Přežije česká kultura vládní reformy?

přepis diskuse

„Přežije česká kultura vládní reformy?“

pořádal přípravný výbor think-tanku CESTA – Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii

9. březen 2011, přednáškový sál New York University Prague, Praha

panelisté: Kateřina Kalistová, Jan Kraus, Yvonna Kreuzmannová, Martin Vopěnka, Jan Stern moderátor: Jiří Pehe

Pozn.: Přepis byl drobně redakčně upraven.

© CESTA – Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, 2011. 1

Jiří Pehe Vítám Vás na dnešní debatě. Již jsme organizovali dvě debaty – jednu o budoucnosti sociálního státu a jednu o důchodové reformě, některé z vás jsem tady během těch minulých debat viděl. A tentokrát jsme se rozhodli vzhledem k aktuálnosti tématu uspořádat debatu na téma „situace české kultury“. Trochu provokativně jsme tu debatu nazvali „Přežije česká kultura současnou vládu?“, a to zejména proto, že jak jistě všichni víte, v poslední době se situace v české kultuře zhustila do takové té zkratky zvýšení DPH, což ohrožuje celou řadu oblastí kultury, zejména tedy nakladatele a vede se o této věci vcelku řekněme emocionální debata v českých médiích. My jsme ovšem se rozhodli toto téma pojmout trochu šířeji, i když samozřejmě o DPH a o reformách se bude určitě mluvit, a proto jsme na ten panel pozvali řekněme vějíř osobností, které patří každá do trošku jiné oblasti a kulturního života a já je představím. Po mé pravé ruce je Jan Stern, scénárista, který bude mluvit zejména zřejmě o situaci řekněme v těch elektronických médiích a o oblastech, ve kterých se pohybuje. Pak Martin Vopěnka, spisovatel, nakladatel, který stojí za akcí nakladatelů, za tou peticí, která už má několik desítek tisíc podpisů proti zvýšení DPH. Jan Kraus, herec, moderátor, režisér. Po mé levici Yvona Kreuzmannová, ředitelka Divadla Ponec a též festivalu Tanec Praha. A dále pak Kateřina Kalistová, předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Takže já začnu tím, že bych každému z panelistů 5 až 10 minut na to, aby přednesli svoje teze o tom, jak ta situace momentálně vypadá a potom bychom se pustili do debaty s publikem. Začnu nalevo, tedy u Kateřiny Kalistové.

Kateřina Kalistová Dobrý večer, já bych chtěla poděkovat hlavně za pozvání sem k vám. Jsem tady dneska prvně a rovnou na téma, kterým jsem se 2

v minulosti hodně zabývala. Já jsem skutečně dělala předsedkyni Kulturní komise v Lidovém domě, ale protože v současné době jsem předsedkyní RRTV, je funkce v politické straně, a to jakákoliv, neslučitelná s výkonem tohoto mandátu, proto jsem druhý den po jmenování do Rady musela na tuto funkci rezignovat, takže musím také na úvod říct, že nesmím ani vystupovat ve prospěch nějaké politické strany ve svých veřejných vystupováních. Takže ani logicky zase neúměrně hanit nějakou politickou stranu nebo hnutí. V minulosti jsem pracovala na Ministerstvu kultury, dělala jsem tam náměstkyni, měla jsem na starosti živé umění, regionální a národnostní kulturu a církve a náboženské společnosti. Jenom bych chtěla říct, že na Ministerstvu kultury jsem příliš dlouho nedělala, nicméně za tu dobu, což také vypovídá o něčem, jsem tam zažila tři ministry kultury, jednu ministryni kultury asi za rok a půl. Pokud se máme zabývat financováním kultury, což je první téma, o kterém bych chtěla se zmínit, tak bych na úvod chtěla říct, takový příběh, který je skutečný, já nebudu říkat ta jména, ale byl jednou jeden ministr kultury, který se stal ministrem kultury a šel za svým premiérem, protože měl velkolepé cíle, co s tím ministerstvem a s tou kulturou v České republice udělá a ten premiér mu řekl, že s penězi tu kulturu umí dělat i cvičený foxteriér, tak ten ministr zaštěkal na toho premiéra a odešel bez peněz. Já jsem tady nakreslila graf pro přehled. To jsou peníze, které plynou na Ministerstvo kultury, nejsou to veškeré veřejné rozpočty, které jdou na kulturu, tzn. kraje, obce. Je to jenom to, co jde na Ministerstvo kultury ze státního rozpočtu, ta žlutá řada, to jsou peníze očištěné o zpravidla mandatorní výdaje, které jdou na církve a náboženské společnosti, protože ty se vždy při těch debatách o tom kolik těch peněz vlastně na Ministerstvo kultury jde, tak ty se zpravidla nepočítají do toho balíku, tak z té křivky dole jsou roky, tam je krásně vidět, jak se to vyvíjí. Tak slovy klasika bych řekla, že to není tak hrozné, ale hrozný je ten trend, poslední trend. Uvidíme, jak seto bude vyvíjet v příštích letech. Je to tím, že tam je spousta mandatorních výdajů, tak samozřejmě když se sáhne do toho rozpočtu Ministerstva kultury, tak pak co jde na ty granty, tak to je pak hrozně složité s tím nějakým způsobem vyjít nebo naplnit ty grantové programy, takže tam dochází k různým rozpočtovým opatřením a 3

tak, čili ke zmatku. Takže v roce 2009 těch rozpočtových opatření pokud se nemýlím bylo asi čtyřicet nebo ještě víc. To je k tomu financování. Těch peněz na kulturu samozřejmě jde více, než na Ministerstvo kultury, je to asi, myslím, že to je asi 25 mld. to bylo v minulých letech. - když se započítají obce i kraje. Na ministerstvu kultury vznikl před několika lety materiál Státní kulturní politika, který má své vize, který má cíle, kterých chce dosáhnout a konkrétní pak opatření, která na to navazují. Ten materiál, i když není příliš starý, tak je poplatný samozřejmě své době. Já bych řekla, že já jsem ráda, že vůbec nějaká takováhle státní politika na Min. kultury zase vznikla. A mně tam vadí jenom to dovolávání se na ty ekonomické aspekty, jak to vidíme v té první vizi, na konci zase konkurenceschopnosti země. To jsou argumenty, které se poslední léta používají, a myslím, že to je víceméně k té kultuře nedůstojné, ale ospravedlnitelné, protože ti lidé, kteří bojují za tu kulturu, skutečně jiné argumenty poslední dobou nemají pro ty pragmatiky, pro ty politiky, takže se tam v posledních letech ten ekonomický aspekt konkurenceschopnost a inovace a kreativní průmysl tak se tam velmi vyzdvihoval, ale já si myslím, že to té kultuře nesluší a že by se s tím víceméně argumentovat nemuselo. Ty cíle, které si ta kulturní politika, kterou v současné době máme, stanovila, tak hned první cíl jsou zase ekonomická a společenská dimenze, aby se ty přínosy umění využily pro zvýšení konkurenceschopnosti ostatních odborů a činností. Druhým tím cílem je občanská dimenze rozvoj osobnosti. Třetím cílem je role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot a posledním cílem je role státu při tvorbě těch konkrétních pravidel, aby tady byl kladen důraz na transparentnost a nediskriminační prostředí pro kulturní aktivity na všech úrovních. Já bych k budoucnosti kultury, pokud mohu mluvit za sebe, chtěla říct, že kulturu považuji za věc veřejnou, za předmět veřejného zájmu. Kultura se ovšem neobejde také bez zákonodárců, bez té veřejné právní ochrany a podpory a spoluodpovědnosti státu při jejím zajištění. Vždycky jednou za čas se diskutuje vůbec to, jestli má Min. kultury vůbec existovat, jestli by nebylo lepší dejmetomu ty odbory, co jsou na ministerstvu, podřadit na jiná ministerstva, takto rozptýlit, nebo sloučit s Ministerstvem školství. Tak třeba ve 4

Švédsku to zkusili před několika lety, vydrželo jim to 2 roky, pak zase Ministerstvo školství a kultury rozpojili a Ministerstvo kultury je samostatné v současné době. Ještě navíc vůbec nechápu důvod, když všichni víme, že ta agenda se bude dělat, ale na jiných ministerstvech, tak jediná úspora je za ministra kultury, čili kultura má zas ve vládě o jeden hlas míň, tak s tím názorem já nesouhlasím. A co se týká mého názoru, tak mně vadí, že do současné doby nemáme Zákon o kultuře, který by vlastně definoval a deklaroval postavení kultury. Máme např. zákon o sportu, zákon o kultuře do dneška není. Pro mě ještě nebyla uspokojivě zodpovězena otázka agendy cestovního ruchu, který je tuším na MMR. Tak vždycky, když jsou ty úvahy o zrušení tohoto ministerstva, tak se uvažuje, kam by se šoupnul jaksi ten cestovní ruch. V některých zemích v Evropě je Ministerstvo kultury a cestovního ruchu. Já si myslím, že by se o tom měla vést seriozní debata. Taktéž, v době, kdy já jsem byla na Ministerstvu kultury, vedly se tam debaty o fungování a začlenění českých center v té struktuře státní správy, protože ty spravuje Ministerstvo zahraničí. Já jsem dokonce na českých centrech v Moskvě byla na stáži, takže vím, jak to funguje z praxe a i když je to administrativně a legislativně náročné, já si myslím, že česká centra, pokud budou zachována, měla by být ve správě Ministerstva kultury. Všichni, co bojují za kulturu, bojují hlavně s předsudky, předsudky těmi, že kultura je nadstavba, takže vlastně, když teprve všechno šlape, tak pak teprve zbyde na nějakou tu nadstavbu, což je kultura, to je v lepším případě, v horším je výhradně vnímána jako využití volného času. A potom kdybych o tom mohla já rozhodovat, tak bych určitě velmi akcentovala možnost Ministerstva kultury přispět do programů omezujících kulturně sociální nesnášenlivost a diskriminaci. A tady pro ty pragmatiky, když jsem říkala, že to je ke kultuře nedůstojné, bych možná použila některé argumenty, jako že sociální vyloučení na přímých nákladech stojí Českou republiku 20 mld. ročně a pokud by tohle mohlo trochu pomoci, tak by to určitě bylo výborné. No tady mám poslední citát Františka Halase – já jsem chtěla říct, že i když bude existovat kulturní politika státu, tak ta praktická toho politika státu ve vztahu ke kultuře nemusí být uspokojivá pro nás, ale naopak když žádný takový dokument existovat nebude, tak naopak může nějaká vláda to dělat dobře, 5

ale určitě si myslím, že tak nejlepší, ideální je, když takovýhle nějaký skutečně validní dokument tady existuje. Když si ho osvojí ta vláda, i když ho nepřipravovala a bude se to dobré z něj snažit akcentovat ve společnosti, podporovat finančně i jinak, je to vždycky o lidech, je to o premiérovi, je to o ministru kultury. Takže ještě jednou říkám, můžeme mít zákon, můžeme mít sebelepší kulturní politiky, ale pokud si to vnitřně ti aktéři političtí neosvojí, tak se nemusíme vůbec nikam dostat. A na závěr bych chtěla připomenout citát, který nedávno připomněl pan prof. Bělohradský, je to citát Jana Patočky, který napsal, že „funkcí kultury je vytvářet civilizační statky, tedy tvrzení a hodnoty, které platí z podstaty věci a nikoli z vůle a dekretu určitých lidí“. Tak to je věc, pod kterou bych se podepsala. Já bych byla jednou ráda, kdybychom mohli mít takového ministra kultury, který by nebyl degradován tím, že musí štěkat před svým premiérem, aby zajistil po finanční stránce kultuře pro Ministerstvo kultury nějakou důstojnou pozici ve vládě. Děkuji.

Jiří Pehe Já děkuji také. Já se Václava Bělohradského zeptám, jestli by to v příští vládě nevzal. Ale teď přejdu tedy napravo k Janu Sternovi a dávám slovo jemu.

Jan Stern Dobrý den. Děkuji za pozvání na tuto diskusi. Já když jsem nad tím přemýšlel, nad tím vymezením toho tématu, jako financování kultury, nebo přežije kultura tuhle vládu, tak já myslím, že kultura určitě přežije jakoukoliv vládu, že o tom není sporu, jenom v jakém bude stavu. Ale jde mi o to vymezení – co to je ta financovaná kultura. Je opravdu kultura jenom to, co je dotováno státem? Není kultura něco nekonečně širšího, většího, rozlehlejšího? No, já myslím, že rozhodně jo, že prostě to užší pojetí, že kulturou je to, co stát dotuje, co se tzv. neuživí na trhu musí být tedy dotováno a veškeré úsilí, které ve společnosti v těch kulturních aktivitách je, se zaměří na 6

to, aby se toto udržovalo, toto zvětšovalo, aby bylo co nejvíce peněz na tuto dotovanou část, tak já si myslím, že toto užší pojetí kultury vlastně vede k určité slepotě, která brání vidět daleko širší souvislosti, které by naopak napomohly tomu, že by do té kultury mohlo jít daleko více peněz, než jak to v reálu jde. Protože kultura v širším slova smyslu, tj. i ta, která se uživí na trhu, a tím míním filmový průmysl, televizní seriály, pořady, tisk, média – jsou média kultura, nebo co to je? Je to průmysl, je to výroba, je to výroba nějakého informačního zboží? Já si myslím, že pořád to spadá do kultury. A když se vymezí činnost Min. kultury a ministr kultury má kompetenci jenom na to, co je dotováno státem a o to ať se stará, tak si myslím, že to je úplně absurdní situace, protože ministr školství není takto vymezen. MŠ školství se rozhodně nestará jenom o dotované školství, ale stará se o vzdělávací systém jako takový, bez ohledu na to, jestli je na bázi státní nebo soukromé, jestli se uživí nebo neuživí. Prostě má ve své správě celý školský systém jako takový. Mě fascinuje, jak se snadno přišlo k tomu, že ministr kultury je vlastně takový ten slabý člen vlády, který dostane to 0,7 % nebo kolik národního důchodu, čili podprůměrnou částku z hlediska evropských standardů, s tím musí hospodařit a je vlastně v té vládě brán jako nějaká nadstavba. Přece to tak vůbec není. Když si vezmete, jaké dotace jdou třeba do průmyslu formou různých pobídek investičních atd., to ve srovnání s kulturou to jsou daleko, daleko větší peníze. Ale nejde jenom o to. Vezměte si otázku reklamy. Např., co by měl ministr kultury v tom širším slova smyslu, kdyby spravoval kulturu jako takovou, ne tu dotovanou, a to, co je kulturním statkem bez ohledu na to jestli se to prodá nebo neprodá. Tak ministr kultury první otázku, kterou by musel položit, je otázka reklamy. Jak je možné, že jsou kulturní díla přerušována reklamou a jsou tím způsobem ničená a degradována a je tím dokonce ničen a degradován prožitek těch lidí, kteří prostě během setiny vteřiny přejdou z nějaké tragické scény do reklamy na Vizír? Co to je za cynismus, co to je prostě za devastaci lidského vědomí toto dopustit. Ale protože jsme přistoupili na to, že kultura, Ministerstvo kultury, je jenom to, co dotuje, jenom to, co spadá pod dotační programy státu a nic jiného, tak jsme vlastně přistoupili na tu hru, že nám do toho nic není. Ale to není pravda přece. Ministr kultury by měl jako první věc říci, nebude se ničit kulturní dílo tím, že 7

se bude přerušovat reklamou, to je něco nepřijatelného, nepřípustného. A když si to vlastně vezmete, vztah kultury průmyslu, kdo na kom vydělává, kdo na kom parazituje? Furt se říká, že kultura je ta, která dostává od té výroby a ona je tou nadstavbou a tam je ta základna, ale co by si průmysl počal bez reklamy? Co by si průmysl počal, kdybychom řekli, my v kulturní sféře nechceme reklamu? No tak ten průmysl se nám zhroutí, nebo minimálně bude ve velmi zvláštní situaci. Čili tady by měl být člověk velmi opatrný s tím, co vlastně ta kultura je, jaké má mít nároky, a myslím si, že se podařilo v tomto řekl bych neoliberálním světě, kde dominuje neoliberální myšlení a tedy schematický pohled na svět, že se podařilo vlastně vytlačit tu kulturu na okraj. A okraj je to, že kultura je jenom to, co je dotováno. Všichni neoliberálové budou šťastní, když my přistoupíme na to, že kultura je jenom to, co je dotováno. Tam si hrajte, tam si vydávejte ty knížky, hrajte si ty své hry, stejnak kolik lidí na to chodí. Dokonce oni vám na to přidají, jim to nebude tak vadit, když místo 8 mld. tam dá 12 mld., vždyť to není žádný problém. Hlavně ale, ať nevylézá ta kultura z toho rámce, který v neoliberálním systému dostala. Znovu říkám, kultura je něco daleko širšího a většího, než jenom ten dotovaný rámec. Nepochybně se tady dostaneme k otázkám rozdělování, k otázkám objemů prostředků do kultury, k otázkám toho, jakou roli v tom mají hrát umělci, jakou roli úředníci a politici, kde je ta mez mezi tím, co rozhoduje stát, co rozhoduje politika a co rozhodují umělci. Protože politik a státní úředník nerozezná, nerozezná kulturní dílo a nesmí vůbec se opovážit takovouto věc učinit. Zažili jsme to s blobem, prostě to byl naprosto brutální útok na sféru, která musí zůstat ve sféře kultury. Tam prostě ta dělící hranice – kdysi ministr Dostál řekl velice moudrou větu, říkal „My politici a státní úředníci, my dáme prachy, to prostě za nás nikdo neudělá, to máme tu odpovědnost a my stanovíme pravidla, ale vy umělci si to pak budete rozdělovat a je to ve vaší samosprávě a do toho nesmí žádný prostě stát, úředník ani politik zasahovat. Nehledě na tu odpornost, která se děje, že leckdy dostávají dotace a příděly v té kulturní politice lidi, kteří jsou spřízněni s politickými stranami, kteří jim dokonce nějakým způsobem posluhují, slouží a jsou jim tedy zavázáni. Čili tomu je potřeba zabránit. Ale já jsem jenom chtěl 8

upozornit na ten širší rámec, který mně vlastně přijde daleko zajímavější a důležitější než to, i když samozřejmě že je důležité, kolik peněz jde na kulturu, ale než ten samotný dotovaný systém.

Jiří Pehe Děkuji Janu Sternovi a posuneme se k Martinu Vopěnkovi.

Martin Vopěnka Dobrý večer. Tak já nejdříve zkusím, jestli mluvím, protože včera jsem mluvit nemohl a dneska jsem to radši ještě nezkoušel, ale zdá se, že to jde. Takže já myslím, že ty konkrétnější aspekty nakladatelské činnosti a DPH nechám do pozdější diskuse a připravil jsem si takové kompaktnější zamyšlení. Stalo se to před několika měsíci v lese poblíž zámku Kuks. Utrpěl jsem kulturní šok. Ocitl jsem se totiž před monumentálním sousoším Braunova betlému. Úplně sám ve zšeřelé podzimní krajině. Připadal jsem si najednou nesmírně pokorný a malý. Malý před odkazem našich předků z jiných dob, kdy zápasy ducha byly přirozeně chápány jako to nejvyšší, oč lze v životě usilovat. Ne, nechci tu dobu zjednodušeně obdivovat, ale přece jen - co zanechává v české krajině a tím pádem i v krajině ducha naše doba? To, v čem žijeme, lze těžko nazvat jinak, než jako všeobecný kulturní a hodnotový úpadek. Nemyslím si, že by ten úpadek vytvořila současná vláda. Naše současná pravicová vláda tomu úpadku jen přitakává. Je to dáno jednoduše životními postoji jejích členů. Oni jsou dětmi svojí doby a ničím tu dobu nepřevyšujícím, ba ani se o to nesnaží. Skutečná konzervativní politika by v sobě mohla a měla nést i péči o trvalé duševní hodnoty. Lidé ze současné vlády však něčemu takovému rozumějí nanejvýš pod pojmem konkurenceschopnost. Skutečná konzervativní politika by v sobě mohla a měla nést i přirozený lidský soucit a péči o bližní, jak nás ji naučila křesťansko židovská evropská tradice. Lidé ze současné vlády však něčemu takovému rozumějí nanejvýš pod pojmem mandatorní výdaje. Pravicovou politiku ovládl bezbřehý vulgární ekonomismus. Je mi to líto tím spíš, že já jsem 9

pravostředový volič. I vydávání knih je podnikání. Já jsem tedy živnostník, byť jsem se jím stal proto, abych zabezpečil sebe jakožto nekomerčního spisovatele neschopného vydělat si svým psaním na živobytí. Vždyť román se píše 2 až 5 let. Jako živnostník si také plně uvědomuji nutnost vyrovnaného hospodaření. Na dluh žít nelze. Na současné reformě, provázené zvýšením spodní sazby DPH, mě však děsí to strašné zjednodušení v pohledu na svět. Jeden den se před nás postaví systém a hned druhý den se řekne, že výjimka z toho systému je velký prohřešek. Přitom se nejedná o systém prověřený desetiletími či staletími. Jedná se o několik tezí ze státního účetnictví. Politici sice v zásadě nakonec uznají, že například knihy budou zvýšením DPH nějak poškozeny, avšak slovo výjimka je pro ně strašák největší. Přitom často právě výjimky tvoří společnost lidskou. Výjimkou jsou přece i bezbariérové přístupy pro vozíčkáře. Do systému bez výjimek by se vešel jen klasický obrubník. Většina současných politiků ovšem specifickou roli knihy a kultury v životě společnosti ani necítí. Kultura dnes přece není prostorem zápasu ducha. Kultura v mysli současných politiků spadá spíš do kolonky volný čas. Všeobecný kulturní úpadek je sice zřejmě jev provázející současnou globalizaci celoplošně, nicméně když se rozhlédneme napříč Evropou a porovnáme tamní sazby DPH na knihy a kulturu nebo tamní dotační kulturní programy, vyjde nám z toho, že jsou si tam významu kulturních hodnot přese všechno vědomi. A tak nakladateli anebo tvůrci žijícímu v Čechách musí nutně vytanout na mysli vtip z dob reálného socialismu, vtip o malé tasemnici, která na prosluněné louce vykoukne ze zadku krávě a zeptá se: maminko, když je všude tak krásně, proč zrovna my. (potlesk)

Jiří Pehe Děkuji. A teď dávám slovo Yvoně Kreuzmannové.

Yvona Kreuzmannová

10

Dobrý podvečer. Já jsem ráda, že navazuji na úvahu, která je mi velmi blízká. Já jsem v poslední době, poslední skoro dva roky, velice ponořená do evropské kulturní agendy a velice se zajímám o to, kam se posouvá myšlení o roli kultury v rámci celého kontinentu, a to je z toho důvodu, že jsem uměleckou ředitelkou projektu Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015. A musím říct, že když si srovnám tu naši lokální situaci s tím, co se děje v rámci Evropy, tak je mi zpravidla, když se vracím z těch různých diskusí, velmi smutno a zároveň jsem obrovský optimista. Jestli kultura přežije, to je otázka, kterou já si vůbec nekladu, protože já vím a asi jsme o tom mnozí přesvědčení, že kultura je prostě podmínkou jakéhokoliv rozvoje společnosti a bez ní není vůbec možný. To, že lisabonská strategie ovlivnila tak zásadním způsobem ekonomické myšlení řady politiků a specielně v zemích střední a východní Evropy je samozřejmě věc, která mě trápí, ale já jsem pořád ještě optimista a myslím si, že je na občanech, aby se trošičku proti tomu ozvali a dali najevo, co si o kultuře myslí a jak ji vnímají, protože se s ní setkávají na každém kroku. To široké pojetí kultury, které tady zmínil pan Stern, já velmi jaksi vnímám, protože to je o tom, že kultura nás obklopuje a nemůžeme bez ní přežít ani jeden jediný den. Je to prostě design, je to užité umění, je to architektura, je to urbanismus, je to reklama, jsou to kreativní průmysly ve velké šíři až od našich malých dětí, které si hrají s různými internetovými a dalšími hrami, až po to, s čím se setkávají senioři a čemu se přiučí v rámci toho obrovského rozvoje technologií. A to všechno potřebuje jedno jediné, to potřebuje kreativního jedince a kreativního jedince nevytvoříte v ryze ekonomické konzumní společnosti, ale vytvoříte ho tak, že opravdu nastavíte modely kreativního vzdělávání a že skutečně tu společnost budete systémově posouvat. A tam kultura a vzdělávání velmi úzce souvisejí. Já musím říct, že jako člověk, který se zabývá tím živým umění léta, více než dvacet let, tak se snažím udržet si nezávislost a nezávislost ve smyslu, že nechci být v žádné státní instituci nebo prostě státem či městem řízené organizaci, což považuji za velmi důležité proto, aby člověk mohl skutečně stavět na kvalitě toho, co nabízí občanům jako veřejnou službu, a druhá věc je apolitičnost. Kultura z mého pohledu by měla zůstat maximálně apolitická a měla by se skutečně napříč politickým spektrem 11

domáhat svých práv, protože skutečně nás obklopuje podmínkou přežití. Pokud jde o roli Ministerstva kultury, kde jsem také měla tu čest působit v roli poradkyně, tak já myslím, že to úzké vymezení, že kultura je jenom to, co Ministerstvo kultury řídí, to je přežitek, reziduum z minulých dob, z let osmdesátých, které samozřejmě v myslích řady úředníků přetrvává, ale na druhou stranu určitě najdeme lidi, kteří vnímají tu roli Min. kultury jinak a já teď vůbec nechci hodnotit, protože těch změn ve vedení Min. kultury byla celá řada, kam se to ubírá za nového ministra, ale jediné, co jako členka Rady pro umění jsem stačila pochytit, je fakt, že se zajímá o dvě věci, které mi přijdou pro rozvoj kultury, podporu kultury v ČR zásadní a důležité. Jedna věc je vícezdrojové financování. Principy vícezdrojového financování, které jsou v západní Evropě naprosto běžné, to znamená od lokální kulturní politiky na úrovni až městských částí, obcí, až po úroveň krajskou a potom teprve přichází stát, který by se měl zajímat o věci, které jsou celonárodního a nadnárodního významu. Tak tam si myslím, že role Min. kultury je obrovská, protože může být metodikem, může být inspirací, může dávat dobré příklady – příklady dobré praxe, jakým způsobem tedy zavádět transparentní grantové systémy a jakým způsobem opravdu podporovat diverzifikaci kulturní nabídky. To je jedna věc, která je důležitá v tomto a vím, že stávající ministr alespoň slíbil a tvrdí, že jedná s Asociací krajů, se Svazem měst a obcí a s dalšími sdruženími na úrovni právě lokální, komunální politiky, protože z ní vyšel. Takže doufejme, že se třeba aspoň tady dočkáme nějakého kroku dopředu. Druhá věc je to, co tady bylo zmíněno a to mi přijde velmi zásadní, boj o peníze. Boj o peníze, o podíl ve státním rozpočtu, to, co tady ukazovala paní Kalistová, je tristní, ten pokles prostě podílu rozpočtu kultury a ze státního rozpočtu je úplně neuvěřitelný a neuhájil ho ani tento ministr. Tvrdil, že jeho zájmem je, že nebude bojovat se sportovci o loterijní zákon, ale že bude bojovat o právě příjmy do kultury formou příjmů z reklamy. Jsem velmi zvědavá, jak uspěje, dává tři varianty na to, jak z reklamy podporovat kulturu a tedy renovovat, revitalizovat Státní fond kultury do řádu sta milionů. Pokud se mu toto podaří, klobouk dolů, protože v dnešní době je to velmi těžké, ale je to možná jedna z cest, kterou třeba vyzkoušeli 12

v Maďarsku, ať nechodíme jenom do západní Evropy, a poměrně dobře funguje. Jestli jsme schopni nebo nejsme schopni zakázat reklamu, která opravdu neskutečným způsobem narušuje umělecká díla vysílaná v různých médiích, to je druhá otázka, tak daleko si vůbec netroufám jako dneska dohlédnout. Pokud jde o tu sféru tří základních sektorů, které vlastně se neustále nějakým způsobem prolínají, ale nejsou schopny spolu moc komunikovat, myslím si, že tady je velká cesta od lokální až po státní úroveň, kde lze vylepšit vlastně postavení kultury, a to ve spolupráci všech tří sektorů, ať je to sektor státní a veřejné správy, ať je to sektor podnikatelský a k tomu sektor nevládních neziskových organizací, tedy veřejně prospěšných služeb. A když se tyhle tři sféry naučí lépe komunikovat, tak si myslím, že tam je spousta nevyužitých příležitostí, které by mohly pomoci nějakým způsobem posunout vnímání kultury. Na evropské bázi teďko existuje velké hnutí Culture Action Europe, což je politická platforma na podporu kultury. A to hnutí už se posouvá právě od toho tvrdého boje za obranu kultury, což vzniklo vlastně na základě lisabonské strategie, kdy vznikla EU zadaná studie v roce 2006, která se jmenuje Ekonomika kultury, rozsáhlá 230stránková studie o ekonomických efektech, které jsou přímého i nepřímého rázu, aby se vůbec našly ekonomické argumenty a dnes už se konečně posouváme zase o kus dál. Ukazují se sociální efekty, ukazuje se role kultury vlastně v multikulturní společnosti, v přijímání minorit všeho druhu a v tom, jakým způsobem právě duchovní hodnoty a rozvoj vzdělanosti společnosti tím, co je nejdůležitější oproti tomu materiálnímu vnímání světa. Otázkou je, jak se to podaří zapracovat do Strategie 2020, kde se už pro to určité prostory vytvářejí, ale ještě to zdaleka není definováno na té úrovni, jak by si asi mnozí z nás přáli. Takže já chci jenom říct, že to hnutí Culture action Europe we are more, které tedy říká, že kultura je mnohem více, že vlastně každý jsme nějakým způsobem jí zasažen, je jedním z trendů, který mě jaksi trošičku nalévají optimismu a další z těch trendů je rozvoj kreativních měst, a to si myslím, že je téma, které se teď velmi velmi diskutuje, v Plzni to bude na Den Evropy 9. května, srdečně Vás zvu. Kreativní města jsou dneska vlastně dneska diskusí vedenou od Ameriky přes různé kontinenty až přes Japonsko do Evropy a musím říci, že dokazuje řada studií, vědeckých studií, že dneska 64 % lidí hledá zaměstnání podle atraktivity místa, ve kterém se ta která firma nalézá, nikoliv 13

jenom podle toho, jakou práci a jaký plat nabízí. Atraktivita prostředí je to, co jaksi kultura ovlivňuje nejvíc. Takže já pořád jsem ještě optimistou. (potlesk)

Jiří Pehe Děkuji Yvoně Kreuzmannové a posledním řečníkem na panelu je Jan Kraus.

Jan Kraus Hezký podvečer dámy a pánové. Já kromě toho, že jsem, nebo pracuju jako, jak se říká v Česku jako moderátor, tak jsem také si napsal dvě divadelní hry, které se realizovaly, nebo jedna se realizovala v Divadle Na zábradlí, když jsem si na ni přispěl 150 tis. na tu realizaci v roce 1995, protože předtím jsem 5 let podnikal a předtím jsem dělal divadlo s Jiřím Ornestem Náhradní divadlo a předtím jsem byl v Divadelním spolku, stejně tak jsem autorsky pracoval ve veřejnoprávní televizi kdysi za působení pana Ing. Sterna, ale znám dobře i komerční televize a v současné době Na hniličko, potom, co po 6 nebo 7 letech se ukázalo, že je to vlastně bulvár, jsme s tím přešli ze Zábradlí do Divadla Kalich. Já si myslím, že – pak jsem byl předsedou FITESu, což si myslím je také důležité pár let, takže mám určitou zkušenost s těmi jednáními, styky s politiky apod. a myslím si, že je dobré si říct pár tezí, aspoň já to považuju za důležité, na těchhle teskných setkáních, která se vždycky projevují takovou poměrně pochmurnou atmosférou, takže já to mohu dovolit tak jednou ročně a do toho tam ještě většinou dost lidí spí. Důležitá věc je teze č. 1 – peněz na kulturu není nikdy dost. Stejně jako není nikdy dost štěstí. Já vám vždycky najdu místo, kde by mohla být pěkná socha, vždycky, a vždycky bych věděl, kdo by ji mohl dělat a on by zase věděl, kolik by za to chtěl. Druhá věc je, většina umělců nikdy ničím nepohrdá tolik, jako penězi a komercí, ničím. Ale o to s větší vervou a silou se bijí o rozdělení peněz, protože se ukazuje jedna zvláštnost, že kdyby je dostali zrovna oni, tak to budou 14

konečně správně přidělené peníze na něco užitečného. Další důležitá teze je, a to platí pro mě, většina lidí v kultuře se považuje za umělce, přestože dějiny a historie to nakonec nepotvrdí. Za čtvrté, politici jsou málo čím tak jisti, jako že kvalitní umění nebo kulturu rozpoznají sami. Pokud ne sami, tak 100% s manželkou, pokud ne ani s manželkou, tak s milenkou je to tutáč. Vidíte také naše nedávné události, bitvy o knihovny nebo naše teze, že Evropě to osladíme, což všechno skončilo takovou kyselou příchutí. Myslím si, že kultura pro takovou společnost jako je česká má jeden problém, a to, že nemá a nebude mít logicky žádné exaktní kritéria posuzování, nemůže mít. Čili, co je umění, co je škvár, co je bulvár, já neznám divadelní šatnu, kde by se na tom tři lidi shodli, ale ve společnosti jako je česká tedy řekl bych ne dlouho po komunismu je to o to těžší a mám k tomu svoje zkušenosti i např. právě z toho FITESu, kde nešlo sice o posuzování toho, co je kultura a co je umění a co není, ale FITES byl jedna, možná jediná dokonce, organizace, která vystoupila, když si Fond pro kinematografii přidělil nebo rozdělil peníze na scénáře tak, že si to přidělili všichni členové té komise na svoje scénáře, tedy asi dvě třetiny těch posuzovatelů přidělily peníze na svoje látky. A my jsme tehdy za ministra Dostála vyvolali bouři, že ji nevyvolaly jiný svazy bylo tím, že čekaly na příští rok se svými látkami a nechtěly pobouřit současnou komisi, aby náhodou na ně nezahlížela. A když jsme vyvolali tohle jednání a chtěl bych říct, že v té komisi byla řada morálních veličin dnešní doby, tak když jsem přišel na to setkání, tak mně říkali, tak jde o to promluvit si o perspektivě, o vizi tady filmu, já jsem říkal ne, jde o to, jak jste si rozdělovali prachy minule. A ministr Dostál byl ten, který nám vyhověl a skončilo to poměrně takovou trapnou křičenicí. Nicméně, považovali jsme to za důležitý jako FITES dát najevo, že to nepřehlížíme. A myslím si, že to je jeden z aspektů, který si česká kulturní obec musí přiznat. Kultura nezačíná u státu, u rozpočtu, ale u toho jednotlivce, víte. Jakou máme kdo kulturu v sobě, tam je začátek kultury nejen společenské, ale i národní. Pak je kultura společenská, státní apod. Já jsem si nahlédnul tady do toho konceptu státní kultury, mně to přijde bezchybné, jsem byl dojatý chvílemi, co všechno tam je, já jsem si to ani neuvědomoval. Ale uklidnil jsem se vědomím, že to je k ničemu. Přiznejme si, že v zemi, kde máme jaksi trestní zákoník, který se nedodržuje, v zemi, 15

kde se krade zhruba 100 mld. ročně, plácat něco o knížkách je legrace. A třetí, to už je smutnější, teď se budeme okrádat na důchodech, tedy budeme okrádáni na důchodech perspektivně. A přiznejme si ale, to proto, že to jde. A to umožňujeme my. Přestaňme i na těchto setkáních dělat, že jsou hrozní tamti někde nahoře, v Senátu, ve Sněmovně, ve vládě a my tady kulturní, dobří, poctiví lidé s báječnými nápady prostě nemáme šanci. Mně to připomíná komunismus s těmi šuplíky, když se pak v nich všichni hrabali a nemohli tam dohledat nic. Takže, myslím si, že v tomhle hledejme v první řadě sami v sobě a pokud jde o kulturní obec, ta by to měla vždycky umět první. Všimněte si, prosím pěkně, kolik umělců se věnovalo reflexi přechodu z komunismu do kapitalismu ve svých dílech, to mě odjakživa fascinuje těch 20 let, protože to je historická epocha, unikátní, ta se nikdy nebude opakovat, ne. A když se pokusili o reflexi, jak vypadala? Jako my, jako ti politici - líbezné žvásty. Děkuji za pozornost. (potlesk)

Jiří Pehe Tak děkuji panelistům. Já ještě předtím, než se obrátím na publikum, se zeptám panelistů, jestli chtějí na něco, co tady zaznělo, navzájem reagovat, nebo něco doplnit, jestli mají potřebu tak učinit.

Pan Vopěnka Já bych teda bezprostředně reagoval tady na kolegu pana Krause. Ono, já s tím úplně souhlasím, naprosto, že co se týká samotné grantové politiky, tak ta nemá velký si myslím rozhodující význam pro to, jaká je kultura. Chtěl bych ale říct, že to, co momentálně řešíme s tím zvyšováním DPH, je trošku někde jinde, tady jde o to, aby nám nechtěli aspoň teda další peníze brát. Já také nejsem z těch, co chce peníze dostávat, ale aspoň tedy aby tu kulturu nechali tak, jak je.

16

Jan Kraus Pane Vopěnko, ale oni nám chtějí peníze brát. A já Vám chci něco říct, pokud nebude stačit 20% DPH, tak bude 30 a pak 40. Pane Vopěnko, proberte se. Tady jsme na to, aby nás vobírali.

Jiří Pehe Já bych jenom k tomu dodal, že mně to připomíná, jak profesor Kohn jde po ulici a tam vidí svého žáka Roubíčka, jak sedí ve velmi drahé restauraci a tak vejde dovnitř a říká: Roubíček, co Vy děláte v takové drahé restauraci? A Roubíček říká: No já jsem teďka podnikatel, já podnikám, nová doba… a profesor Kohn říká: No ale vždyť Vy jste byl takovej vždycky špatnej ve škole, ekonomii jste nezvládal, matematiku. A Roubíček říká: No, to je jednoduchý, já koupím za 100 a prodám za 200, mně to jedno procento stačí.“ (smích) Tak, já bych teďka se obrátil na publikum, ale chtěl bych jenom říci, že ta diskuse se nahrává nebo je také přepisována pro naše w-stránky, takže pokud se budete ptát nebo komentovat, tak se, prosím, představte, pokud chcete, aby ten Váš komentář nebo ta otázka byly zaznamenány a jako vždy na našich diskusích snažte se býti struční a obracejte se na panelisty. Takže můžeme začít. Jsem tedy napjat po tom představení panelu, na co se budete ptát vy. Prosím (směrem do publika) Mluvte na mikrofon, nese se Vám mikrofon.

Pan Pleskot? Ten problém kultury, já ne úplně souhlasím s Janem Sternem, že politici vůbec nemůžou rozumět kultuře. Problém jejich je, že mají velmi nízkou kulturu a ta kultura je u nás určena jejich horizontem prostě volebního času. Kultura a všechny ty ostatní reformy jsou dlouhodobé, kontinuální procesy. Ale bohužel úroveň kultury naší politiky je prostě taková, že se řídí tedy pouze volebními termíny, že jo, a z těch uvažuje. Tak to je jedna věc. Druhá věc, kterou bych měl ještě, kterou bych chtěl 17

poznamenat, já souhlasím s tím širším pojetím kultury, prostě proto, poněvadž mně tam patří, to myslím řekla pani Kreuzmannová, ta souvislost s tím vzdělání, prosím Vás, tady je zoufalá situace, protože nám jde školství dolů, vzdělání je v tom a přesto naše opětně nekulturní politické reprezentace nebyly stavu se dohodnout o něčem, co dejmetomu udělali Finové někdy na začátku 90. let, o reformě tedy školství, vzdělání, výzkumu a vědy, a kde jsou dneska. To je druhá věc. A prosím Vás a třetí věc, bouřlivě souhlasím s Janem Krausem, je to teda také naše věc. Ta filosofie, kterou vyznává náš volič v široké míře, my si vás zvolíme, my vás celkem dobře platíme, tak my sebe si zvolíme a můžeme se na to vykašlat dál. Ne. My je musíme tedy, já bych tu byl neparlamentární, kopat, dokopat k tomu, aby tedy pracovali. A je to otázka zpětné vazby, kterou musíme zvyknout budovat. Toto já přijímám i z hlediska cesty jako určitou formu vytváření té zpětné vazby. Děkuji.

Jiří Pehe Děkuju, chce někdo z panelistům reagovat, on to byl spíše komentář.

Jan Stern Já bych jenom, mě to inspirovalo, ta kultura v tom širokém pojetí není vůbec nic teoretického, nebo co bych si vymyslel jako spekulativní názor. To je naprosto praktická věc. Například v současné době probíhá vývoj zákona o fondu kinematografie. Úplně nový zákon má být. A tam se toto pojetí do toho promítá, protože ten zákon je především o tom, jaké zdroje budou, odkud půjdou peníze do fondu kinematografie. A samozřejmě mi 20 let tvrdíme nebo 15 let tvrdíme, že komerční televize musí prostě ze své reklamy odvádět nějaké 2, 3 % do fondu kinematografie, protože jednoduše tyjí a žijí z toho, že tady je kultura, že tady je filmová kultura. V širším slova smyslu prostě z toho žijou a mají na tom ten byznys založený. Ale protože politikové se vždycky úplně zhroutí před televizemi, protože od nich se jim odvíjí jejich politický osud, tak vždycky to dopadne tak, že tyhlety peníze od těch komerčních televizí se vyškrtnou a zůstanou prostě různý 18

takový bastardy, ale zaplaťpánbůh za ně. Teďka to funguje tak, že na České televizi se nechá nějaká porce reklamy, ať její část jde do fondu kinematografie, což činí asi 150.000.000,Kč a když k tomu připočtu 60.000.000,- Kč za prodej filmových práv starých českých filmů, tak se vlastně ten film, kulturní film umělecký drží na nějaké úrovni. Ale teď je znova zákon ve vládě, půjde do Sněmovny, znovu tam budou ta 3 %, která jsme chtěli odjakživa od těch komercí, znova to půjde ven, protože v tom pojetí té kultury ta společnost není schopná říct silným hlasem kultura není jenom to, co je dotováno Ministerstvem kultury, kultura je i to, co vysílá televize Nova ho, i to co vysílají komerční televize, a prostě ta daň za to že to prasíte tím, že přerušujete ty filmy reklamou, tak aspoň dejte peníze na ty umělecké filmy, ať se to prostě nějakým způsobem vykompenzuje. Čili to je velice praktická politická, výsostně politická otázka to pojetí užší kultury a širší.

Jiří Pehe Děkuji. Paní Kalistová ještě chce reagovat.

Kateřina Kalistová Já bych jenom na to chtěla zareagovat. Já myslím, že takovýhle zákon už ve sněmovně předložen byl, dokonce tam byly variantně 1, 2, 3 % z těch komerčních televizí a bylo to v roce 2006. Ten zákon prošel a byl vetován prezidentem republiky a podruhé jak už bylo těsně před volbami už tam byla vyhrocená situace, tak o pár hlasů ten zákon neprošel. Ta procenta, to je například model ve Španělsku, takhle to tam běžně funguje, ale teď vůbec jsem nepochopila, jestli můžu, o co Vám jde teda. Ty komerční televize bez té reklamy prostě tady nebudou. Takže buď je budeme brát s tím přerušováním těch uměleckých děl reklamou anebo prostě tady nebudou. Tak spíše jde o tu veřejnoprávní televizi.

Jan Stern

19

Ne, mně jde o to, aby to byla určitá forma tlaku, jak do té kultury prostě dostat adekvátní peníze, protože když už teda budete prasit ty filmy tou reklamou, tak prostě budete odvádět, a né aby to zase nedopadlo tak, že prostě ty komerční televize na ty filmy nedají vůbec nic. Prostě to je určitý způsob vidění světa, který vede k určitému nátlaku. A dokud ten způsob vidění se neprosadí, tak vlastně nevznikne ten tlak v té společnosti, rozumíte, o to mně jde. Mně nejde o to, aby nebyla reklama na jogurt to je vlastně idealistický sen . A možná , že by tahle civilizace daleko líp dopadla, kdyby reklama vymizela, protože by lidi možná tolik nekonzumovali, nekupovali by si každý 2 roky nový auťák, a možná ten růst růstu, tahleta mantra, možná že bychom našli úplně jinej způsob a možná, že to je ta cesta, kterou se jednou dáme, ale teďka v tuto chvíli prakticky si myslím, že to je způsob nátlaku jak dostat peníze na kulturu. Kraus pardon …

Kateřina Kalistová Já jenom jsem chtěla říct, že ředitelé obou komerčních televizí se k tomu jaksi přihlásili, oni chtějí do toho Fondu kinematografie přispívat a jako nemalou částkou, takže to není, že by se od toho úplně distancovali nebo a priori to odmítali.

Jan Kraus Ale to je když počítám jako tady ten Kohn jak o něm mluvil pan Pehe, to je velmi jednoduchý. Reklama na České televizi je v objemu zhruba 500.000.000,- Kč, tak pokud to ty komerce bude stát 250, tak 250 je doma. Takže to jako chápu. Druhá věc je, chtěl jsem jenom říct, že nyní už jsem pochopil, proč komerce zajímají lidi do padesáti pěti let, protože pak se mění uvažování vůči reklamě vlastně negativně a třetí věc je, chtěl bych Ti říct (otáčí se směrem k p. Sternovi), že když jsem sem jel, tak jsem se dočetl, že se z České televize bude financovat taky sport. Takže já si myslím, že Česká televize se stala takovou bandaskou, kam my dáme těch 130, tam to 20

soudruh Janeček, takový morální pilíř tady našeho počínání a vizitka naší společnosti, rozdělí tak, že bychom dávali něco na ty televize, něco na digitalizaci teďko na sport a já myslím, že přijde pečivo ještě.

Jiří Pehe Tak já bych k tomu jenom dodal, že když Sazka je vytunelovaná, tak se odněkud na ten sport musí brát. (smích) Takže tam se hlásil pan Trojan a myslím.

Pan Trojan Vy mě znáte. Tak já se nebudu představovat, když jste mně vyvolal. Já přemýšlím zhruba o tom pojmu kultura z ještě širších hledisek nežli pan Stern. Například když se podívám na to co se děje v současné době se zdravotnictvím, tak jsem četl v novinách jednak článek od Karla Zemana, který měl nadpis: je udržitelná, nebo můžeme čekat, že bude všeobecná zdravotní péče pro všechny stejná? Já si myslím, že součástí kultury je například to, jestli řekneme, že určití lidé, bezdomovci dejme tomu, nepatří do této společnost ti. To je obrázek toho, jací jsme. To je kultura. Kultura je i to, když si vzpomenu jako kluk jsem jezdil na prázdniny do jižních Čech do vesnice Pačejov, která byla dost daleko od Plzně, a můj strýček jezdil každý den ve 4 ráno do plzeňské Škodovky a byl to dělník, který tam pracoval, byl na to pyšný a to byla kultura dělníků v té Škodovce. Stejně tak do kultury patří i ta teta, která dělala tu cmundu a ty všelijaké věci, které uměla dělat a zároveň kultura je i to, že jako kdysi jsem podepsal Chartu a opisovali jsme ty knížky na ty tenké papíry na psacích strojích, protože bohužel nebyla k dispozici, nebylo možné ty knížky získat jinak, tak jsme si je vyráběli a nikdo nám nedával žádnou subvenci, prostě věděli jsme, že potřebujeme tuhle kulturu. Dneska máme televizi prošpikovanou reklamami. Je to něco co jsme přijali jako princip? Pan Vopěnka se zmínil o Kuksu, o Braunových sochách. Byly by ty Braunovy sochy, kdyby je někdo nechtěl udělat? Mohl by Michelangelo dělat 21

sochy, kdyby se nenašel někdo, kdo by to chtěl financovat? Jinými slovy, celá ta kultura není nic jiného, než to, co se rozhodneme sami doopravdy udělat. Jsou ochotnická divadla, která jsou skvělá, kdy do toho lidi vrazí spousty osobního času a nedostanou za to ani korunu, ale je možné provozovat dejme tomu Národní divadlo tak, aby to bylo zaplatitelné ze vstupného? To asi nejde. Chceme Národní divadlo, chceme filmy, tak, jak se produkovaly filmy dejme tomu před třiceti čtyřiceti lety, nebo je nechceme? Chceme televizi bez reklam nebo nechceme? Jsme ochotni se za to připlatit a nebo řekneme, že to je byznys. Moje otázka k panelistům je, do jaké míry můžeme akceptovat, že kultura v tom nejširším smyslu je byznys nebo není. Děkuji.

Jiří Pehe To je otázka s takovým záběrem, že bychom možná o tom mohli uspořádat celý seminář, ale zkusíme to zodpovědět. Jestli se na to tedy někdo odváží z panelistů.

Jan Kraus Já myslím že to je součást kultury, že na to není odpověď jednoznačná. Vznikla spousta škváru za dotované státní peníze, spousta vynikajících děl jsou ze soukromých peněz a obráceně. Víte jeden z problémů nekulturní společnosti je, že nekulturní jsou i ti bohatí, protože to nejsou lidi zámožní, to jsou zbohatlíci a často jsou to burani, čili oni nemají tendenci také se jaksi mecenášsky přiklánět k tomu co má nějakou hodnotu, ale k tomu co odpovídá jejich kulturním hodnotám. Ale já to s dovolením s chutí svádím na celou tu společnost, protože si myslím, že jeden z kulturních našich projevů je pořád hledat kdo nám to tu zavinil … čili pokud jde o tohleto, je umění, kultura, cokoliv souvisí s uměleckou tvorbou jak komerční, tak nekomerční, vzniká jich spousta... Výborně vám to řekne Miloš Forman, říká: diktát peněz je odporná alternativa k diktátu ideologie, ale ty peníze jsou jaksi přirozenější a něčím snesitelnější, než ten idiot. Ale pod tvrdými finančními kritérii udělal Přelet přes kukaččí hnízdo 22

taky, že jo. Čili ta jednoznačnost, že co je dotované bude umění, neplatí a neplatí ani obráceně.

Jiří Kužel Definic kultury je velmi mnoho. Jedna z nich říká, že kultura je způsob života. A v tomto smyslu když já, apeluji na pana Sterna, tedy neříkejme úzká nebo široká kultura, ale spojme to s tím termínem kultivovanost, tak jak jsme se vychovali, tak jak žijeme, tak jak vypadá naše skutečnost, a tam si zkusme najít takové nějaké hlavní body, z kterých bychom mohli v té kultivaci pro lepší život jaksi postupovat. Takže kdybyste byl tak laskav a zkusil rozšířit tu vaši tezi o té široké kultuře.

Jan Stern Rozšířím.

Dobrý den, Radovanovič, Deník Referendum. Jak bych se chtěl zeptat paní Kreuzmannové, ona tady vlastně řekla jednu věc, která je podle mě dost zásadní, a sice že kultura má být apolitická. Já jsem trochu doufal, že se přeřekla, že chtěla říct nestranická, ale jak sleduju kulturní scénu posledních 20 let tak mám právě pocit, že jaksi tady tohleto přesvědčení skutečně existuje, je to nějaký pohrobek patrně té komunistické propagandy, která udělala z té apolitičnosti jakousi mantru dneska a přijde mi, že vlastně je to právě naopak. Já mám pocit, že Voskovec Werich kupříkladu nebyli apolitičtí, právě naopak, mám pocit, že Jaques Brell nepsal apolitické básně, ale právě naopak, a tak dále. A mám pocit, že právě tohleto vnímání kultury a to vlastně odtržení od té reality, od té společnosti, je právě jeden z těch problémů, proč kultura nejen že nemá peníze, ale proč je ten její stav u nás právě takový jaký je, což je bych řekl dost neuspokojivý.

Yvonna Kreuzmannová 23

Ráda vysvětlím. Apolitičnost já nevnímám v tom, že by se kultura neměla vyjadřovat k závažným politickým tématům. Naopak. Ona musí apelovat na všechny jevy, které v té společností jsou, ale právě bez ohledu na to, jestli ty jevy pocházejí z té či oné politické strany. To znamená tak apolitičnost je vlastně nestranickou, a je v tom smyslu že skutečně nejhorších hřích, který já vidím u některých umělců je, promiňte mi to, když jdou prostě na volební mítinky jistých politických stran vystupovat a hlásit se k jejich volebním programům. Já si myslím, že to je prostě špatně. Že takhle to nemá být, protože v momentě, kdy tohle udělám, tak vlastně se nějakým způsobem zaprodávám určitým politikům a pak se děje to, co tady zmiňoval pan Stern a co teda v Praze, obzvlášť v Praze je velice viditelné, že určití politici potom podporují jisté okruhy umělců nebo uměleckých seskupení nebo přímo baráků, které sami vlastní a investují do nich obrovské milionové dotace, které by měly jít úplně jiným směrem. To, že není nikdy možné rozdělovat finance v grantových systémech podle dokonalých kritérií, které vám přesně řeknou, co je není kvalitní, to naprosto souhlasím, na druhou stranu, vždyť ti politici si mohou udělat obrovské alibi tím, že jmenují ty expertní rady. Proto mají v anglosaských systémech, ale třeba i v severské evropě Arts Councily, čili rady pro umění, které jsou složené z nezávislých expertů co nejširšího spektra , nikdy se nedohodnou co je to správné, nejkvalitnější, nejúžasnější, ale je to určité jaksi spektrum názorů, názorových jaksi velmi různých úhlů pohledu, ze kterých je možné, že vyplyne dejme tomu nějaký top jaksi podle toho, jaká je nabídka, v Praze je třeba 700 žádostí o granty, tak neřekněme top 400, kteří by měli něco dostat. Je to optimální, i když ne ideální model, ale když ti politici sami chtějí být v těch grantových komisích a sami chtějí rozhodovat co je a co není, protože si tam hrajou malou domů a dokonce jsme zažili v Praze případy přímé korupce, že si řekli o 10 % z grantu, protože řekli já vám to zajistím a podobné věci, tak to je pro mě úplně nepřijatelné. Takže takhle to bylo myšleno.

Jan Kraus Já bych jenom poznámku, já s vámi plně souhlasím, umění je vždycky z velký části taky politický, nesouhlasím s tím, že 24

umělci nemají vystupovat na volebních kampaních, to je jejich věc, nesou si svoje riziko, svoje přesvědčení, svoje názory, ať si bojujou za svoje ideály a pokud k tomu chtějí mít politickou stranu, ať to dělají. Myslím si, že daleko horší je, že když vstoupí do strany pak dostanou divadlo, nejsou na žádným volebním mítinku a jsou dva tady na Praze 4, kteří se prali tak kvůli divadlu, že oba pak vlezli do jedný strany. A pořád jdou dál. Takže to mně přijde daleko nekalejší než poctivý úmysl nějakého umělce, který bojuje za svoje přesvědčení. Na druhou stranu, s dovolením, já se pohybuji mezi hercema a hodně a to všichni volí pravici a všichni jsou na dotacích? Čili teď nevím, jsou tak debilní a nebo je to tak unikátní?

Yvonna Kreuzmannová Ale pravicový systém nevylučuje dotační systémy.

Martin Vopěnka Jestli mohu jenom k tomu také doplnit , já bych úplně souhlasil s tím, že prostě ten umělec jako občan může jít na politický mítink a projevit svou politickou angažovanost, ale obávám se, že ve chvíli, kdy to začne prosakovat do jeho uměleckého díla, tak velmi pravděpodobně už se o umělecké dílo nebude jednat.

Jan Kraus Pardon, ale Goja byl velmi takový promiskuitní, pokud jde o politiku a dělal poměrně kvalitní umělecký dílo, čili ono to není garance ta apolitičnost kvality umělecké a obráceně.

Martin Vopěnka Ne, takhle jsem to nemyslela, ve chvíli kdy to dílo bude natolik angažované, že tam bude prosakovat ta účast v té konkrétní politické straně. 25

Jan Kraus Ale, tak promiňte to je Picassova holubice velmi angažovaný dílo.

Jiří Pehe Tak tušil jsem, že toto bude takový jako autonomní panel, který se bude jako samoregulovat, to se potvrzuje. Vzadu se dlouho hlásí, vidím zdviženou ruku tam úplně v poslední řadě.

Dobrý večer, děkuji. Svejkovský Nejsem žádný kulturní pracovník, jsem důchodce ale mrzelo mě teďko, že bylo 7. března výročí Masaryka a kultura národa se pozná, jak si teda vzpomene na takovou osobnost. Masarykova akademie nějak na to zapomněla, všichni na to zapomněli, chodil jsem po Praze, už dva roky sháním muzeum Masaryka, objevil jsem ho v Lánech, kde se v nějaké stodole udělalo, a když jsem se ptal pana Knížáka, jestli by místo těch plechovek a těch slepených plastů tam nemohli udělat muzeum Masaryka, aby ty děti a učitelky a Sokolové, když přijedou z celého světa do téhle republiky a turisté, že by se mohli tedy kouknout na toho Masaryka, ono to není. Patří do kultury? Děkuji.

Jan Stern Já bych malinko zareagoval. Já s tím souhlasím a myslím si, že tady to není teda tématem, protože tady tématem jsou finance na kulturu. Ale – proč vlastně se to má financovat. Tak jedním z těch základních důvodů je, že prostě jenom tou kulturou přežívá ten národ. Dneska už není jiný důvod. Není politický důvod pro přežití. Když se podíváte na vývoj moderních dějin, tak je vám jasné, že realisticky lze očekávat, že Český stát se rozplyne v té Evropě, prostě to není realistické si myslet, že při nástupu jeden a půl miliardové Číny a miliardové Indie může desetimilionový národ 26

udržet svoji státnost v takové podobě, jako slavila za první republiky. A taky nakonec, jak to dopadlo. Čili jediný způsob, jak se udrží národ, národnost, je kultura. Proto by opravdu do té kultury, to je jako druhý důvod, proč by do ní měly jít jako daleko větší peníze, protože by to mělo vlastně formovat národní povědomí. Podívejte, každá generace francouzských filmařů, režisérů udělá svoji Johanku z Arku, každá. Každá generace má svoji interpretaci tohoto základního příběhu francouzských dějin. Kolik máme Janů Husů, Jan Hus je srovnatelný s Johankou z Arku, to je podobný příběh, který strašně vypovídá o tom, co jsou Češi. Do všech i tragických důsledků, které to mělo, ale i úžasných důsledků, že se vybojovala náboženská svoboda, pro toto teritorium v době, kdy to absolutně nebylo možné. A kolik je teda těch Janů? Je jenom jeden – je Otakar Vávra, je enom ten komunistický a který je nakonec svým způsobem impozantní. Ale jakto, že tato generace režisérů ve svobodných dvaceti letech nenatočila.. Luc Besson před pěti lety natočil Johanku z Arku ve Francii a je to úplně nový pohled, převratný, hádali se tam o tom, je to úžasný film. A jakto, že není Jan Hus natočený znova. Čili jak jsou alokované peníze vůbec do kultury, jakto, že vůbec chybí tento zájem, jakto, že stát neřekne já chci Jana Husa moderního, nebo já chci Komenského, nebo postavte mi nový příběh doby temna – byla to doba temna nebo nebyla, nic takového se neděje. Čili ono to svědčí i o tom, jaký národ vůbec jsme. Tedy jestli nám na tom národu vůbec záleží, když takový příběh je nám jedno.

Pan Svejkovský Jestli můžu doplnit. Víte u toho Masaryk jsem si teďko četl o práci. Práce by měla být i dar, práce by měla být povinnost, práce by měla být smysluplná a tvořivá, ale lidi, dejte si pozor, čert je také pracovitý a ještě pracovitější než vy. Víte to je ta myšlenka, která asi říká všechno. Bohuslav Balbín na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého: Chlubte se národové, které jste se cizincům otevřely jako Země české, když z groše veřejného v budovách a špitálech bezplatně ubytováváte cizince, dokonce i majetky jim nabízíte, aniž si zjišťujete jejich bezúhonnost a mravnost. Nechť Bůh a Sv. 27

Václav ochraňuje generace budoucí. Nezlobte se na mě, nejsem kulturní pracovník, ale nějak si to čtu ve svém volnu.

Jiří Pehe Děkujeme. Já bych ještě možná řekl, ta Vaše poznámka o tom výročí Masaryka, také to asi něco vypovídá o kultuře národa. My máme tady každé druhé náměstí pojmenované po Masarykovi, ale ona za dvacet let se budou jmenovat jinak, ta náměstí. A ještě nevíme tedy po kom, ale to se uvidí. Takže…

Jan Kraus Pardon, já bych ještě řekl, on má Masaryk smůlu, ono mu do toho vlítlo MDŽ.

Jiří Pehe Tam před Vámi se hlásí, tam ano.

Hanušová Já na předřečníky navážu konkrétním dotazem na pani Kalistovou o tom, jak kultura by měla reflektovat život a vývoj ve společnosti. 17. února měla ČT 2 vysílat dokument pod názvem Robota o nezaměstnaných. Z blíže neudaného důvodu byl tento dokument přesunut na blíže neurčený termín. V této zemi je, no včera nám řekli, že to kleslo o jednu desetinu procentního bodu a tím pádem bylo dosaženo bodu obratu a teď už bude všechno skvělé, ale je tady v této zemi více než nebo téměř 570 tis. nezaměstnaných, kromě Deníku Referendum a Britských listů to nezajímá naprosto nikoho. Média kulturu teď.., nevšimla jsem si, že by toto někoho zajímalo. Možná že by se společnost a také vláda dozvěděly, že když třeba argumentoval vůči Václavu Krásovi zástupce MPSV, že dávky pro zdravotně postižené musejí být sníženy, protože je oni sami nebo osoby, které o ně pečují, zneužívají, takže mi vyšlo najevo, že MPSV 28

samo nebo i vláda potažmo právě tyto dávky, které těm lidem krátí zneužívají sami. Děkuji.

Jiří Pehe To byl dotaz, komentář směřovaný na pani Kalistovou.

Kateřina Kalistová Já bych chtěla říct, že já jsem v tom trochu nevinně, že se s vámi jako člověk ztotožňuju s tím, že je politováníhodné, že to nebylo odvysíláno, nicméně já nejsem členkou Rady ČT, která dohlíží nad ČT, která ani sama ze zákona nesmí zasahovat do dramaturgie, jsem v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, což je ústřední orgán státní správy a my dohlížíme zejména nad dodržováním mediálního zákona, jedná se o objektivitu a vyváženost ve vysílání, jedná se o dohled nad reklamou, jedná se o ochranu spotřebitele. My vydáváme licence, a pokud si myslíte, že to spadá pod objektivitu a vyváženost, tak rozhodně dramaturgie televizí v tomto ohledu nespadá, na objektivitu a vyváženost je potřeba nahlížet na ni zúženou optikou v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, tam skutečně to jsou jenom závažné prohřešky, které z těch elektronických médií lze zaznamenat. A ta pokuta musí být přiměřená tomu účelu atd. Takže tam se opravdu vůbec nejedná o zásah do dramaturgie jednotlivých vysílatelů, ani ČT. RRTV není Rada ČT.

Jan Kraus Ale zaplaťpánbůh Vy jste ta Rada, co udělala ten seznam těch nadávek, ne. A bez toho bychom byli vyřízení, Ještě že to vyšlo.

Kateřina Kalistová Já bych chtěla k tomu říct jednu věc, existuje taková věc, která sem pronikla z Bruselu, je to mediální gramotnost, tzn. 29

v jistém ohledu takový kritický odstup od toho, co se dozvíte z médií, takže to je šíření takové novinářské kachny. Rada takovýto seznam nevydala, nikdy ho provozovatelům nerozeslala a taktéž nám zveřejnily odpovědi, např. Rádio Impuls omluvu v rádiu. Takže pokud se to…

Jan Kraus Ale čili to je celý lež, to je zajímavý. Tady jsou totiž, jediný se objeví, jsou občas lži. Ale je zajímavé, že se to tak málo dostalo jaksi do médií, že to byla lež.

Kateřina Kalistová Já jsem vystupovala na Rádiu žurnál, na rádiu WAVE, ale bohužel v televizích, ve Vašem pořadu rozhodně opačný názor nezazněl. Ale jako neobjektivní to taktéž nelze posoudit, protože objektivita a vyváženost je pouze u zpravodajských a publicistických pořadů, Vaše zábavní…, takže tam se zabýváme jen Korunní, ničím jiným.

Jan Kraus Ale to my také na tom lpíme, právě proto, že se nám stalo nedopatření, že jsem kdysi dělal v redakci publicistiky a hned jsme byli ohroženi, ale to je pravda, že ten seznam nadávek od Vás nevzešel?

Kateřina Kalistová My jsme seznam nerozesílali vysílatelům. Je pravda, že v zákoně je, že se nesmějí používat vulgarizmy a nadávky, ale to nezakázala Rada, to zakázal Parlament, ten zákon dělá.

Jan Kraus A jenom konkrétně, před desátou hodinou můžu říct „hovno“? 30

Kateřina Kalistová Můžete říct i horší vulgarizmy, Rada v tomto případě vydává jenom upozornění, žádná sankce za to nehrozí, to upozornění je jen v rovině konstatování (Kraus: „Pozor Kraus je prase) – pokračuje Kalistová: „Pan Kraus řekl hovno“.

Jan Kraus Ne, pozor, tam ve dvanáct, já myslel, že to je něco ze života dobytka, tam byla žena nějaká, která říkala, že nám něco ukáže, ale vedle ní byla fotografie, kde už bylo ukázané všechno, co nám chtěla ukázat, tak jsem si říkal, co tomu říká Rada? Protože ve dvanáct, to už i já se bojím koukat na televizi.

Kateřina Kalistová Ve dvanáct hodin tak nás může zajímat jenom porno, které je teda zakázané v celém vysílání, ale do dneška nám nikdo neřekl, co to porno je, ani soud. A ty vulgarizmy, to je pikantní, to vniklo do zákona poslaneckou iniciativou, používání vulgarizmů a nadávek, my skutečně nemůžeme, protože my to děláme jenom na základě stížností, protože těm divákům to velmi vadí, zejména v tom televizním vysílání, ale i rozhlasovém, ale my nemůžeme přihlédnout ke kontextu. Tak my jsme měli např. film Gympl, přišla na to řada stížností, ale když je to z oblasti grafity, tak tam nelze předpokládat, že ty grafiťáci tam budou mluvit jako schovanky, takže ty vulgarizmy tam byly, ale my dle zákona k tomu uměleckému kontextu přihlédnout nemůžeme. Takže tam jsme dali upozornění, ale nic jiného nám nezbývá, ten zákon jaksi nemůžeme ohýbat, tak jak si to představuju, jak by se mi to líbilo a zákonodárce nejsem, abych to upravila.

Jan Kraus

31

Tak to jsme zaběhli trošku někam jinam, to je na jinou diskusi jindy, nemyslím to vůči Vám, myslím vůči tomu, že všechny děti mají nepřetržitě na internetu porna kolik potřebují, takže tyhlety zákony, to je jak dvěstě let starý dneska, ale to je jedno.

Jiří Pehe Děkuji za tuto zajímavou vložku do naší diskuse a já bych tady se zeptal ve třetí řadě, Vy jste se hlásil už nějakou dobu.

Rachonek ? dobrý den. Já teda jsem možná úplně všechno nepochopil, protože se tak odborně hovoří, nicméně mám takový pořád pocit, když to tak poslouchám, že v podstatně chybí taková jakási filozofická podstata toho, jaký má vztah stát ke kultuře. Protože to se celkem jako, když se to řekne o zdravotnictví, tak v podstatě můžete zjednodušeně říct, jestli je stát zdraví, majetek státu nebo občana nebo něco takového. V podstatě něco podobného by mělo být definováno právě jako s kulturou. To znamená, že to je na Vás, když jste s tou kulturou dělala, tedy dělala, byla jste v Kulturní komisi Lidového domu, zamýšleli jste se někdy vůbec nad typickou myšlenkou jaký má stát vztah ke kultuře?

Kateřina Kalistová Tak určitě, já tady vidím některé členy té Kulturní komise, kteří tam snad dodneška ještě jsou, Já bych chtěla říct… z velké části deklarovat ten zákon a také u nás není vůbec vymezena ta centralizace a decentralizace toho financování kultury, tady není ani dohoda… v Parlamentu to neprošlo, když se měly ty národní instituce stanovit, na které bude dohlížet Min. kultury, takže těmi filozofickými aspekty jsme se zabývali a je to hodně popsáno v té kulturní politice, kterou uveřejnilo Min. kultury asi v roce 2009, to je poměrně dost obsáhlý materiál, který se tím zabývá, to rozhodně nejde říct, 32

abych vám tady řekla jednu větu, jak jsme na to nahlíželi. Já si myslím, že tam je to popsáno poměrně dost dobře.

Pan Rachonek Ale pardon, nechci Vám do toho mluvit, ale filozofická myšlenka je vždycky jednoduchá, prostě Baťa měl „náš zákazník , náš pán“, to do teď není definované, to znamená, že to co teď říkáte Vy jenom spíš mluví o tom, že v podstatě to nikdo neví, že to prostě do teď definované není a že prostě jestli někdo o tom napíše stohy papírů,tak je evidentní, že tomu nerozumí, že neví přesně ….

Kateřina Kalistová Tak ona to dělala Katedra Kulturologie UK, to nedělali nějací blbci na tom Min. kultury, teď si dávám upozornění za vulgarizmus před desátou hodinou. Já bych ještě chtěla říct, že různé země to samozřejmě definují, to je individuální podle té země, ve zkratce se mi líbil švédský přístup, kde tu kulturu vnímají jako blaho národa, to je jednoduchá definice, ta se mi líbí třeba.

Pan Rachonek Takhle to má být, rozumíte a ne napsat prostě studie, co mají sto stran.

Jiří Pehe Ještě dva panelisté se chtějí vyjádřit k tomu. Paní Kreuzmannová.

Kateřina Kreuzmannová Já jsem byla bohužel členkou té pracovní skupiny, kterou ministr kultury tehdy jmenoval, aby znovu jaksi renovoval 33

kulturní politiku, státní kulturní politiku a byla jsem velmi znechucena přístupem Katedry Kulturologie, protože je to ryze teoretické pseudovědecké pracoviště, které zaspalo dobu. A musím říct, že nás tam bylo několik praktiků, kteří se do toho snažili vnést alespoň myšlenky z těch posledních jaksi evropských debat, což se částečně podařilo, ale je to podivný kompilát tedy toho, co se přednáší na kulturologii už dvacet let stejně a co tedy jaksi do toho vnesli někteří praktici. Není to vůbec dokonalá a dobrá kulturní politika a co je na tom nejhorší, je to něco, co nikdo nečte, tzn. nikdo se tím neřídí, nikdo se o to nezajímá a je to vlastně mrtvý dokument a jako taková kulturní politika nikdy nemůže fungovat. My jsme apelovali na to, aby kult. politika vznikala úplně opačným procesem, a to je procesem zdola, protože jedině v opravdu jako velmi tvrdých diskusních jaksi fórech, kde se sejdou odborníci na jednotlivé oblasti kultury a přesahy kultury do všech rezortů, protože kultura není jenom Min. kultury, kultura opravdu přesahuje do všech rezortů, hlavně teda do rezortů zahraničí, protože mezinárodní politika by měla být ovlivněna hlavně pohledem na kulturu a jak vývozem tak dovozem tedy kulturních statků, takže jsme apelovali na to, aby se ty pracovní skupiny vytvářeli a diskutovalo se ve veřejnosti, odborné veřejnosti podstatně šířeji, aby tu kulturní politiku skutečně tvořili experti a aby ji pak také vzali za svou a byli ochotni ji realizovat. Ale takhle je to dokument, který končí v šuplíku, stejně jako dokument Koncepce účinnější podpory umění, která je platná až do roku 2013 a nikdo se jí neřídí a pracovalo na ní strašně moc expertů z praxe, takže tyhlety dokumenty sice vypadají jako částečně dobře, některé už doznaly určitých pozitivních změn, ale k ničemu nevedou, protože jsou prostě v šuplíku. A bojím se, že zákon o kultuře dopadne stejně. To je prostě potom něco, co nemá dopad, protože se tím nikdo nezabývá.

Kateřina Kalistová Já jestli ještě můžu vám tady citovat z Vize státní kulturní politiky v současné době platné, tak tady první věta hned je, že kultura je pro ČR jízdenkou do budoucnosti. To tam přinesl ředitel Pražského jara… 34

Jan Kraus Já jsem chtěl říct jednu věc, my jsme dneska měli tu schůzku vlastně nebo to setkání v rámci financování kultury. Já jsem osobně velmi bytostně přesvědčený, že tam jednoduchá ta teze, to procento ať dají, co se dává v Evropě. Je to několik let, co jsme byli za panem Špidlou, což bylo kuriózní, ministr kultury, protože tím že byl jeden z nás, tak jsme velmi dobře snášeli, že nejsou peníze na kulturu a bylo jich pořád míň, ale všichni jsme měli dojem, že Pavel denně bojuje, aby jich bylo víc, a tím, že byl jedním z nás, což byl vynikající politický tah, tak jsme byli klidnější, ale druhá pravda je, že zařídil tohle setkání s premiérem Špidlou, my jsme žádali o to procento na kulturu a pamatuju si dodneška premiér Špidla to vyřešil s náma taky poměrně obezřetně, protože nám řekl, že jeden zemřelý přijde stát na 1,7 mil. Kč a já jsem se v depresi vypotácel a dodneška na to nemůžu zapomenout.

Jiří Pehe Já bych k tomu jenom poznamenal, že ta jízdenka do budoucnosti bohužel v naší zemi se do budoucnosti jezdí hlavně tunely. Ono se mezitím to jedno procento poztrácí v těch tunelech, takže je to dost těžké.

Anežka Šolková, dobrý den. Dovolte mi tři věty, pro mne je kultura téměř všechno a česká kultura přežila všechny režimy a zatím přežila všechny reformy, jen je méně česká, národní a vlastenecká. Proto já se domnívám, že je nutná reforma školství na kreativní a na vzdělávání kreativní s důrazem na češství, protože jedině toto je základnou pro další vývoj každého národa a samozřejmě a logicky základnou pro tvorbu zdrojů a přerozdělování financí do budoucna. A pokud to neuděláme tak nás obyvatelé z jiných kontinentů opravdu pohltí. Děkuji.

35

Jiří Pehe To byl komentář . tam vzadu se hlásíte již hodně dlouhou dobu, takže…

Vondráček Já bych navázal tady na Václava Trojana. To širší pojetí kultury znamená, že my také můžeme chodit do obecní knihovny, že my máme mládež, která chodí do školy a pak si ty knížky, které vy vydáváte a píšete, mohou kupovat. Jenže my jsme se v tom roce 90 vydali na tu jinou trajektorii?? Ten normalizační inženýr, co dneska sedí na Hradě, tehdá, jistě si to možná někteří pamatujete, říkal, teď se maluje tak ty knihy dáme na balkon. Ti nebozí starostové, kteří ho milovali, udělali to, že v mnoha obcích zrušili knihovny. V Británii doufám platí ještě ten zákon, který platil u nás od roku 18, že každá obec musí mít knihovnu. Takže v tom okamžiku nakladatelé přišli o jistou část nákladů, protože knihovny si to nekupovali. Jestliže se podíváme dál za ten horizont, kde my jsme se dneska zastavili, to je nějaký zastavení na Křížové cestě, že je DPH, tak se připravuje přeci VŠ zákon, že VŠ budou spravovat manažeři, to jsou lidé, kteří na to budou nahlížet obchodně, což předpokládám, že se bude vybírat školné, což povede k tomu, že dojde k jistému počtu roztřídění té populace, dojde k význačné diskriminaci té populace, protože nižší vrstvy se na to nedostanou, nejen kvůli tomu, že nebudou mít peníze, ale protož pro ně je to odložená platba. To není tím, že by měli méně peněz než my intelektuálové. Takže musíme předpokládat, že budou kupovat méně knížky, takže ta kultura dostane tímto způsobem další ránu, protože ten liberální koncept, které se uskutečnil, je koncept, který vylučuje lidi, kteří nejsou zcela tak úspěšní jako inženýři na Hradě. Takže to DPH je jen taková trapná věc na té cestě salámové taktiky, která je zde prováděna. Jinak pokud jde o tu otázku, jestli kultura bude zachována, to určitě bude, protože vy co tady učíte pohybujete se v té kultuře víte, že mladí jsou inovativní, kreativní ať prodělali jakékoliv školství a nemá to s kreativní výukou nic společného. Rilke chodil na kadetku v Hranicích, učil nástřelnou a dostřelnou, nebo jak už

36

to bylo, já to zapomněl, a chodil tam s ním ještě Musil a plno jiných lidí, že jo.

Jiří Pehe Děkuji. Já bych k tomu jenom poznamenal, že ti mladí zatím prodělali jenom několik druhů školství, my starší, co tady sedí, jsme prodělali už několik režimů, takže to je…

Jan Kraus Já bych ale dovolil si k tomu školství opatrně, já mám známého, který dal děti na inovovaný velmi moderní školství škola hrou, je jim oběma 18 a říká, že si hrajou výborně, jinak neumějí nic.

Pan Vopěnka Já ještě, když jste mluvil o tom inženýrovi na Hradě, tak on také vymyslel zřejmě novou definici tržní ceny, protože se nechal slyšet, že vlastně 30 Kč v dražení na knihy je natolik bezvýznamné, že nic nezpůsobí. Takže z toho mi plyne, že tržní cena je cena, která je o 10 % nižší než cena, za kterou se dá zboží prodat. Protože já jako nakladatel i kdybych ho samozřejmě mohl prodat i za těch 10 % dráž, tak už to dávno dělám.

Kateřina Kalistová Já jenom ještě vrátím o otázku nebo o dvě zpátky k odpovězení na Vaši otázku, jste mě trošku zaskočil, jsem si vzpomněla, když si otevřete program Kultura Sociální demokracie z té doby, tak tam je na začátku hned (Kraus: pozor, nedeklarujte nám tady, máte to zakázaný – Kalistová: to je konstatování), kultura je klíč k pochopení sociálního světa, takže to bylo takové úvodní heslo pro tu koncepci, kterou my jsme dělali tu vnitrostranickou. 37

Pan Pehe Tam – vy už máte mikrofon.

Anna Machová Jmenuji se Anna Machová, jsem předsedkyně Odborového svazu pracovníků kultury a ochrany přírody, pracuji v Národní knihovně ČR. Když se tady položila ta otázka, jestli kultura přežije nebo dojede někam, tak obzvlášť po tomto novém roce mám čím dál větší pocit marnosti a zbytečnosti a to z toho důvodu, že m.j. pracuji také s lidmi, kteří v té kulturní oblasti pracují. Nejsou to koštýři, nejsou to vydavatelé, jsou to knihovníci, muzejníci, pracovníci galerií, hvězdáren, planetárií, prostě těch institucí, které jsme zvykli – památník národního písemnictví, Národní památkový ústav, většinou instituce, které souhrnně nazýváme paměťovými nebo sbírkovými. Pracovníci v těchto institucích u nás tradičně byli vždycky, přestože mají poměrně vysoký společenský status ve smyslu úrovně vzdělání, byli nejhůř placenými zaměstnanci hned po sociálních službách v této republice. Poté, co se jim od prvního ledna snížily platby, tak my dneska řešíme otázky v některých případech vyloženého přežití, kdy moje mladá kolegyně vysokoškolačka se mi svěří, že jeden den chodí na polévku a druhý den chodí na hlavní jídlo do závodky, aby vůbec vydržela s platem tak to prostě na filozofické téma vůbec nemám náladu. A potom co se týká těch institucí jako takových, tady bych připomněla, že to jsou instituce, které jsou přímo napojeny, pokud jsou tedy státní a spravují to čemu se vznešeně i v koncepcích různých a programech kulturní politiky říká národní kulturní poklad nebo paměť národa, tak ty prostě bez té státní dotace přežít nemůžou a my upozorňujeme už x let, že naše Národní knihovna má takový rozpočet na nákup literatury jako má průměrná německá univerzita, že naše Národní muzeum není sto normálně dokupovat sbírky a tak bych mohla pokračovat, Národní památkový ústav potřebuje řešit svoje depozitáře atd. a co se týká toho pojetí kultury a nebo směrem k funkci Min. kultury, tady bych chtěla jen upozornit na to, že před tuším necelým desetiletím došlo k rozbití téhle republiky na republik 14 a že tahle věc 38

zejména směrem ke kultuře zřejmě nebyla celkem nijak ošetřena. Řada kulturních institucí byla převedena do pravomocí krajů, dneska jsou nebo probleskují různé zprávy o tom, že pod správu krajů budou převedeny nebo by bylo možné převést další a další instituce a kulturní památky, protože stát na ně údajně nemá peníze a já si upřímně nedovedu představit, jak by to mohlo skončit. Tak děkuji.

Jiří Pehe (potlesk) Já myslím, že to byl důležitý komentář, protože vlastně nás to upozornilo na to, že existuje celá jedna oblast kultury, která skutečně bez dotací státu nemá šanci přežít a to je možná něco, o čem jsme tady zatím nemluvili a dobře, že jsme na to přišli, nebo došli. Ještě táhle se hlásí.

Já se jmenuji Beránek Já bych chtěl říct, že prostě ten problém takového toho macešského vztahu státu a politiků ke kultuře je daný jejich osobním příkladem. Já teď bych tady použil své zkušenosti, které mám, protože jsem začínal a pracoval jsem dlouhou dobu v krajském deníku jako divadelní kritik a dodneška chodím na přehlídku regionálních divadel. Pouze dva ministři se na této přehlídce objevili. To byl Pavel Dostál, koneckonců on vyšel z toho divadla, tak je to pochopitelné, a byl to Václav Frídlbauch. Nikdy jsem tam neviděl na té přehlídce Jandáka, ač o sobě tvrdí, že je herec a nikdy jsem tam neviděl nějakého významnějšího politika. Na slavnostním zakončení letos byla např. paní Klausová, byl tam Pražský primátor nový, byl tam Olomoucký primátor, protože tam přijelo olomoucké divadlo, ale byl omluven současný ministr kultury a paradoxní byli, že Václav Frídlbauch, který už není ministrem, tam byl opět. Takže ukazuje se že to je prostě člověk, kterého to divadlo prostě asi zajímá a tak na to chodí. Tady se mluvilo o Masarykovi a mluvilo se o zákonu, podle kterého každá obec má knihovnu, to nebyl jenom zákon, že jenom má mít každá obec 39

knihovnu, ale ukládal, že každá obec musí tehdy dát alespoň jednu korunu na svého obyvatele na tuto knihovnu. Protože jsem studoval žurnalistiku v době, kdy tam studovali i knihovníci, tak jsme měli k dispozici historii a ukázalo se, že drtivá většina obcí tehdy na tu knihovnu dala mnohem víc než tu korunu, mnohem víc. A bylo to proto, že prostě ta republika, a byl to jeden z prvních zákonů republiky, že ta republika ukázala, na čem jí záleží. A ten Masaryk je známo, že když chtěl, aby byly kultivovanější noviny, tak dal Peroutkovi na přítomnost. Ale ten Masaryk když zdaleka ještě nebyl prezidentem tak dal daleko větší peníze např. na dělnickou akademii, aby prostě zvýšil vzdělání těhletěch vrstev apod. Čili ukazuje se, že to je v tomhletom příkladu. A paradoxní je, že když jdete mezi lidmi a bavíte se s nimi a přijde řeč na ministra kultury, tak každý má nějakou svoji přezdívku, jak se říká současnému – ten zubař. Tak se nedivme, že tato vláda, která trpí fixní představou, že všechno musí údajně zreformovat, nebo zdeformovat, prostě zdeformuje i tu dosavadní podporu kultury, která prostě není nijak valná, ale ještě ji tím daňovým systémem horší. (potlesk)

Jiří Pehe Tak děkuji. Prosím

Honza Bernard, dobrý večer Já se vrátím na trošku jako obecnější úroveň. Chtěl bych připomenou, že Hana Arentová říkala, že vlastně je to veřejný prostor, který sjednocuje kulturu a politiky, protože jak kultura, tak politici ten veřejný prostor potřebují a nemají spolu bojovat, nýbrž si mají vzájemně si pomáhat ho získávat a využívat. Samozřejmě to u nás platí ve chvíli, kdy vypuknou volby a ten způsob využívání je velmi primitivní, ale ten koncepční způsob využívání toho prostoru bohužel tady chybí. Druhá věc je, že pokud jde o 20 % DPH, když vláda takto razantně navrhuje řešit ty věci, existuje jiný způsob řešení, kdy nám 20 % DPH nevadí a to v případě, když ceny tady všeho jsou zhruba na úrovni EU by vláda prostě rozhodla o tom, že platy se také navýší na úroveň EU, když jsou zhruba na 40

polovině a často i níže. Třetí věc, kterou bych chtěl říct je konkrétní a ta se vztahuje k tomu zákonu o filmu a o fondu, je moc hezké, že tam všechny ty možnosti jsou, které tady se uvádějí, ale je taky hezké, když se v tom komentáři už připosraně uvádí, že to nemůže vyjít, a že se bude muset prodloužit to období reklamy v ČT. Děkuji.

Dobrý den, Petr Sborník, omlouvám se za češtinu, pocházím ze Švédska Já mám jeden dotaz, ale nejdřív malý komentář. Tady zaznělo, že je nutné budovat kulturu ze zdola, že je důležité začínat pracovat sám na kulturu, sám na sebe, takže k tomu bych rád dodal, že způsoby jak pracovat na kultury nejsou omezené mimostranickým životem, ale stranický život je něco, co dneska je základ pro naše demokracie stejně, jako dříve byl stranický život pro totalitu, tomu je důležité rozumět, že stranický život není nic, co je dneska stigmatizující nebo nemělo být. Teďka ten dotaz, jak by občan měl začít pracovat na zlepšování kultury teda. Neměli bychom se spoléhat na poslance, ani bychom se vlastně neměli spoléhat, abyste vy, vážení pánové, vyřešili naši kultury, takže chci konkrétní aktivistické rady, pokud možno od každého, jestli to zvládnete, jak zlepšovat českou kulturu. Díky. (potlesk)

Jiří Pehe To je otázka na tělo, já na to naštěstí jako moderátor nemusím odpovídat, takže začneme Janem Sternem

Jan Stern No já jsem byl osm let nebo deset let místopředsedou filmového a televizního svazu, tady Honza Kraus byl předseda o osm nebo deset let jsme věnovali značnou část volného času kapacity a nervů do něčeho, co nám přišlo smysluplný, to znamená, do toho, aby občanská, protože jsme se brali za součást občanské společnosti, FITES jsme brali i za takový pilíř nebo takovou vzorovou organizaci, jak by to mělo vypadat, zažili jsme 41

nespočetně jednání aktivit, začali jsme za Pavla Dostála, osm let jsme s ním strávili krásnýho boje za zákon o Fondu české kinematografie, nedokázali jsme vůbec nic, nikam se to nedostalo, bojovali jsme s Pavlem Dostálem o novou podobu zákona o ČT, ČT je jak víte beznadějně v rukou politiků, beznadějně, dělají si s ní úplně co chtějí, to je šaráda, to je kašparovina ty volby tý Rady, to je legrace, to jsou prostě jenom posluhové politiků v té radě, dělají to, co ji ti politikové řeknou, dokonce veřejně poslanec Skokan za VV řekl no my jsme dojednali, že by mohl být ředitelem ČT Petr Dvořák z Novy, on už to veřejně řekne. To nezáleží na té radě, která tam je navolená, to je legrace. Čili to je další náš cíl, který jsme si stanovili, osm let s Pavlem Dostálem, dosáhli jsme změny zákona o ČT takové legrační, že občanská sdružení navrhují členy rady a Parlament je volí, samozřejmě ta praxe je taková, že vznikají taková pofiderní občanská sdružení, pak za tím najde nějaké politika a politickou stranu, který pak navrhuje ty, které je potřeba zvolit a neprocházejí lidé, jako je Vladimír Just, jako je Vojtěch Cepl, jako je Jiří Stránský, takoví lidé jsou prostě bez šance, ti politickým mlejnem prostě neprojdou, čili my jsme zažili hodně, pak Pavel zemřel, přišli další ministři, za Jandáka se ukázala určitá šance, že zákon o Fondu české kinematografie by mohl projít, ovšem to byl stejnak jenom takový trik politiků, oni věděli, že ten Klaus dá to veto a když to přišlo zpátky do Sněmovny, tak poslanci tam najednou nebyli. Předtím prohlasovali jeden zákon asi 130 hlasy a stačilo, aby bylo potřeba 101 hlasů a najednou oni tam nebyly, kde byli poslanci Sociální demokracie, kteří předtím za ten zákon hlasovali, kde byli ti poslanci všech různých stran, pastran atd., kteří měli hlasovat a předtím hlasovali a najednou se tam neobjevili, jako že byly volby za dveřmi? Co mi je do toho. Čili to byla další taková zkušenost, čili po nějakých deseti letech takového občanského aktivizování velmi poměrně náročného jednání atd. jsem došel k závěru a myslím, že Honza také, že je to k ničemu, že občan nic nedokáže zespoda, že ty občanské iniciativy, ty petice jsou na nic. Jediné, co má smysl, je politický čin, jediné. Je nutné zakládat nové politické strany, šlapat na krk těm stávajícím, které jsou prolezlé tou korupcí a klientelismem a už se ani nepohnou, já nevěřím žádné politické straně, že něco dokáže. Prostě je nutná konkurenci vytvářet a věřit tomu, že myšlenka zvítězí nad marketingem, že konečně prostě se ta 42

politika dostane tam, kde by měla být. Čili to je taková moje odpověď, jste vlastně jako udeřil na něco citlivého, co jste ani nevěděl, co jsme si odžili, je to poučné.

Martin Vopěnka Tak já se vrátím zase zpátky, jak jste to postavil, ono právě na té kultuře je to, že se nedá vnutit. Takže asi bylo divné, kdybych třeba tady, no začněte tím, že číst moje knihy. Ale je to divné. A tak prostě to musíme nechat, že to je ten prostor, ve kterém se všichni pohybujeme a nějakým způsobem doufat, že ti lidé se do toho prostoru dostanou a že se budou nějak vzájemně ovlivňovat.

Jan Kraus No to máme podobný. A tak já Vám pane Sborníku rád poradím. Ať už to bude jakákoliv umělecká nebo kulturní disciplína, nejdříve si na ni musíte vydělat. To je první, já i v komunismu jsem se ženou dělal keramiku, když povolili takovou tu domácí výrobu, abych v některých věcech naopak nemusel hrát, a naopak zase jsem se díky tomu mohl věnovat tomu divadlu. Čili když si vyděláte, můžete si psát knihy a zkoušet jestli uspějete jako spisovatel, hrát divadlo, zpívat v muzikálu a uvidí se, jestli uspějete. To není jako že si člověk napíše do dokladů jsem spisovatel, to bychom tam napsali všichni, také bych tam mohl napsat věštec. Čili myslím si, že první kritérium je si vydělat, když to jinak nejde a nemáte štěstí, že někdo přijde a řekne vy byste mohl tančit v Labutím jezeře hlavní roli. Když si vyděláte, tak záleží, jak ty peníze investujete. Já jsem to udělal se svou hrou po pěti letech podnikání jsem to dal do hry, o které jsem byl přesvědčený, že ji budeme hrát možná jenom jednou, ale mně nešlo o tu hru, mně šlo o setkání s kamarády herci a o to zažít zase to napětí na jevišti. A když splníte tyhle dvě kritéria, že si vyděláte a něco v kultuře podniknete, to třetí přijde samo. Počkejte na výsledek.

Z pléna 43

… (není slyšet, nemá mikrofon) něco jako nemělo by to být, jestli máte něco říct těm lidem?

Jan Kraus Ne, když si vyděláte to je Vaše věc, co si s tím uděláte. Vy to poznáte, kdo má lidem co říct? Vyto poznáte? Jestli to poznáte, tak jdeme k Vám. Z pléna: Já to poznám. … Co dělal Beethoven, když umíral hlady?...

Jan Kraus Tak v kolik.

Jiří Pehe Vteřinku, ještě odpovídají panelisté na ten dotaz.

Jan Kraus Co máte udělat za aktivní, když chcete něco udělat v kultuře, tak odpovídám takhle, pokud nechcete nic zlepšit, tak neumíte a druhá věc, někdo si neumí vydělat, je geniální a je závislý na tom jakou mu přinese cestu jeho osud. Ale mám-li já rozhodovat sám za sebe, tak já mám jenom tuhle možnost – vydělat si, pak to zkusit.

Yvonna Kreuzmannová Tak já trošku z jiného soudku. Já jsem byla nedávno v Lublani na takovém zajímavém fóru, jmenovalo se to Ready to chance. Jsme připraveni na změnu nebo nejsme? A já jsem byla velmi inspirovaná těmi příklady, které tam padaly, bylo tam asi 26 evropských států přítomno a z různého spektra a mě inspiroval jeden příklad, mám ho jako odpověď na Vaši otázku – chcete 44

něco změnit, tak se podívejte, v čem žijete, na svoje nejbližší okolí a řekněte si můžu něco změnit v mojí ulici, kolem mého baráku, jak se chovám k lidem kolem mě, jakým způsobem se zdravím se svými sousedy, co se dá zlepšit v mojí ulici, dokážu já tyhlety lidi nějakým způsobem vůbec podchytit, abychom třeba oslovili někoho z nich co umí jako přidanou hodnotu tomu dá, je to botanik, je to někdo kdo tomu rozumí, je to někdo, kdo se zabývá architekturou, kdo se zabývá veřejným prostorem, jak vypadá nejbližší park vedle mého baráku? Tohle je zodpovědnost jedince, nikoliv obce a ta zodpovědnost jedince u nás úplně vymizela, vůbec se nezabýváme prostě prostředím, ve kterém žijeme, protože spoléháme, že správa statku prostě veřejného to za nás vyřeší a oni si přece platí ty zahradníky a tohle. Já si myslím, že tady je zásadní potřeba změnit způsob myšlení a vrátit se k tomu, že my si zodpovídáme za prostředí, ve kterém žijeme a je to mnohem snazší v malých obcích, na vesnicích a v menších městech než v Praze. Já to vím, ale schválně ten příklad udávám, protože právě v té Lublani se to třeba povedlo a tyhle příklady jsme tam viděli a ti lidé v příšerné čtvrti, která není nic moc dokázali zrenovovat celý park a odpornou ohradu, kam byli zvyklí odhazovat odpadky a udělali z toho kulturní prostředí, kde se dneska scházejí senioři, maminky s dětmi a všichni dohromady jsou schopni si tam nějakým způsobem začít kulturně žít a dospěli tak daleko, že tam přicházejí a vyměňují si knihy, protože přišli na to, že vlastně jeden ze způsobů komunitní práce, kterou může přinášet, je třeba to, že máme doma spoustu knížek které nečteme a které zajímají také moje okolí. Tak to je jeden návod, který bych chtěla dát a pak ještě druhý, který mě bytostně zajímá, protože vedle té komunitní funkce umění, kterou vnímám velmi silně, se také velmi zabývám tím, co může současné umění vnést do dnešního života, a to je změna stereotypu, změna myšlení, které máme zajeté. Najděte tu odvahu a jděte na něco, čemu nerozumíte nebo máte pocit, že tomu nerozumíte, ale nechte se unášet jenom pocitem. Protože nám vymizely emoce, my jsme trošku otupělí tím konzumním způsobem života. A pokud se dokážeme zase vrátit k tomu emočnímu a citovými jaksi myšlení, tak nám to právě dá současné umění a nebojme se ho. Tak to jsou moje rady.

45

Kateřina Kalistová Já bych souhlasila s tou podporou komunitních prací, to se týká všech oblastí nejen kultury. Věc, kterou dělám já osobně, protože každý to říká ze své vlastní perspektivy, tak v současné době otevírám téma k veřejné diskuzi u nás na Radě ke vzniku neziskových médií, resp. konkrétně je to zaměřeno na nezisková rádia, ale zároveň trpím takovou obavou, protože to je z podstatné části závislé na práci dobrovolníků, taková nezisková rádia, tak trnu trošku obavou, aby nakonec se nestalo, že takováto média u nás vzniknou, ale nebude tam kdo mít v těch médiích pracovat. Já jsem poznala činnost už před mnoha lety např. ve Švýcarsku takovýchto médií atd., ale protože á nic netvořím, já jsem úředník, já nejsem umělec, tak já si myslím, že každý skutečně, jak říkala Yvona Kreuzmannová může ty kulturní akce navštěvovat a pak se nemůže stát to, co říkal támhle pan Beránek, ž nedorazí ti, co by tam být měli.

Jiří Pehe Já děkuji. Vidím, že tady je ještě spousta zdvižených rukou, ale bohužel máme sál jenom do sedmi. Debatu tedy budu muset ukončit, poděkovat panelistům, děkuji za tu velmi místy řekl bych i zábavnou debatu, ale také, jak říkal na začátku Jan Kraus, chmurnou, takže děkuji za to, že jste přišli a budu se těšit na nějakém dalším setkání think-tanku CESTA. (potlesk)

46