Penzijní systém a jeho reforma v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Penzijní systém a jeho reforma v ČR Bakalářská práce

Autor:

Jana Veselá Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ilona Kostadinovová

duben, 2011

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Písku dne 26. 4. 2011

Jana Veselá

Poděkování:

Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Iloně Kostadinovové za trpělivý přístup, za pozornost, kterou mé práci věnovala a za odborné rady, které mi při zpracování dané problematiky poskytla.

Anotace: Bakalářská práce se zabývá popisem a principy fungování současného penzijního systému v České republice a následně přípravou a realizací spojenou s reformou tohoto systému. Tato práce by měla přiblíţit širší veřejnosti základní principy fungování stávajícího penzijního systému, členění a popis jednotlivých dávek včetně navrhovaných změn, související se stále častěji diskutovanou problematikou reformy v oblasti sociálního zabezpečení. Práce je tematicky rozdělena do tří částí, kdy první část se zabývá obecnou charakteristikou penzijního systému. Druhá část je věnována praktickému popisu současného penzijního systému v ČR, jsou zde specifikovány jednotlivé dávky, způsoby výpočtu a jejich současná výše. Je zde znázorněn demografický vývoj obyvatelstva a s tímto spojené mandatorní výdaje, které vedou k nutnosti provést reformu penzijního systému. Třetí část práce je věnována jiţ samotné přípravě a následně realizaci reformy penzijního systému v České republice.

Annotation: This work describes the present pension system of the Czech Republic and also clarifies the intended reform hereof. It aims to explain the basic principles of the current pension system and its segmentation, and to describe existing pension benefits to the public. This paper also outlines proposed changes relating to the topical social security reform. The work is divided into three parts; the first one deals with pension systems in general, the second one describes the present pension system in the Czech Republic. It particularizes individual benefits, their calculation and current rates. This part also considers the demographic development and mandatory pension expenditures related hereto showing the necessity to reform the system. The last part comprises preparations and the following implementation of the pension system reform in the Czech Republic.

Obsah práce Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Obecná charakteristika penzijního systému ...................................................................... 8 1.1. Vymezení pojmu penzijní systém .................................................................................... 8 1.2. Zákonná úprava................................................................................................................ 8 1.2.1. Historie ...................................................................................................................... 9 1.2.2. Současnost ............................................................................................................... 10 1.3. Základní vymezení pojmů zák. č. 155/1995, ve znění pozdější předpisů, v platném znění ...................................................................................................................................... 12 1.3.1. Rozsah působnosti zákona ...................................................................................... 12 1.3.2. Způsobilost osob v právních vztazích pojištění ...................................................... 12 1.3.3. Účast na pojištění, okruh pojištěných osob ............................................................ 12 1.4. Popis III pilířů ............................................................................................................... 13 1.4.1. Sociální zabezpečení ............................................................................................... 14 1.4.2. Penzijní připojištění ................................................................................................ 16 1.4.3. Individuální pojištění a spoření ............................................................................... 19 2. Praktický popis penzijního systému v ČR........................................................................ 20 2.1. Česká správa sociálního zabezpečení ............................................................................ 20 2.2. Jednotlivé dávky a jejich současná výše ........................................................................ 21 2.2.1. Starobní důchod ...................................................................................................... 24 2.2.2. Invalidní důchod...................................................................................................... 31 3.2.3. Vdovský a vdovecký důchod .................................................................................. 34 2.2.4. Sirotčí důchod ......................................................................................................... 35 2.3. Demografický vývoj obyvatelstva ................................................................................. 36 2.4 Mandatorní výdaje státního rozpočtu na důchody .......................................................... 42 2.5 Vše pro reformu .............................................................................................................. 43 3. Příprava a realizace reformy penzijního systému ........................................................... 43 3.1 Bezděkova komise .......................................................................................................... 43 3.2 Poradní expertní sbor ...................................................................................................... 44 3.3 Návrhy jednotlivých politických stran ............................................................................ 45 5

3.4 Malá důchodová reforma ................................................................................................ 48 3.5 Velká důchodová reforma ............................................................................................... 49 Závěr ........................................................................................................................................ 53 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 54 Seznam příloh ......................................................................................................................... 56

6

Úvod Práce se zabývá v dnešní době stále aktuálnější tématikou a to je penzijní systém v České republice a hlavně nutností jeho reformy. Toto téma pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala proto, ţe se týká úplně kaţdého z nás, bez rozdílu pohlaví, věku či náboţenského vyznání. Slovo penze je spojována se stářím a to čeká na úplně kaţdého. Většinou si ani neuvědomujeme, jak rychle náš čas běţí, neboť v produktivním věku nepřemýšlíme nad tím, co bude zítra, ale ţijeme současností. Dnešní doba nabízí nepřeberné mnoţství moţností, jak vyuţít své peněţní prostředky k uspokojování svých potřeb, které jak víme, jsou pro kaţdého jedince trochu odlišné. Kromě základních fyziologických potřeb, jako je dýchání, spánek a jídlo, které jsou pro kaţdého z nás stejné, má ale kaţdý ještě potřebu jakési seberealizace a to v různých podobách. Někteří z nás rádi cestují a poznávají nové kultury, jiní se věnují svým zálibám a koníčkům. Většina z nás se ale svých nároků a poţadavků na určitý ţivotní standard nebude chtít vzdát ani v období stáří. Proto je nezbytně nutné začít se zabývat tím, jak budeme financovat své potřeby v době, kdy uţ nebudeme pracovně činní, jiţ teď v našem produktivním věku. Aţ do teď v naší populaci platilo zaţité pravidlo, ţe stát se o nás postará v jakékoli situaci. To jistě platí stále, ale vzhledem k současnému vývoji našeho státního rozpočtu a vzhledem k neustále narůstajícímu počtu lidí důchodového věku v poměru k počtu pracovně činných občanů, musí i laika napadnout, ţe tento stav nelze udrţet do nekonečna. Musíme si připustit myšlenku, ţe se zadluţování státu stalo váţným problémem nejen budoucích, ale uţ i dnešních generací. I zde platí staré známé české přísloví: „Kde nic není, ani smrt nebere“. O nutnosti změny tohoto současného penzijního systému se hovoří řadu let. Jiţ několik budoucích vlád se pokoušelo o jakousi nápravu tohoto zaţitého systému, ale zatím to vţdy skončilo bez větších úspěchů. Aţ současná vláda začíná tuto otázku postupně řešit. Jiţ dnes máme jakousi podobu první připravované změny tohoto systému nazývanou jako „Malá důchodová reforma“. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony prošel prvním čtením Parlamentu ČR dne 15. března 2011. Penzijní reforma je tedy v dnešní době jedno z nejdiskutovanějších témat. Cílem této práce je charakterizovat současný penzijní systém v České republice a následně přiblíţit jeho probíhající reformu. První část je věnována vymezení základních pojmů v oblasti penzijního systému, jeho zákonná úprava v historii a následně v současnosti. V druhé části jsem se zaměřila na popis jednotlivých současných dávek, nároku na ně, a 7

určení výpočtu jejich současné výše. Zabývám se zde téţ otázkou demografického vývoje obyvatelstva České republiky a s tímto spojenými mandatorními výdaji. Třetí část je věnována přípravě a vývoji reformy tohoto systému. Jsou zde shrnuty návrhy jednotlivých současných největších politických stran je přiblíţena současná podoba návrhu, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. a nastíněna připravovaná opatření nazvaná „Velká důchodová reforma“. Vhledem k právě probíhajícím jednáním o závěrečné podobě penzijní reformy, jsem se v této části snaţila shrnout odpovědi na nejčastější otázky k této problematice. Metody – rozbor / analýza historie, platné právní úpravy, tzv. de lege lata. Zhodnocení připravované právní úpravy a náměty na změnu, tzv. de lege ferenda.

1. Obecná charakteristika penzijního systému 1.1. Vymezení pojmu penzijní systém Z hlediska financování je náš penzijní systém zaloţen na systému průběţného financování, a proto není výše pobírané dávky přímo odvislá od zaplaceného pojistného. Závisí na předchozích příjmech, které jsou na principu solidarity redukovány. Výše dávek se v podstatě odvíjí od výše pojistného, které zaplatí naše budoucí generace. Jde o systém, který vyţaduje vysokou mezigenerační solidaritu, neboť dnes aktivní část generace přispívá na důchody dnešních důchodců, coţ samozřejmě činí v důvěře, ţe příští aktivní generace bude zase přispívat na důchody jejich. Uvedený systém je co do vyrovnané bilanční rovnosti závislý na demografickém vývoji, stejně tak jako na struktuře do systému zapojených osob z hlediska jejich příjmů. Tento systém je závislý na ekonomické a především politické situaci v našem státě.

1.2. Zákonná úprava Jako vše, co má být platné v a rámci určitých pravidel vymahatelné musí být ustanoveno zákonem, tak i penzijní systém má své zákonné úpravy, kterými se musí řídit.

8

1.2.1. Historie Problematika nutnosti řešení sociálních problémů existuje v naší společnosti od nepaměti. „V prvobytně pospolné společnosti se rodové (kmenové) společenství postaralo o své přestárlé či nemocné příslušníky v podstatě tím, že jej ponechávalo ve své pospolitosti, v užší či širší rodině. K určitému dílčímu řešení péče o neschopné dochází ve středověku, i když ještě i dlouho poté panoval názor, že tato péče je záležitostí soukromou a církevní. Ve středověku začaly být vytvářeny svépomocné podpůrné spolky, jejich úkolem bylo pomáhat práce neschopným a starým členům a podporovat i pozůstalé členy rodiny. Nejprve vznikaly takovéto podpůrné spolky mezi horníky, začala se vytvářet hornická bratrstva, která je možno charakterizovat jako stavovské a náboženské spolky řízené nejprve těžaři. První doklady o jejich existenci pocházejí z 15. století. V roce 1854 došlo k uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech, čímž byl položen základ pro samostatné hornické sociální pojištění, které existovalo v Československu až do roku 1948.“1 „V Německu bylo uzákoněno povinné nemocenské pojištění v roce 1883, úrazové pojištění v roce 1884 a starobní a invalidní pojištění v roce 1889. Tyto zákony bývají označovány jako Bismarckova reforma a položily základ tzv. Bismarckovu modelu sociálního pojištění, který ovlivnil pojišťovací systémy v řadě zemí Evropy, zejména v Rakousku – Uhersku. Povinné sociální pojištění bylo krátce poté zavedeno i pro rakouskou část Rakouska-Uherska, tj. i pro české země. Protože v té době byl předsedou vlády hrabě Taafe, bývají tyto zákony označovány jako Taafeho reforma. V roce 1888 byl přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků (zákon č. 1/1888 ř.z.) a zákon o nemocenském pojištění dělníků (zákon č. 33/1888 ř.z.), který nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1889. Zavedení povinného sociálního pojištění navázalo na svépomocné spolky, fondy a dělnické pokladny, které fungovaly na principu dobrovolné vzájemnosti a v podstatě zabezpečovaly své členy způsobem pojištění proti mimořádným událostem, které měly za následek zhoršení ekonomické situace“.2 V letech 1918 – 1938 byly právní předpisy ze sociální oblasti přejímány většinou od Rakouska-Uherska. V době okupace v letech 1939 – 1945 docházelo v oblasti sociálního zabezpečení ke změnám, jejichţ cílem bylo přizpůsobit sociální pojištění tehdejším hospodářským, sociálním, politickým a měnovým podmínkám. „Po roce 1948 došlo k zásadním změnám ve vývoji československého sociálního zákonodárství. Postupně byl opuštěn pojišťovací princip a byly přijímány nové předpisy, které vycházely ze sovětských zkušeností. Šlo v podstatě o jakési převzetí péče o občany státem jako 1

Kalenská M. v Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání, Kapitola II. Vznik a vývoj práva sociálního zabezpečení, str. 26, Praha: C. H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-856-8. 2 Kalenská M. v Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání, Kapitola II. Vznik a vývoj práva sociálního zabezpečení, str. 29 a 30, Praha: C. H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-856-8.

9

výraz ideologie redistributivního pojetí socialismu, tedy od systému sociálního pojištění se přecházelo k systému sociálního zabezpečení. První reforma sociálního zabezpečení po roce 1948 byla uskutečněna v roce 1956. Byl přijat zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, 3 který s mnoha změnami a doplňky byl účinný do 31. 12. 2008 a od 1. 1. 2009 byl nahrazen zákonem číslo 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění.

1.2.2. Současnost Česká republika je v oblasti důchodového pojištění vázána dvoustrannými a mnohostrannými mezinárodními úmluvami. Mezi mnohostranné úmluvy patří Úmluva Mezinárodní organizace práce (dále jen MOP, téţ International labour organisation /ILO/

4

) MOP č. 102

o minimálních standardech sociálního zabezpečení, Úmluva MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách a Evropský zákoník sociálního zabezpečení. Dále pak dokumenty EU/ES, zejm. pak s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/04. Základní důchodové pojištění, tj. podmínky nároku na důchod, způsob stanovení jeho výše a výplatu je upraven zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále téţ jen ZDP), ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1996. Z tohoto důchodového pojištění se poskytují důchody: -

starobní (včetně předčasných starobních důchodů)

-

invalidní (invalidita 1. stupně, invalidita 2. stupně a invalidita 3. stupně)

-

pozůstalostní (vdovské, vdovecké a sirotčí).

Pojistné na důchodové pojištění je upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na stání politiku nezaměstnanosti, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1993. Pojistné odváděné na důchodové pojištění je příjmem státního rozpočtu. Současná sazba pojistného činí celkem 28 % z vyměřovacího základu (v případě zaměstnanců činí odvody 6,5 %, které odvádí přímo zaměstnanec, a 21,5 % za něj odvádí zaměstnavatel; v případě osob samostatně výdělečně činných a osob dobrovolně účastných důchodového pojištění činní odvod 28%). 3

Kalenská M. v Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání, Kapitola II. Vznik a vývoj práva sociálního zabezpečení, str. 33, Praha: C. H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-856-8. 4 International labour organisation. Dostupný z WWW: < http://www.ilo.org/global/lang--en/index.htm>

10

Zákon o důchodovém pojištění schválen v roce 1995 zavedl taková zásadní opatření, jako je například postupné zvyšování věkových hranic pro nárok na starobní důchod a současně sbliţování těchto věkových hranic pro ţeny a muţe a zohlednění obecného mzdového nárůstu při výpočtech důchodů. Přesto se však v krátké době od účinnosti tohoto zákona začaly projevovat některé nedostatky, které vyplývaly jak ze změn při legislativním procesu, tak z odlišného sociálního, ekonomického a demografického vývoje, neţ z kterého se vycházelo při přípravě zákona o důchodovém pojištění. Proto bylo nutno přijmout řadu úprav a novel, proto ve Sbírce zákonů pod č. 43/2010 předseda vlády vyhlásil úplné znění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., dále jen ZDP. Jak je vidět, tento zákon se v závislosti na probíhající penzijní reformě stále mění a vyvíjí. Jiţ v současné době v Parlamentu ČR Návrh zákona5, kterým je nutno reagovat na nález Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., ÚS shledal protiústavním ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, které zakotvuje způsob stanovení výpočtového základu, z něhoţ se vypočítává procentní výměra důchodu, tedy i výši tzv. redukčních hranic. Podle ÚS stávající konstrukce důchodového systému negarantuje dostatečně ústavně právo na přiměřené hmotné zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., v platném znění, (dále téţ jen LZPS)

Poslanecká sněmovna parlament České republiky, Důvodová zpráva, Sněmovní tisk č. 277/2011 [cit. 201104-05]. Dostupný z WWW: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=277&CT1=0>. 5

11

a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců. Systém je tak v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantujícími rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem. V tomto návrhu je zakotveno jiţ mnoho dalších změn, které by měly vstoupit v platnost. Vzhledem k tomu, ţe Ústavní soud odloţil vykonatelnost svého rozhodnutí do dne 30. září 2011, musí opatření přímo související s tímto rozhodnutím nabýt účinnosti rovněţ dnem 30. září 2011.

1.3. Základní vymezení pojmů zák. č. 155/1995, ve znění pozdější předpisů, v platném znění

1.3.1. Rozsah působnosti zákona Tento zákon upravuje důchodové pojištění, jako pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí ţivitele. Upravuje organizaci a provádění pojištění, určuje povinnosti pojištěných osob, příjemců dávek a zaměstnavatelů a vymezuje jejich odpovědnost v pojištění.

1.3.2. Způsobilost osob v právních vztazích pojištění Způsobilost osob = právní subjektivita mít v právních vztazích pojištění práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí, popřípadě prohlášením za mrtvého. Způsobilost k právním úkonům = dosaţením zletilosti vzniká způsobilost osoby vlastními právními úkony nabývat v právních vztazích pojištění práv a brát na sebe povinnosti. V řízení o přiznání invalidního důchodu vzniká způsobilost být účastníkem po ukončení povinné školní docházky. Osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům, musí být zastoupena zákonným zástupcem. Blíţe je vymezeno v § 3 ZDP.6

1.3.3. Účast na pojištění, okruh pojištěných osob „Účast na pojištění je povinná pro fyzické osoby uvedené v § 5 ZDP. Pojištění se mohou dobrovolně účastnit osoby uvedené v § 6 ZDP.“7 Jedná se například o zaměstnance 6

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění SPIRIT, Michal et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, autor Mgr. Ilona Kostadinovová, str. 340. ISBN 978-80-7380-189-2. 7

12

v pracovním poměru; příslušníky Policie České Republiky, Vězeňské sluţby České Republiky, Bezpečnostní informační sluţby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Celní správy České Republiky a Hasičského záchranného sboru České Republiky, vojáky z povolání; osoby samostatně výdělečně činné; zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti; soudce; poslance Poslanecké sněmovny a senátory Senátu Parlamentu; prezidenta republiky, členy vlády atd..

1.4. Popis III pilířů V souvislosti s penzijním systémem, ať uţ tím současným nebo tím budoucím hovoříme o tzv. pilířích, na kterých je tento systém postaven. Prvním pilířem je sociální pojištění, dávkově definované, které většinou bývá financováno metodou průběţného financování. Tento pilíř je vymezen jako základní, povinný a všeobecný. Druhým pilířem, který v současné době není v České republice zastoupen je důchodové pojištění zaloţené na kapitálovém financování, do kterého se bude vstupovat na základě dobrovolnosti. Bývá většinou organizováno zaměstnavateli, kteří platí příspěvky ve prospěch svých zaměstnanců. Část zaplaceného pojistného by měla být přesunuta na individuální účet, kde by se investovala. Třetí pilíř tvoří dobrovolně doplňkové, příspěvkově definované, kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem (zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění). Dále individuální pojištění a spoření, jedná se většinou o produkty komerčních pojišťoven. Tento třetí pilíř je doplňkový, dobrovolný, zaloţený na individuálním vztahu účastníka a pojišťovací nebo penzijní instituce. Rozdělení na povinné a nepovinné pilíře „Povinné pojistné pilíře sociálního zabezpečení v ČR Povinné sociální pojištění v České republice je představováno systémem několika druhů pojištění. 1. Sociální pojištění – nemocenské pojištění, důchodové pojištění 2. Zdravotní pojištění – lékařská péče, léky, zdravotnické pomůcky 3. Úrazové pojištění – odškodnění za pracovní úrazy a nemoci z povolání“ 13

Dobrovolná nepovinná doplňková penzijní připojištění Dobrovolné doplňkové pojištění představuje penzijní připojištění, které bylo v roce 1994 zakotveno zákonem o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, z. č. 42/1994 Sb., v platném znění.

Individuální pojištění Vedle povinných pojistných či dobrovolných pojistných systémů můžeme dále hovořit o individuálním pojištění, které si může sjednat každý dle své potřeby a uvážení u komerčních pojišťoven, příkladem je například kapitálové životní pojištění, připojištění pro případ pobytu v nemocnici apod. Není součástí sociálního pojištění“. 8

1.4.1. Sociální zabezpečení Nemocenské a důchodové pojištění „Právní úprava nemocenského a důchodového pojištění je upravena v několika právních předpisech, nejdůležitější jsou zákony o nemocenském pojištění, z. č. 187/2006 Sb., v platném znění (ZNP), a zákon o důchodovém pojištění z. č. 155/1995 Sb., v platném znění (ZDP). Okruh poplatníků pojistného na sociální zabezpečení, výše pojistného, příslušné sazby pro určení výše odvodů a způsob odvádění pojistného je upraven souhrnně v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, z. č. 589/1999 Sb., v platném znění (ZPoj). Nemocenské pojištění je jednou z významných složek sociálního pojištění, která slouží k finančnímu zabezpečení osob v případě vzniku sociální události, jakou je nemoc, úraz, těhotenství a mateřství. Nemocenské pojištění je určeno především pro ekonomicky činné občany a je pojištěním, které při splnění stanovených podmínek vzniká přímo ze zákona.“ 9

8

SPIRIT, Michal et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, autor Mgr. Ilona Kostadinovová, str. 311 a 312. ISBN 978-80-7380-189-2. 9 SPIRIT, Michal et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, autor Mgr. Ilona Kostadinovová, str. 317. ISBN 978-80-7380-189-2.

14

„Důchodové pojištění – účast prakticky všech ekonomicky aktivních osob na důchodovém pojištění patří mezi základní principy i současného systému důchodového pojištění založeného zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dále jen ZDP“.10 „Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zahrnuje pojistné na důchodové pojištění, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, dále jen „pojistné“. (Vedle pojistného se dále hradí zdravotní pojištění a pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání).“11

Sociální pojištění tvoří první pilíř penzijního systému. „Sociální pojištění je budováno především na principech vzájemnosti a solidarity. Vzájemnost zde chápeme jako pomoc poskytovanou jednotlivým osobám, které ji potřebují z prostředků získaných od ostatních participantů, zpravidla systémem průběžného financování („pay as you go“), a solidaritu vnímáme buď jako solidaritu mezi generacemi (intergenerační), tj. solidaritu mladých se starými (např. u starobního důchodu), nebo jako solidaritu uvnitř generací (intragenerační), tj. solidaritu zdravých s nemocnými (pojištění zdraví, nebo pro případ invalidity), či solidaritu bohatých s chudými (pokud jde na jedné straně o výši příspěvků do systému a na druhé straně o čerpání prostředků z něho). Přitom se zde uplatní i další principy, jako je princip zásluhovosti (nárok na dávku přísluší ve výši, jaké bylo dosaženo osobním přičiněním, tj. kolik let příjemce dávky odpracoval a kolik si přitom vydělal a jak vysoké pojistné tedy uhradil), nebo princip rovnosti (ve smyslu stanovení stejných pravidel, podle nichž se dávka přiznává).12 Financování je zaloţeno na mezigenerační solidaritě. Předpokládá se, ţe stejně tak důchody pro dnes ekonomicky aktivní generace budou v budoucnu platit jejich potomci. V zásadě dnes nezávisí na objemu příspěvků, které jednotlivec během svého produktivního věku skutečně odvedl. Český důchodový systém téměř zcela závislý na financování PAYGO (pay as you go), nemá prakticky ţádné rezervy.

10

SPIRIT, Michal et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, autor Mgr. Ilona Kostadinovová, str. 339. ISBN 978-80-7380-189-2. 11 SPIRIT, Michal et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, autor Mgr. Ilona Kostadinovová, str. 353. ISBN 978-80-7380-189-2. 12 Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání, Kapitola VIII. Financování sociálního zabezpečení, Oddíl 1. Obecné principy a modely řešení, str. 117, marg. č. 220, Prof. JUDr. Petr Tröster, CSc., Praha: C. H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-856-8.

15

1.4.2. Penzijní připojištění Třetí pilíř tvoří penzijní připojištění, které je upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění

13

. Zákonem je definováno jako

shromaţďování peněţních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního pojištění. Jedná se tedy o státem podporovanou výhodnou formu spoření se státním příspěvkem, která jednotlivcům umoţňuje zajistit si určitý objem finančních prostředků a tím se zabezpečit ve stáří. Penzijní připojištění vzniká na základě smlouvy sepsanou mezi fyzickou osobou a penzijním fondem. Penzijní připojištění nesmějí vykonávat jiné osoby neţ penzijní fondy, které mají statut a zpracovaný penzijní plán. Ve svém názvu musí mít označení „penzijní fond“. Ke vzniku a činnosti penzijního fondu je třeba povolení (licence), o kterém na základě písemné ţádosti zakladatelů penzijního fondu rozhoduje Ministerstvo financí po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věsí a Komisí pro cenné papíry. Ministerstvo financí vede evidenci všech penzijních fondů a tato evidence je veřejně přístupná. Činnost penzijního fondu a činnost depozitáře podléhají státnímu dozoru, který vykonává Ministerstvo financí a Komise pro cenné papíry. Účastníci musí být kaţdoročně písemně penzijním fondem informováni o výši všech prostředků, které fond eviduje v jejich prospěch a o výši připsaného procenta zhodnocení jejich vloţených finančních prostředků. Součástí této informace je i zpráva o celkovém hospodaření penzijního fondu včetně přehledu o umístění prostředků penzijního fondu, jejich výši a o celkovém počtu účastníků. Účastník penzijního připojištění se můţe dobrovolně rozhodnout, do kterého penzijního fondu hodlá investovat. Zároveň má právo ukončit u dosavadního penzijního fondu penzijní připojištění a prostředky převést k jinému fondu. V současné době jsou na našem trhu k dispozici tyto penzijní fondy14: ING Penzijní fond, Penzijní fond AXA, PF ČSOB Progres, PF ČSOB Stabilita, PF České pojišťovny, PF České Spořitelny, PF Komerční banky, Generali Penzijní fond, Allianz Penzijní fond, AEGON Penzijní fond. Současné penzijní připojištění představuje dobrovolný systém kolektivního spoření, které jsou organizovány buď pro vlastní zaměstnance v podnicích (vyplývajících z pracovních smluv nebo kolektivního ujednání), ve skupinách sdruţující různé profese (jako jsou například lékaři, advokáti, notáři) nebo případně v jiných skupinách vytvořených za tímto účelem.

13

Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění Asociace penzijních fondů ČR [cit. 2011-04-03] Dostupný z WWW: . 14

16

Penzijní připojištění by se tak mělo stát dalším zdrojem pravidelného příjmu v důchodovém věku. Jedná se o jakousi dlouhodobou formu spoření. Spočívá v postupném střádání relativně malých finančních částek během ekonomicky aktivního ţivota, které se hromadí na osobním účtu kaţdého klienta. Výše naspořené částky tak závisí pouze na kaţdém jedinci, protoţe on sám si volí výši měsíčního příspěvku, který si naspoří. Výši měsíčního příspěvku by si měl kaţdý určit podle svých moţností tak, aby příliš nezatěţoval jeho běţný rozpočet v aktivní části ţivota, ale na druhou stranu aby byl vyváţený a v budoucnu mu garantoval dostatečně významný příspěvek ke státnímu důchodu. Dlouhodobé spoření je výhodné nejen pro účastníky, ale i pro celou ekonomiku a proto stát toto spoření různě podporuje. Stát nabízí daňové úlevy, při měsíčním příspěvku účastníka přesahující 500 Kč. Cílem těchto daňových úlev je motivovat jak zaměstnance tak hlavně jejich zaměstnavatele, aby se do tohoto programu zapojili. Výhody pro zaměstnance – kteří jsou účastníky penzijní připojištění: -

Účastník penzijního připojištění má moţnost si svůj základ daně sníţit o jím zaplacené příspěvky na penzijní připojištění převyšující částku 6.000,- Kč ročně (na tuto částku 6000,- Kč ročně pobírá státní podporu). Maximálně aţ do částky 12.000,- Kč ročně za jedno zdaňovací období. Daňový odpočet se uplatňuje zpětně při ročním zúčtování daně z příjmu fyzických osob.

-

Pro zaměstnance je příspěvek na jeho penzijní připojištění od zaměstnavatele příjmem osvobozeným od daně z příjmů, a to aţ do výše 5 % vyměřovacího základu.

Výhody pro zaměstnavatele: -

Příspěvek na penzijní připojištění zaměstnance je pro zaměstnavatele uznán jako daňový náklad, na toho konkrétního zaměstnance a to aţ do výše 3 % vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, coţ je vlastně do 3 % jeho hrubé mzdy. Zaměstnavateli se tedy vyplatí, pokud svému zaměstnanci přispěje na penzijní připojištění do 3 % jeho měsíční hrubé mzdy, neţ aby mu o tuto částku zvýšil mzdu. Takto zaměstnavatel přispěje svým zaměstnancům na lepší stáří a nemá s tím spojené další daňové zatíţení.

17

„Od roku 2000 je penzijní připojištění pro účastníky zvýhodněno o možnost získání příspěvku nejen od státu, ale rovněž příspěvku od zaměstnavatele, který je pro firmu daňově uznatelným výdajem do výše 3 % ročního vyměřovacího základu zaměstnance15. Pro názornost lze uvést, že při průměrné hrubé mzdě 15 000,- Kč měsíčně může zaměstnanec takto získat každý měsíc navíc až 450,- Kč. Byla-li by stejná částka vyplácena ve formě čisté mzdy, stála by zaměstnavatele téměř 760,- Kč. Hrubá mzda je na straně zaměstnavatele zatížena odvodem na sociální a zdravotní pojištění v celkové výši 35%, příspěvek do penzijního připojištění tímto odvodem zatížen není. Právě rozdíl mezi čistou mzdou a náklady firmy představuje důležitý argument pro výhodnost vyplácení části odměny formou příspěvku na penzijní připojištění. Příjem16 pro zaměstnance je osvobozen od daně z příjmu maximálně však do výše 5% vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.“17

Současná výše státního příspěvku v závislosti na výši vkladu účastníka dle ustanovení § 29 zák. č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění je uvedena v následující tabulce: Výše měsíčního příspěvek účastníka

Výše státního měsíčního příspěvku

100,- Kč - 199,- Kč

50,- Kč + 40 % z částky nad 100,- Kč

200,- Kč - 299,- Kč

90,- Kč + 30 % z částky nad 200,- Kč

300,- Kč - 399,- Kč

120,- Kč + 20 % z částky nad 300,- Kč

400,- Kč – 499,- Kč

140,- Kč + 10 % z částky nad 400,- Kč

500,- Kč a více

150,- Kč

Tabulka č. 1 - Zdroj: § 28 zák. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění, úprava vlastní 15

Zákon o dani z příjmu, z. č. 589/1992 Sb., v platném znění, § 24 odst. 2 písm. zj) Zákon o dani z příjmu, z. č. 589/1992 Sb., v platném znění, § 6 odst. 9 písm. u) 17 Mgr. Ilona Kostadinovová, Příspěvek do sborníku z Vědecké konference mladých akademických pracovníků, Býkov 2007, Česká republika, str. 381-393, Naděje právní vědy, Býkov 2007, Knoll. V, Karhanová (eds). Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2008. ISBN 978-80-7380-122-9 [cit. 2011-04-03] Dostupný z WWW: . 16

18

Nevýhody penzijního připojištění -

Po dobu spoření nelze s vkladem nakládat bez sankcí a ztráty státních příspěvků.

-

Zhodnocení je celkově velmi nízké, i přes daňové výhody a státní příspěvky většinou nepokrývá inflaci.

V Příloze č. 1 je uvedena statistika vývoje penzijního připojištění v České republice.

1.4.3. Individuální pojištění a spoření Další část třetí pilíř zahrnuje jakýsi dobrovolný doplňkový zdroj pojistné ochrany na stáří a vychází pouze a jenom ze soukromé iniciativy kaţdého z nás. Je většinou zaloţen na individuálním ţivotním nebo důchodovém pojištění a některé z komerčních pojišťoven, kterých je na našem trhu v současnosti nepřeberné mnoţství.

Důchodové pojištění Důchodové pojištění je jedním z variant jak si zvýšit ţivotní standard v seniorském věku. Jedná se o formu kapitálového ţivotního pojištění, kdy po dosaţení stanovené věkové hranice bude osobě oprávněné vyplácena naspořená částka. Buď ve formě jednorázového vyplacení, nebo formou pravidelného důchodu (renty). Výše pojistné částky a délka trvání pojištění záleţí jednak na nabídce jednotlivých komerčních pojišťoven, ale hlavně na přání konkrétního klienta. Zpravidla bývá pro výplatu stanovena věková hranice 60 a více let. Ochrana nastřádaných peněţních prostředků je zaručena protiinflačním programem, to znamená, ţe o míru inflace se zvyšuje výše pojistného i pojistné částky, takţe se klient nemusí bát, ţe uloţené finanční prostředky ztrácejí na hodnotě. K tomuto produktu je moţno sjednat doplňková pojištění jako jsou třeba úrazové pojištění pro případ trvalých následků, nebo úrazové pojištění pro případ smrti následkem úrazu. Další výhodou tohoto pojištění je moţnost za určitých podmínek si výši zaplaceného pojistného uplatnit jako daňově uznatelnou poloţku v daňovém přiznání k dani z příjmu fyzických osob.

19

Životní pojištění Odlišnost ţivotního pojištění spočívá v moţnosti krytí případných rizik, které se mohou vyskytnout v době placení jako je například zproštění do placení pojistného v případě invalidity. Soukromým ţivotním pojištěním se rozumí pojištění pro případ doţití, pojištění pro případ smrti. Ţivotní pojistku by měl mít kaţdý, na jehoţ příjmu je závislá jiná osoba, ať jiţ rodina, nebo splácí-li hypotéku. Na našem trhu je v současné době nepřeberné mnoţství nabídky těchto produktů od řady pojišťoven a je jen na nás, jaký typ a druh si zvolíme. V případě rizikové pojistky jdou naše peníze jen na případné pokrytí rizika úmrtí. U spořících typů pojistek jako jsou kapitálové a investiční jde část peněz i na spoření. Díky tomuto bývá téţ vyuţíváno jako určitá forma spoření na důchod či spoření dětí na období dospělosti. U některých typů ţivotního pojištění, po splnění konkrétních podmínek, je moţné uplatnit téţ daňový odpočet aţ do výše 12 000 korun ročně.

2. Praktický popis penzijního systému v ČR 2.1. Česká správa sociálního zabezpečení Největší a zcela výjimečnou finančně správní institucí státní správy České republiky je Česká správa sociálního zabezpečení. Pravidelně vybírá pojistné na sociální zabezpečení a příspěvky na stání politiku nezaměstnanosti. Těmito penězi do státního rozpočtu přispívá Česká správa sociálního zabezpečení více neţ 35 procenty. Ve své správě má téměř 8 miliónů pojištěnců, z této části je více neţ 2,5 miliónů důchodců. Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí nemocenské dávky a v současné době i přes 3 milióny důchodů. Kromě důchodového a nemocenského pojištění má na starosti i lékařskou posudkovou sluţbu. Mimo jiné plní úkoly vyplývající z mezistátních úmluv o sociálním zabezpečení a podle koordinačních nařízení Evropské unie je styčným orgánem vůči zahraničním institucím pro peněţité dávky v nemoci a mateřství, důchody a peněţité dávky v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání. Česká správa sociálního zabezpečení je úřad, který rozhoduje o nároku na důchody, stanovuje jejich výši a způsob výplaty. U České správy sociálního zabezpečení si lze poţádat o Osobní list důchodového pojištění.

20

2.2. Jednotlivé dávky a jejich současná výše Ze základního důchodového pojištění se v současné době poskytují tyto dávky: -

Starobní (včetně předčasného starobního důchodu)

-

Invalidní (invalidita 1., 2. a 3. stupně)

-

Vdovský a vdovecký

-

Sirotčí

Důchody můţeme rozdělit na dvě skupiny, a to: -

Důchody přímé – jedná se o důchody starobní a invalidní

-

Důchody nepřímé (odvozené) – jedná se o důchody vdovské, vdovecké a sirotčí (důchody pozůstalých)

„Rozdíl mezi přímými a odvozenými důchody je ten, že důchody přímé se vyměřují v závislosti na dobách pojištění a výši výdělku (výpočtového základu) oprávněného, zatímco odvozené důchody (jejich procentuální výměra) se stanoví z přímého důchodu (jeho procentuální výměry), který pobíral zemřelý nebo na který by měl nárok“. 18

Přehled o důchodech vyplácených v ČR za červen 2010 Starobní Druh důchodu

celkem

nekrácený k věk. hr.

Poměr. starobní

krácený

po inval.

trvale

doča.

Invalidní

Vdov.

pro invaliditu stupně III:

II.

a I.

Sirotčí

ÚHRNEM

Vdovec.

Počet důchodců sólo

muţi

734 733

532 901

40 309

159 970

1 553

1 550

134 126

25 459

87 108

7 491

22 559

1 013 026

ţeny

889 876

647 598

31 272

209 782

1 224

4 548

112 147

22 127

74 531

40 558

25 969

1 169 756

1 624 609

1 180 499

71 581

369 752

2 777

6 098

246 273

47 586

161 639

48 049

48 528

2 182 782

muţi

83 884

69 657

5 849

8 271

107

57

2 357

182

661

87 141

ţeny

518 916

452 225

31 112

35 110

469

8 717

9 254

750

2 256

539 893

celkem

602 800

521 882

36 961

43 381

576

8 774

11 611

932

2 917

muţi

818 617

602 558

46 158

168 241

1 660

1 607

136 483

25 641

87 769

7 491

22 559

1 100 167

ţeny

1 408 792

1 099 823

62 384

244 892

1 693

13 265

121 401

22 877

76 787

40 558

25 969

1 709 649

celkem

2 227 409

1 702 381

108 542

413 133

3 353

14 872

257 884

48 518

164 556

48 049

48 528

2 809 816

11 597

10 746

10 034

9 428

4 216

10 168

6 413

6 370

5 618

5 141

10 345

celkem sV

celkem

627 034

Průměrná výše důchodu sólo

muţi ţeny

sV

11 206 9 169

9 545

8 447

8 129

7 190

4 539

9 073

5 811

5 694

6 738

5 180

8 684

celkem

10 090

10 471

9 742

8 953

8 441

4 457

9 669

6 133

6 059

6 563

5 162

9 455

muţi

12 427

12 552

12 201

11 548

10 965

6 205

12 543

8 287

8 346

12 386

ţeny

11 025

11 119

10 525

10 275

9 695

8 842

11 263

8 270

8 306

10 979

celkem

11 220

11 310

10 790

10 518

9 931

8 824

11 523

8 273

8 315

11 175

18

JUDr. Jan Přib – Kdy do důchodu a za kolik, 11 aktualizované vydání,GRADA Publishing, a.s., 2010, str. 14. ISBN 978-80-247-3292-3

21

celkem

muţi ţeny celkem

11 331

11 707

10 930

10 108

9 527

4 287

10 209

6 426

6 385

5 618

5 141

10 506

9 853 10 396

10 192

9 483

8 437

7 884

7 366

9 240

5 892

5 771

6 738

5 180

9 409

10 728

10 099

9 117

8 697

7 034

9 752

6 174

6 099

6 563

5 162

9 839

Průměrný věk důchodců sólo

muţi

70

71

72

65

67

74

51

51

50

53

17

64

ţeny

67

68

72

62

64

77

50

49

48

57

18

62

celkem

68

70

72

63

66

76

51

50

49

56

17

63

muţi

77

78

76

67

69

79

59

58

58

76

ţeny

76

77

77

64

65

83

58

54

54

75

celkem

76

77

77

65

66

83

58

55

55

celkem muţi

71

72

73

65

67

74

51

51

50

53

17

65

ţeny

70

72

74

62

64

81

51

49

48

57

18

66

celkem

70

72

74

63

66

80

51

50

49

56

17

66

sV

Poznámky:

75

Podle statistických údajů ČSSZ. Nejsou zahrnuty důchody vyplácené do ciziny. poměrný starobní = starobní důchod za dobu pojištění kratší neţ 25 let nekrácený = starobní důchod po dosaţení důchodového věku trvale krácený = předčasný starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění dočasně krácený = předčasný starobní důchod podle § 30 zákona o důchodovém pojištění sólo = důchod vyplácen samostatně (bez současně vypláceného pozůstalostního důchodu) s V = důchod je vyplácen spolu s pozůstalostním důchodem (uveden úhrn výše obou důchodů)

Tabulka č. 2 - Zdroj: MPSV

Kaţdý důchod se skládá ze dvou sloţek. První sloţku tvoří základní výměra, která je stanovena pevnou částkou a v současné době činí měsíčně 2 230 Kč. Druhou sloţku činí procentní výměra, která se stanovuje individuálně procentuální sazbou z výpočtového základu. Procentuální sazba se určuje podle získané doby pojištění.

Schématický lze výši důchodu znázornit takto: základní výměra + procentní výměra = důchod

V případě, ţe jednomu důchodci nastane souběh nároků na více důchodů, se poustupuje tak, ţe základní výměra náleţí kaţdému jen jednou a procentní výměra náleţí v plné výši jen u jednoho důchodu a u ostatních důchodů se procentní výměra určitým poměrem krátí.

Výpočtový a vyměřovací základ Za roční vyměřovací základ pojištěnce se povaţuje úhrn vyměřovacích základů za jednotlivý kalendářní rok rozhodného období, vynásobený koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (stanovuje vláda podle údajů Českého statistického úřadu). 22

Osobní vyměřovací základ je měsíční průměrný úhrn ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období.

Redukcí osobního vyměřovacího základu se určí výpočtový základ. Redukční částky pro výpočet důchodů jsou pro rok 2011 stanoveny takto: do 11 000 Kč

zápočet plně (pokud osobní vyměřovací základ tuto částku nepřesáhne)

nad 11 000 do 28 200 Kč

30 %

nad 28 200 Kč

10 %

Tabulka č. 3 - Zdroj: ČSSZ Redukce osobního vyměřovacího základu - úprava vlastní

Rozhodné období U důchodů které budou přiznány do roku 2016 (včetně) rozhodné období počíná rokem 1986 a končí rokem bezprostředně předcházejícím roku, v němţ je důchod přiznán. Po roce 2016 bude rozhodné období stanoveno v rozsahu 30 kalendářních roků bezprostředně předcházejících roku přiznání důchodu. Zpravidla se do rozhodného období nezahrnuje rok, ve kterém pojištěnec dosáhl 18 let věku a roky tomuto předcházející.

Vyloučené doby Jsou upraveny ustanovením § 16 odst. 4 písm. a) aţ j) zákona o důchodovém pojištění.19 Jedná se většinou o dobu pobírání dávek nemocenského pojištění, dobu péče o dítě nebo o bezmocnou osobu (ve stupni závislosti II aţ IV), dobu pobírání plného invalidního důchodu, dobu výkonu vojenské sluţby v ozbrojených silách České republiky (pokud nejde o vojáka z povolání) dobu, po kterou jsou osoby evidovány na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, za určitých podmínek doba studia.

19

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 16 odst. 4

23

Náhradní doba Je upraveny ustanovením § 12 a § 13 zákona o důchodovém pojištění20. Náhradní doba plnění přestavuje období, ve kterém se ţádné pojistné neodvání, přesto se tyto doby započítávají do let potřebných pro pojištění na důchod, a to v případě, ţe tato doba trvala alespoň jeden rok. Celkově je devět náhradních dob, z nichţ se jen tři započítávají pro stanovení výše důchodu plně. Jedná se o výkon vojenské sluţby, péči o dítě a péči o závislou, bezmocnou osobu. U zbývajících 6 dob vymezených zákonem se započítává pouze náhradní doba plnění v rozsahu 80 %.

Valorizace důchodů Valorizace důchodů neboli navyšování současných důchodových dávek slouţí k tomu, aby hodnota stávajících důchodů postupem času neklesala, například v důsledku stále se zvyšujících cen. Valorizace slouţí k udrţení stálé úrovně příjmu stávajících důchodů, neboli k udrţení stálé ţivotní úrovně důchodců. V České republice je způsob provádění valorizace zakotven v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v § 67, s účinností od 1. 7. 2002. V současné době můţe ke zvyšování důchodů docházet ve dvou lhůtách v závislosti na míře inflace za předešlý rok. V případě, ţe výše inflace tvoří minimálně 2 procenta, dochází k valorizaci důchodů v pravidelném termínu a tj. leden následujícího roku. Mimořádný termín pro valorizaci důchodů nastává pouze v případě, pokud dojde v průběhu roku k inflaci více neţ 10 procent. V tomto případě valorizace proběhne po pěti měsících od této chvíle.

2.2.1. Starobní důchod Tento druh důchodu představuje základní dávku důchodového pojištění. Jeho účelem je zabezpečit pojištěnce v období, kdy vzhledem ke svému věku zpravidla ukončil výdělečnou činnost. Proto právě největší počet důchodců tvoří poţivatelé starobních důchodů. Nárok na tento druh důchodu je vázán především na splnění podmínky potřebné doby pojištění a dosaţení stanoveného věku. Tento věk potřebný pro vznik nároku na důchod se označuje jako důchodový věk. Podle tohoto dosaţeného důchodového věku rozlišujeme dva druhy starobního důchodu. Jedná se o tyto: 20

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 12, § 13

24

-

předčasný starobní důchod – nárok vzniká jiţ před dosaţením důchodového věku

-

obecný starobní důchod – nárok vzniká dosaţením důchodového věku.

Důchodový věk je upraven § 3221 Jedná-li se o pojištěnce narozené před rokem 1936 je u nich stanoven důchodový věk takto: a) u muţů………………………………….……... 60 let b) u ţen – pokud vychovaly alespoň pět dětí …… 53 let - pokud vychovaly tři nebo čtyři děti ….. 54 let - pokud vychovaly dvě děti …………..... 55 let - pokud vychovaly jedno dítě ………….. 56 let - pokud nevychovaly ţádné dítě …...…... 57 let

Jedná-li se o pojištěnce narozené v letech 1936 aţ 1968 je u nich stanoven důchodový věk dle tabulky, v niţ jsou uvedeny jednotlivé roky + případné měsíce:

21

Rok narození

muži

žena

žena

žena

žena

žena

žena

bez dětí

1 dítě

2 děti

3 děti

4 děti

> 5 dětí

1936

60 + 2

57

56

55

54

54

53

1937

60 + 4

57

56

55

54

54

53

1938

60 + 6

57

56

55

54

54

53

1939

60 + 8

57 + 4

56

55

54

54

53

1940

60 + 10

57 + 8

56 + 4

55

54

54

53

1941

61

58

56 + 8

55 + 4

54

54

53

1942

61 + 2

58 + 4

57

55 + 8

54 + 4

54 + 4

53

1943

61 + 4

58 + 8

57 + 4

56

54 + 8

54 + 8

53 + 4

1944

61 + 6

59

57 + 8

56 + 4

55

55

53 + 8

1945

61 + 8

59 + 4

58

56 + 8

55 + 4

55 + 4

54

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 32 odst. 1, 2, 3

25

1946

61 + 10

59 + 8

58 + 4

57

55 + 8

55 + 8

54 + 4

1947

62

60

58 + 8

57 + 4

56

56

54 + 8

1948

62 + 2

60 + 4

59

57 + 8

56 + 4

56 + 4

55

1949

62 + 4

60 + 8

59 + 4

58

56 + 8

56 + 8

55 +4

1950

62 + 6

61

59 + 8

58 + 4

57

57

55 + 8

1951

62 + 8

61 + 4

60

58 + 8

57 + 4

57 + 4

56

1952

62 + 10

61 + 8

60 + 4

59

57 + 8

57 + 8

56 + 4

1953

63

62

60 + 8

59 + 4

58

58

56 + 8

1954

63 + 2

62 + 4

61

59 + 8

58 + 4

58 + 4

57

1955

63 + 4

62 + 8

61 + 4

60

58 + 8

58 + 8

57 + 4

1956

63 + 6

63

61 + 8

60 + 4

59

59

57 + 8

1957

63 + 8

63 + 4

62

60 + 8

59 + 4

59 + 4

58

1958

63 + 10

63 + 8

62 + 4

61

59 + 8

59 + 8

58 + 4

1959

64

64

62 + 8

61 + 4

60

60

58 + 8

1960

64 + 2

64 + 2

63

61 + 8

60 + 4

60 + 4

59

1961

64 + 4

64 + 4

63 + 4

62

60 + 8

60 + 8

59 + 4

1962

64 + 6

64 + 6

63 + 8

62 + 4

61

61

59 + 8

1963

64 + 8

64 + 8

64

62 + 8

61 + 4

61 + 4

60

1964

64 + 10

64 + 10

64 + 4

63

61 + 8

61 + 8

60 + 4

1965

65

65

64 + 8

63 + 4

62

62

60 + 8

1966

65

65

65

63 + 8

62 + 4

62

61

1967

65

65

65

64

62 + 8

62

61 + 4

1968

65

65

65

64

63

62

61 + 8

Tabulka č. 4 - Zdroj: MPSV a ČSSZ, leták změny DP 2010 - úprava vlastní 26

Jedná-li se o pojištěnce narozené po roce 1968 je u nich stanoven důchodový věk takto: a) u muţů………………………………….……... 65 let b) u ţen - pokud vychovaly alespoň čtyři děti ….. 62 let - pokud vychovaly tři děti ……………... 63 let - pokud vychovaly dvě děti …………..... 64 let - pokud vychovaly jedno dítě ………….. 65 let - pokud nevychovaly ţádné dítě ….…..... 65 let

Další podmínkou, kterou je potřeba splnit, aby nastal nárok na starobní důchod je potřená doba pojištění. Ta se postupně prodluţuje, a to v závislosti na věku pojištěnce je upravena § 2922. Podle odstavce 1 „Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod před rokem 2010 b) 26 let a dosáhl důchodového věku v roce 2010 c) 27 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011 d) 28 let a dosáhl důchodového věku v roce 2012 e) 29 let a dosáhl důchodového věku v roce 2013 f) 30 let a dosáhl důchodového věku v roce 2014 g) 31 let a dosáhl důchodového věku v roce 2015 h) 32 let a dosáhl důchodového věku v roce 2016 i) 33 let a dosáhl důchodového věku v roce 2017 j) 34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018 k) 35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018“ Podle odstavce 2 „Pojištěnec má nárok na starobní důchod též, jestliže nesplnil podmínky podle odstavce 1 a získal dobu pojištění nejméně a) 15 let a dosáhl před rokem 2010 věku aspoň 65 let b) 16 let a dosáhl v roce 2010 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození

22

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 29 odst. 1

27

c) 17 let a dosáhl v roce 2011 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození d) 18 let a dosáhl v roce 2012 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození e) 19 let a dosáhl v roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození f) 20 let a dosáhl po roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození“ Podle odstavce 3 „Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1, má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění“. V tomto případě se však do doby pojištění nezahrnuje náhradní doba pojištění. Podle odstavce 4 „Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1, 2 nebo 3 má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku 65 let a splnil podmínky nároku na invalidní důchod“.

Výše starobního důchodu se vypočítává takto: základní výměra ve výši 2 230,- Kč měsíčně + procentní výměra ve výši 1,5 procenta z výpočtového základu za kaţdý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na důchod. Do této doby pojištění se započítává i tzv. náhradní doba pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činní nejméně 770 Kč měsíčně. 23 Mimo odchodu do řádného starobního důchodu si můţe pojištěnec zvolit odchod do předčasného starobního důchodu (po splnění následujících podmínek). Pro odchod do předčasného trvale kráceného starobního důchodu musí být splněna podmínka, ţe získal dobu pojištění v trvání nejméně 25 let a do dosaţení důchodového věku mu chybí nejvýše tři roky. Dále musí ale počítat s tím, ţe se mu bude sniţovat o určité procento procentní výměra. Výše procentní sazby je dána s účinností od 1. 1. 2010 zákonem č. 306/2008 Sb.

24

Pokud

pojištěnci chybí od přiznání důchodu do dosaţení důchodového věku nejvýše 720 kalendářních dnů, pak se procentní výměra důchodu za kaţdých i započatých 90 kalendářních

23 24

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 33 odst. 2 Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění

28

dnů sniţuje o 0,9 % výpočtového základu. Pokud je období mezi přiznáním důchodu a dosaţením důchodového věku delší neţ 721 kalendářních dnů, pak se od tohoto 721. kalendářního dne kaţdých i započatých 90 kalendářních dnů sniţuje výpočtový základ o 1,5 %.

Pracující důchodci jsou ve výhodě: „Pracovat bez omezení v pracovněprávním vztahu (sjednaném na dobu určitou či neurčitou) a současně pobírat starobní důchod – takovou možnost nabízí současná právní úprava důchodového pojištění poživatelům řádného či předčasného starobního důchodu, kteří již dosáhli důchodového věku. Pro tzv. předčasné starobní důchodce, kteří ještě nedosáhli důchodového věku, se však nic nemění – jim výplata důchodu nenáleží při jakékoli výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění (byť by byla sjednána na dobu jakkoliv krátkou a byly v ní dosahovány relativně nízké pracovní příjmy) až do dosažení důchodového věku. Výplata důchodu se tedy pozastavuje“.25

Zaměstnávání poživatele starobního důchodu od 1. 1. 2010 „Ustanovení § 37 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se mění s účinností od 1. 1. 2010

v tom smyslu, že podmínkou nároku na výplatu starobního důchodu při současném výkonu zaměstnání již nebude sjednání pracovního poměru na dobu určitou, nejvýše na dobu jednoho roku, jako je tomu do konce roku 2009. Změnu přinesla novela č. 306/2008 Sb. Uzavření nebo prodloužení pracovního poměru na dobu určitou se zaměstnancem pobírajícím starobní důchod už nebude v roce 2010 zákonnou výjimkou z pravidla "dva roky a dost" obsaženou v ust. § 39 odst. 3 písm. a) varianta druhá zákoníku práce. Ruší se tedy sledování podmínky uzavření pracovněprávního vztahu na dobu určitou pro nárok na souběžnou výplatu starobního důchodu po dovršení důchodového věku a zároveň byla do § 37 zákona o důchodovém pojištění zařazena nově definice pojmu „polovina starobního důchodu“, a to ve vztahu k souběhu důchodů. Polovinou starobního důchodu se rozumí polovina procentní výměry a polovina základní výměry starobního důchodu a je-li starobní důchod vyplácen z důvodu souběhu v poloviční výši, pak polovinou se rozumí polovina pouze procentní výměry vypláceného důchodu. Blíže ke konkrétním aspektům též informace vyplývající z tabulky, která je přílohou tohoto textu. Jde o aspekty práva sociálního 25

Národní pojištění, Odborný měsíčník České správy sociálního zabezpečení 11/2010, ročník 41, ISSN 03232395, str. 8

29

zabezpečení. Bližší výklad není podstatou právního rozboru tohoto textu, který se orientuje pouze na pracovněprávní aspekty pracovního poměru na dobu určitou uzavíraného s poživateli starobního důchodu. S poživateli starobního důchodu musel být do konce roku 2009 uzavřen pracovní poměr na dobu určitou. V roce 2010 už tato podmínka sledována nebude. Znamená to tedy v praxi, že bude-li doba trvání pracovního poměru poživatele starobního důchodu přesahovat v celkovém součtu dobu již delší než 2 roky, bude i takový zaměstnanec mít nárok na změnu pracovního poměru na dobu neurčitou, v souladu s pravidly zakotvenými v § 39 zákoníku práce. Měl-li by zaměstnavatel v roce 2010 zájem zaměstnávat poživatele starobního důchodu v pracovním poměru na dobu určitou nad rámec dvou let a vyhovět přitom podmínkám zákoníku práce, bylo by zřejmě třeba po skončení původního pracovního poměru, který trval již dva roky, vyčkat uplynutí 6 měsíců a poté uzavřít pracovní poměr znovu. V opačném případě by totiž, kdyby zaměstnanec oznámil svému zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platila zákoníkem práce zakotvená fikce, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Svého práva by se zaměstnanec mohl domáhat soudní cestou stejně jako v jiných případech neplatného rozvázání pracovního poměru. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky § 39 odst. 2-4 zákoníku práce, může zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby. V zásadě tedy bude pro zaměstnavatele rozhodující, jak dlouho u něj poživatel starobního důchodu již pracuje. Pokud je to doba delší než 2 roky, vznikne mu v roce 2010 nárok na pracovní poměr na dobu neurčitou. V praxi se však objevují odlišné právní názory na to, jak správně vyložit stávající právní úpravu ve vazbě na úpravu změněnou. Zejména tedy od kdy lze považovat zákaz opakovaného uzavírání pracovního poměru na dobu určitou pro poživatele starobního důchodu za účinný. Lze vyjít z několika právních názorů, které nakonec vedou ke 2 možným řešením v praxi uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou s poživateli starobního důchodu v roce 2010.“26

26

Mgr. Ilona Kostadinovová, Karlovarská právní revue č. 1/2010, ISSN 1801-2193, str. 23-38. [cit. 2011-04-25]. Dostupný z WWW:

30

2.2.2. Invalidní důchod Tento druh důchodu náleţí občanům, kteří splní podmínku nároku na invalidní důchod, vymezenou § 38 zák. č. 155/1995 Sb..

27

Pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže

nedosáhl věku 65 let a stal se: a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku a řádný starobní důchod, popřípadě, byl-li přiznán předčasný trvale krácený starobní důchod, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu

O nároku na invalidní důchod a stupeň invalidity posuzují lékaři Lékařské posudkové sluţby České správy sociálního zabezpečení. Posouzení provádějí místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení podle místa trvalého pobytu, na základě ţádosti o přiznání invalidního důchodu. Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.28 V současné době rozlišujeme tři stupně invalidity a invalidní důchod ve třech dávkových pásmech: -

Invalidita 1. stupně se týká osob, jejichţ pracovní schopnost poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %

-

Invalidita 2. stupně se týká osob, jejichţ pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %

-

Invalidita 3. stupně se týká osob, jejichţ pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %

Pracovní schopností se podle zák. č. 155/1995 Sb.29 rozumí: „schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobé nepříznivého zdravotního stavu“.

27

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 38 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 39 odst. 1 29 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 39 odst. 3 28

31

Výše procentuální míry poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech. Pro nárok na invalidní důchod činí potřebná doba pojištění. Výše minimální doby pojištění je dána věkem ţadatelem následovně: -

ţadatel ve věku do 20 let – potřebná doba pojištění méně neţ jeden rok

-

ţadatel ve věku od 20 do 22 let – potřebná doba pojištění jeden rok

-

ţadatel ve věku od 22 do 24 let – potřebná doba pojištění dva roky

-

ţadatel ve věku od 24 do 26 let – potřebná doba pojištění tři roky

-

ţadatel ve věku od 26 do 28 let – potřebná doba pojištění čtyři roky

-

ţadatel ve věku nad 28 let – potřebná doba pojištění pět let

„Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roku před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištěn pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky“30. Do doby pojištění se započítává i tzv. dopočtená doba, tj. doba ode dne vzniku nároku na plný invalidní důchod do dosaţení věku důchodového. Bere se důchodový věk stanovený pro bezdětné ţeny – to platí i pro muţe. „Dopočtená doba se však nezapočítává, jestliže invalidita vznikla následkem úmyslného poškození zdraví, které si pojištěnec způsobil nebo nechal způsobit, nebo poškození zdraví pojištěnce, které vniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu“. 31 Do doby pojištění se rovněţ započítává tzv. náhradní doba pojištění. Vznikla-li invalidita následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání), pak se podmínka potřebné doby pojištění povaţuje vţdy za splněnou.

30 31

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 40 odst. 2 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 41 odst. 4

32

Výše invalidního důchodu se vypočítává takto: základní výměra ve výši 2 230,- Kč měsíčně + procentní výměra invalidního důchodu, která činí za kaţdý celý rok doby pojištění: -

jde-li o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, činí procentní výměra 0,5 % výpočtového základu měsíčně

-

jde-li o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, činí procentní výměra 0,75 % výpočtového základu měsíčně

-

jde-li o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, činí procentní výměra 1,5 % výpočtového základu měsíčně.

Nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má téţ osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, na území České republiky má trvalý pobyt a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliţe tato invalidita vznikla ještě před dosaţením věku 18 let a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu. Procentní výměra důchodu pro invaliditu třetího stupně činí v těchto případech 45 % výpočtového základu. Při stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ povaţuje všeobecný vyměřovací základ, o dva roky předcházející roku, ve kterém byl invalidní důchod přiznán, vynásobený příslušným koeficientem. „Výše takto stanovené procentní výměry je i minimální výši procentní výměry invalidního důchodu osob třetího stupně, jejichž invalidita vznikla před dosažením věku 18 let nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku a dále pojištěnce, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal aspoň 15 roků pojištění bez náhradních dob pojištění. V případě invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně činí minimální výše procentní výměry polovinu takto stanovené částky a třetinu takto stanovené částky v případě invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně“.32 Dnem, kdy poţivatel dosáhl věku 65 let, nárok na vyplácený invalidní důchod zaniká a zároveň tímto dnem vzniká nárok na starobní důchod a to ve výši, v jaké mu náleţel dosavadní invalidní důchod. V tomto případě se neprovádí výpočet starobního důchodu. Poţivatel však můţe poţádat i o výpočet starobního důchodu podle standardních pravidel. V tomto případě mu bude náleţet starobní důchod, který bude vyšší.

32

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 42 odst. 3, 4

33

3.2.3. Vdovský a vdovecký důchod V případě, ţe zemře jeden s manţelů má pozůstalý v případě, ţe jsou splněny následující podmínky nárok na vdovský důchod (zemře-li manţel) nebo na vdovecký důchod (zemře-li manţelka). Podmínky pro nárok na tento důchod jsou splněny za předpokladu, ţe zemřelý: -

byl poţivatelem starobního nebo invalidního důchodu

-

nebo, byla-li ke dni smrti splněna podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod

-

nebo ke smrti došlo následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání)

Tento pozůstalostní důchod náleţí oprávněnému po dobu jednoho roku od smrti manţela (manţelky). Po uplynutí této doby můţe nárok trvat za předpokladu, jestliţe osoba: -

pečuje o nezaopatřené dítě

-

pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo je (těţce závislé) stupeň III anebo je (úplně závislé) stupeň závislosti IV

-

pečuje o své rodiče nebo o rodiče zemřelého manţela (manţelky), kteří s ní ţijí ve společné domácnosti a jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II, III a IV

-

je invalidní ve třetím stupni

-

dosáhla alespoň věku o 4 roky niţšího, neţ je důchodový věk pro muţe stejného data narození nebo dosáhla důchodového věku, je-li důchodový věk niţší.

Opětovný nárok na vdovský – vdovecký důchod vznikne znovu, jestli-ţe je do pěti let od zániku dřívějšího nároku na tento důchod splněna některá z výše uvedených podmínek. Nárok na vdovský – vdovecký důchod zaniká uzavřením manţelství nového. Dále nárok zaniká v případě, ţe vdova – vdovec způsobil smrt manţela nebo manţelky, nebo se jako pachatel, spolupachatel případně účastník trestného činu podílel. Nárok zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu v dané věci. Výše pozůstalostního důchodu se vypočítává takto: základní výměra ve výši 2 230,- Kč měsíčně + procentní výměra „Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí

34

50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti.“.33 Pravidlo souběhu důchodů platí v případě, ţe pozůstalý pobírá jakýkoliv vlastní důchod. V tomto případě je vyšší důchod pobírán v plné výši a u niţšího důchodu se procentní výměra krátí na polovinu. Základní výměra náleţí vţdy jen jedna.

2.2.4. Sirotčí důchod Na tento druh důchodu má nárok nezaopatřené dítě v případě, zemřel-li rodič (popřípadě osvojitel) dítěte, nebo osoba, která nahrazuje péči za rodiče, tj. převzala dítě do péče a dítě na ní bylo v době její smrti převáţně odkázáno výţivou. V případě, ţe zemřou oba rodiče, má dítě nárok na sirotčí důchod po kaţdém z nich. Po pěstounovi nebo jeho manţelovi nárok na tento důchod nevzniká. Aby dítě mělo nárok na sirotčí důchod, musel zemřelý splnit některou z uvedených podmínek: -

byl poţivatelem starobního důchodu, nebo invalidního důchodu

-

splnil podmínku pro nárok na starobní důchod

-

zemřel následkem pracovního úrazu

-

získal ke dni smrti potřebnou dobu pojištění pro plný invalidní důchod. U osob starších 28 let stačí alespoň 5 let důchodového pojištění v posledních deseti letech před úmrtím.

Nárok na tento sirotčí důchod má nezaopatřené dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku za podmínky: -

jestliţe se soustavně připravuje na budoucí povolání (studium na střední nebo vysoké škole v bakalářském, magisterském či doktorandském studijním programu)

-

jestliţe pro nemoc nebo úraz se nemůţe soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost

-

jestliţe je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

33

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 51 odst. 2

35

Nárok na sirotčí důchod zaniká v případě, ţe dítě přestalo být nezaopatřené, osvojením dítěte. Výše sirotčího důchodu se vypočítává takto: základní výměra ve výši 2 230,- Kč měsíčně + procentní výměra „ve výši 40 % procentní výměry starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti“.34 U oboustranně osiřelého dítěte se důchod stanovuje základní výměrou a procentní výměrou po kaţdém ze zemřelých rodičů.

2.3. Demografický vývoj obyvatelstva Demografické stárnutí společnosti je jev, který v současnosti postihuje v menší či větší míře všechny země světa a tímto se stává jedním z největších celosvětových problémů. Podle dosavadních výzkumů a studií budoucího vývoje celkového počtu obyvatelstva, jeho pohlaví a věkové struktury je prokázáno, ţe podíl osob staršího věku bude v populaci stále narůstat. V západních společnostech v souvislosti se zvyšujícím se počtem starých lidí uţ můţeme hovořit jako o sociálním problému, a to zvláště v souvislosti s důchodovým systémem a stále se zvyšujícími náklady na sociální zabezpečení a zdravotní péči.

Stárnutí jako pojem je třeba rozlišovat ve dvou úrovních: a) stárnutí jednotlivce, coţ znamená biologický proces, kterým organismus prochází od narození do smrti. Stárnutí lidského organismu je nezadrţitelné a permanentní. Jako měřítko pro hodnocení celkového postupu stárnut nám slouţí tzv. biologický věk. Tento věk poukazuje na objektivní hodnocení osobního zdravotního stavu, fyzického stavu s přihlédnutím k moţné degeneraci organismu. Tento biologický věk je u kaţdého jednotlivce jiný, neboť záleţí na jeho genetických dispozicích a na jeho ţivotním stylu jaký vede. Biologický věk se ve většině případů ani neshoduje se skutečným věkem daného člověka. b) stárnutí celé populace, coţ znamená, ţe se mění věková skladba celé společnosti. K tomuto demografickému stárnutí dochází v důsledku změn v charakteru zastoupení mladých věkových skupin k počtu obyvatel v postreprodukčním věku. Stárnutí populace můţe být vyvoláno dvěma faktory. Jednak poklesem plodnosti a porodnosti 34

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, § 53 odst. 2

36

mladších věkových skupin, v tomto případě hovoříme o stárnutí v základně věkové pyramidy. Druhým faktorem ovlivňující stáří celkové populace je zrychlený nárůst počtu osob staršího věku, které je způsobeno sniţováním úmrtnosti a prodluţováním naděje doţití se vysokého věku. V tomto případě hovoříme o stárnutí ve vrchu věkové pyramidy. V praxi většinou tyto oba typy stárnutí populace probíhají současně.

Tabulka budoucího vývoje složení obyvatelstva podle hlavních věkových skupin v ČR, rok 2002 - 2050

Tabulka č. 5 - Zdroj: Demografický informační portál – Demografie.info 35

Vývoj stárnutí populace v České republice je charakterizován zejména růstem zastoupení osob ve věku nad 65 let. Z výsledků výpočtů Českého statistického úřadu vyplývá, ţe počet osob starších 65 let výrazně přibývá, coţ se nejintenzivněji projeví v letech 2011 – 2017, neboť se tohoto věku začíná doţívat silná poválečná generace narozená po roce 1940. Procento zastoupení osob ve věku nad 65 let, v celkovém populačním hodnocení roste také díky poklesu počtu nově narozených. Prognózy vývoje jsou shrnuty v následujících grafech.

35

Demografické informace, analýzy a komentáře [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW:

37

Graf budoucího vývoje počtu osob ve věku 0 – 14 let v ČR, rok 2002 – 2050

Graf budoucího vývoje počtu osob ve věku nad 65 let v ČR, rok 2002 – 2050

Graf č. 1 a 2 - Zdroj: Demografický informační portál – Demografie.info 36 U populace obyvatelstva nad 65 let věku také dochází vlivem stále se zlepšující ţivotní úrovně, genetické výbavy a v neposlední řadě stále se vyvíjející, modernizující sociální a 36

Demografické informace, analýzy a komentáře [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW: .

38

zdravotní péče k postupnému zvyšování hranice důstojného doţití. „Z obyvatelstva staršího 65 let nejvýrazněji poroste počet nejstarších osob, tj. osob ve věku nad 85 let. Zatímco počet osob ve věku 65 – 74 let se podle výsledků projekce zvýší mezi lety 2002 a 2050 zhruba 1,7krát (z 818 702 na 1415 382 osob), počet osob ve věku 75 – 84 let se však zvýší už více než 2krát (z 501 081 na 1 043 570 osob) a počet osob nad 85 let dokonce více než 5krát (z 98 179 na 497 127 osob). Růst počtu osob ve věku 85 a více let má mnoho důležitých důsledků pro společnost, jelikož právě osoby v tomto věku již většinou mají horší zdravotní stav a tudíž vyžadují častější sociální a zdravotní péči než mladší osoby v důchodovém věku“

37

Výše

uvedené tvrzení se shrnuto v následující tabulce vývoje sloţení obyvatelstva ve věku nad 65 let. Tabulka budoucího vývoje složení obyvatelstva nad 65 let podle vybraných věkových skupin v ČR, rok 2002 – 2050

Tabulka č. 6 - Zdroj: Demografický informační portál – Demografie.info 38

Dále je důleţité na stárnutí společnosti a sledování jednotlivých věkových struktur pohlíţet zvlášť na skupinu muţské a ţenské populace, neboť důvodem jsou zde značné rozdíly v úmrtnosti, a to nejen ve vysokém věku. Aby nedocházelo ke zkreslení výsledných dat, uvádějí se obvykle obě skupiny odděleně. Ale při výsledném hodnocení stárnutí celé populace je ţádoucí s nimi počítat současně, neboť jsou vzájemně propojené. V rámci hodnocení 37

Demografické informace, analýzy a komentáře [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW: . 38 Demografické informace, analýzy a komentáře [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW: .

39

struktury obyvatelstva hovoříme o struktuře obyvatelstva podle pohlaví a o struktuře obyvatelstva podle věku.

Jednotlivé grafy projekce vývoje obyvatelstva vycházejí ze statistických údajů a jsou shrnuty do takzvaných stromů ţivota. Pro představu o vývoji naší populace v České republice uvádím strom ţivota, jak vypadal v roce 2010 a nástin vývoje věkové skladby obyvatelstva v roce 2066.

40

Graf č. 3 – 4 - Zdroj: Český statistický úřad39

Jak z jednotlivých struktur stromů ţivota vyplývá, mění se poměry zastoupení ţenské a muţské populace v jednotlivých etapách ţivota. Z důvodu vyšší úmrtnosti můţu neţ ţen, početně převaţují ve starším věku ţeny nad muţi stejné věkové kategorie. Můţeme si také povšimnout, ţe s rostoucím věkem převaha značně narůstá. Zatímco při narození je dle statistik početní stav chlapců větší neţ početní stav narozených dívek, tj. na 100 dívek připadá zhruba 106 chlapců. Zatímco ve věkové skupině 60 aţ 69 let připadá zhruba na 100 muţů 119 ţen a ve věkové skupině 70 aţ 79 let je to jiţ 157 ţen. Nejvýrazněji je to však vidět u věkové skupiny nad 80 let, kdy na 100 muţů připadá 232 ţen, coţ je více neţ dvojnásobek. Dalším podstatným znakem stárnutí populace je neustálé prodluţování průměrného věku doţití obyvatelstva. Postupným zlepšováním sociální a zdravotní péče, dochází v naší společnosti k prodluţování důstojného doţití se co nejvyššího věku a tím pádem i k zvyšování 39

Český statistický úřad, Stromy života do roku 2066 [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW: .

41

průměrného věku celé populace. Předpokládaný vývoj průměrného věku obyvatel v České republice do roku 2066 je uveden v následujícím grafu.

Graf č. 5 - Zdroj: Český statistický úřad40

2.4 Mandatorní výdaje státního rozpočtu na důchody Výdaje státního rozpočtu, které musí vláda kaţdoročně povinně vyplácet, nazýváme jako výdaje mandatorní. Vyplácení těchto výdajů je upraveno zákonem a ten také ve většině případů stanoví, ţe kaţdým rokem tyto výdaje navyšují. V současnosti tvoří podíl mandatorních výdajů 80 procent výdajů státního rozpočtu. A právě do těchto výdajů patří výdaje na důchody, neboť Česká správa sociální zabezpečení je institucí státní správy ČR, která do státního rozpočtu přispívá, ale zároveň z něho vyplácí příslušné dávky. Ze státního rozpočtu kaţdoročně Česká správa sociálního zabezpečení dostává prostředky na výplatu dávek sociálního pojištění, to však nezávisle na tom, jak velký objem peněz vybrala v předchozím období. Od ledna do prosince roku 2010 Česká správa sociálního zabezpečení vybrala pojistné na důchodové pojištění ve výši 308,5 miliard korun. Na dávkách důchodového pojištění, tedy na starobních, pozůstalostních a invalidních důchodech bylo v loňském roce vyplaceno 337,8 miliard korun. Z tohoto vyplývá, ţe na dávkách se za minulý

40

Český statistický úřad, Očekávaný vývoj průměrného věku obyvatel do roku 2066 [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW:

42

rok vyplatilo o 29,3 miliard korun více, neţ bylo na pojistném vybráno. Tento rozdíl je nutno uhradit ze státního rozpočtu. Je zde tedy znatelné, ţe reforma současného důchodového systému je nevyhnutelná.

2.5 Vše pro reformu Současný penzijní systém je téměř výhradně financován průběţně, coţ znamená, ţe peníze, které do něj přicházejí ze sociálního pojištění, ihned odcházejí na výplatu důchodů. Dokud počet plátců sociálního pojištění výrazně převyšuje počet příjemců důchodu, pak tento systém funguje bez větších problémů. Jakmile však dojde ke změně poměru v neprospěch plátců, stává se tento systém deficitní. Podle státního závěrečného účtu na výplatu důchodů v roce 2010 chybělo 29 miliard korun. Dle schváleného rozpočtu na rok 2011 bude na důchody chybět jiţ 32,2 miliard korun. Vzhledem k ekonomickým prognózám s ohledem na demografické údaje se bude deficit rok od roku zvyšovat. Z demografického vývoje a propočtů je zřejmé, ţe poměr důchodců k ekonomicky aktivním obyvatelům bude stále narůstat. Ekonomové se shodují na tom, ţe pokud stávající penzijní systém zůstane nezměněn, je státní bankrot prakticky neodvratitelný. Reformou důchodového systému nedojde ke zvrácení demografických trendů, ale jeho reforma by ho měla upravit tak, aby byl při daném vývoji dlouhodobě finančně udrţitelný.

3. Příprava a realizace reformy penzijního systému O nutnosti provést reformu penzijního systému se hovoří jiţ řadu let. Prvním velkým krokem k uskutečnění reformy bylo v roce 2004 přijato Usnesením vlády České republiky ze dne 23. června pod č. 656, k organizačnímu zabezpečení přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě v České Republice. Byla ustanovena tzv. „Bezděkova komise“

3.1 Bezděkova komise Usnesením vlády České republiky ze dne 23. června 2004 č. 656 byla zřízena funkce koordinátora pro přípravu podkladů pro důchodovou reformu. Do této funkce byl jmenován 43

zaměstnanec České národní banky Vladimír Bezděk, který se stal také vedoucím Výkonného týmu. Dále byl v souladu s dohodou předsedou politických stran ustanoven Tým expertů ve sloţení Zdeněk Hájek, Vít Samek, Ivo Foltýn, Adolf Jílek, Jaroslav Gongol, Miroslav Opálka, Petr Mach, Vladan Majerech, Ivo Ludvík, Stanislav Volák a po jednom zástupci předsedy vlády, místopředsedy vlády a ministerstva financí a ministra práce a sociálních věcí. Jednalo se o pracovní skupinu sloţenou zástupci politických stran, odborníků na činnosti související s důchodovou problematikou. Této skupině byly uvolněny finanční prostředky z rozpočtové rezervy ve výši 7 milionů korun na činnosti spojení s přípravou podkladů. Byl stanoven časový harmonogram, v němţ pracovní skupina zahájila svou činnost v říjnu 2004 a svou činnost ukončila v závěru června 2005. Pracovní skupina byla jednak tvořena Výkonným týmem ve sloţení: Vladimír Bezděk – koordinátor, Tomáš Hochmeister, Aleš Krejdl, Přemysl Pergler, Jan Škorpík, Zuzana Šmídová, Zbyněk Štork a delegáty politických stran ve sloţení: Martin Fassmann, Miroslav Hiršl, Ivo Ludvík, Vladan Majerech, Vladislav Minář, Bohumír Rojíček, Bohumil Svoboda, Stanislav Volák. Úkolem této pracovní skupiny bylo vypracovat, analyzovat a porovnat různé varianty důchodové reformy v České republice za pouţití předem definovaných vstupních podmínek a vyhodnocovacích kritérií. Získané poznatky byly publikovány v Závěrečné zprávě vydané v červnu 2005. Tato zpráva měla být podkladem pro penzijní reformu, avšak od té doby se příští vlády k důchodové reformě neodhodlaly.

3.2 Poradní expertní sbor S pohledem na potřebnou penzijní reformu poţádali ministr financí Eduard Janota a ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka opět Vladimíra Bezděka o spolupráci s cílem navázat na činnost tzv. Bezděkovy komise z let 2004 – 2005. V lednu 2010 vznikl Poradní expertní sbor ministra financí a ministra práce a sociální věcí „PES“. Jeho úkolem bylo analyzovat dosavadní stav důchodové problematiky v širším kontextu a následně doporučit moţné cesty k reformě penzijního systému pro budoucí vládu. Činnost Poradního expertního sboru byla stanovena v závislosti na funkčním období stávající vlády, tedy do konce června 2010. Členové Poradního expertního sboru pracovali bez nároku na odměnu, byli jmenováni pro svoje odborné schopnosti a nesměli reprezentovat své dosavadní zaměstnavatele. Jednalo se konkrétně o tyto osoby: Vladimír Bezděk, který byl pověřen řízením „PES“, Jiří Fialka, Michal Frankl, Marta Gellová, Klára Hájková, Jiří Hoidekr, Pavel Kohout, Jiří Král, Jiří Rusnok a Vít Samek. V červnu 2010 byla vydána Závěrečná zpráva PES, ve které byly 44

shrnuty dosavadní poznatky a vyvozeny následné závěry. Doporučili změny v penzijním systému, které by jej středně a dlouhodobě učinili odolnější vůči různým rizikům. Současný systém postavený převáţně na průběţném povinně dávkovaně definovaném financování je dlouhodobě neudrţitelný, neboť vede k deficitům kolem 4 procent HDP (hrubého domácího produktu) ročně. A bez provedení nutných změn by zůstal trvale, stále se prohlubujíce deficitní. Bylo poukázáno na to, ţe současný penzijní systém je extrémně solidární, coţ jej dlouhodobě činí riskantní nejen pro stát, ale i pro jednotlivce. Proto je v závěrečné zprávě nastíněna nutnost seznámit občany s postupnými úpravami tak, aby se v dostatečném časovém předstihu stihli na novou situaci připravit a těmto změnám se přizpůsobit. Jedná se zejména o generaci dnešních třicátníků a mladších, kteří budou výrazně postiţeni následky procesu stárnutí populace v České republice. Je zde poukazováno na fakt, ţe kdo si nebude dobrovolně spořit i nad rámec povinného reformovaného penzijního systému, ten bude riskovat po odchodu do penze značný pokles ţivotní úrovně.

3.3 Návrhy jednotlivých politických stran ODS (Občanská demokratická strana) navrhuje v řešení penzijní reformy převedení 4 procent z povinných 28 procentních odvodů na sociální pojištění na individuální účet. K těmto 4 procentům by kaţdý ještě odváděl ze svého další 2 procenta. V návrhu ODS je, ţe takto vybrané prostředky by nebyly poskytovány konkrétním důchodovým fondům, ale byly by prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení svázány do anonymního balíčku a poté poslány fondu. V otázce zvyšování věku pro odchod do důchodu navrhuje ODS dvě varianty. V první variantě by se věk odchodu do důchodu sjednotil u muţů i u ţen na 65 let a to v roce 2035. Poté za kaţdý kalendářní rok by se odchod do důchodu prodluţoval o dva měsíce. V druhé variantě by se věk pro odchod do důchodu sjednotil v roce 2035 na 67 let a poté by byl navyšován v závislosti na střední délce ţivota a naději na doţití. Povinná doba pojištění by se stále prodluţovala, a to aţ na dobu 40 let. Dalším návrhem je úprava valorizace důchodů, která by uţ neměla být ovlivňována rozhodnutím vlády, ale důchody by se měly navyšovat podle výše růstu důchodcovského spotřebního koše, nikoliv v závislosti na celé inflaci.

45

TOP 09 prosazuje etapovou transformaci k výkonnějšímu vícesloţkovému penzijnímu systému, jenţ povede k důstojné budoucí penzi pro nastávající generace. Kladou důraz na změnu fungování dosavadního penzijního systému u mladší a ekonomicky aktivní generace. Kladou důraz na lepší informovanost veřejnosti, proto by podle nich měla Česká správa sociálního zabezpečení po skončení kaţdého kalendářního roku zákonnou povinnost poslat kaţdému plátci informaci o tom, kolik zaplatil za uplynulé období a současně by byl proveden propočet o tom, kolik by za stávajícího mechanismu pobíral v budoucnu měsíční důchod. Tento krok by měl podle TOP 09 přimět veřejnost, aby se nad svým zabezpečením o budoucí penzi zamýšlela jiţ během svého aktivního ţivota. V další fázi by mělo dojít ke změně systému na tzv. vícesloţkový. Existoval by stále průběţný 28 procentní systém, financovaný z povinného důchodového pojištění. Druhým návrhem je systém kapitalizační, který spočívá na dobrovolném rozhodnutí kaţdého občana, který se rozhodne tohoto systému vyuţít. V tomto případ by se původní odvod ve výši 28 procent do průběţného systému sníţil na 24 procent, avšak by vznikla povinnost platit na svůj individuální kapitalizační účet nejméně 6 procent. V případě, ţe tato osoba spořící na individuální účet má rodiče, pobírající starobní důchod, bude z jeho účtu rodičům odesílána pravidelná částka ve výši 2 procent. Měla by být vytvořena zvláštní instituce, jejímţ zřizovatelem bude stát, a ta bude spravovat individuální kapitalizační účty. TOP 09 chce tímto opatřením zajistit spolupráci veřejného a soukromého sektoru v otázce řešení penzí. Představa strany v otázce řešení penzijní reformy do budoucnosti je ta, ţe v horizontu třiceti let, by se penze skládala z poloviny ze státní průběţné penze a druhou polovinu penze by tvořily příjmy z kapitalizačního systému a bonusů od dětí. Výpadek příjmů stávajícího průběţného systému v důsledku převodu na kapitálový, by podle TOP 09 měl být kryt z aktiv společnosti ČEZ a v případě nutnosti i z nepřímých daní.

KDU-ČSL (Křesťanská a demokratická unie-Československá strana lidová) se k otázce řešení penzijní reformy staví tak, ţe základem penzijního systému by měl zůstat zachovaný současný průběţný pilíř financování. Důvodem pro toto tvrzení je fakt, ţe jej nelze rozkrást a ţe je imunní vůči inflaci. Současně ale navrhují zvýšení povinných odvodů na sociální pojištění z 28 procent na 31 procent superhrubé mzdy a současně by byly zavedeny slevy těm, kteří vychovávají děti. Těm by bylo umoţněno sníţení sazby důchodového pojištění ve výši tří procentních bodů na kaţdé vyţivované dítě. Tuto slevu by mohl uplatnit pouze jeden z rodičů. Zároveň souhlasí se zachováním penzijního připojištění, stavebního spoření či 46

podobné investice občanů na zajištění svého důchodového věku. Zásadně ale nesouhlasí s některými vládou zvaţovanými variantami penzijní reformy, jako je odvádění části důchodového pojištění ze státního průběţného pilíře na individuální účty u soukromých penzijních společností. Zároveň nesouhlasí s návrhem zvyšování sazeb DPH (daně z přidané hodnoty), neboť to by mohlo poškodit nejen rodiny s dětmi, ale i podnikatele ve stavebnictví a zemědělství.

VV (Věci veřejné) si plně uvědomují, ţe jiţ dnes je důchodový účet několik desítek miliard korun ve ztrátě, a proto nepodporují sniţování odvodů do důchodového systému zaměstnavateli. Od následující penzijní reformy očekávají, ţe zvýhodní pracující s dětmi. Pokles porodnosti chtějí řešit vytvářením rezerv pro posílení průběţného systému. Z této rezervy by mohli čerpat pouze rodiče a to ještě jen do výše, kterou do rezervního fond vloţili. Tím by bylo zamezeno zneuţívání podpory lidmi, kteří nejsou pracující a mají spoustu dětí. VV podporují zachování současného trendu tempa odchodu do důchodu, tedy pro muţe 2 měsíce a pro ţeny 4 měsíce za rok. Především pro vysokopříjmové skupiny podporují Věci veřejné zavedení komerčního pilíře, který by byl doplňkem jinak státem stále garantovaného důchodového systému. Jako prioritní poţadavek VV je nastavení informačního systému, ve kterém by kaţdý člověk jednoduše zjistil výši svého důchodu a rok vzniku nároku na něj. ČSSD (Česká strana sociálně demokratická) definuje penzijní systém jako povinnost postarat se o ty, kteří se sami na našem ţivotě aktivně podíleli, dokud jim to jejich síly umoţňovaly. Tato strana vidí penzijní reformu jako něco, co pod záminkou sníţení mandatorních výdajů, obrací celý současný solidární penzijní systém naruby. Nesouhlasí s individuálním soukromým spořením. Tento systém, který nezaručuje určitou výši důchodových dávek, vidí jako část kapitálového trhu. Jako nejlepší důchodovou reformu vidí aktivní politiku podpory rodin s dětmi, propopulační opatření, vyuţívání pozitivní ekonomické migrace, popírání nezaměstnanosti a současně podpora ekonomického růstu. Výchovu dětí vnímají jako určitou investici na svou vlastní budoucnost, proto by měli být zvýhodněni oproti těm, kteří dávají přednost vlastní spotřebě a děti si vůbec nepořídí. Systém by měl být doplněn o moţnost bezdětných občanů přispívat na nepřímou adopci tak, aby kaţdý, kdo danou formou přispává na výchovu dětí mohl uţívat výhody systému. Tento komplex opatření vidí jako moţnost stabilizace důchodového účtu.

47

KSČM (Komunistická strana Čech a Moravy) zastává názor, ţe povinně zavazovat lidi do spoření u soukromého penzijního fondu, který nic nezaručí pro budoucnost, za vysoce neodpovědné. Zastávají názor, ţe by současný průběţný solidární systém měl být zachován. Poţadují téţ, aby v případě výkonu zvlášť těţké a namáhavé práce existovala moţnost připojištění zaměstnanců ze strany jejich zaměstnavatelů. To by mělo vytvořit podmínky pro jejich případný předčasný odchod do důchodu bez výraznější finanční ztráty. KSČM i nadále jako základ penzijního systému prosazuje státní důchodový pilíř, který zajistí dostatečně kaţdého občana, který poctivě pracoval.

3.4 Malá důchodová reforma Návrh opatření, týkající se reformy současného penzijního systému byl nazván „Malá důchodová reforma“. Tento návrh je nutnou reakcí na nález Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb. V důvodové zprávě, k tomuto k tomuto vládnímu zákonu, je uvedeno: „Ústavní soud ČR shledal ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, které zakotvuje způsob stanovení výpočtového základu, z něhož se vypočítává procentní výměra důchodu, tedy i výši tzv. redukčních hranic, protiústavním (nikoliv však obecně existenci redukčních hranic jako takových), neboť ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí důchodového

systému

negarantuje

dostatečně

ústavně

zaručené

právo

na přiměřené hmotné zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců. Toto ustanovení je v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantujícími rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem (Pl. ÚS 8/07, resp. nález č. 135/2010 Sb.). Ústavní soud toto ustanovení zákona o důchodovém pojištění s účinností od 30. září 2011 zrušil, a proto je nutné přijmout novou úpravu stanovení výpočtového základu pro vyměřování důchodů. Cílem návrhu zákona je zajištění souladu právní úpravy s nálezem Ústavního soudu, a to zejména posílením vztahu mezi zaplaceným pojistným na důchodové pojištění a výší důchodu z důchodového pojištění. Návrh zákona obsahuje vedle změn souvisejících přímo se zrušením ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění i další změny, které, v souladu s názory Ústavního soudu, přispějí ke zlepšení finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění anebo zpřesní současnou právní úpravu“.41 Malá důchodová reforma se tedy týká změn ve výpočtu starobního důchodu od 30. 9. 2011, jsou 41

Poslanecká sněmovna parlament České republiky, Důvodová zpráva, Sněmovní tisk č. 277/2011 [cit. 2011-0405]. Dostupný z WWW: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=277&CT1=0>.

48

zde upraveny nové redukční hranice včetně jejich valorizace, stanovení automatické valorizace důchodů v budoucnu, zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu, prodlouţení důchodového věku apod.. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky zveřejnila tento Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ve Sněmovním tisku č. 277/2011. První čtení toho návrhu proběhlo 15. 3. 2011. V účinnosti návrhu tohoto zákona je uvedeno: „Vhledem k tomu, že Ústavní soud odložil vykonatelnost svého rozhodnutí do dne 30. září 2011, musí opatření přímo související s tímto rozhodnutím nabýt účinnosti rovněž dnem 30. září 2011. Účinnost ostatních opatření, která s nálezem Ústavního soudu přímo nesouvisejí, je stanovena po projednání s plátci důchodů, a to v závislosti na jejich technických možnostech, dnem 1. ledna 2012. Opatření, která se týkají zvyšování důchodů a vyhlašování příslušných údajů, mají nabýt účinnosti dnem vyhlášení zákona, neboť příslušný právní předpis musí být schválen v září 2011“. Vzhledem k tomu, ţe současný systém touto „Malou penzijní reformou“ zůstane nezměněn, budou muset být přijata opatření nazvaná „Velká penzijní reforma“, která se dotkne hlavně dnešní mladé generace.

3.5 Velká důchodová reforma V závislosti na nutnosti reagovat na současný stav penzijního systému, bude vláda muset přijmout opatření, která zajistí stabilizaci sociálního systému. Jelikoţ státní systém důchodového zabezpečení není při nynějším nastavení dlouhodobě udrţitelný, je tedy nezbytně nutné hledat nové zdroje nebo příjmy na financování penzí budoucím generacím. „V návrhu penzijní reformy ministerstva práce a sociálních věcí tvoří základ důchodového systému současný průběžný systém, do něhož přispívá ekonomicky aktivní generace a z něhož jsou zároveň vypláceny penze dnešním důchodcům. Hlavní úlohou tohoto prvního pilíře je solidárně zajistit přiměřenou výši důchodů také pro lidi s nižšími příjmy, aby se mohli ve stáří vyhnout chudobě. Systém musí být zároveň vhodný pro občany, kteří svou prací vytvářejí hodnoty, tedy platí sociální pojištění a další daně. Každý bude mít navíc možnost z nynějších povinných odvodů na sociální pojištění odvádět malou část na svůj soukromý penzijní účet. Jelikož tyto prostředky nebudou ihned využity, budou se ve fondech zhodnocovat ve prospěch budoucích penzí jejich vlastníků. Cílem není uspořit na důchodech vyplácených v průběžném systému, ale rozložit rizika a umožnit lepší zhodnocení spoření na důchod. Vytvoří se soustava 49

s více pilíři, které budou účelně kombinovat solidární pojetí výplaty penzí s kapitálovými prvky spoření.“.42 V souvislosti s návrhem a zaváděním tzv. „Velké důchodové reformy“ vzniká spousta otázek, na které zodpovědělo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky na svých webových stránkách.

Co pro nás znamená důchodová reforma? „Nově vznikne možnost zapojit se do druhého fondového pilíře. Ti, kteří mají pocit, že dnešní spoření jim stačit nebude a chtějí se na stáří zabezpečit lépe, nebo chtějí mít širší výběr způsobu výplaty důchodu než doposud, budou mít tuto šanci. Z dnes odváděných 28 % do průběžného systému budou odvádět pouze 25 % vyměřovacího základu mzdy, zbývající tři procenta plus další dvě (jako nutná podmínka pro vstup do dobrovolného systému) pak budou posílat do penzijního fondu, který si sami vyberou.“43 Výpadek příjmů ve výši 3 % v průběţném systému, které budou vyvázány ve prospěch penzijních fondů, by měl být ve státním rozpočtu dorovnán zvýšením sazeb DPH. Vláda schválila zvýšení niţší sazby DPH ze současných 10 % na 14 % od příštího roku 2012. A od roku 2013 by mělo dojít k sjednocení obou sazeb na výši 17,5 %.

Kdo můţe do tohoto systému vstoupit? „V průběhu druhého pololetí roku 2012 se bude moci každý člověk v produktivním věku rozhodnout, zda se chce do tohoto systému zapojit. Po 31. 12. 2012, kdy začne standardní fungování dobrovolného systému, to bude umožněno jen lidem do 35 let. Jejich rozhodnutí pak bude nevratné, ze systému nelze vystoupit ani do něj vstoupit“.44

42

Ministerstvo práce a sociálních věcí, důchodová reforma [cit. 2011-04-05]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10450>. 43 Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejčastější otázky a odpovědi k důchodové reformě [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10460>. 44 Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejčastější otázky a odpovědi k důchodové reformě [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10460>.

50

Jakým způsobem budou příjemcům penze z tzv. II. pilíře vypláceny? „Buď formou doživotní penze (po smrti příjemci výplata skončí), nebo doživotní penzí s pozůstalostní penzí na tři roky, tzn. že v případě úmrtí příjemce penze je vyplácena pozůstalostní penze ve stejné výši. Třetí možností je vyplácení formou renty po dobu minimálně 20 let. V tomto případě, pokud by příjemce v průběhu čerpání zemřel, výplata pokračuje po zbytek doby formou pozůstalostní penze ve stejné výši. To jsou způsoby čerpání naspořených prostředků. Pokud účastník dobrovolného systému zemře v průběhu spořící fáze – tedy před tím, než začne ze systému čerpat – stávají se naspořené prostředky součástí dědického řízení“.45

Jak to bude se stávajícím penzijním připojištěním, zůstanou zachovány státní příspěvky? „Ano, stávající penzijní připojištění zůstane zachováno a bude nadále podporováno státním příspěvkem. Pro posílení bezpečnosti a efektivity se změní zákon o penzijních fondech. Zejména bude oddělen majetek účastníků od majetku akcionářů“46

Co znamená takzvaná mezigenerační solidarita? „Mezigenerační solidarita by měla být řešena možností asignace (převodu) částky ve výši jednoho procenta mzdy, respektive vyměřovacího základu, potomků vůči svým rodičům, kteří jsou ve starobním důchodu. Tento prostředek motivuje k zodpovědné výchově dětí, které budou moci svým rodičům „přilepšit“ částkou ve výši jednoho procenta jejich mzdy. Jde skutečně o bonus, který budou lidé moci dobrovolně svým rodičům poskytnout, aniž by jim byl krácen z jejich vlastního spoření na důchod či jim byl odečítán z platu“.47

45

Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejčastější otázky a odpovědi k důchodové reformě [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10460>. 46 Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejčastější otázky a odpovědi k důchodové reformě [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10460>. 47 Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejčastější otázky a odpovědi k důchodové reformě [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10460>.

51

Kdo bude prostředky spravovat? „Prostředky na individuálních penzijních účtech budou spravovat penzijní společnosti. Buď stávající penzijní fondy, které se přemění na penzijní společnosti a majetek účastníků se oddělí od majetku akcionářů. Musí pro druhý fondový pilíř požádat o rozšíření licence a budou muset splnit náročnější požadavky na kapitál a systém řízení investic. Nebo i každý nový zájemce o správu individuálních penzijních úspor bude moci založit novou penzijní společnost, pokud splní zákonné požadavky, které bude definovat novou legislativou ministerstvo financí. Penzijní společnosti povinně nabídnou čtyři investiční profily včetně fondu investujícího výhradně do českých státních dluhopisů pro občany preferující jistotu státní garance.“48

Z jakých investičních profilů si budu moci vybrat? „Pro penzijní společnosti budou povinné tyto investiční profily. Dynamický, vyvážený, konzervativní a profil státních dluhopisů ČR. Dá se říci, že pro kratší dobu účastí ve druhém spořícím pilíři je vhodná konzervativnější strategie a pro mladší účastníky dynamická nebo vyvážená.49

48

Ministerstvo práce a sociálních věcí, jak bude postaráno o bezpečnost mých úspor [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10462>. 49 Ministerstvo práce a sociálních věcí, jak bude postaráno o bezpečnost mých úspor [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/10462>.

52

Závěr Problematika současného penzijního systému a nutnosti jeho reformy je aktuálně nejdiskutovanějším tématem posledních měsíců, proto i práce na toto téma by vydala na daleko obsáhlejší práci. Snaţila jsem se zachytit současný funkční systém, jeho jednotlivé dávky včetně jejich současné výše a následně nastínit nejvýznamnější opatření čekající na schválení našimi zákonodárci. Myslím si, ţe je to ekonomický problém, který se dotýká především mladších generací. Bohuţel o něm rozhodují politické strany, které své názory často mění a nehledí do budoucnosti, spíše se z tohoto problému snaţí získat politický kapitál. Bylo by potřeba v tomto systému nastavit nová, pevná pravidla, aby byl zajištěn funkční mechanismus zabezpečující klidné stáří nám všem. V souvislosti s reformou je třeba si uvědomit, ţe státem vyplácený důchod bude znamenat pouhé základní zabezpečení člověka na stáří a ţe všechno navíc uţ bude jen a jedině na svobodné, dobrovolné volbě kaţdého z nás, jak se na stáří zabezpečíme. Stát se můţe na tomto podílet různými variantami státní podpory (např. penzijní připojištění se státním příspěvkem). Je třeba, abychom skutečnosti ohledně našich budoucích penzí začali brát dostatečně váţně. A aby se ti, kteří ještě díky svému věku na to mají dostatek času, svými dlouhodobými úsporami či investicemi na své stáří začali včas připravovat. Neboť nikdo jiný, krom našich dětí, se o nás v době našeho stáří nepostará. Zastávám tedy názor, ţe kaţdý je zodpovědný sám za sebe. Stejně tak, jako kaţdý můţe ovlivnit svým chováním, vzděláním a postoji svou současnou ţivotní úroveň, tak by se měl v době svého produktivního věku začít zajímat, jakým způsobem bude financovat své potřeby ve stáří.

53

Seznam použité literatury Bibliografie [1] PŘIB, Jan JUDr. – Kdy do důchodu a za kolik, 11 aktualizované vydání, GRADA Publishing, a.s., 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3292-3. [2] SPIRIT, Michal et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 415 s. ISBN 978-80-7380-189-2. [3] TRÖSTER, Petr. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, 380 s. ISBN 80-7179-856-8.

Legislativa česká [4] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění [5] Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základní práv a svobod jako součást ústavního pořádku, v platném znění [6] Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění. [7] Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění [8] Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění. [9] Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění [10] Zákon č. 589/1992 Sb., o dani z příjmu, v platném znění

Judikatura [11] Nálezem Ústavního soudu ČR č. 135/2010 Sb. .

Mezinárodní prameny práva [12] Úmluva MOP č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení [13] Úmluva MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách [14] Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/04 54

Internetové zdroje [15] http://www.ilo.org/global/lang--en/index.htm [16] http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_ukazatele_penzijniho_pripojisteni _58647.html [17] http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_ukazatele_penzijniho_pripojisteni _58645.html [18] http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/A9C34D4B-14AE-4F08-BB2A41BB7802DE6C/0/Letak_zmenyDP2010_web.pdf [19] http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/3202-10 [20] http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=34&PHPSESSID=dccb9f 08e8cd6c 53567572514dcb43d1 [21] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/stromy_zivota_do_roku_2066 [22] http://www.apfcr.cz/cs/o-nas/seznam-clenu/ [23] http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=277&CT1=0 [24] http://www.mpsv.cz/cs/10450 [25] http://akilda.webnode.cz/odborne-clanky-k-pracovnepravni-tematice/pece-ozamestnance-a-zamestnanecke-vyhody/ [26] http://akilda.webnode.cz/odborne-clanky-k-pracovnepravni-tematice/pracovni-pomer-nadobu-urcitou/

Periodika [27] Národní pojištění, Odborný měsíčník České správy sociálního zabezpečení 11/2010, ročník 41, ISSN 0323-2395, str. 8

55

Seznam příloh Příloha č. 1

Statistika vývoje penzijního připojištění v České republice

56

Příloha č. 1

Statistika vývoje penzijního připojištění v České republice Základní ukazatele vývoje penzijního připojištění v České republice – k 30. 9. 2010

Počet Penzijní připojištění 1)

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

1-3q 2010

2 372 117

2 534 436

2 621 881

2 739 556

2 963 730

3 279 727

3 593 645

3 936 357

4 207 236

4 394 522

4 502 080

6,8

3,5

4,5

8,2

10,7

9,6

9,5

6,9

4,5

2,4

407 797

347 428

372 060

435 705

544 289

558 629

586 310

590 490

524 867

372 123

-31,5

-14,8

7,1

17,1

24,9

2,6

5,0

0,7

-11,1

-29,1

727 992

801 627

927 930

1 028 850

1 129 618

1 222 639

1 261 525

1 281 209

Přírůstek (%) Počet

Nová penzijní připojištění

595 396

Přírůstek (%)

Penzijní připojištění s vedenými příspěvky zaměstnavatele 2)

Počet

416 421

Přírůstek (%)

567 745

650 209

36,3

14,5

12,0

10,1

15,8

10,9

9,8

8,2

3,2

1,6

2,658

2,770

2,930

3,222

3,683

4,162

4,651

5,088

5,347

4,117

7,6

4,2

5,8

10,0

14,3

13,0

11,7

9,4

5,1

-23,0

10,040

10,957

11,770

13,146

15,335

17,607

20,211

21,887

22,955

16,914

10,5

9,1

7,4

11,7

16,7

14,8

14,8

8,3

4,9

-26,3

90,24

89,83

96,02

97,73

98,65

102,19

103,85

104,87

105,18

104,94

Objem 2,470 Státní příspěvky poukázané za příslušné období

(mld.Kč) Přírůstek (%) Objem 9,084

Příspěvky účastníků 3)

(mld.Kč) Přírůstek (%) Objem 88,98

Průměrný měsíční státní příspěvek

(Kč) Přírůstek 1,4

-0,5

6,9

1,8

0,9

3,6

1,6

1,0

0,3

-0,2

340,27

354,02

383,69

396,84

407,90

430,75

449,67

450,53

443,91

428,07

4,3

4,0

8,4

3,4

2,8

5,6

4,4

0,2

-1,5

-3,6

(%) Objem 326,17 Průměrný měsíční příspěvek účastníka

(Kč) Přírůstek (%)

1) Stav ke konci období; údaj uvádí počet připojištění, která nejsou v evidenci ukončena 2) Stav ke konci období od účinnosti novely zákona č. 42/1994 Sb. zákonem č. 170/1999 Sb. (od 3.8.1999) 3) Příspěvky účastníků jsou uvedeny bez příspěvků placených zaměstnavateli za své zaměstnance

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 2011-01-12]. Dostupný z WWW: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_ukazatele_penzijniho_pripojisteni_58647.html> 57

Komentář k základním ukazatelům vývoje penzijního připojištění v České republice k 30. 9. 2010 „Ministerstvo financí eviduje k 30. 9. 2010 celkem 4,5 mil. neukončených penzijních připojištění. Jejich počet se oproti konci roku 2009 zvýšil o 108 tis., což představuje nárůst o 2,4%. Penzijní připojištění si stále udržuje růstový trend; tempo jeho růstu je však pomalejší než v předchozích letech, o čemž svědčí i počet nově uzavřených smluv o penzijním připojištění, který za tři čtvrtletí roku 2010 dosáhl počtu 372 tis., což je o 27 tis. smluv méně, než ve stejném období roku 2009. Za sledované období roku 2010 objem vyplacených státních příspěvků dosáhl výše téměř 4,1 mld. Kč, což je o 128 mil. Kč více, než za první tři čtvrtletí minulého roku. Roste také celkový objem účastnických příspěvků (bez příspěvků zaměstnavatelů), který za tři čtvrtletí roku 2010 dosáhl výše 16,9 mld. Kč, což představuje nárůst o 326 mil. Kč oproti stejnému období loňského roku. Růst objemu účastnických příspěvků koresponduje s rostoucím počtem penzijních připojištění. Mezi účastníky penzijního připojištění s neukončeným penzijním připojištěním jsou nejpočetněji zastoupeni účastníci ve věkové kategorii 55-59 let (cca 540 tis.), následuje věková kategorie 35-39 let (496 tis.) a 30-34 let (460 tis.). Nejméně účastníků je z kategorií 18-19 (17 tis.), 85+ (24 tis.) a 80-84 (56 tis.).“ Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 2011-01-12]. Dostupný z WWW:

58