Téma: Reformy a solidarita?

Tištěná verze: ISBN 1214-9632, online verze: ISSN 1801-0415

www.nesehnuti.cz

Zpra ých právech prostř k m s voda í d n i edí a l j o  život

Téma: Reformy a solidarita? + Reformy: my a cizinci – na stejné straně barikády? + Dopady plánovaných vládních změn na ženy + Mluvme o alternativách! + Vyšla FEMA

Ř né Á L ěd U v o M p R d O zo F Í vě N D č to Á VL zpo ro o pr

dobrovolná cena 10 Kč

48–49 ~ 2010

úvod Milé čtenářky, milí čtenáři! Ručičky na hodinkách se nám opět přetočily o hodinku zpátky, a tak nás znovu čeká období dlouhých zimních večerů. Pokud jste si již nerezervovali všechny večery na kurzy šití či jiné aktivity, které je pomáhají zkrátit, příležitostí na jejich zpestření by pro Vás mohlo být i listování v dalším čísle ALARMu, které jsme v naší redakci pro Vás připravili, a proto věříme, že ji rádi využijete. Pomalu se také blíží svátky pokoje a klidu, před nimiž mnozí z nás povinně absolvují překážkový běh údolím shonu a nakupování. Přicházíme k Vám proto rovnou s dvojčíslím, abyste, až „doběhnete“ úplně vyčerpaní do cíle, mohli pak již nerušeně relaxovat čtením zajímavých článků. Tentokrát Vám nabízíme pestré příspěvky dotýkající se aktuálně velice citlivého tématu, a sice úsporných opatření vlády v oblasti sociálního systému v zemi. Vláda

předkládá návrhy těchto opatření s odůvodněním, že se jedná o nezbytné „škrty“, které povedou ke zlepšení situace v ČR v této oblasti. Vzhledem k tomu, že jsou mnohé z nich přinejmenším diskutabilní, položili jsme si otázku, komu tyto „škrty“ skutečně pomůžou, zdali vůbec. Dovolili jsme si touto cestou upozornit na možné (negativní) dopady na různé sociální skupiny (rodiny s dětmi, ženy, cizince/ky, apod.). Bez zajímavosti v této souvislosti jistě nebude ani rubrika „Rozhovor“, ve které jsme tentokrát vyzpovídali zástupce nedávno vzniklé iniciativy ProAlt, nabízející alternativní řešení oproti předkládaným návrhům vlády (čtěte v rozhovoru na str. 3). Věříme, že se Vám číslo bude líbit, a že nám zachováte přízeň i v novém roce! Hezké Vánoce a šťastný Nový rok přeje Vaše redakce

Obsah Mluvme o alternativách! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Reformy: my a cizinci – na stejné straně barikády? . . . . . . . . . . . . . 5 Dopady plánovaných vládních reforem na ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Vyšla FEMA – Vaše nová dávka feministické energie . . . . . . . . . . 7 Proč feministický časopis?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Reportáž z konference navzdory reformám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Rodičovství, které nestresuje ani rodiče ani děti?! . . . . . . . . . . . 8

ALARM č. 48–49~2010 redakce: Darina Chvosteková, Lukáš Lyer, Kristýna Pešáková, Lenka Šafránková Pavlíčková, Boris Rafailov, Milan Štefanec grafická úprava, sazba a typografická úprava: Radim Šašinka, www.larvagrafik.com tisk: POIRE, s. r. o. registrace: MK ČR 14790 Vytištěno na recyklovaném papíře Obálka je vyrobena z papíru s certifikací FSC (Forest Stewardship Council) označující výrobky z ekologicky a sociálně šetrného lesního hospodaření. poznámka redakce: Ne všechny články musí vyjadřovat stanovisko NESEHNUTÍ. Chcete-li dostávat zpravodaj ALARM, pošlete na brněnskou adresu NESEHNUTÍ dvacetikorunovou známku (počet známek – počet čísel ALARMu) anebo nám napište na adresu [email protected], kde si můžete objednat jeho pravidelné zasílání v elektronické verzi. ALARM si můžete také prohlédnout na našich internetových stránkách: www.nesehnuti.cz Děkujeme Lukášovi Lyerovi za korektury textů.

Kde začít? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Multikulti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Představujeme naši dobrovolnici: Adéla Smažilová . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Nové knihy v knihovně NESEHNUTÍ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Nesnesitelná lehkost nakupování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Grafik/sazeč TL (tohoto listu) přijme zakázky ~Časopisy~noviny~knihy~plakáty~ ~letáky~výstavy~akcidenční tiskoviny~ od návrhu po realizaci ~ od vizitky po lokomotivu www.larvagrafik.com email: larva_grafi[email protected], tel.: 732 360 617

2

LarvaGrafik

www

...od vizitky po lokomotivu

com

titulní strana: Radim Šašinka

rozhovor Δ

Mluvme o alternativách!

Rozhovor s Pavlem Čižinským, mluvčím iniciativy ProAlt Připravila: Darina Chvosteková, dobrovolnice NESEHNUTÍ Není pochyb o tom, že „volební rok 2010“, jak ho některá média nazývají, přinesl několik zásadních změn v ustálených vodách české politické scény. S výměnou (staro)nových osobností ve vedení státu došlo i na oprášení „osvícenských“ myšlenek, podle kterých se máme mít všichni už jen dobře. Vláda se totiž rozhodla, že bude reformovat. Ne každý se však s reformami vlády ztotožňuje jako se zlepšeními. Kriticky se k reformám staví také ProAlt (www.proalt.cz), iniciativa, která se snaží upozornit i na druhou stránku návrhů tzv. úsporných opatření, o níž však vláda již nemluví. Více o činnosti a základních postojích iniciativy nám řekl jeden z jejich mluvčích, Mgr. Pavel Čižinský, advokát a spoluzakladatel. Čím se vaše iniciativa zabývá a co vás vedlo k jejímu založení? ProAlt – Iniciativa pro kritiku reforem a na podporu alternativ – vznikl v červenci 2010, v podstatě bezprostředně po květnových parlamentních volbách, ze kterých vzešla Nečasova vláda. Byla to ona doba, kdy nastala jakási euforie pravicových stran a velkých podnikatelů, neboť náhle a nečekaně se vše zdálo možné: máme úžasných 118 hlasů v parlamentu, takže zavedeme školné, provedeme částečnou privatizaci důchodového systému dle Bezděkových návrhů, mnohem více zpoplatníme zdravotnictví, zrušíme ten hrozný komunistický zákoník práce, snížíme sociální dávky, a mnohé další (padaly i návrhy na privatizaci úřadů práce, věznic aj.). Podnikatelé a lobbisté, kteří se ještě v den voleb báli nástupu sociální demokracie, začali rychle využívat vítězství, které jim spadlo do klína. A současně vynořovalo stále více

Jedna z protestních akcí ProAltu

„osobností“, které tyto pravicové reformy podnikaly. Tereza Stöckelová rozeslala informaci o jakési „Platformě osobností podporujících reformy“ sdružující především zástupce větších obchodních společností, kteří hodlali působit na veřejnost tak, aby se reformám nebránila. ProAlt vznikl tedy přinejmenším zčásti jako reakce na tuto atmosféru, vznikl z poznání, že když oni se organizují, tak i my se musíme dát dohromady, přičemž zpočátku se nejvíce hovořilo o tom, že je třeba zabránit provedení 4 hlavních „reforem“: 1) důchodové reformě spočívající v opuštění průběžného systému a ve vyvedení (části) prostředků z pojistného na sociální zabezpečení do rukou soukromých penzijních fondů, 2) privatizaci (alespoň částečnou, prostřednictvím tzv. nadstandardu) zdravotnictví, 3) zavedení školného a podřízení vzdělání soukromým firmám, a 4) omezení práv zaměstnanců

foto: archiv ProAlt

Pavel Čižinský

foto: Bohumil Červenka

prostřednictvím novelizace zákoníku práce a prostřednictvím snižování sociálních dávek (aby tak nouze nutila nezaměstnané vzít jakoukoli práci). Souběžně s těmito tématy se ProAlt věnuje i mnoha jiným otázkám souvisejícím s obhajobou veřejného sektoru proti posilování moci privátních subjektů: ekologickým otázkám, některým zahraničně politickým tématům, propouštěním státních zaměstnanců atd. Od počátku byly nicméně v ProAltu přítomny i úvahy o hledání celkové alternativy k současnému neoliberálnímu globálnímu kapitalismu, který počítá se stále větším a větším růstem, ve kterém se stále více majetku kumuluje v rukách uzounké národní či globální elity a ve kterém jakési podivné ratingové agentury mohou položit hospodářství celých států. Mnoho lidí v ProAltu sdílí přesvědčení, že tento systém se musí změnit, neboť nebude životaschopný. Jakým způsobem tato skupina funguje – můžete to popsat? ProAlt je skupinou s dosti neformální strukturou, nicméně určitá pravidla schválena byla. ProAlt má 3 mluvčí a řadu různých pracovních skupin, z nichž některé jsou jen ad hoc a jiné jsou permanentní. Přibližně jednou měsíčně se pořádají plenární schůze, na nichž se setkávají všichni, kdo mají zájem, nicméně nejvíce diskusí i rozhodování se odehrává (a to i s ohledem na mimopražské) na internetu. Pokud jde o členstvo, ProAlt je velmi otevřený novým členům, kteří se k nám přidávají zčásti na doporučení někoho ze členů stávajících a zčásti nás oslovují zcela noví lidé. Kdo jsou členové Vaší iniciativy, z jakých sociálních skupin? V ProAltu jsou lidé ze všech možných sociálních, věkových a názorových

3

rozhovor skupin a z různých regionů České republiky. V praxi zřejmě převládají vysokoškoláci a většina aktivních členů je z Prahy, v čemž vidíme velkou rezervu a velmi bychom stáli o to, aby aktivní skupiny ProAltu vznikaly po celém území naší země. Nabízí Vaše iniciativa konkrétní alternativy? Které, resp. kde se lze o nich dovědět? Předně musím říci, že jsem někdy trochu alergický na slovní spojení „konkrétní alternativy“. Vyjádřím to následujícím příměrem: Představme si družstevní dům, ve kterém bydlí členové družstva, který není příliš opravený a do kterého v některých místech hodně fouká děravými okny. Předseda družstva se kamarádí se stavební firmou XY, která by pozemek toho domu chtěla pro lukrativní developerský záměr. Tu předseda přijde a řekne lidem: „Nedá se nic dělat, musíme dům zbourat, bydleli jste si nad poměry (podívejte se na fasádu), teď musíte jít bydlet buď někam do sklepa anebo za mnohem více peněz do bytů firmy XY“ (přičemž podrobně popíše, jak se bude dům bourat a jak hezké jsou byty firmy XY). A vedle předsedy stojí odborník, náhodou zaměstnanec firmy XY, který potvrdí slova předsedy družstva, že je třeba dům zbořit i z odborného hlediska atd. Tu se lidé bouří a odmítají, aby jejich dům byl zbořen. A předseda se jich optá: Tak jakou máte „konkrétní alternativu“? Pochopitelně, že ti družstevníci nebudou mít pravděpodobně po ruce projekt, který by byl tak podrobně rozpracován, jako je záměr, který chce dům zbořit, a který předložil předseda, který a) má lepší znalosti, b) má finance a aparát, aby záměr rozpracoval, c) měl i odpovědnost za připravené řešení. Zkrátka ProAlt samozřejmě nemá v šuplíku detailní paragrafové znění zákonů, které by řešily to nebo ono. ProAlt má však dostatek argumentů, kterými je schopen prokázat, že celkový směr a podstata navržených reforem jsou špatné pro stát i pro většinu občanů a naopak výhodné pro velké soukromé firmy. Materiály, ve kterých jsou tyto argumenty obsaženy, jsou dostupné zejména na internetu. Jaký je postoj ProAltu k genderovým otázkám. Ve Vašem prohlášení není

4

tato problematika zmíněna. Reflektujete ji? Genderová problematika je častým tématem ve skupině pro sociální politiku a pracovní právo. Dnes není možné přemýšlet o společnosti bez zohledňování genderových aspektů. Naše základní prohlášení nemohlo obsáhnout vše, zaměřovalo se především na otázky související s nástupem Nečasovy vlády. Jak vnímáte postup parlamentu v souvislosti s návrhem úsporných opatření, kdy se snaží návrhy reforem schválit ve zkráceném legislativním procesu? Způsob schvalování těchto zákonů je dle mého názoru nelegální, ba přímo protiústavní. A to nejen kvůli vyhlášené legislativní nouzi, ale též kvůli Senátu, který má jednat ještě ve „starém“ složení. ProAlt se snaží proti tomu protestovat. Na jaké sociální skupiny se zaměřujete nejvíc a naopak, kterou sociální skupinu se Vám dosud nepodařilo přitáhnout? Jak jsem uvedl výše, rádi bychom aktivizovali celou společnost, zejména ty příslušníky středních a nižších příjmových a vzdělanostních vrstev, které jsou pravicovými reformami postiženi nejvíce. Dosud se nám příliš málo dařilo zapojovat příslušníky dělnických profesí a z venkova. Určitě Vás podporuje i řada významných osobností, můžete jmenovat? Veřejně známé osobnosti, které se staly signatáři našeho základního prohlášení ze srpna tohoto roku, které jsme nazvali „Společnost se škrtnout nedá“, jsou uvedeni na našich stránkách www.proalt.cz.

Jedna z protestních akcí ProAltu

Z mediálně známých osobností je do naší činnosti nejaktivněji zapojen ostravský sociolog Jan Keller. Média dále zmiňovala z našich signatářů Václava Bělohradského, Jiřího Davida, Táňů Fišerovou, Karla Holomka, Erazima Koháka, Jana Májíčka či Ondřeje Slačálka. Čím se v rámci iniciativy zabýváte konkrétně Vy? Já jsem byl zvolen mluvčím iniciativy (po Ivanu Štampachovi) a kromě toho jsem členem pracovní skupiny pro sociální politiku a pracovní právo a pak jsem koordinátorem skupiny pro zdravotnictví. Jako právník se dále podílím i na některých dalších věcech, kde je třeba právnických znalostí. Čeho si na ProAltu nejvíce ceníte? Díky ProAltu se mohu angažovat v tom, co považuji v současné situaci za nejdůležitější, totiž protestovat proti tomu, aby byl v České republice zničen sociální stát. ProAlt je jednou z mála platforem, která toto dobře umožňuje. Kdybych to zkoušel dělat sám, bylo by to mnohem obtížnější. Zaznamenali jste již určité úspěchy? Těžko mohu já, jakožto jeden z protagonistů ProAltu, hodnotit jeho úspěchy. Úspěchem je, že vůbec jsme, a že si začínáme vydobývat své místo ve veřejném prostoru. Určitě jsme jednou z mnoha sil té části společnosti, která se rozkrádačským reformám Nečasovy vlády brání, třeba jsme přispěli i k tomu, že v posledních senátních volbách Nečasova koalice již úspěch neslavila. Ale teď opravdu ještě není čas bilancovat Ω úspěchy.

foto: archiv ProAlt

y k n i z i c a i c cizin Δ

Reformy: my a cizinci – na stejné straně barikády?

Autorka: Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky V době zásadních otřesů světového finančního uspořádání se česká vláda zaklíná „rozpočtovou zodpovědností.“ Za touto mnohoznačnou formulkou se může skrývat cokoliv – záleží na tom, kdo ji používá, na čí bedra chce zodpovědnost přenést, za co – a za koho. Za závratným hospodářským růstem naší země v posledních letech totiž nestáli jen ti, kteří na něm často získávali nejvíce – firmy, velcí podnikatelé, politici. Stáli za ním i běžní zaměstnanci a zaměstnankyně a obrovskou mírou k němu přispěli i ti, kteří v rámci něj získali asi nejméně – cizinci a cizinky, včetně těch ze třetích zemí, kteří u nás vykonávali vesměs nekvalifikované práce. Zisky z jejich práce přitom neplynuly jen do kapes strojírenských, textilních, stavebních, dřevozpracujících firem, pracovních agentur nebo třeba firem působících ve službách, ale také do kapes státu. V případě více než 400 tisíc legálně pracujících cizinců a cizinek se jedná o povinné odvody a daně, které, v mnoha případech bez nároku na zabezpečení v případě nouze, odvedli do státní pokladny. V případě neregulérních (tedy tzv. „ilegálních“) migrantů a migrantek jde pak např. o nepřímý zisk skrze levnou práci načerno za mizerných podmínek na státních zakázkách.1 „Politiky můžete posuzovat podle toho, jak se chovají k uprchlíkům. Jednají totiž s nimi právě tak, jak by jednali s vámi, kdyby k tomu dostali příležitost,“ prohlásil před časem dnes již bývalý londýnský starosta Ken Livingstone. Jeho výrok samozřejmě nelze aplikovat na každého politika či političku, navíc starosta mluvil o uprchlících, nikoliv o cizincích obecně – současná česká vláda však díky reformám, jejichž proklamovaným cílem je snaha maximálně ušetřit, jako by jeho poselství mimoděk podtrhovala. Chystaná i již běžící opatření totiž vnímají imigranty/ky do ČR výlučně jako potencionální zdroj zisků, za nějž není třeba nést zodpovědnost a jehož je možné se zbavit v momentě, kdy už dostatečně ziskový není. Legitimizace takového jednání je přitom ve vládní krizové koncepci zajištěna rétorikou strachu z bezpečnostních rizik, která takoví cizinci mohou údajně představovat. 1 více viz zimní dvojčíslo časopisu PŘES (hranice, předsudky, lhostejnost), který vydává NESEHNUTÍ

Cizinec v ČR: život pod tlakem Vláda plánuje provést zásadní změny – ve školství, zdravotnictví, penzijním systému, pracovním právu, v sociálních službách, ve vědě a výzkumu. Mnoho z nich přitom dopadne především na ty chudší – tedy také na ty, kteří v naší zemi disponují méně právy, protože se v ní nenarodili, a navíc na ně dopadá těžké břemeno integrace – ekonomické, kulturní, jazykové, sociální. Již dlouhodobě je přitom terčem kritiky fakt, že cizinci a cizinky jsou u nás vnímáni/y především jako levná a velmi výnosná pracovní síla, jíž se lze v případě nepotřebnosti zbavit. Na tyto cizince a cizinky mimořádně tvrdě dopadne nová zaměstnanecká politika vlády, která výrazně upřednostňuje práva zaměstnavatelů před právy zaměstnanců. Tito lidé patří mezi nejzranitelnější a taková politika je hrozí ještě více zatlačit do pozic „zaměstnanců bez práv, kteří jsou ochotni dělat cokoliv“ (upřednostnění zaměstnávání načerno – častý případ např. u firem, které realizují státní zakázky!). V praxi to může znamenat cokoliv z již známých případů – od nucení lidí pracovat přesčas bez nároku na mzdu (např. 14 hodin denně šest dní v týdnu), přes placení nižší než minimální mzdy, neplacení pojistného, práci v nebezpečných podmínkách až po možnost kdykoliv se nepotřebného či „nepohodlného“ zaměstnance zbavit. Navíc cizinci/ky ze třetích zemí bez trvalého pobytu si vždy musejí vyřídit pracovní povolení jen na jedno konkrétní místo u jednoho zaměstnavatele (to se vydává jen v případě, že na toto místo nelze sehnat českého zaměstnance – většinou o něj z důvodu špatných podmínek nejeví zájem). Protože však ambicí české vlády je snížit nezaměstnanost Čechů a Češek, novinkou je v případě snahy cizince/ky o změnu zaměstnání nevydání nového povolení a zrušení víza. To ještě podporuje prohlášení vydané v rámci Národ-

ního protikrizového plánu2, který slibuje pomoc potřebným cizincům, přičemž touto pomocí míní především usnadnění možnosti odjezdu ze země. To vše bohužel cizince a cizinky ještě více uvrhuje do pozice až nevolnické závislosti na jednom zaměstnavateli a podporuje bujení korupce mezi úředníky a policisty.

Jak se integrovat? Zaměstnání a možnost ekonomické soběstačnosti je přitom základní podmínkou úspěšné integrace cizince/ky do české společnosti. Další reformy nové vlády, které přenášejí finanční zodpovědnost za řešení vládních dluhů i za podporu zaměstnavatelů na domácnosti, podporují jejich zvyšující se zadlužování – na školném, na zdravotní péči a často i na zaplacení základních potřeb. Již dnes přitom dosahuje míra zadlužení českých domácností více než jeden bilion korun. Takové podmínky výrazně zvyšují riziko vzniku sociálního vyloučení a propadu do chudoby a ztěžují už tak nesnadné podmínky integrace v cizí zemi. Kteří cizinci/ ky či jejich děti si tak budou moci dovolit např. získat dobré vzdělání? V dlouhodobém horizontu tak ještě výrazněji riskujeme odsouvání cizinců a cizinek na sociální dno, jejich vylučování z přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a dalším službám, a tím riskujeme i možný budoucí růst sociálních konfliktů. Sto nejbohatších lidí v ČR vlastní majetek, který je o více než třetinu vyšší než roční tuzemské náklady na veškeré sociální výdaje v roce 2010 (důchody, nemocenská, sociální podpora a podpora v nezaměstnanosti. Tyto výdaje činí necelých 40 % rozpočtu ČR, přičemž největší část z této částky činí důchody.). ČR se dnes nachází ve světě, kde 10 % nejbohatších lidí vlast2 www.vlada.cz/assets/media-centrum/predstavujeme/narodni-protikrizovy-plan.pdf

5

ženská práva ní 85 % světového bohatství a kde s růstem počtu miliardářů roste i počet lidí, kteří se propadají na absolutní sociální dno. Se stále zrychlujícím se pohybem kapitálu po zeměkouli, který je pro další růst bohatství těchto lidí klíčový, však logicky také roste množství lidí, kteří migrují. Jak souvisí chování politiků a političek k těmto lidem s tím, jak se nůžky sociálních rozdílů stále více rozevírají? Jak s tímto jevem souvisejí české vládní reformy? A co by na to řekl Ω bývalý starosta Ken Livingstone?

Δ

Výsledky e-ankety (www.nesehnuti.cz)

ne – necitlivé (53 %)

Jste spokojená/ý s reformami vlády týkajícími se úsporných opatření v sociálním systému? ne – nedostatečné (6 %)

1. ANO, škrty byly nezbytné 2. NE, opatření jsou příliš měkká a nedostatečná 3. NE, škrty jsou necitlivé a nespravedlivé 4. Je mi to jedno

ano (35 %)

je mi to jedno (6 %)

Dopady plánovaných vládních reforem na ženy Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva

Přestože v současnosti máme nejvyšší počet žen – poslankyň v historii (22 %), ale na druhou stranu zase vládu bez jediné ženy (společně s Maďarskem jsme jedinými dvěma zeměmi Evropské unie, které mají čistě mužské vlády), bude možná zajímavé zamyslet se nad možným dopadem některých plánovaných vládních reforem právě na ženy. Na plánovaná opatření současné vlády zaměřila svou pozornost česká koalice Social Watch, jejíž členskou organizací je také NESEHNUTÍ. Zahájila kampaň „Chudoba a (ú)sporná opatření“, jejímž cílem je varovat českou veřejnost před vysoce negativními důsledky tzv. úsporných škrtů, které připravuje nová vláda. Především jde o nepříznivé dopady ve čtyřech oblastech – na jednotlivé skupiny žen, na oblast školství a vědy, na cizince a cizinky žijící v ČR a také na dodržování našich mezinárodních závazků vyplývajících z Miléniové deklarace OSN1 z roku 2000. Některá z chystaných opatření mají odlišný dopad na vybrané skupiny žen. Podle koalice Social Watch se jedná například o snížení sociálních dávek včetně rodičovského příspěvku a porodného, zavedení školného na vysokých školách či pokračování ve zpoplatnění lékařské služby. Stále přetrvávající rozdíl mezi platy žen a mužů, který se v České republice pohybuje okolo 23 %, bude mít také dopad na výši důchodu žen, zvláště v rámci uvažované důchodové reformy. Negativně se tento nepoměr promítne i v případě zavedení školného na vysokých školách. Nižší příjmové skupiny obyvatel – a v této skupině nepoměrně více ženy než muže – rovněž ovlivní zvýšení

1 www.osn.cz

6

nepřímých daní a snížení přímé podpory rodin a její nahrazení daňovými odpočty. U zavedení školného možná na první pohled není viditelná souvislost s negativním dopadem právě na ženy. Spojíme-li si ale fakta a přidáme-li k tomu další plánované opatření, jakým je např. zrušení porodného, najdeme jasný rozdíl mezi dopadem na studentku a na studenta. Ženy v ČR vydělávají zhruba o čtvrtinu méně než muži. Jak upozorňuje sociolog Jan Keller, rozdíly platů žen a mužů se zvyšují úměrně s kvalifikací v neprospěch žen (rozdíl v platech mezi dělnicí a dělníkem je nižší než mezi lékařkou a lékařem). Jak uvádí Keller: „Přitom všichni, kdo propagují školné, automaticky počítají s tím, že studentky je budou platit v naprosto stejné výši jako jejich mužští kolegové. Proč by měly ženy platit stejně jako muži za investici, o které už dopředu vědí, že se jim v průměru vyplatí minimálně o třetinu méně než mužům?“ Keller také upozorňuje na to, že zavedením školného v některých německých spolkových zemích došlo ke snížení počtu dětí vysokoškolaček. Představme si ženu, která se rozhodne pro studium na vysoké škole, ale nepochází z bohaté rodiny. Na školné si vezme půjčku, kterou bude splácet po dokončení studia ze své výplaty. Aby ji mohla splácet, nalezne práci, ve které bude ale dostávat nižší plat než její mužští kolegové a patrně snadno nedosáhne vyšších lépe ohodnocených po-

stů, neboť bude zaměstnavatel očekávat, že vzhledem ke svému věku brzy otěhotní. Pokud ovšem otěhotní, bude splácet školné, vzhledem k nižšímu platu nedostane vysokou peněžitou pomoc v mateřství a porodné nedostane vůbec. Nebude tak divu, pokud si vysokoškolačka dítě nepořídí nebo jich bude mít méně, aby svůj dluh mohla splácet. Také pokračování v poplatcích u lékaře, nevyplácení porodného a další změny ve zdravotnictví dopadnou více na ženy. Na to upozornila již v roce 2008 analýza sdružení ProEquality a Otevřené společnosti. Více než polovinu hospitalizovaných totiž tvoří ženy, jen v souvislosti s porodem se jedná o více než 160 000 žen ročně. Poplatky dopadají také na diabetiky nebo duševně nemocné, mezi nimiž jsou častěji zastoupeny právě ženy. Starší ženy zase pocítí dopady důchodových reforem. V důsledku navrhovaných změn budou starší ženy vystaveny většímu riziku chudoby. A to jednak z důvodu již dříve zmíněné nižší mzdy, jednak z důvodu horšího postavení na trhu práce. Mezi důchodci ženy mírně převažují. Pobírají v průměru o 20 % nižší důchody než muži. Reformy znamenají změnu a tato změna bude mít výrazný vliv na život žen téměř ve všech životních obdobích. Jedním z významů slova „reforma“ je podle slovníku cizích slov také náprava či zlepšení. Otázkou zůstává, zda ho má k dispozici i vláda… Ω

a v á r p á k s n e ž Δ

Vyšla FEMA – Vaše nová dávka feministické energie

NESEHNUTÍ a Genderové informační centrum NORA si vám dovolují s radostí oznámit, že přivedli za mohutné asistence řady skvělých feministických osobností na svět nový feministický magazín.

 Kateřina Plesková, NORA: [email protected]

Jmenuje se FEMA (FEministický MAgazín) a bude vycházet každý čtvrtek. Koupit si ji můžete za 45 Kč. K dostání je v tuto chvíli v kanceláři NESEHNUTÍ (třída Kpt. Jaroše 18, Brno), rádi případně zašleme i poštou (cena včetně poštovného 65 Kč). Brzy bude k zakoupení na čím dál více místech v Brně i po celé ČR. V Praze je možné Femu koupit v knihkupectví Gender Studies (Gorazdova 20, Praha 2). Časopis je možné si také předplatit.

 Kristýna Pešáková, NESEHNUTÍ: [email protected], tel.: 543 245 342  Daniela Jungová, koordinátorka distribuce Femy: [email protected]

Téma prvního čísla: „Navazujeme“ O počátcích a stoletém výročí oslav MDŽ; O časopisech „pro ženy“ včera a dnes; Už máte na krku svoji vaginu?; Mohou se feministky věnovat břišnímu tanci?; Mužská štafeta; Gender combat; Jaký je svět viděný feministickou optikou? atd. Ω

Kontakt na redakci:

Vítáme zájemce a zájemkyně o distribuci časopisu, o zapojení se do přípravy časopisu, stejně jako oceníme finanční podporovatele a podporovatelky a pomoc s propagací časopisu. Obálka prvního čísla časopisu

Proč feministický časopis? Myšlenka vytvořit feministický časopis vzešla mimo jiné z vědomí, že situace, ve které nyní žijeme, je výsledkem století aktivit ženského hnutí, na kterém se podílelo velké množství odvážných žen i osvícených mužů. Za vybojovanými úspěchy, kterých dosáhly, však v dnešní době stále vidíme stín, který si denně uvědomujeme. Můžeme totiž sice volit, ale je malá pravděpodobnost, že se samy budeme podílet na veřejném rozho-

dování. A nakonec je, bez ohledu na to, co jsme dokázaly, stejně důležitější barva vlasů a velikost výstřihu. Můžeme rozhodovat o svém rodinném stavu, ale proč musíme stále odpovídat na otázku: „Slečna nebo paní?“ Nikdo nás sice nemůže legálně bít, ale pokud se tak v praxi stane, pořád jsme v podezření, že za to neseme spoluodpovědnost nebo že si to zasloužíme. Proč je naše „ne“ stále často vnímáno jako „ano“?

Můžeme nabývat a spravovat svůj majetek, ale stejně patříme k té výrazně chudší polovině světa. A rozdíly nejsou vidět jen ve světových ekonomických statistikách, ale nemile často i na výplatní pásce. Můžeme svobodně rozhodovat o svém těle, ale je tomu skutečně tak? Co když si neoholíme nohy? A co když se rozhodneme pro interrupci? Z prohlášení v prvním čísle časopisu Fema, redakčně upraveno

Reportáž z konference navzdory reformám Média a bohužel ne zdaleka jen ta, která se označují jako bulvární, pořád straší šílenými matkami, které chtějí rodit doma. Jakkoliv kolem celého tématu tzv. „alternativních“ přístupů k porodům a rodičovství stále panuje určitá hysterie, přitahuje stále více žen i mužů. Dokazuje to i stále se zvyšující počty návštěvníků a návštěvnic konference Aktivní rodičovství, kterou letos na podzim NESEHNUTÍ pořádalo již druhým rokem. Bohužel, nové vládní reformy těmto rodičům také příliš nepřály.

Kromě dopadů na ženy, které popsala Kristýna Pešáková ve svém článku, reformy – v případě porodnictví především zdravotní – jejichž proklamovaným cílem je šetřit, ignorují i méně nákladné přístupy k péči o rodiče a novorozené děti. Rodiče, kteří se tak rozhodnou z různých důvodů pro služby porodní asistentky, což je běžné především u domácích porodů, si tak za její služby musejí zaplatit (pro služby porodních asistentek či dul se ale rozhoduje i čím dál více žen, které rodí

i v porodnicích). Takový porod je přitom mnohem levnější záležitostí. Stejně jako i poporodní domácí péče dětského lékaře či lékařky, přičemž však pojišťovny takovou návštěvu hradí jen jednu. I přes to se však mnozí nenechají odradit a i za cenu vyšších nákladů přivádějí své děti na svět způsobem, který považují za nejlepší pro sebe i své děti. Můžeme se tedy jen ptát, kdo na takovém přístupu nejvíc získává… Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky

7

rodicovství Δ

Rodičovství, které nestresuje ani rodiče ani děti?! Autorka: Zora Javorská, koordinátorka genderových seminářů a koordinátorka informačních a propagačních aktivit Ekoporadny

Už druhý rok jsme se s Luckou Harnošovou rozhodly realizovat konferenci Aktivní rodičovství, která se snaží rodičům, budoucím rodičům, mladým i starým, odborníkům i odbornicím představit současné možnosti jak přivést na svět a posléze vychovat své děti s úctou k přírodě i k sobě samým navzájem. V poslední době, kdy vrcholí porodnost silných ročníků a současně je více dostupných informací je vidět, že se rodiče, či budoucí rodiče zajímají o to jak své děti vychovat lépe a současně jim často dochází, že právě jejich děti budou dále žít na této planetě a tak v tom všem rodičovském shonu myslí i na její budoucnost. Informací i možností

Jako první začíná přednášet Lucie Suchá Groverová, matka čtyř dětí s pátým v bříšku, o tom, jak od svého druhého dítěte rodí své děti sama doma za zpěvu svých oblíbených písní a bez bolesti. Než se k tomu všemu dostane, naladí plný sál divaček a diváků, s bříšky i s dětmi filmem ruské porodní asistentky Eleny Tonetti „Po-

Dětský koutek

jak to udělat je mnoho a internet se jimi jen hemží, nám šlo ale především o to umožnit lidem se opravdu potkat, promluvit si, sdílet zkušenosti. Druhým, neméně důležitým cílem konference je přinášet mezi lidi přístupy a témata o kterých se veřejně mluví jen málo, či vůbec, právě z důvodu otevírání těchto témat širší veřejnosti. Připadá nám to důležité hlavně proto, že v České republice stále převládá jeden mainstreemový přístup k tomu, jak se mají děti rodit na svět a ideálně poté i vychovat. Na celém světě je těch způsobů ale tolik, že by bylo škoda uzavřít se do toho jednoho, který ani moc dobře nefunguje, jak můžeme pozorovat na nás samých. Pojďme se nyní podívat na to, co všechno jsme letos nabídly a jak to celé vlastně proběhlo?

8

foto: Lukáš Lyer

Přednáška Petry Steinerové

rod jak jej známe“. Film, který trvá něco přes hodninu, je plný krásných porodů do vody, moře i jen tak, ale také císařských řezů, mužských obřízek a grotesky o ruském cvičení pro těhotné v podobě plavání ve zmrzlém jezeře a kojení na sněhu. Po pauze už se konečně dostane na samotnou Lucii a to jak to, že ji porody nebolí, na což jsou všichni nejvíc zvědaví. Mluví dlouze o tom, jaké má většina z nás traumata ze svého vlastního porodu, která mohou hrát roli v porodech našich dětí. Mluví o lásce, s jakou se děti plodí a rodí. O vnitřní i vnější síle žen a o mužích, kteří ovládli současný porodní proces. Zájem je veliký, otázky téměř nekonečné. Po přednášce ještě běžím na fakultu sociálních studií, dochystat poslední věci a domů spát. Po cestě před mým oblíbeným zelinářstvím najdu asi tak dvacítku malých okrasných dýní všelijakých tvarů, ideální podzimní výzdoba na konferenci, jaká malá radost. V sobotu 23. 10. mám budík na šestou, vstanu hnedka a pádím na fakultu všechno pěkně nachystat. Už po sedmé přichází Jitka Stojanová se svými velkými krásnými obrazy, které ozdobí pro dnešní den celou velkou aulu. V půl osmé přicházejí první dobrovolníci a dobrovolnice a už se to začíná rozjíždět v pravém slova smyslu. Chystají se stoly, stánky, informační materiály, rozlepují se plakáty s programem, nosí

foto: Lukáš Lyer

rodicovství

Konference o aktivním rodičovství 2010

se hračky do dětského koutku, roznášejí se okrasné květiny a dýně. O půl desáté, kdy se má oficiálně začít, máme ještě pár drobností na dodělání, takže se malinko opozdíme. V 10.40 už ale hrdě kráčíme, já, Lucka Harnošová spolutvůrkyně konference a Eva, moderátorka pro dnešní den, hlavním sálem k mikrofonu. Slavnostně zahájíme druhý den letošní konference, připomeneme kritickou situaci maďarské porodní asistentky Ágnes Geréb (viz také skupinu na Facebooku, „Podpora pro Ágens Geréb“), vyzveme k podpisu petice za normální porody u nás, pozveme na spřátelenou akci – konferenci o menstruaci Měsíc v nás (viz www.mesicvnas.cz) a vzpomeneme, že se zrovna setkává 13 domorodých babiček v Japonsku za účelem napomoci Matce Zemi v jejích těžkých časech. Po tom všem už to může všechno konečně opravdu začít. V aule si vezme slovo ostravská psycholožka Michaela Mrowetz, která se na hodinu a půl rozvykládá o důležitosti tzv. bondingu – tedy navazování kontaktu mezi matkou a dítětem bezprostředně po porodu. Ve stejnou dobu ve druhé „workshopové“ místnosti už Aleš Podivínsý a Katka Mínková mluví o svých nespočetných cestách se čtyřmi dětmi po různých koutech Evropy. Následuje zábavný, ale kontroverzní Vlasta Marek opět v aule a Bora Berlinger

foto: Lukáš Lyer

s bezplenkovou komunikační metodou, téměř názorně podanou, ovládne druhý sál. V průběhu přestávek je vidět maminky s kyblíčky či nad umyvadlem, jak poctivě bezplenkují, kojí kdekoli a děti jim radostně vykukují z šátku či se batolí kolem. V dětském koutku je nacpáno skoro k prasknutí, ale děti si vesele hrají, pokřikují, malují či jen tak rozpustile běhají po chodbách. Všichni se očividně setkávají, povídají, poslouchají, jedí, pijí, odpočívají či jen tak koukají. Někteří odvážní chlapíci si vyzkouší jaké to je nosit těhotné břicho, prožitkovou aktivitu Prázdninové školy Lipnice, která je celý den k dispozici. Jiní se můžou poradit v poradně porodní asistentky, klubu dvojčat a nedonošených dětí či Ligy lidských práv. Je taky možné se zúčastnit workshopu Montessori vzdělávání, prostě co kdo chce a co ho zajímá. Po obědové pauze se v dvouhodinovém bloku mohou lidé bavit o možnostech lesních školek a domácího vzdělávání v současné době v Čechách či se jít podívat na legendu domácího porodnictví Ivanu Königsmarkovou do velkého sálu. V obou případech je vidět, že zájem o téma je veliký, lidi se neustále vyptávají a není jednoduché tyto přednášky ukončit. Nachystáni jsou ale další zajímaví přednášející, jako například Petra Steinerová z Brna, která mluví se svým dvouměsičním synem v šátku na prsou o technice tzv. znovuzrození,

tedy znovuprožití svého vlastního porodu jako techniky zbavení se porodního traumatu, kterou se naučila od téže ruské porodní asistenkty Eleny Tonetti, jejíž film se promílal předcházející den. V druhém sále si můžou přijít na své muži při přednášce Martina Járy z Ligy otevřených mužů s názvem Otcovství jako životní projekt. Večerní program zahájí Radana Píšková se svou speciální přednáškou o lotosovém porodu, tedy techniky neoddělování placenty od miminka po porodu. U této techniky porodu se čeká, až placenta sama zaschne a upadne. V našich končinách je to dost speciální metoda, kterou jen málokdo zná. Závěr je věnován meditaci a workshopu o vodě a jejím vlivu na naše zrození a životy v podání Blanky Kolářové Sudíkové. V aule je program zakončen filmem Porodní plán z dílny Gabriely Kontry a Katky Kačerovské, které ale osobně nemohly přijet z důvodu nemocných dětí. Celkově byla atmosféra letošního ročníku konference Aktivní rodičovství nabita příjemnou energií, sdílením a setkáním. V jistou chvíli snad ale jen každého napadlo, že příští rok už to musí být ve větším, jinak se tam všichni prostě nevlezem. Ω Další a související informace, fotky a krátké video z konference můžete nalézt zde: www.aktivnirodicovstvi.cz www.normalniporod.cz www.propristich7generaci.cz

9

zamestnankyn

e

Δ

Kde začít?

Kateřina Kratochvílová, účetní a finanční koordinátorka NESEHNUTÍ Tuto otázku jsem si pokládala, když jsem ukončila svůj pobyt ve vzdělávacím zařízení a ocitla jsem se v nezáviděníhodné pozici a s nálepkou „nezaměstnaná(ý)“. Hledání práce ovšem po několika neúspěšných pokusech (kde jsem se setkala i s naprosto otevřenou diskriminací), přineslo své plody – přesněji řečeno plod. Tímto plodem byla nabídka práce v roli účetní a finanční koordinátorky v organizaci, která se zabývá kromě mnoha jiných témat i ženskými právy. V NESEHNUTÍ se se mnou potkáte vždy, když vyvstane potřeba jakékoli finanční spolupráce. Mým úkolem je nejen „posedávání“ před obrazovkou počítače s usilovnou vervou porozumět všem jeho funkcím, se kterými si musím spřátelit, ale jsem tu hlavně proto, abych po finanční stránce zkoordinovala veškeré aktivity, které se v NESE dějí, a to od přípravy rozpočtů přes škatulkování hromady dokladů až k vyúčtování projektů. Začátky jakékoliv

činnosti nejsou snadné (tedy alespoň z mého pohledu), ovšem za pokus vždycky stojí snaha přeprat konkurenci a dát možnost vyniknout správným myšlenkám, ve kterých se NESEHNUTÍ angažuje. Ráda tedy poznám každého, kdo se na aktivitách NESE chce podílet nebo se již podílí. Společnou řeč se mnou rozhodně najdete tehdy, pokud se zajímáte o jakákoliv zvířata, ale především o velké býložravé lichokopytníky a domácí psovité šelmy. Ve

Kateřina Kratochvílová

foto: Archiv KK

svém volném čase se koním i psům velmi ráda věnuji. Pokud je možnost, vyrážím do náruče lesů, luhů, hájů i hor. A pokud se mi tato příležitost nenaskytne, alespoň to kompenzuji posloucháním hudby. Do noty mi padnete i v případě zájmu o českého velikána Járu Cimrmana… No a takhle bych mohla pokračovat ještě dost dlouho, ale další detaily už raději nechám na osobní setkání… těším se! Ω

Δ

Multikulti?

Radka Vejrychová, koordinátorka projektu Zábavným vzděláním proti diskriminaci a xenofobii Co napsat o člověku, kterého bych měla znát nejlépe. Co napsat sama o sobě? Jednou kdosi řekl, že jediný člověk, před kterým se neschováme, jsme my sami. Najednou se ptám sama sebe, proč vlastně dělám všechno to, co dělám? Stíhám tolik věcí a beru si jich na sebe víc a víc? Snažím se „změnit“ svět? A proč jsem v NESEHNUTÍ? Člověk, který věří na náhody, by řekl shoda náhod, možná dochucená trochou štěstí. Já na ně nevěřím, vím, že věci se nedějí jen tak. Všechno má svůj důvod i smysl. I já jsem tu z nějakého důvodu. Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, učitelství českého jazyka a literatury a výtvarné výchovy. Do školství se mi vážně nechtělo, a proto jsem se vrhla na češtinu trochu z jiné strany. Učím češtinu cizince a cizinky, kteří jsou v Brně a jeho okolí z nejrůznějších důvodů. To celé mi dává možnost poznat mateřský jazyk (vlastně i celou kulturu, která je s ním spjata) z jiné perspektivy. Vlastně si postupně začínám víc vážit našich zvyků, tradic. Ve volném čase se věnuji mnoha aktivitám, z nichž mě nejvíce baví výtvarné tvoření. Je uvolňující dát

10

své emoce do barev a vytvořit jimi obraz. Baví mě vymýšlet nové věci a realizovat je. A co dělám v NESEHNUTÍ? Mám na starosti koordinaci projektu, jehož cílem

je na základních a středních školách realizovat workshopy s multikulturní tematikou. Od prosince 2010 nastupuji jako nová koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky. Setkáte se se mnou, když se rozhodnete zapojit do multikuti aktivit. Určitě mě i více poznáte, když se rozhodnete dlouhodoběji spolupracovat. Ω

í v t c i n l o v o r b o d ∆

Představujeme naši dobrovolnici: Adéla Smažilová

Autor: Boris Rafailov, koordinátor propagačních, mediálních a vzdělávacích aktivit v projektech Podpora ekologické stability krajiny při plánování územního rozvoje a Multikulti Challenge: Accepted. Dobrovolnice, kterou vám představujeme v tomto čísle Alarmu, patří už řadu let k NESEHNUTÍ. Nejčastěji se s ní setkáte při aktivitách skupiny Jídlo místo zbraní, aktivní je také v tématu Zbraně, nebo lidská práva? Neváhá pomoci ale ani s překlady textů, či narychlo svolanými přímými akcemi. Co vlastně děláš ve svém soukromém životě – kde pracuješ nebo studuješ? Momentálně jsem zaměstnankyní Ústavu jazyků při FSI VUT Brno, kde si již několik semestrů dopřávám testosteronové lázně při výuce angličtiny. Ve skupinách je totiž zřídkakdy nějaká žena. Abych z toho nezcvokla, učím ráno ve firmách. V letošním akademickém roce dokončím bakalářská studia Informační vědy a knihovnictví. Úspěšně za sebou mám Anglistiku a Historii na FFMU.

Nejbližší je mi asi téma obchodu se zbraněmi. Mezinárodní vztahy a jejich vliv na běžný život mě zajímaly už na škole. Bohužel je v dnešní době těžké sehnat peníze tak, aby se to téma dalo dělat víc profesionálně. Proto se teď věnuji Food not Bombs. Z ostatních témat je těžké říct, že mi nějaké není blízké. Považuji se za feministku, hypermarkety rozhodně nemiluji, výzvy multikulturalismu chápu jako velice aktuální a naléhavé stejně jako diskuzi o ochraně přírody.

Vzpomeneš si, co nebo jaká událost Tě přivedla k osobní angažovanosti a dobrovolnictví pro NESEHNUTÍ? Ekologické a sociální problémy mě zajímaly odmalička. Nějakou dobu jsem se rozhodovala, kterou neziskovku budu v jejím úsilí podporovat a vybrala jsem si NESE, protože mi vyhovují témata i neformální způsob spolupráce. Nejdříve jsem chodila jen na akce a pak jsem se osmělila jít i na schůzku, kde jsem nikoho tehdá neznala. To bylo v roce 2006.

Co Ti dobrovolničtí pro NESEHNUTÍ dalo a dává? Zkušenosti k nezaplacení.

Které téma či program NESEHNUTÍ je Ti nejbližší a které naopak nejmíň? Proč?

Tohle číslo Alarmu je o kritice plánovaných sociálních reforem, jaký je Tvůj postoj k chystaným „reformním“ škrtům Nečasovy vlády? Myslím že to, co chystá tato – ač, demokraticky zvolená – vláda, je útok na základní lidská práva a důstojnost. Desetiletí vývoje nejen v Evropě ukazují, že pokud existuje fungující veřejný prostor, má se společnost jako celek lépe. Veřejný prostor jsou pro mne všechna místa, kde jsme si všichni rovni

bez ohledu na původ, náboženství, věk, majetek atd. jako je např. škola. Snahou této neoliberální vlády je společnost rozložit na co nejmenší elementy a poštvat ji proti sobě tak, aby odpor vůči těm nahoře byl co nejmenší. Já nevím, co je reformního či pokrokového na školném, penzijních fondech nebo možnosti dostat výpověď bez udání důvodu. Ale zároveň doufám, že vznikající iniciativy odporu povedou k rozpoutání plodné debaty o fungování společnosti v 21. století. Jak si představuješ svůj život za deset let? Valašsko, dřevěnice, koně. Poselství … Myslím že v aktivismu to chce odvahu a pokoru zároveň. Osobně bych si třeba přála, aby lidem nebylo všechno tak jedno a necítili se tak odcizení od fungování světa. Všem příznivcům NESE bych pak přála, aby zůstali nesehnutými a dokázali pomoci se napřímit více lidem. Dnes jste měli možnost seznámit se s Adélou Smažilovou, která nám pomáhá. V NESEHNUTÍ i máme ale i další dobrovolníky a dobrovolnice, kteří/které nám pomáhají v rámci našich dlouhodobých programů, ale také navrhují grafiku webových stránek či plakátů, pomáhají nám při akcích, překládají, dělají korektury apod. I jim patří náš nesmírně velký dík!!! Ω

Jak nám pomáhá? Zajišťuje překlady textů, např. výročních zpráv do angličtiny. Spolukoordinuje skupinu Jídlo místo zbraní a dlouhodobě pomáhá v rámci programu Zbraně, nebo lidská práva? Účastní se aktuálních happeningů a přímých akcí (např. happening proti pokáceným borovicím v Brně-Líšni). Pravidelně nám pomáhá na informačních stáncích, např. na letních festivalech.

11

knihovna Nové knihy v knihovně NESEHNUTÍ: Nesnesitelná lehkost nakupování Koželouh, Jiří; Tkáč, Peter; Štefanec, Milan Máte rádi nízké ceny? Chtěli byste vědět, co se skrývá za nimi? Přečtěte si naši novou knihu věnovanou problematice nákupních řetězců. Dozvíte se o praktikách řetězců při jejich expanzi, jednání s dodavateli i o pracovních podmínkách zaměstnanců a zaměstnankyň jejich dodavatelských firem. Jednotlivé kapitoly informují čtenáře o drsných praktikách řetezců v České republice i jinde ve světě. UPOZORNĚNÍ: Po přečtení této knihy se Vám možná v hypermarketech už nebude nakupovat tak lehce! Recenzi čtěte na str. 14.

Účinky výfukových plynů z automtobilů na lidské zdraví Šuta, Miroslav Jde o třetí, přepracované vydaní publikace. Výfukové plyny vozidel jako vážný ekologický a zdravotní problém. Popis jednotlivých škodlivých látek a jejich účinků na zdraví a životní prostředí, slovníček odborných termínů. Nová kapitola věnovaná dopravě a skleníkovým plynům (klimatu).

Práce je jinde/Work is elswhere Šestnáct příběhů o lidech, kteří jedou za prací / Sixteen stories of people who travel for work Hurrle, Jakob; Endter, Stephanie Práce je jinde / Work is elsewhere je hlavním výsledkem projektu o pracovní migraci, který realizovalo Multikulturní Centrum Praha, a na němž se podílelo třicet dva fotografů a badatelů. Účastníci projektu pracovali ve dvojicích fotograf – výzkumník a během léta 2006 sestavili šestnáct osobních příběhů, v jejichž centru stojí lidé, kteří cestují z různých důvodů a různými směry za prací. Účastníci nehledali ani tak zvláštní individuální příběhy, jako spíše takové lidi, příběhy a trasy, které reprezentují důležité proudy pracovní migrace v dnešní Evropě.

Proč nezavádět školné Keller, Jan; Stöckelová, Tereza; Štech, Stanislav Iniciativa Vzdělání není zboží! vydala brožuru pod názvem Proč nezavádět školné. Tématem školného se konkrétně zabývá pouze jeden text od Jana Kellera. Ostatní texty se zabývají reformou školství v obecnější rovině a v celkovém kontextu. Komodifikace vzdělání je jedním z mnoha kroků neoliberálních vlád, které usilují o zničení zbytku veřejného prostoru a občanských práv pod falešnou záminkou zodpovědného hospodaření. Školné tak nabývá symbolického charakteru. Nejde ani tak o to, jak bude vysoké nebo jakým způsobem se bude vybírat. Jde především o princip, o to, co pro nás vzdělání znamená, čím je a čím by podle nás být mělo.

12

knihovna Nevěřící: střety křesťanstva s islámem v letech 638–2002 Wheatcroft, Andrew Islám a muslimové – to jsou dnes ti „oni“, vůči kterým se kulturně tak často vymezujeme. Už mnoho autorů a autorek přitom ukázalo, že právě islám byl v průběhu evropských dějin a neustálé tvorby „naší, evropské“ identity projekčním plátnem, do něhož si křesťanská společnost projektovala své špatné svědomí i své špatné stránky. Britský historik Wheatcroft, který je také skvělým vypravěčem, je ale v literatuře přeložené do češtiny první, kdo ukazuje i druhý pohled – to, jak si podobným způsobem obraz křesťanů přizpůsobovali muslimové, jak se ke křesťanům vztahovali, aby tak potvrdili identitu vlastní. Podle autora si muslimové a západní křesťané o sobě navzájem vytvořili oboustranně shodné mínění, pohled jedné společnosti na druhou byl přitom zrcadlovým obrazem mínění druhé strany o ní samé. Wheatcroft si všímá oblastí, v nichž v průběhu křesťanské historie docházelo ke vzájemným střetům“ invaze vojsk islámu do byzantských držav v Levantě, Córdobský chalífát a Granadské království na Pyrenejském poloostrově, křižáci a vzpomínky na ně přetrvávající v podvědomí národů obou stran, vynález knihtisku a jeho vliv na rozvoj politické propagandy, krvavá povstání na Balkáně proti turecké nadvládě a přístup západních intelektuálů a politiků k „východní otázce“ – z takových a mnoha dalších témat autor spřádá mohutný proud ve snaze pokusit se pochopit, z čeho pramení současný stav vztahů mezi oběma kulturami.

Šíbr: Příběh ze Sarajeva Sacco, Joe Po velkém úspěchu v češtině vydaných Saccových komiksů Palestina a Bezpečná zóna Goraždě se překladu dočkal i další Saccův grafický román. Když se Sacco vrací roku 2001 do Bosny, hledá snad jediného člověka, který by byl ochoten otevřeně mluvit o šílenství, jemuž tato země několik let předtím propadla. Tímto člověkem byl válečný veterán Neven, kterému se říkalo „Šíbr“, protože za správnou cenu dokázal zahraničním novinářům v Sarajevu zařídit opravdu ledacos: výlet na frontu, kontakty na důležité lidi i na prostitutky. Nevenův příběh je mikrokosmem celého balkánského konfliktu. Šíbr vypráví o vzestupu polovojenských magnátů, díky jejichž fanatické odvaze nepodlehlo Sarajevo etnickým čistkám, ale kteří se rekrutovali z podsvětí a často se nechali zkorumpovat mocí, krvežíznivostí a nacionalistickými bludy. Šíbr je dalším střípkem, který skládá dohromady mozaiku skutečného válečného konfliktu, kde neexistuje jasný začátek, příčina ani konkrétní viník, ostrá hranice mezi skutečností a legendou, ani jednoznačný morální soud.

komiks

Více o zajímavých knihách se dozvíte na www.nesehnuti.cz

13

recenze Δ

Nesnesitelná lehkost nakupování (Koželouh, Jiří; Tkáč, Peter; Štefanec, Milan)

Autor: Lukáš Lyer, koordinátor Ekologické poradny NESEHNUTÍ Nová kniha Nesnesitelná lehkost nakupování aneb jaké je tajemství nízkých cen v nákupních řetězcích shrnuje publikované studie o negatnivních dopadech expanze nákupních řetězců. Poukazuje především na porušování práv zaměstnanců a zaměstnankyň obchodních řetězců, ale i personálu dodavatelských společností, jehož otřesné pracovní podmínky si při svých nákupech sotva uvědomujeme. Chování vedoucích pracovníků obchodních řetězců a strategie společností při jednání se svým personálem jsou čtivě ilustrovány osobními příběhy zaměstnanců a zaměstnankyň. Autoři ovšem na konkrétních příkladech dokládají i nátlakové praktiky řetězců při jednání se samosprávami a místními obyvateli při prosazování konkrétních záměrů v jejich městech. Zabývá se i sociálními dopady expanze nákupních center na takových místech. Kniha zaujme svou originální obálkou a k jejímu čtení navnadí předmluva předního sociologa Jana Kellera. Kniha je dělena do kapitol podle jednotlivých států. Dozvíte se mimo jiné o praktikách řetězce Tesco ve Spojeném království, o chování obchodních řetězců Lidl a Kik v Německu, zde snad i otrlejší čtenáře musí šokovat konfrontace nízkých cen zboží s tristními pracovními podmínkami zaměstnanců a zaměstnankyň dodavatelů v Bangladéši. Velice výmluvný je i popis agresivních praktik společnosti Wal-Mart v USA. Kapitola věnovaná České republice kromě dopadu výstavby velkoprodejen na životní prostředí pojednává i o zajímavých změnách v chování zákazníků v průběhu let a fenoménu poslední doby, tzv. „mall junkies“. Závěrečná kapitola shrnující zkušenosti ze Slovenska šokuje zejména případem nákupního centra Aupark v Košicích postaveného v centru uprostřed náměstí. Publikaci jistě ocení každý, komu nejsou lhostejné ekologické a sociální dopady jeho nakupování. Zejména by ale její přečtení velmi prospělo všem, kdo se pravidelně nechává zlákat k výhodným nákupům ve svém oblíbeném hypermarketu. Ω

V případě, že máte jakýkoli ekologický dotaz, ideálně takový, který je na rozdíl od předchozích řádků míněn vážně, obraťte se na naši bezplatnou ekologickou poradnu! Kontaktovat nás můžete telefonicky na čísle 543 214 244 e-mailem na [email protected] či přes skype ekoporadna (pouze pro hovory) nebo nás navštivte v pondělí a středu v době od 10 do 12 a od 16 do 18 hodin (po předchozí domluvě i jindy).

14

Co je to, když se řekne … ekologista Dnes si probereme velmi důležitý pojem. Ekologista. Jedná se méněcenný poddruh druhu Homo sapiens sapiens sapiens (člověk přemoudřelý). Čím se vyznačuje? Především třídí odpad, dodržuje zákony a upozorňuje na nezákonnosti, které nedokáže přehlížet. Jeho chování je zkrátka naprosto nepatřičné a v absolutním rozporu se současnými společenskými trendy. Někdy se také ne zcela správně používá pojem ekolog, což je ale také označení pro vědce zabývajícího se tzv. ekologií, veskrze nezajímavou a nedůležitou vědou, o které se píše jen v několika bezvýznamných časopisech typu Science či Nature. V souladu s dnešními poznatky je třeba rozlišovat ekology od ekologistů. Ekolog je sice pojem používaný dříve hojně jako velmi vulgární nadávka, ale označuje také hrstku pomatených vědců, nepochopitelně přesvědčených o tom, že organismy s prostředím a mezi sebou vzájemně interagují. Tato skupina je ale celkem neškodná. Její příslušníci jsou totiž většinou bezpečně izolovaní ve vědeckých ústavech nebo se někde v lese hrabou v hlíně, takže nemají čas obtěžovat a brzdit rozvoj naší vlasti. Přesto se v lepší společnosti nedoporučuje slovo ekolog příliš často vyslovovat. Můžete být snadno nařčeni z ekologismu, navždy znemožněni a vyloučeni ze společenského života. Naopak doporučuje se ve společnosti často zdůrazňovat negativní dopady ekologistů na rozvoj současné společnosti. Je to velice módní téma konverzace, postupně vytlačující i golf a nakupování. Nejvýraznějšími negativními dopady činnosti ekologistů je zpomalování pokroku a šíření ekologistických myšlenek, odvádějících pozornost neinformované a nedostatečně poučené veřejnosti od osobního prospěchu a směřování k všeobecnému blahu. Ekologisté se vyznačují neustálou potřebou se někam přivazovat, lézt na komíny a páchat jiné tzv. ekoteroristické činy. Málokterá dálnice či jiná veřejně prospěšná stavba poslední doby je postavena podle běžných nepsaných pravidel (tzn. za dvojnásobek původně plánované ceny a bez povolení). Přestože se jedná o stavby významným způsobem zvyšující míru společenského pokroku a pohodlí všech obyvatel, vždy někde za památným stromem číhá záludný ekologista se stavebním zákonem v pařátech, aby stavbu napadl a zablokoval. Naštěstí současná osvícená vláda již slibuje zavedení účinných opatření k omezení vlivu ekologistů na rozvoj společnosti. Hodně nadějí lze vkládat např. do plánovaného zamezení možnosti účasti veřejnosti, a tedy i ekologistů, ve stavebním řízení či výrazné odbyrokratizování procesu EIA (přežitek z minulého století, nepatřičně zdlouhavé posuzování vlivu záměrů na životní prostředí, brzda pokroku, která snad bude brzy eliminována). Příště si povíme něco o blahodárném vlivu golfových hřišť na životní prostředí a krajinný ráz a možná i o Červené Karkulce! S úctou Váš Lukáš Lyer koordinátor ekologické poradny

distribuce Tričko „Takto vypadá feministka“ s uvedeným českým nápisem na hrudi a s jeho osmnácti jazykovými mutacemi na zádech. Barvy: bílá, černá, červená, hnědá, růžová, světle modrá, šedá, tmavě modrá, zelená Velikosti XS-XL (Fair Ware) Cena: 250 Kč Tričko programu „Zaostřeno na hypermarkety“ (dámské) Barvy: černá, přírodní bílá, tmavě modrá (všechny Fair Trade), černá, červená, růžová, světle modrá, tmavě modrá (všechny Fare Ware) Cena: Fair Ware 250 Kč, Fair Trade 300 Kč

Taška „Nejsem loutkou hypermarketu“ Tašky jsou lněné a bio-bavlněné (rozměry 37×37 cm), dlouhé uši „přes rameno“. V barvě natural jsou potisknuty motivem „Nejsem loutkou hypermarketu“ s logem NESEHNUTÍ a webovými stránkami kampaně zaostřené na hypermarkety. Na druhé (zadní) straně je decentní potisk (16×7 cm) s logy donorů kampaně. Lněné tašky jsou výrobky krejčovské dílny o. s. Český západ, kde poskytují pracovní příležitosti romským ženám. Tašky z přírodní lněné látky mají mírně našedlou barvu a na zadní straně vnější kapsu (19×19 cm). Látka bavlněných tašek má lehce nažloutlý tón a byla vyrobena z bavlny v kvalitě bio, vypěstované k přírodě příznivějším způsobem. Cena 170 Kč (len), 150 Kč (bio-bavlna)

Tričko programu „Zaostřeno na hypermarkety“ (pánské) Barvy: bílá, černá, khaki, šedá, tmavě modrá (všechny Fare Ware) černá světle zelená (všechny Fair Trade), Velikosti: M, L, XL, XXL Cena: bavlna Fair Ware 250 Kč, Fair Trade 300 Kč

Omalovánky pro děti Omalovánky programu Bezpečí pro uprchlíky s názvem „Teď jsme doma v České republice. O dětech, které se narodily v cizích zemích a teď žijí v ČR. Cena: 15 Kč

Tričko programu „Ženská práva jsou lidská práva“ Barvy: bílá, černá, červená, hnědá, růžová, světle modrá, šedá, tmavě modrá Velikosti:XS-XL (Fair Ware) Cena: 250 Kč

Pexeso Pexeso programu Bezpečí pro uprchlíky s názvem „Teď jsme doma v České republice“ O dětech, které se narodily v cizích zemích a teď žijí v ČR. Cena: 20 Kč

Benefiční placky s tematikou sexismu Nápisů je šest druhů: Bojkotuji sexismus, Mám rád sex nesnáším SEXISMUS, Mám ráda sex nesnáším SEXISMUS, PROTI SEXISMU ne proti sexu, Říkám ne sexismu, Sex ano sexismus ne. 100 % výtěžku jde na kampaň proti sexismu v reklamách. Barvy a varianty jsou různé. Cena: 30 Kč Benefiční propisky „Zaostřeno na hypermarkety“ Benefiční kompostovatelné propisky „Zaostřeno na hypermarkety“ jsou vyrobeny z rostlinného a biologicky odbouratelného plastu. Běžně dostupná vyměnitelná náplň kompostovatelná není. čtyři barevné varianty: 1) černá/bílá, 2) transparentní (= lehce průsvitná) modrá/bílá, 3) transparentní oranžová/bílá, 4) transparentní zelená/bílá. Propisky jsou potisknuty názvem kampaně Zaostřeno na hypermarkety, webovými stránkami a logy donorů. Cena: 20 Kč

Benefiční propisky NESEHNUTÍ Benefiční kompostovatelné propisky „NESEHNUTÍ“ jsou vyrobeny z rostlinného a biologicky odbouratelného plastu. Běžně dostupná vyměnitelná náplň kompostovatelná není. pět barevných variant transparentních (lehce průsvitných) propisek: 1) modrá/ bílá 2) fialová/bílá, 3) červená/bílá, 4) zelená/bílá, 5) růžová/bílá. Propisky jsou potisknuty webovými stránkami a logem NESEHNUTÍ. Cena: 20 Kč benefiční placky NESEHNUTÍ – ø 3 cm:

„Ženská práva jsou lidská práva“ – logo programu „Ne kácet, ale chránit!“ „www.hyper.cz“ „Proti válce!“ „Odmítám rasismus!“ Jednotná cena 20 Kč/ks

15

6 TÉMAT: