návštěvníků také prevence poškozování přírody. Důležitou roli při kontrole dodržování předpisů na ochranu přírody plní stráž přírody, která zároveň slouží jako informační služba v terénu a zajišťuje pomoc při praktických opatřeních. Terénní službu zajišťuje cca 10–15 dobrovolníků ustanovených Správou CHKO
24
do funkce strážce nebo zpravodaje. Činnost stráže koordinují pracovníci Správy CHKO, v současnosti jen v minimálním rozsahu, navíc ke své pracovní náplni. Pracovník, který by měl strážní službu a koordinování dobrovolných strážců přímo ve své pracovní náplni, není ustaven. Dlouhodobý cíl − partnerství a pozitivní spolupráce se zástupci regionu, samospráv obcí, zemědělci a lesníky hospodařícími v krajině a NGO − trvalý zájem veřejnosti o ochranu přírodních hodnot a o šetrné hospodaření s přírodními zdroji na území CHKO Český kras, podpora aktivit Správy CHKO − návštěvníci dodržující pravidla pohybu v chráněném území Dílčí cíle − kvalitní terénní informační systém, udržovaný ve funkčním stavu − funkční stráž přírody plnící funkci kontrolní (v případě potřeby i represivní), monitorovací a osvětovou − dobrá informovanost odborné i laické veřejnosti v regionu o významu a specifikách CHKO Český kras, důraz je kladen na místní obyvatelstvo a organizace (ziskové i neziskové), které v oblasti působí − fungující návštěvnické středisko ve vhodné lokalitě s velkou návštěvností Navrhovaná opatření − vybudovat ve vhodné lokalitě (např. Koněpruské jeskyně) návštěvnické středisko (Dům přírody) − spolupracovat se stávajícími informačními středisky v regionu na informování a usměrňování návštěvníků CHKO − průběžně udržovat a obnovovat naučné stezky zřízené Správou CHKO − provádět údržbu stávajících informačních panelů a doplňovat systém informačních panelů u MZCHÚ v CHKO − vybudovat systém nových informačních panelů o CHKO v obcích a rozhodujících turistických centrech, doplnit vybranou část hraničního značení CHKO malými informačními cedulemi − spolupracovat s jinými subjekty zřizujícími informační zařízení v terénu při zajištění odborné úrovně informací o přírodě a krajině CHKO − informační panely koncipovat takovým způsobem, aby vysvětlovaly návštěvníkům nejenom přírodní hodnoty zájmového území, ale i smysl prováděných managementových opatření a smysl vyhlášení daného MZCHÚ − spolupracovat s různými partnerskými subjekty (např. LČR, Správou jeskyní ČR, Muzeem Českého krasu, Státním hradem Karlštejn, Společností Barbora) na informování a usměrňování návštěvníků v CHKO − spolupracovat na vydávání sborníku Český kras (účast v redakční radě) − pokračovat ve vydávání tématických, tištěných i elektronických informačních materiálů − spolupracovat s různými subjekty na vydávání publikací/tiskovin určených veřejnosti a informujících o území Českého krasu či dalších maloplošných chráněných územích ve správě Správy CHKO − aktivně přispívat do místního, regionálního, případně i celostátního tisku, prezentovat se v televizních a rozhlasových pořadech a na internetových zpravodajských serverech či jiných informačních internetových stránkách (např. určených pro turisty/návštěvníky CHKO) − pravidelně organizovat tradiční a další akce pro veřejnost (Evropský den parků, Evropská noc pro netopýry, aj.)
25
− pořádat akce pro školní kolektivy z regionu (exkurze, přednášky), příp. na nich spolupracovat s dalšími subjekty − aktivně se podílet nebo se účastnit akcí v regionu určených veřejnosti, kde lze prezentovat činnost Správy CHKO, principy ochrany přírody a krajiny, managementová opatření atd. − organizovat pracovní setkání členů stráže přírody v CHKO ve formě školení a odborných terénních exkurzí, podporovat zvyšování odborné úrovně členů − ustavit na Správě CHKO místo profesionálního strážce (nejméně ½ pracovního úvazku), který by zároveň řídil činnost dobrovolníků a organizoval jejich školení − spolupracovat se zájmovými organizacemi (speleologické skupiny, KČT, ČHS) při sledování stavu přírody a při prevenci jejího poškozování − spolupracovat s vysokými školami na diplomových, disertačních pracech, inventarizačních průzkumech apod. − navázat aktivní spolupráci s dalšími subjekty provádějícími kontrolní činnost v CHKO, např. Lesní stráž, myslivecká stráž, rybářská stráž, Policie ČR aj.
26
3. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 3.1. Lesní hospodářství Charakteristika problematiky Lesnatost CHKO mírně přesahuje celostátní průměr (cca 38 %). Lesy zaujímají většinou polohy pro zemědělské využití nevhodné (příkré svahy, vrcholy, mělké půdy) a tvoří menší celky. Plošně rozsáhlejší celky jsou pouze na levém břehu Berounky (u Karlštejna a Svatého Jana pod Skalou, Roblínské lesy). Na extrémních a exponovaných stanovištích jsou porosty často tvořeny dřevinami přirozené dřevinné skladby (PDS), v polohách pro hospodaření příznivých byla druhová skladba obvykle změněna ve prospěch jehličnanů. Vlastnické poměry jsou v CHKO složité (státní lesy, větší celky soukromých a obecních lesů, množství drobných vlastníků), státní majetek spravovaný Lesy ČR je z hlediska plochy a podílu nejcennějších lokalit rozhodující. Za hlavní problém z hlediska ochrany přírody lze označit zejména absenci (a obtížnou realizaci i v MZCHÚ) dříve běžných způsobů využívání lesa, které podmiňují výskyt některých vzácných druhů (výmladkové hospodaření, pastva v lese). Dalšími problémy jsou relativně nízký podíl přirozené obnovy dřevin PDS (dosahuje cca 10 %), nutnost postupné přeměny geograficky či stanovištně nepůvodních jehličnatých porostů (zejména SM, BOC, MD) a malý podíl ponechávaného odumřelého dřeva. V rámci přeměny porostů BOC lze postupovat i cestou ponechání pokáceného dřeva přirozenému rozpadu. Tuto hmotu však nelze chápat jako procentuální podíl dřeva ponechaného k rozpadu v porostech uvedené v rámcových směrnicích péče o lesní porosty. Dlouhodobý cíl − druhově bohaté lesy se skladbou stanovištně původních dřevin i podrostu, prosvětlené a vertikálně i horizontálně diferencované, udržované řízenou péčí ve stavu umožňujícím zachování biodiverzity všech organizmů včetně druhů vázaných na specifické způsoby využívání lesa v minulosti Dlouhodobý cíl je dále rozpracován podle zón ochrany přírody a je popisován jako cílový stav lesa za 120–160 let. I. zóna Lesy v I. zóně plní převážně mimoprodukční funkce, zejména slouží pro zachování biologické rozmanitosti. V I. zóně je třeba cíleně pěstovat jen porosty stanovištně původních dřevin (listnáče v závislosti na stanovištích, z jehličnanů jen JD a BO), geograficky nepůvodní druhy by se neměly vyskytovat. Lesní porosty budou jednotlivě nebo skupinově smíšené, druhově, věkově a prostorově diferencované, s vysokou ekologickou stabilitou. Při obnově lesních porostů je vhodné maximálně využívat přirozenou obnovu, vhodně doplněnou umělou obnovou pro podporu dřevin PDS, které jsou konkurenčně slabší (zejména duby), místy uplatňovat výběrné principy (v bučinách či suťových lesích). Dřeviny a jejich zastoupení při umělé obnově je nutné volit podle přirozené dřevinné skladby s použitím sazenic místního původu. V lesích je důležité běžně ponechávat jednotlivé stromy (např. doupné stromy) nebo jejich skupiny do fyzického rozpadu, ponechávat také významnou část odumřelého dřeva různých, převážně však větších dimenzí (zejména souše, pahýly apod.) pro udržení biodiverzity. Na části I. zóny (v některých MZCHÚ a na skalách a lesostepních lokalitách) je třeba lesy ponechat samovolnému vývoji včetně neprovádění nahodilých těžeb a výsadeb dřevin. Na vybraných plochách bude podporován v zájmu vytváření vhodných podmínek pro ohrožené druhy rostlin a živočichů převod lesa na tvar lesa nízkého a středního.
27
II. zóna Ve II. zóně je vhodné pěstovat druhově bohaté, částečně věkově a prostorově diferencované lesní porosty tvořené stanovištně původními dřevinami. Doporučuje se maximálně uplatňovat přirozenou obnovu porostů, využívat zejména clonné a skupinové seče, výběrné principy uplatňovat pomístně. Náseky je třeba používat zejména při přeměnách porostů s nevhodnou druhovou skladbou a v porostech, kde je přirozená obnova v důsledku nárůstu bylinné vegetace znemožněna. V lesích je vhodné ponechávat alespoň část odumřelého dřeva, při obnově ponechávat jednotlivé stromy nebo jejich skupiny do fyzického rozpadu. Na vybraných plochách bude podporován v zájmu vytváření vhodných podmínek pro ohrožené druhy rostlin a živočichů převod lesa na tvar lesa nízkého a středního. III. zóna Lesy se v této zóně téměř nevyskytují. Zajistit složení lesů obdobné jako ve II. zóně, jinak bez specifických požadavků na péči o les. Střednědobé cíle a způsoby péče o lesy Střednědobé cíle péče o lesy v jednotlivých zónách vycházejí z dlouhodobých cílů, způsoby péče jsou rozpracovány podle cílových hospodářských souborů, zón CHKO a aktuální dřevinné skladby porostu v Rámcových směrnicích péče o les (příloha č. 1). Podporované aktivity lesního hospodářství Podporované aktivity lesního hospodářství jsou vhodná opatření pro naplnění cílů ochrany přírody, která budou podporována v procesu rozhodování a v souladu se směrnicemi příslušných dotačních programů i finančně. − udržování a zvyšování zastoupení dřevin PDS, vnášení chybějících nebo vzácných dřevin PDS a zakládání druhově pestrých porostů dřevin PDS − podpora obnovních postupů založených na využívání přirozené obnovy dřevin PDS − podpora věkové a prostorové rozrůzněnosti lesních porostů − podpora ponechávání jednotlivých stromů a skupin na obnovované ploše k přirozenému rozpadu a ponechávání doupných stromů, zlomů, vývratů a souší v porostech při výchově − vyhledávání lokalit s výskytem ohrožených druhů hub, rostlin a živočichů a jejich obhospodařování způsobem vedoucím k udržení populací těchto druhů − odstraňování invazních dřevin (viz též kap. 2.9.) − sběr reprodukčního materiálu, pěstování sazenic z místních populací dřevin PDS − mapování výskytu vzácných druhů dřevin v lesních porostech (např. jeřáb břek a muk, dub pýřitý) a záchrana jejich genofondu včetně výsadeb na vhodných lokalitách v lesích − v částech lesa dohodnutých s jejich vlastníkem (správcem, nájemcem) obnovení tvaru lesa nízkého (pařeziny) nebo lesa středního (sdruženého) − ponechávání části objemu dříví k fyzickému dožití a k zetlení − ochrana kultur a nadějného přirozeného zmlazení dřevin PDS proti poškození zvěří − podsadby stinných dřevin PDS v porostech se zjednodušenou druhovou skladbou nebo věkovou strukturou − používání šetrných technologií při soustřeďování dříví − v lesích MZCHÚ podle potřeby provádění dalších opatření v souladu se schválenými plány péče Navrhovaná opatření − v rámci kategorizace lesů: − zachovat zařazení lesů NPP, PR a PP v kategorii lesa zvláštního určení
28
−
− −
−
−
−
−
− usilovat o zařazení lesů v lokalitách mimo MZCHÚ s výskytem chráněných druhů vyžadujících speciální management (např. rudohlávek jehlancovitý – pastva) do kategorie lesů zvláštního určení – např. lokality Čabrak, Mramor (viz též kap. 2.7.) − usilovat o zařazování lesů v první zóně CHKO, příp. v biocentrech ÚSES i v ostatních zónách do kategorie lesů zvláštního určení v rámci obnovy LHP, LHO usilovat o zařazování ploch přirozených bezlesí, zejména skalních ekosystémů a lesostepních lokalit nebo jiných ploch s výskytem hodnotné nelesní vegetace, nacházejících se na pozemcích určených k plnění funkcí lesa (PUPFL), do jiných pozemků nebo do bezlesí (v krajním případě usilovat o jejich vyjmutí z PUPFL) v lesích zvláštního určení a lesích ochranných usilovat u orgánu SSL o stanovení odchylných opatření od ustanovení lesního zákona umožňujících péči o významné druhy a biotopy (například pastvu, snižování zakmenění) v rámci obnovy lesa: − ponechávat na základě jednání s vlastníky či správci lesa určitý podíl starých porostů s přírodě blízkou dřevinnou skladbou na dohodnutém území mimo MZCHÚ do vyššího věku (cca 200 let) − ponechávat při obnově jednotlivé stromy či malé skupiny dřevin PDS (v počtu individuálním dle stanovištních podmínek a dřevin, obvykle 5–10 ks/ha) na dožití − nezalesňovat lesní řediny a světliny do 0,04 ha (případně ani větší v lokalitách výskytu zvláště chráněných druhů, vyžadujících prosvětlení porostu) − nezasahovat do porostů na skalnatých lokalitách (včetně menších skalek), které nejsou zařazeny do kategorie lesa ochranného, neprovádět v těchto lokalitách výsadbu v rámci výchovy porostů: − zvyšovat na úrovni porostních skupin celkové zastoupení dřevin PDS − podporovat přednostní odstraňování invazních druhů dřevin a stanovištně nepůvodních druhů (zejména jehličnanů) − udržovat druhovou pestrost dřevin PDS, neodstraňovat úplně přimíšené a vtroušené dřeviny PDS − šetřit a podporovat vitální jedince vzácných dřevin PDS, šetřit porostní podúroveň včetně keřů zajistit zachování místních populací vzácných dřevin, zejména: − jeřábu krasového – podchytit rozhodující lokality výskytu, zajistit pravidelné sledování plodných jedinců, sběr osiva, oddělené pěstování sadebního materiálu a výsadbu na vhodné lokality − dubu šipáku – zmapovat porosty s významným výskytem druhu, dle potřeby zajistit sběr osiva, pěstování sadebního materiálu a výsadbu na vhodné lokality − jeřábu muku – zmapovat výskyt plodných jedinců, dle potřeby zajistit sběr osiva, pěstování sadebního materiálu a výsadbu na vhodné lokality − jeřábu břeku, hrušně polní a jabloně lesní – zmapovat výskyt plodných jedinců a uznání nejvýznamnějších za rodičovské stromy, dle potřeby zajistit sběr osiva, pěstování sadebního materiálu a výsadbu na vhodné lokality povolení výjimky ze zákazu rozšiřování geograficky nepůvodních druhů dřevin posoudit z hlediska možností narušení stávajícího přírodního prostředí a případně povolit v omezeném rozsahu mimo území I. zóny, MZCHÚ, evropsky významných lokalit a biocenter ÚSES (přitom vycházet ze závazného stanoviska MŽP k zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin v PLO 8) v případě použití smrku ztepilého při obnově porostů uplatnit přístup − II. zóna – připouštět SM do zastoupení 5 % (v rámci porostní skupiny) na HS 29 a v rámci HS 25 na SLT 2O, 2V
29
3.2. Zemědělství Charakteristika problematiky Přes 28 % plochy CHKO Český kras představuje obdělávaná orná půda, především v jižní a severovýchodní části CHKO jde o velké půdní celky s intenzivním zemědělským hospodařením. Pěstovány jsou zejména obiloviny, řepka a kukuřice. Bloky orné půdy se nacházejí i v EVL a dokonce v MZCHÚ. Udržované trvalé travní porosty zabírají přibližně 9 % území CHKO. Dalších asi 8 % rozlohy CHKO je vedeno jako zemědělská půda, ale neobhospodařováno. Živočišná výroba je většinou koncentrována do zemědělských areálů a samostatně postavených objektů, zemědělci se zabývají nejvíce chovem skotu. Rozšířený je chov a ustájení koní za účelem provozování jezdeckého sportu. Necelá polovina zemědělských subjektů hospodařících v CHKO je zapojena do agroenvironmentálních programů na trvalých travních porostech. Dlouhodobý cíl − na území I. a II. zóny udržované extenzivně obhospodařované trvalé travní porosty nebo extenzivní sady − na území III. a IV. zóny udržovaná otevřená zemědělská krajina s vysokým zastoupením nelesní zeleně, luk a pastvin, rozčleněná drobnými krajinotvornými prvky (zornění do 65 %) − zemědělské stavby s minimálním negativním dopadem na krajinný ráz Navrhovaná opatření − upřesňovat vymezení ploch pro managementová opatření v rámci AEP na trvalých travních porostech na celém území CHKO − podpořit zapojení zemědělských hospodářských subjektů do AEP (poskytování informací) − spolupracovat s obcemi, vlastníky a nájemci pozemků při čerpání dotací z krajinotvorných nebo dalších obdobných programů − podporovat chov a pastvu ovcí a koz u soukromých zemědělců nebo drobných chovatelů (poskytování informací, krajinotvorné programy) − pro účely zatravňování orné půdy stanovovat (resp. pro účely dotační politiky odsouhlasovat) osivové směsi původních druhů trav, jetelovin a dalších dvouděložných druhů odpovídajících konkrétním stanovištím; do směsí nepoužívat osivo nepůvodních nebo hybridních druhů a polyploidů, které se samovolně množí, šíří nebo dlouhodobě na stanovištích přetrvávají − podpořit vznik a používání regionální travní směsi − zakládání trvalých travních porostů na orné půdě provádět prioritně výsevem do nezpracované půdy (např. do jetelotrav, vojtěškotrav), dále do krycí plodiny, jen výjimečně přímým výsevem − zatravňování orné půdy prioritně podporovat v EVL, I. zónách, MZCHÚ a v jejich ochranných pásmech − obnovu stávajících travních porostů s rozrušením drnu provádět mimo EVL, I. zónu a MZCHÚ jen ve výjimečných a odůvodněných případech vysokého stupně devastace porostu (např. zničení podstatné části drnu černou zvěří, zaplevelení agresivními plevely); v EVL, I. zóně a MZCHÚ lze připustit rozrušení drnu jen jako speciální managementové opatření − trvalé travní porosty v I. a II. zóně obhospodařovat extenzivně (nehnojit průmyslovými hnojivy ani prasečí kejdou, nepoužívat pesticidy)
30
− provádět, podporovat a nadále připravovat speciální zemědělská managementová opatření v zájmu ochrany přírody a krajiny, například pastvu smíšených stád ovcí a koz v lokalitách výskytu odpovídajících zvláště chráněných druhů, vícenásobnou seč biotopu sysla obecného, mozaikovitou seč za účelem zachování živných rostlin pro vybrané druhy hmyzu, sečení podmáčených luk − podpořit projekční řešení a realizaci opatření v erozně ohrožených lokalitách za účelem snížení smyvu půdy a omezení nebezpečí náhlých erozních událostí − podle možností podporovat rozmístění plodin na orné půdě v krajině tak, aby nevznikaly velké monokulturní bloky (osvěta, výsadba zeleně) − podporovat údržbu a obnovu stávající zeleně v krajině včetně starých stromořadí a ovocných sadů, podporovat výsadby ovocných i ostatních původních druhů dřevin v krajině − zalesňování zemědělských půd připustit jen ve zvláště odůvodněných případech, zejména za účelem protierozní ochrany (například ochrana čel strží) − realizaci záměrů na pěstování neovocných dřevin na zemědělských půdách v kultuře (např. energetické dřeviny, vánoční stromky) připustit jen ve III. a IV. zóně, pokud nedojde k narušení zájmů ochrany přírody a krajiny (tj. mimo EVL, prvky ÚSES a biotopy zvláště chráněných druhů); obdobný přístup uplatňovat i v případě záměrů na zřízení zahradnických či školkařských provozů ve volné krajině − podporovat a aktivně se účastnit komplexních a jednoduchých pozemkových úprav, využít jich k prosazování některých jinak těžko realizovatelných zájmů ochrany přírody jako společných zařízení (např. k realizaci protierozních opatření, prvků ÚSES, rozšiřování krajinné zeleně, zřizování tůní a malých vodních nádrží) a jako změn kultur, zejména k zatravňování vybraných pozemků orné půdy − účastnit se procesu a využívat zákonných pravomocí orgánů ochrany přírody a nástrojů územního plánování, zejména při umisťování nových zemědělských staveb včetně stanovení odpovídajících regulativů, dále zařazování vhodných opatření ke zmírnění negativních dopadů stávajících zemědělských staveb na krajinu do územních plánů (například plochy zeleně) − s umístěním nových staveb pro zemědělské účely souhlasit přednostně mimo I. a II. zónu, lokality přísné ochrany krajinného rázu a pohledově exponovaná místa − při vydávání souhlasů s umisťováním a povolováním staveb stanovovat podmínky pro rekonstrukce stávajících zemědělských staveb za účelem zlepšení jejich začlenění do okolní krajiny (viz kap. 3.12.) − záměr na umístění, povolení či změnu užívání jakékoliv zemědělské stavby posuzovat též z hlediska možného vlivu na vodní složku a na ni vázané chráněné zájmy − prosazovat odstraňování starých nefunkčních zemědělských staveb − v rámci práce s veřejností provádět přednáškovou a informační činnost pro zemědělce, představitele obcí, zahrádkáře, drobné chovatele, školní a jinou mládež a další zájemce z řad občanů nebo jejich organizací či sdružení
3.3. Myslivost Charakteristika problematiky Území CHKO Český kras není z hlediska zastoupení druhů zařazených mezi zvěř příliš pestré. Ze spárkaté zvěře se volně ve větší míře vyskytuje pouze srnec obecný a prase divoké. Muflon se vyskytuje v malém počtu, ale již stabilně v počtu cca 30–40 dospělých jedinců, a to ve třech na sobě nezávislých stádech. Tato stáda se pohybují v PR Staňkovka, PR Karlické údolí, odkud se dostávají až do NPR Karlštejn a 4–6 exemplářů je vázáno na
31
NPR Koda a její blízké okolí. Zde působí škody nejen na lese, ale také na lesostepních lokalitách. Jelení zvěř se v CHKO trvale vyskytuje pouze v jižní části a její stavy vzrůstají. Srnčí zvěř působí v lesních porostech lokálně škody okusem, nikoliv však v takové míře, aby to negativně ovlivňovalo pestrost přirozené obnovy dřevin. Příležitostně byl v CHKO zjištěn výskyt daňka, jelena siky a v ojedinělých kusech i jelence. Stavy prasete divokého se stále zvyšují, a stávají se z hlediska OP problémem. Z drobné zvěře je nejčastější zajíc polní a bažant obecný. Místy se vyskytuje v malých hejnech koroptev polní, která byla dříve v oblasti nejhojnější zvěří. Populace koroptve je podporována vypouštěním, které je prováděno zejména v honitbách Lesy Steinských a Liteň (toto myslivecké sdružení má vlastní líheň a odchovnu, takže 90 % vypouštěných koroptví v ČR pochází odtud). V dřívějších dobách patřil mezi významnou drobnou lovnou zvěř i králík divoký, který se v současné době v CHKO vyskytuje pouze ostrůvkovitě (především v lomech) v minimálních počtech. V CHKO není v provozu žádný intenzivní chov zvěře. Všechny obory leží těsně za hranicí CHKO (Liteň, Tachlovice), stejná situace je i s bažantnicemi (Liteň). Myslivost se v CHKO Český kras dostává do střetu s ochranou přírody pouze v případě nepůvodního muflona; jeho negativní vliv na lesní porosty je zřejmý a vliv na cenné lesostepní a stepní lokality je nutné monitorovat a vyhodnotit, případně aktivně přistoupit k eliminaci působených škod. Z hlediska ochrany přírody může být problematické také nevhodné umístění mysliveckých zařízení (krmelce, zásypy) v MZCHÚ. Dlouhodobý cíl − usměrnění výkonu myslivosti tak, aby nekolidoval se zájmy ochrany přírody Navrhovaná opatření − ve spolupráci s orgány státní správy myslivosti zamezit dalšímu narůstání stavů mufloní zvěře v oblasti, podpořit žádosti mysliveckých hospodářů o odlov muflonů v honitbách, kde pro tyto druhy nejsou stanovené minimální ani normované stavy − účastnit se sčítání zvěře v honitbách s trvalým výskytem muflonů a jelení zvěře, případně podle potřeby v dalších honitbách, kde budou identifikovány škody zvěří bránící přirozené obnově rozhodujících dřevin přirozené druhové skladby a účastnit se jednání o stanovení normovaných stavů (přednostně v těchto honitbách) − sledovat stavy černé zvěře, případně iniciovat u orgánů státní správy myslivosti jejich snížení − dosáhnout provozování myslivosti bez přikrmování zvěře na území MZCHÚ a v jejich ochranných pásmech (kromě NPR Karlštejn a NPR Koda) − spolupracovat s mysliveckými hospodáři na odstranění krmných zařízení v MZCHÚ (včetně dočasných) a v jejich ochranných pásmech (kromě NPR Karlštejn a NPR Koda) − koordinovat snahy provozovatelů honiteb o zlepšování životního prostředí drobné zvěře (zakládání remízků, tvorba ochranných a rozčleňovacích pásů zemědělských pozemků) s opatřeními na zlepšení ekologické stability či struktury krajiny − ve spolupráci s mysliveckými sdruženími koordinovat výstavbu posedů − ve spolupráci s mysliveckými hospodáři a mysliveckou stráží eliminovat výskyt nepůvodních druhů (norek americký, psík mývalovitý atd.)
3.4. Rybníkářství a sportovní rybářství Charakteristika problematiky Území Českého krasu nepatří mezi rybníkářské oblasti. K nejvýznamnějším rybníkům patří rybník Obora a Velký Korenský rybník. Tyto rybníky jsou rybochovné. Obsádku tvoří převážně kapr, lín a cejn, ale vysazují se i nepůvodní druhy ryb, jako je amur bílý nebo
32
tolstolobici. Drobné vodní plochy jsou většinou bez rybářského obhospodařování. Tyto drobné vodní plochy (tůňky) by měly sloužit především pro rozmnožování obojživelníků, ale to je značně omezeno zarybněním (v mnohých případech invazním druhem karasem stříbřitým). Na území CHKO zasahuje celkem 6 sportovních rybářských revírů – tři pstruhové (Kačák, Radotínský potok a Svinařský potok) a tři mimopstruhové (na Berounce a některých jejích menších přítocích). V řece Berounce bylo zaznamenáno přes 40 druhů ryb, z nichž mnohé sem však byly vysazeny. Nejbohatší přirozenou rybí faunu v CHKO Český kras má potok Kačák, zjištěno zde bylo 9 druhů ryb. Z hlediska zájmů ochrany přírody je problémem nasazování vysokého počtu lovných ryb rybářskými organizacemi do vodních toků v CHKO. Všechny tři pstruhové potoky jsou přerybněny pstruhem potočním a dalšími lososovitými rybami tak, že na žádném z nich nedochází k rozmnožování menších druhů potočních ryb (mřenka, střevle apod.) ani mloků, případně se zde tyto druhy rozmnožují v omezené míře, ale nedochází již vinou vysokého predačního tlaku pstruha k jejich dalšímu zdárnému vývoji. Stejně jako v jiných oblastech jsou i v Českém krasu rybářskými organizacemi do vod vysazovány nepůvodní druhy ryb, jako je amur bílý nebo tolstolobici a dále pstruh duhový nebo siven americký. S vysazováním ryb z chovů může docházet k přenosům nepůvodních invazních druhů ryb (např. střevlička východní nebo karas stříbřitý). Dlouhodobý cíl − rozmanité a pestré biotopy stojatých vod a navazujících ekosystémů s odpovídající biodiverzitou (ochrana vzácných, nejen zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů) − ve vodních tocích pestré společenstvo geograficky původních druhů ryb i ostatních vodních, či na vodu vázaných organismů (rostlin i živočichů), maximálně stabilní z hlediska odolnosti k případným rušivým antropogenním vlivům Dílčí cíle − posílení biodoverzity autochtonních druhů v rámci rybího hospodaření − omezení počtu vysazovaných lososovitých ryb (pstruhů potočních a duhových, sivenů amerických) − zvýšení čistoty vod Navrhovaná opatření − i v hospodářsky využívaných rybnících zabezpečit biotopy vhodné pro další druhy živočichů a rostlin – prosazovat vhodné úpravy břehů a litorálu nádrží, extenzivní způsob hospodaření, letnění rybníků, omezovat odstraňování litorálních porostů apod. − v případě odbahňování rybníků stanovovat podmínky tak, aby nedošlo k poškození litorálu; prosazovat členitost dna rybníka, snižovat sklon břehů a tím zvyšovat podíl mělčích partií vhodných pro rozmnožování a vývoj obojživelníků − úpravy technického rázu prováděné na vodních nádržích směřovat časově do období mimo rozmnožování a zimování vodních živočichů (zejm. obojživelníků); v určitých konkrétních případech zabezpečit záchranný transfer vybraných druhů organismů − preferovat extenzivní chov ryb – prosazovat pro většinu rybníků vícedruhové obsádky s optimálním počtem ryb a se zvýšeným podílem vedlejších druhů ryb (podporovat obsádku tvořenou především rybou v povodí přirozeně se vyskytující, tzv. bílou rybou, popř. línem, nebo chovat ryby do dvou let) − na ornitologicky významných rybnících (Obora, Velký Korenský, Adrian, Pekárek) udržovat stálou výši vodní hladiny v době hnízdění především rákosinových druhů ptáků − zcela zamezit osazování malých tůněk (do velikosti 0,5 ha a do hloubky vodního sloupce cca 50 cm) rybí obsádkou; tyto tůňky ponechat pro rozmnožování obojživelníků
33
− pokračovat v pravidelném ichtyologickém monitoringu a v monitoringu oživení rybářských revírů − udržovat vzájemnou spolupráci a komunikaci s provozovateli chovu ryb − navrhovat a podílet se na zprůchodnění příčných překážek na tocích − podporovat zásahy vedoucí ke zlepšení kvality vod – výstavba kanalizace a ČOV v menších obcích, revitalizace vytipovaných vodních toků, odstraňování zdrojů znečištění apod.
3.5. Vodní hospodářství Charakteristika problematiky Celé území CHKO Český kras spadá do povodí řeky Berounky. Berounka a její přítoky jsou základem sítě vodních toků. Koryta toků jsou zčásti přírodního charakteru, zčásti ale také napřímená a technicky upravená (ponejvíce zpevněná kamennou dlažbou, příp. zatrubněná). Z některých menších toků se často ztrácí voda a jejich koryta bývají v suchých obdobích roku bez vody. Na území CHKO je na toku řeky Berounky pod obcí Karlštejn vybudován jez, který není vybaven rybím přechodem a tvoří tak významnou migrační překážku v toku. Další jez se nalézá na úrovni Zadní a Hlásné Třebaně cca 300 m po proudu za hranicí CHKO; jezové vzdutí hladiny zasahuje do CHKO v úseku dlouhém přibližně 2 km. V Českém krasu existuje velmi složitý hlubinný i mělký oběh podzemních vod. Nevyskytují se zde ponorné toky, ale hlubinné krasové vody jsou akumulovány a zvolna (i několik desítek let) vertikálně a horizontálně protékají složitým systémem puklin, chodeb a kolektorů rozmanitých směrů a s různou propustností. Menší část podzemních vod na území CHKO vyvěrá. Největší vyvěračkou je "Ivanka" ve Svatém Janu pod Skalou (cca 15 l/s-1). Zásobování obyvatelstva pitnou vodou a odvádění odpadních vod doznává na území v posledním desetiletí nemalých změn. Řada obcí zřídila nebo postupně zřizuje či rozšiřuje vodovodní a kanalizační sítě a budovány jsou rovněž čistírny odpadních vod. Hlavním problémem kvality vod v Českém krasu je zátěž dusíkem, a to zejména v dusičnanové formě. V některých případech (např. v Loděnickém potoce) se připojuje též zátěž fosforem a železem. V povrchových tocích jsou dále často nalézány fekální a koliformní bakterie, které svědčí ve většině případů o komunálním znečištění. Dlouhodobý cíl − krajina se zvýšenou retenční schopností povrchových vod při současné ochraně vodních ekosystémů a šetrném využívání stávajících vodních toků, vodních ploch a mokřadů − zachovaný vodní režim vodních toků, drobných stojatých vod, rybníků, pramenišť a navazujících mokřadů − kvalita vody v tocích vyhovující nárokům přirozeně se zde vyskytuijících organismů Dílčí cíle − revitalizace vybraných vodních toků či jejich úseků − zachovat charakter krajinného rázu a ekologickou hodnotu biotopů vázaných na tekoucí i stojaté vody − zajištění kvality povrchových i podzemních vod na území CHKO i v širším okolí a odstranění zdrojů znečištění − podpora biodiverzity vodních organismů − obnova migrační prostupnosti vodních toků (odstraňování migračních překážek či výstavba rybích přechodů na tocích, zejména úseků s výskytem populací cenných druhů ryb i bezobratlých)
34
Navrhovaná opatření − získávat informace o kvalitě vodních toků a ploch od příslušných úřadů (vodoprávní úřady, ČIZP aj.) − podporovat zatravňování pozemků v horních částech povodí toků vzhledem k ochraně kvality podzemních vod, přednostně v povodí Bubovického, Budňanského a Karlického potoka (viz též kap. 3.2.) − preferovat vytváření, obnovu a údržbu mokřadů a tůní před výstavbou nových vodních nádrží − u zaniklých rybníků, které mají v současné době charakter přírodě blízkého biotopu (mokřad, lužní les), podporovat jejich ponechání ve stávajícím stavu − při péči o břehové porosty podporovat jejich průběžnou obnovu (při respektování geografické původnosti dřevin) a postupné zvyšování jejich druhové a věkové diverzity, nahrazovat dožívající výsadby hybridních topolů domácími a stanovištně vhodnými druhy dřevin − odstraňování nebo jiné razantní zásahy do břehových porostů povolovat pouze v nezbytných, řádně odůvodněných případech – zejména z důvodů protipovodňové ochrany (průchod povodňových vod v kritických místech) a v jiných případech, kdy hrozí bezprostřední ohrožení osob a majetku − pro zachování bioty rybníku Oborák zajistit udržení dostatečné rozlohy litorálu − pečlivě hodnotit parametry navrhovaných nebo rekonstruovaných ČOV, prosazovat realizaci dalších stupňů čištění odpadních vod (vodní nádrže, dodatečné technologie), zejména jsou-li zaústěny do malých vodních toků − podporovat ochranu přirozeného charakteru vodních toků (zejména mimo zastavěná území obcí), s využitím procesu přirozené revitalizace toků − prosazovat při rekonstrukci hrazení bystřin na území CHKO např. Budňanském potoce přírodě blízké řešení (např. využití kamenných skluzů) − iniciovat a podporovat (na pozemcích v majetku ČR, s příslušností hospodaření AOPK ČR, i realizovat) revitalizační činnost v lokalitách: - V Podole (břeh Berounky, k. ú. Tetín) – úprava břehu řeky (snížení sklonu břehu spojené s odstraněním kamenné dlažby, odstranění zbývajících dožívajících hybridních topolů, výsadby původních vlhkomilných dřevin podél břehu řeky i podél výmolu) - Loděnický potok – mlýnský náhon Svatý Jan pod Skalou – obnova mlýnského náhonu spojená s výsadbou původních dřevin a vytvořením na tok nenapojených tůní na sousedících pozemcích s trvalými travními porosty - horní tok Suchomastského potoka – zřízení hloubených tůní v nivě pod obcí Bykoš (na pozemku AOPK ČR p. č. 734/6 k. ú. Bykoš) - Mlýnský rybník u obce Měňany na Stříbrném potoce – částečné odbahnění rybníka spojené s rozšířením litorálu a výsadbou původních druhů dřevin podle rybníka - mezi obcí Měňany a rybníkem Oborák na Stříbrném potoce – zatravnění rozoraného pruhu podél toku - obnova rybníka nebo zřízení mokřadu na Stříbrném potoce pod osadou Dolní Vlence - využití plochy bývalého rybníka pod obcí Bubovice na Bubovickém potoce – vytvoření několika tůní - odbahnění a rekonstrukce rybníka Franta na toku Švarcavy (k. ú. Roblín) - vytvoření mělkých tůněk na místech bývalých rybníčků na Karlickém potoce (k. ú. Trněný Újezd) - vytvoření tůněk napojených na tok Radotínského potoka na podmáčených pozemcích v k. ú. Ořech
35
3.6. Výstavba Charakteristika problematiky Na území CHKO Český kras zasahuje 35 obcí, včetně okraje hlavního města Prahy a včetně okraje dvou dalších větších urbanistických celků – Berouna a Černošic. Vesnice jsou převážně s pravidelně vyměřenými formami návsí. Podle údajů Stabilního katastru převládala již v roce 1840 v oblasti zděná zástavba nad zástavbou roubenou. V oblasti se dochovalo velmi málo kulturních památek lidové vesnické architektury. Významnými dochovanými soubory jsou vesnice Korno a Mořinka, které byly vyhlášeny vesnickými památkovými zónami. Nejvýznamnějšími historickými sídly jsou Tetín, Svatý Jan pod Skalou a hrad Karlštejn, založený v roce 1348 Karlem IV. V krajině jednoznačně převládají kompaktně zastavěné obce oproti samotám a menším osamělým skupinám zástavby. Tvář obcí byla v minulosti narušena zejména poválečnou výstavbou předimenzovaných zemědělských objektů, necitlivými přestavbami stávajících objektů a výstavbou nových objektů (především rodinných domů) nerespektujících měřítko, tvar a architektonický výraz původní zástavby. V mnohých vesnicích (především v Třebotově a Kosoři) zásahy v 50. a 60. letech 20. století z velké části potřely původní charakter vesnického sídla. Vinou atraktivnosti celého území a blízkosti Prahy a Berouna byla oblast významně ovlivněna rozsáhlou rekreační zástavbou, a to především nevhodnou a architektonicky nekvalitní zástavbou chatovou. Specifickým problémem jsou chaty ve volné krajině v I. zóně CHKO a v MZCHÚ. Zemědělské stavby jsou často na pohledově exponovaných místech a svým měřítkem, tvarem a použitými materiály se vymykají okolní zástavbě. Průmyslové stavby se v oblasti vyskytují pouze ojediněle. Z hlediska narušení charakteru center vesnic jsou problematické typizované prodejny. Zcela specifické je golfové hřiště v obci Karlštejn, kde průběžně dochází k různým stavebním aktivitám. Výstavba v oblasti je intenzívní, a to především v obcích ležících v blízkosti Prahy, v současné době probíhá výstavba ve všech obcích na území Českého krasu vcelku koordinovaně a respektuje v rámci stavebních předpisů požadavky ochrany přírody. Rozdělení sídel podle jejich charakteru a hodnot a navazující základní požadavky na novou výstavbu jsou zahrnuty v aktualizaci Preventivního hodnocení území CHKO Český kras z hlediska krajinného rázu (aktualizace v říjnu 2008). Většina obcí má zpracovány územní plány. U některých obcí, které dosud územní plán schválený nemají, bylo vymezeno dle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. zastavěné území obce (Tetín, Korno, Svatý Jan pod Skalou, Vonoklasy a Karlík). Dlouhodobý cíl − rozvoj obcí respektující měřítko a tvar venkovské zástavby Českého krasu − uchování volné krajiny bez zástavby Dílčí cíle − v součinnosti s partnery v území prosazení vhodných urbanistických forem, vhodného měřítka staveb a vhodného hmotového a architektonického řešení staveb; nová výstavba by svým charakterem měla stávající stav sídel zlepšit a měla by přispět k harmonizaci vzhledu vesnic − efektivní uplatňování požadavků orgánu ochrany přírody na ochranu krajinného rázu a tradiční zástavby v územním plánování, zejména v urbanisticky cenných lokalitách − zvýšené povědomí obyvatel o tradiční zástavbě a jejích hodnotách
36
− uchování urbanistické struktury obcí a vzhledu tradičních staveb tam, kde se jedná o sídla se zachovalou urbanistickou strukturou a kvalitní vesnickou zástavbou Navrhovaná opatření − zamezit rozšiřování zástavby do volné krajiny, solitérní stavby povolit pouze výjimečně (pouze v případě důvodného veřejného zájmu bez možnosti alternativního řešení) − respektovat urbanistickou strukturu vesnic, lokality pro novou výstavbu povolovat tak, aby zastavěné území sídel tvořilo kompaktní celek; nové zástavbové lokality schválit až poté, co bude vyčerpána stávající kapacita území určená pro výstavbu − informovat orgány státní správy a samosprávy o postojích a požadavcích Správy CHKO v oblasti výstavby (zefektivnění procesu povolování staveb, snížení rizika konfliktních situací – včasná informovanost stavebníků) − zabránit narušování tradičního rázu obcí výstavbou nekorespondující s původním charakterem sídel, nová výstavba a stavební úpravy dosavadních staveb by měly navázat na vývojovou tradici architektury daného regionu a v základním hmotovém a pokud možno i tvarovém řešení z ní vycházet − postupovat podle Všeobecných regulativů pro stavby v CHKO Český kras (viz příloha 2), průběžně je aktualizovat na základě Preventivního hodnocení území CHKO Český kras z hlediska krajinného rázu a na základě opakujících se chyb v návrzích staveb − požadavky na základní hmotové a výrazové řešení staveb s ohledem na znění stavebního zákona prosazovat do územních plánů a jejich změn − při posuzování stavebních záměrů v oblasti vycházet z Preventivního hodnocení území CHKO Český kras z hlediska krajinného rázu − v okrajových lokalitách prosazovat plynulý přechod zástavby do volné krajiny; parcelace by měla respektovat vesnickou strukturu zástavby, minimální velikosti pozemků pro rodinné domy by měly být cca 1000 m2; požadovat vymezování a vysazování pásů vzrostlé zeleně na obvodech sídel, imitujících tradiční zeleň humen − věnovat pozornost uplatnění vzrostlé zeleně na veřejných pozemcích, která dotváří vzhled sídla (viz kap. 2.12.) − rekreační zástavbu stabilizovat v současném vymezení, s výjimkou území MZCHÚ a I. zóny CHKO − ve vybraných lokalitách navazujících na souvisle zastavěné území obcí preferovat úpravu stávajích chat na rodinné domy (předpokladem je dostatečná velikost pozemku) před rozšiřováním zástavby do volné krajiny, přitom dbát na řešení problému v územně plánovací dokumentaci − požadavky na minimální velikosti pozemků pro jednotlivé stavby zakotvit do územních plánů, nemělo by docházet k neúměrnému zahušťování zástavby (chatové i obytné) − v I. zóně CHKO a na území MZCHÚ souhlasit pouze s nutnou údržbou rekreačních chat; v případě dočasných staveb rekreačních chat v těchto územích usilovat o jejich odstranění − ve spolupráci se stavebními úřady trvat na odstranění staveb, které byly v minulosti provedeny bez stavebního povolení a které nejsou v souladu s původní zástavbou v oblasti − důsledně dbát na zapracování stanovisek orgánu ochrany přírody do územních plánů a jejich změn spolu s pravidly a postupy k zachování hodnot tradiční zástavby a krajinného rázu dle Preventivního hodnocení území CHKO Český kras z hlediska krajinného rázu − v návaznosti na schválené územní plány iniciovat zpracování regulačních plánů nebo podrobnějších zastavovacích studií (resp. územních studií) v rozvojových lokalitách, promítnout do těchto materiálů požadavky ochrany krajinného rázu; trvat na dostatečné velikosti nově vzniklých parcel a na řešení vzrostlé zeleně na veřejných pozemcích, nelze souhlasit s parcelací „městského“ typu (viz kap. 2.12.)
37
− rozvíjet poradenskou činnost v oblasti návrhů staveb a poskytovat investorům aktuální informace; seznamovat investory s tradiční zástavbou v oblasti a v jednotlivých obcích − koordinovat práci orgánu ochrany přírody s příslušnými stavebními úřady a průběžně komunikovat s projektanty působícími v oblasti − pro informování širší veřejnosti vydávat články do obecních zpravodajů, informační letáky a brožury s tematikou tradiční i soudobé architektury − spolupracovat s odbornými organizacemi na koncepčních dokumentech a řešení modelových situací v oblasti výstavby − v rámci výstavby (zejména veřejné osvětlení v obcích, u dopravních, průmyslových, rekreačních či turistických staveb atd.) uplatňovat návrhy takových opatření, která budou minimalizovat světelné zněčištění
3.7. Dopravní a inženýrské sítě Charakteristika problematiky Území Českého krasu se rozprostírá mezi dopravně nadřazenými radiálami, zaústěnými do městského dopravního systému Hlavního města Prahy a je v hlavních urbanizovaných osách obsluhováno systémem silnic I. a II. třídy, který je doplněn hustou, avšak přiměřenou sítí silnic nižšího řádu. Především dálnice D 5 je velmi významným zdrojem emisí prachu a oxidů dusíku, které při západním proudění větrů značně negativně ovlivňují západní část CHKO. Je rovněž zdrojem znečistění hlukového a výrazně negativní je i její vliv na krajinný ráz území západně přiléhajícího ke chráněné krajinné oblasti. Problémem je také poměrně velké zatížení silnic nižšího řádu (zejm. komunikace II. třídy č. 116) nákladní dopravou. Zimní údržba komunikací je v souladu se zákonem prováděna pouze posypem inertními materiály (struskový materiál, vápencová drť). Jen pro části silnic III. třídy z Koněprus do velkolomu Čertovy schody v k. ú. Koněprusy a Suchomasty a v prostoru velkolomu je povolena výjimka na používání chemického ošetření komunikací v zimním období pomocí 23 % roztoku chloridu sodného s vodou na období 2008–2018. Hlavní železniční tah je veden údolím Berounky a je nejvýznamnější tratí pro osobní dopravu procházející územím CHKO. Již dlouhodobě je plánována optimalizace trati PrahaŘevnice-Beroun, umožňující zvýšení přepravní rychlosti, která však může být zdrojem řady negativních vlivů na krajinu (výstavba protihlukových bariér, instalace ochranných sítí na skály). V plánu je též výstavba nového železničního spojení z Prahy do Berouna, které bude ve většině své trasy vedeno tunelem, ze kterého vyústí na okraji CHKO před Berounem. Na území CHKO se nenachází žádné zařízení pro leteckou dopravu. Nejbližší letiště se nachází v obci Bubovice, těsně za hranicí CHKO Český kras. Vyhlídkové lety nad vybraná atraktivní místa v CHKO Český kras výrazně zatěžují centrální část CHKO a NPR Karlštejn hlukem. Vodní doprava po řece Berounce není v současnosti příliš využívána. Přestože realizace vodní cesty po řece Berounce v ose Praha-Beroun-Plzeň zůstává záměrem dlouhodobých koncepcí, z hlediska ochrany přírody představuje splavnění Berounky naprosto nepřijatelný zásah vedoucí ke zničení přírodního prostředí biokoridoru nadreginálního významu. Tímto zásahem by s vysokou pravděpodobností došlo k likvidaci biotopu kriticky ohrožené užovky podplamaté a rovněž dopad na krajinný ráz oblasti by byl vysoce negativní, neboť by došlo k destrukci letité přirozené revitalizace koryta řeky. Na území CHKO nedochází k významnějším změnám v liniových stavbách inženýrských sítí s negativním vlivem na území oblasti. Nejvýraznější vliv, projevující se negativně zejména na krajinném rázu CHKO, mají elektrovody VVN. K výraznější nové výstavbě nadzemních inženýrských sítí nedochází, naopak postupně jsou překládána některá vedení VN a zejména NN do zemního kabelového vedení – především v intravilánech a jejich okolí.
38
Dlouhodobý cíl − doprava s minimálním narušením krajinného rázu, bez zhoršení současné migrační prostupnosti krajiny a bez zvyšování negativního vlivu na lokality chráněných druhů rostlin a živočichů − krajina (zejména volná krajina mimo sídla) minimálně fragmentovaná technickými sítěmi Navrhovaná opatření − další rozšiřování sítě silničních komunikací nebo železničních komunikací v rámci CHKO umožnit tam, kde by to nepředstavovalo poškození přírody či krajiny − spolupracovat s obcemi a odbory dopravy příslušných městských úřadů ve snaze dosáhnout regulace intenzity dopravní zátěže na komunikacích procházejících MZCHÚ nebo I. zónou CHKO – především v NPR Karlštejn a v PR Radotínské údolí, kde by mělo dojít k úplnému vyloučení průjezdu vozidel o hmotnosti nad 3,5 tuny − ve spolupráci s odborem dopravy městského úřadu Beroun prosazovat dopravní zklidnění na silniční komunikaci č. II/116 (vedoucí dopravu z prostoru Hlásné Třebaně, přes Karlštejn, Srbsko a Hostim do Berouna) a převedení tranzitní dopravy do pravobřežního vedení, se zachováním stávající silnice pouze pro místní obsluhu − iniciovat dovybudování drobných odstavných ploch pro odstavení vozidel v místech soustředěného turistického zájmu, tyto plochy by měly být vhodně začleněné do okolní krajiny či urbanizovaného prostoru, s vazbou na pěší cesty − spolupracovat s obcemi a správci silničních komunikací při omezování nadměrné likvidace doprovodné zeleně podél komunikací − podporovat doplnění veškerých silničních a vybraných místních a účelových komunikací na území CHKO jednostrannými či oboustrannými alejemi tradičního druhového složení (tj. podél méně frekventovaných silnic ovocné stromy, podél hlavních tahů vhodné dřeviny – lípy, javory, duby, jeřáby) − zimní údržbu komunikací v souladu se zákonem provádět posypem inertními materiály, z nichž bude upřednostňována vápencová drť; kromě již vydaných výjimek na chemické ošetření přístupových komunikací do velkolomu Čertovy schody − k provedení záměru optimalizace železniční trati Beroun-Řevnice-Praha uplatňovat připomínky minimalizující narušení krajinného rázu území a jeho migrační prostupnost; vhodné podmínky k minimalizaci negativních vlivů uplatňovat již v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) − u záměru stavby nového tunelového železničního spojení Praha-Beroun uplatňovat požadavky s cílem minimalizace negativního vlivu na pohyby podzemních vod, které by mohly mít neblahý vliv na vodní režim oblasti; vhodné podmínky k minimalizaci negativních vlivů uplatňovat již v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) − na území CHKO ve spolupráci s obcemi posuzovat využití ploch pro vzlet a přistání z hlediska zvýšeného hlukového znečištění oblasti při vyhlídkových letech na území CHKO a MZCHÚ − iniciovat vyřazení toku Berounky ze seznamu významných využitelných vodních cest − při umísťování vysílačů (mobilní operátoři, digitální televizní vysílání atp.) přednostně využívat stávajících vertikálních staveb (např. vysílačů, věží, komínů, stožárů VN), v případě stávajících vysílačů krytých lesními porosty je nutné při hospodaření v nich ponechávat alespoň stromovou kulisu zakrývající stožár vysílače − při výstavbě nových nadzemních sítí NN, VN či VVN, při rekonstrukcích těchto vedení požadovat v případě VN a NN přednostně jejich změnu na kabelové zemní vedení (viz kap. 3.7.), nebo uplatňovat požadavky podporující jejich lepší začlenění do přírodního prostředí; u nevhodně trasovaných vedení vyžadovat jejich přeložení do míst méně konfliktních z hlediska krajinného rázu (např. pod horizonty, podél lesních porostů) při
39
−
− − − −
výstavbě i rekonstrukcích uplatňovat požadavky podporující začlenění staveb do přírodního prostředí, tzn. vhodné materiálové a barevné provedení, včetně způsobů vrcholového značení z důvodů bezpečnosti leteckého provozu (viz kap. 2.12.) a dále uplatňovat technická opatření, která zamezí usmrcování ptáků elektrickým proudem případně nárazem do vodiče ve spolupráci s obcemi a vlastníky pozemků omezovat formu a rozsah odstraňování porostů pod vedeními elektrické energie; zamezovat zbytečnému kácení porostů, které svou výškou nemohou ani výhledově dosáhnout nebezpečné blízkosti vodičů; u liniových porostů alejí prosazovat pouhé snižování korun stromů před kácením; u vedení procházejících lesními porosty místních listnatých dřevin dohodnout způsob, rozsah a etapizaci kácení tak, aby napodobovalo tradiční pařezinové hospodaření v nízkém lese; u porostů nepůvodních dřevin (akát, borovice černá, smrk) prosazovat po vyřezání výsadbu původních listnatých dřevin umožnit umístění fotovoltaických elektráren v zastavitelném území obcí v souladu s harmonickým měřítkem krajiny případné snahy o budování větrných elektráren posuzovat z hlediska jejich vlivu na krajinný ráz s možností umístění pouze v místech, kde to bude odpovídat harmonickému měřítku a vztahům v krajině pro vedení dalších inženýrských sítí (plyn, voda, kanalizace) se pokud možno vyhýbat MZCHÚ a dalším cennějším územím, využívat přednostně již zastavěných částí území (vedení podél silnic apod.) rámci územních plánů a pozemkových úprav umožnit plánováníat a vytvářetní sítěť (nových nebo obnovených) komunikací v zemědělské krajině umožňující propojení zájmových turistických cílů a sídel navzájem, použitelných pro pěší turistiku, cykloturistiku a hippoturistiku mimo stávající silnice pro automobilový provoz
3.8. Průmysl Charakteristika problematiky Na území CHKO Český kras se nachází několik průmyslových areálů, a to většinou v hraničních partiích oblasti. Jedná se především o průmyslové činnosti spojené s těžbou a zpracováním vápence, které především svým pevným spadem značně ovlivňují blízké okolí. Další menší průmyslové provozy se nacházejí v Karlštejně, v Třebotově ad. Jejich vliv je však spíše pouze lokální. Znečištění území CHKO Český kras (zejména imisemi prachu a oxidů dusíku) zvyšují také průmyslové aglomerace situované mimo území CHKO, a to především Beroun a Praha. Koncentrace těchto škodlivin přesahují běžně dovolené limity a způsobují škody na vegetaci a snižují životnost zasažených lesů. Celkový dopad vlivu oxidů dusíku (NOX) není ještě zcela objasněn. Jisté však je, že jeho ukládání vede ke zvyšování úživnosti stanovišť a tím i ke změnám v rostlinných společenstvech. Dlouhodobý cíl − zachování cenných přírodních fenoménů a omezení možných negativních vlivů průmyslu na předměty ochrany CHKO Navrhovaná opatření − zachovat, případně snížit stávající rozsah výroby ve výrobních a zpracovatelských areálech v CHKO nebo na jejích hranicích (vápenky, cementárny) − umísťování drobných průmyslových provozoven a ostatních výrobních zařízení řešit v rámci územních plánů obcí výhradně v přímé návaznosti na sídelní útvary, umisťovat je
40
přednostně do určených zón a nevyužívaných zemědělských a průmyslových objektů; podporovat provozy zhodnocující v maximální míře místní suroviny a obnovitelné zdroje − projekty umísťování nových průmyslových a skladových areálů mimo v územních plánech schválené průmyslové zóny posuzovat (zejména z hlediska jejich vlivu na krajinný ráz) − prosazovat zavádění účinnějších technologií s nižšími emisemi NOX; požadovat opatření ke snížení prašnosti (např. vysazováním stromové zeleně poutající poletující prachové částice na povrchu listů, vhodné jsou k těmto účelům proto zejména dřeviny s velkou listovou plochou – např. lípy, javory); pro potlačení nepříznivého estetického působení průmyslových provozoven a areálů v krajině požadovat řešení tohoto problému vhodnými výsadbami zeleně, případně architektonickými úpravami nebo alespoň změnou barevnosti staveb − iniciovat a podporovat výzkumné projekty, jež povedou k objasnění příčinných souvislostí mezi imisemi NOX z průmyslu a automobilové dopravy a změnou v druhovém složení přírodních společenstev; závěry vyplývající ze znalostí dynamiky tohoto jevu pak použít pro emisní omezení a managementová opatření v chráněných územích
3.9. Zacházení s odpady Charakteristika problematiky Komunální odpady z obcí na území CHKO Český kras jsou odstraňovány mimo území CHKO. Většina obcí na území CHKO Český kras má zavedeno třídění odpadů. Obvykle 2x ročně organizují obce svoz nebezpečného odpadu, který je odstraňován rovněž mimo území CHKO. V současnosti funguje na území CHKO Český kras 6 zařízení k nakládání s odpady. Žádné z nich se nenachází na území MZCHÚ, jeho ochranného pásma, v I. či v II. zóně odstupňované ochrany přírody, v EVL ani v některém z prvků systému ÚSES. Na území CHKO se v současnosti nenalézá žádná provozovaná řízená skládka. Nachází se zde však několik desítek skládek nepovolených a několik starých zátěží. Nejrozsáhlejší starou zátěží jsou dnes již nepoužívaná skládka komunálního odpadu v k. ú. Beroun v lokalitě zvané Židovská rokle u osady Lištice a skládka U dubu v Černošicích na Vráži (tato skládka s neznámým složením odpadu je nyní svrchu překryta zeminou, jinak zde neproběhly žádné další rekultivační práce). Dlouhodobý cíl − krajina neznečištěná skládkami ani odpadem − zařízení na zneškodňování odpadu umístěná mimo území CHKO − staré skládky a zátěže plně odstraněné nebo rekultivované bez negativních vlivů na okolí Navrhovaná opatření − nepodporovat zřizování dalších zařízení k nakládání s odpady pocházejícími z území mimo CHKO (zejména k jejich sběru, skladování a odstraňování ukládáním na skládkách); výjimkou mohou být pouze ekologicky přínosné a odůvodněné případy (např. využití odpadů jako přídatných paliv při výrobě cementového slínku v cementárně v Radotíně) − zapojit se (zejména svým odborným potenciálem) do projednávání záměrů zřizování nebo rozšiřování zařízení k nakládání s odpady v blízkém okolí území CHKO Český kras všude tam, kde by mohlo dojít k přímému ovlivnění zájmů ochrany přírody a krajiny (zejm. projednáváním oznámení, dokumentací a posudků v rámci procesů EIA, SEA nebo posuzováním vlivů na EVL a ptačí oblasti)
41
− po dořešení zejména vlastnických vztahů a zajištění potřebných finančních prostředků se podílet na přípravě a podle možností se zúčastnit realizace rekultivace skládky odpadu v Berouně–Lištici. − jednat o umisťování svodidel nebo jiných dopravních zařízení k zábraně zastavení motorových vozidel všude tam, kde to bude přínosné k zabránění nelegálního vjezdu motorových vozidel za účelem odkládání odpadů (ve spolupráci se správci komunikací, zejména při příležitosti rekonstrukce silnic); zajišťovat osazování a údržbu závor a jiných zařízení nebo zábran proti neoprávněnému vjezdu motorovými vozidly na přístupech do míst, kde často nepovolené skládky vznikají (ve spolupráci s obcemi, vlastníky a nájemci pozemků, dobrovolnými organizacemi a občanskými sdruženími) − zintenzivnit strážní službu v místech, kde často nepovolené skládky vznikají − zajišťovat odstraňování méně rozsáhlých nepovolených skládek na území MZCHÚ, případně v evropsky významných lokalitách nebo v I. zónách CHKO tam, kde tím budou zlepšeny podmínky pro uchování a rozvoj předmětu ochrany (v případě odstraňování nebo rekultivace dalších skládek spolupracovat zejména s obcemi, orgány odpadového hospodářství, s vlastníky a nájemci pozemků a s dobrovolnými organizacemi nebo občanskými sdruženími) − provádět namátkové kontroly ukládaných materiálů při terénních úpravách a rekultivacích − prezentovat problematiku vztahů mezi odpadovým hospodářstvím a ochranou přírody a krajiny vhodným způsobem v rámci práce s veřejností
3.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny Charakteristika problematiky: V CHKO Český kras se nalézá jedenáct schválených dobývacích prostorů (jsou to těžená ložiska Koněprusy, Kozolupy-Čeřinka, Radotín, Suchomasty I, Tetín-Hostim, Zadní Kopanina I, Slivenec a netěžená ložiska Měňany, Mořina, Vinařice u Suchomast, Suchomasty). Dále jsou zde dvě těžená ložiska nevyhrazených nerostů (Běleč u Litně, Kosoř) a dvě chráněná ložisková území (Roblín, Kozolupy). V CHKO se nachází také nesčetné množství starých lomů a lůmků. Tyto těžebny jsou většinou zapojeny do krajiny, mnohde odkrývají mezinárodně významné geologické profily a často znamenají i zvýšení biodiverzity. Přesto je pokračující těžba jedním ze zásadních problémů CHKO, především její bezprecedentní rozsah ve Velkolomu Čertovy schody. Dochází k poškození krajinného rázu, neživé i živé přírody, jde o naprostý rozpor s posláním CHKO. Dlouhodobý cíl − ukončení veškeré těžby v CHKO − zrušení dobývacích prostorů a chráněných ložiskových území − odpis zásob výhradních ložisek, případně jejich převod na zásoby vázané Navrhovaná opatření − prosazovat redukci dobývacích prostorů Suchomasty I a Koněprusy a odpis části zásob ložiska Koněprusy (současná i připravovaná MZCHÚ a EVL, viz kap. 2.3. a 2.4.) − prosazovat odpis zásob ložiska Mořina (I. zóna CHKO) − monitorovat těžbu a výskyt krasových jevů v lomech (viz kap. 2.10.), zabránit zavážení lomů a devastaci geologických profilů na netěžených stěnách lomů − prosazovat začlenění těžebních prostorů do krajiny (viz kapitola 2.12.)
42
− prosazovat rekultivační projekty s maximálním využitím přírodních procesů, zachovat spontánně vzniklé populace ohrožených druhů i společenstev, příp. vytvářet vhodné podmínky pro jejich uchycení − při rekultivacích zabránit zavážení lomů nevhodným materiálem (i ornice) a rozšiřování stanovištně nepůvodních druhů − zamezit stanovení nových dobývacích prostorů
3.11. Rekreace a turistika Charakteristika problematiky Území CHKO Český kras je kvůli přírodním zajímavostem, rekreačnímu zázemí a blízkosti Prahy velmi exponovanou oblastí z hlediska rekreace, cestovního ruchu a turistiky. Koncentrace návštěvníků v atraktivních oblastech (zejména okolí Karlštejna, Srbska a Koněpruských jeskyní) je zejména v letních měsících vysoká, hrad Karlštejn a jeho okolí patří k nejnavštěvovanějším oblastem v ČR (zejména z hlediska zahraničních návštěvníků). Návštěvnost má v naprosté většině krátkodobý (obvykle několikahodinový až jednodenní) charakter. Individuální pobytová rekreace se vyskytuje rozptýleně po celé CHKO (chaty i chalupy), soustředěně v údolí Berounky a v severovýchodní části CHKO v blízkosti Prahy. V CHKO jsou vybudovány jen dva kempy (Karlštejn, Srbsko). Ze sportovních aktivit je nejrozšířenější pěší turistika a cykloturistika. Síť turistických tras je poměrně hustá, přesto se na některých úsecích negativně projevuje koncentrace návštěvníků. Lokální význam a stoupající trend má jízda na koni. Horolezectví je soustředěno na atraktivní a snadno dostupné terény u Srbska a Svatého Jana pod Skalou. Vodáctví území CHKO ovlivňuje méně výrazně, tok Berounky v CHKO je dlouhý jen cca 12 km a vodáci na území CHKO táboří jen občas. Vybudování golfového hřiště u Karlštejna bylo významným zásahem do krajiny, ale jeho provoz nemá již z hlediska ochrany přírody významný vliv. Amatérská speleologie je řešena v kap. 2.10. Dlouhodobý cíl − rekreační využívání území CHKO nenarušující rekreačními stavbami krajinný ráz CHKO, umožňující poznávání přírodních, krajinných i kulturních hodnot a zároveň umožňující zachování současné druhové bohatosti, usměrněné mimo nejcennější lokality výskytu rostlinných a živočišných druhů − postupné vymístění rekreačních objektů – chat z území NPR Navrhovaná opatření Rekreační stavby − podpora rekonstrukcí nevyužívaných objektů v zastavěném území obcí (viz kap. 3.6.) − postupně docílit stavu, kdy na území MZCHÚ nebudou chaty (v území NPR výkupem a odstraněním chat, odstraněním nepovolených staveb, jen výjimečně změnou vymezení MZCHÚ), rekonstrukce chat mimo MZCHÚ umožňovat v nezbytném rozsahu a za podmínek respektujících ochranu krajinného rázu (viz kap. 2.12. a 3.6.) − upředňostňovat přeměnu soustředěných chatových lokalit v blízkosti obcí (mimo I. zónu) na lokality pro trvalé bydlení před rozšiřováním nové zástavby mimo zastavěnou část obce (viz kap. 3.6.) Rekreační a sportovní činnosti − podporovat rekonstrukce a další údržbu turistických tras a usměrňovat návštěvníky, aby nedocházelo k poškozování přírodních hodnot území, např. na vybraných úsecích
43
− − −
−
− − −
−
−
v MZCHÚ a v I. zóně CHKO zbudovat schody a umístit zábradlí či plůtky znemožňující zkracování cesty a vznik eroze na cenných lokalitách instalovat zábrany k usměrnění pohybu turistů, konfliktní místa vybavit informačními tabulemi o poškozování vegetace nadměrným sešlapem (skalní hrany, stepní trávníky) spolupracovat na umístění zařízení bránících jízdě cyklistů na exponovaných úsecích turistických tras (pro tyto úseky nutno vytipovat a upravit vhodné objízdné trasy) spolupracovat s obcemi, zájmovými sdruženími a podnikatelskými subjekty při vytyčování a vyznačování cykloturisických a jezdeckých tras; přitom zajistit smysluplnou návaznost na cesty vyhrazené se souhlasem orgánu OP (dle § 28 písm. d) ZOPK a uvedené v plánech péče MZCHÚ, zejména NPR Karlštejn a NPR Koda spolupracovat s obcemi, zájmovými sdruženími a podnikatelskými subjekty při budování, údržbě a vybavování cykloturistických a jezdeckých tras (přitom nepodporovat v I. a II. zóně budování nových cyklotras ve formě asfaltových komunikací); tyto aktivity pak terénním informačním systémem i v propagačních materiálech směrovat na vyznačené trasy (viz také kapitola 3.7.) ve spolupráci s obcemi a dalšími vhodnými subjekty vybavit území CHKO dostatečným informačním systémem pro pohyb návštěvníků, zajišťovat jeho funkčnost a údržbu (viz kap. 2.14.) spolupracovat při vydávání naučných a propagačních materiálů a účelových map k podpoře a zároveň usměrnění návštěvníků v souladu se zájmy OP spolupracovat s Českým horolezeckým svazem a dalšími horolezeckými organizacemi při usměrňování horolezecké veřejnosti, při udržování horolezeckých terénů a při značení přístupů k těmto terénům, zachovat stávající vyhrazená místa vhodná pro provozování horolezectví v NPR jako maximálně možná, monitorovat stav horolezeckých lokalit a v případě potřeby z důvodu ochrany přírody povolené horolezecké terény dočasně nebo i trvale uzavřít s vodáctvím spojené táboření usměrňovat do stávajících kempů v Karlštejně a Srbsku nebo mimo území CHKO, prověřit ve spolupráci s městem Beroun možnost obnovení vodáckého tábořiště v Alkazaru pro krátkodobé pobyty (1–2 noci) vodáků, horolezců a pěších turistů podporovat různé formy agroturistiky ve stávajících objektech
44
4. Závěrečný přehled prioritních úkolů za celou CHKO − odstranit nedostatky ve stávající zřizovací dokumentaci MZCHÚ v kategorii přírodní rezervace a přírodní památka přehlášením těchto území − zajistit doplnění údajů o jednotlivých ZCHÚ v katastru nemovitostí (oznámit vyhlášení ZCHÚ příslušnému katastrálnímu úřadu spolu s žádostí o provedení záznamu do katastru nemovitostí) − zpracovat podklady pro přehlášení NPR Karlštejn a NPR Koda a zajistit jejich předložení MŽP − vytvářet podmínky pro zachování nebo zlepšení stavu biotopů, které jsou předmětem ochrany v EVL; umožnit zachování a rozvoj populací vzácných druhů rostlin, zejména včelníku rakouského, zvonovce liliolistého a rudohlávku jehlancovitého na všech lokalitách jejich výskytu − ve spolupráci s vlastníky pozemků provádět managementová opatření k zachování kvality, diverzity a rozsahu výskytu nelesní xerotermní vegetace − vytvářet podmínky pro zachování a rozvoj populací vzácných druhů obratlovců, zejména užovky podplamaté, sysla obecného a letounů (vyhledávat a monitorovat letní úkryty i zimoviště netopýrů, zajistit odpovídající ochranu) − podporovat zlepšování druhové skladby a struktury lesů včetně ponechávání starých stromů na dožití a rozvolňování porostů v lesostepních lokalitách; zajistit zachování místních populací vzácných dřevin, zejména jeřábu krasového a dubu šipáku − zajistit ochranu podzemních prostor a krasových jevů − prosazovat redukci dobývacích prostorů Suchomasty I a Koněprusy a odpis části zásob ložiska Koněprusy a usilovat o odpis zásob ložiska Mořina na území I. zóny CHKO − prosazovat v maximální možné míře využití přírodních procesů při rekultivacích těžebních prostorů, zabránit zavážení lomů − zamezit rozšiřování zástavby do volné krajiny, novou výstavbu usměrňovat tak, aby sídlo tvořilo kompaktní celek; zabránit narušování tradičního rázu obcí − iniciovat vyřazení toku Berounky ze seznamu významných využitelných vodních cest − pozitivně působit na místní obyvatelstvo a návštěvníky CHKO a zabezpečit vznik návštěvnického střediska a údržbu terénního informačního systému
45
5. Seznam zkratek AEP – agroenvironmentální programy AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky BO – borovice lesní BOC – borovice černá ČHS – Český horolezecký svaz ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí ČOV – čistírna odpadních vod ČSOP – Český svaz ochránců přírody EIA – Environmental Impact Assessment (hodnocení vlivu na životní prostředí) EU – Evropská unie EVL – evropsky významná lokalita GIS – geografický informační systém HS – hospodářský soubor CHKO – chráněná krajinná oblast JD – jedle bělokorá JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa k. ú. – katastrální území KČT – Klub českých turistů KN – katastr nemovitostí KPÚ – komplexní pozemkové úpravy LHC – lesní hospodářský celek LHO – lesní hospodářská osnova LHP – lesní hospodářský plán MD – modřín opadavý MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MZe – Ministerstvo zemědělství MŽP ČR – Ministerstvo životního prostředí České republiky NN – nízké napětí NRBC – nadregionální biocentrum NRBK – nadregionální biokoridor NPP – národní přírodní památka NPR – národní přírodní rezervace OP – ochrana přírody OPK – ochrana přírody a krajiny PDS – přirozená dřevinná skladba PP – přírodní památka PPK – Program péče o krajinu PR – přírodní rezervace PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa RBC – regionální biocentrum SEA – Strategic Enviromental Assesment (strategické posuzování vlivů na životní prostředí) SCHKO – Správa chráněné krajinné oblasti SLT – soubor lesních typů SM – smrk ztepilý SSL – státní správa lesů ÚP – územní plán ÚSES – územní systém ekologické stability VN – vysoké napětí VVN – velmi vysoké napětí ZO – základní organizace (ČSOP apod.)
46
6. Použitá literatura Absolon, A. (1978): Říční eroze a sedimentace na soutoku Berounky a Litavy. – Geologický průzkum, 20(3): 87, Praha. Anonymus (1986): Chráněná krajinná oblast Český kras. – Arnika, 33(13): 83–85, Mariánské Lázně. Anonymus (1989): Zvonovec za plotem. – Zpravodaj Správy CHKO a ZO ČSOP Český kras, 1989(3): 8, Beroun. Anonymus (1996): CHKO v ČR: Český kras. – Nika, 17 (7–8): 172–175, Praha. Anonymus (BK) (1990): Krajina u Tetína. – Památky a příroda, 15(8): 3 str. ob., Praha. Anonymus (IK) (1995): Na Voškově skřehotají skokani. – Nika, 16(4): 118–119, Praha. Anonymus (KU)(1981): III. Setkání speleologů v Českém krasu. – Památky a příroda, 6(7): 446–447, Praha. Antoš, J. (1972): Chráněná krajinná oblast Český kras vyhlášena. – Ochrana přírody, 27: 73, Praha. Axamit, J. (1926/1927): Hradiště na Berounsku, – Podbrdský kraj, 3: 9–14. Balatka, B., Sládek, J. (1974): Skalní brány a okna. – Lidé a země, 1974(4): 152–154, Praha. Barta, E. (1870): Seznam pavouků severní části země české. In Kořistka, K., Krejčí, J. (Eds), Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech. První díl. Sekce IV, Zoologické oddělení, 135–144, Praha. Baumová, H. (1985): Influence of Disturbance by Mowing on the Vegetation of Old-fields in the Bohemian Karst. – Folia geobot. et phytotax., 20(4): 245–265, Praha. Benková, I., Čtverák, V. (1998): “Areál ve Svatém Janu pod Skalou”? (okr. Beroun), – Archeologie ve středních Čechách, 2: 115–144. Benková, I., Čtverák, V., Lutovský, M. (1997): Několik poznámek k hradišti “Kozel” u Hostimi, okr. Beroun, – Archeologie ve středních Čechách, 1: 311–321. Benková, I., Sýkorová I., Matoušek, V. (1993): Předběžná zpráva o systematickém archeologickém výzkumu na vrchu Bacín, k. ú. Vinařice, okres Beroun v letech 1989– 1993. – Český kras, XIX: 13–25. Bílková, D. (1979): Průzkum názorů pracovníků národních výborů na CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 491–492, Praha. Bílková, D., Ložek, V. (1980): Chráněná krajinná oblast – životní prostředí – a názory občanů. – Vesmír, 59(1): 24–25, Praha. Blažková, D. (1996): Aluviální louky řeky Berounky. – Sborník Příroda, 4: 125–129, Praha. Bosák, P. (1982): Příspěvek k poznání geneze keříčkovitých karbonátových krystalů – jeskynních antoditů. – Český kras, 1982: 17–22, Beroun. Bosák, P. (1985): Periody a fáze krasovění v Českém krasu. – Český kras, 11: 36–55, Beroun. Bosák, P. (1996): Vývoj krasu a jeskyní v koněpruské oblasti a paleohydrologický model (Český kras, ČR). – Český kras, 22: 15–21, Beroun. Bosák, P., Rejl, J. (1982): K existenci neotektonicky aktivních linií v centru Českého krasu. – Český kras, 1982: 28–41, Beroun.
47
Bouček, B. (1965): Objev graptolitové fauny v branických vrstvách českého devonu. – Čas. nár. muz., sect. natur., 134: 240, Praha. Bouček, B. et al. (1968): Significant Paleontological Localities in Czechoslovakia. – Guide to Excursion 30 AC, International Geological Congress, 23 Session, Prague. – ÚÚG, Praha. Braniš, M. (1981): Výskyt plšíka lískového na Karlštejnsku. – Živa, 29(4): 156, Praha. Brunnerová, Z. (1969): Těžba nerostných surovin v Českém krasu. – Ochrana přírody, 24: 113–120, Praha. Brunnerová, Z. (1974): Těžba nerostných surovin v CHKO Český kras. – Bohemia centralis, 3: 80–100, Praha. Brunnerová, Z. (1974): Těžba nerostných surovin v chráněné krajinné oblasti Český kras. – Bohem. Centr., 3., Praha. Brunnerová, Z. (1979): Těžba a zpracování nerostných surovin v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 461–463, Praha. Brunnerová, Z., Skořepa, J., Šimánek, V. (1975): Bituminous indications in the Roblin Ro-1 borehole in the Barrandian, to the SW of Prague. – Věstník ÚÚG, 50(4): 217–229, Praha. Bruthans, J., Zeman, O. (2000): Nové poznatky o hydrogeologii Českého krasu. – Český kras, 26: 41–49, Beroun. Bureš, L. (1976): Geobotanické aspekty biologického plánování krajiny v chráněných krajinných oblastech. – Bohemia centralis, 5: 7–51, Praha. Bureš, L. (1976): Rostlinná společenstva úhorů v Českém krasu. – Preslia, 48(1): 21–32, Praha. Cílek, V. (1996): Bude zřízen geologický park Čertovy schody? – Vesmír, 75(2): 134–135, Praha. Cílek, V. (1996): Izotopy stroncia v českých vápencích a mramorech. – Speleo, 21: 36 str., Praha. Cílek, V. (1996): Kras, těžba a lomy. – Speleo, 21: 63–64, Praha. Cílek, V., Sádlo, J., Skřivan, P. (1996): Tvorba a destrukce karbonátových kůr v okolí Radotínské cementárny. – Ochrana přírody, 51(7): 212–214, Praha. Cílek, V., Šťastný, M. (1996): Kolbeckit v krasových výplních velkolomu Čertovy schody – Východ. – Speleo, 21: 34–36, Praha. Čelakovský, L. (1870): Květena okolí Pražského. – Živa, 4: 1–164, Praha. Červinková, H. (1985): Karlštejnské smrčiny z hlediska fytopatologického. In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 23–25, Praha. Čeřovský, J. (1979): Sosiekologický plán CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 485– 487, Praha. Čeřovský, J., Štěpán, J. (1979): Některé problémy péče o chráněná přírodní území v ČSR. – Acta ecologica naturae ac regionis: “Území se specifickými funkcemi”, MVT ČSR, Terplan, 1979: 8–15, Praha. Domin, K. (1928): The plant associations of the valley of Radotín. – Preslia, 7: 3–68, Praha.
48
Dostál, J. (1942): Seznam kapraďorostů a jevnosnubných, rostoucích v rezervaci Velká hora. – Sborn. čes. Akad. techn. 16: 517–520, 560–580, Praha. Fassatiová, O. (1978): Půdní mikromycety na úhorech v Českém krasu. – Česká mykologie, 32(4): 226–234, Praha. Fencl, J., Zeman, O. (1978): Sesuvy v silurských a devonských horninách na Berounsku. – Čas. pro mineral. a geol., 23(1): 53–65, Praha. Fersl, ? (1989): Červený lom v Českém krasu. – Památky a příroda, 14(5): 3 str. ob., Praha. Fiala, F. (1977): Proterozoický vulkanismus barrandienu a problematika spilitů. – Sborn. geol. věd, Geologie, 30: 248 str., Praha. Fiala, F. (1982): Bazaltoidní diabas od Hostimic s náznaky krevelového zrudnění. – Čas. pro miner. a geol., 27(2): 173–185, Praha. Fiala, F., Čejchanová, B., Melková, J. (1974): Ověření silurského stáří bazaltoidních vulkanitů od Loděnice, Sv. Jana pod Skalou a Berouna. – Věstník ÚÚG, 49(6): 331–341, Praha. Fišerová, D. (1991): Revize vegetačních map význačných chráněných území Českého krasu pomocí leteckých multispektrálních snímků. – Bohemia centralis, 20: 135–158, Praha. Francl, V. (1995): Český kras a Šumava – společný problém. – Nika, 16(7–8): 180, Praha. Fridrich, J., Sklenář, K. (1976): Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes. Fontes Archaeologici Pragenses, 16: 1–122, Pragae. Habětín, V. (1972): Exkurze za trilobity. – Přírod. vědy ve škole, 1971–72(6): 212, Praha. Habětín, V. (1983): Některé významné paleontologické lokality v kambrických a ordovických sedimentech barrandienu. – Přír. vědy ve škole, 34(9): 333–337, Praha. Hanzal, V. (1996): Vrápenec malý. – Ochrana přírody, 51(4): 208–209, Praha. Hanzal, V., Průcha, M. (1988): Sezónní dynamika netopýřích společenstev na zimovištích Českého krasu v letech 1984 – 1986. – Lynx, 24: 15–35, Praha. Havlíček, D., Urban, J. (1984): Krasové jevy ve štolách sz. stěny Shniloušáku v Českém krasu. – Čsl. kras, 34: 15–22, Praha. Havlíček, D.,Šuba, J., Urban, J., Vašák, K, Zelenko, A. (1979): Únorová propast – nová propast v Českém krasu. – Čsl. kras, 31: 106–107, Praha. Havlíček, V. (1965): Čeleď Leptostrophiidae Caster, 1939 (Strophomenida, Brachiopoda) v českém paleozoiku. – Čas. nár. muz., sect. natur., 134: 6–7, Praha. Havlíček, V. (1973): New brachiopod genera in the Devonian of Bohemia. – Věstník ÚÚG, 48(5): 337–340, Praha. Havlíček, V. (1978): Minute Devonian brachiopods (Notanopliidae, Leptostrophiidae) in Bohemia. – Věstník ÚÚG, 52(5): 299–302, Praha. Havlíček, V. (1980): New Eospiriferinae (Brachiopoda) in Bohemia. – Sborn. geolog. věd. – paleontologie, 23: 7–48, Praha. Havlíček, V., Kříž, J. (1973): Svrchní llandover a spodní devon u Hýskova (Barrandien). – Věstník ÚÚG, 48(2): 103–107, Praha. Hejda, M. (1983): Hadi Českého krasu. – Český kras, 8: 65–69, Beroun. Hendrych, R. (1978): Původní a nepůvodní rostliny naší květeny? (I) – Živa 1978(1): 2–5, Praha.
49
Herink, J. (1985): Bedly karlštejnských smrčin. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 7–14, Praha. Horáček, I. (1982): Výzkum fosilních obratlovců v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 7(2): 106–111, Praha. Horáková, B. (1981): Poznámky k osídlení CHKO Český kras jako faktoru ovlivňujícího životní prostředí. – Památky a příroda, 1981(7): 421–423, Praha. Horný, R. (1964): The Middle Cambrian Pelagiellacea of Bohemia (Mollusca). – Sborník nár. muzea, XX B: 133–139, Praha. Horný, R. (1965): Corbuloceras gen. n., nový onkoceridní hlavonožec (Cephalopoda, Oncocerida) z českého siluru. – Čas. nár. muz., sect. natur., 134: 132–136, Praha. Hošek, K. (1981): Historie vzniku chráněné krajinné oblasti Český kras. – Acta Univ. Carol., Geographica, 1981(2): 57–76, Praha. Hromas, J. (1972): Nový průzkum nejhlubší české propasti. – Ochrana přírody, 27: 141–142, Praha. Hromas, J., Kučera, B. (1972): Propast na Čeřince v Českém krasu. – Čsl. kras, 22: 23–34, Praha. Hromas, J., Kučera, B. (1974): Geomorfologie a krasové jevy Českého krasu. – Bohemia centralis, 3: 41–57, Praha. Hromas, J., Kučera, B. (1974): Zpráva o průzkumu nejhlubších propastí Čech v r. 1972. – Čs. kras, 25: 93, Praha. Hroudová, Z., Prach, K. (1986): Vegetational changes on permanent plots in a steppe community. – Preslia, 58(2): 55–62, Praha. Hroudová, Z., Prach, K. (1994): Dlouhodobé změny reliktního stepního porostu v Českém krasu. – Příroda, 1: 63–72, Praha. Hroudová, Z., Zákravský, P. (1996): Vegetace stepní enklávy na vrchu Strážiště (Český kras). – Příroda, 5: 23–32, Praha. Cháb, J. (1967): Stratigrafie a litologické problémy barrandienského svrchního proterozoika. – Časopis pro mineral. A geolo., 12(2): 157–163, Praha. Cháb, J. (1978): Návrh litostratigrafické a litologické terminologie pro svrchní proterozoikum tepelsko-barrandienské oblasti. – Věstník ÚÚG, 53(1): 43–60, Praha. Chlupáč, I. (1968): Brief outline of the geology of Prague and its vicinity within the Barrandien. – Věstník ÚÚG, 43(4): 295–302, Praha. Chlupáč, I. (1972): New Silurian and Lower Devonian phacopid trilobites from the Barrandian area (Czechoslovakia). – Čas. pro miner. a geol., 17(4): 395–401, Praha. Chlupáč, I. (1974): Geologický podklad Českého krasu. – Bohemia centralis, 3: 58–79, Praha. Chlupáč, I. (1978): Sjezd Mezinárodní subkomise pro stratigrafii devonu v Praze. – Věstník ÚÚG, 53(4): 253–255, Praha. Chlupáč, I. (1981): Stratigraphic terminology of the Devonian in Central Bohemia (Barrandian area, Czechoslovakia). – Věstník ÚÚG, 56(5): 263–270, Praha. Chlupáč, I. (1983): Stratigraphical position of Barrande´s paleontological localities in the Devonian of Central Bohemia. – Čas. pro mineral. a geol., 28(3): 261–275, Praha.
50
Chlupáč, I. (1994): Návrh na ochranu geologických objektů odkrytých postupem těžby v devonu koněpruské oblasti. – Nika, 15(10): 295, Praha. Chlupáč, I., Turek, V. (1977): New cephalopods (Ammonoidae, Ractritoidae) from the Devonian of the Barrandian area, Czechoslovakia. – Věstník ÚÚG, 52(5): 303–306, Praha. Chyba, P., Lysenko, V. (1967): Podtraťová jeskyně, největší podzemní jezero v Českém krasu. – Čs. kras, 19: 135–136, Praha. Chybík, J. (1969): Kozolupský závěr brachyantiklinály Doutnáče ve střední části barrandienského devonu. – Geologický průzkum, 11(4): 118–119, Praha. Jäger, O. (1990): Krasové jevy v Českém krasu. – Zpravodaj Správy CHKO a ZO ČSOP Český kras, 1990(3): 248–258, Beroun. Jäger, O. (1994): Lomy a velkolomy Českého krasu. – Nika, 15(10): 290–291, Praha. Jančařík, A. (1986): Ke genezi specifických forem aerosolových sintrů vyskytujících se ve středních patrech Koněpruských jeskyní. – Český kras, 12: 5–22, Beroun. Jančařík, A., Lysenko, V., Porkát, J. (1980): Jeskyně v lomu U paraplete – 21. krasová oblast Č. krasu. – Český kras, 5: 30–37, Beroun. Jančaříková, I. (1987): Evidence krasových jevů v Českém krasu. – Český kras, 13: 85–87, Beroun. Jančaříková, I. (1987): Zajímavé textury vápenců v lomu Kosov u Berouna. – Český kras, 13: 36–46, Beroun. Jančaříková-Halbichová, I. (1986): Zpráva o nově objevených jeskyních v Kruhovém lomu. – Český kras, 12: 62–65, Beroun. Janda, P. (2000): Ptáci v lomech Českého krasu v letech 1994–1998. – Český kras, 26: 5– 21, Beroun. Janko, J. (1971): Quantitative analysis of the xerothermic grassland on the Boubová Hill (Bohemian Karst). – Preslia, 43: 218–232, Praha. Jankun, A., Kovanda, J. (1988): Apomixis at the diploid level in Sorbus eximia. – Preslia, 60: 193–213, Praha. Jansová, A. (1992): Projekt na záchranu sysla v Českém krasu. – In: Metody a výsledky studia drobných savců, 1992: 31–34, Chrudim. Jeník, J. (1985): Ekologie smrku v Čechách. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 14–17, Praha. Jičínská D., Končalová, M. (1980): Proč dub šipák v Českém krasu málo plodí. – Živa, 28: 93 (photo 84), Praha. Kácha, S. (1987): Abnormální poklesy hladiny vody v propasti. – Český kras, 13: 51–54, Beroun. Kasalický, I. (1986): Vodácká naučná stezka Berounka. – Turista, 25(4): 6–7, Praha. Klaudisová, A. (1986): Včelník rakouský. – Nika, 7(4): 15, Praha. Klika, J. (1942): Výzkum ochranné oblasti Velké hory u Karlštejna. – Sborn. čes. Akad. techn., 16: 497–505. Klika, J. (1942): Rostlinná společenstva Velké hory. – Sborn. čes. Akad. techn., 16: 580–602.
51
Koblihová, H. (1989): Ke změnám plevelové vegetace v Českém krasu. – Preslia, 61(4): 335–342, Praha. Kohoutová, M. (1979): Územní plánování jako nástroj řízení dalšího rozvoje CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 492–493, Praha. Kolebaba, I. (1985): Vodácká naučná stezka. – Nika, 6(5): 6–7, Praha. Kolebaba, I. (1987): Opravdu chráněná oblast? – Nika, 8(1–2): 13–15, Praha. Kolebaba, I. (1992): Naděje či hrozba pro Český kras. – Nika, 13(3): 16–19, Praha. Kolebaba, I. (1995): Drama “Tmáň” pokračuje. – Nika, 16(9–10): 228–229, Praha. Komaško, A. (1976): Nové formy výskytu aragonitu v Českém krasu. – Čsl. Kras, 27: 93, Praha. Komaško, A. (1986): Opál z jeskyně Českého krasu. – Český kras, 12: 23–46, Beroun. Kopřiva, F. (1983): Ohrožení rezervací Českého krasu. – Naší přírodou, 3(5): 20–21, Praha. Kopš, J. (1964): Několik poznámek k dějinám jeskyní Českého krasu. – Čsl. kras, 15: 144– 146, Praha. Kovanda, J. (1965): Svahoviny puklinové krasové kapsy pod “Jeskyní nad Kačákem”. – Sborník geologických věd, antropozoikum, řada A, sv. 3: 87–100, Praha. Kovanda, J. (1973): Výzkumy výplně Chlupáčovy sluje u Koněprus. – Sborník geologických věd a antropozoikum, řada A, 9: 131–148, Praha. Kovanda, J., Hercogová, J. (1986): Druhé “chronologické paradoxon” v Kruhovém lomu u Srbska. – Český kras, 12: 59–62, Beroun. Kovářík, J. (1973): Problémy společenských zájmů a činnosti v krasových oblastech ČSR. – Geologický průzkum, 15(7): 196–198, Praha. Kraft, J. (1984): Post-Lochkovian dendroid graptolites from the Devonian of Central Bohemia. – Čas. pro mineral. a geol., 29(2): 115–126, Praha. Králík, F., Skřivánek, F. (1963): Aragonit v československých jeskyních. – Čsl. kras, 15: 11– 35, Praha. Kříž, J. (1966): Rod Praeostrea Barrande, 1881 ze starších prvohor střední Evropy (Bivalvia). – Čas. nár. muz., sect. natur., 135: 25–32, Praha. Kříž, J. (1969): Genus Butovicella Kříž, 1965 in the Silurian of Bohemia (Bivalvia). – Sborník geologických věd – paleontologie, řada P, 10: 105–139, Praha. Kříž, J. (1975): Revision of the Lower Silurian stratigraphy in Central Bohemia. – Věstník ÚÚG, 50(5): 275–283, Praha. Kubíková, J. (1971): Ecological gradients on the contact of xerothermic grassland and woodland in the Bohemian Karst. – Folia geobot. phytotax., 1971(6): 389–405, Praha. Kubíková, J. (1976): Květena středočeských skalních stepí. – Živa, 24(4): 132, Praha. Kubíková, J. a kol. (1998): Vegetace a flóra chráněných území v povodí Radotínského potoka. – Natura Pragensis, 14 (1997): 5–66, Praha. Kubíková, J., Rusek, J. (1976): Development of Xerothermic Rendzinas. A study in ecology and soil microstructure. – Rozpravy ČSAV, řada mat. a přír. věd, 86(6): 78 str. Praha. Kučera, B. (1979): Vědecké a naučné využití CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 496–498, Praha.
52
Kučera, B. (1983): Barrandova jeskyně v Českém krasu. – Památky a příroda, 8(9): 553– 557, Praha. Kučera, B. (1985): Jeskyně skupiny 23 v Českém krasu. – Čsl. kras, 36: 29–61, Praha. Kučera, B. (1987): Jeskyně nad Kačákem. – Památky a příroda, 12(8): 498–501, Praha. Kučera, B. (1989): Jeskyně Marie v Českém krasu. – Památky a příroda, 14(4): 243, Praha. Kuklík, K. (1988): Chráněná krajinná oblast Český kras. – 139 barevných foto, ed. ČTK Pressfoto, Praha. Kůrka, A. (2000): Sukcese arachnocenóz v povrchových vápencových lomech v Českém krasu (pavouci – Araneae). – Český kras, 26: 22–27, Beroun. Kvasničková, R. (1996): Tmáňská cementárna a vývoz surovin. – Speleo, 21: 59–60, Praha. Kyncl, J. (1994): Výsledek rozboru dřevěných uhlíků. – Bohemia centralis, 23: 75–83, Praha. Leischnerová, L., Samcová, V. (1996): Geograficko-biologická exkurze do chráněných krajinných oblastí. – Geografické rozhledy, 5(2): 60, Praha. Lepš, J., Prach, K. (1981): Dva zajímavé botanické nálezy na odvalech vápencových lomů v Českém krasu. – Zprávy ČSBS, 16: 129–130, Praha. Lochman, V., Bíba, M., Bucek, J. (1996): Vliv imisního zatížení lesních ekosystémů na chemismus půdy a odtékající vody na příkladu okraje Českého krasu. – Zprávy lesnického výzkumu, 41(1): 23–27, Praha. Ložek, V. (1964): K otázce vzniku a stáří svislých korozních dutin v Českém krasu. – Čsl. kras, 15: 125–127, Praha. Ložek, V. (1968): Barrandien. – Lidé a země, 1968(2): 82–86, Praha. Ložek, V. (1970): Český kras chráněnou krajinnou oblastí. – Lidé a země, 19(9): 404–408, Praha. Ložek, V. (1974): Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody. – Bohemia centralis, 3: 163–174, Praha. Ložek, V. (1974): Pěnovce v Krabině a jejich význam pro paleografii Českého krasu. – Čs. kras, 25: 7–17, Praha. Ložek, V. (1974): Příroda Českého krasu v nejmladší geologické minulosti. – Bohemia centralis, 3: 175–194, Praha. Ložek, V. (1979): Přírodní a krajinné hodnoty Českého krasu. – Památky a příroda, 8: 449– 452, Praha. Ložek, V. (1980): K osudu opuštěných lomů v chráněných územích. – Památky a příroda, 6: 359–365, Praha. Ložek, V. (1981): Měkkýši v Praze. – Nika, 1981(4): 12–14, Praha. Ložek, V. (1984): Z červené knihy našich měkkýšů – Přežije ovsenka Chondrina avenacea v Českém krasu? – Živa, 32(2): 65–66, Praha. Ložek, V. (1985): Výzkum kvartéru a ochrana přírody. – Památky a příroda, 10(6): 363–370, Praha. Ložek, V. (1986): Doplňky a poznámky k malakofauně Českého krasu. – Bohemia centralis, 15: 143–145, Praha.
53
Ložek, V. (1992): Síť opěrných profilů k vývoji krajiny Českého krasu. – Bohemia centralis, 21: 47–67, Praha. Ložek, V. (1995): Po stopách vývoje přírody Českého krasu. – Živa, 43(2): 91–93, Praha. Ložek, V., Cílek, V. (1992): Ekologická těžba v koněpruské oblasti. – Ochrana přírody, 47(3): 72–75, Praha. Ložek, V., Skřivánek, F. (1965): The significance of Fissures and their Fills for Dating of Karst Processes. – Čsl. kras, 17: 7–22, Praha. Lukeš, P. (1982): Tentaculites from the Pragian / Zlichovian boundary beds at Svatý Jan pod Skalou (Barrandian area). – Věstník ÚÚG, 57(2): 71–80, Praha. Lysenko, V. (1966): Krasové jevy na Mramoru u Litně. – Čsl. kras, 18: 100–101, Praha. Lysenko, V. (1967): Kavčí jeskyně na pravém břehu Berounky mezi Tetínem a Srbskem. – Českosl. Kras, 19: 117–119, Praha. Lysenko, V. (1967): Krasové jevy na Mramoru u Litně. – Čs. kras, 18: 101–103, Praha. Lysenko, V. (1968): Nové jeskynní prostory v Českém krasu. – Lidé a země, 1968(8): 379, Praha. Lysenko, V. (1973): Jepičí život některých jeskyní. – Lidé a země, 1973(8): 360, Praha. Lysenko, V. (1977): Podzemí Českého krasu. – Čas. pro mineral. a geol., 22(2): 218, Praha. Lysenko, V. (1980): Neznámá podtraťová jeskyně. – Český kras, 5: 73–75, Beroun. Lysenko, V. (1982): Nejhlubší podzemní jezero Českého krasu. – Lidé a země, 1982(2): 73, Praha. Lysenko, V. (1986): Severojižní lineární tektonika v Českém krasu. – Český kras, 12: 55–57, Beroun. Maličký, J. (1953): Přehled osídlení Hořovicka v pravěku a na počátku dějin. Hořovice. Mařík, M. (1982): Tři zajímavé formy motýlů ze Srbska u Berouna. – Zprávy Čsl. spol. entomol., 18(2): 45–46, Praha. Matoušek, V. (1982):Drobné nálezy z doby hradištní z Tetína, okr. Beroun. – Český kras, 1982: 23–28, Beroun. Matoušek, V. (1986): Výsledky povrchového průzkumu archeologických nalezišť ve vybrané oblasti Českého krasu. – Český kras, 12: 47–54, Beroun. Matoušek, V. (1988): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. – Český kras, 1988: 17–32, Beroun. Matoušek, V. (1994): Výsledky archeologického výzkumu jeskyně Ve stráni (č. 1504) v Českém krasu. – Bohemia centralis, 23: 47–66, Praha. Matoušek, V. (1996): Člověk a krajina Českého krasu. – Vesmír, 75(6): 338–342, Praha. Matoušek, V. a kol. (1985): Zpráva o 1. sezoně revizního archeologického výzkumu na Axamitově bráně. – Český kras, 11: 7–35, Beroun. Matoušek, V., Zelenka, A. (1986): Archeologické nálezy z Deštivého lomu u Mořiny. – Český kras, 12: 70–76, Beroun. Mostecký, V. (1964): Pleistozäne Säugetiere aus dem Steinbruch auf “Chlum”. – Sborník nár. muzea, XX B: 153–187, Praha.
54
Moucha, P. (1979): Myslivost v CHKO v Českém krasu. – Památky apříroda, 8: 455–457, Praha. Moucha, P. (1979): Rekreace na území Českého krasu. – Památky a příroda, 8: 465–468, Praha. Moucha, P. (1979): Přehled práce Správy CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 499– 502, Praha. Moucha, P. (1981): Ploskorozi v Českém krasu. – Naší přírodou, 1(1): 14, Praha. Moucha, P. (1982): CHKO Český kras. – Naší přírodou, 2(4): 20–21, Praha. Moucha, P. (1982): Rostliny Českého krasu. – Naší přírodou, 2(4): 24–25, Praha. Moucha, P. (1985): Problematika uchování smrkových porostů v CHKO Český kras. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 28–29, Praha. Moucha, P. (1986): Znaky chráněných krajinných oblastí ČSR – Český kras. – Naší přírodou, 6(11): 240, Praha. Moucha, P. (1987): Chráněná krajinná oblast Český kras. – Zdraví, 35(8): 5–6, Praha. Moucha, P. (1988): Rekreace a ochrana přírody. – Památky a příroda, 13(1): 62, Praha. Moucha, P. (1990): Údolí Berounky u Srbska. – Památky a příroda, 15(10): 3 str. ob., Praha. Němec, J. (1979): Síť chráněných území Středočeského kraje z hlediska geologických věd. – Bohemia centralis, 8: 7–63, Praha. Němec, J. (1983): CHKO Český kras. – Zpravodaj ochránců přírody okresu Praha záp., 5: 74–79, Praha. Novák, A., Tlapák, J. (1974): Historie lesů v CHKO Český kras. – Bohemia centralis, 3: 9–40, Praha. Nováková, E. (1979): Zajíc polní jako ukazatel vlivu průmyslových imisí na CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 506–510, Praha. Osbornová, J., Kovářová, M., Lepš, J., Prach, K. (1990): Succession in abandoned fields. – Kluwer Acad. Publ., Dordrecht, Boston, London, 168 pp. Pakr, A. (1979): Vliv znečišťování vodních srážek na krasová území. – Památky a příroda, 5: 301–303, Praha. Pecina, P. (1965): Three species of march-flies of the genus Bibio Geoffroy (Bibionidae, Diptera) new to the fauna of Czechoslovakia. – Acta ent. bohemoslov., 62:235–237, Praha. Pek, I. (1977): Agnostid trilobites of the Central Bohemian Ordovician. – Sborn. geol. věd – paleontologie, 19: 7–44, Praha. Pěkný, V. (1967): Nový výskyt aragonitu v Českém krasu. – Českoslov. Kras, 113–115, Praha. Pešková, A. (1987): Sledování výrů v Českém krasu. – Nika, 8(9–10): 5, Praha. Pešková, A. (1989): Návštěvnost a strážní služba v Českém krasu. – Památky a příroda, 14: 314–315, Praha. Petrbok, J. (1941): Jeskyně ”Na průchodě”. – Časopis turistů, 53: 56–58. Petrlík, J. (1994): PHARE, vápence a Český kras. – Nika, 15(5): 152–153, Praha.
55
Petrlík, J. (1995): Je o Tmáni rozhodnuto? – Nika, 16(5–6): 129–130, Praha. Petrlík, J. (1995): Mořina aneb Těžba vápence v rezervaci? – Nika, 16(7–8): 219 a 4. str. ob., Praha. Petrlík, J. (1995): Pro Český kras a českou krajinu. – Nika, 16(2): 46, Praha. Petrlík, J. (1995): Zachrání ministr František Benda Český kras? – Nika, 16(5–6): 135, Praha. Petrlík, J., Fišerová D. (1990): Interpretace černobílých leteckých snímků pro účely ochrany krajiny na příkladu z Českého krasu. – Památky a příroda, 15(3): 170–177, Praha. Pfleger, V. (2000): Měkkýši (Mollusca) modelových lokalit Českého krasu. – Český kras, 26: 28–32, Beroun. Pivničková, M. (1973): Příspěvek ke studiu vegetačních gradientů a hranic v xerotermních společenstvech středních Čech. – Preslia, 45: 165–182, Praha. Plot, J. (1980): Tetínské propástky. – Český kras, 5: 41–43, Beroun. Plot, J. (1982): Některé změny a doplnění soupisu a číslování jeskyní Českého krasu v období 1970 – 1981. – Český kras, 1982: 53–58, Beroun. Plot, J. (1982): Zpráva o výzkumné a průzkumné činnosti speleologické skupiny Tetín za rok 1981. – Český kras, 1982: 59–61, Beroun. Plot, J., Zajíček, P. (1975): Objev v Českém krasu. – Geologický průzkum, 17(12): 3s. obálky, Praha. Pouzar, Z. (1985): Smrčiny v Českém krasu a mykoflora velkých hub. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 4– 6, Praha. Prach, K. (1981): Vybrané ekologické charakteristiky keřových sukcesních stádií na opuštěných polích v Českém krasu. – Preslia, 53: 159–169, Praha. Prach, K., Lepš, J. Š., Rauch, O. (1996): Dlouhodobé sukcesní změny vegetace na opuštěných polích v Českém krasu z hlediska ochrany přírody. – Příroda, 5: 59–68, Praha. Prokop, R. (1989): Zkamenělý svět. – 275 str., Práce Praha. Průša, E. (1974): Lesní typy Karlštejnska a hospodářské zásahy v nich. – Bohem. Centr., 3: 141–151, Praha. Přibyl A., Vaněk, J. (1969): Trilobites of the family Trinucleidae Hawle et Corda, 1847 from the Ordovician of Bohemia. – Sborník geol. Věd – paleontologie, řada P, 11: 85–137, Praha. Přibyl, A. (1965): Proetidní trilobiti z nových sběrů v českém siluru a devonu – I. část – Čas. nár. muz., sect. natur., 134: 91–98, Praha. Přibyl, A. (1966): Proetidní trilobiti z nových sběrů v českém siluru a devonu – II. část – Čas. nár. muz., sect. natur., 135: 49–54, Praha. Přibyl, A. (1981): New graptolites of the family Monograptidae from the Upper Silurian of Bohemia. – Věstník ÚÚG, 56(6): 371–375, Praha. Přibyl, A., Vaněk, J. (1967): Declovolithus gen. N., eine neue Trilobiten-Gattung aus dem böhmischen Mittel-Ordovizium. – Časopis pro miner. a geol., 12(4): 453–455, Praha.
56
Přibyl, A., Vaněk, J. (1980): Neue Erkenntnisse über einige Trilobiten aus dem böhmischen Ordovizium. – Čas. pro mineralogii a geologii, 25(3): 263–274, Praha. Přívětivý, P. (1984): Pozvánka ke Stydlým vodám – Svatojánský okruh. – Naší přírodou, 4(8): 20–21, Praha. Přívětivý, P. (1987): Český kras patnáctiletý aneb problémy na pokračování. – Naší přírodou, 7(12): 275–278, Praha. Pyšek, P. (1979): Vzácná asociace Coronopo-Polygonetum avicularis v Českém krasu. – Zpr. Čs. Bot. společ., 14: 153–154, Praha. Pyšek, P. (1985): Příspěvek ke květeně obcí Českého krasu. – Zprávy ČSBS, 20(1): 69–77, Praha. Pyšek, P. (1991): Die Siedlungsvegetation des Böhmischen Karsts. – 2. Ökologische Charakteristik. – Folia geobot. et phytotax., 26: 113–135, Praha. Pyšek, P. (1991): Die Siedlungsvegetation des Böhmischen Karsts. – 1. Syntaxonomie. – Folia geobot. et phytotax., 26: 225–242, Praha. Rambousková, H. (1981): Water Dynamics of Some Abondoned Fields of the Bohemian Karst. – Folia geobot. Phytotax., 16(2): 133–152, Praha. Reš, B. (1979): Poslání a další rozvoj chráněné krajinné oblasti Český kras. – Lesnická práce, 58: 3 str. obálky, Praha. Reš, B. (1979): Zásady dalšího rozvoje CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 503–505, Praha. Rivola, M. (1979): Základy botanické bibliografie maloplošných chráněných území Středočeského kraje. – Bohemia centralis, 8: 77–123, Praha. Rivola, M. (1982): Vegetace středočeských pěnovců. – Preslia, 54(4): 329–339, Praha. Rohon, P. (1972): Lesy Českého krasu, část Karlické údolí. – Čs. ochrana přírody, 13: 167– 209, Bratislava. Rohon, P. (1979): Výzkum problematiky životního prostředí v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 469–472, Praha. Rulf, J. (1983): Přírodní prostředí a kultury českého neolitu a eneolitu, – Památky archeologické, 74: 35–95. Růžičková, J. (1995): Bioindikátory kvality vodních ekosystémů. – Živa, 43(2): 76, Praha. Růžičková, J., Benešová, L. (1996): Benthic Macroinvertbrates as Indicators of Biological Integrity in Lotic Freshwater Ecosystems of Largescale Protected Areas in the Czech Republic. – Silva Gabreta, 1: 165–168, Vimperk. Samek, V. (1964): Lesní společenstva Českého krasu. – Rozpravy ČSAV, řada mat. a přír. věd, 74(7): 71p., Praha. Samek, V. (1979): Lesní hospodářství v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 458– 461, Praha. Skalický, V. (1981): Zpráva o exkurzích Středočeské pobočky ČSBS do okrajové části Křivoklátska a do okrajové části Českého krasu. – Zpravodaj Středočes. Pobočky ČSBS, 23: 1–6, Praha. Skalický, V. (1985): O smrku ztepilém v ČSSR a zejména v Českém krasu. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 18–19 Praha.
57
Skalický, V. (1985): Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu. – Bohemia centralis, 14: 181–188, Praha. Skalický, V., Jeník, J. (1968): Bibliografie hlavních botanických prací o Českém krasu. – In: Skalický, V., Jeník, J., Vegetace Českého krasu, s. 38–44, ed. KSSPPOP Praha. Skalický, V., Jeník, J. (1974): Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. – Bohemia centralis, 3: 101–140, Praha. Sklenář, K. (1980): První lidé v Českém krasu. – Ročenka Lidé a země 1980: 56–65, Praha. Sklenář, K., Matoušek, V. (1994): Die Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes, vom Neolithikum bis zum Mittelalter. Fontes Archaeologici Pragenses, vol. 20, Pragae. Skřivánek, F. (1965): Rozvoj speleologie a výzkumu krasu v ČSSR. – Lidé a země, 14: 199– 203, Praha. Skřivánek, F., Ryšavý, P., Štelcl, O. (1967): Report of Czechoslovak Karst investigation. – Čs. kras, 18: 95–98, Praha. Slačík, J., Lysenko, V. (1977): Příspěvek k výzkumu Českého krasu. – Geologický průzkum 19(6): 185, Praha. Slavík, B. (1966): Pflanzengeographische Studie über die Art Lactuca perennis L. – Folia geobot. et phytotax., 1: 26–69, Praha. Sluka, M., Jäger, O., Zapletal, J. (1982): Barrandova jeskyně. – Český kras, 1982: 42–49, Beroun. Smolíková, L., Kovanda, J. (1974): Kvartérní profil u Lochkova západně od Prahy. – Sbor. geol. věd. – Antropozoikum, 10: 73–88, Praha. Soukup, K. (1979): Péče národních výborů o CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 488–490, Praha. Soukupová, L. (1984): Změny ve struktuře vegetace na opuštěných polích Českého krasu. – Studie ČSAV, 1984(18): 153 str., Praha. Stárka, V. (1963): Problémy a možnosti speleologického výzkumu v Českém krasu. – Čsl. kras, 15: 142–144, Praha. Stárka, V. (1966): Nové objevy jeskyní v Českém krasu. – Lidé a země, 15: 184–185, Praha. Stárka, V. (1973): Jeskynní propast Arnoldka nejhlubší v Čechách. – Lidé a země, 5: 234, Praha. Stárka, V. (1978): Český kras. Průvodce. Ed. Olympia Praha. Stárka, V. (1980): Turistika a ochrana přírody v krasových oblastech. – Turista, 3: 98, Praha. Stárka, V. (1984): Český kras. – 208 str., SNK Praha. Stárka, V. (1987): Lišky pomáhají objevovat jeskyně. – ABC, 32(17): 6–7, Praha. Stránský, J. (1979): Problémy hygieny v Českém krasu. – Památky a příroda, 8: 493–494, Praha. Strejček, J. (1974): K problematice hmyzí zvířeny chráněné oblasti Český kras. – Bohemia centralis, 3: 152–162, Praha. Svoboda, J. (1981): Geofaktory životního prostředí v CHKO Český kras. – Geologický průzkum, 23(4): 116–117, Praha.
58
Sýkora, M. (1985): Srovnání karlštejnských smrčin se smrčinami na kyselých půdách. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 20–22, Praha. Šindelářová, Š. (1979): Účast správy CHKO Český kras na kulturně výchovné činnosti. – Památky a příroda, 8: 510, Praha. Šindler, V. (1985): Problematika pěstování a udržení karlštejnských smrčin. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 26–27, Praha. Šnajdr, M. (1975): New Trilobita from the Llandovery at Hýskov in the Beroun area, central Bohemia. – Věstník ÚÚG, 50(5): 311–316, Praha. Šnajdr, M. (1976): New proetid trilobites from the Silurian and Devonian of the Barrandian (Czechoslovakia). – Čas. pro mineral. a geol., 21(3): 313–318, Praha. Šnajdr, M. (1976): New proetid trilobites from the Silurian and Devonian of Bohemia. – Věstn. ÚÚG, 51(1): 51–55, Praha. Šnajdr, M. (1977): New genera of Proetidae (Trilobita) from the Barrandian, Bohemia. – Věstn. ÚÚG, 52(5): 293–298, Praha. Šnajdr, M. (1978): The Llandoverian trilobites from Hýskov (Barrandian area). – Sborn. geol. věd – paleontologie, 21: 7–47, Praha. Šnajdr, M. (1981): Gryvicalymene hornyi sp. n. an index trilobite from the lower Lochkovian of the Barrandian areas. – Věstník ÚÚG, 56(5): 299–300, Praha. Šnajdr, M. (1981): New Silurian and Devonian trilobites (Barrandian, Czechoslovakia). – Věstník ÚÚG, 56(5): 301–304, Praha. Šnajdr, M. (1983): Bohemian ordovician Proetidae (Trilobita). – Věstník ÚÚG, 58(1): 23–29, Praha. Šnajdr, M. (1983): New Silurian trilobites from Bohemia. – Věstník ÚÚG, 58(3): 175–178, Praha. Šnajdr, M. (1983): Revision of the Trilobite type material of I. Hawle and A. J. C. Corda 1847. – Sborn. Nár. muz., B, 39(3): 212 str., Praha. Šolc, B. (1979): Zemědělství v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 453–454, Praha. Šrámek, J. (1974): Tvar a růst karbonátových konkrecí v silurských břidlicích, lom Kosov u Berouna. – Čas. Pro mineralogii a geologii, 19(3): 287–295, Praha. Štelcl, O. (1965): 20 let výzkumu krasu v ČSSR. – Živa, 13: 85–87, Praha. Štorch, P. (1983): Subfamily Akidograptinae (Graptolithina) from the lowermost Silurian of Bohemia. – Věstník ÚÚG, 58(5): 295–300, Praha. Štorch, P. (1983): The Genus Diplograptus from the lower Silurian of Bohemia. – Věstník ÚÚG, 58(3): 159–170, Praha. Švecová, A. (1994): Mykologický průzkum CHKO Český kras. – Mykologický sborník, 71(3): 86–88, Praha. Tomek, Č. (1978): Are there light granites below the Paleozoic Barrandian Basin? – Čas. pro mineral. a geol., 23(3): 283–286, Praha. Tůma, S., Sýkora, J. (1978): Nález atypických forem kalcitu v Českém krasu. – Čsl. Kras, 30: 107–109, Praha.
59
Turek, V. (1974): Poznámky k sedimentaci ortocerových vápenců Barrandienu. – Čas. Pro mineralogii a geologii, 19(2): 165–169, Praha. Turek, V. (1975): Genus Kosovoceras gen. n. in the Silurian of Central Bohemia. – Sborn. geol. věd – paleontologie, 17: 7–44, Praha. Turek, V. (1983): Hydrodynamic conditions and the benthic community of upper Wenlockian calcareous shales in the western part of the Barrandian (Kosov quarry). – Čas. pro mineral. a geol., 28(3): 245–260, Praha. Turnovec, I. (1964): Krasové jevy v povodí Bubovického potoka v Českém masívu. – Čsl. kras, 16: 7–15, Praha. Turnovec, I. (1965): Druhá největší. – Krásy domova, 4(3): 20, Praha. Turnovec, I. (1979): Krasové jevy pod cenomanskými sedimenty v Zad. Kopaniny. – Čsl. kras, 31: 105, Praha. Turnovec, I. (1980): K otázce stáří krasových jevů v Barrandienu. – Český kras, 5: 44–46, Beroun. Turnovec, I. (1981): Stáří krasových jevů v Barrandienu. – Geologický průzkum, 23(4): 120, Praha. Turnovec, I., Fajstová, Č. (1965): Krasové jevy údolí Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem. – Čsl. kras, 18: 39–48, Praha. Turnovec, I., Fajstová, Č. (1967): Krasové jevy údolí Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem. – Čs. kras, 18: 39–48, Praha. Turnovec, I., Pechová, J. (1980): Ložisko jílu Zadní Kopanina. – Geologický průzkum, 22(3): 90–91, Praha. Vaněk, J. (1968): Weberopeltis matutina sp. n., (Trilobita) from the Devonian of the Barrandien. – Věstník ÚÚG, 43(2): 127–128, Praha. Vaněk, V. (1980): Některé výsledky sledování biologie podzemních vod v oblasti Barrandienu mezi Svatým Janem pod Skalou a Srbskem. – Český kras, 5: 19–25, Beroun. Vencl, S. (1971): Topografická poloha mesolitických sídlišť v Čechách. – Archeologické rozhledy, 23: 169–187. Vencl, S. (1995): Hostim – Magdalenian in Bohemia, in: Památky archeologické, Supplement 4, Praha. Vencl, S. (1996): Archeologický výzkum jeskyně Martina in: Tetín speleologický a historický. Sborník příspěvků k 20. výročí objevu jeskyně Martina a vzniku speleologické skupiny Tetín. Veselouš, J. (1992): Inventarizace rozptýlené zeleně v CHKO Český kras pomocí DPZ. – Ochrana přírody, 47(6): 170–174, Praha. Veselský, J., Kuthan, J. (1969): Čirůvka radotínská – Tricholoma radotinense Pilát et Charvát ex Pilát et Ušák. – Čes. Mykologie, 23: 115–117, Praha. Vyskot, M. a kol. (1981): Československé pralesy. – 272 str., ed. Academia Praha. Zázvorka, J. (1984): Orobanche coerulescens v ČSR. – Severočeskou přírodou, 16: 1–23, Litoměřice. Zvelebil, J., Kudrna, Z. (1987): Nové zřícení Budňanské skály. – Geolog. průzkum, 29(10): 313–314, Praha.
60
Žebera, K. (1973): Osídlení československých krasových oblastí v pravěku. – Geol. průzkum, 15(7): 216–217, Praha.
61
