Zrádné detaily penzijní reformy

Zrádné detaily penzijní reformy O co jde v druhém pilíři

Pavel Kohout

Proč nestačí průběžný systém? Průběžné systémy byly zavedeny po II. světové válce ve všech vyspělých zemích Před válkou existovaly jen zárodky (Bismarckův systém nebyl průběžný) Během necelé generace se průběžným systémům „povedlo“ srazit porodnost na nynější úroveň To znamená, že průběžný systém ničí sám sebe

Proč průběžný systém ničí sám sebe? Mechanismus je dvojcestný: Systém představuje další finanční zátěž pro zaměstnance, která odvádí peníze nutné pro založení vícečlenné rodiny V 60. letech bylo možné uživit z jednoho dělnického platu rodinu se třemi dětmi a postavit dům (Jürgen Borchert) Především je zde ale morální hazard: stát se o mě jednou postará, takže já se nemusím starat o své děti; to málo, co mi stát nechá, raději utratím za spotřebu a zábavu.

Od kolektivní nezodpovědnosti k individuální zodpovědnosti... ... nevede žádná rychlá a snadná cesta. Průběžný systém nelze šmahem zrušit Porodnost nelze rychle zvýšit (neexistuje žádná účinná „prorodinná“ politika) Úspory obyvatelstva je možné kumulovat pouze postupně Neexistuje „instantní reforma“, ale je možné udělat aspoň první krok na dlouhé cestě. Na této cestě je třeba vyhnout se nášlapným minám.

Mina č. 1: Nízké výnosy Pevně úročené instrumenty nesou buď málo, anebo jsou velmi rizikové 1Y PRIBID = 1,34 % Státní dluhopis splatný r. 2036 nese 4,30 % Takto se investovat nedá, neboť úročené nástroje nevydělají ani na inflaci Časem možná sazby vzrostou, ale lze na to spoléhat? Už 10 let mi stačí jedna předpověď na sazby: „setrvale nízké“.

Mina č. 2: Riziko zneužití Riziko „vytunelování“: dnes již zanedbatelné, dozor a další ochranné mechanismy fungují. Riziko zneužití státem: nezanedbatelné, neboť peníze ve fondech lákají politické populisty. Největší riziko zneužití bývá ve státních fondech; politici si odtud rádi „půjčují“ na „veřejně prospěšné“ projekty Nejmenší riziko: podílové fondy typu UCITS (standardní, kontrolované, osvědčené, politicky nezávislé)

Mina č. 3: Riziko vysokých nákladů Náklady mohou seriózně uškodit výnosům (žádný objev) Řešení: (1) úspory z rozsahu, (2) konkurence a průhlednost, (3) udržení nákladů na „compliance“ na rozumné úrovni. Úspory z rozsahu rozpustí fixní náklady Konkurence stlačí manažerské poplatky Compliance by měla být adekvátní, tj. neměla by zbytečně zvyšovat náklady (Slovensko!)

Náklady Mohou se pohybovat od desetin procent až do jednotek procent hodnoty majetku ve fondu ročně Existuje možnost úspory využitím existujících podílových fondů Tvorba nových institucí znamená vždy vyšší náklady „Penzijní společnost bude prakticky obdobou investiční společnosti známé z kolektivního investování“ – tak proč je vlastně zakládat?!

Mina č. 4: Riziko chybné investiční strategie Může se ukázat, že akcie jsou momentálně nadhodnocené a že úrokové sazby jsou velmi nízké. Co potom? Deset let špatných výnosů, nespokojení klienti, nízké penze... Toto riziko lze účinně omezit výběrem fondů pro věkové skupiny: pro mladší je deset let špatných výnosů naopak dobrou investiční příležitostí, starší by měli diverzifikovat do méně volatilních nástrojů

Mina č. 5: Příliš nákladná distribuce Exemplární chyba: hon na klienty na Slovensku Zdánlivý vzor: distribuce přes ČSSZ podle švédského vzoru Problém: při bližším zkoumání vyšlo najevo, že ČSSZ není ve stavu distribuci spustit v jakékoli dohledné době a jen za cenu podstatných investic Nakonec by na „švédském modelu“ vydělal jen Siemens

Mina č. 6: Nekvalifikované zásahy Zásadní změna konzervativní strategie v nevhodnou dobu (Slovensko, ale částečně i ČR) Nesmyslné nastavení poplatků („měly by být jen výkonnostní, aby manažeři byli motivováni“) Nesmyslné investiční limity („minimálně X procent do státních dluhopisů, domácích akcií, atd.“) Nesmyslné požadavky na garance („roční výnos nesmí poklesnout pod X %“

Katastrofický scénář Založí se drahé nové instituce, které budou natolik svázány omezeními, předpisy a dodatečnými náklady, že nic nevydělají... ... a potom přijde politický populista, který s poukazem na nízkou návratnost celý systém vybrakuje za účelem hrazení deficitu státního rozpočtu. Občané zůstávají otroky státu.

Optimální scénář Lidé zjistí, že prostředky v penzijních fondech jsou skutečně jejich vlastnictvím, které časem roste. Pocit vlastnictví vede k pocitu odpovědnosti. Pocit odpovědnosti vede k odpovědnějšímu chování vůči rodině. Občané se postupně emapcipují od závislosti na státu.

Kam lidé rádi a dobrovolně investují

V roce 2009 lidé dali do hazardu 127,8 miliardy Kč s průměrnou návratností -25,4 % Růst prostředků účastníků penzijních fondů v tomtéž roce: 13,9 miliardy Kč, v podílových fondech 30,5 miliardy Kč Kdyby lidé brali zajištění na stáří aspoň z poloviny tak vážně jako hazard...

Závěr Neexistuje prostor pro chyby Náklady, distribuce, riziko zneužití, ostatní rizika – toto vše je známo a lze se zabezpečit proti nim Bohužel poslední návrh směřuje chybným směrem: nové nákladné instituce, nesmyslná omezení, náklady a poplatky stanovené „od zeleného stolu“ bez kontaktu s trhem... Je ještě hodně práce na vychytání much

Děkuji za pozornost [email protected]