38
příloha týdeníku Euro 11 11. března 2013
penzijní reforma
Reformují všichni
Výši důchodů v celém regionu ovlivňuje negativní demografický vývoj a nedostatek financí
O
potřebě reformy důchodového systému se mluví již dlouhá léta, a to nejenom v České republice. Příčinou je zejména neudržitelnost systému z důvodu stárnutí obyvatel. Reformy kromě nás proběhly v letech 1998 až 2012 v osmi post komunistických zemích, zaveden byl právě tolik diskutovaný druhý pilíř. Dluhová krize do značné míry poukázala na Achillovu patu evropských zemí. Až na několik málo výjimek se evropské země potýkají se ztrátovými veřejnými rozpočty. Mnohem horší než současná celková výše zadlužení, ať jakkoli vysoká, je nepříznivý demografický trend, neboť tento faktor je daleko silnější a trvalejší. Právě sociální výdaje, především pak starobní důchody, mohou částečně za vzrůstající zadlužení. Zvyšuje se průměrná délka života obyvatel a nízká porodnost nestačí na udržení populace. V roce 2007 země Evropské unie v průměru na starobní důchody vydávaly 10,2 procenta HDP. Česká republika s výdaji 7,8 procenta HDP byla pod průměrem. O tři roky později se situace v ČR sice poněkud zlepšila, když výdaje na starobní důchody činily 7,1 procenta HDP, ovšem EU udávalo, že v průměru na starobní důchody v roce 2010 jde 11,2 procenta HDP. Přísnější pravidla Řada zemí a jejich představitelů si uvědomuje vážnost situace, a i proto jsme v uplynulých patnácti letech byli svědky různých reforem penzijních systémů evropských zemí. Tyto reformy mají dvě základní podoby. „Prakticky všechny země zpřísňovaly a dále zpřísňují podmínky ve svých průběžných systémech. Zvyšovaly věk pro odchod do důchodu, rušily předčasné důchody, měnila se pravidla valorizace již přiznaných důchodů a podobně. Vzhledem k tomu, že Česká republika má podobné problémy jako ostatní evropské země, nemůžeme očekávat, že se úpravám či reformám důchodového systému nějak vyhne,“ vysvětluje Igor Polanský, analytik společnosti Partners. Některé státy provedly zásadnější reformu a alespoň část důchodového systému převedly z průběžného na fondový způsob financování. To znamená, že budoucí důchodci si postupně vytvářejí úspory, ze
kterých budou financovat své důchody. Často jde o systém, který v tuzemsku známe pod názvem druhý pilíř. V evropském a světovém kontextu není nově zaváděný český druhý pilíř nijak (pozitivně ani negativně) výjimečný či jedinečný. V posledních několika letech bylo, pod tlakem finanční krize, od reforem částečně ustoupeno. Což lze však považovat jen za krátkodobé řešení, protože úpravám penzijního systému se v budoucnu vyhnout jednoduše nelze. Nejlépe jsou na tom v Nizozemsku Studie australské společnosti Mercer (tvůrce globálního indexu srovnávání penzijních systémů) vyhodnotila jako nejlepší penzijní systém ten v Nizozemsku. Existuje zde první pilíř, který zajišťuje rovnou sazbu důchodu z průběžného systému. Druhý pilíř je tvořen zaměstnaneckými fondy, ve kterých si spoří 90 procent zaměstnanců, a třetí pilíř se sestává ze soukromého daňově zvýhodněného spoření. V tuzemsku by mnoho lidí preferovalo švédský penzijní systém. I ten však stojí na třech nohou (pilířích). V prvním pilíři se odvádí 16 procent z hrubé mzdy na virtuální účet v průběžně financovaném systému. Druhý pilíř je (na rozdíl od českého) povinný a odvádí se 2,5 procenta ze mzdy na povinné kapitálové spoření. Třetí pilíř je tvořen zaměstnaneckými fondy. V posledních patnácti letech provedla řada členských postkomunistických zemí reformu penzijního systému, který se značně podobá tomu českému. Všechny země převedly část odvodů z průběžného systému do druhého pilíře. Některé země byly v nastavení procentuální výše odvodů hodně optimistické (např. Slovensko devět procent, Lotyšsko osm procent). Polanský dodává: „Vzhledem k tomu, že tyto státy, stejně jako drtivá většina jejich evropských kolegů, bojují s výrazným zadlužením, ukázalo se, že původní představy byly příliš optimistické a je nutné přistoupit k jejich částečné korekci. Většina těchto států tak snížila odvody do druhého pilíře na dvě procenta. Český druhý pilíř je tedy nastavením parametrů v souladu s ostatními systémy.“
Jediným státem, který přistoupil k neúprosnému řešení a celou reformu de facto zrušil, je Maďarsko. Média tomu věnovala výraznou pozornost. Je nutné ovšem zdůraznit, že toto „zrušení“ nejtvrději nedopadlo na účastníky (jejich prostředky byly převedeny pod patronaci státu), ale na finanční společnosti, které nesly náklady na propagaci, vytvoření fondů atd. Jedině finanční společnosti tak přišly o své prostředky. Slováci spoří již osmým rokem V souvislosti se zavedením druhého pilíře penzijní reformy se často zmiňoval slovenský systém, který je také postaven na třech pilířích. Naši východní sousedé penzijní reformu zvládli daleko dřív než my. Byla spuštěna již v lednu 2005 a pro Slováky symbolizovala naději, že díky ní konečně skoncují s „mizernými“ státními důchody. Její zahájení provázely masivní reklamní kampaně a nekonečné diskuse. Na Slovensku je systém spoření nastaven trochu jinak než u nás (a nic na tom nemění ani snížení odvodů do druhého pilíře z devíti na čtyři procenta). První neboli průběžný systém funguje na obdobných základech, jen se do něj odvádí 18 procent z hrubé mzdy. Ty jdou do Sociální pojišťovny, která z nich průběžně vyplácí penze současným důchodcům. Ty byly před spuštěním reformy shora zastropovány na 9200 slovenských korunách. Od 1. ledna 2005 byl spuštěn druhý pilíř, který zastupují doplňkové důchodové společnosti (DDS). Do nich účastníci mohou odvádět devět procent, respektive po úpravách čtyři procenta na vlastní důchodový účet. Třetí pilíř představují doplňkové důchodové společnosti. Odvody do tohoto pilíře jsou zcela dobrovolné, ale zabezpečování ve třetím pilíři stát daňově zvýhodňuje. Změna během hry Nastavení penzijního systému na Slovensku se tedy na první pohled může zdát velmi podobné. Hlavním rozdílem je ale povinnost vstupu do druhého pilíře, a to dle věku. Při spuštění reformy Slováci ve věku 16 let a méně museli povinně vstoupit do druhého pilíře v době nástupu do prvního zaměst-
www.euro.cz
39
Evropa penzijní reforma
nání a odvádět devět procent hrubé mzdy Sociální pojišťovně a stejný díl vybranému penzijnímu fondu. Lidé starší 16 let se mohli sami rozhodnout, zda chtějí do druhého pilíře vstoupit, nebo ne. Pokud ano, museli tak
učinit nejpozději k 30. červnu 2006 (tedy na rozhodnutí měli rok a půl). Výjimku tvořili ti, kteří byli během celého období od 1. ledna 2005 do 30. června 2006 buď studenty, nebo nezaměstnanými. Ti mohli do nového systé-
mu vstoupit i poté, ale nejpozději 30 dnů od nástupu do zaměstnání. Vstup je stejně jako u nás nezvratný, tedy nelze vystoupit. Slováci si mohou na stáří spořit v důchodových fondech, na výběr mají ze čtyř strategií, a to růstové, indexové, vyvážené a konzervativní. V průběhu trvání reformy došlo ze strany vlády k úpravám podmínek, nejprve ke snížení odvodů z devíti na čtyři procenta a od ledna letošního roku i ke zrušení povinnosti pro vstup do druhého pilíře pro nově ekonomicky aktivní občany. Marcel Kohút, finanční analytik a partner Partners Group SK, dodává: „Z pohledu účastníků hodnotím penzijní reformu celkově pozitivně. Jakákoli je lepší než žádná. Samozřejmě s vývojem a požadavky se dají detaily upravovat, ale principiálně a systémově je nastavena dobře. Zásah do pravidel během hry však výrazně prodražuje investici penzijních společností. Reforma by ale jak u nás na Slovensku, tak u vás v České republice potřebovala ochranu ústavním zákonem, aby nebyla zneužívána na politickou propagandu s příliš častými zásahy. Ochránit ji před politiky, jejichž horizont je vždy pouze čtyřletý.“ Co však výrazně odlišuje slovenskou reformu od té české, je míra zájmu o vstup do druhého pilíře ihned po spuštění. Během prvního roku a půl do ní vstoupilo zhruba 1,6 milionu účastníků, byť prvotní nejoptimističtější odhady spekulovaly maximálně o jednom milionu. Výrazně k tomu přispěla i administrativní připravenost, zprostředkovatelé na Slovensku měli licence k dispozici již na sklonku roku 2004, před samotným spuštěním reformy. U nás se registrace vyřizovaly ještě během prvních dvou měsíců po zahájení, což výrazně zbrzdilo rozjezd. „Rozdíl vidím i v atmosféře, kterou provázela naše reforma. Zatímco u nás byla pozitivně laděná, tak u vás lze hovořit spíše o antikampani,“ hodnotí Kohút. „Díky reformě Slováci zbohatli o zhruba 5,5 miliardy eur. Jsou to jejich peníze, na jejich účtech, kde mají možnost se zhodnocovat a jsou děditelné. Nejsou to už peníze anonymní, tedy všech a zároveň nikoho. Podle mě těch 5,5 miliardy by dnes ani neexistovalo, jednoduše by se projedly.“ l martin vlnas
40
příloha týdeníku Euro 11 11. března 2013
penzijní reforma průběžné financování
O (ne)udržitelnosti prvního pilíře
Letos narozené děti bude čekat důchod až v 73 letech. Člověk, který v roce 2013 dosáhne 30 let, bude odcházet do důchodu v 68 letech
ho důchodce „vydělává“ zhruba 2,11 pracujících. V horizontu třiceti let se postupně poměr změní a na jednoho důchodce bude připadat jen jeden pracující, bude tedy méně peněz na státní důchody. To, že bude evropská populace stárnout, „nedokazuje“ pouze Prognóza demografického vývoje vypracovaná Českým statistickým úřadem, ale rovněž i ukazatel old dependency ratio (podíl obyvatel starších 65 let v poměru k počtu obyvatel ve věku 15 až 64 let). Ten by se měl, podle Evropské komise, v České republice zvýšit z 24 procent v roce 2010 na 55 procent v roce 2050, v Německu se má zvýšit z 34 procent v roce 2010 na 63 procent v roce 2050, na Slovensku z 19 na 56 procent. Dopady stárnutí populace lze zmenšit úpravou parametrů průběžného systému. Je možné posunout věk odchodu do důchodu, nicméně tuto možnost vláda již vyčerpala – pro mladší ročníky dosahuje věk odchodu do penze takřka věku dožití podle úmrtnostních tabulek. Zde platí: čím pozdější je odchod do
důchodu, tím je kratší i výplata důchodu. Obdobně potom platí, že čím je vyšší počet odpracovaných let pro nárok na důchod z prvního pilíře, tím je to pro důchodový účet pozitivnější. Další alternativou je zrušení započítání doby náhrad do věku nutného pro odchod do důchodu. Započítání této doby do počtu odpracovaných let má negativní vliv na důchodový účet, v této době totiž platí příspěvky na důchodové pojištění obvykle stát. V čem chybují kalkulačky Kolik tedy dostanu od státu, až půjdu do důchodu? Každý by chtěl znát odpověď na tuto otázku. Ale ta není vůbec jednoduchá. I když je český průběžný systém jeden z nejméně zadlužených v Evropě, je zároveň jedním z nejvíce mezigeneračně solidárních. Mladí zaměstnanci nemají příliš radostné vyhlídky. „Je velmi těžké odhadnout, jaké budou důchody za třicet čtyřicet let. Kalkulačky a výpočty, které jsou dnes k dispozici, se dopouštějí jedné zásadní chyby: ukazují nereálné varianty, že důchody
FOTO • Martin Pinkas
N
ení žádným tajemstvím, že první pilíř je postaven na průběžném financování, tedy co se vybere, to je použito na aktuální výplatu důchodcům. Logicky vyplývá, že si daňový poplatník nic nespoří ani se nijak nepojišťuje. Prostě a jednoduše musí doufat, že v době jeho odchodu do důchodu bude dostatek daňových poplatníků, kteří budou přispívat na důchod. V podstatě jde o Ponziho systém (někdy zvaný jako letadlo či pyramida), kdy je na výplaty těch, kteří jsou v systému déle, přispíváno členy novými. Jedním ze základních faktorů ovlivňujících důchodový účet je demografický vývoj. Čím více plátců v současnosti, tím sice vyšší příspěvky, ale na druhou stranu vyšší nároky na výplatu důchodů v budoucnosti. Prognóza dlouhodobého vývoje populace v české kotlině potvrzuje celoevropský trend stárnutí populace a nízkou míru porodnosti. Jinými slovy, populace výrazně stárne a snižuje se počet lidí v produktivním věku. Dnes na každé-
www.euro.cz
41
průběžné financování penzijní reforma
zůstanou stejné jako dnes. Tedy bez ohledu na inflaci a snižující se počet daňových poplatníků „sponzorujících“ první pilíř,“ poukazuje Petr Borkovec, generální ředitel finančněporadenské společnosti Partners. Dnes činí náhradový poměr (tedy poměr výše příjmu k výši penze) zhruba 53 procent čisté mzdy. Jeho výše však není, při snižování či alespoň zachování výše státního dluhu, dlouhodobě udržitelná. Při nezměněném náhradovém poměru a předpokládaném demografickém vývoji by kumulace schodků vedla k vytvoření dluhu, který by v roce 2050 dosáhl 135 procent HDP. To si jakákoli vláda bude moci dovolit jen s obtížemi. Aby se zabránilo dalšímu zadlužování, musel by se náhradový poměr snížit přibližně na 35 procent v roce 2030 a 25 procent v roce 2050. „Jestliže lidé budou odvádět do průběžného systému to, co odvádějí nyní, a stát nenajde nějaký zázračný zdroj peněz, ze kterých by dotoval důchodový účet, tak za třicet let budou důchody poloviční. Poměr mezi pracujícími a šťastnými, či spíše nešťastnými důchodci bude totiž dvakrát vyšší, než je nyní. Pokud budeme chtít udržet důchody na dnešní nominální úrovni, tak budou všichni produktivní lidé muset platit dvakrát tolik. Každý si tedy může udělat představu o tom, co je reálné,“ argumentuje Jakub Strnad, předseda představenstva Allianz penzijní společnosti. Další variantou vedoucí k zabránění zadlužování je zvýšení odvodů na důchodové pojištění z dnešních 28 procent na 46 procent v roce 2050. S velkou pravděpodobností je třeba se na postupné zvyšování odvodů na důchodové pojištění připravit. Další z možností je využít pro financování důchodů jiných daní. Což ovšem při stavu a úrovni správy státního rozpočtu lze očekávat jen stěží. Budoucí generace by se tedy měly připravit na postupné zvyšování daní a odvodů a zároveň na snižování náhradového poměru.
Kolik chybí na důchody
Bilance důchodového účtu (v mld. Kč)
10,7
13,3
9,0
6,0
2,2 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012*
-17,5
-30,5
-29,3 -35,0
* Do 30. září Zdroj: ČSSZ
Dožijeme se vůbec důchodu? Když lidé slyší, že státní důchody v budoucnu nepokryjí naši životní úroveň snad ani z poloviny a musejí si na postproduktivní věk šetřit jinak, zvedá se vlna nesouhlasu. Mladí rádi prohlašují, že se důchodu stejně nedožijí. Pravdou je, že dnešní třicátníci půjdou do důchodu o pět let později než ti, kteří jdou do penze nyní. Letos narozené děti pak bude čekat důchod až v 73 letech. Člověk, který v roce 2013 dosáhne 30 let věku, bude odcházet do důchodu v 68 letech věku. Pravděpodobnost, že se tohoto věku dožije je 77 procent pro muže a asi 88 procent pro ženy. Fakta o prvním pilíři tedy mluví jasně: snižování počtu ekonomicky aktivních povede ke snižování výše státních důchodů a zároveň lidé v penzi stráví, díky zlepšování kvality života, delší dobu. Tedy více let, během nichž budou muset, pokud se spolehnou pouze na stát, živořit na hranici chudoby. Jak poznamenává ekonom a ředitel pro strategii Partners Pavel Kohout, tak se to týká zejména těch, kteří mají vyšší příjem. „Platí totiž, že čím je nižší příjem, tím vyšší je náhradový poměr výpočtu
-39,5
penze. S rostoucím příjmem pak náhradový poměr klesá. Tedy ti, co se za ekonomicky aktivního života těšili z průměrného a vyššího příjmu, pak budou při odchodu do penze konfrontováni s výrazným poklesem finančních zdrojů.“ Proto je nutné si na penzi začít spořit co nejdříve. Objevuje se i názor, že by si člověk okamžitě potom, co začne vydělávat, měl spořit alespoň 500 korun (důchodové fondy, program pravidelného investování). Pokud by chtěl v důchodu pobírat alespoň 75 procent svých příjmů z doby v produktivním věku, měl by od vstupu do zaměstnání investovat nejméně 10 procent ze své hrubé mzdy na tento účel. Pokud by začal třeba o deset let později, již by jeho měsíční úložka musela být vyšší, cca 18 procent příjmu měsíčně. K tomu, aby si někdo odkládal poměrně vysoká procenta ze svých příjmů, je nutné mít dostatečnou investiční disciplínu. Navíc je třeba nejdříve odkládat a až pak utrácet, bohužel většina lidí to dělá opačně – nejdříve poplatí „nutné“ výdaje a pak teprve investují. l viola baštýřová
42
příloha týdeníku Euro 11 11. března 2013
penzijní reforma druhý pilíř
Je nutné znát pravidla
Mezníkem pro rozhodnutí je 35. rok života, starší lidé se musejí rozmyslet do června
Čas je do konce června Právě otázka, zda vstoupit, či nevstoupit, je u druhého pilíře tou nejdůležitější. Odpověď na ni není zdaleka jednoduchá. Lidé starší 35 let se pro vstup musejí rozhodnout do letošního 30. června. Ostatní se mohou rozmyslet až do doby, než oslaví 35. narozeniny, respektive do konce toho kalendářního roku, na nějž dané jubileum připadne. Vstup je také podmíněn tím, že žadatel musí být ekonomicky aktivní. Hledisek, která jsou však při rozhodnutí třeba brát v potaz, je celá řada. Jedním je ekonomická výhodnost vstupu, aby účast při současném příjmu a délce spoření přinesla kýžený výsledek zvýšení prostředků vyplácených v důchodu. Roli hraje také míra důvěry v český stát, tedy zda věříme, že vláda dokáže zabezpečit dostatek finančních prostředků na výplaty penzí v době našeho odchodu do důchodu. V neposlední řadě je důležitá také diverzifikace zdrojů, které zabezpečují zajištění na stáří. Tedy že si na důchod spoříme v různých produktech a nejen v jednom. Všechna tato kritéria by při rozhodování měla hrát důležitou roli. Všeobecně pak lze říci, že vstup se vyplatí lidem s průměrným a nadprůměrným příjmem mladším 45 let, čemuž odpovídá zhruba 60 procent mužů a 50 procent žen. „Při výpočtech výhodnosti se vychází ze současného způsobu výpočtu důchodu a valorizace, což je samozřejmě zkreslené. Je velmi pravděpodobné, že stát bude za tři-
cet let vyplácet a valorizovat důchody podle jiných pravidel, než je tomu dnes. Podmínky se v současnosti mění takřka každý rok a s velkou pravděpodobností frekvence změn bude pokračovat,“ doplňuje Igor Polanský, analytik Partners. Novinky na trhu S penzijní reformou jsou spojeny i nové produkty – důchodové fondy, které jsou spravovány penzijními společnostmi. Ti, co se již pro vstup do druhého pilíře rozhodli, musejí ještě zvážit míru rizika a podle toho zvolit investiční strategii. 1. Důchodový fond státních dluhopisů Smí investovat pouze do dluhopisů, jejichž emitentem je ČR, ČNB, případně některá z členských zemí OECD, dále pak ECB, EIB, Světová banka či Mezinárodní měnový fond, a dokonce i do dluhopisů emitovaných
Výplaty z druhého pilíře K výplatě naspořených peněz z druhého pilíře dochází až v době, kdy je střadateli přiznán důchod z prvního pilíře, tedy když dosáhne věku odchodu důchodu. Vybrat si lze ze čtyř v ariant výplaty neboli anuity důchodového spoření. V případě anuity se pojišťovna (důchodový fond) zaváže klientovi ročně vyplácet předem dané procento z jím vložené (naspořené) sumy, a to po stanovený horizont anebo do konce života (viz infografika). To pomáhá eliminovat riziko rychlého spotřebování naspořených prostředků. Účastníci si budou moci vybrat, podle zákona, čtyři druhy důchodů, a to: 1. D oživotní starobní důchod. 2. D oživotní starobní důchod se sjednanou výplatou pozůstalostního důchodu po dobu tří let. 3. S tarobní důchod na dobu dvaceti let. 4. P ozůstalostní penze. Pozůstalostní penze se z druhého fondového pilíře vyplácí v několika různých situacích, kdy účastník důchodového spoření zemřel dříve, než mu bylo vyplaceno vše, na co měl nárok. • V případě, že zemře ve fázi spoření a má nezletilé děti, jsou prostředky z účtu účastníka dětem vyplaceny během pěti let v pravidelných měsíčních splátkách. • V případě, že si zvolil účastník důchodového spoření rentu na 20 let a zemřel dříve, jeho dědicům je zbývající část nevyčerpaných prostředků z účtu vyplácena formou pozůstalostní penze po zbývající dobu. • V případě, že si účastník důchodového spoření zvolil jako výplatu doživotní anuitu a k ní si doplnil možnost pozůstalostní penze na tři roky, vyplácí životní pojišťovna osobě, kterou účastník ve smlouvě uvedl, po dobu tří let pozůstalostní penzi ve stejné výši, jako byla starobní penze pro účastníka. Každý, kdo uvažuje o vlastním zajištění na stáří a nehodlá se v penzi spoléhat jen na stát, by měl vstup do druhého pilíře minimálně promyslet a zvážit všechna pro a proti. Rozhodnutím do něj vstoupit se totiž zavazuje k dlouhodobé a pravidelné investici, která sice na jedné straně požaduje velkou disciplínu, ale na druhé straně přinese očekávaný výsledek.
FOTO • Tomáš Novák
P
enzijní reforma, spuštěná v lednu letošního roku, přinesla dvě zásadní novinky. Změnila nastavení třetího pilíře, v rámci kterého přibylo doplňkové penzijní spoření s jinými pravidly pro garanci nulového výnosu a přiznání státní podpory. Vstup do něj je dobrovolný a lze z něj za určitých podmínek vystoupit. Zcela nově pak zavedla druhý pilíř, tedy důchodové spoření. Druhý pilíř umožňuje účastníkovi snížit své odvody do prvního (průběžného) pilíře z 28 procent na 25 procent a zbylá tři procenta si posílat na vlastní důchodový účet. Vstup je také dobrovolný, ale nezvratný, tedy nelze vystoupit. Naspořené prostředky budou vyplaceny až v době odchodu do důchodu.
www.euro.cz
43
druhý pilíř penzijní reforma
Pravda a mýty
Nejčastější obavy jsou: možnost vytunelování fondů, zrušení druhého pilíře a provizní žně pro finanční instituce
Evropským fondem finanční stability. Jeho portfolio může obsahovat i nástroje peněžního trhu. Průměrná splatnost portfolia nesmí být delší než pět let, dluhopisy tedy budou maximálně střednědobé a musejí tvořit minimálně 90 procent jeho portfolia. Fond plně zajišťuje měnové riziko do české koruny. 2. Konzervativní důchodový fond Investuje rovněž do dluhopisů a nástrojů peněžního trhu členských zemí OECD, ECB, EIB, Světové banky, MMF či Evropského fondu finanční stability. Přičemž dále může investovat do podílových fondů peněžního trhu. Maximální průměrná splatnost portfolia nesmí být delší než pět let. Kromě státních dluhopisů s vysokým ratingem může investovat i do korporátních dluhopisů, a to maximálně 30 % portfolia. Majetek fondu je plně zajištěn proti měnovému riziku. 3. Vyvážený důchodový fond Investuje do stejných nástrojů jako Konzervativní důchodový fond. Nicméně ve svém portfoliu může držet i akcie společností přijatých k obchodování na evropských burzách. Podíl akciové složky může činit maximálně 40 %. Fond zajišťuje měnové riziko do české koruny na úrovni minimálně 75 % portfolia. 4. Dynamický důchodový fond Investuje do stejných nástrojů jako Vyvážený důchodový fond, přičemž hodnota akcií může být maximálně 80 % z hodnoty portfolia. Měnové riziko zajišťuje do české koruny z 50 %. V zákoně je upravena funkce autopilota investiční strategie. Chrání v posledních deseti letech před důchodem účastníky, kteří zvolili strategii investování s vyšším kolísáním. Jejich úspory budou po dosažení 55 let postupně převáděny z rizikových investic do investic s menšími výkyvy. Nemůže se tak stát, že někomu poklesne hodnota jeho celoživotních úspor těsně před odchodem do důchodu o desítky procent. Autopilot bude penzijním společnostem ze zákona nařízen. l Lada Kičmerová
V
lednu byla média plná dvou témat: přímé volby prezidenta a spuštění druhého pilíře penzijní reformy. Bez nadsázky lze říci, že obě události rozdělily Čechy na dva názorově odlišné tábory. Zatímco životnost nového prezidenta ve funkci je pět, maximálně deset let, penzijní reforma a druhý pilíř by měly vydržet o poznání déle. Právě okolo nastavení druhého pilíře se rozvířila vášnivá diskuse, kdy na jedné straně zaznívají názory pro a na druhé straně proti. Zastánci kvitují zejména možnost se konečně nespoléhat v důchodovém věku jen na stát a spořit si část peněz odváděných na sociální pojištění na svém vlastním osobním účtu. Oceňují také snahu aktivně řešit negativní demografický vývoj stárnutí obyvatel. Nejčastější obavy, které se ve spojitosti s druhým pilířem objevují, potom jsou: možnost vytunelování fondů, a tím pádem ztráta úspor, zrušení druhého pilíře v důsledku změny politického směru a provizní žně pro finanční instituce. Podívejme se na jednotlivé hrozby jednu po druhé.
Tunelování se nikdo bát nemusí Druhý pilíř důchodového systému je jednou z nejvíce regulovaných částí tuzemského finančního trhu. Regulováno je v něm takřka všechno, a to na několika úrovních majících za cíl ochranu klienta. Jedná se zejména o velmi striktní zákon, posílení role depozitáře, dozor České národní banky a také působnost interního a externího auditora uvnitř fondů. První a asi nejdůležitější regulací je, že prostředky ve fondech druhého pilíře jsou přísně odděleny od majetku penzijní společnosti. Penzijní společnost s majetkem účastníků nemůže sama disponovat. „Po zkušenostech z devadesátých let minulého století je celkem pochopitelné, že mnoho lidí nevěří jakýmkoli soukromým fondům. Osobní negativní zkušenost a následná skepse z toho, že člověk přijde o část svých úspor nepoctivým jednáním některých jednotlivců, je pochopitelná,“ říká Petr Borkovec, generální ředitel Partners. „U druhého pilíře je tomu zabráněno oddělením majetku účastníků od majetku správce. Stejný princip chrání prostředky například před kra-
chem penzijní společnosti, což je také častý zdroj obav. Navíc je třeba si uvědomit, že legislativní prostředí bankovního a kapitálového trhu se od devadesátých let výrazně kultivovalo a klienti požívají mnohem vyšší úrovně ochrany svých investic.“ Za funkčnost kontrolních mechanismů a řízení rizik uvnitř důchodových fondů odpovídají orgány penzijní společnosti, s tím, že významné kontrolní pravomoci náležejí depozitáři. O přidělení či odejmutí licence depozitáře a penzijní společnosti, stejně jako důchodového či účastnického fondu, rozhoduje Česká národní banka. Ta kontroluje i dodržení podmínek přidělení licence (např. licencovaný jako fond státních dluhopisů nemá ve svém portfoliu pouze akcie). Provize i poplatky jsou pevně nastaveny Mnoho lidí se mylně domnívá, že důchodová reforma je ušita na míru soukromým (zahraničním) finančním společnostem. Pokud by tomu tak bylo, proč tedy nevyvolává tato reforma větší nadšení mezi finančními společnostmi a ČNB není zahlcena žádostmi o licence? Vždyť se údajně jedná o skvělý obchod. Dokonce tak „skvělý“, že manažerské poplatky stejně jako odměny za distribuci a prostředky na marketing jsou zákonem striktně dány a regulovány. Navíc základní kapitál důchodového fondu je 300 milionů korun, přitom například investiční společnosti stačí zhruba 3,5 milionu korun (125 tisíc eur). U nově vzniklých fondů druhého a třetího pilíře jsou zákonem stanoveny poplatky, a to manažerské dle typu investiční strategie fondu od 0,3 % do 0,6 % a success fee maximálně 10 %. Provize za sjednání je také stanovena v zákoně, a to do výše 850 korun. „Je to jeden z nejlevnějších produktů, které na současném českém finančním trhu existují. Cenová regulace je nastavena tak, že kdyby byla jen ještě o trošku přísnější, tak by se pravděpodobně reformy nechtěla zúčastnit žádná finanční skupina. Nastavení je takové, že to opravdu není mejdan bankovních domů, jak se někteří politici domnívali,“ říká ekonom a ředitel pro strategii Partners Pavel Kohout a dodává: „Právě proklientské nastavení
»
44
příloha týdeníku Euro 11 11. března 2013
penzijní reforma druhý pilíř
»
produktů druhého pilíře je jedním z důvodů, proč se distribuce nebude účastnit množství firem. Ostatně proč by do toho měly jít, když odměna za distribuci důchodového fondu je zastropována? Místo toho mohou klientovi prodat údajně lepší zajištění na stáří v podobě investičního životního pojištění s několikatisícovou provizí. A ještě získají body v soutěži popularity za kritiku důchodové reformy. Pokud by náklady na distribuci nebyly zregulovány, finanční instituce by nebyly proti a vůbec by se o reformě nehovořilo v negativním smyslu. Nyní o ní všichni mluví negativně, protože nikomu nevydělá pořádné peníze.“ Asi nejvíce se na veřejnosti diskutuje o politickém riziku spojeném s dlouhodobou
existencí druhého pilíře. Vyjádření ze strany současných opozičních stran, že pokud se dostanou po volbách do vlády, druhý pilíř zruší, je pro mnoho lidí překážkou pro vstup. Obavy lidí, že by v tom případě o všechny naspořené peníze přišli, nejsou opodstatněné. A to právě díky tomu, že si účastníci spoří na vlastní důchodový účet. Jakub Strnad, předseda představenstva Allianz pojišťovny, to vysvětluje: „Naštěstí máme v České republice stále ještě Ústavu a platí Základní listina práv a svobod, v níž je zakotvena ochrana soukromého majetku, což právě naspořené peníze ve druhém pilíři jsou. Nedokážu si představit, že by jakákoli demokratická strana byla schopná popřít toto právo a nějakým způsobem se po-
kusila zestátnit soukromý majetek občanů. Samozřejmě čím více lidí bude ve druhém pilíři, tím těžší budou jakékoli úpravy. Kdyby ho však vláda zrušila, jistě bude čelit žalobám u mezinárodních soudů a arbitrážím. Teoreticky samozřejmě hrozí ještě možnost převedení prostředků do třetího pilíře. Což paradoxně není žádná hrozba, protože tím se vlastně peníze vrátí do rukou střadatelů bez jakýchkoli omezení, neboť doplňkové důchodové spoření lze předčasně ukončit.“ l Viola Baštýřová
www.euro.cz
45
otázky a odpovědi penzijní reforma
Vše, co chcete vědět
Dva analytici ze společností Allianz a Partners osvětlují nejčastější nejasnosti kolem důchodového spoření
Martin Podávka
vedoucí produktového oddělení Allianz
Nebylo by výhodnější spořit si na důchod j inde než ve druhém pilíři? Třeba na termínovaném vkladu? Nebylo. Důchodové spoření je momentálně jedním z nejvýhodnějších finančních produktů. Jsou k tomu dva důvody. Jednak je to bezprecedentní výše „státní podpory“. K vašim dvěma procentům, která budete spořit ze svého, přidá tři procenta, jež by se jinak rozplynula ve značně nejistém prvním pilíři. To znamená, že k pětistovce dostanete na důchodový účet navíc 750 korun. Stát sice o něco sníží jím vyplácenou penzi, ale její výše je za dvacet třicet let značně nejistá. V důchodovém spoření máte jistotu, že peníze jsou jen a jen vaše. Druhou výhodou jsou bezesporu nejnižší poplatky na trhu. Jejich maximální výše je dána zákonem, a ač se to nezdá, za dobu spoření vám právě poplatky ušetří desetitisíce.
Igor Polanský
FOTO • archiv
analytik společnosti Partners
Jak přesně bude u zaměstnanců probíhat to „stržení“ 3 + 2 procent z aktuální platby na sociální pojištění? Podle sdělení MPSV bude pro klienta postup jednoduchý. Po podpisu smlouvy s penzijní společností obdrží klient oficiální potvrzení o registraci, které předá svému zaměstnavateli. Vše ostatní za něj zařídí zaměstnavatel, finanční správa a penzijní společnost. Pokud jde o dospořovací dvě procenta, pak ani ta se nebudou platit z toho, co přijde zaměstnanci na účet jako čistý příjem! Tato dvě procenta se počítají ze základu pro výpočet odvodu na sociální pojištění, stejně jako ona tři procenta. Ekonomicky aktivní občané mohou vstoupit do druhého pilíře nejpozději do konce roku, ve kterém dovršili 35 let. Jak je to ale s ekonomicky neaktivními občany nad 35 let (třeba věčný student nebo člověk, který je aktuálně na mateřské/rodičovské dovolené nebo je nezaměstnaný…)?
Jaké jsou hlavní výhody spoření v druhém pilíři? Výhodou je především fakt, že peníze, které si ukládáte, jsou na vašem účtě, nikdo si na ně nemůže sáhnout, nikdo je nebude za vás přerozdělovat. Položte si jednoduchou otázku: Kolik mám naspořeno v prvním, státním pilíři? Přestože již několik let odvádíte velkou část platu (28 procent) státu, odpověď vás nepotěší – nemáte pro sebe naspořeno nic. Všechny peníze byly vyplaceny současným penzistům. Jakmile vstoupíte do druhého pilíře, každý měsíc uvidíte, jak se vám zvyšuje naspořená částka. Například po deseti letech bude mít člověk s průměrným platem naspořeno více než 200 tisíc korun. Co když si budu celý život spořit, a pak umřu a peníze se vypaří? Úspory na důchodovém účtě se dědí. Nepodléhají ani exekuci, což může být při současném počtu exekučních řízení také výhoda. Při dosažení důchodového věku budete mít na výběr několik variant. Jsou jimi dvacetiletá renta, doživotní renta nebo doživotní renta s tříletou výplatou pozůstalostní penze. Pokud máte obavy o své zdraví, pak bychom doporučili zvolit dvacetiletou rentu, u které se zbylá část nevyplacených úspor rovněž dědí. Samozřejmě i v důchodu se vám přitom prostředky na důchodovém účtě zhodnocují. l
Do důchodové reformy, tedy do druhého důchodového pilíře, se může kdykoli přihlásit člověk do 35 let věku. Lidé starší se mohou přihlásit do šesti měsíců od data spuštění penzijní reformy. Rozhodnout se tedy musejí do konce letošního června. Občané, kteří nebudou mít zaměstnání nebo nebudou podnikat k 1. lednu 2013, se mohou rozhodnout do 6 měsíců od okamžiku, kdy ekonomickou činnost zase obnoví (například ženy na mateřské či rodičovské dovolené). Co se stane s prostředky účastníka ve druhém pilíři za předpokladu, že účastník nesplní podmínky stanovené zákonem pro vznik nároku na starobní důchod? Tedy nesplní třeba minimální dobu stanovenou zákonem, kterou musejí odpracovat (odvádět sociální pojištění). Pokud klient během života nezíská dostatečnou dobu pojištění – a to ani některým „náhradním“ způsobem, které zákon o důchodovém pojištění zná – nezíská nárok na výplatu prostředků z druhého pilíře a fakticky „zemře ve fázi spoření“. Prostředky se tedy stanou součástí dědictví a přejdou některým způsobem podle zákona 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, na jeho dědice. Pokud by klient předpokládal, že nesplní podmínky pro nárok na starobní důchod, tak je samozřejmě naším doporučením do druhého pilíře nevstupovat – pokud tedy nemám extrémně rád své potomky. l
