Přístupy KSČM k zabránění vylidňování venkova, především malých osad Vrcholné orgány KSČM se otázkami bytů a bydlení zabývají dlouhodobě. 5. 9. 2009 se konal seminář k problematice bydlení, který byl schválen 14. schůzi VV ÚV KSČM dne 17. 7. 2009. Cílem semináře bylo sjednotit přístupy KSČM v rozhodujících oblastech bytové politiky a deklarovat záměry KSČM v oblasti bydlení jako základního pilíře rodinné politiky i jako reakci na současnou ekonomickou i společenskou krizi. 16. schůzí VV ÚV KSČM dne 18. 9. 2009 byl schválen materiál „Přístupy KSČM k eliminaci dopadů nárůstu nájemného na sociálně slabší nájemníky. Výstavba obecních nájemních bytů s nákladovým nájemným. Cenově dostupné bydlení pro mladé rodiny“ a 7. schůzí VV ÚV KSČM dne 30. 11. 2012 byl schválen materiál „Nájemné a samosprávné bydlení“.
I.
Úvod
Pro rozlišení venkovských obcí se obvykle používá kritérium počtu obyvatel - za venkovskou je považována obec, ve které žije méně než 2 000 osob. Jedná se většinou o obce, kde není příměstská doprava a převažuje zemědělská výroba, nebo malovýroba a služby provozované živnostníky. Mezi vesnicemi a obcemi existují však velké regionální rozdíly. Záleží hlavně na vzdálenosti sídla od velkého města. Za „malé“ obce jsou většinou dle statistik brány obce do 500 obyvatel, z toho vychází i hodnocení vývoje počtu obyvatel v malých obcích. V polovině devadesátých let minulého století se objevily práce, že se počet obyvatel na takto definovaném venkově začal zvyšovat, viz např. publikace Vylidňování českého venkova – minulost a současnost, Maříková, P., 2005. Podle údajů ze "Zprávy o stavu zemědělství za rok 2013" (str. 49, tab. T 3.1/04 ) je zřejmé, že celkový počet obyvatel na venkově mezi roky 2001 až 2013 rostl, ale počet malých obcí a jejich obyvatel klesal. Vše je třeba posuzovat v delších časových řadách a souvislostech.
1
Změny v zemědělství Statistika hovoří jasně. Zaměstnanost v zemědělském sektoru EU klesla od roku 2000 do roku 2013 o 28 %. V každém členském státě se ale počet zaniklých pracovních míst různí zatímco v Řecku se jedná o pokles o 2,6 %, v Estonsku dokonce o 55 %. V ČR zemědělská výroba zaměstnávala v roce 1990 540 000 osob a tento počet neustále klesal, takže v roce 2013 to bylo jen 103 500 osob. Svůj podíl na takto se vyvíjející situaci má zajisté i nesmyslná dotační politika v zemědělství – např. tlak na malovýrobu či zalesňování. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství tak činí na 2,1 %. Nejvíce tuto skutečnost zaznamenávají lidé z venkovských obcí, kde vlivem změny v zemědělství či likvidací malých a středních podniků dislokovaných na venkově a v malých osadách došlo k nárůstu nezaměstnanosti. Rovněž tak došlo k likvidaci výroby v bývalých okresních městech, kam lidé z vesnic a malých osad dojížděli. a)
Změny počtu obcí Vývoj během celého minulého století směřoval k postupnému zmenšování venkova, docházelo k integraci malých obcí do větších integračních celků (střediskové obce, mikroregiony) a připojováním příměstských obcí k městům. Malé obce s malým rozpočtem neměly totiž jinou možnost jak dosáhnout na dotace. Ukazují to statistická data – počet obcí se od roku 1961 do roku 1980 snížil z 8 088 na polovinu (4 113) a koncem 80. let 20. století byl ještě o několik stovek nižší, počet obyvatel v obcích do 3 000 obyvatel poklesl z 3 839 tisíc na 2 525 tisíc v roce 1980, což je v procentním vyjádření snížení ze 40 % na necelých 25 % obyvatel ČR. Tento pokles se pak v největší míře dotkl nejmenších obcí (do 200 obyvatel) – jejich počet se snížil během 20let o tři čtvrtiny. b)
2
V uvedeném období se díky slučování snížil počet venkovských obcí o téměř čtyři tisíce. Důsledky tohoto procesu se projevovaly viditelně chátráním opuštěných vesnických chalup a domků, které mohly být zachráněny pouze díky rozvoji typicky českého fenoménu – chalupaření. Méně viditelně působilo slučování venkovských obcí na úpadek tradic, historických vazeb, kulturního dědictví a vůbec vztah k venkovu, půdě a krajině. Z hlediska demografických a sociálních znaků se díky selektivní migraci mladých lidí zhoršovala věková a vzdělanostní struktura venkova. Situace po roce 1989 umožnila spojeným obcím získat opět samostatnost. V prvním roce takto „nově“ vzniklo 1 668 obcí, v dalším ještě 329. Mezi lety 1992 a 1993 přibyla další téměř stovka osamostatněných obcí. Od roku 1994 se počet obcí ustálil a zvyšoval se jen velice mírně – až do roku 2001 přibylo celkově pouze 28 nových obcí.
II.
Důsledky vylidňování venkova
V počtu obyvatel v malých obcích do 500 obyvatel jsou velké rozdíly mezi kraji nejvíce obyvatel v těchto obcích má kraj Vysočina (20,21 %), dále kraj Jihočeský, Pardubický, Královehradecký a Středočeský. Naopak nejméně obyvatel v malých obcích má kraj Moravskoslezský (1,66 %), dále kraj Ústecký, Liberecký, Jihomoravský a Olomoucký. Za 20 let (1990-2010) přibylo více než 100 000 neobydlených domů. Pokračuje vylidňování venkova, pokles počtu rekreačních chalup nebo migrace podnikatelů z měst do podnikatelských enkláv – výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 - ukazují na největší regionální změny za 10 let. V ČR bylo v roce 2011 evidováno 377 000 neobydlených objektů.
Místa trvale neobydlených rekreačních objektů s více jak 30 % podílem na všech domech v obcích, např. okresy Semily, Jičín, Písek, Prachatice, Klatovy, Kutná Hora, Bruntál http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6569933 Přestože se domovní fond zmodernizoval, celkově prázdných objektů přibylo. V roce 2011 dosáhla ne obydlenost 17,5 %. Nejvýznamnější část z této složky přitom tvoří rekreační chalupy, jejichž počet od roku 2001 poklesl o 6,4 procentního bodu a dosáhl hodnoty 44 %. V minulosti se z rekreačních domů a chat, staly obytné a rodinné domy, z důvodu, aby jejich 3
majitelé ušetřili nesmyslně vysoké daně za rekreační objekty. Později se pouze odhlásili, ale status jim zůstal. Téměř polovina neobydlených domů se vyskytuje v nejmenších obcích do 1000 obyvatel. Největší změny zaznamenaly kraje Ústecký a Karlovarský, kde podíl rekreačních objektů poklesl o 14, resp. o 12 procentních bodů na úkor prázdných objektů. Nárůst neobydlených domů je následek především neuvážené daňové politiky, zejména v oblasti daně z nemovitosti. V mnoha případech lidé museli z ekonomických důvodů své chalupy prodat, protože jim scházejí finance je dále provozovat. Naopak nárůst rekreačních chalup o 4 procentní body zaznamenal kraj Vysočina. Malým obcím chybí finanční prostředky na modernizaci bydlení, nemohou si sáhnout na dotace z Regionálního operačního programu (ROP), neboť nemají na povinnou spoluúčast financování, ani na jakékoli úvěry. Syndrom vylidňování venkova se řadí mezi syndromy globálních změn, které bychom mohli označit jako syndromy vyhoření, či syndromy vyčerpání. Do měst často odcházejí mladí s cílem získat vyšší mzdu, lepší příležitosti ke vzdělání, nebo aby se vymanili z venkovského způsobu života. V opouštěných oblastech pak zůstávají starší osoby, hlavně ženy – vdovy, které nejsou schopny zajistit náročné zemědělské práce, pokud v dané venkovské obci ještě jsou a byly jimi obhospodařovány. Přitom dochází k proměně krajiny vlivem změn v zemědělství. Rozšiřují se plochy luk a pastvin na úkor orné půdy. Tomu výrazně napomáhá dotační podpora zemědělství, která jde mimo jeho produkční formu. Konečnými důsledky jsou potom ztráty orné půdy, přerušení zásobování, nebo destrukce komunikačních sítí a opuštěných dříve zemědělských areálů. Vylidňování venkova ohrožuje živobytí zbylých zemědělců. Zároveň narůstá závislost na vnějších dodávkách zboží a finanční podpoře od osob, které z oblasti odešly. Modernizace zemědělství (částečná mechanizace, například prací při sklizni) nemůže vždy plně nahradit úbytek pracovních sil, přesto technika ve velké míře plně nahrazuje pracovní síly. Návrat k tradičním postupům náročným na ruční práci je z pohledu konkurenceschopnosti nemožný. Je realitou, že není možno získat ve venkovském regionu zaměstnání, není možné získat kvalitní a odpovídající služby a tím si pokrývat svoje potřeby jako občanů. Mizí venkovské lékařské ordinace, lékárny, což je značná komplikace nejen pro staré, nemocné a hůře pohyblivé lidi bez vlastního dopravního prostředku. Podobně jsou na tom i mladé rodiny, protože děti, zejména předškolního věku, bývají častěji nemocné a potřebují tedy častěji i lékařskou péči. Na venkově mizí také pošty, místní služebny policie, školy, obchody s potravinami, ale také hospody, které slouží nejen turistům a výletníkům, ale bývají centrem místního společenského života a drží venkovskou komunitu pohromadě. Ruší se také řada spojů veřejné dopravy. O víkendech jsou už oblasti odříznuty od světa. To vede k růstu rozbitých, rostoucí soukromou dopravou přetížených silnic. Budoucnost malých obcí, kde se ekonomicky nevyplatí provozování služeb je zatím v rukou zejména místních obyvatel a vedení spádové obce.
III.
Náměty KSČM pro ukončení vylidňování venkova
Zásadním úkolem je zachovat občanskou vybavenost na venkově – dostupná by měla být mateřská a základní škola, ordinace lékaře pro děti a dospělé a dále obchod s potravinami a smíšeným zbožím, pošta, kulturní zařízení, sportovní zařízení a samozřejmě inženýrské sítě - vodovodní, kanalizační, plynová, informační. Důležité je rovněž, aby zde byly kvalitní místní komunikace s chodníky a kvalitní osvětlení. Když se mladá rodina rozhoduje, kde bude bydlet, většinou bere v úvahu kde je školka, škola, jestli se jim dlouhodobě vyplatí dovážet do
4
nich děti, jestli děti budou mít zajištěnou mimoškolní činnost, apod. Takže zachování školství, nerušení základních škol a mateřských škol, je základní prioritou pro venkov. Velkou roli pro mladé lidi v rozhodování o bydlení hraje rovněž dopravní dostupnost, zda existuje v dané obci silniční a páteřní železniční síť s možností slevového jízdného; pracovní uplatnění (podnikání v obci, vzdálenost od města s nabídkou pracovních příležitostí); blízkost zdravotnického zařízení (nemocnice); kvalita prostředí v obci a okolí; úroveň vedení obce a plán jejího územního rozvoje. Také hraje roli možnost společenského, kulturního, sportovního a zájmového vyžití. Zajištění rozvoje obcí a regionů ČR vyžaduje součinnost různých resortů a všech samospráv. KSČM navrhuje podporovat finanční rozpočty malých obcí s určením na rozvoj všech potřebných služeb a občanskou vybavenost. Konkrétní kroky KSČM k zabránění vylidňování venkova a malých osad: 1. PODPOROVAT FINANČNÍ ROZPOČTY MALÝCH OBCÍ S URČENÍM NA ROZVOJ VŠECH POTŘEBNÝCH SLUŽEB A OBČANSKOU VYBAVENOST. 2. ZAJISTIT SOCIÁLNÍ SLUŽBY A ZDRAVOTNÍ PÉČI (zdravotnické ordinace, lékárny). 3. ZACHOVAT ŠKOLY A MATEŘSKÉ ŠKOLY, ZAVÉST PLNÉ FINANCOVÁNÍ VEŘEJNÝCH ŠKOL STÁTEM. 4. PODPOROVAT VÝSTAVBU BYTŮ S NÁKLADOVÝM NÁJEMNÝM. 5. PODPOROVAT VHODNOU FORMU ZÍSKÁNÍ STAVEBNÍCH PARCEL, ČI PŘIMĚŘENÝM PŘÍSPĚVKEM TVORBU VLASTNÍHO STÁLÉHO BYDLENÍ – nová výstavba, opravy a nákup stávajících objektů. 6. PODPOROVAT VÝYSTAVBU A ÚDRŽBU SPORTOVIŠŤ, ZÁZEMÍ PRO KULTURNÍ A ZÁJMOVÉ VYŽITÍ. 7. PODPOROVAT SPOLEČENSKÉ, ZÁJMOVÉ A SPORTOVNÍ ORGANIZACE A SPOLKY. 8. PODPOROVAT VEŘEJNOU DOPRAVNÍ OBSLUŽNOST A ZAVEDENÍ SLEVOVÉHO JÍZDNĚHO. 9. PODPOROVAT PRODUKČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ. 10. PODPOROVAT SOBĚSTAČNOST A BEZPEČNOST POTRAVIN. 11. PODPOROVAT REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNANOST A MÍSTNÍ PODNIKATELE. 12. PODPOROVAT ROZVOJ VĚDECKÉ A TECHNICKÉ ZÁKLADNY A RYCHLÉ ZAVÁDĚNÍ VÝZKUMU DO PRAXE – pro určení perspektivních oborů – např. chemie, strojírenství, zemědělské činnosti a činností s velkou přidanou hodnotou. 13. PEČOVAT O POŘÁDEK A VZHLED OBCE, ZABEZPEČIT LIKVIDACI ODPADU.
5
